51 A 8/2017

Rubrum

51 A 8/2017 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.T., bytem X, zastoupeného JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem Latrán 193, Český Krumlov, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 25. 11. 2016, č. j. 51768- 4/2016-900000-302, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 25. 11. 2016, č. j. 51768-4/2016-900000-302, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Marťána.

Odůvodnění

Rozhodnutím generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 25. 11. 2016, č. j. 51768-4/2016-900000-302 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo podle § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 25. 8. 2016, č. j. 13398-17/2016-520000-11, kterým bylo rozhodnuto podle § 111 odst. 1 písm. a) zákona Pokračování - 2 - 51A 8/2017 o služebním poměru o nepřiznání nároku na náhradu škody na zdraví způsobené služebním úrazem, který žalobce utrpěl dne 20. 10. 2015, neboť služební funkcionář dospěl k závěru, že žalobce si pracovní úraz způsobil porušením právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 27. 1. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Žalobce v žalobě namítá nesprávnou aplikaci § 111 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, neboť je přesvědčen, že ke služebnímu úrazu spočívajícím v poškození jeho sluchu došlo v důsledku pochybení bezpečnostního sboru, který žalobce nevybavil příslušnými ochrannými pomůckami a nepočínal si tak, aby k poškození sluchu žalobce nedošlo. K poškození sluchu žalobce došlo při cvičných střelbách na střelnici. Žalobce utrpěl poškození sluchu, újmu na zdraví, když se bez příslušných ochranných pomůcek nacházel v prostoru tzv. plechárny označené příkazovou značkou „Používej chrániče sluchu“. Žalobce je přesvědčen, že pouhé vyvěšení této příkazové značky dostatečným způsobem nezajišťuje bezpečnost příslušníků bezpečnostního sboru, resp. tato příkazová značka vyvěšená provozovatelem střelnice nezprošťuje bezpečnostní sbor, jehož příslušníkem žalobce byl, odpovědnosti za žalobcův služební úraz. Žalobce poukazuje na § 77 odst. 11 písm. f) zákona o služebním poměru, podle něhož je bezpečnostní sbor povinen zajistit pomůcky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, a dále na § 88 písm. a) zákona o služebním poměru, podle něhož je bezpečnostní sbor povinen pravidelně ověřovat znalost, vyžadovat a kontrolovat dodržování předpisů směřujících k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Žalobce rovněž poukazuje na čl. 26 služebního předpisu č. 16/2014 Generálního ředitelství cel, podle kterého platí, že bezpečnostní sbor je povinen „učinit ve výcvikovém prostoru taková opatření, aby bylo minimalizováno riziko vzniku služebních úrazů účastníků výcviku, a je také oprávněn nezařadit do výcviku celníka, který není vybaven ochrannými pomůckami, výstrojí nebo výzbrojí, byly-li tyto pro výcvik stanoveny.“ Všechny tyto povinnosti měl podle žalobce bezpečnostní sbor porušit, a proto nelze přijmout jeho závěr, že jednání žalobce bylo jedinou příčinou vzniku škody na jeho zdraví. Řídící střeleb podle žalobce nechal bez povšimnutí, že příslušníci se nacházejí v prostoru tzv. plechárny bez chráničů sluchu i přesto, že vstupní dveře do tzv. plechárny jsou opatřeny příkazovou značkou, která stanovuje povinnost použití ochranných pomůcek sluchu. Řídící střeleb vydal jediný pokyn, aby se příslušníci bez chráničů sluchu nepohybovali ve střelišti; nevyloučil tedy pobyt příslušníků v tzv. plechárně i přesto, že neměli chrániče sluchu. Řídící střeleb tak podle žalobce nedostál svým povinnostem, neboť měl dohlížet na bezpečnost příslušníků při střelbách a kontrolovat dodržování bezpečnostních předpisů. S přihlédnutím k uspořádání střelnice musel řídící střeleb vědět, že v tzv. plechárně jsou příslušníci, kteří nemají chrániče sluchu a že porušují příkazovou značku. Bezpečnostní sbor jako takový neměl podle žalobce bezpečnost příslušníků při střelbě zajistit toliko příkazovou značkou, neboť svoji pasivitou mohl vzbudit dojem, že ohrožení zdraví příslušníků v tzv. plechárně nehrozí. Příkazová značka byla příslušníky ignorována a řídící střeleb nezakročil. Podle žalobce nestačí formální a pasivní přístup bezpečnostního sboru k ochraně zdraví jeho příslušníků. Bezpečnostní sbor prakticky rezignoval na dodržování příkazové značky, neboť osoba, která byla povinna jménem bezpečnostního Pokračování - 3 - 51A 8/2017 sboru zajišťovat dodržování bezpečnostních předpisů (tj. řídící střeleb), nijak na setrvání příslušníků v tzv. plechárně bez chráničů sluchu nereagovala. Podle žalobce se bezpečnostní sbor nemohl zprostit odpovědnosti s poukazem na vyvěšenou příkazovou značku, která byla dlouhodobě ignorována a porušována a řídící střeleb proti tomu nezakročil. Žalobce je toho názoru, že bezpečnostní sbor byl povinen aktivně zajišťovat dodržení bezpečnostních předpisů, kontrolovat jejich dodržení a upozorňovat na jejich