51 A 60/2016
č. j. 51 A 60/2016-38
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
51A 60/2016 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně MUDr. J.B., bytem X, zastoupené Mgr. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jana Želivského 2385/11, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti E.ON Distribuce, a.s. České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2016 č.j. KUJCK 139350/2016, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 25. 10. 2016, č.j. KUJCK 139350/2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9.800,-- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Pokračování - 2 - 51A 60/2016 I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 30. 12. 2016 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25.10.2016 č.j. KUJCK 139350/2016, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Vimperk č.j. VÚP 9290/16-KLI- 5527/14 ze dne 28. 4. 2016, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí o umístění stavby pod označením: „rodinný dům na poz. parc. KN č. 32/15 v k.ú. Kubova Huť“ a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Pod bodem II. žaloby žalobkyně stručně shrnula skutkové okolnosti případu. Pod bodem III. podrobně popsala předcházející průběh územních řízení od okamžiku podání žádosti žalobkyně o vydání územního rozhodnutí ze dne 24. 11. 2014 až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedla, že prvostupňový správní orgán dvakrát rozhodl kladně o žádosti žalobkyně o vydání územního rozhodnutí na stavbu rodinného domu na její pozemkové parcele a dvakrát Krajský úřad Jihočeského kraje k odvolání podaném obcí Kubova Huť a v prvém případě i PhDr. J.G. zrušil prvostupňová správní rozhodnutí, aniž opřel svůj závěr o ustanovení zákona. Ani tomu tak být nemohlo, neboť zákon takovou situaci výslovně neřešil. Poukázala na to, že zrušující rozhodnutí žalovaného v souvislosti s novým územním plánem vnímala jako nedůvodné a hodnotila je jako obstrukci v postupu správního orgánu. Postup žalovaného v předcházejícím územním řízení byl v rozporu se zákonem a znamenal omezení vlastnického práva žalobkyně, které je jedním ze základních práv zaručených Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. K tomu odkázala na veškerá vydaná rozhodnutí stavebního úřadu i žalovaného od roku 2014. (3) Nesprávným postupem žalovaného v předchozím řízení bylo žalobkyni znemožněno účinně se bránit již v době vydání prvního rozhodnutí žalovaného, a to dne 20. 4. 2015. Žalovaný v průběhu dvouletého projednávání věci vyhověl vždy obci, která ve svých opakovaných odvoláních hledala vždy nové a nové záminky, jak projednání územního řízení prodloužit a vydání platného rozhodnutí znemožnit. Byly uváděny zavádějící údaje o zastavitelnosti plochy č. 20 a obec se odvolávala na nový, ještě v té době neplatný územní plán. Dále poukázala i na postup v roce 2015, kdy byla na pokyn starosty zahájena bez povolení demolice stavby č. p. 14 na pozemku 1/3, kdy toto jednání bylo sankcionováno pokutou uhrazenou z rozpočtu. Navrhla zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Na zvážení ponechala postup, kterým by bylo zrušeno i prvostupňové rozhodnutí vydané Městským úřadem Vimperk, odborem výstavby a územního plánování. (4) V replice k vyjádření žalovaného správního orgánu žalobkyně zopakovala, že jednání obce nepovažuje za standardní, a to s odkazem na dobu trvání územního řízení jakož i obstrukce ze strany obce. V replice znovu zopakovala průběh územního řízení i obsah rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2015 i z 6. 1. 2016. Ke konkrétnímu procesnímu postupu žalovaného v souvislosti s žalobou napadeným rozhodnutím vyslovila názor, že s předchozím postupem žalovaného nesouhlasí a uvedla, z jakých důvodů. Požadavky vznášené na žalobkyni v předchozím řízení označila za nadbytečné, které měly za úkol záměrně prodlužovat řízení do doby, než došlo k přijetí nového územního plánu, s nímž byl záměr žalobkyně v rozporu. Takový postup označila za nadbytečný a šikanózní, kdy k požadavku na zpracování studie denního oslunění a zastínění pozemků p.