51 A 44/2016

Rubrum

51A 44/2016 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně obce Běleč, se sídlem Běleč č. p. 22, zastoupené JUDr. Ing. Miroslavem Noskem, advokátem se sídlem Tábor, Světlogorská 2765/4, proti žalovanému Městskému úřadu Tábor, se sídlem Tábor, Žižkovo náměstí 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto:

Výrok

I. Změna žaloby navržená žalobkyní podáním ze dne 9. 2. 2017, ve kterém se domáhá změny žaloby na ochranu proti nečinnosti na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, s e n e p ř i p o u š t í .

II. Podání žalobkyně ze dne 9. 2. 2017, kterým se domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve věci vydaného sdělení Městského úřadu Tábor ze dne 7. 9. 2016, č. j. METAB 37977/2016/OD/ONov, s e v y l u č u j e k samostatnému projednání.

III. Žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného s e z a m í t á .

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Pokračování - 2 - 51A 44/2016

Odůvodnění

Žalobkyně podala dne 26. 10. 2016 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský s ohledem na nejednoznačnost podané žaloby, co se týká žalobního typu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vyzval usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 51 A 44/2016 – 18, žalobkyni, nechť uvede, o jaký typ správní žaloby se jedná a nechť v tomto smyslu upraví návrh výroku rozsudku. Žalobkyně reagovala na výzvu soudu dne 28. 12. 2016 tak, že upřesnila, že se jedná o žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobkyně upřesnila návrh výroku rozsudku tak, že se domáhá toho, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout ve věci její žádosti ze dne 12. 7. 2016 o stanovení místní úpravy provozu na silnici III. třídy č. III/13715 a na místní komunikaci Běleč – Bzová, a to ve lhůtě soudem určené. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 12. 7. 2016 podala žalovanému žádost o stanovení místní úpravy provozu na výše uvedených pozemních komunikacích. Žalobkyně zdůraznila, že je pro ni místní úprava provozu zásadní otázkou. Žalobkyně uvádí, že po místní komunikaci přes Bzovou a Běleč projíždí kamionová doprava, ač tato místní komunikace svými šířkovými ani konstrukčními parametry neodpovídá požadavkům pro provoz kamionové dopravy a ani nikdy nebyla určena pro provoz těžké techniky. Z uvedeného důvodu žádala žalobkyně o stanovení místní úpravy provozu tak, aby byl vyloučen provoz tranzitní nákladní dopravy nákladními vozidly nebo jízdní soupravou, jejichž největší povolená hmotnost činí 12 tun a více. Dne 12. 7. 2016 podala žalobkyně taktéž k Policii ČR žádost o stanovisko k žádosti jako dotčenému orgánu podle § 77 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“). Dále se žalobkyně obrátila na Správu a údržbu silnic Jihočeského kraje s žádostí o stanovisko k žádosti. Dne 3. 8. 2016 obdržela žalobkyně kladné stanovisko Správy a údržby silnic Jihočeského kraje. Toto kladné stanovisko odeslala žalobkyně dne 22. 8. 2016 žalovanému s tím, že lhůta 30 dnů pro stanovisko Policie ČR podle § 77 odst. 3 citovaného zákona již uplynula, a tudíž se má za to, že Policie ČR s návrhem souhlasí. Dne 24. 8. 2016 obdržela žalobkyně nesouhlasné stanovisko Policie ČR. Dne 9. 9. 2016 obdržela žalobkyně sdělení žalovaného č. j. METAB 37977/2016/OD/ONov ze dne 7. 9. 2016 o tom, že nestanoví místní úpravu provozu. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný jednal v protikladu s tím, co je obsaženo ve správním spise a že svým postupem zasáhl do práv žalobkyně a zneužil svoji diskreční pravomoc. Žalobkyně se domáhá u soudu toho, aby byl žalovaný zavázán k tomu, aby vydal rozhodnutí o její žádosti. Vyřízení věci pouhým sdělením je nedostačující, neboť žalovaný tak žalobkyni upřel právo na podání řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě vyjádřil k možnostem místní úpravy provozu na pozemních komunikacích tak, jak ji požadovala žalobkyně. Žalovaný taktéž popsal, proč je přesvědčen, že nemohla nastat fikce kladného stanoviska Policie ČR podle § 77 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Pokračování - 3 - 51A 44/2016 Žalovaný se následně vyjádřil k doplnění, resp. upřesnění žaloby, přičemž uvedl, že žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat, aby bylo správnímu orgánu uloženo zahájit řízení, obzvláště ne v situaci, kdy je podání pouze podnětem, a nikoliv žádostí, jejímž podáním se řízení zahajuje. Dále žalovaný doplnil, že je přesvědčen, že žalobkyně nevyčerpala prostředky ochrany proti nečinnosti v rámci veřejné správy. Žalovaný konstatoval, že řízení o stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích podle § 77 zákona o provozu na pozemních komunikacích může být zahájeno výlučně z moci úřední. Pokud žalobkyně podala žádost o tuto místní úpravu, šlo podnět k zahájení řízení z moci úřední podle § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný uvádí, že v posuzovaném případě nebylo zahájeno žádné řízení, v jehož rámci by se žalobkyně mohla úspěšně domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Žalovaný řádně informoval žalobkyni o tom, proč řízení o stanovení místní úpravy nezahájil. Obě vyjádření žalovaného zaslal krajský soud žalobkyni na vědomí. Dne 9. 2. 2017 obdržel krajský soud podání, ve kterém žalobkyně uvedla, že mění svou žalobu, kterou se doposud domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, a žádá krajský soud o určení nezákonnosti sdělení žalovaného ze dne 7. 9. 2016, č. j. METAB 37977/2016/OD/ONov, podle § 82 a násl. s. ř. s. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým určí, že sdělení žalovaného ze dne 7. 9. 2016 je nezákonné. Podle § 64 s. ř. s. platí, že nestanoví-li s. ř. s. jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Žalobu nelze v soudním řízení správním změnit pouhým podáním žalobkyně, nýbrž přiměřeně se postupuje podle § 95 občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že žalobkyně může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Krajský soud proto posoudil, zda navrhovanou změnu žaloby připustí a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně svým procesním návrhem míří nikoliv k pouhé změně petitu žaloby, nýbrž ke změně žalobního typu jako takového. Krajský soud doposud vedl řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. je zcela jiným žalobním typem. V obou těchto žalobních řízeních soud posuzuje zcela odlišná zákonná hlediska, na základě kterých posuzuje důvodnost žaloby. Z uvedeného důvodu krajský soud shledal, že dosavadní výsledky řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Krajský soud od okamžiku, kdy žalobkyně upřesnila svou žalobu dne 28. 12. 2016 jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, vedl řízení v tomto zákonném režimu. Žalovaný se k žalobě na ochranu proti nečinnosti vyjádřil dne 9. 1. 2017. Krajský soud již shromáždil veškeré podklady k tomu, aby mohl o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného rozhodnout. Žalobní řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je přitom podle § 56 s. ř. s. řízením přednostním, a i z tohoto důvodu krajský soud změnu žaloby nemohl připustit. Návrh na změnu žaloby totiž ani nelze hodnotit jako návrh perfektní, který by byl bez dalšího projednatelný. Navržený petit žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného není formulován tak, aby jej krajský soud mohl projednat. Krajský soud by byl po přivolení ke změně žaloby nucen žalobkyni opakovaně vyzývat k odstranění vad podání, což by vedlo pouze k dalšímu neúměrnému prodlužování řízení, které je taktéž v režimu žalob přednostních. Pokračování - 4 - 51A 44/2016 Krajský soud žalobkyni v tomto řízení již jednou vyzval k upřesnění předmětu řízení, neboť z původně podané žaloby nebylo jednoznačně patrné, zda se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti či před nezákonným zásahem žalovaného, či příp. proti rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud tak výzvou ze dne 13. 12. 2016 vyzval žalobkyni k odstranění vad podané žaloby. V tomto usnesení byla žalobkyně poučena o náležitostech jednotlivých žalobních typů. Žalobkyně svým podáním ze dne 28. 12. 2016 jednoznačně určila předmět řízení jako řízení na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Krajský soud podotýká, že nelze připustit, aby v průběhu jednoho soudního řízení žalobkyně volně přecházela od jednoho žalobního typu k druhému jako způsob vyjádření své procesní taktiky. Taková procesní taktika ztěžuje průběh řízení. Jak již bylo uvedeno, veškerého procesního poučení se žalobkyni dostalo v usnesení krajského soudu ze dne 13. 12. 2016. Žalobkyně následně jednoznačně určila předmět řízení. S ohledem na dosavadní výsledky řízení, s ohledem na nedostatečnost samotného návrhu na změnu žaloby, co se týče perfektnosti navrhovaného petitu žaloby, jakož i s ohledem na přednostní režim projednání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, krajský soud změnu žaloby nepřipustil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Krajský soud však konstatuje, že návrh žalobkyně na změnu žaloby posoudil jako nový návrh, resp. jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, a proto ji podle § 39 odst. 2 s. ř. s. vyloučil k samostatnému projednání, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žaloba proti nečinnosti správního orgánu a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu není vhodná ke společnému řízení. Ostatně jak již bylo uvedeno shora, uvedená žaloba na ochranu před nezákonným zásahem není v tuto chvíli ani projednatelná bez toho, aniž by soud odstranil její vady. V rámci samostatného projednání žaloby tak žalobkyně dostane možnost vady žaloby odstranit, k čemuž bude vyzvána samostatným usnesením, v němž se jí dostane podrobného poučení, jak má při odstraňování vad žaloby postupovat. Pokud jde o datum podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pak bude krajský soud vycházet z data podání původního návrhu dne 26. 10. 2016 tak, aby byla zachována veškerá procesní práva žalobkyně na projednání její žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Pokud jde o meritorní posouzení žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného, tak krajský soud z předloženého správního spisu zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti: Dne 12. 7. 2016 žalobkyně doručila žalovanému žádost o stanovení místní úpravy na označených pozemních komunikacích. Žalobkyně doručila žalovanému dne 22. 8. 2016 souhlasné stanovisko Správy a údržby silnic Jihočeského kraje a dále uvedla, že Policie ČR se nevyjádřila, tudíž podle § 77 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích platí, že Policie ČR s návrhem souhlasí. Dne 25. 8. 2016 obdržel žalovaný vyjádření Policie ČR k návrhu s tím, že s ním nesouhlasí. Dne 7. 9. 2016 vydal žalovaný sdělení pro žalobkyni, v níž ji informoval o nestanovení místní úpravy provozu. V tomto sdělení žalovaný popsal svůj náhled na návrh místní úpravy provozu v dotčeném místě a zhodnotil, že na základě podkladů, podnětů a připomínek nebude místní úpravy provozu podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích stanovovat. Dopravní značení zůstane v dotčeném místě ve stávajícím stavu. Krajský soud posoudil žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného v mezích žalobních bodů a rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Pokračování - 5 - 51A 44/2016 Žaloba není důvodná. Podle § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace stanoví na silnici II. a III. třídy a na místní komunikaci obecní úřad obce s rozšířenou působností po předchozím písemném vyjádření příslušného orgánu policie. Podle § 42 správního řádu platí, že správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst.

1. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Nejvyšší správní soud k této problematice již dříve opakovaně uvedl (viz např. rozsudek ze dne 26. 6. 2007, č. j. 4 Ans 10/2006 – 59; citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), že žalobou podle § 79 a násl. s. ř. s. se nelze úspěšně domáhat ochrany v případě jakékoli pasivity správního orgánu, ale pouze v případech, kdy správní orgán má povinnost vydat ve správním řízení rozhodnutí ve věci samé nebo má povinnost vydat osvědčení. Mezi případy, kdy správní orgán nemá povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé, patří i situace, kdy obdrží pouhý podnět k zahájení řízení, které nelze zahájit jinak než z úřední povinnosti. Z novější judikatury se obdobnou otázkou zabýval zdejší soud v rozsudku ze dne 8. 7. 2009, č. j. 3 Ans 1/2009 – 58, v němž konstatoval, že „[ž]alobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se nelze úspěšně domáhat vydání rozhodnutí v případech, kdy je možno správní řízení zahájit jen z moci úřední a správní orgán při vyřízení podnětu k jeho zahájení postupoval podle § 42 správního řádu z roku 2004 (…) Podatelé podnětu k zahájení řízení z moci úřední se nemohou domoci zahájení řízení a následného vydání rozhodnutí ani pomocí jiných zákonných institutů než je opatření proti nečinnosti, a to z toho důvodu, že jim na základě ustanovení § 42 správního řádu ani jiného ustanovení tohoto zákona žádné takové právo nevzniká. Toto ustanovení totiž ukládá správnímu orgánu pouze povinnost podnět v zákonné lhůtě vyřídit a podatele o tom informovat, nelze z něj však dovodit právo na vyhovění podnětu a tomu odpovídající vynutitelnou povinnost správního orgánu řízení zahájit. Je tomu tak především proto, že možnost zahájit správní řízení z moci úřední slouží prvořadě k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena, resp. rozhodnuta a nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob. Dalším důvodem nepochybně je i skutečnost, že podnět k zahájení řízení z moci úřední může podat kdokoliv, tedy i ten, o jehož právech či povinnostech by nebylo v řízení jednáno a jehož práv či povinností by se výsledné rozhodnutí správního orgánu nijak nedotklo. Takový podatel by tedy nebyl účastníkem tohoto řízení a nebylo by tudíž ani účelné mu právě jen pro tuto fázi řízení přiznávat nějaká procesní práva. V souhrnu zde tedy není dán legitimní zájem na tom, aby zahájení správního řízení z moci úřední bylo vynutitelné na základě pouhého podnětu, není zde proto ani důvodu podatelům podnětu poskytovat Pokračování - 6 - 51A 44/2016 soudní ochranu.“ V právní větě citovaného rozsudku je pregnantně vyjádřeno, že „žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se nelze úspěšně domáhat vydání rozhodnutí v případech, kdy je možno správní řízení zahájit jen z moci úřední a správní orgán při vyřízení podnětu k jeho zahájení postupoval podle § 42 správního řádu z roku 2004.“ Z judikatury Nejvyššího správního soudu se tedy jednoznačně podává, že se správní orgán nedopouští nečinnosti, pokud na základě podnětu nezahájí řízení, které je možno zahájit pouze z moci úřední, a postupuje přitom podle § 42 správního řádu, což žalovaný v nyní projednávané věci učinil, když zaslal žalobkyni k její žádosti sdělení o postupu ve věci. Osoba podatele podnětu nemá veřejné subjektivní právo na to, aby řízení z moci úřední bylo zahájeno, a proto se ani nemůže dovolávat ochrany svých práv žalobou na ochranu proti nečinnosti. Krajský soud dále odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2014, č. j. 15 A 92/2013 - 33, ze kterého se podává, že „řízení dle ust. § 77 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, může být zahájeno výlučně silničním úřadem z moci úřední, a nikoliv i na návrh (žádost) fyzické či právnické osoby. Návrh (žádost) na změnu místní úpravy provozu na pozemních komunikacích je pro příslušný silniční úřad toliko podnětem ve smyslu ust. § 42 správního řádu k zahájení řízení dle ust. § 77 odst. 1 zákona o silničním provozu.