51 A 9/2017
č. j. 51 A 9/2017-34
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
51A 9/2017 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a JUDr. Věry Balejové v právní věci žalobce E. M., státní příslušnost Ruská federace, zastoupeného JUDr. Eugenem Zálišem, advokátem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 64/34, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 12. 2016, č. j. MV-69070-4/SO-2012, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 30. 1. 2017 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 12. 2016, č. j. MV-69070-4/SO-2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 4. 2012 č. j. OAM-17634-46/DP-2011 (dále jen „prvostupňové Pokračování - 2 - 51A 9/2017 rozhodnutí“), kterým byla žalobci zamítnuta žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dle § 44a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem podnikání. (2) Žalobce předně namítal, že nesouhlasí se závěry správních orgánů ohledně nesplnění podmínky pravidelného příjmu v dostatečné výši. Žalobce upozornil na skutečnost, že jeho pravidelný měsíční příjem činil 13.075 Kč a výše životního minima pro něj a příslušníky rodiny měla dosahovat částky 7.730 Kč měsíčně. Žalobce proto tuto podmínku splnil a ohledně nákladů na bydlení předložil nájemní smlouvu, která jej opravňovala k užívání penzionu, jenž je ve vlastnictví společnosti SKCenter s. r. o., v níž je žalobce společníkem. Žalobce se tak zavázal k hrazení 200 Kč měsíčně za bydlení v penzionu. Žalobce neshledal důvod, aby správní orgány při svém postupu vycházely z normativní částky nákladů na bydlení pro rok 2011 ve výši 12.557 Kč podle nařízení vlády č. 414/2010 Sb., když doložil, že má k dispozici jeden pokoj v penzionu. Žalobce v reakci na argumenty správních orgánů uvedl, že neuzavřel nájemní smlouvu k bytu a nelze proto ze strany správních orgánů namítat nesplnění náležitostí nájemní smlouvy, a to neuvedení plateb za plnění spojené s užíváním bytu. Žalobce se domníval, že splňoval podmínku pravidelného příjmu v dostatečné výši a disponoval dostatkem finančních prostředků k pobytu na území ČR. (3) Žalobce dále namítal, že jednoduché písemnosti, jakými jsou výpisy z bankovních účtů, nemusí být překládány z ruského jazyka do jazyka českého. Žalobce považoval postoj správních orgánů, které z důvodu nepředložení překladu výpisů z bankovních účtů nepřihlížely k údajům v nich uvedených, za formalismus, a to tím spíše, když v napadeném i prvostupňovém rozhodnutí byly konstatovány správné zůstatky účtů. (4) Žalobce označil v rozporu se zákonem argumentaci správního orgánu I. stupně a žalované, že se v uplynulých letech v České republice nezdržoval v žádném roce po dobu delší než 90 dnů. Své nárazové návštěvy České republiky žalobce zdůvodnil mnohostí svých podnikatelských aktivit, které uskutečňuje současně v několika státech. Žalobce v žalobě zdůraznil, že naplňuje účel, pro který mu byl dlouhodobý pobyt udělen, přičemž pro opačný závěr nebyly správními orgány opatřeny žádné podklady. V tvrzení správního orgánu I. stupně, které bylo potvrzeno žalovanou, že své podnikání v České republice může žalobce řídit na dálku, případně využít ke vstupu na území turistického víza, shledal žalobce překročení správního uvážení. (5) Závěrem žalobce upozornil na dobu, po níž nebylo žalovanou rozhodnuto o odvolání, konkrétně se jednalo o čtyři a půl roku, a na skutečnost, že během této doby se podstatně změnily okolnosti pobytu žalobce na území. Žalobce uvedl, že investoval nemalé částky a rozvíjí další podnikatelské aktivity na území České republiky, jimiž je rekonstrukce penzionu v Novosedlech, jehož se stal spoluvlastníkem, a ohledně majetkoprávních vztahů k inženýrským sítím v části obce Novosedly ve vztahu k domu č. 3 se účastnil několika jednání na Obecním úřadě v Kájově. (6) Žalobce požadoval, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání, neboť skutková zjištění považoval za částečně nedostatečná či nevytvářející podklad pro prezentované závěry a právní závěry označil za nesprávné. Žalobce uvedl, že omezením vstupu na území by mu bylo bráněno v ochraně investic s dopadem do soukromého života. Pokračování - 3 - 51A 9/2017 II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaná navrhla projednávanou žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. (8) Žalovaná odkazovala na § 16 odst. 2 správního řádu, který zakládá povinnost písemnosti vyhotovené v cizím jazyce předkládat jednak v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého. V souvislosti s tím žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2016, č. j. 32 A 18/2014 – 27. (9) Žalovaná uvedla, že postupovala v souladu se zákonem o pobytu cizinců, když nepřihlédla k předložené nájemní smlouvě, neboť z ní fakticky nevyplývaly náklady na služby spojené s užíváním bytu, a tím nebyly prokázány skutečně odůvodněné náklady na bydlení žalobce a společně posuzovaných osob. V důsledku postupu žalobce došlo k rozporu s § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť nemohl být předložen doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území nebude nižší než součet částek životních minim cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení nebo částky věrohodně prokázané jako částky skutečně odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob. (10) Pro zdůraznění