51 A 47/2020

Rubrum

č. j. 51 A 47/2020 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové, a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: INZAMO Jindřichův Hradec s. r. o. sídlem Hradecká 620, 394 68 Žirovnice zastoupeného advokátem JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D. sídlem Husova tř. 1845/11, České Budějovice proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2020, č. j. 8856/1.30/19-5, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 1. 9. 2020 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2020 č. j. 8856/1.30/19-5 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým změnil výroky II. a III. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 51 A 47/2020 rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 2019 č. j. 21038/5.30/19-16, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání správního deliktu dle ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekce práce ve znění zákona č. 327/2017 Sb., za což mu byl uložen správní trest pokuty ve výši 42 000 Kč a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a trpí a podstatnými vadami. Především žalovaný věc nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že žalobce spáchal správní delikt na úseku bezpečnosti práce podle zákona č. 251/2005 Sb. a uložil mu za to trest pokuty ve výši 42 000 Kč. Žalobce neporušil ustanovení zákona, nedopustil se správního deliktu. K žádnému pochybení ze strany žalobce nedošlo. Jednalo se o individuální pochybení ze strany zaměstnanců žalobce, kteří nerespektovali jeho pokyny, neboť v danou dobu měli provádět pouze pokládku zemní instalace a nikoliv výškové práce. Poté, kdy zjistili, že zemní izolace nejsou ještě nachystány, informovali technika žalobce o změně prací a požádali o dovezení chybějícího materiálu a potřebných ochranných pomůcek (úvazů). Do té doby neměli zaměstnanci žalobce dle výslovného pokynu žalobce provádět žádné práce a měli vyčkat na dovezení ochranných pomůcek a potřebného materiálu. To však pracovníci žalobce nerespektovali a z vlastní iniciativy a v rozporu s příkazem žalobce přistoupili v mezidobí k přípravě výškových prací. Tím porušili pracovníci v rozporu s pokynem žalobce bezpečnost práce, neboť se jim nechtělo čekat, až budou ochranné pomůcky na stavbu dovezeny, ačkoliv věděli, že jejich dovezení bude pouze dílem okamžiku. Tyto skutečnosti byly prokázány svědeckými výpověďmi pracovníků J.M. a J.K. Zavinění za porušení těchto předpisů proto nelze přičítat žalobci.

3. Žalobce zajistil vše nezbytné pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Jednalo se o porušení pracovních povinností ze strany fyzických osob, kdy toto jednání mělo pro ně odpovídající pracovně právní důsledky. Žalobci proto nelze klást k tíži, že nezajistil s ohledem na možné ohrožení života nebo zdraví bezpečnost fyzických osob zdržujících se s jeho vědomím na jeho pracovišti s ohledem na skutečnost, že zaměstnanci žalobce začali bez vědomí žalobce provádět jiné práce, než měly být v daný okamžik prováděny. Žalobce zajistil jejich bezpečnost na pracovišti s ohledem na charakter prací, které měly být aktuálně ze strany jeho zaměstnanců prováděny. Zaměstnanci tudíž porušili jednoznačně pokyny žalobce ve vztahu k typu a charakteru prováděných prací. Z toho důvodu nelze akceptovat, aby žalobce nesl odpovědnost za toto jejich porušení povinností dle zákona č. 251/2005 Sb., zákona o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Po žalobci pak nelze požadovat, aby měl na pracovišti přichystané všechny pracovní či ochranné pomůcky, které existují, ačkoliv daný okamžik nejsou s ohledem na charakter prováděných prací zapotřebí.

4. Žalobce dále vyslovil nesouhlas s výší uložené pokuty, která je nepřiměřeně přísná a nemůže odpovídat okolnostem daného případu, ani stupni nebezpečnosti postiženého jednání. Pokud byl žalobce v průběhu správního řízení vyzván k doložení svých majetkových poměrů, pak v dané době nebyl ještě sám schopen posoudit, natož případně doložit ekonomické dopady současné celospolečenské koronavirové krize. Žalobce rozhodnutí označil za nesprávné a nezákonné stejně jako prvostupňové rozhodnutí, které mu předcházelo. Z toho důvodu navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 51 A 47/2020 II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 5. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Shrnul průběh řízení. Vyjádřil se stručně k žalobním bodům především odkazem na žalobou napadené rozhodnutí. Uvedl, že jeho rozhodnutí je přezkoumatelné a je z něho patrné, jak bylo o žalobcových námitkách a celé projednávané věci uváženo. K nesouhlasu žalobce s výší uložené pokuty žalovaný odkázal na judikaturu rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 9/2008-133 ze dne 20. 4. 2010. Zdůraznil, že žalobce byl vyzván v průběhu odvolacího řízení, aby doložil aktuální osobní a majetkové poměry, a to pro účely rozhodování o výměře správního trestu, nikoli ke komplexnímu posouzení a doložení ekonomických dopadů koronavirové krize. Z toho důvodu má za to, že námitka není důvodná.

III. Obsah správních spisů

6. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu České Budějovice (dále jen „Oblastní inspektorát práce“) zahájil dne 4. 10. 2018 žalobce na pracovišti X kontrolu dle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) v rozsahu ustanovení § 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“), jejímž předmětem bylo dodržování pracovně právních předpisů podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona o inspekci práce se zaměřením zejména na dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce.

7. Byla pořízena i fotodokumentace, na které jsou zachyceni zaměstnanci žalobce J.K. a J.M., kteří vykonávali práci ve výšce přibližně 2,5 m bez zajištění proti pádu z výšky. Ve fotodokumentaci je shromážděno několik fotografií, kde tvoří přílohu protokolu o kontrole. O zahájení kontroly byl dne 5. 10. 2018 sepsán záznam, který žalobci byl doručen prostřednictvím datové schránky.

8. Výsledky provedené kontroly byly zachyceny v protokolu č. j. 34704/5, 41/18-7 ze dne 22. 11. 2018. Proti protokolu podal žalobce námitky, které byly nadřízenou osobou zamítnuty, o čemž byl žalobce vyrozuměn. Kontrola byla v souladu s § 18 písm. b) kontrolního řádu ukončena.

9. Prvostupňový správní orgán vyhotovil dne 18. 6. 2019 příkaz č. j. 21038/5.30/19-4 vydaný podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a dle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen přestupkový zákon“), kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, za což mu byla podle ustanovení § 30 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce uložena pokuta ve výši 42 000 Kč. Žalobce podal proti příkazu včasný odpor. Tím došlo ke zrušení příkazu a bylo následně v řízení pokračováno.

10. Žalobce byl dne 3. 7. 2017 vyrozuměn o pokračování přestupkového řízení a nařízení ústního jednání. Při tomto ústním jednání konaném dne 31. 7. 2019 bylo za účasti žalobce provedeno dokazování, o čemž byl sepsán protokol č. j. 21038/5.30/19-7. V rámci ústního jednání byl proveden důkaz listinou a žalobce se k předmětu řízení vyjádřil. Dále byly dne 9. 9. 2019 provedeny výslechy svědků J.M. a J.K., o čemž byly pořízeny protokoly o výslechy svědků č. j. 21038/5.30/19-11 a č. j. 21038/5.30/19-12. Dne 15. 10. 2019 byl žalobce usnesením vyzván k předložení důkazních prostředků a případných návrhů na doplnění dokazování, jakož i celkové vyjádření k věci. Současně byl vyzván k doložení dokladů prokazujících majetkové poměry. Žalobce na tyto výzvy nereagoval a prvostupňovému správnímu orgánu nic nedoručil. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 51 A 47/2020 11. Prvostupňový správní orgán dne 12. 11. 2019 vložil do spisu výpisy z veřejně přístupných rejstříků ohledně majetkových poměrů žalobce, konkrétně rozvahu v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2018 a výkaz zisku a ztráty v plném rozsahu k témuž datu. Dále založil předchozí rozhodnutí orgánů inspekce práce, z nichž vyplývá, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání správních deliktů na úseku bezpečnosti práce. Na základě provedeného přestupkového řízení vydal oblastní inspektorát práce dne 21. 11. 2019 rozhodnutí pod č. j. 21038/5.30/19-16, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce ve znění pozdějších předpisů, neboť porušil povinnost týkajících se organizace práce a pracovních postupů uloženou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech nebo poskytování služeb mimo pracovně právní vztahy ve znění pozdějších předpisů a v ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnosti a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky ve znění pozdějších předpisů, neboť dne 4. 10. 2018 na pracovišti X, vykonávali jeho zaměstnanci J.K. a J.M. izolaci střešního souvrství nad vstupem ve výšce přibližně 2,5 m bez zajištění proti pádu z výšky. Žalobce byl za spáchání správního deliktu uložen podle § 35 písm. b), § 46 přestupkového zákona a podle § 30 odst. 2 písm. c) správní trest pokuty ve výši 42 000 Kč a dále povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal.

12. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím vydaným Státním úřadem inspekce práce v Opavě ze dne 29. 6. 2020 č. j. 8858/1.30/19-5, kterým bylo z části ve výroku I. a II. změněno prvostupňové rozhodnutí a ve zbytku bylo rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích č. j. 21038/5.30/19-16 ze dne 20. 11. 2019 potvrzeno a odvolání zamítnuto.

IV. Právní hodnocení soudu

13. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Krajský soud rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci s takovým postupem soudu vyslovili souhlas.

14. Žaloba není důvodná.

15. V souzené záležitosti je základní otázkou zda došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu stanoveného v ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., podle kterého je zaměstnavatel povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byly chráněni proti pádu a zřízení, jinak řečeno, zda žalobce porušil povinnost týkající se organizace práce a konkrétních postupů stanovených tímto ustanovením. Žalovaný správní orgán stejně jako správní orgán prvostupňový dospěly k závěru, že žalobce nesplnil povinnosti týkající se organizace práce a stanovení pracovních postupů tak, aby jeho zaměstnanci byli chráněni proti pádu z výšky. Žalobce k tomu tvrdil, že jeho zaměstnanci při práci ve výšce v den zahájení kontroly neměli vykonávat. Jejích úkolem byla zemní izolace, tuto práci však vykonávat nemohli, neboť pracoviště nebylo pro zemní izolaci připravené. Proto se rozhodli pracovat na střeše přístřešku, avšak nevyčkali na technika, který jim přivezl Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 51 A 47/2020 materiál, nářadí a ochranné pomůcky. Do doby než technik přijel, uklízeli na přístřešku a připravovali si pracoviště.

16. Jinými slovy řečeno žalobce odmítá své pochybení, neboť pochybení nastalo pouze ze strany jeho zaměstnanců, kteří byli za to v rovině pracovně právní potrestáni. Zaměstnanci věděli, že jim pomůcky budou za účelem provádění výškových prací dovezeny, a přesto práci zahájili bez nich. Žalobce odmítá, že by mělo jít k jeho tíži pochybení jeho zaměstnanců. Žalobce sám žádnou povinnost neporušil. Nemůže proto nést odpovědnost za porušení povinnosti jeho zaměstnanců.

17. Odpovědnost za spáchání správního deliktu právnickou osobou je v zákoně o inspekci práce koncipována jako odpovědnost objektivní. Tato koncepce objektivní odpovědnosti neukládá správnímu orgánu povinnost zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby jinými slovy řečeno zkoumat a prokazovat naplnění subjektivního vztahu pachatele (vůle, vědomí, nedbalost) k pravděpodobným následkům svého jednání. Již samotným porušením či nesplněním povinností stanovených zákonem nebo uložených na jejich základě je porušen zájem společnosti. To má za následek naplnění objektivní stránky správního deliktu a k vyvození odpovědnosti za takový správní delikt dostačuje prokázání tohoto porušení. Charakter institutu objektivní odpovědnosti za správní delikt podle zákona o inspekci práce zabraňuje tomu, aby se právnická osoba jako zaměstnavatel zbavovala povinností, které jsou právě na něj kladeny právními předpisy.

18. Správní delikty spáchané porušením povinnosti právnické osoby organizovat práci a pracovní postup lze zařadit pod ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, které mimo jiné uvádí: „poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.“ V těchto případech týkajících se činnosti na pracovištích vycházíme z ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., které stanoví povinnost zaměstnavatele organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení. Je možné vycházet z ustanovení § 23 písm. a) tohoto zákona, které odkazuje na postup podle Nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Dále sleduje postup podle ustanovení § 3 odst. 1 případně ustanovení části VI přílohy k tomuto nařízení vlády. Na podporu tohoto postupu je třeba uvést, že toto nařízení vlády v souladu s původním zmocněním, upravuje způsob organizace práce a pracovních postupů, jež jsou předmětem zmíněného ustanovení § 5 zákona č. 309/2006 Sb. Pro použití těchto ustanovení slouží důkazy o fyzické činnosti zaměstnanců při práci ve výšce. Správní orgány tímto způsobem postupovaly. Dostatečně zdůvodnily, z jakého skutkového stavu vycházely, zohlednily podstatné skutkové okolnosti a vysvětlily, na jaký skutkový stav aplikovaly rozhodnou právní úpravu. S tímto způsobem ostatně žalobce ani nepolemizuje. Jeho polemika se týká postupu správních orgánů, které za jednání zaměstnanců potrestaly zaměstnavatele, tedy žalobce.

19. Správní delikt, který je kladen žalobci za vinu představuje delikt ohrožovací. K vyvození odpovědnosti u těchto ohrožovacích deliktů postačuje pouhé ohrožení objektu, není vyžadováno přímé zasažení ani poškození objektu. K ohrožení chráněného zájmu (v dané věci jedná se o ochranu a bezpečnost zdraví zaměstnanců při práci) došlo již tím, že zaměstnanci žalobce pracovali na lešení ve výšce cca 2,5 m nad zemí bez zajištění proti pádu z výšky. Vzhledem k objektivní konstrukci odpovědnosti žalobce lze uzavřít, že správní orgán postupoval správně, pokud přímo nezkoumal zavinění právnické osoby. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 51 A 47/2020 Liberace objektivní odpovědnosti nemůže nastat, pokud bude žalobce tvrdit, že jsou vinni jeho zaměstnanci, neboť neuposlechli jeho pokynu. To vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu, kde bylo jednoznačně uzavřeno, že zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti poukazem na jednání svého zaměstnance. Zaměstnavatel má povinnost kromě přijetí příslušných opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky zajistit i dodržování těchto opatření. K tomu lze odkázat kupříkladu na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 292/2015. V dané věci byla objektivní stránka správního deliktu naplněna, neboť žalobce nesplnil veškeré své zákonné povinnosti, čímž došlo k ohrožení zájmu chráněného zákonem. Institut objektivní zodpovědnosti neumožňuje zaměstnavateli, aby se zbavil této odpovědnosti jejím přenesením na své zaměstnance.

20. Soud proto uzavřel, že neshledal žalobcem vznesenou námitku důvodnou. Správní orgány se podrobně zabývaly způsobem, kterým došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Vysvětlily přezkoumatelným způsobem na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, co bylo rozhodující pro závěr, že je to právě žalobce, který porušil právem chráněný zájem. Jak soud výše osvětlil, jedná se o objektivní zaměstnavatele, která neumožňuje, aby se žalobce přenesením odpovědnosti na své zaměstnance zbavil. Žalobce si i byl vědom své povinnosti, avšak sama tato vědomost, včetně přijetí patřičných opatření nedostačuje, pokud nezajistí, aby k porušení této povinnosti zaměstnanci skutečně došlo. Povinností zaměstnavatele, tedy žalobce, bylo zajistit provádění přijatých opatření, neboť se nelze zbavit povinnosti zajistit bezpečnost a ochranu zdraví svých zaměstnanců s ohledem na všechna v úvahu přicházející hlediska a rizika týkající se výkonu práce. Splnění povinnosti leží na žalobci, jakož to zaměstnavateli, který měl povinnost zajistit v okamžiku zahájení výkonu práce, aby ochranné prostředky byly jeho zaměstnanci využity. Byť žalobce odmítá přijmout tuto odpovědnost s poukazem na jednání a pochybení svých zaměstnanců, z něhož byly vůči nim vyvozeny patřičné závěry, nemůže se této odpovědnosti právě s odkazem na onu objektivní odpovědnost nevyžadující zavinění pachatele zbavit. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 292/2015. Ostatně stejný odkaz použil i žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalobce neprokázal naplnění podmínek stanovených v § 21 odst. 1 přestupkového zákona, že vynaložil veškeré úsilí, aby správnímu deliktu zabránil.

21. Další žalobní námitkou žalobce vytýkal žalovanému, že správní trest, který mu byl ve formě uložené pokuty uložen, byl stanoven v nepřiměřené výši. Soud nehodnotí ani tuto námitku jako důvodnou. V prvé řadě odkazuje na postup správních orgánů, který odpovídal zákonu. Správní orgány žalobce vyzvaly k doložení jeho majetkových poměrů. Při stanovení správního trestu – pokuty, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí na straně 6 a 7 přihlížely jednak k povaze a závažnosti přestupku a k významu zákonem chráněného zájmu i způsobu spáchání správního deliktu. V daném případě se jednalo o postup žalobce, který vedl k ohrožení bezpečnosti osob přítomných na pracovišti nejištěním proti pádu na pracovišti, a to u dvou pracovníků. Následkem protiprávního jednání žalobce mohlo dojít k poškození zdraví a bezpečnosti dvou osob, které na pracovišti pracovali. Žalovaný přihlédl k tomu, že předmětný prostor na střeše byl malé šířky, což klade vyšší nároky na samotný pohyb zaměstnanců po této střeše. V souvislosti se zkoumáním majetkových poměrů žalobce správní orgány zohlednily údaje z rozvahy v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2018 a z výkazu zisku a ztrát v plném rozsahu k témuž datu, které si opatřily z veřejně přístupného obchodního rejstříku. Soud proto uzavřel, že z úvahy uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí, jakož i v rozhodnutí prvostupňovém jsou srozumitelné, správní Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 51 A 47/2020 orgány zohlednily preventivní i represivní funkci trestu a přihlédly k majetkovým poměrům žalobce. Uložily pokutu ve výši, která není způsobilá zasáhnout ekonomickou stabilitu žalobce. To ostatně žalobce netvrdil, ani nedoložil. Z rozhodnutí vyplývá, že bylo přihlédnuto i k recidivě žalobce, který se již opakovaně dopustil správního deliktu v oblasti bezpečnosti práce.

22. Z toho důvodu soud nehodnotí námitku žalobce, že jemu uložená pokuta byla nepřiměřeně přísná jako důvodnou. Tvrzení žalobce, že nebyl v době, kdy byl vyzván k doložení svých majetkových poměrů schopen sám posoudit tyto majetkové poměry, případně doložit ekonomické dopady současné celospolečenské koronavirové krize, není pro posouzení námitky právně relevantní. Žalobce byl žalovaným vyzván k doložení svých majetkových poměrů, nikoli pak ke komplexnímu posouzení a doložení ekonomických dopadů žalobcem poukazované koronavirové krize.

23. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že pokuta uložena správními orgány je přiměřená poté, co byla řádně vyhodnocena majetková situace žalobce i další skutečnosti týkající se situace žalobce i skutku, kterého se dopustil. Závěry uváděné správními orgány ve vztahu k výši uložené pokuty jsou zcela v souladu s požadavky na odůvodnění výše této pokuty ve smyslu § 36 zákona o inspekci práce a jsou plně přezkoumatelné.

V. Závěr, náklady řízení

24. Soud na základě výše uvedených důvodů žalobu z hlediska uplatněných žalobních námitek vyhodnotil jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, který byl v řízení úspěšný, však žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 51 A 47/2020 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. prosince 2020 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.