51 A 65/2017

Rubrum

č. j. 51A 65/2017 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., MPA a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: D. K., nar. XX bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Černého 517/13, 182 00 Praha 8 proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1/1, 370 92 České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající v nesdělení Městskému úřadu Pelhřimov, že rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 12. 1. 2016 č. j. 8575/15, které bylo podkladem pro záznam o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 silničního zákona o zákazu řízení motorových vozidel a záznam pěti bodů do registru řidičů, bylo zrušeno, byl nezákonný. 2 51 A 65/2017

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 200 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Voříška do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci.

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 30. 10. 2017 se žalobce domáhal určení, že zásah žalovaného spočívající v nesdělení Městskému úřadu Pelhřimov (dále jen „Městský úřad“), že rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2016, č. j. 8575/15 Ha (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), pozbylo právní moci, byl nezákonný.

2. V projednávané věci bylo dne 12. 1. 2016 vydáno zmiňované prvostupňové rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „Krajský úřad“) ze dne 27. 6. 2016, č. j. KUJCK 90948/2016 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Proti tomu brojil žalobce žalobou, o níž bylo rozhodnuto zdejším soudem dne 3. 7. 2017 zrušujícím rozsudkem č. j. 56 A 6/2016 – 37. V reakci na to zrušil Krajský úřad prvostupňové rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k novému projednání, přičemž toto rozhodnutí Krajského úřadu nabylo právní moci dne 28. 7. 2017.

3. Nezákonný zásah žalovaného měl dle žalobce spočívat v postupu žalovaného, který poté, co bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno Krajským úřadem, nevyrozuměl o této skutečnosti Městský úřad, který vede registr řidičů a provádí do něj zápisy. V důsledku tohoto postupu žalovaného byl i poté, co došlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku, nadále evidován žalobcův zákaz řízení spolu se záznamem 5 bodů v evidenční kartě řidiče. Tímto postupem se žalovaný dopustil nezákonného zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce.

4. Žalobce dovozoval povinnost žalovaného o sdělení takové informace správci registru řidičů a contrario z § 123 odst. 3 písm. b) bod 2 silničního zákona. Žalobce spatřoval v postupu žalovaného zásah do veřejných subjektivních práv, neboť registr řidičů je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona a jako takový se řídí intabulačním principem a materiální publicitou. Žalobce poukázal na skutečnost, že záznamy v evidenční kartě řidiče slouží k posouzení celkové charakteristiky řidiče, a proto nesprávně zaznamenané údaje by mohly způsobit například překážku získání práce či by Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 3 51 A 65/2017 mohly být zneužity při ukládání sankce za nový přestupek. V souvislosti s tím žalobce upozornil na důsledek spočívající v porušení čl. 10 Listiny základních práv a svobod a zákona o ochraně osobních údajů.

5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že k nezákonnému zásahu do práv žalobce nedošlo, a proto navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný sdělil, že v reakci na žádost žalobce o odklad výkonu rozhodnutí ze dne 31. 8. 2016 vydal usnesení, kterým bylo žádosti žalobce pravomocně vyhověno dne 12. 9. 2016, a to bylo doručeno i Městskému úřadu. Žalovaný upozornil, že i po zrušení prvostupňového rozhodnutí pokračoval v projednávání přestupku a dne 30. 10. 2017 usnesením č. j.. 8575/15 Ha řízení o přestupku pravomocně zastavil, přičemž to oznámil Městskému úřadu, který byl příslušný k záznamu v registru řidičů.

6. Žalovaný dále konstatoval, že v § 123b odst. 3 silničního zákona není explicitně stanovena povinnost informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je příslušný k záznamu v registru řidičů, o výsledku soudního přezkumu. Žalovaný označil oznámení o odkladu výkonu rozhodnutí za dostatečné opatření k ochraně práv žalobce po celou dobu řízení o přestupku. Žalovaný odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. II. ÚS 1260/07, v němž bylo uvedeno, že účelem odkladu výkonu rozhodnutí je minimalizace škodlivých následků. Žalovaný závěrem uvedl, že akt v takovém případě zůstává pravomocným, avšak uložené právní povinnosti nelze vynucovat a odejmutá oprávnění zůstávají prozatím zachována.

7. Žalovaný konstatoval, že právní řád neposkytuje ochranu před subjektivním pocitem ohrožení či nejistoty. Žalovaný shrnul, že záznam o odkladu výkonu rozhodnutí, učiněný v kartě řidiče, dává, všem osobám disponujícím přístupem k němu, na vědomí, že platnost řidičských oprávnění je dosud zachována, tedy nelze tvrdit, že nesdělením výsledku soudního přezkumu mohla být negativně ovlivněna právní sféra žalobce.

8. V replice k uvedenému vyjádření žalovaného žalobce setrval na závěrech vyjádřených v žalobě. Žalobce se neztotožnil s názorem žalovaného, podle kterého nebyl zkrácen na svých právech, neboť v důsledku odkladu výkonu rozhodnutí byl žalobci přerušen uložený zákaz řízení. Žalobce poznamenal, že záznam 5 bodů v registru řidičů tímto odkladem nebyl nijak dotčen. Žalobce uvedl, že byl-li by zastaven policejní hlídkou, jistě by došlo k tomu, že by policisté k onomu záznamu 5 bodů přihlédli. Žalobce nerozporoval fakt, že silniční zákon nezakládá povinnost informovat správce registru řidičů o soudním přezkumu, nicméně v případě, že je zrušeno rozhodnutí, jímž byla uložena sankce, je v rámci dobré správy již vhodné o této skutečnosti informovat. Pokud tak žalovaný neučinil, zasáhl tím do práv žalobce. Žalobce dále poukázal na to, že by zákaz řízení byl evidován až do roku 2076. Z uvedených důvodů žalobce požádal soud o vydání deklaratorního rozhodnutí, na jehož základě by se mohl domáhat náhrady škody podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobce musel strpět evidování zákazu řízení (ač přerušeného) a záznam 5 bodů i několik měsíců po zrušení rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 4 51 A 65/2017 9. Dne 12. 1. 2016 bylo žalovaným vydáno rozhodnutí č. j. 8575/15 Ha, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2) silničního zákona. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a dále mu byl uložen zákaz činnosti na 6 měsíců. Z obsahu správního spisu dále vyplynulo, že žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného odvolání. Odvolání žalobce bylo Krajským úřadem dne 27. 6. 2016 rozhodnutím č. j. KUJCK 90948/2016 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí žalovaného bylo potvrzeno. S takovým postupem se žalobce nespokojil, proto podal ke zdejšímu soudu žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu. Následně dne 7. 9. 2016 žádal žalobce u žalovaného o odklad výkonu rozhodnutí, a to z důvodu podání návrhu na přezkum rozhodnutí Krajského úřadu správním soudem. O této žádosti bylo dne 12. 9. 2016 rozhodnuto usnesením tak, že se jí vyhovuje. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 9. 2016. O podané žalobě proti rozhodnutí bylo rozhodnuto dne 3. 7. 2017 rozsudkem č. j. 56 A 6/2016-37 tak, že se napadené rozhodnutí Krajského úřadu zrušuje a věc se vrací k novému projednání.

10. Krajský úřad v reakci na zrušující rozsudek dne 26. 7. 2017 vydal rozhodnutí, jímž zrušil rozhodnutí žalovaného a věc vrátil k novému projednání. Žalovaný vydal dne 30. 10. 2017 usnesení, jímž bylo řízení zastaveno, protože odpovědnost za přestupek zanikla.

11. V této věci již jednou rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích, kdy žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu rozsudkem ze dne 22. 2. 2018 č. j. 51A 65/2017-23 zamítl. O kasační stížnosti žalobce rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 7. 2018 č. j. 4 As 101/2018-43 tak, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 2. 2018 č. j. 51A 65/2017-23 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil závěru krajského soudu, že žalobcem tvrzený zásah žalovaného do jeho práv má výlučně hypotetickou povahu. Žalobce v žalobě ve své podstatě skutečně tvrdil, že v návaznosti na pochybení žalovaného by mohly hypoteticky nastat události, které by přímo zkrátily jeho práva. Kupříkladu, že by se nemohl ucházet o zaměstnání řidiče, nikoliv to, že měl některé konkrétní pracovní místo řidiče zájem a tvrdil, že na něj orgány veřejné správy mohly nahlížet jako na pachatele přestupku, nikoli však, že se to v některém případě skutečně stalo. Tyto námitky ovšem implicitně vycházejí z předpokladu, že stěžovatel byl neprávem nucen strpět, že o něm veřejná správa uchovávala nepravdivé údaje. K tomu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 19. 2. 2015 č. j. 1 As 151/2014-23. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že samotná povinnost strpět záznam o přestupku v registru řidičů představuje zásah, respektive přímé zkrácení práv nositele údajů. Krajský soud proto pochybil, pokud dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění první a druhé podmínky důvodnosti žaloby podle § 82 s. ř. s. ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005 č. j. 1 Aps 1/2005-65. Nejvyšší správní soud dodal, že podle spisové dokumentace žalovaný doručil do datové schránky města Pelhřimov dne 7. 11. 2017 podklady, z nichž vyplývá, že rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2016 č. j. 8575/15 Ha, které bylo podkladem pro záznam o přestupku žalobce v registru řidičů, pozbylo právní moci a bylo zrušeno. Tehdy žalovaný ukončil do té doby trvající zásah. Tato skutečnost Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 5 51 A 65/2017 nebrání případnému určení, že zmíněný zásah byl nezákonný, tak jak vyplývá z ustanovení § 82 s. ř. s. Nejvyšší správní soud zavázal ve smyslu § 110 odst. 1 s. ř. s. krajský soud tímto názorem pro další řízení, kdy znovu krajský soud posoudí důvodnost žaloby (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí ve věci byl krajský soud zavázán rozhodnout i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. V. Právní názor soudu.

12. V dané záležitosti se soud zabýval věcí ve smyslu § 82 a násl. zákona č 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), v mezích daných žalobními body, kdy žalobce požadoval, aby soud deklaroval nezákonnost zásahu, ke kterému došlo postupem žalovaného, který poté, co bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno krajským úřadem, nevyrozuměl o této skutečnosti městský úřad, který vede registr řidičů a provádí do něj zápisy. V důsledku tohoto postupu byl i poté, co došlo ke zrušení prvostupňového rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku, nadále evidován žalobcův zákaz řízení spolu se záznamem pěti bodů v evidenční kartě řidiče. Tímto postupem se žalovaný dopustil nezákonného zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce.

13. Podle ustanovení § 110 odst. 4 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Zdejší soud je proto v této věci vázán rozsudkem ze dne 4. 7. 2018 č. j. 4 As 101/2018-43.

14. Žaloba je důvodná.

15. Jak již soud výše ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu odkázal na závazný právní názor uvedený v rozsudku NSS ze dne 19. 2. 2015 č. j. 1 As 151/2014-23, kde Nejvyšší správní soud shledal, že samotná povinnost strpět záznam přestupku v registru řidičů představuje zásah, respektive přímé zkrácení práv nositele údajů, bylo zapotřebí nového posouzení zásahu žalovaného spočívající v nesdělení Městskému úřadu Pelhřimov, že rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2016 č. j. 8575/15 Ha, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pozbylo právní moci, z hlediska jeho zákonnosti případně nezákonnosti.

16. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje ustanovení § 82 soudního řádu správního, z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, nebo určení toho, že zákaz byl nezákonný.

17. Krajský soud k tomu doplňuje, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce podal ke zdejšímu soudu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, v nichž za nezákonný zásah vymezuje totéž jednání jako v projednávané věci, avšak v každé žalobě označil za Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 6 51 A 65/2017 žalovaného jiný orgán státní správy, a to jednak Městský úřad Pelhřimov a dále Krajský úřad Jihočeského kraje.

18. Krajský soud z toho důvodu nejprve přistupuje k zodpovězení otázky, kdo je nadán pasivní žalobní legitimací v projednávané věci. Podle § 123b) odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že záznam registru řidičů provede příslušný obecný úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právní předpise, rozhodnutí uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku nebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise a nebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku.

19. Podle § 123b) odst. 3 písm. b bodu 2 zákona o silničním provozu platí, že oznámení nebo rozhodnutí uvedená v odstavci 2 příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doručí orgán, který uložil sankci za přestupek, sankci za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise a nebo trest za kázeňský přestupek v prvním stupni řízení, jde-li o rozhodnutí uvedená v odstavci 2 písm. b) zákona, a to do pěti pracovních dnů ode dne, kdy obdržel rozhodnutí opatřené doložkou o právní moci od orgánu, který věc projednal ve druhém stupni řízení.

20. Za použití analogie dospěl krajský soud k jednoznačnému závěru, že správním orgánem příslušným k vyrozumění obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jenž vede registr řidičů, o skutečnosti, že došlo ke zrušení rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu, byl žalovaný. Pokud se oznamovací povinnost orgánu, který uložil sankci za přestupek, vztahuje na rozhodnutí o uložení sankce, poté, co byla věc projednána druhostupňovým orgánem, lze analogicky dospět k závěru, že tuto povinnost uvedený orgán má i v případě, kdy rozhodnutí o uložení sankce za přestupek bylo druhostupňovým orgánem pravomocně zrušeno a toto zrušující rozhodnutí bylo orgánu doručeno [§ 123 odst. 3 písm. b) bod 2 zákona o silničním provozu].

21. V nyní projednávané věci došlo rozsudkem správního soudu ke zrušení druhostupňového rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu. Z toho důvodu po vrácení věci krajským soudem vydal dne 26. 7. 2017 krajský úřad rozhodnutí, kterým prvostupňové zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne 28. 7. 2017 a dne 15. 8. 2017 toto rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci zaslal krajský úřad žalovanému.

22. Orgánem, který byl povinen příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (v nyní projednávané věci Městskému úřadu Pelhřimov) doručit rozhodnutí, kterým bylo Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 7 51 A 65/2017 zrušeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek žalobce, byl žalovaný. K tomu soud dodává, že úkolem krajského úřadu, coby druhostupňového správného orgánu, je rozhodovat o opravných prostředcích proti prvoinstančním rozhodnutím. Krajský úřad není evidenčním orgánem, tímto je právě žalovaný, který vyrozumíval městský úřad mimo jiné i o tom, že bylo vyhověno žádosti žalobce o odklad výkonu rozhodnutí. Povinností žalovaného tak bylo zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který vede registr řidičů, rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí, jímž uznal přestupce vinným.

23. Žalovaný dále pokračoval v projednání věci poté, co bylo jeho prvostupňové rozhodnutí zrušeno, a teprve dne 30. 10. 2017 pravomocně zastavil řízení o přestupku. Následně dne 7. 11. 2017 zaslal Městskému úřadu Pelhřimov zrušující rozsudek krajského soudu, rozhodnutí krajského úřadu, kterým bylo zrušeno prvostupňové rozhodnutí žalovaného a usnesení žalovaného, kterým bylo řízení zastaveno, čili k tomuto datu žalovaný splnil svou oznamovací povinnost a nedošlo tak k soudní nečinnosti žalovaného. Žalobcova námitka, že zaevidování sankce by v kartě řidiče mohlo trvat až do roku 2076, tudíž v tomto směru neobstojí, bylo tak pouze do doby úplného vyřízení věci.

24. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005 č. j. 2 Aps 1/2005-65 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), dále vycházel s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu z rozsudku ze dne 19. 2. 2015 č. j. 1 As 151/2014-23, kde je uvedeno, že „ [stěžovatel] byl v obdobné situaci, protože žalobou brojil proti evidování záznamů o jím spáchaných přestupcích a uložených sankcích. K jejích zaevidování došlo úkonem, který nemá formu rozhodnutí. Stěžovatel je od té doby nucen strpět, že registr řidičů obsahuje záznamy o přestupcích, které spáchal, včetně za ně uložených sankcí. Tento zásah bude trvat až do okamžiku, kdy registr řidičů nebude dané záznamy obsahovat.“ Nejvyšší správní soud shledal v citovaném rozsudku, že samotná povinnost trpět záznam o přestupku v registru řidičů představuje zásah, respektive přímé zkrácení práv nositele údajů.

25. V kontextu uvedeného se soud v konkrétním případě zabýval naplněním znaků nezákonného zásahu, tak jak jsou stanoveny v § 82 a následující s. ř. s. a vzal přitom na zřetel, že ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu se lze domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají, nebo nehrozí jejich opakování. V takovém případě se lze u soudu domáhat určení, že provedený zásah byl nezákonný. To dopadá na nyní projednávaný případ, kdy se žalobce domáhá pouze vydání deklaratorního výroku o tom, že zásah žalovaného spočívající v nevyrozumění městského úřadu žalovaným o tom, že rozhodnutí žalovaného, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, pozbylo právní moci a zůstaly v registru řidičů evidence v rozporu se skutečností, byl nezákonný.

26. Krajský soud přistoupil k posuzování splnění jednotlivých podmínek nezákonného zásahu stanovených právní normou, přičemž musí dojít k naplnění všech podmínek současně, aby mohla být žaloba posouzena jako důvodná. Ve smyslu závazného právního názoru Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 8 51 A 65/2017 Nejvyššího správního soudu nepochybně došlo k naplnění první a druhé podmínky důvodnosti žaloby, neboť žalobce byl nucen strpět, že registr řidičů obsahoval záznamy o přestupcích, které spáchal včetně za ně uložených sankcí za situace, kdy rozhodnutí, kterými byly tyto sankce uloženy, byla zrušena a nedošlo však k jejich výmazu. Soud shledal i naplnění dalších podmínek stanovených v ustanovení § 82 a násl. s. ř. s., neboť se jednalo o zásah, který byl namířen přímo proti žalobci, důsledky trvaly až do okamžiku, kdy registr řidičů již tyto záznamy neobsahoval. To se však stalo s prodlením, kdy žalovaný nerespektoval ustanovení § 123b) odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) bod 2 zákona o silničním provozu.

27. Při úvaze o oprávněnosti žaloby musel soud zvažovat skutečnost, zda v době jeho rozhodování ještě nezákonný zásah trval. Podle ustanovení § 87 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze u určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle ustanovení § 87 odst. 2 věta první s. ř. s. soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky a nebo, hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval a přikáže, aby je-li to možné obnovil stav před zásahem. V dané záležitosti bylo samotným žalobcem potvrzeno, že zásah před rozhodnutím soudu netrval a žádal pouze o deklaraci nezákonnosti zásahu.

28. Soud proto uzavřel, že shledal zásah do subjektivních práv žalobce ve strpění evidovaného zákazu řízení záznamu pěti bodů v kartě řidiče po dobu, než bylo městskému úřadu sděleno, že došlo ke zrušení podkladového rozhodnutí, neboť byly splněny podmínky stanovené v § 82 s. ř. s. Žalobce se domáhal vydání deklaratorního výroku, že postup žalovaného byl nezákonný. Vzhledem k tomu, že soud shledal naplnění podmínek stanovených v 82 a násl. s. ř. s., a to kumulativně, určil, že provedený zásah byl nezákonný a žalobě vyhověl. VI. Závěr, náklady řízení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalobce, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení byly stanoveny jednak pro řízení před krajským soudem, a to ve výši 8.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč a náklady kasační stížnosti ve výši celkem 8.400 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci po Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S. 9 51 A 65/2017 3.100 Kč a jedenkrát režijní paušál po 300 Kč. Celkem tedy náklady řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem činí 17.200 Kč.

30. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud před nezákonným zásahem správního orgánu Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 31. července 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.