51 A 57/2020

Rubrum

č. j. 51 A 57/2020 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Mgr. et Mgr. Š. S. bytem adresa pro doručování zastoupena advokátem JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, Ph.D. se sídlem Kamlerova 795, 251 01 Říčany proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I. Z. P. bytem II. EG.D. a.s. (dříve E.ON Česká republika, s. r. o.) se sídlem Lidická 1873/36, Černá Pole, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, č. j. KUJCK 115296/2020 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 51 A 57/2020

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osobám zúčastněným na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou dne 3. 11. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2020, č. j. KUJCK 115296/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Městského úřadu Vimperk (dále jen „stavební úřad“) ze dne 23. 8. 2019, č. j. MUVPK – VÚP 28878/19 – JAV (dále jen „územní rozhodnutí“) tak, že „na straně 3 rozhodnutí se výčet účastníků řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu, uvozený textem: „Účastníci řízení, na něž se vztahuje rozhodnutí správního orgánu podle § 27 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“):“, v závěrečné části výroku rozhodnutí nahrazuje tímto novým výčtem“ „Z. P., nar. x, Na R. x, S. P., x P., E.ON Distribuce, a. s., IČO: 28085400, F. A. Gerstnera 2151/6, 370 01 České Budějovice.“ Ve změnou nedotčených částech se podle § 90 odst. 5 správního řádu rozhodnutí ze dne 23. 8. 2019 č. j.: MUVPK – VÚP 28878/19 – JAV potvrzuje.“ 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) rozhodnuto o umístění stavby označené jako „Nástavba rodinného domu B. L., S. L. č. p. x“ na pozemcích st. p. č. x a parc. č. x, oba v k. ú. S. L. (dále jen „stavba“), pro umístění stavby bylo stanoveno celkem 13 podmínek. Předmětem územního řízení bylo rozhodnutí o změně (dokončené) stavby stávajícího rodinného domu č. p. x na st. p. č. x ve S. L. spočívající v nástavbě, kterou má dojít ke zvýšení hřebene sedlové střechy z původní výšky 6,47 m na novou výšku 6,615 m; s ohledem na konstrukční spojení se stavbou rodinného domu č. p. x na st. p. č. x ve vlastnictví žalobkyně má být umístěna dělící stěna mezi oběma rodinnými domy se zakončením 300 mm nad úrovní střešní roviny rodinného domu č. p. X.

3. Žalobkyně v žalobě nejprve rozsáhle uváděla závěry správních orgánů obsažené v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí, z nichž některé pasáže v žalobě citovala. Rovněž žalobkyně v žalobě zopakovala své námitky, které uplatňovala v průběhu celého územního řízení. Na závěr žaloby žalobkyně formulovala jedinou žalobní námitku. Žalobkyně namítala, že v rámci územního řízení vznesla námitku občanskoprávní povahy týkající se rozsahu vlastnického práva, o níž nebyla ve smyslu § 89 odst. 6 stavebního zákona uzavřena dohoda a správní orgány nebyly oprávněny si o ni samostatně učinit úsudek a samy ve věci rozhodnout. Na podporu svého tvrzení žalobkyně odkazovala na komentářovou literaturu, která popisuje postup v případě podání námitek týkajících se sporu o hranice pozemků a který nebyl dle žalobkyně v nyní projednávané věci dodržen.

II. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shledal námitku žalobkyně nedůvodnou a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný podotkl, že v předmětné věci se neprojednávala námitka Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 51 A 57/2020 občanskoprávní povahy, vydání územního rozhodnutí nezáviselo na vyřešení předběžné otázky, nebyl proto důvod pro postup podle § 57 správního řádu. Stavební úřad při svém rozhodování vycházel z katastrální mapy a výkresu současného stavu, z něhož bylo zřejmé, že stavba bude umístěna na pozemcích st. p. č. x a p. č. x. Žalovaný dále upozornil, že součástí správního spisu je protokol o vytyčení hranice pozemku č. x ze dne 4. 11. 2016 a bylo v něm zaznamenáno, že dne 19. 10. 2016 byly vytyčeny body č. x, jež byly označeny značkami na zdech a vlastníci pozemků st. p. č. x, x a x v k. ú. S. L. neměli k vytyčeným bodům připomínky. Stavební úřad dle žalovaného neměl žádný důvod neakceptovat doklad o vytyčení vlastnické hranice, žalobkyně neiniciovala žádný spor o vlastnickou hranici, netvrdila, že hranice není správně vyznačena či jinou kritiku zpochybňující vytyčenou hranici. Žalovaný je přesvědčen, že skutkový stav byl v územním řízení zjištěn dostatečně a nevyvstávají o něm žádné pochybnosti.

