51 A 55/2017

Rubrum

č. j. 51 A 55/2017 - 59 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové a ve věci žalobce: M. H., narozený X, státní příslušnost Ukrajina, pobytem X, zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným, se sídlem Slezská 36, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2017, čj. MV-61290-4/SO-2017, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce pobýval na území České republiky v období 21. 12. 2010 až 20. 12. 2012 na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem účasti v právnické osobě – Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 51A 55/2017 výkonný manažer. Dne 14. 11. 2012 podal žalobce žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (konkrétně zaměstnání) dle § 45 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o níž Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 20. 3. 2013 rozhodlo tak, že povolení k dlouhodobému pobytu žalobci neudělilo. Dle názoru správního orgánu prvního stupně totiž byla zjištěna závažná překážka pobytu žalobce na území ve smyslu § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušila rozhodnutím ze dne 17. 2. 2016 a věc mu vrátila k dalšímu řízení; žalovaná totiž dospěla k závěru, že vzhledem k délce řízení a skutečnosti, že žalobci bylo opakovaně vydáno povolení k zaměstnání, tzv. jiná překážka pobytu na území dána nebyla.

2. Poslední povolení k zaměstnání žalobci dne 27. 2. 2015 vydal Úřad práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu, a to pro družstvo MYSLAVAN na dobu od 11. 4. 2015 do 10. 4. 2016. Dle záznamu cizinecké policie o provedených kontrolách v sídle družstva MYSLAVAN byla v sídle tohoto družstva nalezena pouze soupiska několika desítek obchodních společností, jimž na tuto adresu byla doručována pošta. Při výslechu dne 18. 8. 2016 žalobce uvedl, že aktuálně pracoval na živnostenský list v oboru stavebních a dokončovacích prací. Pro družstvo MYSLAVAN pracoval asi jeden měsíc a poté si zařídil živnostenský list. V průběhu řízení dále k výzvě správního orgánu prvního stupně předložil přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2015.

3. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 20. 3. 2017, čj. OAM-71709-48/DP- 2012, žalobci povolení k dlouhodobému pobytu neudělil s odůvodněním, že byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce hodlá povolení k trvalému pobytu zneužít k jinému než v žádosti deklarovanému účelu (zaměstnání), neboť je zřejmé, že žalobce podniká a hodlá podnikat i nadále [§ 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců].

4. Žalovaná se s tímto hodnocením ztotožnila; odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutí zamítla a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

5. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 9. 8. 2017 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře (doručeno 10. 8. 2017), který ji postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

6. Žalobce namítl, že správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci a neopatřily si potřebné doklady; tím porušily § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že by chtěl povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než který uvedl v žádosti. Žalobce konstatoval, že mu v březnu roku 2015 skončila platnost povolení k zaměstnání pro společnost Wellostav Company, s. r. o., a poté pracoval asi měsíc pro družstvo MYSLYVAN. Jelikož však již neměl platné povolení k zaměstnání, nemohl být nikde zaměstnán, a zařídil si proto živnostenské oprávnění, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 51A 55/2017 které bylo jedinou možností, jak si v České republice legálně obstarat příjmy. Žalobce zdůraznil, že má i nadále zájem být na území České republiky zaměstnán.

7. Žalobce uvedl, že v České republice pobývá již od roku 2003 a vytvořil si zde pevné společenské, sociální a kulturní vazby. Nadto zde žijí i dva žalobcovi bratři. Jeho vazby na Ukrajině jsou naopak již zpřetrhány a neudělení povolení k dlouhodobému pobytu by mělo za následek nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života jak žalobce samotného, tak i jeho bratrů.

8. Bez bližšího odůvodnění žalobce namítl též porušení § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu.

9. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované, jakož i správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dle § 46 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném v době podání žádosti, byl cizinec povinen přiložit k žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání povolení k zaměstnání či rozhodnutí o jeho prodloužení. Dle § 44 odst. 4 písm. e) téhož zákona se pak uvedené povolení k dlouhodobému pobytu vydávalo s dobou platnosti odpovídající době platnosti povolení k zaměstnání. Poslední povolení k zaměstnání, které bylo žalobci vydáno, mělo platnost do 10. 4. 2016; další takové povolení již žalobce nepředložil a dle svých slov jej ani neměl k dispozici. Již proto nebylo možné jeho žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání možno vyhovět, přičemž skutkový stav byl v této souvislosti zjištěn bez důvodných pochybností. Pokud žalobce hodlá na území České republiky podnikat, měl požádat o povolení k pobytu za tímto účelem, případně požádat o povolení změny obsahu původní žádosti. Nadále pak může při splnění příslušných podmínek požádat o vydání zaměstnanecké karty. Žalovaná závěrem svého vyjádření uvedla, že při rozhodování dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců správní orgán přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince nezkoumá.

11. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.

