51 A 47/2018

Rubrum

č. j. 51 A 47/2018 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudce JUDr. Michala Hájka Ph.D. ve věci žalobce: I. S., narozen X bytem X státní příslušnost Ukrajina zastoupen obecným zmocněncem I. P. bytem S. 2251, P. proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 11. 2018, č. j. MV – 100438 – 4/SO – 2018 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 20. 11. 2018, č. j. MV – 100438 – 4/SO – 2018 s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám obecného zmocněnce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 7. 12. 2018 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, kterým bylo podle 2 51A 47/2018 § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. 1. 2014, č. j. OAM – 34590 – 42/DP – 2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) – I. výrok a podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců – II. výrok, zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Napadeným rozhodnutím byl změněn výrok prvostupňového rozhodnutí takto: „Žádost pana S. I., narozeného X, státního příslušníka Ukrajiny, na území České republiky hlášeného na adrese X, se zamítá a povolení k dlouhodobému pobytu se podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců pro posuzovaný případ, neprodlužuje, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastníka řízení na území.“ 2. Žalobce předně namítal, že důvody pro neudělení povolení k prodloužení dlouhodobého pobytu byly zástupné. Žalobce zpochybňoval postup správního orgánu I. stupně, jehož rozhodnutí byla opakovaně žalovanou rušena. Žalobce namítal, že žalovaná pro napadené rozhodnutí neměla dostatek podkladů a nestojí tak její závěry na nezpochybnitelných důkazech.

3. Žalobce dále namítal, že správní orgán I. stupně pouze zmínil, že by jednání žalobce mohlo naplňovat znaky výkonu nelegální práce, avšak více k prokázání výkonu nelegální práce nečinil, ani nezahájil řízení o správním vyhoštění. Žalobce namítal, že došlo ke změně právní kvalifikace, kdy žalovaná změnila prvostupňové rozhodnutí a postavila důvody zamítnutí žádosti na konstrukci výkonu nelegální práce. Žalobce v takovém postupu žalované shledal umenšení jeho práv jako účastníka řízení, žalovaná vzala výkon nelegální práce jako jediný důvod, na základě kterého přistoupila k zamítnutí žádosti, pro což neměla žádný relevantní důkaz.

4. Žalobce namítal, že jediným podkladem pro rozhodnutí byl protokol o jeho výslechu, z něhož však nelze vyvozovat výkon nelegální práce.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

5. Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná dále uvedla, že správní orgán I. stupně je oprávněn si učinit vlastní úsudek o povaze činnosti vykonávané žalobcem, a takový svůj závěr vzít za jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území. Žalovaná dále uvedla, že správní orgán I. stupně shledal jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území taktéž ve výkonu nelegální práce, a proto námitky žalobce spočívající ve změně právní kvalifikace a nemožnosti se k této změně vyjádřit, označila za nepravdivé.

III. Obsah správního spisu

6. Ze správního spisu vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Dne 4. 7. 2013 byla správnímu orgánu I. stupně podána žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, k níž žalobce přiložil další nezbytné listiny. Dne 19. 11. 2013 byl proveden výslech žalobce ve věci předmětné žádosti.

7. Dne 14. 1. 2014 bylo správním orgánem I. stupně vydáno rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Dne 5. 2. 2014 podal Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 51A 47/2018 žalobce odvolání proti tomuto rozhodnutí, kterému bylo rozhodnutím žalované ze dne 20. 1. 2017 vyhověno a rozhodnutí ze dne 14. 1. 2014 bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Žalovaná přistoupila ke zrušení rozhodnutí z toho důvodu, že skutkový stav věci nebyl zjištěn dostatečně.

8. V reakci na to vyzval dne 17. 10. 2017 správní orgán I. stupně žalobce k odstranění vad žádosti, konkrétně požadoval doplnění listin. Z důvodu odstranění vad žádosti správní orgán I. stupně přistoupil k přerušení řízení podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. Dne 23. 11. 2017 správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení. Dne 31. 1. 2018 byl proveden výslech žalobce v předmětné věci, o čemž byl sepsán protokol.