III. Obsah správního spisu

5. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující rozhodné skutečnosti. Osoba zúčastněná I. v postavení stavebníka (dále též „stavebník“) podala dne 3. 5. 2018 ke stavebnímu úřadu žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby, k čemuž přiložila nezbytné přílohy. Stavební úřad v souvislosti s podanou žádostí vyzval odbor územního plánování ke zpracování závazného stanoviska k danému záměru. Dne 29. 10. 2018 bylo závazné stanovisko pod č. j. MUVPK-VÚP 5517/18-SEB vydáno a předmětný záměr byl shledán přípustný po splnění jedné podmínky. Dne 23. 10. 2018 bylo vydáno oznámení o zahájení územního řízení v reakci na žádost stavebníka ze dne 3. 5. 2018 a zároveň byli účastníci řízení vyrozuměni o možnosti podávat námitky a také byli poučeni ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 29. 10. 2018 vydal stavební úřad závazné stanovisko, v němž sdělil, že záměr je přípustný za splnění podmínky, že stavba bude provedena podle ověřené projektové dokumentace, která byla zpracována Ing. M. H., ČKAIT-101643, x, x. Dále byla do spisu založena emailová komunikace mezi žalobkyní a stavebním úřadem. Dne 26. 11. 2018 podala žalobkyně námitky proti zahájení stavebního řízení, projektové dokumentaci a způsobu provádění stavby, protože jí bylo zasaženo do vlastnických práv, způsob provedení nástavby, což je ostatně dle žalobkyně pouze jiné označení původně zamýšlené rekonstrukce, ohrožuje statiku její nemovitosti a není nijak blíže specifikován způsob provedení celé nástavby.

6. Dne 23. 8. 2019 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo podle § 79 a § 92 stavebního zákona a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, rozhodnuto o umístění stavby. Stavební úřad stanovil v prvostupňovém rozhodnutí celkem 13 podmínek pro umístění stavby a vypořádal se se vznesenými námitkami žalobkyně.

7. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně dne 19. 9. 2019 odvolání, a to z důvodů uvedených již v námitkách ze dne 26. 11. 2018 jako je nesouhlas se zpracováním projektové dokumentace a způsob provedení stavby, v čemž spatřovala dotčení jejích vlastnických práv, a domnívala se, že způsob provedení stavby přímo ohrožuje statiku její nemovitosti. Žalobkyně veškeré odvolací námitky podrobně zdůvodnila. Dne 14. 2. 2020 stavební úřad oznámil prvostupňové rozhodnutí opomenutým účastníkům řízení, na což jej upozornil žalovaný dne 6. 1. 2020. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 51 A 57/2020 8. Dne 2. 10. 2020 bylo vydáno napadené rozhodnutí, jehož výrok byl specifikován v odstavci 1 tohoto rozsudku.

9. Součástí spisové dokumentace byl také spis sp. zn. VUP 24837/15-JAV-5953/15 ve věci „Stavební úpravy (rekonstrukce) RD čp. x na pozemku st. p. č. x a parc. č. x v k. ú. x, obec x“. V této věci podal stavebník dne 24. 11. 2015 žádost o stavební povolení ve specifikované věci, které bylo stavebním úřadem vydáno dne 25. 5. 2017, ale následně bylo žalovaným po podání odvolání žalobkyně zrušeno dne 9. 10. 2017 rozhodnutím č. j. KUJCK 114733/2017 a věc vrácena k novému projednání. Řízení bylo usnesením ze dne 23. 10. 2018 přerušeno, protože probíhalo řízení o předběžné otázce. Předběžnou otázkou bylo probíhající územní řízení o umístění stavby (nástavby) sp. zn. 2942/2018, což je nyní posuzované územní řízení. Součástí byl výkres označený „Geodeticky zaměřená 11/2016 katastrální hranice parcel – střed stávající krokve“ zobrazující řez dělící štítovou stěnou, dále vytyčovací návrh či protokol o vytyčení hranice pozemku ze dne 19. 10. 2016, přičemž v tomto protokolu byla vyznačena přítomnost stavebníka i žalobkyně.

IV. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

11. Žaloba není důvodná.

12. Žalobkyně na stranách 2 až 5 žaloby podrobně formulovala dosavadní průběh územního řízení a citovala konkrétní pasáže z písemností správních orgánů vydaných v projednávané věci či ze svých písemností uplatněných v územním řízení. Tuto část žaloby žalobkyně označila „I. Základní informace“ a neformulovala v ní žádné žalobní body, což ostatně plyne i ze samotného označení části žaloby. V následující části žaloby označené „II. Žalobní body“ žalobkyně formulovala pouze jedinou žalobní námitku, a sice že stavební úřad nebyl oprávněn vydat územní rozhodnutí, jestliže nebyly vyřízeny námitky občanskoprávní povahy týkající se rozsahu vlastnického práva.

