51 A 6/2016

Rubrum

51A 6/2016 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. v právní věci žalobce ERIMPEX s. r. o., IČO: 25161997, sídlem nám.

14. října 1307/2, Praha 5, zastoupeného JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2016, č. j. KUJCK 23108/2016/OZZL, za účasti Viktor Property, s. r. o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, práv. zast. JUDr. Petrou Farskou, advokátkou AK Prof. Oto Novotný a partneři se sídlem Šafaříkova 5, Praha 5, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů n e p ř i z n á v á .

III. Osobě na řízení zúčastněné se právo na náhradu nákladů n e p ř i z n á v á . Pokračování -2- 51A 6/2016

Odůvodnění

: I. Vymezení věci (1) Včasnou žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud“) dne 21. 4. 2016 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2016, č. j. KUJCK 23108/2016/OZZL (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Třeboň, odbor životního prostředí ze dne 20. 11. 2015, č. j. ŽP:2992/2015 zem201-524Fl, jímž byl žalobci vyměřen odvod za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu o výměře 1,5044 ha na pozemku parc. č. 275/233 – trvalý travní porost v k. ú. České Velenice, pro realizaci stavby FVE České Velenice IV. etapa, ve výši 218.138 Kč. (2) Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť žalovaný i prvoinstanční správní orgán postupovali podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném do 15. 3. 2015, ačkoli souhlas s odnětím byl dán již v roce 1995 a stavební povolení bylo vydáno v roce 2009. (3) Žalobce předně namítá, že není osobou povinnou k úhradě odvodu za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). Dle přesvědčení žalobce je nutno při posuzování povinnosti úhrady tohoto odvodu vycházet z účinné úpravy ke dni vydání rozhodnutí o jejím odnětí, tj. z úpravy platné a účinné ke dni 29. 8. 1995. Dle této úpravy je zřejmé, že odvod za odnětí půdy ze ZPF je povinen uhradit žadatel o odnětí - Hospodářské parky, spol. s r. o. Takovýto závěr plyne i z úpravy účinné ke dni právní moci stavebního povolení k výše uvedené stavbě (tj. 20. 10. 2009). Ve znění zákona účinného v těchto létech není žalobce povinen finanční odvod platit, neboť tato povinnost stíhá toho, v jehož prospěch byl souhlas s odnětím vydán, tzn. společnost Hospodářské parky, spol. s r. o. Žalobce v době podání žádosti o vydání souhlasu s odnětím předmětné půdy ze ZPF vůbec neexistoval. Žalobce namítá, že není subjektem, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze ZPF ve smyslu zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění ke dni 29. 8. 1995 a ani ve znění ke dni 20. 10. 2009. Dle přesvědčení žalobce je v souzené věci určující, že souhlas s odnětím byl vydán pro společnost Hospodářské parky, spol. s r. o., přičemž žalobce v době podání této žádosti ani neexistoval. (4) Žalobce dále odkazuje na souhlas Ministerstva životního prostředí s odnětím zemědělské půdy ze ZPF, ve které je stanovena podmínka, podle které se předepíše jednorázový odvod za trvalé odnětí, přičemž výpočet výše odvodu bude proveden pro jednotlivé stavby. Tato podmínka má však dle názoru žalobce zavazovat pouze společnost Hospodářské parky, spol. s r. o., nikoli jednotlivé stavebníky. Pokud by odvod měli platit jednotliví stavebníci, byla by uvedená podmínka takto koncipována. Žalobce má za to, že povinnost k úhradě odvodu za odnětí půdy ze ZPF mu není stanovena ani zákonem, ani žádným jiným rozhodnutím a konstrukce žalovaného je nesprávná. (5) Žalobce se dovolává dohody ze dne 30. 11. 2009, dle které převedl svá práva a povinnosti ze správních rozhodnutí, mimo jiné také ze správního rozhodnutí ze dne 18. 9. 