9. Dne 28. 5. 2018 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto, že se žádost zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu se dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců neprodlužuje, neboť účastník neplní účel povoleného dlouhodobého pobytu (I. výrok), dále bylo rozhodnuto, že se žádost zamítá a platnost povolení k dlouhodobému pobytu se dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců neprodlužuje, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu účastníka řízení na území. Dne 19. 6. 2018 podal žalobce odvolání.

10. Dne 20. 11. 2018 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, jímž přistoupila ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaná dospěla k jednoznačnému závěru, že žalobce vykonával závislou práci.

IV. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba je důvodná.

13. Krajský soud nejprve přistoupil k postupnému výčtu užitých ustanovení zákona o pobytu cizinců v projednávané věci. Podle § 35 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza (§ 37). Ustanovení § 37 odst. 2 písm. b) téhož zákona ve znění účinném do dne 14. 8. 2017 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec „přestal splňovat některou z podmínek“ pro udělení víza, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Dle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

14. Žalobce předně namítal, že žalovaná průběžně měnila důvody pro zamítnutí žádosti žalobce a opakovaně rušila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. K tvrzenému opakovanému rušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a opakovanému zamítnutí žádosti zdejší soud sděluje, že k zamítnutí žádosti žalobce správním orgánem I. stupně došlo prvně rozhodnutím ze dne 14. 1. 2014 a následně dne 28. 5. 2018 již prvostupňovým rozhodnutím, pejorativní označení „opakovaně zamítá žádosti“ a „opakovaně ruší“ krajský soud shledává Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 51A 47/2018 za nadbytečné, neboť k zamítnutí žádosti došlo podvakrát a ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovanou došlo pouze jedenkrát. Napadené rozhodnutí nezrušilo prvostupňové rozhodnutí, ale pouze změnilo prvostupňové rozhodnutí. V prvém případě nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že žalobce fakticky nevykonává podnikatelskou činnost, a proto bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14. 1. 2014 zrušeno, aby došlo k dopracování skutkového stavu.

15. Žalobce dále zpochybňoval postup správních orgánů, neboť nepřistoupily k zahájení správního řízení o správním vyhoštění v důsledku zjištění výkonu nelegální práce. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalované vyplývá, že posuzovaly, zda žalobce naplnil svým počínáním ve společnosti RP KOVO znaky závislé práce a na základě vlastního právního posouzení věci následně dospěly k závěru, že žalobce vykonával závislou činnost, kterou s ohledem na neexistenci pracovněprávního vztahu, kvalifikovaly jako nelegální. Krajský soud vychází z ustálené judikatury ve vztahu k § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle které „jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.“ (k tomu srov. například rozsudek ze dne 26. 6. 2017, č. j. 29 A 97/2015-88). Krajský soud ve shodě se správními orgány přistoupil k aplikaci správního řádu z toho důvodu, že zákon o pobytu cizinců neobsahuje ustanovení upravující použití předběžné otázky a zároveň nevylučuje užití správního řádu v situacích, v nichž svou vlastní právní úpravu neobsahuje. V souladu s § 1 odst. 2 správního řádu krajský soud v řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu pro posouzení předběžné otázky aplikoval § 57 správního řádu.