č. 33/1 a č. 1/1 nechala Pokračování - 3 - 51A 60/2016 vypracovat posudek, z něhož vyplynulo, že její stavební záměr negativně neovlivňuje zastínění uvedených pozemků. Účelové byly i opakované námitky Obce Kubova Huť, které se týkaly údajně nevhodnosti architektonického projektu, neboť tento projekt byl odsouhlasen správou Národního parku Šumava jako dotčeným orgánem státní správy. Žalobkyně zdůraznila, že v rámci přezkumného řízení došlo ke zrušení části územního plánu obce Kubova Huť včetně části týkající se pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Předmětné rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 12. 2016. Žalobou napadené rozhodnutí bylo přitom odůvodněno tím, že záměr žalobkyně je v rozporu s tehdy platným a nyní zrušeným územním plánem. Proto je třeba tuto skutečnost zohlednit a žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Replika žalobkyně byla soudu doručena dne 31. 3. 2017. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného. (5) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. (6) Skutečnosti předcházející podání žádosti o vydání územního rozhodnutí ze dne 24. 11. 2014 jsou pro věc zcela bez významu. Územní řízení probíhalo téměř dva roky a věc byla projednávána celkem třikrát. Žalovaný doplnil, že rozhodnutí, kterým došlo ke zrušení části územního plánu Kubova Huť v rámci přezkumného řízení, bylo vydáno dne 9. 12. 2016 a nabylo účinnosti dne 29. 12. 2016. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 26. 10. 2016. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. (7) V době podání žádosti žalobkyně dne 23. 12. 2014 vycházely správní orgány z územního plánu Obce Kubova Huť účinného od 3. 3. 2000. V mezidobí došlo ke změně územního plánu Obce Kubova Huť, který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2015. Předmětný pozemek p.č. 32/15 se nově nachází v ploše veřejného prostranství a tato plocha je navržena jako plocha přestavby v centrální části sídla a v létě je určena pro udržovanou zeleň (keře a nízký porost), s doprovodným drobným parterem (lavičky, pítka, stojany na kola apod.) a drobnou architekturu. V zimním období jako prostor pro odklízení přebytečného sněhu. Z toho důvodu nelze na tomto pozemku s tímto funkčním využitím umístit žalobkyní požadovanou stavbu rodinného domu. Vzhledem k tomu, že ke změně závazného podkladu došlo v průběhu správního řízení, bylo třeba vycházet z aktuálního skutkového stavu, který je dán novou územně plánovací dokumentací, tedy územním plánem Kubova Huť účinným od 1. 12. 2015. Námitky směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2015 a ze dne 5. 1. 2016 považuje žalovaný za bezpředmětné. Přesto se k nim pouze ve stručnosti vyjádřil. Zdůraznil, že v důsledku vydání nového územního plánu Obce Kubova Huť nelze na dotčeném pozemku umístit stavbu rodinného domu. Došlo-li v průběhu územního řízení k vydání nové územně plánovací dokumentace, pak pro posouzení záměru nelze vycházet z předchozí územně plánovací dokumentace, byť byla účinná ke dni podání žádosti o vydání územního rozhodnutí. K tomu odkázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 23/2006-98, podle kterého je pro rozhodnuti o návrhu na umístění stavby rozhodný právní a skutkový stav v době jeho vydání. Stavební úřad je obsahem územně plánovací dokumentace vázán. K námitce žalobkyně ohledně zákazu retroaktivity uvedl, že k tomu dojít nemohlo, neboť se o žádnou retroaktivitu nejednalo. Shrnul, že postup žalovaného v předcházejícím územním řízení nebyl v rozporu se zákonem. Pokračování - 4 - 51A 60/2016 (8) Jako spekulativní označil žalovaný námitky žalobkyně do průběhu projednávání věci, neboť Obec Kubova Huť byla účastníkem územního řízení a procesní práva uplatňovala zákonným postupem. Postup žalovaného nebyl zatížen takovými vadami, které by měly za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Žalovaný vyslovil souhlas, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených spisů. III. Obsah správních spisů. (9) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (10) Dne 24. 11. 2014 podala žalobkyně žádost o územní rozhodnutí na stavbu „rodinný dům na poz. parc. KN č. 32/15 v k.ú. Kubova Huť, dále jen „stavba“). Dne 23. 12. 2014 vydal prvostupňový správní orgán územní rozhodnutí pod č.j. VÚP 26714/15-KLI- 1851/14. K odvolání obce Kubova Huť a PhDr. J.G. žalovaný správní orgán toto rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 20. 4. 2015 č.j. KUJCK 27498/2015/OREG zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci 23. 4. 2015. (11) Žalobkyně k novému projednání doplnila jako důkaz „průkaz denního proslunění a zastínění pozemků č. 33/1 a č. 1/1 (st.) a objektu č. e. 1 ve vlastnictví PhDr. J.G., který prokázal, že navrhovaná novostavba nezastíní její rodinný dům a v nepatrné míře dojde pouze k částečnému zastínění spodní poloviny pozemku p.č. 33/1. Žalobkyně odkázala na tehdy platný územní plán z roku 2000, a to z hlediska splnění regulativů, které tento územní plán stanovil, a zdůraznila absenci garáže případně parkovacího stání na tomto pozemku. Stavební úřad při vydání v pořadí druhého rozhodnutí posuzoval umístění stavby z hlediska původního územního plánu Obce Kubova Huť. Zabýval se naplněním požadavku tehdy platného územního plánu ohledně plošného regulativu pro výstavbu maximální zastavěné plochy a dovodil, že by bylo možné dostavit ještě 202 m2, to je 3,855 %. Zastavěná plocha navrhovaného domu činila 772 m, navrhovaná zpevněná plocha u rodinného domu činila 20 m2, a tudíž je navýšení zastavěnosti o +1,85 % z celkové výměry plochy č. 20, což je v celkovém součtu zvýšení o +2,995 m2, a tudíž úřad uzavřel, že předmětný záměr byl v souladu se starým územním plánem. Dne 10. 9. 2015 vydal Stavební úřad Vimperk v pořadí druhé územní rozhodnutí pod č.j. VÚP 18106/15-KLI-5527/14. Proti tomuto rozhodnutí podala Obec Kubova Huť odvolání. (12) Ke dni podání odvolání probíhal proces schvalování nového územního plánu Obce Kubova Huť, kterým bylo započato v roce 2012. Nový územní plán obce Kubova Huť nabyl právních účinků 1. 12. 2015. Ve vztahu k návrhu žalobkyně na vydání územního rozhodnutí došlo v novém územním plánu ke změně funkčního využití pozemku parc. č. KN 32/15, kdy v novém územním plánu byla tato plocha označena jako veřejné prostranství, které bude sloužit pro udržovanou zeleň s doprovodným drobným mobiliářem a drobnou architekturou a v zimním období jako plocha pro odklízení přebytečného sněhu. Prvostupňový správní orgán konstatoval, že bez souhlasu vlastníka pozemku by se takto navržené využití pozemku nemohlo nikdy uskutečnit, a tudíž mu vznikla otázka účelnosti nebo smyslu odvolání obce. (13) Krajský úřad rozhodnutím ze dne 5. 1. 2016 č.j. KUJCK 28/2016, které nabylo právní moci 13. 1. 2016 prvostupňové správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu Pokračování - 5 - 51A 60/2016 k novému projednání. Důvodem tohoto postupu byla změna územního plánu Obce Kubova Huť a jiné využití plochy ve vlastnictví žalobkyně p.č. 32/15, který byl zařazen jako veřejné prostranství. (14) Městský úřad Vimperk rozhodl dne 28. 4. 2016 vázán právním názorem krajského úřadu bez jakékoli další argumentace tak, že žádost žalobkyně o vydání územního rozhodnutí zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 5. 2016 odvolání. V odvolání zrekapitulovala postup správních orgánů, poukázala na to, že druhostupňový správní orgán fakticky žádný právní názor nevyslovil a pouze uzavřel, že podle nového územního plánu nelze žádosti žalobkyně vyhovět, neboť je využití předmětného pozemku žalobkyně podle nového územního plánu rozporné s požadavkem žalobkyně, čímž fakticky byl tento pozemek žalobkyni pro účely zřízení veřejného prostranství vyvlastněn. K postupu odvolacího orgánu žalobkyně dále v odvolání uvedla, že považuje jeho konání a rozhodování za podjaté a ryze účelové, neboť nerespektuje základní právní zásady. Jako účelové označila žalobkyně jednání Obce Kubova Huť a poukázala na to, že proti této svévoli je nucena bránit se podáním soudní žaloby na zrušení předmětné části opatření obecné povahy. Její vlastnictví bylo zcela bezdůvodně vyvlastněno. Ke vznesené námitce podjatosti uvedla, že existuje důvodné podezření, a to pro osobní vztah pracovníků krajského úřadu s osobou zpracovatele nového územního plánu architekta