51 A 57/2016

Rubrum

51A 57/2016 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Kolín, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. KUJCK 138723/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2016, č. j. KUJCK 138723/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a tím potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Dačice (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 5. 2016, č. j. ODO/11193 – 16/URBP (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), jímž byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách Pokračování - 2 - 51A 57/2016 některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu 12 bodů v registru řidičů jako neodůvodněné, a provedený záznam 12 bodů ke dni 25. 2. 2015 byl tímto rozhodnutím potvrzen. Žalobce v žalobě namítal, že došlo k porušení jeho práv. Žalobce se domnívá, že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný měl zcela ignorovat předložené důkazní prostředky a nezabýval se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Tím žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání a současně postupoval i v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokovém řízení zabývají. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 49924/2014 ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 126113/2014 ze dne 22. 10. 2014 či č. j. MSK 121761/2014 ze dne 12. 11. 2014. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí Městského úřadu Písek č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám. BH/3 ze dne 19. 1. 2015, v němž správní orgán odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, neboť byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Z odkazovaných správních rozhodnutí podle žalobce vyplývá, že je běžné u odvolacích správních orgánů posuzovat jednotlivé bloky z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Pokud tedy některý správní orgán postupuje popsaným způsobem a totožný správní orgán v jiné místní příslušnosti postupuje způsobem odlišným, je tím jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem. Žalobce je přesvědčen, že by měla u všech správních orgánů existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. V další části žaloby žalobce postupně popsal nezpůsobilost jednotlivých podkladů (rozhodnutí vydaných v blokovém řízení) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Podle žalobce jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je vyžadováno judikaturou Nejvyššího správního soudu. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku. Mělo by být naprosto zřejmé, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Za dostatečný popis skutku nelze považovat formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, neboť nebylo uvedeno, že se jednání měl žalobce dopustit jako řidič; postih za neužití bezpečnostních pásů u spolujezdce nepodléhá bodovému záznamu. Žalobce uvedl, že údaje v bloku musí být čitelné, srozumitelné a přehledné, aby se jednalo o způsobilý podklad pro záznam bodů. Žalobce se neztotožnil s názorem, podle kterého měl svým podpisem na blokovém rozhodnutí potvrdit souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není ani možné po něm požadovat znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat nápravu. V takovém případě by pozbyla smyslu existence orgánů veřejné moci. Z rozhodnutí musí být podle žalobce naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít a zda se tak stalo na pozemní komunikaci. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Žalobce rovněž konstatoval, že oznámení od příslušných oddělení Policie ČR nemůže být dostatečným důkazem, a tedy relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Pokračování - 3 - 51A 57/2016 Podle výtek, které žalobce u jednotlivých pokutových bloků ze dne 25. 2. 2015 a 28. 10. 2014 specifikoval, požadoval, aby krajský soud posoudil, zda byla tato jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Podle žalobce vyjmenovaná rozhodnutí (bloky) způsobilá jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů nejsou, neboť chybí konkretizace a individualizace jednání. K pokutovému bloku ze dne 25. 2. 2015 žalobce konkrétně namítl, že v kolonce, za jaký přestupek je pokuta uložena, je uveden údaj „125c/1k“. Blok podle žalobce obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti, neboť není popsáno místo přestupku tak, aby bylo možné seznat, zda jde o místo na pozemní komunikaci nebo na soukromém pozemku. Podle žalobce nebylo přesně popsáno místo spáchání přestupku ani popis skutku („pásy“), nelze přezkoumatelně určit údaj o právní kvalifikaci skutku a je chybně uveden „§ 6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, který měl žalobce porušit, přičemž správná kvalifikace je „§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu“. K pokutovému bloku ze dne 28. 10. 2014 žalobce namítl zcela totožné námitky s jediným rozdílem, že v popisu skutku je uvedeno pouze „neužil BP“. Součástí žalobního návrhu byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž bylo rozhodnuto krajským soudem dne 17. 1. 2017 pod č. j. 51 A 57/2016 - 21 tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Správní orgán I. stupně podle žalovaného řádně opatřil kopie předmětných bloků, které byly podkladem pro zápis do registru řidičů a ověřil, že se jedná o podklady způsobilé pro provedení zápisu. Co se týče námitky nedostatečného popisu místa spáchání přestupku, popsání skutku citací zákona v souvislosti s uvedením data, času, místa spáchání přestupku a registrační značky vozidla, s nímž byl přestupek spáchán, tak ta je podle žalovaného nedůvodná, neboť údaje jsou na blocích zcela dostatečné a srozumitelné. Žalovaný se domnívá, že obsahové náležitosti přezkoumávaných bloků splňují veškeré požadavky a dostatečně individualizují projednávané skutky. V souvislosti s posuzováním formálně obsahových náležitostí pokutových bloků žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20. Posuzované pokutové bloky žalovaný označil za způsobilé pro záznam bodů, byť jsou zkratkovité. V žádném případě nebyl důvod označit některý z posuzovaných bloků jako nezpůsobilý pro záznam bodů. Žalovaný připomněl postup v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a zdůraznil, že jde o řízení samostatné a na přestupkovém řízení zcela nezávislé. K otázce předvídatelnosti správních aktů žalovaný uvedl, že není povinen bez dalšího přejímat právní závěry z rozhodovací praxe jiných správních orgánů na jeho úrovni, a to zejména za situace, kdy svůj postup přezkoumatelným způsobem vysvětlí. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 3. 3. 2015 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl ke dni 25. 2. 2015. Zároveň byl žalobce prostřednictvím oznámení vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Námitkami ze dne 18. 3. 2015 žalobce brojil proti blokovým rozhodnutím ze dne 28. 10. 2014 a 25. 2. 2015, neboť v prvním případě se měl žalobce dopustit jiného přestupku, v druhém případě se přestupku měla dopustit jiná osoba. Správní orgán I. stupně si vyžádal dne 23. 3. 2015 kopie pokutových bloků od Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Dne 17. 4. 2015 Pokračování - 4 - 51A 57/2016 rozhodl správní orgán I. stupně a zamítl námitky žalobce jako neodůvodněné a potvrdil záznamy v bodovém hodnocení řidiče. Dne 4. 5. 2015 obdržel správní orgán I. stupně odvolání proti rozhodnutí o námitkách, v jehož rámci žalobce uvedl, že podal podnět k provedení přezkumného řízení předmětných bloků, přičemž rozhodnutí o tomto podnětu považuje za předběžnou otázku. O podaném odvolání žalovaný rozhodl dne 1. 6. 2015 tak, že prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Žalovaný neshledal žádných vad v napadených blocích, nicméně kvůli absenci bodového hodnocení řidiče ve spise nemohl ověřit, zda byly body žalobci skutečně zaznamenány, přičemž žalovaný zjistil i další nedostatky řízení. Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnuté je nepřezkoumatelné. Dne 5. 6. 2015 byl žalobce poučen podle § 36 odst. 3 správního řádu. Dne 6. 8. 2015 obdržel správní orgán I. stupně vyjádření zástupce žalobce spojené s žádostí o přerušení správního řízení, neboť podklady pro rozhodnutí nejsou kompletní a je rovněž nutné vyčkat rozhodnutí o podnětech žalobce k provedení přezkumného řízení. Dne 4. 8. 2015 správní orgán I. stupně zamítl námitky žalobce jako nedůvodné a potvrdil záznamy v bodovém hodnocení řidiče. Správní orgán I. stupně posoudil jednotlivé bloky a neseznal v nich vad, které žalobce namítal. Dne 5. 8. 2015 se správní orgán I. stupně zamítavě vyjádřil k návrhu žalobce o přerušení řízení, a to s ohledem na presumpci správnosti správních aktů a skutečnost, že již bylo ve věci rozhodnuto. Dne 27. 8. 2015 obdržel správní orgán I. stupně blanketní odvolání, které bylo po výzvě dne 27. 1. 2016 doplněno. O tomto odvolání rozhodl žalovaný dne 31. 3. 2016 tak, že napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost zrušil a věc vrátil k novému projednání. Přípisem ze dne 8. 4. 2016 byl žalobce poučen podle § 36 odst. 3 správního řádu. Dne 29. 4. 2016 obdržel správní orgán I. stupně žádost žalobce, aby posoudil způsobilost podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče a po dobu nutnou k posouzení těchto otázek přerušil řízení. Přípisem ze dne 3. 