2009 o umístění stavby a stavební povolení, sp. zn. Výst. 1968/09/Li, na stavbu FVE České Velenice – IV. etapa (dále jen „Stavební povolení“) na společnost Viktor Property, s. r. o. (dále jen „Dohoda o převodu práv“). Součástí Stavebního povolení je Pokračování -3- 51A 6/2016 i souhlas s odnětím předmětného pozemku ze ZPF, tudíž i práva a povinnosti plynoucí z tohoto souhlasu byly převedeny na společnost Viktor Property, s. r. o. Byť je žalobce přesvědčen, že povinnost uhradit odvod za odnětí půdy ze ZPF vznikly společnosti Hospodářské parky, spol. s r. o., je nesporné, že vzhledem k uvedenému převodu práv a povinností by případně měla být povinna k úhradě odvodu společnost Viktor Property, s. r. o. (6) Žalobce namítá, že odvod za odnětí půdy ze ZPF byl stanoven za trvalé odnětí půdy, nicméně v souzené věci se fakticky jedná pouze o dočasné odnětí půdy ze ZPF. Předmětný pozemek není v rozsahu přesahujícím 1,5 ha zastavěn stavbou, ale jsou na něm umístěny fotovoltaické panely. Žalovaný se k tomu vyjádřil pouze s odkazem na souhlas Ministerstva životního prostřední ze dne 29. 8. 1995, který byl vydán pro trvalé odnětí půdy ze ZPF. (7) Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nevypořádal se všemi jeho námitkami. Tuto námitku žalobce výslovně uvádí u své námitky převodu práv a povinností na společnosti Viktor Propety, s. r. o. (8) Dále je žalobce toho názoru, že prvoinstanční správní orgán pochybil, pokud odvod za odnětí půdy ze ZPF nestanovil dříve ještě společnosti Hospodářské parky, s. r. o., dokud tato společnost existovala. (9) Žalobce navrhuje provést důkaz výpisem z obchodního rejstříku, a to výpisem žalobce a výpisem společnosti Hospodářské parky, spol. s r. o. a dále správním spisem žalovaného a správním spisem provstupňového správního orgánu, resp. Městského Úřadu Třeboň. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (10) Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce o tom, že měl povinnostmi vycházet při stanovení výše odvodu z právní úpravy účinné ke dni, kdy byl vydán souhlas, neboť „podle čl. II bod 1 zákona č. 41/2015 Sb., mají být řízení zahájená podle zákona o ZPF ve znění účinném před nabytím účinnosti zákona č. 41/2015 Sb., dokončena podle znění zákona o ZPF ve znění účinném přede dnem účinností zákona č. 41/2015. S přihlédnutím k tomu, že dosavadní rozhodnutí ve věci byla soudem zrušena, nebylo o věci pravomocně rozhodnuto a bylo tak postupováno podle znění zákona o ZPF účinném před dnem nabytí účinnosti zákona č. 41/2015 Sb. (do 31. 3. 2015).“ (11) Neexistence žalobce v době podání žádosti o odnětí půdy ze ZPF přímo nesouvisí s problematikou předepsání odvodů. Souhlas s odnětím půdy ze ZPF je nutným podkladem pro vydání rozhodnutí podle zvláštních předpisů. Povinným subjektem k zaplacení odvodů je dle zákona ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze ZPF. Tímto subjektem nemusí být subjekt, který žádal o vydání souhlasu s odnětím půdy ze ZPF, protože teprve nabytím právní moci rozhodnutí podle zvláštních předpisů je souhlas s odnětím půdy ze ZPF vykonatelným a podmínky v něm stanovené se stávají závaznými. Až rozhodnutím podle zvláštních předpisů vzniká oprávnění k provedení činnosti, při které dojde ke znemožnění využití půdy pro zemědělské hospodaření a k jejímu odnětí ze ZPF. „Je tedy zcela logické za subjekt, v jehož zájmu byl vydán souhlas (…), považovat v tomto případě adresáta stavebního povolení, který tak mohl přistoupit k realizaci svého záměru (výstavba fotovoltaické elektrárny), což předpokládaly i podmínky souhlasu s odnětím.“ Žalobce požádal o vydání stavebního povolení, obdržel ho a stavbu realizoval. Pokračování -4- 51A 6/2016 (12) Žalobce svůj zájem na odnětí půdy ze ZPF vyjádřil nejprve dotazem na Městský úřad v Třeboni a následně vydaným stavebním povolením k realizaci stavby, pro kterou byl odvod stanoven. (13) Pokud žalobce namítá, že charakter fotovoltaické elektrárny odpovídá spíše dočasnému vynětí, pak tato stavba byla povolena jako trvalá, nikoli dočasná. Samotné umístění fotovoltaických panelů přispívá k degradaci půdy, jelikož půda není řádně obhospodařována. U dočasného odnětí se dále zpracovává plán rekultivace. (14) Žalovaný dále doplnil, že společnost Viktor Property s. r. o. na dotaz výslovně uvedla, že nepřezvala závazek úhrady odvodu za odnětí půdy ze ZPF. Zákon předpokládá předepsání odvodu tomu, v jehož zájmu došlo k odnětí půdy ze ZPF. „Podle čl. V odst. 2 zákona č. 402/2010 Sb., se při rozhodování o odvodech vychází z právního stavu ke dni nabytí rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů („Při rozhodování o odvodech podle § 11 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb. orgán ochrany zemědělského půdního fondu vychází z právního stavu ke dni nabytí právní moci prvního rozhodnutí podle zvláštních předpisů“)“. (15) Z uvedených důvodu byl žalobce označen za osobu, v jejímž zájmu došlo k odnětí půdy ze ZPF, čemuž svědčí i to, že byl držitelem stavebního povolení v době nabytí jeho právní moci, ale i to, že předmětnou stavbu realizoval jako stavebník. IV. Obsah správních spisů (16) Dne 29. 