13. Podle § 89 odst. 6 stavebního zákona námitku, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad posoudí na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv.

14. Krajský soud nerozporuje závěry z citace komentářové literatury, na níž žalobkyně v žalobě odkazovala, zároveň však považuje za nezbytné doplnit je o související závěry získané rovněž z komentovaného znění k § 89 odst. 6 stavebního zákona: „Druhým případem (námitky týkající se rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv) pak budou jistě v praxi stále časté případy sporů o hranici pozemků. Soused bude v řízení o umístění stavby namítat, že žadatelem uváděné vedení hranice mezi dotčenými pozemky neodpovídá skutečnosti, a bude opět schopen své tvrzení věrohodně doložit. Kdyby stavba jím navrhovaná byla takto umístěna, znamenalo by to, že by nebyly dodrženy odstupové vzdálenosti nebo že by stavba byla dokonce umístěna zčásti na jeho, tj. z hlediska žadatele na „cizím“ pozemku. V Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 51 A 57/2020 těchto a ve všech obdobných případech může stavební úřad toho účastníka, který námitku uplatnil, vyzvat podle § 57 odst. 1 písm. b) spr. ř., aby se se svou námitkou obrátil na soud, a řízení usnesením v souladu s § 64 odst. 1 písm. c) bod 1. spr. ř. přeruší. Nejde o povinnost stavebního úřadu jako podle předchozí právní úpravy (srov. § 137 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb.). V souladu s obecnou poučovací povinností podle § 4 odst. 2 spr. ř. a v souladu s požadavkem umožnit dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy (§ 4 odst. 4 spr. ř.) by měl stavební úřad na tuto možnost toho, kdo námitku uplatnil, vždy upozornit (poučit jej o možnosti takového postupu)“ [MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-985-2.] (pozn. podtrženo soudem)

15. Dále krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2010, č. j. 7 As 52/2010 - 83, v němž bylo konstatováno následující: „Závěr krajského soudu, že správní orgány postupovaly v rozporu s platnými právními předpisy, protože stavební úřad byl povinen vyzvat účastníky správního řízení k podání návrhu na určení vlastnického práva k dotčenému pozemku k příslušnému obecnému soudu a správní řízení poté přerušit, je předčasný. Jak správní orgány, tak i krajský soud totiž vůbec nezkoumaly, zda jsou splněny zákonné podmínky pro takový procesní postup stavebního úřadu. Pouze z toho, že účastník územního řízení uplatnil námitku týkající se existence vlastnického práva k části pozemku, který má být dotčen rozhodnutím o umístění stavby, nelze bez dalšího vyvozovat, že stavební úřad byl povinen postupovat podle ust. § 57 odst. 1 písm. b) a § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Pokud tedy vydání územního rozhodnutí nezávisí na řešení otázky, kdo je vlastníkem sporné části dotčeného pozemku, pak není důvodu, aby stavební úřad vyzýval účastníky řízení k podání návrhu na určení vlastnického práva a přerušoval územní řízení.“ (pozn. podtrženo soudem)

16. Krajský soud s ohledem shora citované závěry uvádí, že není automatickou povinností správních orgánů v reakci na uplatnění občanskoprávní námitky postupovat tak, že vyzvou příslušného účastníka řízení, který námitku vznesl, k podání návrhu na určení vlastnického práva k civilnímu soudu a přerušovat územní řízení. Vždy je zapotřebí zohlednit takový postup v souvislosti s projednávanou věcí a konkrétními okolnostmi. Žalobkyně v průběhu celého řízení ani v podané žalobě neuváděla žádné skutečnosti potvrzující či alespoň naznačující nesprávně vyznačené vlastnické hranice. Žalobkyně svou občanskoprávní námitku nijak nekonkretizovala, neopřela ji o žádné důkazy ani jakákoli zpochybňující tvrzení, tudíž povinnost věrohodně doložit, že vlastnické hranice neodpovídají skutečnosti, nebyla žalobkyní splněna.