porušení. Tímto způsobem je naplňována péče a ochrana zdraví příslušníků, kterou je žalovaný povinen zajišťovat. Bezpečnostní sbor by měl upozorňovat na rizikové situace. Bezpečnostní sbor však takto nečinil a svojí pasivitou vzbudil nebo mohl vzbudit u příslušníků dojem, že k poškození sluchu v tzv. plechárně nemůže dojít. Žalobce má za to, že jakožto příslušník bezpečnostního sboru, který je vystavován vyššímu riziku újmy, má právo na vyvážení tohoto rizika vyšší měrou povinnosti bezpečnostního sboru k ochraně jeho zdraví. Žalobce rovněž odkazuje na povinnosti zaměstnavatelů vůči zaměstnancům s tím, že příslušníkům bezpečnostních sborů by měla být poskytována minimálně stejná ochrana zdraví jako zaměstnancům, resp. důvody pro zproštění odpovědnosti bezpečnostního sboru by měly být minimálně stejné jako v případě zaměstnavatelů podle zákoníku práce. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl námitky žalobce a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí; žalobu považoval za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Podle názoru žalovaného byl žalobce vybaven chrániči sluchu pro absolvování střeleb ve střelišti a o jejich použití byl poučen nejen příkazovou značkou na vstupních dveřích do tzv. plechárny, ale i řídícím střeleb. Pro dobu mimo ostré střílení byl žalobce z prostoru střeliště samotného vykázán s tím, že před nástupem ke střelbám byl žalobce poučen o bezpečnostních pravidlech. Poučení bylo součástí prezenční listiny pro provedení ostrých střeleb v rámci výcviku v předmětné střelecké přípravě dne 20. 10. 2015. Žalobce byl rovněž seznámen s provozním řádem střelnice Policie ČR v Českém Krumlově. Skutečnost, že příkazová značka při vstupu do tzv. plechárny byla příslušníky ignorována a řídící střeleb o této skutečnosti věděl, nemá podle žalovaného oporu ve správním spise. Řídící střelby sledoval střelbu ve střelišti a prokazatelně ze střeliště vykázal všechny příslušníky, kteří právě neabsolvovali ostré střelby. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce jakožto příslušník bezpečnostního sboru je povinen při výkonu služby, tzn. i při střeleckém výcviku, podle svých možností dbát o svou vlastní bezpečnost a zdraví. Míra ochrany zdraví, kterou bezpečnostní sbor žalobci poskytoval, byla v souladu s příslušnými právními předpisy. Žalovaný rovněž poukázal na to, že úprava služebních úrazů je úpravou komplexní a nezávislou na pracovněprávních předpisech. Závěrem svého vyjádření žalovaný shrnul, že žalobce si je vědom vzniku škody z důvodů na své straně a pouze hledá způsob, jakým by mu ji žalovaný nahradil. K tomu žalovaný poukázal analogicky na situaci, ve které je příslušníkovi dáno služební vozidlo s GPS a příslušník překračuje nejvyšší povolenou rychlost; následně je vyslán vozem na služební cestu a rychlou jízdou si způsobí škodu, kterou chce po sboru nahradit, neboť tento jej neměl vyslat na služební cestu vozem, věděl-li že porušuje dopravní předpisy. Pokračování - 4 - 51A 8/2017 Dne 20. 4. 2017 obdržel krajský soud doplnění žaloby - vyjádření, ve kterém žalobce uvedl, že v současné době jsou chrániči sluchu vybaveni všichni příslušníci, kteří jsou přítomni na střelnici, nikoliv pouze Ti, kteří právě absolvují ostré střelby. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti: Podle ohlášení služebního úrazu žalobce ze dne 21. 10. 2015 zjistil žalobce po absolvování ostrých střeleb dne 20. 10. 2015 večer nedoslýchavost v levém uchu, a proto následujícího dne vyhledal lékařské ošetření. Podle lékařské zprávy ze dne 21. 10. 2015 bylo žalobci diagnostikováno „H912 náhlá idiopatická nedoslýchavost, ztráta sluchu.“ Přihláškou ze dne 18. 3. 2016 žalobce nárokoval náhradu škody za služební úraz v celkové výši 256.798 Kč. Podle propouštěcí zprávy z Nemocnice České Budějovice, ORL, kde byl žalobce hospitalizován ode 3. 11. 2015 do 11. 11. 2015, bylo žalobci diagnostikováno akutrauma (účinky hluku na vnitřní ucho). Podle protokolu o výpovědi žalobce ze dne 3. 5. 2016 žalobce k průběhu střeleb uvedl, že byl poučen p. B. před střelbami o bezpečnostních předpisech. Na samotné střelby všichni hromadně čekali v přístřešku plechové haly a mezi dveřmi pozorovali střílející. Žalobce sám nahlédl, co se střílí. Pouze střílející měli na ochranu sluchu sluchátka. Žalobce uvedl, že čekal v prostoru plechové haly, kterou vedoucí střeleb určil. Žalobce dále uvedl, že si myslí, že dodržel veškeré bezpečnostní předpisy; stál tam, kde stát měl. Svědek B. (řídící střeleb) dne 5. 5. 