8. 1995 vydalo Ministerstvo životního prostředí, Odbor ochrany lesa a půdy (dál jen „Ministerstvo“), souhlas k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro II. etapu výstavby hospodářského parku v Českých Velenicích, č. j. OOLP/1812/95, pro žadatele společnost Hospodářské parky, spol. s r. o. (dále také jako „Souhlas s odnětím“). V Souhlasu s odnětím Ministerstvo uvádí, že plocha vyjmuta pro I. etapu je již z 72% vytížena a na zbývající plochu proto nelze umístit další investory. V souhlasu je mj. uvedeno, že „…bude předepsán odvod za odnětí zemědělské půdy ze ZPF. Odvod za toto trvalé odnětí (…) bude placen jednorázově (…) Vlastní výpočty odvodů, na jejichž základě budou vydávána rozhodnutí pro jednotlivé stavby, je potřeba konzultovat s údaji o dotčeném území…“. (17) V červenci a srpnu 2009 jednal žalobce se společností Hospodářské parky, a. s. o koupi nově vznikající parcely číslo 275/26, k. ú. České Velenice. Z dopisu adresovanému žalobci ze dne 17. 8. 2009 plyne, že žalobce vystupoval v této věci jako budoucí kupující a byly dohodnuty podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy (zejména předmět koupě a kupní cena). (18) Dne 26. 8. 2009 vydal Městský úřad Třeboň, odbor životního prostředí, vyjádření a předběžnou informaci žalobci ke stavbě „Fotovoltaická elektrárna IV. etapa České Velenice“, ve kterém bylo mj. odkázáno na Souhlas s odnětím půdy ze ZPF. Ze správního spisu plyne, že v této listině byl nesprávně uveden souhlas s odnětím půdy ze ZPF z roku 1993, nikoli správně z roku 1995. (19) Dne 18. 9. 2009 bylo pro žalobce jako stavebníka na stavbu FVE České Velenice – IV. Etapa Městským úřadem České Velenice vydáno rozhodnutí o umístění stavby Pokračování -5- 51A 6/2016 a stavební povolení, č. j. 2775/09/SO (Stavební povolení), o které žalobce požádal dne 14. 7. 2009. Stavební povolení nabylo právní moci dne 20. 10. 2009. (20) Dne 25. 4. 2012 vydal Městský úřad České Velenice oznámení o zahájení řízení ve věci předepsání odvodu za trvalé odnětí zemědělské půdy ze ZPF. Hlavním účastníkem tohoto řízení byl žalobce. Na základě tohoto oznámení zaslal žalobce své vyjádření, ve kterém své postavení účastníka rozporoval. Žalobce měl v dané věci figurovat pouze jako zhotovitel díla. Žalobce dále shodně s žalobními námitkami uvedl, že není subjektem, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí a poukázal na uzavřenou Dohodu, smlouvu o dílo se společností SKY Solar Deutschland GmbH ze dne 8. 10. 2009 (dále jen „Smlouva o dílo“) a Zápis o odevzdání a převzetí díla FVE III. etapa, ze dne 30. 11. 2009. Tyto listiny žalobce připojil. (21) Dle Dohody o převodu práv postoupil žalobce veškerá svá práva a veškeré své povinnosti vyplývající z vyjmenovaných správních rozhodnutí na společnost Viktor Property, s. r. o. Dle čl. 1.1. písm g) Dohody o převodu práv jsou postupována práva a povinnosti i ze Stavebního povolení. Dle Smlouvy o dílo měl žalobce jako zhotovitel společnosti SKY Solar Deutschland GmbH zhotovit fotovoltaickou elektrárnu o výkonu 4522 kWp a připojit ji do její distribuční sítě a zajistit vydání kolaudačního souhlasu. Přiložený Zápis o odevzdání a převzetí díla ze dne 30. 11. 2009 se vztahuje k FVE III. etapa, přičemž je z něho zřejmé, že v této etapě stavby byl žalobce stavebníkem, objednatelem díla byla společnost SKY Solar Deutschland GmbH a konečným uživatel, který dílo převzal od objednatele, byla společnost Viktor Property, s. r. o. (22) Téhož dne, tj. 30. 11. 2009, podepsali žalobce a společnost Sky Solar Deutschland GmbH prohlášení, dle něhož jsou v něm uvedené stavby, mj. i Fotovoltaická elektrárna IV – České Velenice, které byly postaveny na základě Smlouvy o dílo, jsou předány do majetku společnosti Sky Solar Deutschland GmbH a tato je jejich vlastníkem. (23) Téhož dne, tj. 30. 