16. Krajský soud na podporu svých závěrů ohledně správného užití § 57 správního řádu a posouzení nelegální práce správními orgány v rámci řízení o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2019, č. j. 29 A 83/2017 – 47: „Posuzování této otázky je tak nutno odlišovat od kontrolní činnosti v oblasti zaměstnanosti ve smyslu § 125 zákona o zaměstnanosti, když ostatně ministerstvo vnitra, ani žalovaná nejsou oprávněny posuzovat, zda byl spáchán přestupek ve smyslu § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Podle výše uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců je tak ministerstvo vnitra mimo jiné oprávněno posuzovat, zda cizinec plní účel, pro který bylo vízum uděleno. Je-li tímto účelem podnikání, může si ministerstvo nepochybně učinit úsudek o tom, zda činnost žalobce je podnikáním či nikoli. Stejný závěr pak platí mutatis mutandis pokud jde o zaměstnání, tedy o výkon závislé práce. V nyní souzené věci je podstatné, že správní orgány věc nehodnotily z toho hlediska, zda jednáním žalobce byl spáchán správní delikt a kdo za něj odpovídá, posuzovaly pouze otázku, zda se jednalo o závislou práci či podnikání. Definice závislé práce je navíc obsažena v zákoníku práce, nikoliv v zákoně o zaměstnanosti, a jako taková je samozřejmě aplikovatelná jako obecná definice pro účely celého právního řádu, není-li ve zvláštním zákoně stanoveno jinak. Jinými slovy, pokud ministerstvo vnitra neposuzovalo, zda byl jednáním žalobce spáchán přestupek, pouze posoudilo povahu činnosti žalobce, není takové předběžné posouzení v rozporu se zákazem, vyplývajícím z § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu, a to ani tehdy, pokud by si na základě takového posouzení udělalo úsudek, že činnost žalobce vykazuje znaky, které by mohly skutkovou podstatu určitého přestupku naplnit.“ 17. Krajský soud nerozporuje, že existence nelegální práce zakládá „jinou závažnou překážku“ pro neudělení dlouhodobého víza ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 51A 47/2018 která v důsledku aplikace § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) téhož zákona je překážkou prodloužení dlouhodobého pobytu cizince na území České republiky. Nicméně současně je mu známa aktuální rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu a správních soudů v České republice, které zdůrazňují nezbytnost posouzení konkrétních okolností každého případu. S ohledem na již zmiňovanou recentní judikaturu Nejvyššího správního soudu, krajský soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2018, č. j. 6 Azs 345/2017 – 37 (rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz): „S názorem zákonodárce vyplývajícím z citované důvodové zprávy, že neplnění účelu pobytu představuje narušení veřejného pořádku, lze v zásadě souhlasit. Dle názoru Nejvyššího správního soudu se však samo o sobě nejedná o narušení veřejného pořádku potřebné intenzity, tedy o narušení závažné či přesněji řečeno narušení veřejného pořádku závažným způsobem, jak vyžadovalo na věc aplikované ustanovení § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců v relevantním znění. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení č. j. 3 As 4/2010 - 151 totiž odmítl, že by bylo možné obcházení zákona (v tehdejším případě šlo o účelové uzavření manželství) ztotožňovat s narušením veřejného pořádku, „neboť zpravidla nejde o skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti, který by navíc sám o sobě odůvodňoval tak vážný zásah do cizincových práv, jakým je vyhoštění z území České republiky. V případě neudělení povolení k trvalému pobytu lze sice za „závažné narušení veřejného pořádku“ považovat i menší prohřešky než ve vztahu ke správnímu vyhoštění (což bylo jedním z důvodů, proč Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 As 71/2010 - 112 za důvod pro neudělení povolení k trvalému pobytu považoval i účelové prohlášení otcovství), nicméně neplnění účelu dlouhodobého pobytu samo o sobě závažným narušením veřejného pořádku není.“ Dále Nejvyšší správní soud celou otázku míry závažnosti neplnění účelu uděleného povolení k dlouhodobému pobytu uzavřel slovy: „Nejvyšší správní soud shrnuje, že neplnění účelu předchozího dlouhodobého pobytu nemůže být „samo o sobě“, jak nesprávně v části V./ad 2) uzavřel krajský soud, kvalifikováno jako narušení veřejného pořádku závažným způsobem ve smyslu § 75 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu v relevantním znění. Uplatnit toto ustanovení by bylo možné jen v případě, že by k onomu (prostému) narušení veřejného pořádku z důvodu neplnění účelu předchozího dlouhodobého pobytu přistoupily další individuální okolnosti, jež by umožnily kvalifikovaně hodnotit tento způsob narušení veřejného pořádku jako závažný, například skutečnost, že již v době podání poslední žádosti o povolení dlouhodobého pobytu žadatel věděl, že účel nebude nebo nehodlá plnit.“ 18. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud již opakovaně a vždy zdůrazňuje nezbytnost posouzení individuálních okolností případu, zda nenaplňování účelu dlouhodobého pobytu skutečně dosahuje takové intenzity, že může dojít k podřazení pod pojem závažná překážka pobytu. Kupříkladu v rozsudku ze dne 8. 8. 2012, č. j. 3 As 15/2012-29, uvedl, že městský soud se měl zabývat tím, „zda žalobce svým jednáním skutečně účel předchozího uděleného pobytu nenaplnil a zda toto jednání představovalo závažnou překážku pro prodloužení jeho pobytu na území České republiky ve smyslu § 56 odst. 1 písm. k) zákona č. 326/1999 Sb. Městský soud v Praze byl přitom povinen vzít v úvahu konkrétní okolnosti daného případu, tedy především to, po jak dlouhou dobu žalobce samostatně výdělečnou činnost nevykonával a z jakých důvodů.“ V rozsudku ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011- 69, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „aby mohlo být konstatováno plnění účelu, pro který byl stěžovateli pobyt povolen, tj. podnikatelská činnost, musela být v předmětném období alespoň převážně vykonávána, což není naplněno pouhým případným úsilím o její provozování.“ V rozsudku ze dne 6. 11. 2014, č. j. 9 Azs 219/2014-39, Nejvyšší správní soud zase konstatoval, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 51A 47/2018 že nelze hovořit o „jakémkoliv neplnění, ale o převážném neplnění účelu, pro který byl pobyt povolen“.