2016 vypověděl, že průběh střeleb byl standartní. Střílející podepsali prezenční listinu, následně všichni šli na střeliště provést kontrolu zbraní, tam byli seznámeni s bezpečnostními pravidly střelnice a s plněnou střeleckou úlohou. Palebná čára byla určena na vnější hranici přístřešku. Osoby, které zrovna neplnily střeleckou úlohu, byly ze střeliště vykázány. Bylo tedy určeno, kde nikdo mimo střílejících být nesmí; kde mají příslušníci čekat na střelbu, nebylo určeno. Ve střelišti nesměl být nikdo bez chráničů sluchu. Řídící střeleb uvedl, že neurčil, kde nestřílející být mají, ale že určil, kde být nemají (ve střelišti). Uvedl, že nestřílející měli několik možností; mohli čekat v jedné ze dvou kluboven, anebo mohli být v technickém prostoru za střeleckými boxy. Ze strany bezpečnostního sboru byly dodrženy bezpečnostní předpisy a žalobce žádnou mimořádnou událost v průběhu střeleb neoznámil. Střílející je povinen se půl hodiny před začátkem střelby dostavit do klubovny střelnice, kde se zapíše na prezenci a seznámí se s provozním řádem střelnice, se kterým je zároveň seznámen před zahájením střeleb. Podle provozního řádu střelnice, kde střelby probíhaly, mj. platí, že účastníci střelby mají povinnost dodržovat základní pravidla bezpečného zacházení se střelnou zbraní a mají dbát pokynů správce střelnice nebo řídícího střeleb. Podle prezenční listiny ze dne 20. 10. 2015 byl žalobce seznámen s obsahem výcviku, způsobem jeho provedení a se zásadami bezpečnosti při provádění služební přípravy, tuto skutečnost stvrdil žalobce svým podpisem. K prezenční listině je připojen provozní řád střelnice. Svědek B., který od žalobce přijal hlášení o úrazu jako jeho přímý nadřízený, dne 6. 5. 2016 do protokolu uvedl následující: „k průběhu střeleb jsem se ptal, jestli mu spadlo sluchátko, uvedl, že ne, myslím, že řekl sám (…), že mu mohl víc uškodit pobyt ve vedlejší místnosti, to znamená v prostoru, který je oddělen od střeliště posuvnou laminátovou nebo Pokračování - 5 - 51A 8/2017 plechovou zástěnou (…) řekl, že tam by mu to mělo uškodit víc než samotná střelba, že tam jsou rány slyšet víc, než jeho samotná střelba.“ Svědkyně M. (kolegyně žalobce) dne 10. 5. 2016 uvedla do protokolu, že se předmětných střeleb účastnila; příslušníci byli poučeni o bezpečnostních předpisech. Na střelbu čekali v tzv. plechárně, kdo chtěl, mohl jít do klubovny. „Ti, kteří nestříleli, vykukovali za zády na střílející, aby si prohlédli sestavu, která se střílí.“ Žalobce stál vedle svědkyně, která stála přímo ve vchodu do střeliště, bavili se spolu o sestavě; ani jeden z nich neměl ochranná sluchátka. Sluchátka zde měli pouze někteří příslušníci, a to vlastní; přitom je neměli na uších. Na otázku, zda svědkyně zaznamenala příkazovou značku před tímto prostorem, odpověděla, že „příkazová značka je před vstupem do plechárny, takže jsem zaznamenala přítomnost poškozeného v prostoru se značkou“. Podle výsledků zprávy o vyšetření a projednání služebního úrazu ze dne 20. 6. 2016 je dán důvod liberace žalovaného, neboť prostor, ve kterém žalobce vyčkával na střelbu, se nacházel v působnosti příkazové značky „Používej chrániče sluchu“. Aniž by jakékoliv chrániče sluchu užil, stejně tak se žalobce nacházel ve dveřích vedoucích přímo na střeliště. Žalobce byl podle zprávy řádně poučen o dodržování právních a ostatních předpisů a pokynů k zajištění bezpečnosti, stejně jako byl poučen o provozním řádu střelnice. Uvedenou příkazovou značkou byl žalobce prokazatelně poučen o nutnosti užití chráničů sluchu. Je uzavíráno, že žalobce svým jednáním porušil své povinnosti z vědomé nedbalosti, když věděl, že hluk ze střeleb muže způsobit škodlivý následek, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí. Z těchto důvodů se bezpečnostní sbor zprostil odpovědnosti za škodu v plném rozsahu, neboť bylo prokázáno, že škoda vznikla vědomou nedbalostí žalobce, který porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl prokazatelně seznámen a jejich znalosti a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány a tyto skutečnosti byly jedinou příčinou vzniku škody [§ 111 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, čl. 15 odst. 1 písm. a) služebního předpisu č. 21/2007, Služební a pracovní úrazy, nemoci z povolání a jiná poškození zdraví v Celní správě ČR]. Prvostupňovým správním rozhodnutím ze dne 25. 8. 2016 bylo rozhodnuto, že podle § 111 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru se požadované náhrady nepřiznávají, neboť bylo prokázáno, že jde o služební úraz ve smyslu § 100 zákona o služebním poměru, u kterého bezpečnostní sbor prokázal, že příslušník škodu způsobil porušením právních předpisů, služebních předpisů, rozkazů. Žalobce porušil § 92 odst. 3 a § 94 odst. 1 zákona o služebním poměru, čl. 6 bod 4 písm. c) a d) služebního předpisu č. 30/2015, Organizace zabezpečení bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby při práci v Celní správě České republiky; čl. 14 odst. 3 služebního předpisu č. 16/2014, Služební příprava a zajišťování fyzické způsobilosti k výkonu služby v Celní správě České republiky. Dále žalobce porušil rozkaz ke střelecké přípravě a bod 3) provozního řádu střelnice PČR v Českém Krumlově. Bylo konstatováno, že se bezpečnostní sbor zprostil odpovědnosti za škodu zcela, neboť prokázal, že škoda vznikla vědomou nedbalostí žalobce, který porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním ze dne 22. 