11. 2009, vydal Městský úřad České Velenice Kolaudační souhlas s užíváním stavby FVE České Velenice – IV. ETAPA na základě žádosti ze dne 26. 10. 2009, kterou podala společnost Viktor Property, s. r. o. (24) Dne 20. 9. 2012 vydal Městský úřad České Velenice rozhodnutí, jímž předepsal žalobci odvod za trvalé odnětí půdy ze ZPF. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu. Soud rozsudkem ze dne 30. 12. 2013, č. j. 10 A 17/2013 – 28, rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a věc vrátil k novému projednání. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost a Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil. Soud následně dne 26. 6. 2015 vydal rozsudek č. j. 10 A 17/2013 – 62, kterým zrušil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a rozhodnutí žalovaného pro vady řízení. V rámci závazného právního názoru soud uvedl, že v dalším řízení bude nutné postavit najisto na základě jakého souhlasu s vynětím půdy ze ZPF je správní řízení zahajováno a kdo je subjektem, v jehož zájmu k tomuto odnětí došlo a dle toho určit, kdo je povinen k úhradě odvodu za vynětí půdy ze ZPF. „…odvody jsou předepisovány osobě, která má zájem na jejich vynětí, neboť bez vynětí těchto pozemků by nemohla realizovat svůj záměr…“. (25) Do pokračujícího řízení o stanovení odvodu podal dne 5. 10. 2015 žalobce své vyjádření, ve kterém mj. uvedl, že byl „de facto článkem mezi Hospodářským parkem, spol. s r. o. a společností Viktor Property, s. r. o., která na předmětném pozemku vlastní stavbu fotovoltaické elektrárny realizovala.“. Pokračování -6- 51A 6/2016 (26) Dne 20. 11. 2015 Městský úřad Třeboň, odbor životního prostředí, vydal rozhodnutí č. j. ŽP:2992/2015 zem201-524Fl, kterým stanovil žalobci odvod za vynětí půdy ze ZPF. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém obdobným způsobem jako v podané žalobě namítl nesprávné zjištění subjektu, v jehož zájmu byl vydán souhlas s odnětím ze ZPF a dále rozporoval povahu samotného odnětí, tj. že z povahy stavby jako takové se nejedná trvalé vynětí, pozemek je de facto loukou, na které je demontovatelná kovová konstrukce, která bude po skončení životnosti elektrárny demontována. (27) Ve správním spise je dále založena informace o pozemku p. č. 275/233, v k. ú České Velenice ze dne 3. 9. 2015, tj. pozemek, na kterém byla postavena předmětná fotovoltaická elektrárna, ve vlastnictví společnosti Viktor Property, s. r. o. Dále je založen výpis z obchodního rejstříku zaniklé společnosti Hospodářské parky, spol. s. r. o. v likvidaci ze dne 3. 9. 2015, která byla z obchodního rejstříku vymazána k 16. říjnu 2010 bez právního nástupce. Současně je založen výpis z obchodního rejstříku společnosti ERIMPEX, s. r. o. ze dne 9. 9. 2015, která vznikla 5. 5. 1997. V. Právní názor soudu (28) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body. (29) Žaloba není důvodná. (30) Řízení o stanovení odvodu za vynětí půdy ze ZPF je samostatným řízením zahajovaným z úřední povinnosti a jako kterékoli jiné správní řízení se řídí úpravou platnou a účinnou k okamžiku zahájení řízení. Dne 25. 4. 2012 prvostupňový správní orgán vydal oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci předepsání odvodu za trvalé odnětí zemědělské půdy ze ZPF. K tomuto oznámení je přiložena pouze doručenka Celního úřadu Jindřichův Hradec a soud tak nemohl zjistit okamžik oznámení zahájení řízení žalobci a tím i přesné datum zahájení řízení ve smyslu § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění do 30. 6. 2012. Vzhledem k tomu, že bezprostředně po dni vydání oznámení nedošlo ke změně příslušné právní úpravy, není pro soud znalost konkrétního dne zahájení řízení o odvodu nezbytně nutná. Z uvedeného však plyne, že rozhodným zněným zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu je znění do 31. 12. 2012. Námitka žalobce ohledně použití nesprávného časového znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je dle názoru soudu nedůvodná. Soud se neztotožňuje s právním názorem žalobce, že by bylo užito nesprávného znění zákona tak, jak žalobce uvádí. (31) Vzhledem k výše uvedenému je nesprávný i názor žalovaného. Žalovaný uvádí, že bylo nutno v řízení při vydání posledního prvostupňového rozhodnutí postupovat podle znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu k 31. 