17. Jak bylo již zmíněno, součástí správního spisu byl také spis sp. zn. VUP 24837/15-JAV- 5953/15 ve věci „Stavební úpravy (rekonstrukce) RD čp. x na pozemku st. p. č. x a parc. č. x v k. ú. x, obec x“, který obsahoval výkres označený „Geodeticky zaměřená 11/2016 katastrální hranice parcel – střed stávající krokve“ zobrazující řez dělící štítovou stěnou, dále vytyčovací návrh a protokol o vytyčení hranice pozemku ze dne 19. 10. 2016. Na žádost stavebníka byly vytyčeny body vlastnické hranice mezi pozemky p. č. st. x, st. x a x v k. ú. x. Z protokolu o vytyčení hranice pozemků jsou zjevné podklady pro vytyčení, z nichž se vycházelo, byl v něm popsán způsob vytyčovacích prací či v něm byly vypsány osoby písemně pozvané k seznámení se s výsledkem vytyčení. Kromě stavebníka byla podle protokolu vyrozuměna i žalobkyně o možnosti seznámit se s výsledkem vytyčení a v kolonce o účasti bylo uvedeno, že žalobkyně byla přítomna, ačkoliv to v územním řízení popírala. Krajský soud prostudoval také emailovou korespondenci mezi stavebníkem a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 51 A 57/2020 stavebním úřadem založenou do správního spisu, z níž vyplynulo, že přítomen vytyčování měl být soused, patrně manžel žalobkyně. V protokolu bylo také uvedeno, že vlastníci a oprávnění z dalších práv neměli k vytyčeným bodům žádné připomínky.

18. Z předložené projektové dokumentace datované 3/2018, řezu dělící štítovou stěnou, územního rozhodnutí či dalších podkladů založených do správního spisu má krajský soud za to, že nástavba rodinného domu, pro níž bylo územní řízení vedeno, bude vystavěna zcela a jen na pozemcích stavebníka. Z uvedeného důvodu vyřešení otázky vlastnické hranice nebylo dle soudu otázkou předběžnou pro vydání územního rozhodnutí, a proto nemusel stavební úřad postupovat tak, jak předpokládá § 89 odst. 6 stavebního zákona. Z předložených materiálů vyplývá, že stavba nové dělící zdi i oplechování nad střešní rovinou, což jsou patrně jediné možné části stavby, které by mohly zasáhnout i na pozemek žalobkyně, budou umístěny pouze na pozemku stavebníka. Žalobkyně ani nespecifikovala, jakou částí stavby, či kde konkrétně by dle ní mohlo dojít k přesahu na její pozemek.

19. Krajský soud poukazuje na další judikát, který je aplikovatelný i na nyní projednávanou věc, a to rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011, č. j. 22 A 209/2010 – 99: „V případě námitky občanskoprávní povahy (§ 89 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006) (pozn. soudu - nyní § 89 odst. 6 stavebního zákona) je stavební úřad povinen nejprve posoudit, zda tato námitka má povahu předběžné otázky dle § 57 odst. 1 správního řádu z roku 2004, tj. zda předpokladem pro vydání meritorního rozhodnutí je vyřešení otázky vlastnictví sporné části pozemku.“ Ke shodnému závěru dospěl také rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2018, č. j. 29 A 66/2016-147: „Současně je vhodné upozornit, že ne každý rozpor ohledně občanskoprávní námitky o věcném právu musí nutně vést k právě popsanému postupu dle § 57 a § 64 správního řádu. Stavební úřad musí posoudit, zda má vznesená námitka povahu předběžné otázky ve smyslu § 57 odst. 1 správního řádu, tj. zda její vyřešení je předpokladem pro rozhodnutí v dané věci. Pokud vydání územního rozhodnutí nezávisí na řešení namítané otázky vlastnického (nebo jiného věcného) práva, pak není důvodu, aby stavební úřad vyzýval účastníky řízení k podání návrhu na určení vlastnického práva a přerušoval územní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2010, č. j. 7 As 52/2010-83, nebo také rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011, č. j. 22 A 209/2010-99, www.nssoud.cz).“ Citovaný závěr koresponduje se závěrem zdejšího soudu, který rovněž dospěl k potřebě posoudit, zda vyřešení vlastnické hranice je nezbytné k věcnému posouzení ve věci o žádosti územního rozhodnutí na stavbu nacházející se zcela na pozemcích ve vlastnictví stavebníka.

20. Nad rámec věci krajský soud podotýká, že, je-li žalobkyně přesvědčena o nesprávném vytyčení vlastnické hranice, nic jí nebrání ani nebránilo, aniž by k tomu byla vyzývána, v podání občanskoprávní žaloby, v níž by mohla konkretizovat své námitky s tímto související.

VI. Závěr, náklady řízení

21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 51 A 57/2020 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Osobám zúčastněným na řízení soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve smyslu § 6 odst. 5 s. ř. s. jim žádnou povinnost neukládal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice, 17. února 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.