12. Součástí žaloby učinil žalobce též návrh na přiznání jejího odkladného účinku dle § 73 s. ř. s. O tomto návrhu rozhodl krajský soud usnesením ze dne 27. 9. 2017, čj. 51 A 55/2017-28, tak, že odkladný účinek žalobě nepřiznal.

III. Průběh jednání

13. Jednání ve věci proběhlo v nepřítomnosti účastníků řízení, kteří se z jednání písemně omluvili.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

15. Žaloba není důvodná.

16. Z obsahu správního spisu je patrno, že žalobce dne 14. 11. 2012 požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem (zaměstnání) dle § 45 zákona o pobytu cizinců. K tomu krajský soud předně poznamenává, že ačkoli byl uvedený druh pobytového oprávnění k 26. 6. 2014 nahrazen tzv. zaměstnaneckou kartou, dle Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 51A 55/2017 čl. II odst. 1 příslušné novely zákona o pobytu cizinců č. 101/2014 Sb. se dříve zahájená řízení dokončí podle tehdejší právní úpravy.

17. Žalobcově žádosti správní orgány nevyhověly, a to s poukazem na dikci § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, dle něhož ministerstvo dlouhodobé vízum (s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3 citovaného zákona) cizinci neudělí, jestliže „jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza“ (pozn.: dle § 46 téhož zákona platí citované ustanovení obdobně též pro povolení k dlouhodobému pobytu). S tímto hodnocením se krajský soud bezezbytku ztotožnil, a to z následujících důvodů.

18. Mezi podklady rozhodnutí obsaženými ve správním spisu je založeno povolení k zaměstnání v družstvu MYSLAVAN ze dne 27. 2. 2015, čj. ABA-1061/2015-za, které bylo žalobci vydáno s platností od 11. 4. 2015 do 10. 4. 2016. Obsahem správního spisu je též výpis z živnostenského rejstříku ze dne 17. 8. 2016, z něhož je patrno, že žalobce získal dne 22. 6. 2015, tj. ještě v průběhu platnosti uvedeného povolení k zaměstnání, živnostenské oprávnění pro obor činnosti přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti. Další povolení k zaměstnání žalobci již vydáno nebylo, což potvrzuje přípis Úřadu práce ČR, Generálního ředitelství, ze dne 4. 5. 2016, čj. UPCR-2016/39935-00780304/1, adresovaný správnímu orgánu prvního stupně, který je taktéž obsažen ve správním spisu.

19. Při výslechu zaznamenaném v protokolu ze dne 18. 8. 2016, čj. OAM-71709-39/DP- 2012, žalobce vypověděl následující: „Vydělávám si na živnost. Dělám stavební a dokončovací práce. Vydělávám si 18-20 tisíc Kč, podle toho jak a co, z toho odvádím asi 2080 na OSSZ. Na živnost pracuji od té doby, co jsem si založil živnostenské oprávnění. Nemám žádný jiný příjem než z tohoto podnikání.“ Na otázku, z jakého důvodu si živnostenské oprávnění obstaral, žalobce uvedl: „Pro mě je lepší dělat sám na sebe, než si zřizovat povolení k zaměstnání, to mi poradili známí. Jako zaměstnanec jsem měl někdy dobré příjmy, někdy horší, záleželo na odpracovaných hodinách.“ Dále uvedl, že pracoval pro družstvo MYSLAVAN asi jeden měsíc, na což navázal slovy: „pak jsem chvíli nepracoval a zřídil jsem si živnostenské oprávnění, od této [doby] podnikám jako OSVČ. To jsem měl udělat už dávno, ale nevěděl jsem o tom.“ K dotazu na jeho práci pro družstvo MYSLAVAN žalobce konstatoval: „Odešel jsem od nich, abych nebyl zaměstnanec. Chci pracovat sám na sebe.“ Dále žalobce podrobněji popsal svou činnost coby OSVČ následně vykonávanou pro různé obchodní subjekty.

20. Z uvedeného je zcela zřejmý žalobcův úmysl nedostát účelu pobytu, který deklaroval ve své žádosti ze dne 14. 11. 2012. Nejenže žalobce výslovně uvedl, že chce na území České republiky podnikat, nýbrž tato svá slova dokonce již naplnil konkrétními kroky v podobě získání živnostenského oprávnění a výkonem živnostenské činnosti; o tom, že žalobce živnostenské podnikání skutečně realizoval, ostatně vedle jeho výpovědi svědčí i žalobcem ve správním řízení předložené daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2015, v němž žalobce uvedl pouze příjmy ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 93 250 Kč. Lze si jen stěží představit, jak více by žalobce mohl dát najevo, že o deklarovaný účel požadovaného pobytového oprávnění, tj. zaměstnání, ve skutečnosti nikterak nestojí. Skutkový stav byl proto v projednávané věci zjištěn zcela dostatečně a bez důvodných pochybností; ostatně ani Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 51A 55/2017 sám žalobce neuvedl, v jakém ohledu by snad mělo být provedeno další dokazování či jaké další podklady rozhodnutí měly být založeny do spisu. Obstojí proto závěr správních orgánů, že v posuzovaném případě byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce dlouhodobý pobyt hodlal zneužít k jinému účelu, než který uvedl ve své žádosti.