3. 2015. Správní orgány si nesprávně vyložily předmětný článek novely tohoto zákona. Soud odkazuje na důvodovou zprávu k této novele, která uvádí, že „Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava bude mít dopad v řízeních probíhajících podle tohoto zákona (…) Stanovuje se obvyklý režim, tj. řízení zahájená a pravomocně neskončená přede dnem účinnosti navrhovaného zákona se dokončí podle dosavadního znění zákona – s určitými výjimkami obsaženými v následujících bodech.“ (Sněmovní tisk 339/0, část č. 1/8, Novela z. o ochraně zemědělského půdního fondu, dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=111440). Správní orgány nesprávně interpretovaly toto ustanovení novely, neboť ustanovení nijak nevybočuje z obecného pravidla, dle kterého se řízení zahájená podle znění jednoho zákona podle tohoto Pokračování -7- 51A 6/2016 znění dokončí. Vzhledem k tomu, že řízení o stanovení odvodu bylo zahájeno ve znění zákona o ochraně zemědělského půdního fondu do 31. 12. 2012, mělo být i po zrušení rozhodnutí správních orgánů správním soudem podle tohoto znění dokončeno. Vzhledem k tomu, že ve znění ustanoveních upravující odnětí půdy ze ZPF a stanovení odvodu za odnětí tohoto zákona do 31. 12. 2012 a k 31. 3. 2015 nejsou žádné zásadní změny v úpravě, je zřejmé, že deklarace jiného znění zákona správními orgány neměla žádný vliv na zákonnost rozhodnutí. (32) Hlavní námitku žalobce, že není ze zákona subjektem povinným k úhradě odvodu za vynětí předmětné půdy ze ZPF shledává soud nedůvodnou. (33) Žalobce namítá, že jako právní subjekt v době podání žádosti o odnětí předmětné půdy ze ZPF, stejně jako v době vydání souhlasu s odnětím, neexistoval. Žadatelem o odnětí byla společnost Hospodářské parky, spol. s r. o. Tato námitka není pro věc podstatná. Ministerstvo sice vydalo v roce 1995 Souhlas s odnětím půdy pro jiný subjekt za účelem, který zjevně koresponduje se záměrem žalobce, pro který jej žalobce využil. Žalobci rovněž nic nebránilo, aby sám požádal o souhlas s odnětím půdy. Namísto toho se žalobce rozhodl využít původní souhlas s odnětím půdy ze ZPF z roku 1995. Jak plyne z odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, žalobce byl ve vyjádření a předběžné informaci Městského úřadu Třeboň „o souhlasu s trvalým odnětím ze ZPF, včetně podmínky týkající se odvodu za odnětí ze ZPF“ informován. Žalobce proto v předstihu věděl, že bude vedeno řízení o stanovení odvodu za vynětí půdy ze ZPF. Byť žalobce o předmětný souhlas nezažádal, je třeba na tento souhlas nahlížet, že byl v jeho zájmu ve smyslu § 9 odst. 4 zákona o ochraně ZPF, neboť bez tohoto souhlasu, by nebylo vydáno Stavební povolení a žalobce by bez něho nemohl realizovat svůj záměr. (34) Dle § 11 odst. 1 zákona o ochraně ZPF „ten, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (§ 9 odst. 6) je povinen zaplatit odvod…“. Ustanovení § 9 odst. 6 tohoto zákona upravuje vydání souhlasu s odnětím půdy ze ZPF a jeho náležitosti. Dle § 10 odst. 1 tohoto zákona je souhlas k odnětí půdy ze ZPF závaznou součástí rozhodnutí, které budou ve věci vydána podle zvláštních předpisů. Tímto rozhodnutí je v souzené věci výše uvedené Stavební povolení. (35) Ze skutečností tvrzených žalobcem ani ze správního spisu nevyplývá, z jakého důvodu žalobce zažádal o vydání stavebního povolení, respektive proč o jeho vydání žádal právě žalobce, tvrdí-li, že v celé věci vystupoval pouze jako zhotovitel díla dle Smlouvy o dílo. Až do dne uzavření Smlouvy o dílo, tj. do dne 8. 8. 2009, vše nasvědčuje tomu, že žalobce jednal svým jménem na svůj účet. Žalobce totiž podal dne 14. 7. 2009 žádost o vydání Stavebního povolení. Tento názor soudu potvrzuje i korespondence žalobce se společností Hospodářský park, a. s. Z dopisu ze dne 18. 7. 2009 je zřejmé, že žalobce předložil uvedené společnosti projekt k blíže nespecifikované stavbě a tato se k němu kladně vyjádřila. Tato stavba měla být umístěna na předmětném pozemku, na kterém byla žalobce vybudována solární elektrárna. Z dopisu ze dne 17. 8. 