51 A 40/2017

Rubrum

51 A 40/2017 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Petrem Václavkem, sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha 4, poštovní schránka 155/SO o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. MV-21664-4/SO-2017 ze dne 23. 3. 2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 51 A 40/2017

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 10. 1. 2017, č. j. OAM-13909-15//PP-2016 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 20. 1. 2017 odvolání. Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2017, č. j. MV-21664-4/SO-2017 Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobkyně podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 21. 4. 2017 se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované a odložení jeho vykonatelnosti. Usnesením ze dne 24. 5. 2017 č. j. 51 A 40/2017-21, které nabylo právní moci dne téhož dne, krajský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal.

II. Vyjádření žalované

3. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se ztotožnila s Ministerstvem vnitra, že je dán zákonný důvod k zamítnutí žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dopustila obcházení zákona tím, že dne ... souhlasným prohlášením určila s V.H. otcovství ke svému dítěti M.H.T., narozenému v roce x, které tak nabylo státní občanství České republiky.

5. Žalobkyně dle vyjádření žalované konkrétně neuvedla, jaké skutečnosti rozhodné pro posouzení její žádosti o pobytové oprávnění správní orgán nezjistil. V projednávaném případě se jedná o řízení o žádosti žalobkyně, které je ovládáno zásadou dispoziční, jejíž podstatou je svěření iniciativy účastníku řízení, který má tvrdit a prokazovat svá tvrzení. Žalobkyně je konkrétně neuvedla, jaké skutečnosti nebyly objasněny a s ohledem na uvedenou zásadu se její žalobní námitka v tomto smyslu jeví jako účelová a nedůvodná.

6. Podle názoru žalované byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu pro vydání rozhodnutí vy smyslu § 3 správního řádu, napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které správní řád v § 68 odst. 3 pro odůvodnění správního rozhodnutí stanoví. Žalovaná je přesvědčena, že v řízení postupovala v souladu se zákonem, nepřekročila meze správního uvážení a přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, jak se vypořádala Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 51 A 40/2017 s námitkami žalobkyně, z jakých důvodů je považovala za mylné či nerozhodné a jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů a výkladu právních předpisů.

7. Žalovaná ze shora uvedených důvodů označila žalobu za nedůvodnou a v podrobnostech odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál.

III. Stručný obsah správního spisu

8. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

9. Ve správním spisu byla založena žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu ze dne 21. 9. 2016, kde je jako účel pobytu na území uvedeno sloučení s občanem EU, neboť žalobkyně je matkou občana České republiky, nezletilého T.M.H., narozeného X. Přílohu žádosti tvoří potvrzení o uzavření sňatku mezi žalobkyní a P.M.T. (sňatek uzavřen dne ...), pojištění komplexní zdravotní péče cizinců, rodný list M.A.P., dcery žalobkyně a jejího manžela, narozené dne ..., rodný list M.H.T., syna žalobkyně a V.L., narozeného dne X, a jeho osvědčení o státním občanství České republiky, a dále kopii cestovního pasu žalobkyně, výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR a lustrace.

10. Dále správní spis obsahuje výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob žalobkyně, podle kterého byla žalobkyně rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19. 6. 2015, č. j. 4 T 52/2015, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2015, uznána vinnou ze spáchání úmyslného trestného činu dle § 178 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (přečin porušování domovní svobody), za což byla odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody o výměře dvou měsíců se zkušební dobou v trvání jednoho roku (do 30. 7. 2016). Tento trestný čin žalobkyně spáchala společným jednáním se svým manželem. Rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19. 6. 2015 č. j. 4 T 52/2015 je ve správním spisu rovněž založen.

11. Založeno je dále rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 17. 2. 2014, č. j. OAM-11853-30//PP-2012 (změněné rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 6. 6. 2016, č. j. MV-46056-3/SO-2014), jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu na území ČR ze dne 10. 2. 2012. Žádost byla zamítnuta podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, neboť se žalobkyně dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu tím, že jejím účelově učiněným prohlášením bylo určení otcovství.