21. Zcela lichá je pak žalobní argumentace, dle níž si žalobce zřídil živnostenské oprávnění proto, že již neměl platné povolení k zaměstnání. Z žalobcovy výpovědi je totiž naopak patrno, že žalobce zcela úmyslně opustil zaměstnání v družstvu MYSLAVAN, aby již nebyl zaměstnancem a mohl se věnovat živnostenské činnosti. Než tak učinil, nic mu nebránilo být nadále zaměstnán a případně usilovat o vydání dalšího povolení k zaměstnání, případně postup podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Živnostenské oprávnění si totiž žalobce opatřil ještě v době, kdy do konce platnosti jeho povolení k zaměstnání zbývalo ještě necelých deset měsíců.

22. Nedůvodná je též námitka údajného nepřiměřeného zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života.

23. Předně krajský soud v této souvislosti uvádí, že zásah do soukromého a rodinného života není kritériem, které by správní orgán prvního stupně byl při neudělení povolení k dlouhodobému pobytu dle § 56 odst. 1 zákona o pobytu cizinců automaticky povinen zkoumat [na rozdíl například od neudělení pobytového oprávnění z důvodů uvedených v § 56 odst. 2 téhož zákona].

24. I kdyby tomu tak však bylo, žalobcova tvrzení jsou v tomto ohledu zcela nedostatečná. Nejenže v žalobě prakticky vůbec nekonkretizoval, jaké „pevné společenské, sociální a kulturní vazby“ si v České republice vytvořil, ale jeho tvrzení, dle něhož na Ukrajině nemá žádné zázemí, je též v rozporu s obsahem správního spisu. Při výpovědi obsažené v protokolu ze dne 18. 8. 2016 totiž konstatoval, že má na Ukrajině matku a vrací se tam jednou až dvakrát „každý rok, někdy na měsíc, někdy měsíc a půl, někdy 14 dní “. Při výpovědi obsažené v protokolu ze dne 13. 3. 2013, čj. OAM-71709- 14/DP-2012, dále uvedl, že na Ukrajině má sestru, která se stará o matku a své děti. Tyto skutečnosti proto o úplné absenci zázemí v zemi žalobcova původu nesvědčí. Nadto v rozporu s posledně uvedeným tvrzením do protokolu ze dne 18. 8. 2016 žalobce uvedl, že má na Ukrajině sestry dvě.

25. Nepřiměřenost zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života nezakládá bez dalšího ani skutečnost, že má v České republice dva bratry, kteří zde mají povolen trvalý, resp. dlouhodobý pobyt. Z tohoto žalobního tvrzení totiž není patrno ani to, zda se se svými bratry žalobce vůbec stýká, jaký je skutečný charakter jejich vztahu nebo například zda i oni navštěvují matku na Ukrajině, kde by se s nimi žalobce případně mohl vídat apod. Pouze ve výpovědi zaznamenané ve shora citovaném protokolu ze dne 13. 3. 2013 žalobce uvedl, že staršího bratra P. vídá jednou až dvakrát za půl roku a s mladším bratrem M. se stýká pouze na Vánoce na Ukrajině, kde se schází celá rodina. Ve výpovědi do protokolu ze dne 18. 8. 2016 pak žalobce konstatoval, že se v České republice vídá pouze s bratrem M. a s P. pouze velmi málo. Tato tvrzení tedy také nenasvědčují existenci intenzivních rodinných vztahů vázaným výlučně na území České republiky.

26. Nedostatečným je dále i žalobcovo (pozn.: pouze ve správním řízení uplatněné) obecné tvrzení, dle něhož má v České republice, konkrétně v Mariánských lázních, po dobu 4 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 51A 55/2017 až 5 let přítelkyni, s níž udržuje vztah na dálku. Žalobce neuvedl ani to, zda se s touto přítelkyní navzájem navštěvují, a není tedy zřejmé, jakým způsobem by neudělení dlouhodobého pobytu mohlo do takovéhoto „vztahu na dálku“ zasáhnout.

27. Jen pro úplnost krajský soud na tomto místě poznamenává, že z obsahu opakovaných žádostí Policie ČR na stav žalobního řízení adresovaných krajskému soudu vyplývá, že vůči žalobci je již vedeno řízení o správním vyhoštění. Otázka přiměřenosti zásahu do žalobcova soukromého a rodinného života přitom bude v rámci řízení o správním vyhoštění bezpochyby předmětem posuzování správního orgánu (§ 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců).

28. Konečně krajský soud nepřisvědčil ani obecně formulovaným námitkám údajného porušení § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu. Vzhledem k tomu, že žalobce sám tyto námitky nikterak blíže nekonkretizoval, postačí v této souvislosti uvést, že krajský soud žalobcem namítaná pochybení správních orgánů neshledal.

V. Závěr a náklady řízení

29. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 51A 55/2017 V Českých Budějovicích 25. dubna 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.