2009 je zřejmé, že jednání mezi žalobcem a uvedenou společností směřovalo k uzavření kupní smlouvy na tento pozemek a prodávající „rezervoval“ tento pozemek pro žalobce, jako budoucího kupujícího, přičemž byly dohodnuty podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy. Uvedené naznačuje, že v době podání žádosti o vydání Stavebního rozhodnutí to byl skutečně žalobce, kdo měl zájem na vydání Stavebního povolení, a tudíž i v jehož prospěch mělo dojít k vyjmutí půdy ze ZPF. Nic přesvědčivě nenasvědčuje tomu, že by žalobce v uvedené době jednal na účet jiného subjektu či dokonce jménem jiného subjektu. Pokračování -8- 51A 6/2016 (36) Žalobce uvádí, že následně uzavřel Dohodu, kterou převedl veškerá práva a povinnosti z několika různých správních rozhodnutí na společnost Viktor Property, s. r. o. Soud tento převod práv nepovažuje v souzené věci za právně významný, a to z toho důvodu, že k němu došlo „až“ 30. 11. 2009. Z této Dohody nelze nic usoudit o pohnutkách – záměrech žalobce v okamžiku podání žádosti o vydání Stavební povolení, přičemž v době nabytí právní moci tohoto stavebního povolení (20. 10. 2009) ještě nedošlo k namítanému převodu práv a povinností dle Dohody o převodu práv. O povaze těchto záměrů lze soudit na základě korespondence žalobce a společnosti Hospodářský park, a. s. a ze žádosti žalobce o vyjádření a předběžný souhlas Městského úřadu Třeboň. (37) Společnost Viktor Property, s. r. o. uvedla, že nepřejala od žalobce povinnost uhradit odvod za vynětí ze ZPF. I soud v této věci nepovažuje následné převody práv a povinností za právně významné tak, jako žalobce, neboť zákon jasně stanovuje, kdo je povinnou osobou k úhradě odvodu za odnětí půdy ze ZPF. Dle zákonné úpravy v rozhodném znění se jednotlivé zainteresované osoby nemohly dohodnout, kdo bude k této úhradě povinen, respektive osoba, určená na základě zákonné úpravy se nemohla povinnosti úhrady odvodu žádným způsobem zbavit. Soud je přesvědčen, že nelze po správních orgánech spravedlivě požadovat, aby aktivně zkoumaly možné soukromoprávní úkony jednotlivých „zúčastněných“ osob a dle jejich vůle dohledávaly osobu povinnou k úhradě odvodu. (38) Soud shrnuje, že žalobce projevil zájem využít pozemek, který spadal pod ochranu ZPF. Žalobce požádal o Stavební povolení skoro měsíc před uzavřením Smlouvy o dílo, na jejímž základě měl žalobce solární elektrárnu postavit. Žalobce sám vyjádřil vůči správním orgánům svoji vůli využít předmětný pozemek a měl s tímto pozemkem sám nějaký soudu neznámý záměr, byť by tímto záměrem mělo být např. pouze následné uzavření Smlouvy o dílo. Tyto skutečnosti naznačují zájem žalobce na využití souhlasu s odnětím půdy ze ZPF. (39) Žalobce správnímu orgánu sdělil, že byl„de facto článkem mezi Hospodářským parkem, spol s r. o. a společností Viktor Property, s. r. o., která na předmětném pozemku vlastní stavbu fotovoltaické elektrárny realizovala.“. Soudu není zcela zřejmý obsah tohoto sdělení, zejména co význam pojmu „realizovala“ znamená. Z tohoto sdělení není zcela zřejmé, že společnost Viktor Property, s. r. o. byla objednatelem či investorem nebo že byla přímo zhotovitelem stavby fotovoltaické elektrárny umístěné na předmětném pozemku. Dle Smlouvy o dílo byl žalobce zhotovitelem stavby fotovoltaické elektrárny a měl mj. rovněž zajistit kolaudační rozhodnutí, o který však nakonec žádala společnost Viktor Property, s. r. o., nikoli žalobce. Ze Zápisu o odevzdání a převzetí díla FVE III. etapa, ze dne 30. 11. 2009 plyne, že III. etapu zhotovil žalobce a konečným uživatelem byla Viktor Property, s. r. o. Tento protokol se vztahuje k III. etapě, nikoli k IV. etapě, které je spjata se souzenou věcí. Z tohoto důvodu nelze tento protokol v souzené věci zohlednit, nicméně i kdyby se jednalo o správný protokol, vzhledem k výše uvedenému by sám o sobě právní názor soudu nemohl změnit. (40) Soud se přiklání k argumentaci a právnímu názoru správních orgánu, respektive žalovaného, že žalobcem projevený zájem o věc svědčí o závěru, že žalobce byl subjektem, v jehož zájmu byl vydán souhlas k odnětí půdy ze ZPF, neboť bez tohoto souhlasu by žalobce nemohl požádat o Stavební povolení a stavební povolení by mu bez existujícího souhlasu s odnětím půdy ze