B., který působil na tomtéž úseku na krajském úřadu jako vedoucí funkcionář. Žalobkyně se dovolávala i interpretačních zásad, které vyjádřil ve svých nálezech Ústavní soud a poukazovala i na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Vydaná rozhodnutí musí být předvídatelná, čemuž napadené rozhodnutí podle jejího názoru nevyhovělo. Připomněla, že si nechala zcela zjevně nadbytečně vypracovat studii ohledně zastínění předmětných sousedních pozemků, přičemž tato skutečnost byla od počátku správním orgánům známa a musela v této souvislosti vynaložit značné prostředky. Nedůvodným obstrukčním postupem obce se žalobkyně cítila poškozena. Stejnou výtku vznesla k postupu krajského úřadu jakožto správního orgánu druhé instance. Dále připomněla některé souvislosti z řízení ohledně pořizování nového územního plánu Obce Kubova Huť. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný správní orgán tak, jak je podrobně popsáno v bodě 1 tohoto rozsudku. Žalovaný odmítl v tomto rozhodnutí tvrzení žalobkyně, že jeho konání a rozhodování je podjaté a ryze účelové a nerespektuje základní právní zásady. V daném případě odmítl využití § 14 odst. 4 správního řádu ve vazbě na § 131 správního řádu. Žalovaný popsal, že v důsledku vydání územního plánu Obce Kubova Huť nastala v předmětném územním řízení situace, kdy žalobkyní požadovaný záměr na pozemku 32/15 nelze realizovat, neboť tento pozemek již není určen pro umístění stavby rodinného domu. Podle nového územního plánu tento pozemek byl začleněn do plochy veřejných prostranství pod ozn. P-05, která je určena v létě pro udržovanou zeleň (keře a nízký porost), s doprovodným drobným parterem (lavičky, pítka, stojany na kola, apod.) a drobnou architekturou, v zimním období pak zároveň jako prostor pro odklízení přebytečného sněhu. Odvolací orgán uvedl, že si ověřil, že účinnost územního plánu Obce Kubova Huť nedoznala do doby rozhodování žalovaného o předmětném odvolání žádných změn. IV. Právní názor soudu Pokračování - 6 - 51A 60/2016 (15) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). (16) Žalobkyně v žalobě stručně shrnula skutkové okolnosti případu, upozornila na to, že územní řízení trvalo téměř dva roky, což lze jen stěží považovat za standardní a v té době dne 1. 12. 2015 nabyl účinnosti nový územní plán Obce Kubova Huť, kde je předmětný pozemek ve vlastnictví žalobkyně zařazen do kategorie veřejného prostranství, a to pro účely zřízení veřejné zeleně, parku a písek pro obyvatele, proti kterému žalobkyně podala návrh na zrušení opatření obecné povahy, kterým byl nový územní plán vyhlášen. Řízení o tomto návrhu bylo přerušeno v době podání konkrétní žaloby proti územnímu rozhodnutí, neboť již ve věci probíhalo přezkumné řízení vedené žalovaným správním orgánem, které bylo ukončeno dne 9. 12. 2016 pod č.j. KUJCK 154220/2016, kterým se zařazení p.č. 32/15 do kategorie veřejných prostranství P-05 ruší. Žalobkyně se v žalobě dále zabývala celým průběhem předchozího řízení a poukazovala na vady, kterých se dopustil žalovaný ve svých zrušujících rozhodnutích ze dne 20. 4. 2015 č.j. KUJCK 27498/2015/OREG a ze dne 5. 1. 2016 č.j. KUJCK 28/2016, kterými zrušil rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby. Podle žalobkyně byl postup žalovaného nesprávný a žalobkyni v předchozím řízení znemožnil se účinně bránit. V průběhu dvouletého projednávání vyhovoval žalovaný vždy obci, která ve svých opakovaných odvoláních hledala vždy nové a nové záminky, jak projednání územního řízení prodloužit a vydání platného rozhodnutí znemožnit. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že postup žalovaného v předcházejícím územním řízení byl v rozporu se zákonem a ve svém důsledku znamenal omezení jejího vlastnického práva, které je jedním ze základních práv zaručených Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. (17) Soud považuje za potřebné připomenout, že předmětem žaloby je přezkoumání zákonnosti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2016 č.j. KUJCK 139350/2016, které se zabývalo odvoláním žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí Stavebního úřadu ve Vimperku ze dne 28. 4. 2016 č.j. VÚP 9290/16-KLI-5527/14. Soud se v rámci konkrétní žaloby již nemůže zabývat předchozími rozhodnutími žalovaného správního orgánu, ke kterým žalobkyně v žalobě vznesla námitky, ať již se jedná o rozhodnutí ze dne 20. 4. 2015 č.j. KUJCK 27498/2015/OREG nebo ze dne 5. 1. 2016 č.j. KUJCK 28/2016, neboť tato rozhodnutí nabyla právní moci a poté, kdy zrušila prvostupňová rozhodnutí Stavebního úřadu ve Vimperku, se řízení vrátilo k první instanci, která v předmětné záležitosti vydala znovu prvostupňové rozhodnutí. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání a žalovaný správní orgán se tímto odvoláním zabýval a jeho důvodnost či nedůvodnost zhodnotil právě v žalobou napadeném rozhodnutí. To je předmětem konkrétního přezkumu na základě žaloby podané žalobkyní. Předchozí rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, která nabyla právní moci, již soud v rámci této správní žaloby přezkoumat nemůže. (18) Vzhledem k formulaci žalobních bodů, jak byla soudem výše připomenuta, se zdejší soud nejprve zabýval přezkoumatelností rozhodnutí žalovaného, neboť případná nepřezkoumatelnost představuje natolik závažnou vadu, že k ní soud přihlíží i bez konkrétní námitky z úřední povinnosti. Vlastní přezkum rozhodnutí je totiž možný pouze tehdy, pokud žalobou napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Musí se jednat o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů. Pokračování - 7 - 51A 60/2016 (19) Žalobkyně ve svém odvolání proti rozhodnutí Stavebního úřadu ve Vimperku poukázala jednak na skutečnost, že žalovaný správní orgán v předcházejících opakovaných zrušovacích rozhodnutích fakticky nevyslovil žádný právní názor a zároveň zdůraznila, že o dotčeném pozemku, který hodlala žalobkyně zastavět, nebylo od doby účinnosti původního územního plánu Obce Kubova Huť až do doby přijetí nového územního plánu vůbec žádných pochybností. V odvolání poukázala na to, že z dosavadního postupu odvolacího orgánu je pro ni zřejmé, že jeho konání a rozhodování je podjaté a ryze účelové a nerespektuje základní právní zásady, jimiž se právní řád řídí. Rovněž vyslovila důvodné podezření podjatosti pro osobní vztah pracovníků krajského úřadu s osobou zpracovatele nového územního plánu architekta B., který dlouhou dobu působil právě na tomto úseku na krajském úřadu ve vedoucí funkci. S takto formulované odvolací námitky nelze mít pochybnost o tom, že žalobkyně namítla podjatost pracovníků Krajského úřadu Jihočeského kraje, který o námitce podjatosti vůbec nerozhodl, ani věc nepostoupil k rozhodnutí nadřízenému orgánu. Jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný odmítl tvrzení odvolatelky, že z jeho postupu má být zřejmé, že jeho konání a rozhodování je podjaté a ryze účelové a nerespektuje základní právní zásady. Zároveň odmítl případné využití § 14 odst. 4 správního řádu ve vazbě na § 131 správního řádu. (20) Tento postup žalovaného správního orgánu není správný. Žalovaný pochybil, neboť postupoval nesprávně při rozhodování o námitce podjatosti vznesené fakticky proti postupu odvolacího orgánu, kdy vyloučení se může týkat každé osoby, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správního orgánu (§ 14 odst. 1 správního řádu). Může se jednat o osoby, které jsou oprávněny provádět úkony podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo na základě pověření vedoucího správního orgánu (§ 15 odst. 2 správního řádu). Ze znění § 14 odst. 1 správního řádu vyplývá, že vyloučeny mohou být i jakékoliv další osoby, které se ve správním řízení bezprostředně podílejí na úkonech, které představují výkon pravomoci správního orgánu. Smyslem institutu námitky podjatosti je vyloučit, aby se na řízení podílely osoby, u nichž lze důvodně pochybovat o jejich nepodjatosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013 č.j. 2 As 134/2011 – 200). Vznese-li účastník námitku podjatosti úřední osoby, musí být o námitce rozhodnuto dříve, než je vydáno meritorní rozhodnutí. Samotnou žalobu nelze podat proti rozhodnutí o námitce podjatosti. Rozhodnutí o námitce podjatosti může být zpochybněno pouze současně s podáním žaloby proti rozhodnutí ve věci samé. (21) V dané věci žalovaný správní orgán nepostupoval tak, jak mu ukládá ustanovení § 14 správního řádu. Podle § 14 odst. 2 o námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. Žalobkyně námitku podjatosti sice vznesla v rámci odvolání, nicméně tuto námitku nevznášela k postupu prvostupňového správního orgánu, ale ve vztahu k postupu žalovaného správního orgánu. Tudíž přestože tato námitka byla vznesena mezi odvolacími námitkami, bylo třeba na ni nahlížet jako na úkon účastníka řízení, který směřoval vůči správnímu orgánu a mělo být o této námitce bezodkladně rozhodnuto usnesením (§ 76 správního řádu), a to služebně nadřízeným úřední osoby, o kterou se jednalo. O případném opravném prostředku proti takovému usnesení by rozhodoval nadřízený správní orgán (§ 89 odst. 1 a § 178 správního řádu), nikoliv další nadřízená úřední osoba. Usnesení o námitce účastníka řízení podle § 14 odst. 2 správního řádu není na rozdíl od usnesení podle § 14 odst. 4 věta druhá správního řádu usnesením, které by se pouze poznamenávalo do spisu. Toto usnesení mělo být žalobkyni doručeno do vlastních rukou a ta měla možnost proti němu podat opravný prostředek. Žalovaný správní Pokračování - 8 - 51A 60/2016 orgán tímto způsobem nepostupoval, s touto námitkou se vypořádal nepřezkoumatelným způsobem v žalobou napadeném rozhodnutí, kde pouze tuto námitku bez bližšího odůvodnění odmítl, aniž postupoval podle výše citované platné právní úpravy. Z toho důvodu nelze jeho postup, kterým námitku podjatosti odmítl, přezkoumat, neboť k němu chybí jakékoliv bližší odůvodnění. V dané věci nebyl dodržen hlavní účel § 14 správního řádu, kterým je zajistit, aby se na rozhodování nepodílela podjatá úřední osoba, neboť o této námitce nebylo rozhodnuto postupem stanoveným správním řádem a důvody, pro které byla tato námitka odmítnuta, v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zcela absentují. Pokud žalovaný uvedl, že pokud se týče procesu rozhodování o předmětné žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby „RD Kubova Huť č.p. 32/15“ a odvolací orgán vyloučil názor žalobkyně odvozený od osoby zpracovatele územního plánu Kubova Huť Ing. arch. R.B., tak je zřejmé, že vypořádání se s podstatou námitky podjatosti míjí, neboť žalobkyně nezpochybňovala osobu Ing. arch. B., pouze poukazovala na to, že Ing. arch. B. zpracovával nový územní plán, předtím dlouhou dobu působil na tomto úseku krajského úřadu ve vedoucí funkci, a proto vznesla námitku podjatosti právě osob rozhodujících o jejím odvolání na krajském úřadu. Žalovaný správní orgán měl nejprve rozhodnout o vznesené námitce podjatosti procesním postupem a teprve poté, pokud by bylo postaveno najisto, že osoby, které budou rozhodovat o odvolání žalobkyně, nejsou v konkrétní věci nikterak podjaté, mohl přistoupit k posouzení důvodnosti celého odvolání. (22) Stejně tak je nepřezkoumatelný další závěr žalovaného, který vyslovil v žalobou napadeném rozhodnutí, že odvolací orgán ověřil, že účinnost územního plánu Kubova Huť do doby rozhodování o předmětném odvolání nedoznala žádných změn. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 10. 2016. Soud z úřední činnosti při posuzování návrhu žalobkyně na zrušení opatření obecné povahy územního plánu Obce Kubova Huť vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 51 A 40/2016 zjistil, že ve věci územního plánu Kubova Huť probíhalo přezkumné řízení o opatření obecné povahy, které vedl tentýž úsek Krajského úřadu Jihočeského kraje pod sp. zn. OREG 22427/2016/JASI SO 6, kdy již dne 27. 9. 2016 byl vydán návrh rozhodnutí ve věci přezkumného řízení, v jehož výroku II. bylo uvedeno, že se ruší část rozhodnutí o námitkách a část územního plánu Kubova Huť v souvislosti se zrušením části rozhodnutí o námitkách, a to v rozsahu části námitek žalobkyně uplatněných při veřejném a opakovaném veřejném projednání proti vymezení plochy veřejného prostranství označené indexem P-05 včetně této plochy P 05. Tento návrh rozhodnutí ve věci přezkumného řízení byl vydán Krajským úřadem Jihočeského kraje, odborem regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení územního plánování dne 27. 9. 2016, a to po předběžném posouzení opatření obecné povahy, jímž byl vydán územní plán Kubova Huť, které krajský úřad provedl podle ustanovení § 95 odst. 1 správního řádu a vydal dne 18. 7. 2016 pod sp. zn. OREG 22427/2016/jasi SO/4 z moci úřední usnesení o zahájení přezkumného řízení ve výše uvedené věci. Veřejnou vyhlášku, kterou byl zveřejněn návrh rozhodnutí ve věci přezkumného řízení územního plánu Kubova Huť, podepisoval Ing. L.P. pověřen vedením Odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic stejně jako podepisoval dne 25. 10. 2016 žalobou napadené rozhodnutí. Přitom je zcela zřejmé a nelze mít pochybnosti o tom, že odůvodnění žalovaného uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí, že účinnost územního plánu Kubova Huť nedoznala do doby rozhodování o předmětném odvolání žádných změn, je v kontextu uvedeného nepřezkoumatelné či nesrozumitelné, neboť Krajský úřad Jihočeského kraje v Českých Budějovicích prováděl úkony v přezkumném řízení územního plánu Obce Kubova Huť již od 23. 2. 2016, kdy si vyžádal spis vztahující se k vydanému územnímu plánu Pokračování - 9 - 51A 60/2016 Kubova Huť. Od té doby pak probíhaly další úkony, neboť v případě zrušení územního plánu musí být postupováno způsobem podle ustanovení § 171 a násl. správního řádu, neboť i zrušení části opatření obecné povahy musí proběhnout stejným způsobem jako tvorba tohoto územního plánu. Samo rozhodnutí o zrušení části územního plánu Kubova Huť bylo vydáno dne 9. 12. 2016 pod č.j. KUJCK 154220/2016 a nabylo účinnosti dne 29. 12. 2016. (23) Soud proto uzavřel, že žalovaný správní orgán se dopustil těžké procesní vady ve vztahu k žalobkyní vznesené námitce podjatosti žalovaného správního orgánu, což mělo za následek nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí. Stejně tak mělo za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí, nevypořádání námitky žalobkyně, že vznesla námitku proti podobě nového územního plánu. Pokud by totiž žalovaný správní orgán v rámci jednoho téhož úseku ověřoval, jakým způsobem bylo naloženo s námitkou proti novému územnímu plánu, nemohl by těsně před dokončením přezkumného řízení uvést, že územní plán nedoznal změn. Řízení o změně územního plánu, která byla pro žalobkyni zcela zásadní, probíhalo již od února roku 2016, na což žalobkyně poukázala tím, že v odvolání uvedla, že takovou námitku proti podobě nového územního plánu vznesla a bylo ukončeno s ohledem na skutečnost, že zrušení opatření obecné povahy probíhá složitým a časově náročným postupem v prosinci roku 2016. (24) Z toho, co bylo výše řečeno, lze uzavřít, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Zároveň správní orgány nepostupovaly tak, jak jim ukládá ustanovení § 3 správního řádu, aby byl vždy zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jejich úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, tedy s požadavky na zákonnost postupu správních orgánů. V. Závěr, náklady řízení. (25) Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a)a c) s.ř.s. a rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s.ř.s., tak jak byl vysloven shora. (26) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty první, podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto jí soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 9.800 Kč zahrnující náklady zastoupení žalobkyně spočívající v odměně advokátky za dva úkony právní služby (převzetí, příprava, zastoupení, žaloba) celkem 6.200 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Na soudní poplatek žalobkyně vynaložila částku 3000 Kč, která se k částce náhrady nákladů zastoupení přičítá a náklady celkem činí 9.800 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. (27) V případě osoby zúčastněné na řízení soud odkazuje na ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení, Pokračování - 10 - 51A 60/2016 které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení soud žádnou povinnost neuložil, rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. dubna 2017 předsedkyně senátu: JUDr. Marie T r n k o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.