9. 2016. Poradní komise žalovaného dne 7. 11. 2016 dospěla k závěru, že žalobce si musel být vědom nutnosti používat chrániče sluchu v prostoru, ve kterém se pohyboval, čímž porušil předpisy týkající Pokračování - 6 - 51A 8/2017 se ochrany zdraví příslušníků. Nadto je poznamenáno, že pokud žalobce „nahlédl dovnitř střeliště, co se střílí“, porušil tím příkaz řídícího střeleb, podle kterého se ve střelišti měly nacházet pouze osoby provádějící střelbu. Rovněž bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce byl příslušníkem celní správy od roku 1991, pravidelně se účastnil střelecké přípravy a byl si tak vědom právě i zvukových projevů střelby, přičemž již v roce 2005 byl s potížemi sluchu hospitalizován a již tehdy byla prověřována možná souvislost se střelbami. Z těchto důvodů komise navrhla žalovanému odvolání žalobce zamítnout. Žalovaný podané odvolání s obdobnou argumentací zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se ztotožnil se závěry služebního orgánu prvního stupně, že škoda vznikla výhradně z důvodu žalobcova zaviněného porušení právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Všechny tyto povinnosti ve spojení s příkazovou značkou „Používej chrániče sluchu“, umístěnou na vstupních dveřích do zastřešené plechové haly (tzv. plechárna) a platící pro prostor za nimi (tj. pro tzv. plechárnu a pro střeliště) a ve spojení s pokynem řídícího střeleb, že osoby neplnící střelecké úlohy a nemající chrániče sluchu nesmí být v prostoru střeliště, srozumitelně žalobce zavazovaly k určitému chování. Žalobce byl řádně poučen, avšak nepostupoval tak. Žalobce své povinnosti porušil, neboť pobýval v prostoru za příkazovou značkou bez chráničů sluchu, a dokonce v rozporu s pokynem řídícího střeleb sledoval ze vchodu na střeliště střelbu kolegů. Žalovaný zhodnotil, že se jednalo o zavinění ve formě vědomé nedbalosti. Přímou a jedinou příčinou vzniku škody na zdraví bylo porušení předpisů a rozkazů žalobcem. Žalovaný zhodnotil, že chrániče sluchu byly povinně poskytnuty jako ochranný pracovní prostředek příslušníkům v návaznosti na provádění činnosti bezprostředně ohrožující jejich zdraví – střelbu. Ostatním nestřílejícím příslušníkům bylo v době, kdy nebyli zaměstnání střelbou, jasně stanoveno, jak si mají počínat, a sice buď se zdržovat mimo prostor s příkazovou značkou, nebo v tomto prostoru používat chrániče sluchu. Toto byla podle žalovaného dostatečná opatření k ochraně zdraví příslušníků. Ve správním spise jsou dále založeny fotografie ze střeliště, na kterých je viditelné, oddělení střeliště a tzv. plechárny dveřmi z průsvitného plastu; jedná se o řadu dveří pro jednotlivé střelecké pozice. Vstup do prostoru tzv. plechárny je označen modrou značkou na vstupních dveřích symbolizující nasazená sluchátka s textem „Používej chrániče sluchu“, nad touto značkou je nápis „Střeliště“. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Ze skutečností zjištěných ze správního spisu a napadeného rozhodnutí má krajský soud za nesporné, že žalobce utrpěl služební úraz ve smyslu § 100 zákona o služebním poměru spočívající v poškození sluchu v souvislosti s jeho účastí na cvičných střelbách v rámci výkonu služby. Podle § 100 odst. 1 zákona o služebním poměru platí, že bezpečnostní sbor odpovídá příslušníkovi za škodu způsobenou služebním úrazem. Pokračování - 7 - 51A 8/2017 Podle § 111 odst. 1 písm. a) téhož zákona platí, že bezpečnostní sbor se zprostí odpovědnosti za škodu, jestliže prokáže, že příslušník škodu způsobil porušením právních předpisů, služebních předpisů, rozkazů a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. Podle § 111 odst. 2 téhož zákona platí, že bezpečnostní sbor se zprostí odpovědnosti zčásti, jestliže prokáže, že skutečnosti uvedené v odstavci 1 byly jednou z příčin škody. Výši náhrady škody určí služební funkcionář s přihlédnutím k míře zavinění příslušníka. Podle § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Podle odst. 2 téhož ustanovení důkazem je vše, co může přispět k zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyjádření, znalecké posudky, potvrzení, listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje. Podle odst. 4 téhož ustanovení služební funkcionář hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Ač žalobce v žalobě uvádí, že „o skutkovém stavu nejsou zásadní pochybnosti“, sám vzápětí zpochybňuje zjištěný skutkový stav a jeho hodnocení ze strany žalovaného (respektování příkazové značky, pokyny řídícího střeleb atd.). Krajský soud předestírá, že v nyní projednávané věci shledal, že nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnost. Nebylo zjištěno a prokázáno seznámení žalobce s konkrétními postupy pro ochranu sluchu v rámci střelecké přípravy. Zároveň nebylo dostatečným způsobem zjištěno, kde se mohli příslušníci čekající na střelby podle pokynu řídícího střeleb bez chráničů sluchu zdržovat. Úvodem krajský soud shrnuje, že předpokladem pro liberaci bezpečnostního sboru za škodu způsobenou v souvislosti se služebním úrazem je původ škody (úrazu) v porušení právních předpisů, služebních předpisů, rozkazů příslušníkem, který s nimi byl prokazatelným způsobem seznámen. Musí existovat zcela zřejmá souvislost mezi porušením povinnosti příslušníka a vzniklou škodou. Bezpečnostní sbor nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že příslušník byl s příslušnými předpisy fakticky seznámen a že jejich nedodržením vznikla škoda, úraz. V projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že nebylo postaveno najisto, jakým způsobem a v jakém rozsahu byl žalobce poučen o bezpečnostních pravidlech vztahujících se k ochraně sluchu při cvičných ostrých střelbách a o pravidlech průběhu střeleb jako takových. V řízení o náhradě škody způsobené služebním úrazem nebylo dostatečným způsobem zjištěno, zda žalobce byl v průběhu své služby poučen o povinnosti užívat pomůcky k ochraně sluchu při pohybu v tzv. plechárně. V návaznosti na předmětné střelby nebylo rovněž jednoznačným způsobem zjištěno, kde se žalobce podle pokynů určeného příslušníka (řídícího střeleb) mohl pohybovat bez ochrany sluchu. Bezpečnostní sbor v projednávané věci dovozuje naplnění liberačních důvodů ze skutečnosti, že žalobce se pohyboval bez chráničů sluchu v prostoru příkazové značky, která mu stanovovala povinnost užívat v místě její působnosti ochranné pomůcky sluchu. Vedle toho je poukazováno na povinnosti příslušníka zakotvené v § 92 odst. 3 zákona o služebním poměru, který mj. stanovuje obecnou povinnost příslušníka dbát při výkonu služby o vlastní bezpečnost a ochranu svého zdraví, k čemuž je povinen dodržovat stanovené postupy a používat osobní ochranné pomůcky. Rovněž je poukazováno na čl. 6 bod 4 písm. c) a d) služebního předpisu č. 30/2015, Organizace zabezpečení bezpečnosti a ochrany zdraví při Pokračování - 8 - 51A 8/2017 výkonu služby při práce v Celní správě České republiky, podle kterého je mj. každý zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost a zdraví. Uvádí se, že zaměstnanec je povinen zejména dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění BOZP, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi, stejně jako dodržovat při práci stanovené pracovní postupy a používat stanovené ochranné pracovní prostředky. Podle čl. 14 odst. 3 služebního předpisu č. 16/2014, Služební příprava a zajišťování fyzické způsobilosti k výkonu služby v Celní správě České republiky je nedílnou součástí rozkazu ke střelecké přípravě písemná příprava a prezenční listina s poučením o bezpečnostních pravidlech. V rámci prezenční listiny pak žalobce stvrdil svým podpisem, že byl seznámen s obsahem výcviku, způsobem jeho provedení a se zásadami bezpečnosti při provedení služební přípravy, provozním řádem střelnice, podle jehož bodu 3) jsou účastníci střeleb povinni dbát pokynů správce střelnice nebo řídícího střelby a dodržovat provozní řád střelnice. Z provozního řádu střelnice krajský zjistil, že je zde zakotveno pouze obecné pravidlo o dodržování bezpečnostních pravidel. V dodatku k provoznímu řádu střelnice se uvádí, že osoby podpisem do provozního deníku stvrdí, že byly seznámeny s bezpečnostními pravidly střelnice. O jaká konkrétní pravidla se jedná, není zřejmé. Takto obecné konstatování porušení uvedených předpisů ze strany žalobce nemůže bez dalšího při soudním přezkumu obstát, neboť není zřejmé, jakým způsobem a o čem byl žalobce konkrétně poučen, co bylo žalobci stanoveno řídícím střeleb, a tedy ani to, co vlastně žalobce při svém jednání přesně porušil. Pouze obecné a nepodložené proklamace stran obecného poučení žalobce o bezpečnostních pravidlech, stejně jako zcela vágní konstatování povinnosti žalobce dbát ochrany svého zdraví, jsou nedostatečné. Bezpečnostní sbor stíhá ve vztahu k příslušníkům poučovací povinnost na poli bezpečnosti práce, stejně jako povinnost předcházet újmám na zdraví jednotlivých příslušníků, a to zcela konkrétním a prokazatelným způsobem (§ 93 odst. 1 zákona o služebním poměru). Ze správního spisu ani z jednotlivých rozhodnutí není zřejmé, s jakými postupy pro ochranu zdraví byl žalobce pro výkon své služby pro cvičné střelby poučen [§ 88 písm. a) a b) zákona o služebním poměru]. Jak je uvedeno výše, služební funkcionáři ve vydaných rozhodnutích odkazují na obecná ustanovení neobsahující konkrétní pravidla chování, které by byl žalobce povinen v daném okamžiku aplikovat. Žádným způsobem se z obsahu spisu nedokládá, že by žalobce byl s konkrétními pravidly chování seznámen pro účely cvičných střeleb; jediným konkrétním a prokázaným poučením je tak podle výpovědi řídícího střeleb de facto vykázání osob bez ochrany sluchu mimo střeliště a dále sporné poučení z příkazové značky na dveřích směrem ke střelišti (viz níže). To, s čím byl žalobce skutečně seznámen, může plynout z evidence, kterou je bezpečnostní sbor povinen v souladu s § 88 písm. c) téhož zákona vést. V rámci této evidence služební sbor vede