ZPF nemohlo být vydáno. Závěry, které žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, plně korespondují s účelem zákonné úpravy odvodu za odnětí půdy ze ZPF a soud se s nimi ztotožňuje. Pokračování -9- 51A 6/2016 (41) Soud se neztotožňuje s výkladem podmínky stanovení odvodu za vynětí tak, jak ji interpretuje žalobce. Z citované části podmínky předně plyne, že vlastní výpočty pro jednotlivé stavby je třeba konzultovat s údaji o dotčeném území. Tato podmínka primárně neupravuje, kdo bude odvod platit, ale pouze způsob a okamžik výpočtu odvodu. Je možné seznat, že stanovení odvodu se má vztahovat k jednotlivým stavbám na předmětných pozemcích, nikoli ke všem stavbám jako celku, což dále implikuje úhradu stanoveného odvodu jednotlivými osobami definovanými v zákoně. Nicméně, vzhledem k tomu, že zákon sám stanovuje osoby povinné k úhradě stanoveného odvodu, nepovažuje soud interpretaci této podmínky za klíčovou. (42) Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2013, č. j. 4 As 88/2013 – 20 a jím potvrzené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2013, č. j. 30 A 29/2011 – 109, ve kterých se tyto soudy shodly na tom, že právní úprava neřeší právní nástupnictví žadatele o udělení souhlasu k odnětí půdy ze ZPF, a proto je třeba vycházet z toho, že se jedná o veřejnoprávní povinnost vázanou pouze na osobu povinného subjektu, nepřechází tedy ani na nového vlastníka předmětných pozemků, ani na žadatele o vydání kolaudačního rozhodnutí a ani na osobu, která má v konečném důsledku z odnětí pozemku ze ZPF prospěch. Soud v kontextu těchto rozsudků za užití analogie uvádí, že záměr společnosti Hospodářský park, spol. s r. o. nebyl do doby jejího její zánik uskutečněn, nicméně žalobce se „chopil“ souhlasu, který byl této společnosti udělen a fakticky tak na činnost této společnosti mířící k vynětí předmětné půdy ze ZPF navázal. V souzené věci nastala zákonem výslovně nepředpokládaná situace, když žadatel o vydání souhlasu po jeho vydání zanikl a tento souhlas užil jiný subjekt. V souladu s účelem odvodu za odnětí půdy ze ZPF, který má mj. chránit zemědělskou půdu před jejím zánikem a degradací, je soud přesvědčen, že je nutno dojít k závěru, že v přímé souvislosti s činností žalobce došlo ke skutečnostem, pro které byl Souhlas s odnětím půdy ze ZPF vydán a z toho důvodu je žalobce osobou povinnou k úhradě odvodu za odnětí půdy ze ZPF, přičemž další osud vydaných povolení, realizované stavby či předmětného pozemku, zde není zcela zásadní. (43) Z uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobce je povinným subjektem k platbě odvodu za vynětí půdy ze ZPF v souzené věci. (44) Námitku dočasného charakteru stavby předmětné fotovoltaické elektrárny a s ním související výše odvodu shledává soud nedůvodnou. (45) Způsob, jakým se žalovaný vypořádal s námitkou žalobce, že fotovoltaická elektrárna je svojí povahou stavbou dočasnou, ale odvod za odnětí půdy ze ZPF byl stanoven pro odnětí trvalé, shledává soud zcela dostatečným. Skutečnost, že žalobce užil pro svoji stavbu souhlas s trvalým odnětím půdy ze ZPF, i když by mohl dostačovat souhlas s odnětím dočasným, nelze klást k tíži správním orgánům. Bylo-li žádáno o trvalé odnětí půdy ze ZPF a souhlas byl takto udělen, nelze z povahy věci stanovit odvod pouze za dočasné odnětí. Správní orgány a ani soud nemohou charakter vybudované stavby zohlednit tak, jak žalobce předpokládá. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vhodně připomněl, že při dočasném odnětí půdy ze ZPF je nutno zpracovat další podklady související s následující rekultivací půdy při jejím návratu do ZPF, což v souzené věci nebylo učiněno, rovněž připomněl, že stavba fotovoltaické elektrárny byla povolena jako stavba trvalá, nikoli dočasná. (46) Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nevypořádání všech námitek žalovaného považuje soud za nedůvodnou. Pokračování - 10 - 51A 6/2016 (47) Tuto obecnou námitku žalobce výslovně užil u námitky ohledně existence Dohody o převodu práv. V odvolání, na jehož základě bylo vydáno napadené rozhodnutí, žalobce namítl nesprávné posouzení subjektu, v jehož zájmu byl vydán souhlas s odnětím půdy ze ZPF (tj. povinného subjektu k úhradě odvodu), přičemž zde bylo mj. odkazováno na uzavření Dohody o převodu práv. Dále žalobce rozporoval povahu samotného odnětí. (48) Nepřezkoumatelnost je vadou, „…která soudu brání „přezkoumat“ rozhodnutí (nebo jeho část), resp. závěry, k nimž správní orgán v rozhodnutí dospěl. Zjednodušeně řečeno nepřezkoumatelné je takové rozhodnutí, pokud z něho nelze zjistit, jak bylo rozhodnuto, o čem bylo rozhodnuto či proč bylo rozhodnuto zrovna tak, jak bylo.