19. Krajský soud má za to, že v předmětné věci správní orgány výkon nelegální práce žalobce nezjistily najisto tak, aby jednání žalobce bylo možné klasifikovat jako závažnou překážku pobytu ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť nedosahovalo potřebné míry intenzity. Pokud správní orgány měly za to, že výkon nelegální práce žalobce je třeba vnímat jako závažnou překážku ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, měly tento svůj závěr náležitě zdůvodnit a opřít o patřičné důkazy, které by relevantně prokazovaly skutečnou závažnost takového jednání.

20. S ohledem na obsah správního spisu krajský soud musí konstatovat, že k naplnění intenzity pro existenci závažné překážky prostým výkonem nelegální práce u společnosti RP KOVO nedošlo. Správní orgán I. stupně ani nezjistil, zda stavební práce, které žalobce po značnou část roku dle jeho výpovědi provádí, vykonává na základě živnostenského oprávnění, jak uváděl při výslechu. Skutečnost, že by žalobce po značnou část roku opravdu podnikal a plnil tak svůj účel pobytu a pouze v zimních měsících, kdy stavební práce nemůže provádět, by se dopouštěl výkonu nelegální práce závislou prací, však není okolností, která by byla žalobci při posuzování intenzity jeho jednání hodnocena k tíži a přispěla ke konstatování naplnění závažné překážky pobytu ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, jak uzavřel žalovaný.

21. K námitce žalobce, že výkon nelegální práce byl postaven pouze na protokolu o jeho výslechu, což shledal za nedostačující, krajský soud uvádí, že pro odhalení výkonu nelegální práce by výslech žalobce mohl být dostačující, avšak pro určení, že výkon nelegální práce dosahoval takové intenzity, že se jednalo o závažnou překážku pobytu ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, již pouze takový podklad dostatečný nebyl. Nosnou námitku žalobce, kterou uvedl v žalobě, soud hodnotí jako důvodnou.

22. Dalším důvodem ke zrušení rozhodnutí žalovaného je zmatečnost jeho výroku rozhodnutí, který nelze hodnotit jako pouhou písařskou chybu tedy zřejmou nesprávnost, kterou by bylo možno odstranit postupem podle § 70 správního řádu. Žalovaný správní orgán opakovaně ve výroku napadeného rozhodnutí uvádí nesprávné datum prvostupňového rozhodnutí, byť číslo jednací je správné, a stejně tak pokračoval i v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

VI. Závěr, náklady řízení

23. Krajský soud tak napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení spočívající v nesrozumitelnosti výroku, jakož i v tom, že závěr o neplnění účelu pobytu žalobce nemá oporu ve správním spise. Proto podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí bez nařízeného jednání, neboť povaha zjištěných vad takovýto postup dostatečným způsobem odůvodňuje.

24. Správní orgány jsou v dalším řízení vázány závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5. s. ř. s.

25. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 51A 47/2018 26. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho obecného zmocněnce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 8. července 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.