5. 2016 bylo žalobci s odkazem na presumpci správnosti správních aktů sděleno, že řízení nebude přerušeno. Dne 4. 5. 2016 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů zamítl jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 25. 2. 2015 potvrdil. Správní orgán I. stupně přezkoumal jednotlivé bloky se závěrem, že se jedná o způsobilé podklady pro provedení záznamu. Rovněž uvedl, že bodový záznam byl proveden v příslušné výši, stejně jako nebylo pochybeno při odečtu bodů. Dne 27. 5. 2016 obdržel správní orgán I. stupně blanketní odvolání žalobce, které bylo po výzvě dne 21. 6. 2016 doplněno. Žalobce namítl vady výroku rozhodnutí, neboť správní orgán I. stupně nenaplnil zásadu materiální pravdy a nezajistil veškeré podklady pro vydání rozhodnutí, a to s odkazem na § 123 zákona o silničním provozu. Žalobce dále namítl nesprávný zápis právních předpisů, pochybnosti o naplnění skutkové podstaty jednotlivých přestupků, absenci podkladů prokazujících spáchání přestupků žalobcem a nesprávně vyplněné pokutové bloky. Pokračování - 5 - 51A 57/2016 O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil a odvolání zamítl. Žalovaný shrnul žalobcovy námitky uplatněné v odvolání a zopakoval hlavní zásady správního řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů. K namítaným zkratkovitým výrazům, jež jsou obsaženy v jednotlivých rozhodnutích vydaných v blokovém řízení, bylo žalovaným uvedeno, že pokud jsou tyto v textu bloku dostatečně srozumitelné, mohou být podkladem pro zápis bodů. Podstatné je, aby v pokutovém bloku bylo zcela jednoznačně a určitě popsáno konkrétní jednání konkrétní osoby. Užití zkratek či gramatické chyby nezakládají nezákonnost rozhodnutí. Následkem formálních či obsahových nedostatků bloku není vždy nezpůsobilost tohoto bloku být podkladem pro zápis bodů do registru. V daném případě byly veškeré pokutové bloky správními orgány řádně přezkoumány a bylo konstatováno, že specifikace jednotlivých jednání žalobce v nich obsažená splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť je z nich patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. Ve správním spise je založena kopie pokutového bloku série GE 2014, číslo E 1719162, ze dne 28. 10. 2014. Podle tohoto bloku žalobce „dne 28. 10. 2014 v 10:50 hod. v obci Slavonice porušil § 6/1a z. č. 361/2000 Sb., řidič nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem a § 5/1a z. č. 361/000 Sb., tech. stav – propadlá STK dne 25. 10. 2014 a rozbité koncové levé světlo; RZ: ...“. Žalobci byla pokuta uložena za přestupek podle „§ 125c 1/k zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p.“ ve výši 500 Kč. Blok byl sepsán ve Slavonicích dne 28. 10. 2014 a žalobce byl identifikován rodným číslem a místem bydliště; byl ztotožněn podle řidičského průkazu a blok podepsal. Dále je ve spise založena kopie pokutového bloku série GE/2014, číslo E 2371171, ze dne 25. 2. 2015. Podle tohoto bloku dne „25. 2. 2015 v 12:00 hod. v ul. STRAKONICKÁ -> ul. PRAŽSKÁ TŘ., Č. BUDĚJOVICE (nový řádek) § 6/1a z. č. 361/2000 Sb. NEPŘIPOUTÁN BP (nový řádek) ...“. Žalobci byla uložena pokuta za přestupek podle „§ 125 c /1k zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p.“ ve výši 200 Kč. Blok byl sepsán v Českých Budějovicích dne 25. 2. 2015, a žalobce byl identifikován rodným číslem; byl ztotožněn podle řidičského průkazu a blok podepsal. K těmto jednotlivým proviněním jsou ve správním spise založeny oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Uvedená bloková řízení jsou dále zaznamenány ve výpisu z evidenční karty žalobce ze dne 7. 5. 2015 a ve výpisu z bodového hodnocení řidiče, přičemž k bloku ze dne 28. 10. 2014 se váže bodový záznam ve výši 3 bodů, k bloku ze dne 25. 2. 2015 bodový záznam ve výši 3 bodů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Žalobce v prvé řadě zpochybnil postup žalovaného, který označil za nesprávný, neboť podle jeho názoru se žalovaný nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. V rámci odvolacího řízení bylo podle žalobce povinností žalovaného zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný Pokračování - 6 - 51A 57/2016 nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení. V souvislosti s tím žalobce odkazoval na rozhodnutí vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a vyslovil závěr, že tyto podklady jsou nezpůsobilými pro učinění záznamu bodů v registru řidičů. Dalším rozhodnutím, na které žalobce upozorňoval, bylo rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3, jehož důsledkem bylo odmazání dvou konkrétních záznamů z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Při posuzování důvodnosti této námitky krajský soud vycházel z ustálené judikatury správních soudů, z níž vyplývá, že na jedné straně je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať už v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná, a to z důvodu rozdílného předmětu řízení. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání anebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Předmětem řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je, zda se skutečně stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či jiným právním předpisem, zda byly naplněny znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání skutečně jeho pachatelem, případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Oproti tomu předmětem řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. ve správné výši a na základě způsobilého podkladu. Lze tedy konstatovat, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů je zkoumáno, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku a jiné obdobné skutečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44. Nutno zdůraznit, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a případně je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán v námitkovém řízení nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. Pokračování - 7 - 51A 57/2016 Podklady, z nichž správní orgán I. stupně vycházel, byly podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí, což považuje krajský soud za zcela dostačující. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů vycházel správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný z oznámení o uložení pokut v blokovém řízení, které byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, dále i z vyžádaných kopií pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že předmětná rozhodnutí (bloky) jsou způsobilá k záznamu bodů do registru řidičů a jsou opatřena všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 4. 5. 2016, stejně jako žalovaný v napadeném rozhodnutí, stručně shrnul, co je uvedeno v pokutových blocích a kolik bodů bylo za jaké jednání přiděleno. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně provedl záznamy v registru řidičů v souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně. Vypořádal se i se všemi odvolacími námitkami zpochybňujícími jednotlivé zkratkovité údaje uvedené na pokutových blocích. Co se týče rozhodovací praxe jiných správních orgánů, je třeba uvést, že jednotná správní praxe je jistě žádoucí, ovšem v daném případě odkazovaná rozhodnutí Moravskoslezského kraje na věc skutečně nemohla dopadat pro zjevné skutkové odlišnosti. Krajský soud doplňuje, že z obdobných důvodů nebylo možné vycházet ani z rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, neboť se týkalo nezpůsobilých bloků ve věci přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti. Žalobci byla však kladena za vinu jízda bez připoutání bezpečnostním pásem, propadlá STK a rozbité levé koncové světlo. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného o tom, že v konkrétní záležitosti měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Nesrozumitelnost a nejednoznačnost údajů uvedených na pokutových blocích nebyla správními orgány ani krajským soudem shledána, jak bude popsáno níže. Správní orgány se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, které sloužily jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76), neboť si vyžádaly kromě oznámení policie též pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotily správnost počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány si ověřily, že řízení o skutcích projednávaných v blokovém řízení byla pravomocně ukončena a pokutové bloky byly řádně a úplně vyplněny. Žalobce v předmětných blokových řízeních pokutové bloky vždy převzal a potvrdil je svým podpisem, což ostatně v žalobě ani nezpochybňuje, byť ve správním řízení uváděl, že právě dne 25. 2. 2015 nebyl připoután nikoliv on, ale jeho spolujezdkyně (viz námitky ze dne 18. 3. 2015). Pokračování - 8 - 51A 57/2016 Krajský soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, a to jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou. Krajský soud dále posuzoval důvodnost námitky, podle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce namítal, že nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že užitý formát popisu přestupku „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ není dostatečným specifikováním přestupku. Z pokutových bloků podle žalobce dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo, stejně jako nelze určit právní kvalifikaci. Další žalobcovou námitkou je, že údaje v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupků. Ani tuto námitku krajský soud nehodnotí jako důvodnou. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru řidičů jako způsobilé. To dovozovaly jednak ze splněných náležitostí těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky, a rovněž z výše bodů, která byla žalobci připsána v souladu se zákonem. Smyslem a účelem bodového systému podle zákona o silničním provozu je hodnocení nebezpečnosti spáchaného přestupku nebo trestného činu proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nemohou přezkoumávat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné, jak bylo již výše uvedeno a vyplývá to i z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 24). Tento závěr vyplývá i ze samotné dikce § 57 odst. 3 správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím o odpovědnosti žalobce za přestupek). Pokud tedy nyní zastává žalobce názor, že z uvedených podkladů, čili rozhodnutí o přestupcích, není zřejmé, jakého přestupkového jednání se měl dopustit, kdy a kde se tak stalo, tj. zpochybňuje-li svou odpovědnost za přestupek, pak měl tyto skutkové námitky uplatnit již při projednání přestupku a měl trvat na projednání věci ve správním řízení. Pokud by takové námitky užil a nesouhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení, mohl tyto námitky uplatnit v řízení před správním orgánem. Žalobce však, jak vyplývá z písemností založených ve spise, s popisem jednotlivých skutků, jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, resp. neměl výhrady, neboť přistoupil na možnost jejich projednání v blokovém řízení. Pokuty za přestupková jednání, která mu byla kladena za vinu, uhradil, a pokutové bloky podepsal, aniž by rozporoval některé údaje, které v nich byly uvedeny. Žalobce nenamítal zkratkovité popisy jednotlivých skutků, uvedení místa a času, kdy k jednání došlo či nečitelnost a nesrozumitelnost údajů v blocích uvedených. K uplatnění takových námitek není ani zapotřebí znalost práva. Žalobce přistoupil na projednání jeho přestupků v blokovém řízení, pokutové bloky stvrdil svým podpisem a akceptoval tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené. Krajský soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16, z něhož se podává, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn Pokračování - 9 - 51A 57/2016 úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích.“ Z uvedeného plyne, že přestupce již nemá možnost dále rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že svým podpisem a úhradou uložené pokuty přestupce stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů přestupce může rozporovat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru a zda vlastně existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být připsány body. V žádném případě však nemůže rozporovat to, zda se skutek skutečně stal a zda byla naplněna skutková podstata přestupku. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů a na základě podkladů založených ve spise uzavřel, že body byly žalobci připsány v souladu s pravomocnými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se nečitelnosti či nesrozumitelnosti údajů uvedených na pokutových blocích z důvodu zkratkovitosti či strohosti tam uvedených údajů. Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak jsou upraveny v zákoně o přestupcích, zejména v § 84 a v § 85. Podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona.“ Nejvyšší správní soud judikoval, že povinnost správního orgánu vyžádat si pokutové bloky, pokud oznámení o přestupku obsahuje veškeré náležitosti, přichází až v případě konkrétního tvrzení žalobce, na jehož základě mohou vyvstat důvodné pochybnosti o správnosti provedeného záznamu v registru řidičů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 - 74). Ke zkratkám, které byly orgánem veřejné moci použity, se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud kupříkladu v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, kde uvedl, že „…ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním z přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak Pokračování - 10 - 51A 57/2016 potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” Lze konstatovat, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je srozumitelné a zřejmé, komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, podle něhož „v určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ Ve vztahu ke konkrétním blokům, které se týkají přestupkového jednání žalobce a které jsou založeny ve správním spise, krajský