“ (BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, Jan, MOLEK, Pavel, POSPÍŠIL, Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, § 76.). (49) Soud má za to, že se žalovaný se vznesenými námitkami žalobce řádně vypořádal. Námitkou nesprávného zjištění povinného subjektu k úhradě odvodu se žalovaný dlouze zabýval, neboť tato otázka je předmětem souzené věci. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých podkladů žalovaný při svém rozhodování vycházel, jak tyto podklady hodnotil, co a proč z nich dovozoval a jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí. Obdobně tak u námitky nesprávného posouzení povahy předmětné stavby. Žalovaný odkázal na povahu Souhlasu s odnětím, poukázal na legislativní nároky na dočasné odnětí s tím, že v souzené věci nebyly tyto nároky splněny a v neposlední řadě i věcně oponoval degradaci neobdělávaného pozemku, na němž se nachází předmětná fotovoltaická elektrárna. Na základě uvedeného soud došel k závěru, že napadené rozhodnutí není stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť z něho lze zjistit, jak bylo rozhodnuto, o čem bylo rozhodnuto a proč bylo rozhodnuto zrovna tak, jak rozhodnuto bylo. (50) Námitku pozdního stanovení odvodu za odnětí půdy ze ZPF shledává soud nedůvodnou. (51) Řízení o výši odvodů za odnětí půdy ze ZPF se zahajuje z úřední povinnosti v návaznosti na rozhodnutí dle zvláštního přepisu, tj. nejčastěji v návaznosti na vydané stavební povolení či souhlas s užíváním stavby (kolaudační souhlas). Dle výpisu z obchodního rejstříku společnosti Hospodářský park, spol. s r. o. tato společnost zanikla dne 16. 10. 2010. Dle § 9 odst. 2 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu rozhodne orgán ochrany ZPF v návaznosti na pravomocné rozhodnutí podle zvláštních předpisů. Vzhledem k tomu, že do okamžiku zániku společnosti Hospodářský park, spol. s r. o. nebylo žádné pravomocné rozhodnutí ve smyslu u vedeného ustanovení vydáno, nemohl orgán ochrany ZPF stanovit odvod za odnětí dříve tak, jak požaduje žalobce. Soud přisvědčuje žalobci, že od okamžiku vydání Stavebního povolení uplynulo několik let, než bylo zahájeno řízení o stanovení odvodu, nicméně tato prodleva není v souzené věci relevantní, a proto není potřeba se jí více zabývat. (52) Žalobce navrhl provést jako důkaz výpisy z obchodního rejstříku, kterými chtěl prokázat svoji neexistenci v době podání žádosti o odnětí půdy ze ZPF v roce 1995 a dále výpis z obchodního rejstříku Hospodářské parky, spol. s r.o., kterým měla být zřejmě prokázán vznik a zánik této společnosti. Vzhledem k tomu, že obsah výpisu z rejstříku těchto společností je soudu znám ze správního spisu, rozhodl se soud navržené dokazovaná pro nadbytečnost neprovést. Pokračování - 11 - 51A 6/2016 (53) Žalobce dále navrhl provést dokazování správním spisem žalovaného a prvostupňového správního orgánu. K těmto návrhům soud sděluje, že tyto spisy tvoří podklad pro rozhodnutí soudu. V. Závěr, náklady řízení (54) Rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, bylo shledáno souladným se zákonem, žalovaný přezkoumatelným způsobem vypořádal veškeré důvody, vedoucí k závěru o povinnosti žalobce uhradit odvod za odnětí půdy ze ZPF v souzené věci a soud se s těmito závěry ztotožňuje. Soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. (55) Současně soud v souladu s § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a navíc je ani nepožadoval. Osobě na řízení zúčastněné se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť jí soud žádnou povinnost neuložil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích Pokračování - 12 - 51A 6/2016 dne 3. srpna 2016 JUDr. Marie Trnková v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava