51 A 67/2017

Rubrum

č. j. 51 A 67/2017- 58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: J. P. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně, sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUJCK-116842/2017 ze dne 11. 10. 2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 51A 67/2017

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Oznámením o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 3. 11. 2016 č. j. DOP/54852/16/Čo (dále jen „oznámení“) bylo žalobci sděleno, že ke dni 31. 10. 2016 dosáhl celkového počtu 12 bodů podle bodového hodnocení porušením povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Současně mu bylo sděleno, že uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo toto oznámení doručeno, pozbývá dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu řidičské oprávnění a je povinen odevzdat řidičský průkaz příslušnému správnímu orgánu. Podle výpisu z bodového hodnocení řidiče dosáhl žalobce 12 bodů poté, co mu za spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu byly připsány 3 body.

2. Proti provedení záznamu bodů podal žalobce dne 18. 11. 2016 námitky. Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2017 č. j. DOP/32712/17/Čo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) Městský úřad Jindřichův Hradec námitky žalobce podle § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu jako nedůvodné zamítl.

3. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 13. 7. 2017 odvolání (doplněno podáním ze dne 30. 8. 2017), které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 11. 10. 2017 č. j. KUJCK 116842/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

4. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 14. 11. 2017 se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí a odložení jeho vykonatelnosti. Usnesením ze dne 27. 11. 2017 č. j. 51 A 67/2017-46, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2017, krajský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal.

5. Ve své žalobě žalobce namítá, že byl postupem správního orgánu zkrácen na svých právech, což mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný pochybil, když se ve svém rozhodnutí nezabýval žalobcem předloženými důkazy, a to jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení, která představují podklad napadeného rozhodnutí. Žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, když postupoval v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokových řízeních zabývají. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky, tj. kopii rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, vydaného ve shodné věci, které bylo přílohou doplněného odvolání. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že je běžnou praxí odvolacího Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 51A 67/2017 správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce odkázal na další rozhodnutí správních orgánů, vydaná v obdobných řízeních (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 22. 10. 2014 č. j. MSK 126113/2014 nebo ze dne 2. 11. 2014 č. j. MSK 121761/2014, rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015 č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3). Postupem žalovaného došlo k porušení zásady rovnosti účastníků ve správním řízení, neboť správní orgány, bez ohledu na jejich místní příslušnost, by měly v obdobných věcech postupovat a rozhodovat shodně.

6. V souvislosti s výše uvedenou námitkou žalobce dále zpochybnil jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních vedených vůči žalobci, jež označil za nezpůsobilá pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení podle žalobce nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je požadována i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobce se neztotožnil s názorem, dle něhož dal svým podpisem daného rozhodnutí souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není možné po žalobci vyžadovat znalost práva, díky které by byl schopen posoudit správnost takového rozhodnutí. V jednotlivých rozhodnutích vydaných v blokovém řízení prý není skutek dostatečně popsán. Za dostatečný popis skutku nelze dle žalobce považovat formát „jízda na červenou aj.“ Rovněž nelze za dostatečný popis skutku považovat popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ Z rozhodnutí by rovněž mělo být zřejmé, kde a kdy došlo ke spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci, a rozhodnutí by mělo být čitelné a srozumitelné. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a k rozsahu jejich přezkumu žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4As 127/2014 – 39. Žalobce rovněž konstatoval, že oznámení od příslušných oddělení Policie ČR nemůže být dostatečným důkazem a tedy relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů.

7. Žalobce dále konkretizoval výtky u jednotlivých pokutových bloků.

8. Jednomu pokutovému bloku ze dne 31. 10. 2016 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1k“ a „§6/1a z.č. 361/2000 Sb.“ chybnou právní kvalifikaci a vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal. Žalobce dále postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

9. Druhému pokutovému bloku ze dne 31. 10. 2016 žalobce rovněž vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1k“ a „§6/1a z.č. 361/2000 Sb.“ chybnou právní kvalifikaci a vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal. Žalobce dále postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 51A 67/2017 10. V případě pokutového bloku ze dne 22. 3. 2016 žalobce vytýká chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f6“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání. V napadeném rozhodnutí postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo).

11. Co se týče pokutového bloku ze dne 16. 9. 2015, žalobce napadá právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1f5“ a „§70/2a z.č. 361/2000 Sb.“), poukazuje na pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání. V napadeném rozhodnutí žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

12. Ve vztahu k pokutovému bloku ze dne 15. 6. 2015 žalobce poukazuje na chybnou právní kvalifikaci (údaj ve formátu „125c/1k a „§6/1a z.č. 361/2000 Sb.“), udává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a postrádá jednoznačnou seznatelnost místa spáchání přestupkového jednání. V napadeném rozhodnutí žalobce postrádá přezkoumatelný údaj o právní kvalifikaci a náležitou konkretizaci místa spáchání přestupku (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo). Žalobce dodává, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

13. Žalobce výše řečeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4 As 127/2014 - 39. Žalobce se domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

II. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

15. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl, že by ignoroval předložené důkazní prostředky a podotkl, že se se všemi námitkami v podaném odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí vypořádal. Žalovaný uvedl, že zásada předvídatelnosti správních aktů se vztahuje k rozhodovací činnosti konkrétního správního orgánu, který však není povinen bez dalšího přejímat závěry z rozhodovací činnosti jiných správních orgánů. Následně se vyjádřil k námitkám uplatněným k jednotlivým pokutovým blokům, shrnul jejich obsah a konstatoval, že jednotlivé bloky obsahují všechny podstatné náležitosti. Popsání skutků citací zákona v souvislosti s uvedením data, času, místa Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 51A 67/2017 spáchání přestupku a registrační značky vozidla nemůže způsobovat nesrozumitelnost rozhodnutí. Skutkově byly přestupky popsány srozumitelně a nezaměnitelně, byly splněny formální nároky na dostatečně určitý obsah bloků. To se týká též v blocích užitých zkratek a způsobu specifikace místa spáchání přestupků.

III. Stručný obsah správního spisu

16. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

17. Oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 3. 11. 2016 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl ke dni 31. 10. 2016. Zároveň byl žalobce prostřednictvím oznámení vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Součástí spisového materiálu je mj. listina označená jako výpis z bodového hodnocení řidiče, z níž je patrné, že žalobce v rozmezí od 15. 6. 2015 do 31. 10. 2016 spáchal pět přestupků, za něž mu bylo do bodového hodnocení řidiče zaznamenáno v součtu 17 bodů. Ve spise jsou dále založena jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 15. 6. 2015, 16. 9. 2015, 21. 3. 2015, 22. 3. 2016, a dvě ze dne 31. 10. 2016, přiloženy jsou k nim i kopie jednotlivých pokutových bloků, které jsou rovněž součástí spisu.

18. Dne 18. 11. 2016 podal žalobce námitky proti provedeným záznamům bodů v bodovém hodnocení a uvedl, že poslední dva záznamy z 31. 10. 2016 byly provedeny neoprávněně, neboť v té doby byl po operací kýly a nesměl používat bezpečnostní pásy.

19. Sdělením ze dne 22. 11. 2016 byl žalobce správním orgánem I. stupně upozorněn, že pokud požaduje zrušení uvedených blokových pokut a výmaz bodů, je třeba podat žádost o přezkumné řízení na Policii ČR. Žalobce dne 2. 12. 2016 o přezkumné řízení požádal a zároveň z tohoto důvodu požádal správní orgán I. stupně o přerušení řízení. Na základě této žádosti bylo řízení přerušeno do 2. 2. 2016.

20. Žádostí ze dne 30. 1. 2017 žalobce žádal o zaslání rozhodnutí, kterými byl žalobce uznán vinným ze spáchání předmětných přestupků do datové schránky zmocněnce. Požadované podklady poskytl správní orgán žalobci dne 31. 1. 2017.

21. Usnesením ze dne 8. 2. 2017 určil správní orgán I. stupně žalobci lhůtu k provedení úkonu – doložení výsledku přezkumného řízení. Dne 13. 2. 2017 obdržel správní orgán I. stupně vyjádření k podkladům a žádost o přerušení řízení na dobu 90 dnů nebo do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Přílohou byl další návrh na zahájení přezkumného řízení. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 15. 2. 2017 bylo řízení opět přerušeno, a to do 15. 4. 2017. Usnesením ze dne 3. 5. 2017 pak správní orgán I. stupně žalobci opět určil lhůtu k provedení úkonu – doložení výsledku přezkumného řízení. Ani v jednom případě nebylo návrhu žalobce na přezkumné řízení vyhověno.

22. Správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce dne 17. 5. 2017 o pokračování řízení a téhož dne jej vyrozuměl o možnosti seznámit se s podklady ve lhůtě 5 pracovních dnů od Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 51A 67/2017 doručení písemnosti. Podáním ze dne 30. 5. 2017 se žalobce vyjádřil k podkladům správního spisu. Ve svém vyjádření žalobce požádal správní orgán o přezkoumání způsobilosti blokových pokut být podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče.

23. Správní orgán I. vydal dne 20. 6. 2017 rozhodnutí č. j. DOP/32712/17/Čo, jímž zamítl veškeré námitky podané žalobcem proti záznamům bodů v registru řidiče (žalobce) a provedený záznam 12 bodů ke dni 31. 10. 2016 potvrdil. Správní orgán I. stupně potvrdil záznam 3 bodů za jednání ze dne 15. 6. 2015, záznam 5 bodů za jednání ze dne 16. 9. 2015, záznam 3 bodů za jednání ze dne 22. 3. 2016, záznam 3 bodů za jednání ze dne 31. 10. 2016 a záznam 3 bodů za jednání rovněž ze dne 31. 10. 2016, přičemž již prvním jednáním ze dne 31. 10. 2016 bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. V rozhodnutí byl popsán průběh správního řízení a byly jednotlivě posouzeny pokutové bloky a správní rozhodnutí, které byly podkladem pro záznam bodů. Bylo konstatováno, že záznamy bodů do registru řidičů byly provedeny na základě pravomocných rozhodnutí, která jsou ve spise založena, a záznam bodů byl proveden správně a v souladu se zákonem.

24. Proti rozhodnutí I. stupně podal žalobce dne 13. 7. 2017 odvolání. V podání uvedl, že jej doplní ve lhůtě 20 dnů. Správní orgán I. stupně vydal dne 21. 8. 2017 usnesení, kterým stanovil žalobci lhůtu k doplnění odvolacích důvodů do pěti pracovních dnů. Žalobce odvolání dne 28. 8. 2017 doplnil o odvolací důvody.

25. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 11. 10. 2017 pod č. j. KUJCK 116842/2017, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí I. stupně potvrzeno. Žalovaný shrnul námitky žalobce, které uplatnil v odvolání. Zopakoval hlavní zásady správního řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů a shrnul dosavadní průběh řízení. Dále se žalovaný jednotlivě věnoval všem pokutovým blokům a dospěl k závěru, že ze všech pokutových bloků jsou seznatelné všechny jejich podstatné náležitosti a jsou tedy způsobilým podkladem k zápisu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalovaný rovněž poukázal na specifika blokového řízení jako řízení zjednodušeného a zkráceného a na judikaturu týkající se blokového řízení a vyplňování pokutových bloků. Uvedl, že správní rozhodnutí, resp. jeho náležitosti, se řídí ustanovením § 68 správního řádu, a po přezkoumání prvostupňového rozhodnutí zkonstatoval, že zákonné náležitosti byly splněny. Nalézací správní orgán zajistil dostatečné množství podkladů a v odpovídající kvalitě, včetně způsobilých podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. K odvolací námitce směřující proti nedostatečnému hodnocení důkazů, nereflektování námitek aj., uvedl, že je bezpředmětná, neboť nalézacímu orgánu nebyly účastníkem předloženy žádné důkazy či podklady pro vydání rozhodnutí.

26. K námitce o předvídatelnosti rozhodování správních orgánů, kdy odvolatel v odvolání zmínil rozhodování jiných správních orgánů, žalovaný sdělil, že se řídí v obdobných věcech zejména judikaturou soudů, a v rámci své působnosti rozhoduje ustáleně.

27. Napadené rozhodnutí bylo opraveno usnesením žalovaného ze dne 13. 10. 2017 č. j. KUJCK 117999/2017, kdy byl opraven údaj o datu na bloku č. L0097713 a údaj o datu a identifikaci oprávněné osoby na bloku č. D1991751. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 51A 67/2017 IV. Právní názor soudu 28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

29. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

30. Žalobce v prvé řadě napadl, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky. Podle jeho názoru se žalovaný nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. V rámci odvolacího řízení bylo povinností žalovaného zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení. V souvislosti s tím žalobce odkazoval na rozhodnutí vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a vyslovil závěr, že tyto podklady jsou nezpůsobilými pro učinění záznamu bodů v registru řidičů. Dalším rozhodnutím, na které žalobce upozorňoval, bylo rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3, jehož důsledkem bylo odmazání dvou konkrétních záznamů z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů.

31. Při posuzování důvodnosti této námitky krajský soud vycházel z ustálené judikatury správních soudů, z níž vyplývá, že na jedné straně je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať už v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná, a to z důvodu rozdílného předmětu řízení.

32. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání anebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 51A 67/2017 33. Předmětem řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je, zda se skutečně stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či jiným právním předpisem, zda byly naplněny znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání skutečně jeho pachatelem, případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Oproti tomu předmětem řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. ve správné výši a na základě způsobilého podkladu.

34. Lze tedy konstatovat, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů je zkoumáno, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku a jiné obdobné skutečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44. Nutno zdůraznit, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a případně je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán v námitkovém řízení nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku.

35. Podklady, z nichž správní orgán I. stupně vycházel, byly podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí, což považuje krajský soud za zcela dostačující. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů vycházel správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný z oznámení o uložení pokut v blokovém řízení, které byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, dále i z vyžádaných kopií pravomocných rozhodnutí. Správní orgán I. stupně posuzoval jednotlivá pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení i rozhodnutí ve věci přestupku žalobce vydané ve správním řízení. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že předmětná rozhodnutí včetně těch vydaných v blokovém řízení jsou způsobilá k záznamu bodů do registru řidičů a jsou opatřena všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji.

36. Správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí stručně shrnul, co je uvedeno v pravomocném rozhodnutí, v pokutových blocích a kolik bodů bylo za jaké jednání přiděleno. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně provedl záznamy v registru řidičů v souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně. K námitce týkající se rozhodnutí jiných správních orgánů v obdobných věcech žalovaný na str. 6 napadeného rozhodnutí uvedl, že se řídí v obdobných věcech zejména judikaturou soudů, a to včetně žalobcem zmíněných rozsudků, a v rámci své působnosti rozhoduje ustáleně. Kromě toho v odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně uvedené rozhodování dalších správních orgánů není blíže doloženo, jedná se pouze o obecné konstatování, a proto se k němu žalovaný nemohl vyjádřit. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 51A 67/2017 37. K námitce žalobce vztahující se k porušení zásady legitimního očekávání v důsledku odlišného rozhodování jiného správního orgánu v téže agendě je třeba uvést, že správní orgány nejsou vázány rozhodnutím jiného správního orgánu. Jednotná správní praxe je jistě žádoucí, ovšem v daném případě odkazovaná rozhodnutí Moravskoslezského kraje na věc nemohla dopadat pro zjevné skutkové odlišnosti. Krajský soud doplňuje, že z obdobných důvodů nebylo možné vycházet ani z rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, které žalobce přiložil k žalobě, neboť se týkalo nezpůsobilých bloků ve věci přestupku překročení nejvyšší povolené rychlosti. Žalobce však byl blokově pokutován za porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem, za porušení povinnosti zastavit na křižovatce na signál s červeným světlem „Stůj!“, a za porušené povinnosti mít za jízdy rozsvícena obrysová světla a potkávací světla nebo světla pro denní svícení.

38. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného o tom, že v konkrétní záležitosti měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Nesrozumitelnost a nejednoznačnost údajů uvedených na pokutových blocích nebyla správními orgány ani krajským soudem shledána, jak bude popsáno níže.

39. Správní orgány se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, která sloužila jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č. j. 5 As 39/2010 – 76), neboť si vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě bylo prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotily správnost počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány si ověřily, že řízení o skutcích projednávaných v blokovém řízení byla pravomocně ukončena a pokutové bloky byly řádně a úplně vyplněny. Žalobce v blokových řízeních pokutové bloky vždy převzal a potvrdil je svým podpisem, což ostatně v žalobě ani nezpochybňuje.

40. Krajský soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, a to jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou.

41. Krajský soud dále posuzoval důvodnost námitky, podle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce namítal, že nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že užitý formát popisu přestupku kupříkladu „jízda na červenou aj.“ nebo „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, není dostatečným specifikováním přestupku. Z pokutových bloků podle žalobce dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Další žalobcovou námitkou je, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku.

42. Ani tuto námitku krajský soud nehodnotí jako důvodnou. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru řidičů jako způsobilé. To dovozovaly jednak ze splněných náležitostí těchto Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 51A 67/2017 podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky, a rovněž z výše bodů, která byla žalobci připsána v souladu se zákonem. Smyslem a účelem bodového systému podle zákona o silničním provozu je hodnocení nebezpečnosti spáchaného přestupku nebo trestného činu proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

43. Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nemohou přezkoumávat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné, jak bylo již výše uvedeno a vyplývá to i z judikatury Nejvyššího správního soudu, která byla shora zmíněna (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 24). Tento závěr vyplývá i ze samotné dikce § 57 odst. 3 správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím o odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu.

44. Pokud tedy nyní zastává žalobce názor, že z uvedených podkladů, čili rozhodnutí o přestupcích, není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit, kdy a kde se tak stalo, tj. zpochybňuje-li svou odpovědnost za přestupek, pak měl tyto skutkové námitky uplatnit již při projednání přestupku a měl trvat na projednání věci ve správním řízení. Pokud by takové námitky užil a nesouhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení, mohl tyto námitky uplatnit v řízení před správním orgánem. Žalobce však, jak vyplývá z písemností založených ve spise, s popisem jednotlivých skutků, jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, resp. neměl výhrady, neboť přistoupil na možnost jejich projednání v blokovém řízení. Pokuty za přestupková jednání, která mu byla kladena za vinu, uhradil a pokutové bloky podepsal, aniž by rozporoval některé údaje, které v nich byly uvedeny. Žalobce nenamítal zkratkovité popisy jednotlivých skutků, uvedení místa a času, kdy k jednání došlo či čitelnost a srozumitelnost údajů v blocích uvedených. K uplatnění takových námitek není ani zapotřebí znalost práva. Žalobce přistoupil na projednání jeho přestupků v blokovém řízení, pokutové bloky stvrdil svým podpisem a akceptoval tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené.

45. Krajský soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16, z něhož se podává, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích.“ 46. Z uvedeného plyne, že přestupce již nemá možnost dále rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že svým podpisem a úhradou uložené pokuty přestupce stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů přestupce může rozporovat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru a zda vlastně existuje pravomocné Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 11 51A 67/2017 rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být připsány body. V žádném případě však nemůže rozporovat to, zda se skutek skutečně stal a zda byla naplněna skutková podstata přestupku. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů a na základě podkladů založených ve spise uzavřel, že body byly žalobci připsány v souladu s pravomocnými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení a s pravomocným rozhodnutím vydaným ve správním řízení.

47. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se nečitelnosti či nesrozumitelnosti údajů uvedených na pokutových blocích z důvodu jejich zkratkovitosti či strohosti tam uvedených údajů.

48. Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak jsou upraveny v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zejména v § 84 a v § 85. Podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona.“ Nejvyšší správní soud judikoval, že povinnost správního orgánu vyžádat si pokutové bloky, pokud oznámení o přestupku obsahuje veškeré náležitosti, přichází až v případě konkrétního tvrzení žalobce, na jehož základě mohou vyvstat důvodné pochybnosti o správnosti provedeného záznamu v registru řidičů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 - 74).

49. Ke zkratkám, které byly orgánem veřejné moci použity, se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud kupříkladu v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, kde uvedl, že „…ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním z přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 12 51A 67/2017 50. Lze konstatovat, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je srozumitelné a zřejmé komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, podle něhož „v určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ 51. Ve vztahu ke konkrétním blokům, které se týkají přestupkového jednání žalobce a které jsou založeny ve správním spise, krajský soud uvádí, že je oproti žalobcově žalobní argumentaci naopak považuje za precizně vyplněné, prosté nesrozumitelných či nejasných zkratek, s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související skutkové podstaty přestupku. Právní normou ani judikaturou není vyžadováno, aby bylo na bloku doslovně uvedeno celé znění příslušných paragrafů, tedy např. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích ve znění „být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu“ nebo § 4 písm. c) zákona o silničním provozu „řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace“ ve spojení s § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu „Při řízení provozu na křižovatce znamená pro řidiče signál s červeným světlem "Stůj!" povinnost zastavit vozidlo před dopravní značkou "Příčná čára souvislá", "Příčná čára souvislá se symbolem Dej přednost v jízdě!" a "Příčná čára souvislá s nápisem STOP", a kde taková dopravní značka není, před světelným signalizačním zařízením.“ Samotné skutkové jednání žalobce je ve všech blocích vymezeno podrobně a popsáno zcela v souladu s právní kvalifikací přestupku. Vždy je v různých variacích uvedeno, že žalobce nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, případně že nezastavil před přechodem pro chodce, neměl rozsvíceno stanovené osvětlení nebo jel křižovatkou na červenou. Uvedené formulace jsou naprosto srozumitelné a přesné. Přesně je vymezeno i místo a čas spáchání přestupku, osoba přestupce a jeho podpis pod blokem. Pokud jde o místo spáchání přestupku, tak je vždy uvedena obec i ulice. Dále není pravdivé tvrzení žalobce v žalobě, že byla nesprávně uvedena ustanovení zákona o silničním provozu, která měla být žalobcem porušena. Na všech blocích jsou příslušná ustanovení zákona o silničním provozu, která byla jednáním žalobce porušena, uvedena správně. Pokud žalobce napadá formát jejich popisu, tj. např. „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, nebo „„§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.“, případně „§ 4/c + 70 odstavec 2 a) z. č. 361/2000 Sb.“, pak takový formát je zcela běžný, srozumitelný a ve správní praxi obvykle užíván. Stejně tak skutková podstata přestupku, která je na blocích uvedena ve formě „125c/1k“ nebo „125c/1f6“ a „125c/1f5“ je naprosto pochopitelná a uvedená ve formě přípustné zkratky, která u krajského soudu nevzbuzuje žádné pochybnosti o právní kvalifikaci jednání žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 13 51A 67/2017 52. Pokud jde o námitku, že není zřejmé, zda k jednání žalobce došlo na místě veřejné komunikace nebo na soukromém pozemku a s tím související námitka věcné nepříslušnosti, tak zde se opět jedná o námitku týkající se samotného přestupkového jednání a naplnění znaků skutkové podstaty přestupku, kterou nelze v rámci řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů přezkoumat.

53. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že všechna rozhodnutí vydaná v blokových řízeních, která jsou žalobcem zpochybněna v žalobě, představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidičů. Tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti, je z nich zcela zřejmé kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonná ustanovení.

V. Závěr, náklady řízení

54. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou, přičemž skutkový stav věci byl úplně a správně zjištěn. Soud neshledal v postupu správního orgánu nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

55. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které účelně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 14 51A 67/2017 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 14. března 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.