12. Přípisem ze dne 10. 10. 2016 byla žalobkyně vyzvána k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, což prostřednictvím svého právního zástupce učinila dne 12. 10. 2016. Následně se žalobkyně k podkladům pro rozhodnutí vyjádřila podáním ze dne 24. 10. 2016. Uvedla, že je přesvědčena o tom, že shromážděný spisový materiál obsahuje všechny podklady nutné ke kladnému vyřízení podané žádosti a má za to, že splňuje zákonné požadavky k udělení povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 51 A 40/2017 Evropské unie. Sdílí domácnost se svým nezletilým synem, který je občanem České republiky, se svým manželem, který má na území České republiky povolen trvalý pobyt, a s jejich společnou nezletilou dcerou, jejíž narození lze dle názoru žalobkyně považovat na novou skutečnost. Dále žalobkyně navrhla provedení pobytové kontroly a provedení výslechu své osoby a osoby svého manžela. Žalobkyně poukázala na čl. 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte, na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 102/2013, a na problematickou situaci kolem tzv. Visa pointu, lhůt, které Ministerstvo vnitra má pro vyřízení případných žádostí o pobyt a následně fakt, že Ministerstvo vnitra téměř ve všech případech tyto lhůty není schopno dodržet, a ochrana účastníků řízení proti nečinnosti je často neúčinná s ohledem na přehlcení jak Ministerstva vnitra, tak soudů. Uvedla, že zamítnutím své žádosti by byla nucena vycestovat ze země a žádat o pobytové oprávnění ze země původu. Vzhledem k tomu, že její starší dítě je občanem České republiky, není možné, aby správní orgán presumoval jeho možnosti opustit zemi, jíž je občanem. Vzhledem k jeho nízkému věku je nepředstavitelné, aby byl odloučen od matky, v případě mladšího dítěte pak nelze dopustit, aby bylo odloučeno od jednoho z rodičů – od otce, který na území České republiky disponuje trvalým pobytem, nebo od matky, která by byla nucena vycestovat na neznámou dobu do země původu. Neudělením povolení k přechodnému pobytu by tak došlo k zásadnímu zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně a její rodiny a k porušení § 174a zákona o pobytu cizinců, § 2 odst. 1 správního řádu a čl. 10 Úmluvy a čl. 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte.

13. Prvostupňovým rozhodnutím, vydaným dne 10. 1. 2017, byla žádost žalobkyně zamítnuta dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, jelikož se žalobkyně dopustila obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, neboť jejím účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství jejího nezletilého syna.

14. Prvostupňový orgán v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal zejména na to, že již v řízení o předchozí žádosti žalobkyně bylo bezpečně prokázáno, že se žalobkyně dopustila chování, které naplňovalo důvod pro zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, tj. že po domluvě s ní se V.L., státní příslušník České republiky, nechal zapsat jako otec do rodného listu jejího syna T.M.H., který tak získal české občanství, čehož žalobkyně využila k tomu, aby požádala o povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie a legalizovala si tak svůj pobyt na území České republiky, které na základě správního vyhoštění měla za povinnost opustit. Žalobkyně přitom v době zápisu pana L. jako otce jejího dítěte musela vědět, že pan L. nemůže být otcem jejího dítěte (na území České republiky přicestovala již těhotná, jak lze jednoznačně dovodit z data jejího příletu na území a z data narození jejího syna). Tyto závěry potvrdila ve svém rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců a prvostupňový orgán neměl žádný důvod je v řízení o současné žádosti měnit, neboť žalobkyně nepředložila v současném řízení žádný dokument, který by je zpochybnil nebo vyvrátil. Ani nově uzavřené manželství a narození dcery na shora uvedené skutečnosti nic nemění.

15. Dále prvostupňový orgán uvedl, že žalobkyní navrhované provedení důkazů výslechem žalobkyně a jejího manžela považuje za nadbytečné, a dále zvážil přiměřenost dopadu rozhodnutí na osobu žalobkyně, poukázal přitom na to, že jak manžel, tak dcera Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 51 A 40/2017 žalobkyně, jsou příslušníky Vietnamské socialistické republiky, a dále na odsouzení žalobkyně za trestný čin a na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, podle které žádné z práv uvedených v Listině základních práv a svobod nezakládá nárok cizince na pobyt na území České republiky. Tvrzení žalobkyně ohledně Visa pointu a lhůt Ministerstva vnitra k vyřízení žádostí o pobyt označil dílem za nepravdivá a dílem za spekulativní. Na základě shora uvedeného pak dospěl k závěru, že vydané rozhodnutí je zcela přiměřené.

16. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně podala dne 19. 1. 2017 blanketní odvolání, které doplnila podáním ze dne 2. 2. 2017. V odvolání uvedla, že rozhodnutí je v rozporu s § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu a v rozporu s § 87e odst. 1 písm. c) a d) a § 174a zákona o pobytu cizinců. Poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2013 č. j. 8 As 68/2012-39, týkající se posuzování obcházení zákona účelovým určením otcovství, a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2016 č. j. 6 Azs 157/2016, týkající se zájmu občana České republiky, který má ústavně zaručená práva mj. na soukromý a rodinný život. Prvostupňové rozhodnutí označila za naprosto nepřiměřené a postup správního orgánu za přepjatý formalismus a vyzdvihla zájem dítěte, který musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí.

17. K odvolání žalobkyně se prvostupňový orgán vyjádřil ve svém postoupení odvolání a podkladových materiálů k jeho projednání ze dne 6. 2. 2017. Odvolání žalobkyně bylo dne 23. 3. 2017 žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

18. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná citovala § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí, a uvedla, že souhlasí se závěry Ministerstva vnitra v tom smyslu, že je dán zákonný důvod k zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu, neboť v řízení bylo zjištěno, že se žalobkyně obcházení zákona dopustila (o tom bylo pravomocně rozhodnuto a za zcela shodného skutkového stavu nelze dojít k jinému závěru).

19. K námitkám žalobkyně žalovaná uvedla, že Ministerstvo vnitra zjistilo skutkový stav v dostatečném rozsahu pro vydání rozhodnutí, přičemž žalobkyně sama neuvedla, jaká skutečnost relevantní pro posouzení její žádosti nebyla v řízení objasněna. Ohledně přiměřenosti rozhodnutí žalovaná uvedla, že neshledala, že by v tomto konkrétním případě bylo neudělení povolení k přechodnému pobytu nepřiměřené ve smyslu správního řádu, ani nespravedlivé či přepjatě formalistické. Žalobkyně od svého vstupu na území nerespektovala právní řád, vystupovala pod jinou identitou (prokazovala se cestovním dokladem na jméno L.T.H.), uváděla správním orgánům nepravdivé informace ohledně svého syna a dopustila se trestného činu. V tomto případě tedy nelze upřednostnit zájem žalobkyně na jejím rodinném životě na území nad veřejným zájmem, aby na území nepobývali na základě povolení k přechodnému pobytu cizinci, kteří je získali obcházením zákona a jinak v průběhu svého pobytu porušují zákony hostitelské země.

20. Prvostupňové rozhodnutí není dle žalované v rozporu ani s § 2 odst. 1 správního řádu ani s mezinárodními právními předpisy. Rozhodnutí žalobkyni, ani jejímu synovi, neukládá žádné povinnosti, pouze je jím zamítnuta žádost o požadované pobytové oprávnění, neboť Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 51 A 40/2017 pro jeho vydání nejsou splněny zákonné podmínky. Vzhledem k tomu, že občanství nabyl syn žalobkyně jen v důsledku jejího protiprávního jednání, nelze připustit, aby z tohoto jednání žalobkyně získala výhody a argumentovala tím, že v důsledku českého státního občanství dítěte nemůže z území České republiky vycestovat.

21. Ohledně námitky nepřiměřenosti rozhodnutí z hlediska zásahu do života žalobkyně žalovaná uvedla, že ani tato námitka není důvodná. Není pravdou, že § 174a zákona o pobytu cizinců správnímu orgánu ukládá povinnost přiměřenost posoudit. Naopak uvedené ustanovení se aplikuje pouze v případě, že zákon o pobytu cizinců požaduje, aby např. zamítnutí žádosti nebo zrušení pobytového oprávnění bylo přiměření z hlediska zásahu do života. V případě zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců zákon nepožaduje, resp. správnímu orgánu neumožňuje, aby přiměřenost zohledňoval. Ministerstvo vnitra tuto otázku posuzovalo nad rámec svých zákonných povinností, což však nemá vliv na zákonnost ani správnost prvostupňového rozhodnutí a neodůvodňuje jeho zrušení.

IV. Právní názor soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

23. Žalobkyně v prvé řadě uvedla, že napadené rozhodnutí odporuje požadavkům obsaženým v § 68 odst. 3 správního řádu, definujícím požadavky na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů.

24. Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů vyplývají.

25. Žalobkyně ve své námitce nijak konkrétně neuvádí, kterému se shora uvedených požadavků žalovaná v napadeném rozhodnutí nedostála, přičemž soud po jeho přezkoumání námitce žalobkyně nepřisvědčil. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí jasně uvedla důvody svého rozhodnutí, uvedla podklady, na základě kterých rozhodovala, i úvahy, kterými se řídila. Odůvodnění rozhodnutí obsahuje odkazy na příslušná ustanovení právního řádu i judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, o kterou své rozhodnutí opírá. Žalovaná se rovněž vyjádřila k námitkám žalobkyně a jejím návrhům a vyjádřením. Soud se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že s většinou odvolacích námitek se žalovaná vypořádala příliš stručně, což má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Odůvodnění napadeného rozhodnutí podává souvislý a logický řetězec úvah, ze kterého je jasně srozumitelné, jaké jsou důvody napadaného Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 51 A 40/2017 rozhodnutí a jak se žalovaná s námitkami žalobkyně vypořádala. Dle názoru soudu je tedy napadené rozhodnutí zcela jasné, srozumitelné a přezkoumatelné, podstata věci je zcela zřejmá a dalších obsáhlých rozborů není k tomu, aby byl požadavek zákona na odůvodnění rozhodnutí naplněn, třeba.

26. Dále žalobkyně uvedla, že je rozhodnutí v rozporu s požadavky na činnost odvolacího orgánu, zejména tedy § 89 odst. 2 správního řádu, neboť žalovaná opomněla zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyplývá ze zásady materiální pravdy.

27. Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

28. Ani zde však žalobkyně neuvádí, v čem konkrétně žalovaná nedostála své povinnosti a nedostatečně přezkoumala zákonnost prvoinstančního rozhodnutí. Napadené rozhodnutí obsahuje odkazy na příslušná ustanovení právních předpisů, přičemž žalovaná v napadeném rozhodnutí jasně a srozumitelně uvedla, z jakých důvodů se ztotožňuje se závěry prvoinstančního orgánu.

29. Pokud žalobkyně ve své žalobě dále namítá nedostatečné zjištění skutečného stavu věci správním orgánem prvého stupně, kdy skutečný stav věci podle ní nebyl zjištěn bez důvodných pochybností, pak ani zde žalobkyně neuvádí, jaké skutečnosti rozhodné pro posouzení její žádosti o pobytové oprávnění správní orgán nezjistil. Sama žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 24. 10. 2016 uvedla, že je přesvědčena, že shromážděný spisový materiál obsahuje všechny podklady nutné k vyřízení její žádosti. Pokud žalobkyně navrhovala provedení pobytové kontroly a výslechu své osoby a osoby jejího manžela, pak prvostupňový orgán jasně a přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu považuje provedení těchto důkazů za nadbytečné a ani žalobkyně sama neuvedla, k jakým dalším zjištěním by jejich provedením mělo dojít nebo jaké pochybnosti by měly objasnit. Veškerá zjištění správních orgánů mají svůj podklad ve správním spisu a v něm založených pravomocných rozhodnutí jiných soudních či správních orgánů a není důvod o nich pochybovat.

30. Žalovaná dále namítá rozpor rozhodnutí s čl. 3 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech a smyslem a účelem Směrnice Rady Evropské unie 2004/38/ES. Vyzdvihuje zájem dítěte a poukazuje na to, že dítě nesmí být odděleno od svých rodičů a tvrdí, že rozhodnutím správních orgánů je nepřípustně zasahováno do práva na sloučení rodiny. Dle tvrzení žalobkyně jsou rozhodnutí správních orgánů v rozporu rovněž s čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, neboť dítě, které má státní občanství České republiky, je takto nepřímo nuceno vycestovat z republiky, pokud by chtělo žít společně se svou matkou. Závěrem pak žalobkyně označuje rozhodnutí správních orgánů za nepřiměřená, v rozporu s § 174a zákona o pobytu cizinců, pokud jde o dopad do soukromého a rodinného života. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 51 A 40/2017 31. Podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí [nyní totožné znění v písm. d) téhož ustanovení] ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství.

32. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště.

33. Krajský soud se však ztotožňuje s názorem žalované, že v případě zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, zákon nepožaduje, resp. správnímu orgánu neumožňuje, aby přiměřenost zohledňoval. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017 č. j. 9 Azs 288/2016-30 ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců stanoví pouze to, jakými okolnostmi se má správní orgán zabývat v případech, kdy je povinen zkoumat přiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona. Na základě daného ustanovení však nelze určit, u kterých rozhodnutí má správní orgán povinnost přiměřenost dopadů zkoumat. To je nutno zhodnotit na základě jiných částí právního řádu než § 174a zákona o pobytu cizinců na území České republiky. S ohledem na to, že v § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, je výslovně stanoveno, že „ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže…“, nikoliv např. „může zamítnout“ atp., nezbývá zde žádný prostor pro správní uvážení a zvažování přiměřenosti dopadů rozhodnutí. Za naplnění podmínek předvídaných § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, nemá ministerstvo jinou možnost, než žádost zamítnout. Dodržení výslovného příkazu zákona proto nelze považovat za přepjatý formalismus.

34. Co se týče Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, žalovaná správně poukázala na čl. 35 směrnice, podle kterého členské státy mohou přijmout potřebná opatření k odepření, pozastavení nebo odnětí jakéhokoliv práva přiznaného touto směrnicí v případě zneužití práv nebo podvodu, například účelových sňatků. Veškerá taková opatření musí být přiměřená a spojená s procesními zárukami stanovenými v článcích 30 a 31. I právo Evropské unie tedy připouští odepření práva přiznávaného touto směrnicí v případě zneužití práv, k čemuž došlo i v nyní posuzovaném případě.

35. Pokud žalobkyně argumentuje zájmem dítěte a dále toho, že by nemělo být odděleno od svých rodičů, a že syn žalobkyně, jako občan České republiky, nesmí být nucen k opuštění vlasti, pak žalovaná správně uvedla, že napadené rozhodnutí žalobkyni, resp. jejímu synovi, neukládá žádné povinnosti. Žalobkyni byla pouze zamítnuta žádost o požadované pobytové oprávnění, neboť nesplňuje zákonné podmínky. Syn může cestovat se svou matkou do země jejího původu a jeho občanství tomu není na překážku. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 51 A 40/2017 36. Krajský soud se dále plně ztotožňuje s úvahou žalované v tom smyslu, že občanství České republiky nabyl syn žalobkyně jen a pouze v důsledku jejího protiprávního jednání, a nelze připustit, aby z tohoto svého jednání žalobkyně získala výhody a argumentovala tím, že v důsledku českého státního občanství dítěte, že nemůže z území České republiky vycestovat. Napadené rozhodnutí nebrání rodině žalobkyně žít pohromadě, a je pouze na nich, jakým způsobem budou svůj rodinný život realizovat.

37. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaná postupovala v souladu s platnou právní úpravou, přičemž skutkový stav věci byl úplně a správně zjištěn. Soud neshledal v postupu správního orgánu nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

38. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které účelně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla úspěšná žalovaná, která žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala, neboť nevynaložila žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 25. 4. 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.