soud uvádí, že je oproti žalobcově žalobní argumentaci naopak považuje za precizně vyplněné, prosté nesrozumitelných či nejasných zkratek, s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související skutkové podstaty přestupku. Žalobce k oběma blokům namítl, že obsahují nesrozumitelné odkazy na právní předpisy, což žalobce považoval za chybnou právní kvalifikaci. Jednotlivé bloky obsahují odkazy na jednotlivá ustanovení zákona ve zjednodušené podobě tak, jak žalobce uvádí, nicméně ze struktury zápisu je nepochybně zřejmé, o který paragraf, odstavec, písmeno, případně bod zákonného ustanovení se jedná, neboť tyto zápisy kopírují strukturu řazení jednotlivých norem v zákoně. Z obsahu žaloby samotné se nadto podává, že žalobce této struktuře porozuměl, neboť byl schopen vedle podle něho nesprávné formy zápisu uvést na konkrétních příkladech, jak by měl zápis podle jeho názoru správně vypadat. V případě bloku ze dne 28. 10. 2014 je zřejmé, co bylo žalobci kladeno za vinu, kdy se žalobce měl jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustit, kde se ho měl dopustit a jaká byla právní kvalifikace ze strany policejního orgánu. Zcela konkrétním a nezaměnitelným způsobem je tak určeno, že jako řidič nebyl v uvedený den na uvedeném místě připoután bezpečnostním pásem, stejně jako že řídil vozidlo s propadlou STK a jím řízené vozidlo mělo rovněž rozbité koncové levé světlo. Samotné skutkové jednání žalobce není v bloku uvedeno ve tvaru, jak uvádí žalobce v žalobě („neužil BP“). Skutkové jednání je naopak vymezeno podrobně a popsáno zcela v souladu s právní kvalifikací přestupku. Uvedené formulace jsou naprosto srozumitelné a přesné. Přesně je vymezeno i místo a čas spáchání přestupku, osoba přestupce a jeho podpis pod blokem. Pokud jde o místo spáchání přestupku, tak je zde uvedena obec, což s ohledem na povahu projednaného přestupku shledává krajský soud za dostatečné. Spolu s uvedením času je popsaný skutek jedinečným a odlišitelným způsobem popsán. Tvrzení žalobce o způsobu vymezení skutku „neužil BP“ není pravdivé, neboť v bloku je uvedeno „řidič nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem“. Stejně tak citace ustanovené zákona ve formě ve formě „§ 6/1a z. č. 361/2000 Sb.“ Pokračování - 11 - 51A 57/2016 je naprosto pochopitelná a uvedená ve formě přípustné zkratky, která u krajského soudu nevzbuzuje žádné pochybnosti o povinnosti, kterou měl žalobce porušit. Stejně tak skutková podstata předstupku vymezená jako „§ 125c 1/k“ je zcela srozumitelně vymezena. K obdobným závěrům dospěl krajský soud i ve vztahu k bloku ze dne 25. 2. 2015. Je zřejmé, co bylo žalobci kladeno za vinu, kdy se žalobce měl jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustit, kde se ho měl dopustit a jaká byla právní kvalifikace ze strany policejního orgánu. Popis jednání žalobce v podobě „nepřipoután BP“ považuje krajský soud v kontextu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu za dostatečný, neboť je tak zcela zřejmé, že žalobce jako řidič vozidla jel bez připoutání bezpečnostním pásem, jelikož uvedené ustanovení upravuje povinnosti řidiče vozidla, nikoli např. spolujezdců. Žalobce uvádí, že popis skutku je zde pouze ve formátu „pásy“, což s ohledem na uvedené je nutné jako nepravdivé odmítnout. Dále je uvedeno, kde se žalobce měl tohoto jednání dopustit – v Českých Budějovicích při jízdě po ul. Strakonická směrem k ul. Pražská třída, což krajský soud ve spojení s časovým údajem 25. 2. 2015 v 12:00 hod. považuje za dostatečné určité. Co se týče zkratkového uvedení příslušných právních předpisů, odkazuje krajský soud na své závěry uvedené již u prvního hodnoceného bloku. Pokud jde o námitku, že není zřejmé, zda k jednání žalobce došlo na místě veřejné komunikace nebo na soukromém pozemku a s tím související námitku věcné nepříslušnosti, tak zde se jedná o námitku týkající se samotného přestupkového jednání a naplnění znaků skutkové podstaty přestupku, kterou nelze v rámci řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů přezkoumat. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že obě rozhodnutí vydaná v blokových řízeních, která jsou žalobcem zpochybněna v žalobě, a to ze dne 28. 10. 2014 a 25. 2. 2015, představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidičů. Tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti, je z nich zcela zřejmé kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonná ustanovení. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 12 - 51A 57/2016 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. srpna 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: S. B.