evidenci o školeních, informacích a rozkazech k bezpečnosti a ochraně zdraví příslušníků při výkonu služby. Záznamy z takové evidence však nejsou obsahem správního spisu a ani ve vydaných rozhodnutích nejsou žádné takové záznamy citovány. V rámci výslechu byl řídící střeleb, svědek B., dotázán, zda byly dodrženy bezpečnostní předpisy pro průběh střeleb, nicméně s ohledem na obecnost této otázky a strohost odpovědi („ano“) nelze z této skutečnosti nic relevantního zjistit. Z obecnosti otázky i odpovědi není rovněž zřejmé, zda byl řídící střeleb dotazován na střelby ve střelišti, nebo zda tato otázka byla směřována k celému výcviku, jenž ten den proběhl. Z výpovědi řídícího střeleb se nelze dozvědět nic o konkrétních poučeních, kterých se žalobci před zahájením střeleckého výcviku dostalo. Z výpovědi řídícího střeleb se podává, že příslušníci Pokračování - 9 - 51A 8/2017 podepsali prezenční listinu a byli seznámeni s bezpečnostními pravidly střelnice. V čem toto seznámení spočívalo, není z obsahu správního spisu zřejmé. V prezenční listině je uvedeno pouze to, že „při služební přípravě jsou celníci povinni dbát o vlastní bezpečnost a ochranu zdraví…“. Povinnosti žalobce, k jejichž porušení bezpečnostní sbor liberační důvody váže, jsou obecného charakteru bez přímé vazby na předmětné jednání žalobce a bez vazby na porušení konkrétních bezpečnostních pravidlech ve vztahu k ochraně sluchu při střelbách, o kterých by byl v průběhu své služby prokazatelně poučen. Služební funkcionáři se dále odvolávají na příkazovou značku stanovující konkrétní povinnost ochrany sluchu, v jejíž působnosti se žalobce nacházel, nicméně poučení v podobě této značky nemůže samo o sobě s ohledem na individuální okolnosti věci samo o sobě obstát, jak bude vysvětleno níže. Řídící střeleb vypověděl, že všichni, co se dostavili, následně odešli s ním na střeliště, kde byla provedena kontrola zbraní a kde byli seznámeni s bezpečnostními pravidly střelnice a s plněnou střeleckou úlohou. Jednak opět není zřejmé, s jakými pravidly konkrétně byli účastníci střelby seznámeni. Jednak je evidentní, že řídící střeleb odvedl všechny účastníky střeleb do prostoru střeliště, tj. za příkazovou značku „Používej chrániče sluchu“, a to při vědomí toho, že nejsou všichni vybaveni touto ochrannou pomůckou. To, že chrániče sluchu měli přiděleni pouze ti příslušníci, kteří aktivně prováděli střeleckou úlohu, má krajský soud za prokázané z odůvodnění napadeného rozhodnutí i z výpovědí řídícího střeleb. Jinými slovy řečeno, v řízení je opomíjena jedna zásadní skutečnost, a sice že řídící střeleb odvedl všechny účastníky střelby i bez chráničů sluchu za příkazovou značku „Používej chrániče sluchu“, kde jim teprve dával pokyny ke střelbě atd. Na základě uvedeného nelze skutečně bez dalšího odmítnout žalobcovo tvrzení, že z chování řídícího střeleb mohl nabýt dojmu, že v tzv. plechárně nehrozí újma sluchu v případě nepoužití ochranných pomůcek. Krajský soud je přesvědčen, že jestliže řídící střeleb jakožto služební funkcionář, jehož pokynů byl žalobce podle čl. 3 provozního řádu střelnice povinen dbát, odvedl všechny účastníky střelby do prostoru za příkazovou značku, ačkoliv někteří z nich nebyli vybaveni chrániči sluchu, měl se tento služební funkcionář následně postarat o to, aby bylo zajištěno, že se osoby bez ochranných pomůcek nenacházejí v prostoru, kde je jejich pobyt zakázán. Řídící střeleb uvedl, že střílející byli rozděleni do několika skupin a skupina plnící střeleckou úlohu zůstala v prostoru střeliště. Způsob vymezení střeliště je pro krajský soud seznatelný z pořízené fotodokumentace (viz fotografie „Střeliště“). Řídící střeleb vymezil střeliště ve venkovním prostoru střelnice; palebná čára byla určena u vnější hranice přístřešku, tj. jak uvedla svědkyně M., „jak končí přesah a guma“ (viz fotografie „Místo střeleb vnější kraj položené gumové podlážky“). Řídící střeleb dále uvedl, že příslušníci, kteří neplnili střeleckou úlohu, byli ze střeliště vykázáni. Ve střelišti neměl být nikdo bez chráničů sluchu, což vyplývalo z pokynu, který vydal, a kterým vykázal nestřílející ze střeliště. Nestřílející příslušníci mohli podle jeho výpovědi počkat v klubovnách nebo v „technickém prostoru za střeleckými boxy“; bylo určeno, kde být nemají (střeliště). Právě otázka, kde mohli čekající příslušníci vyčkávat, je pro posouzení použitelnosti příkazové značky na dveřích a míry zavinění žalobce na vzniku škody zásadní. Pokračování - 10 - 51A 8/2017 Ze správního spisu nelze jednoznačným způsobem určit, kde se „technický prostor za střeleckými boxy“ nachází. Nelze tedy zjistit ani to, kde se podle pokynu řídícího střeleb mohl žalobce zdržovat, a to bez poskytnutých chráničů sluchu, neboť tato ochranná pomůcka náležela pouze střílejícím příslušníkům. Jak plyne z pořízené fotodokumentace (zejm. fotografie: „Místo střeleb vnější okraj položené gumové podlážky“, „Střeliště“, „Plastová přepážka oddělující střeliště a plechárnu“, „Pohled ze vstupních dveří přes plechárnu do střeliště“), za palebnou čárou, a tedy i za střeleckými pozicemi, se nachází tzv. plechárna, ve které se žalobce a svědkyně M. nacházeli. Vstup do plechárny směrem k vytyčenému střelišti je označen značkou přikazující použití chráničů sluchu. Krajský soud poukazuje na skutečnost, že nad touto značkou se nachází popis „Střeliště“. Je tedy zřejmé, že vedoucí střeleb určil střeliště odlišně od stavebně technického uspořádání střelnice, resp. odlišně od označení „Střeliště“ umístěného na vstupních dveřích. Řídící střeleb vymezil střeliště pouze jako venkovní prostor střeliště, z něhož vykázal nestřílející příslušníky. Žalobce vypověděl, že čekal v prostoru tzv. plechárny, kterou řídící střeleb určil. Ve stejném duchu vypověděla i svědkyně M., když uvedla, že bylo určeno, že „se střílelo hned, jak končí přesah a guma, abychom nestáli hned vedle střílejících, tak jsme čekali v prostoru „plechárny“. Kdo chtěl, mohl jít do klubovny. Ti, kteří nestříleli, vykukovali za zády na střílející, aby si prohlédli sestavu, která se střílí.“ Ze shromážděných výpovědí a prostorového uspořádání střelnice plynoucího z pořízené fotodokumentace je možné vyvodit i závěr, že „technický prostor za střeleckými boxy“ (pojem užitý řídícím střeleb v jeho výpovědi) je právě tzv. plechárna, ve které se žalobce spolu s dalšími příslušníky zdržoval. Ovšem to nemůže krajský soud předjímat. Tuto skutečnost bude povinen žalovaný prověřit žalovaný v dalším řízení. S ohledem na uvedené ovšem není zřejmé, kde se mohli nestřílející příslušníci bez ochrany sluchu podle pokynu řídícího střeleb nacházet, resp. odkud byli přesně vykázáni. Určil-li řídící střeleb prostor, kde příslušníci bez ochrany sluchu nesmějí být (střeliště), pak tato skutečnost může svádět k závěru, že v ostatních prostorech příslušníci bez ochrany sluchu být mohli, a to zejména za situace, při které bylo střeliště vymezeno v odlišném rozsahu (pouze venkovní střeliště), než jak naznačuje označení na vstupních dveřích, na kterých byla umístěna předmětná značka „Střeliště“, která zahrnovala jak tzv. plechárnu, tak i venkovní střeliště. Je nesporné, že prostor tzv. plechárny (viz fotodokumentace a shodná tvrzení stran) byl v obecné rovině pod působností příkazové značky, která určovala, že v tomto prostoru je nutné používat chrániče sluchu. Podle výše uvedeného je však rovněž možné, že řídící střeleb vydal pokyn, který mohl být v menší či větší míře v rozporu s touto příkazovou značkou, eventuálně mohl obsah této příkazové značky nahrazovat. Vzhledem k tomu, že z jednotlivých rozhodnutí a správního spisu není možné určit, kde se „technický prostor za střeleckými boxy“ nachází, zda je v působnosti dané příkazové značky a zda se jedná o prostor tzv. plechárny, je krajský soud v tomto směru nucen konstatovat nedostatečně zjištěný skutkový stav. Určení, kde se příslušníci mohli zdržovat a kde se nachází „technický prostor za střeleckými boxy“ má přitom zcela zásadní dopad do možnosti liberace bezpečnostního sboru, stejně jako na posouzení eventuálního spoluzavinění obou stran ve smyslu § 111 odst. 2 zákona o služebním poměru, resp. i na hodnocení formy příp. zavinění žalobce; krajský soud připomíná tenkou hranici mezi nedbalostí vědomou a nedbalostí nevědomou. Případné Pokračování - 11 - 51A 8/2017 lehkovážné či dokonce protiprávní počínání žalobce je nutné hodnotit v kontextu ostatních okolností věci. K uvedenému se dodává, že striktně vzato, mělo dojít k poučení o bezpečnostních pravidlech a o plněné střelecké úloze buď zcela mimo střeliště (např. v jedné z kluboven), anebo ve střelišti, resp. za příkazovou značkou „Používej chrániče sluchu“, ovšem pouze s tím, že všechny osoby, které řídící střeleb do prostoru za příkazovou značkou odvedl, by byly vybaveny chrániči sluchu. Pokud tomu tak nebylo, došlo v daném případě ke kolizi mezi příkazovou značkou na dveřích a pokynem řídícího střelby, který odvedl do vyhrazeného prostoru střeliště osoby bez chráničů sluchu navzdory příkazové značce. Pokud se řídící střeleb v dalším postupu nepostaral o to, aby osoby bez chráničů sluchu nebyly přítomny ve střelišti, resp. v tzv. plechárně, po dobu ostrých střeleb, pak nelze vyloučit odpovědnost služebního sboru za pracovní úraz, neboť žalobce byl v dané situaci vystaven dvěma zcela protichůdným pokynům. K tomu, zda řídící střeleb vykázal žalobce bez chráničů sluchu do bezpečného prostoru před působností příkazové značky „Používej chrániče sluchu“, bude nezbytné provést další dokazování a vyjasnit, co řídící střeleb myslel „technickým prostorem za střeleckými boxy.“ Jelikož ne všichni účastníci výcviku měli od bezpečnostního sboru k dispozici příslušné ochranné pomůcky podle § 77 odst. 11 písm. f) zákona o služebním poměru je nutné zdůraznit roli řídícího střeleb, který měl o to více dbát na řádný průběh střeleb co do zajištění bezpečnosti jejích účastníků. Je tedy otázkou, v jakém rozsahu řídící střeleb při vymezování střeliště a stanovování dalších povinností postupoval v souladu s příslušnými předpisy. Uvádí-li žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, že tvrzení žalobce, že příkazová značka při vstupu do tzv. plechárny byla příslušníky ignorována a řídící střeleb o této skutečnosti věděl, nemá oporu ve správním spise, nelze tomu přisvědčit s ohledem na založenou fotodokumentaci a výpovědi svědků. Právě naopak je nutné konstatovat, že do tzv. plechárny a na střeliště nejprve všechny účastníky střeleb (některé i bez chráničů sluchu) vzal sám řídící střeleb, čímž sám příkazovou značku ignoroval. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo i to, že čekající příslušníci stáli prakticky na dosah střílejících příslušníků a vedoucí střeleb si musel být jejich přítomnosti s ohledem na prostorové uspořádání daného místa vědom. Je otázkou, zda nebylo v rozporu s bezpečnostními pravidly střelnice a střelby samotné i to, že při ostrých střelbách zůstaly otevřené dveře mezi venkovní střelnicí a tzv. plechárnou. Krajský soud dodává, že eventuální lehkomyslné jednání příslušníků čekajících na střelby za situace, při které je toto lehkomyslné jednání tiše tolerováno, nelze bez dalšího považovat za dostatečný liberační důvod. Argument, že žalobce je dlouholetým příslušníkem služebního sboru, pravidelně se účastní střeleb a již v minulosti měl problémy se sluchem, k čemuž byla zkoumána i možná souvislost právě se střelbami, je v dané věci možné zohlednit pouze podpůrně, a to po řádném zjištění a zhodnocení skutkového stavu věci. Přirovnání žalovaného uvedené závěrem jeho vyjádření k žalobě považuje krajský soud za nepřiléhavé, neboť v nastíněné věci by bylo bez jakýchkoliv pochyb jasné, že příslušník by byl jako řidič řádně proškolen o pravidlech silničního provozu, která by vlastní vůlí porušil. Krajský soud s ohledem na uvedené uzavírá, že v přezkoumávané věci nebylo dostatečným způsobem zjištěno, o čem konkrétně byl žalobce poučen stran ochrany zdraví při Pokračování - 12 - 51A 8/2017 střelbách a jak byl instruován k užití bezpečnostních pomůcek. Dále nebylo zcela jednoznačným a přezkoumatelným způsobem postaveno najisto, kam řídící střeleb nestřílející příslušníky vykázal; není zřejmé, kde se nachází „technické zázemí za střeleckými boxy“ a zda se nejedná o prostor tzv. plechárny, ve které se žalobce nacházel. V takovém případě by se totiž žalobce pohyboval ve vymezeném prostoru v souladu s pokynem řídícího střeleb. Není jednoznačně zjištěno, zda nedošlo ke kolizi výslovného pokynu řídícího střeleb s příkazovou značkou umístěnou na dveřích při vstupu do „Střeliště“, tj. do prostoru tzv. plechárny a venkovního střeliště. V dalším řízení bude žalovaný povinen zjistit, jakým prokazatelným způsobem a zda vůbec byl žalobce poučen o povinnosti ochrany sluchu při pohybu v prostorách dané střelnice. Žalovaný je dále povinen postavit najisto, kde se v daném objektu nachází „technický prostor za střeleckými boxy“, kde se podle řídícího střeleb mohli nestřílející příslušníci bez chráničů sluchu zdržovat. V tomto směru bude nezbytné opakované vyslechnutí řídícího střeleb. Žalovaný by se rovněž měl vypořádat s platností předmětné příkazové značky ve vztahu k odlišně vymezenému střelišti, jak jej provedl řídící střelby, než jak jej předpokládá stavebně technické uspořádání střelnice, a ve vztahu k tomu, že sám řídící střeleb uvedenou značku neuposlechl, když vzal do prostoru za ní účastníky střelby i bez chráničů sluchu. Žalovaný následně posoudí, zda jsou dány podmínky liberace podle § 111 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, případně zda s ohledem na zjištěné skutečnosti není dán důvod pouze pro částečné zproštění odpovědnosti podle § 111 odst. 2 téhož zákona, resp. zda zjištěné skutečnosti nebudou mít vliv na samotnou formu zavinění, příp. spoluzavinění žalobce. Vzhledem ke zjištěným vadám se krajský soud podrobněji nezabýval argumentací žalobce ve vztahu k povinnostem bezpečnostního sboru vůči ochraně zdraví jeho příslušníků v této konkrétní věci, neboť krajský soud nemůže za této situace posoudit, zda bezpečnostní sbor dostál svým povinnostem či nikoliv. S ohledem na to, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění, krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání zrušil podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800 Kč. Doplnění žaloby – vyjádření žalobce nepovažoval krajský soud za úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, neboť ve vztahu k meritu věci nepřineslo ničeho nového. Odměna advokáta tedy činí 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle Pokračování - 13 - 51A 8/2017 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1.428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8.228 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11.228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. listopadu 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : P. J.