“ Krajský soud se plně ztotožňuje s citovaným rozsudkem. Předmětné řízení nelze zahájit návrhem fyzické nebo právnické osoby, neboť ho může zahájit pouze příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností z moci úřední, jak vyplývá z autoritativně koncipovaných pravomocí příslušného silničního úřadu zakotvených v § 77 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Z dikce citovaných ustanovení je naprosto patrné, že je to pouze a jen silniční správní úřad, který může zahájit řízení o stanovení místní úpravy provozu. Právní úprava jednoznačně určuje, že toto řízení zahájí silniční správní úřad z moci úřední. Toto řízení na návrh zahájit nelze. Ustanovení je přitom formulováno naprosto jednoznačně tak, že nedává prostor pro úvahy o tom, že by tento typ řízení mohl být zahájen i na návrh. Místní úprava provozu je řízením vedeným ve veřejném zájmu, v němž silniční správní úřad vystupuje jako garant úpravy provozu na pozemních komunikacích. Úprava provozu na pozemních komunikacích má dopad vůči blíže neurčitému počtu dotčených osob, a proto se vydává ve formě opatření obecné povahy. Toto řízení nemůže sloužit k uplatňování veřejných subjektivných práv fyzických nebo právnických osob, které se cítí dotčeny na svých právech úpravou provozu na pozemních komunikacích v určitém místě, pokud není zahájeno z moci úřední. Tyto osoby mohou dát podnět silničnímu správnímu úřadu, který podle § 42 správního řádu posoudí, zda jsou zde dány podmínky pro zahájení řízení o místní úpravě provozu. Pokud dojde k závěru, že nikoliv, pak se žalobkyně (příp. ani z pozice obce jakožto vlastníka místní komunikace) nemůže domoci zahájení tohoto řízení. Lze tedy uzavřít, že z dikce § 77 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích je jednoznačně patrné, že řízení lze zahájit toliko z moci úřední. Pokud tedy žalovaný obdrží podnět k zahájení řízení o místní úpravě provozu, je povinen se jím zabývat, a to postupem podle § 42 správního řádu, který zakotvuje povinnost správních orgánů přijímat podněty, aby bylo případně zahájeno řízení z moci úřední. Takový podnět však sám o sobě řízení o místní úpravě provozu zahájit nemůže; je to výlučně žalovaný, který posoudí obsah a důvody takového podnětu a buď zahájí řízení z moci úřední, nebo vyhodnotí podnět jako nedůvodný. Pokud by žalovaný shledal, že zde jsou důvody pro zahájení řízení z moci úřední, postupoval by poté podle § 171 a násl. správního řádu. Vyhodnocení okolností pro zahájení Pokračování - 7 - 51A 44/2016 řízení z moci úřední je zcela v dispozici žalovaného a žalobkyně se nemůže domáhat toho, aby řízení bylo zahájeno ani toho, aby v něm bylo vydáno rozhodnutí. Žalovaný tedy nepochybil, pokud sdělil žalobkyni písemným sdělením, proč neshledal důvody pro zahájení řízení o místní úpravě provozu. Krajský soud tedy ve shodě se žalovaným zastává názor, že zde nebylo žádné zahájené řízení, v jehož rámci by se žalobkyně mohla úspěšně domáhat ochrany proti nečinnosti žalovaného. Krajský soud nezpochybňuje oprávnění žalobkyně, jakožto vlastníka místní komunikace na svém území obce, podat podnět k zahájení řízení o jiné místní úpravě provozu. Nicméně skutečností zůstává, že aby bylo založeno veřejné subjektivní právo žalobkyně na vedení řízení a vydání rozhodnutí ve věci, které se závažným způsobem dotýká provozu na pozemní komunikaci v dané lokalitě, musel by tak stanovit zákon, což v daném případě nečiní. Řízení o stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu je s ohledem na podstatu provozu na pozemních komunikacích totiž vedeno ve veřejném zájmu, a tudíž se zahajuje pouze z moci úřední. Žalovaný proto nepochybil, pokud žádost žalobkyně podanou dne 12. 7. 2016, kterou bylo nutno přes její označení hodnotit „pouze“ jako podnět ve smyslu § 42 správního řádu, vyřídil postupem podle právě citovaného § 42 správního řádu a sdělil žalobkyni sdělením ze dne 7. 9. 2016, č. j. METAB 37977/2016/OD/ONov, proč neshledal důvody pro zahájení řízení o stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 77 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, a že dopravní značení v místě zůstane ve stávajícím stavu. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl krajský soud výrokem IV. rozsudku, a to podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nějaké náklady vznikly. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti výroku I. a II. tohoto rozhodnutí není kasační stížnost přípustná. Proti výroku III. ve spojení s výrokem IV. tohoto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Pokračování - 8 - 51A 44/2016 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. února 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka