51 A 51/2021

Rubrum

č. j. 51 A 51/2021 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové, ve věci žalobce: Čistící stroje s.r.o., IČO: 26034425 se sídlem Litvínovice 319, 370 01 Litvínovice proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce se sídlem Kotlářská 451/13, 746 01 Opava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2021, č. j. 2159/1.30/21-3, sp. zn. S5-2019-168 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 51 A 51/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu rozhodnutím ze dne 25. 1. 2021, č. j. 15012/5.30/19-22, uznal žalobce vinného ze spáchání přestupků a) umožnění výkonu nelegální práce dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 7. 2019 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), neboť umožnil výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti v období od 29. 6. 2017 do 5. 7. 2017 S.P., nar. X, která pro něj konala úklidové práce v hotelu Růže v Českém Krumlově, aniž by cizinka (státní příslušnost Ukrajina) měla povolení k zaměstnání ve smyslu § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti; b) nesplnění oznamovací povinnosti dle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, když v rozporu s kogentním ustanovením § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti písemně neinformoval příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce o nástupu cizinců do zaměstnání nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce, a to I.S., nar. X, státní příslušnost Rusko (datum nástupu 1. 1. 2018), O.W., nar. X, státní příslušnost Ukrajina (datum nástupu 1. 1. 2018); 2. Za oba tyto přestupky byl žalobci uložen podle § 35 písm. b), § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti úhrnný správní trest pokuty ve výši 65 000 Kč. Současně byla žalobci uložena povinnost náhrady nákladů řízení v paušální částce 1 000 Kč.

3. Stejným rozhodnutím bylo zastaveno řízení ve věci podezření ze spáchání dalších přestupků a správních deliktů, protože odpovědnost za ně zanikla.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2021, č. j. 2159/1.30/21-3, sp. zn. S5-2019-168, odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žalobních námitek

5. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal dne 10. 12. 2021 žalobu. U Krajského soudu v Českých Budějovicích namítal, že se žalovaný nevypořádal s navrženým důkazním prostředkem, čímž se dopustil procesního prodlení. Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „oblastní inspektorát“) bez důkazů kupř. vyjádření paní P. nebo společnosti Agencja Treveles Sprint Sp. z o. o. (dále též jen „polská společnost“) učinil závěr, že jmenovaná není zaměstnancem této společnosti ale zaměstnancem žalobce, aniž by tato skutečnost byla v řízení prokázána. Žalovaný též neuvedl, jaké definiční znaky závislé práce nebyly v případě paní P. a polské společnosti splněny, neboť měla uzavřenou pracovní smlouvu, zřejmě i výjezdní příkaz a pracovala dle pokynů zaměstnavatele, kterého zastupovala paní O. K.. Správní orgán jí jeho důležitého svědka nevyslechl.

6. Závěr žalovaného, že polská společnost neměla na pracovišti žádného vedoucího pracovníka a že lze stěží uvažovat o řízení zaměstnanců při přítomnosti zástupce 1x až 2x za měsíc, považuje žalobce za zavádějící. Uvedená zjištění žalovaného si přitom vzájemně odporují, protože buď polská společnost na místě zástupce neměla, anebo ho Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 51 A 51/2021 měla 1x nebo 2x za měsíc. Žalobce má též za to, že ani žalovaný nemá odborníky na posouzení kvality úklidových prací.

7. Pokud jde o nesplnění oznamovací povinnosti dle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti, v této souvislosti žalobce namítal, že tato povinnost splněna byla. Polský zaměstnavatel skutečně informoval krajskou pobočku Úřadu práce o nástupu paní S. a paní W. dne 9. 1. 2018, což byl den nástupu do zaměstnání.

8. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 28. 1. 2022 ohledně tvrzeného opomenutého důkazu uvedl, že žalobce v odvolání nenavrhoval provedení žádného důkazu, takový důkaz nekonkretizoval ani v žalobě. Není též pravdou, že by správní orgány rozhodly bez důkazů, neboť byly provedeny listinné důkazy i výslech svědka. Paní P. nebylo možné v průběhu řízení vyslechnout, protože byla z území České republiky vyhoštěna. Trvat na jejím výslechu by tudíž bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti. Byla však vyslechnuta jako účastník správního řízení, přičemž vypověděla, že její vedoucí byla paní Š.. Ta byla vyslechnuta jako svědek a uvedené potvrdila. Dle žalovaného důkazy založené ve spise prokazují, že paní P. nevykonávala závislou práci pro polskou společnost.

10. Tvrzení žalobce o rozporuplnosti odůvodnění rozhodnutí není důvodné, jelikož vytrhává věty z kontextu. Konstatování o přítomnosti zástupce polské společnosti na místě výkonu práce 1x až 2x měsíčně byla reakcí na námitku, proto je svým obsahem námitce přizpůsobena. Oblastní inspektorát na str. 8 rozhodnutí uvádí: „Z polské společnosti na pracovišti žádný zástupce nebyl (1x až 2x do měsíce tam pouze jezdila paní O. K., které pracovnice vyplácela a paní M., které sloužila jako tlumočnice).“ 11. K námitce nesplnění oznamovací povinnosti žalovaný odkázal na str. 9 napadeného rozhodnutí, kde je řešeno, že podle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, musí zaměstnavatel svou povinnost splnit nejpozději v den nástupu do práce, který ovšem nelze ztotožňovat se dnem naplánované první směny. V den nástupu do práce žalobce svou povinnost nesplnil.

12. Oblastní inspektorát zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a své závěry řádně odůvodnil. Žalovaný přezkoumal soulad jeho rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy v plném rozsahu, vypořádal se s námitkami žalobce a napadené rozhodnutí řádně odůvodnil. Žalovaný proto soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

IV. Podstatný obsah správního spisu

13. Kontrola oblastního inspektorátu dle § 5 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, byla u žalobce zahájena dne 18. 1. 2017, přičemž jejím předmětem bylo dodržování pracovněprávních předpisů se zaměřením na informační a evidenční povinnosti při zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí, nelegální zaměstnávání atd., a to za období od 1. 1. 2016 do 18. 1. 2017. Kontrola a kontrolované pracoviště byly později opakovaně rozšířeny mj. o Hotel Růže v Českém Krumlově a hotel Clarion v Českých Budějovicích, období byl prodlouženo do 30. 4. 2018. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 51 A 51/2021 14. Ve vztahu ke skutečnostem, které jsou předmětem tohoto řízení, správní orgány provedly následující důkazy, které jsou obsaženy v kontrolním spise. Mezi žalobcem jako objednatelem a AGENCJA TREVELES SPRINT Sp. z o. o. jako zhotovitelem byla dne 1. 3. 2017 uzavřena rámcová smlouva o dílo, kterou se zhotovitel zavázal po dobu platnosti smlouvy na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele (dle podmínek smlouvy a objednávky) provést dílo spočívající v provádění úklidových prací, pomocných prací a hotelových služeb (článek I. smlouvy).

15. Přípisem Policie ČR, Odboru cizinecké policie, pracoviště České Budějovice ze dne 18. 7. 2017 bylo oblastnímu inspektorátu sděleno, že dne 5. 7. 2017 při provádění pobytové kontroly byla v hotelu Růže v Českém Krumlově kontrolována ukrajinská státní příslušnice, paní S.P., a to při provádění úklidu v pokojích hotelu. Na území České republiky se jmenovaná nacházela oprávněně, ale nepředložila povolení k zaměstnání či živnostenské oprávnění. Proto s ní bylo zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění a dne 13. 7. 2017 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění na dobu 6 měsíců. Šetřením policejního orgánu bylo zjištěno, že hotel Růže si na úklidové práce najímá žalobce, které má uzavřenou výše uvedenou rámcovou smlouvu s polskou společností, přičemž paní P. měla být vyslána k plnění úkolů dle uzavřené smlouvy. Dle informace Úřadu práce Český Krumlov neměla vydané povolení k zaměstnání a ani nebyla na tuto osobu splněna informační povinnost dle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. V rámci řízení o správním vyhoštění byla paní P. dne 5. 7. 2017 vyslechnuta jako účastník řízení, přičemž mj. uvedla, že jí bylo vydáno polské pracovní vízum, ale od známých dostala telefonní kontakt na paní O, která jí nabídla práci v České republice. Proto dne 28. 6. 2017 přicestovala přímo do Českého Krumlova, kde si jí na nádraží vyzvedla paní H.Š. Ta ji odvezla do hotelu Růže, kde paní P. následně pracovala jako uklízečka, a to podle pokynů paní Š.. Co do úředních záležitostí měla vše zařídit paní O., která též měla jednou za měsíc přijet s výplatou. Žádné peníze ke dni výslechu paní P. neobdržela, žádnou pracovní smlouvu nepodepisovala.

16. Dle sdělení Úřadu práce ČR, pracoviště Český Krumlov ze dne 15. 9. 2017 byla mj. paní P. polskou společností ohlášena dnem 5. 7. 2017 jako její zaměstnanec vykonávající zaměstnání ve dnech 29. 6. 2017 do 24. 9. 2017, a to na základě výše uvedené rámcové smlouvy. Dle úředního záznamu oblastního inspektorátu ze dne 25. 10. 2017 jednatel žalobce k uzavřené rámcové smlouvě uvedl, že nabídnutá spolupráce ze strany paní O.M. byla pro žalobce výhodná, a proto byla uzavřena rámcová smlouva o dílo. Účtováváno je dle rozsahu provedených prací, kolik bylo uklizeno a dle četnosti úklidu. Každý měsíc je vystaven předávací protokol za provedené práce a následně vystavena faktura, která je v hotovosti vyplácena paní O.M.. Ve spise je též obsažena plná moc pro paní M. zastupování polské společnosti. Na žádost oblastního inspektorátu policejní orgány doložily docházkové listy za stálý úklid paní P. za červen a červenec 2017 s razítkem žalobce a nečitelným podpisem a „polecenie wyjazdu sluzbogo“ paní P. ze dne 29. 6. 2017 vystavené polskou společností.

17. V průběhu ústního jednání dne 16. 4. 2018 jednatel žalobce uvedl, že zaměstnance polské společnosti zaučuje buď paní K. anebo další pověřená osoba polské společnosti. Na recepci hotelu bývá soupis prací na den, případně práci přiděluje paní S., zaměstnankyně žalobce. Ta dává pokyny mistrové polské společnosti a kontroluje Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 51 A 51/2021 kvalitu provedené práce. Oblečení zaměstnanců je pro žalobce i polskou společnost jednotné, dle požadavku hotelu. Část čistících prostředků je hotelu, část dodává žalobce. Školení zaměstnanců polské společnosti je v její režii, pracovníci žalobce jim sdělí pouze základní informace. Docházku zaměstnanců vedl vedoucí pracovník polské společnosti pouze pro vlastní přehled, pracovní doba je stanovena od 9:00 do 15:00 hod., příležitostně jinak dle požadavku hotelu či hostů. V případě nepřítomnosti pracovníků polské společnosti si řeší dostatek pracovní síly tato společnost sama. Případný úraz či vznik škody se musí hlásit pracovníkovi žalobce, případné náhrady jsou poté fakturovány polské společnosti. Ubytování pracovníků zajišťuje hotel, ten je fakturuje žalobci a ten následně polské společnosti. Jak jsou pracovníci polské společnosti odměňováni, není jednateli žalobce známo.

18. Správní orgán učinil dotaz na Vrchní inspektorát práce Polské republiky, jehož Odbor legálnosti zaměstnání přípisem ze dne 9. 3. 2018 sdělil, že předmětem podnikání polské společnosti dle Národního soudního rejstříku je činnost agentur zprostředkujících práci a dále zprostředkování práce, stavby a stavební práce, stavby a výstavba budov, stavební práce a inženýrské stavitelství, velkoobchodní služby s výjimkou motorových vozidel a motocyklů a administrativních služeb, kancelářská podpora a další podpůrné služby. Polská společnost nebyla zapsána v Národním registru agentur práce, nemůže proto legálně provádět činnosti jako agentura práce. Místním šetřením v Krakově bylo zjištěno, že adresa uvedená jako sídlo společnosti je virtuální kancelář, na výzvu se žádný jeho pracovník nedostavil, proto není možné zodpovědět další konkrétní dotazy.

19. Z přípisu České správy sociálního zabezpečení, Odboru nemocenského pojištění zaměstnanců ze dne 10. 4. 2018 vyplývá, že v rámci mezinárodní spolupráce polská instituce sociálního zabezpečení (ZUS Siedlce) sdělila stanovisko ohledně společnosti Agencja Treveles Sprint Sp. z o. o., která je zaevidována jako plátce pojistného. Ohledně oblastním inspektorátem vyjmenovaným pracovníkům – včetně paní P., však z něho vyplývá, že tyto osoby polská společnost nepřihlásila do systému sociálního ani zdravotního pojištění z titulu zaměstnání, nepodala žádost o určení příslušných právních předpisů, ani o vydání formulářů A1 potvrzujících jejich příslušnot k polským právním předpisům.

20. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že paní I.S. pracovala pro žalobce v letech 2017 a 2018 vždy na základě dohody o provedené práce (obě platné od 1. 1. do 31. 12.), a to dle záznamu jednání s ní ze dne 27. 2. 2018 dlouhodobě v Hotelu Clarion v Českých Budějovicích. Současně pracovala pro žalobce na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 8. 2013 uzavřeného dne 1. 1. 2018 účinného od téhož dne. Paní O.W. pracovala pro žalobce na základě dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 5. 2017 uzavřeného dne 1. 11. 2017 a rovněž dle dohody o provedení práce ze dne 1. 1. 2018 platné od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018. Dle sdělení Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 22. 3. 2018 pracovaly pro žalobce paní S. a W. od 1. 1. 2018 na dobu neurčitou, přičemž informační povinnost vůči úřadu byla splněna u obou dne 9. 1. 2018.

21. O provedené kontrole byl dne 13. 6. 2018 vyhotoven protokol č. j. 1715/5.41/17-140. V něm bylo konstatováno, že paní P. a další ukrajinské státní příslušnice byly držitelkami národního dlouhodobého víza typu D vydaného Polskou republikou, Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 51 A 51/2021 které je opravňovalo k pobytu na území Polské republiky a dalších členských států. S vízem je spojeno i povolení k zaměstnání, ovšem pouze na území vydávajícího státu, tj. Polské republiky. Uvedené osoby neměly vydané jakékoli oprávnění k zaměstnání na území České republiky ani oprávnění k pobytu. Činnost těchto osob v hotelu Růže (mj.) v České Krumlově naplňovala znaky závislé práce. Po posouzení smluvního základu spolupráce žalobce s polskou společností oblastní inspektorát dovodil, že polský zaměstnavatel nepřiděloval těmto osobám práci a ani jejich práci nekontroloval. Jedná se tedy o přidělení fyzických osob (cizinců) polským zaměstnavatelem k žalobci, nikoli o poskytování služby ve smyslu směrnice č. 96/71/ES. Podstata plnění ze strany polské společnosti totiž nespočívala ve zhotovení díla, nýbrž v pronájmu pracovní síly. Dle § 3 zákoníku práce může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu. Žalobce umožnil fyzickým osobám včetně paní P. výkon nelegální práce dle ustanovení § 5 písm. e) bod 3 zákona o zaměstnanosti.

22. Protokol dále obsahuje závěr, že žalobce nesplnil informační povinnost dle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, když až dne 9. 1. 2018 informoval o pracovním poměru paní S. p. W., u nichž obou byl den nástupu do práce 1. 1. 2018.

23. Proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole podal žalobce dne 2. 7. 2018 námitky. Tyto byly vyřízeny nadřízeným rozhodnutím z 30. 7. 2018 a byly zamítnuty.

24. Oznámení o zahájení přestupkového řízení bylo žalobci doručeno dne 2. 5. 2019. Ústní jednání ve věci proběhlo dne 11. 9. 2019, zástupce žalobce v jeho rámci přislíbil dodání návrhů na výslech svědků. Dne 15. 9. 2020 oblastní inspektorát vyslechl svědkyni H.Š.. Ta v rámci výpovědi uvedla, že v době výslechu již pro žalobce nepracuje. Před třemi roky kontrolovala práci, kterou prováděli zaměstnanci agentury. Konkrétní okolnosti práce paní P. si nepamatuje, obvykle novou pracovnici na několik dní dala k již zaučené pracovnici, poté již byla schopna uklízet sama. Pracovní oděv byl majetkem žalobce. Docházka vedena nebyla, neboť zaměstnanci agentury nepracovali hodinově ale úkolově. Ona sama evidovala, kolik pokojů se uklidilo, hodinově se evidovala např. výpomoc v kuchyni, tj. práce navíc. Po předložení docházkového listu svědkyně uvedla, že podpis na něm je její, ale neví, proč si zaměstnankyně evidovaly hodiny, když si měly spíše evidovat pokoje. Pracovnice vyplácela paní K. z agentury, jezdila za nimi jedenkrát až dvakrát do měsíce. Za polskou společnost jako vedoucí pracovník tam asi byla nějaká M., která pomáhala s tlumočením, když bylo potřeba.

V. Právní hodnocení krajského soudu

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

26. Soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), neboť obě strany s tímto postupem souhlasily.

27. Žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 7 51 A 51/2021 28. Podle § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti (ve znění účinném do 30. 7. 2019) může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván, má-li platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce a platné oprávnění k pobytu na území České republiky.

29. Podle § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; (…).

30. Žalobce v souvislosti s prvním přestupkem namítal, že se žalovaný nevypořádal s navrženým důkazním prostředkem ani jej nezohlednil. Tato žalobní námitka není důvodná, jelikož odvolání ani jeho doplnění z 12. 3. 2021 konkrétní důkazní návrh, který by byl žalovaným v napadeném rozhodnutí pominut, neobsahuje. Žalobce měl pravděpodobně na mysli, že správní orgány mohly v průběhu řízení provést i další důkazy (nyní zmiňoval především vyjádření paní P., vyjádření polské společnosti a výslech paní K.), přičemž bez jejich provedení dle žalobce nebyl řádně zjištěn stav věci. Soud však dospěl k závěru, že správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav věci, když vyšly z důkazů a závěrů uvedených v protokolu o kontrole. Nelze přitom přehlédnout, že správní orgány se snažily získat vyjádření polské společnosti, tato však sídlí na virtuální adrese a nereagovala ani na výzvu dožádaného polského orgánu.

31. V zásadě se obě strany shodují v tom, že jádrem sporu je právní hodnocení zjištěných skutečností. Nedůvodnou shledal soud v této souvislosti námitku, že nebyly dostatečně popsány definiční znaky závislé práce, které nebyly v případě paní P. splněny. Správní orgány podrobně zkoumaly a popsaly okolnosti výkonu práce paní P., přičemž v souladu s provedenými důkazy došly k závěru, že práce byla přidělována, evidována i kontrolována právě zaměstnanci žalobce. Nelze též přehlédnout, že veškeré pracovní nástroje a pomůcky byly buď poskytnuty hotelem (např. vozíky) nebo žalobcem (zejm. čistící prostředky). Z toho je zřejmé, že v praxi nemohla polská společnost ani hypoteticky provádět dílo, neboť pracovníkům, které formálně označovala za své, nedodala žádné prostředky, jimiž by mohli takové „dílo“ provést. Jestliže fakticky jediné, co v případě paní P. měla zajišťovat polská společnost, je odměňování, k němuž navíc v jejím případě nedošlo, pak tato skutečnost je v porovnání s výše uvedenými znaky nevýznamná a nezpochybňuje závěr, že faktickým zaměstnavatelem byl žalobce, neboť odměňování není definičním znakem závislé práce. Ten přitom ani netvrdil, že by se pokusil pro paní P. povolení k zaměstnání u příslušného úřadu práce získat. Závěr, že umožnil výkon nelegální práce proto je správný. Soud přitom neshledal rozpor v závěrech správních orgánů ohledně přítomnosti zástupkyně polské společnosti na místě, neboť i kdyby přijela do hotelu dvakrát za měsíc vyplatit pracovnice, nemůže se jednat o řízení jejich práce, neboť – jak opět vyplývá z dokazování – rozsah práce byl určován na denní bázi (určení konkrétních pokojů k úklidu a případná práce navíc, např., výpomoc v kuchyni).

32. Podle § 140 odst. 1 písm. d) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba přestupku dopustí tím, že nesplní oznamovací povinnost Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 8 51 A 51/2021 podle tohoto zákona nebo nevede evidenci v tomto zákoně stanovenou. Podle § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti nastoupí-li do zaměstnání občan Evropské unie, jeho rodinný příslušník, rodinný příslušník občana České republiky uvedený v § 3 odst. 3, cizinec uvedený v § 98 písm. a) až e) a j) až s) a v § 98a, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání, nebo cizinec, u kterého se vyžaduje povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta, jsou zaměstnavatel nebo právnická nebo fyzická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě byly tyto osoby vyslány na území České republiky k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy, povinni o této skutečnosti písemně informovat příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce, a to nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce.

33. Namítá-li žalobce, že polský zaměstnavatel svou povinnost v případě paní Wittnerové a paní Savinové včas splnil, pak je jeho námitka nedůvodná a současně rozporná s obsahem spisu i jeho vlastní argumentací uváděnou v dosavadním průběhu řízení. Jak bylo podrobně popsáno výše, dokazováním bylo prokázáno, že obě jmenované byly zaměstnankyněmi žalobce, tudíž neměly polského zaměstnavatele. Pokud jde o včasnost splnění informační povinnosti, ani žalobce nesporuje, že k jejímu splnění došlo až dne 9. 1. 2018, ačkoli u obou jmenovaných byl jako den nástupu do práce sjednán 1. leden 2018. Pro své tvrzení, že skutečným dnem jejich nástupu do práce byl až 9. leden 2018, žalobce v žalobě neuvedl žádné důkazy, z nichž by tato skutečnost vyplývala. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že informační povinnost byla splněna opožděně.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 9 51 A 51/2021 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 20. července 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.