žalovaná konstatovala, že skutečnost, že se žalobce zdržoval na území Schengenského prostoru méně než 90 dnů, nebyla přičítána žalobci k tíži jako důvod pro zamítnutí žádosti. Žalovaná postupovala v souladu s rozhodovací praxí správních soudů, které judikují, že nelze po správních orgánech požadovat, aby výhradně z vlastní iniciativy vyhledávaly a opatřovaly důkazy, které by se týkaly nepřiměřenosti tvrzeného zásahu do soukromého a rodinného života cizince (rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012, č. j. 9 As 142/2012-21), zároveň se nemusí výslovně vyjadřovat ke všem kritériím uvedeným v § 174a zákona o pobytu cizinců. (11) Závěrem žalovaná uvedla, že ji není žádným ustavením zákona o pobytu cizinců ani správním řádem uložena povinnost obstarávat si podklady pro meritorního rozhodnutí ve věci, naopak v projednávané věci se jednalo o návrhové řízení a důkazní břemeno proto bylo výhradně na straně žadatele. III. Obsah správních spisů (12) Ze spisů předložených správními orgány soud zjistil následující podstatné skutečnosti. (13) Dne 7. 3. 2011 podal žalobce osobně žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, součástí podání byl výpis z obchodního rejstříku společnosti SKCenter s. r. o., přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, účetní závěrky za rok 2009, výkaz zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2009, rozvaha ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2009, potvrzení Finančního úřadu v Českém Krumlově, že ke dni 28. 2. 2011 neměl žalobce ani SKCenter s. r. o. nedoplatky vůči územním finančním orgánům České republiky, potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Český Krumlov (dále jen „OSSZ“) o zaplacení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ze Pokračování - 4 - 51A 9/2017 dne 7. 3. 2011, přeložené sdělení o zůstatku peněžních prostředků na účtech zřízených na jméno žalobce v ZAO KB Citibank, dále totéž sdělení ze ZAO Raiffeisenbank, výpis z účtu žalobce vedeného u Volksbank, výsledek auditu podle daňového výkaznictví za rok 2010, některé další písemnosti v ruském jazyce, potvrzení o uzavření komplexního zdravotního pojištění cizinců platné od 7. 3. 2011 do 6. 6. 2012, potvrzení o zajištění ubytování na dobu od 26. 4. 2011 do 30. 4. 2013. Ve správním spise je dále založen výpis z evidence rejstříku trestů ze dne 8. 3. 2011, v němž nebyl žádný záznam, a výpis z evidence cizinců s povoleným pobytem na území ČR. (14) Správní orgán I. stupně vyzval dne 16. 3. 2011 žalobce k odstranění vad žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, a to doložení potvrzení OSSZ o tom, že obchodní společnost SKCenter s. r. o. nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V souvislosti s tím správní orgán I. stupně dne 16. 3. 2011 přerušil řízení usnesením č. j. OAM-17634-8/DP-2011 po dobu plynutí lhůty k odstranění nedostatků žádosti. Dne 23. 3. 2011 žalobce doplnil požadované potvrzení, prokazující neexistenci nedoplatků na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. (15) Dne 13. 4. 2011 byl žalobce vyzván k odstranění vady žádosti, která spočívala v nepředložení dokladu prokazujícím, že úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob nebude nižší než součet částek životních minim cizince ve smyslu § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V reakci na to podal žalobce osobně dne 2. 5. 2011 výpisy z účtů VOLKSBANK. Dne 10. 5. 2011 správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o pokračování v řízení a o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Zastupování žalobce převzala Mgr. J. V., která učinila dne 9. 5. 2011 podání označené jako stížnost, v němž konstatovala, že žalobce doložil veškeré požadované náležitosti a dostatečně prokázal, že disponuje finančními prostředky, které mu umožňují v ČR žít a řídit společnost. Správní orgán I. stupně na podání reagoval dne 18. 5. 2011 sdělením, že k němu nebude přihlížet, neboť nebyly splněny podmínky podle § 37 odst. 4 správního řádu. Dne 26. 5. 2011 bylo podání ze dne 9. 5. 2011 doplněno o požadované náležitosti a přiložena plná moc opravňující paní O. N. k zastupování žalobce, dále byla přiložena plná moc, kterou zmocňovala paní O. N. k zastupování Mgr. P. M., advokáta, který již byl oprávněn za sebe jmenovat substituta. Vzhledem k tomu, že v plné moci udělené žalobcem paní O. N. nebylo umožněno, aby ta za sebe jmenovala zástupce, sdělil správní orgán I. stupně, že na podanou stížnost bude za dané situace nahlížet jako by nebyla učiněna. Dne 7. 6. 2011 vyrozuměl správní orgán I. stupně žalobce o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce svého práva využil a dne 21. 6. 2011 se prostřednictvím své zástupkyně seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 21. 6. 2011 udělil žalobce plnou moc zástupci JUDr. Eugenovi Zálišovi, který se dne 24. 6. 2011 seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. (16) Dne 7. 7. 2011 byla do správního spisu doložena nájemní smlouva, smlouva o výkonu funkce jednatele společnosti SKCenter s. r. o. a potvrzení OSSZ o zaplacení pojistného na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dne 9. 8. 2011 byl žalobce předvolán k výslechu na den 29. 8. 2011, žalobce požádal o jeho přeložení, správní orgán I. stupně tomuto požadavku vyhověl a nařídil výslech na den 21. 9. 2011. Správní orgán I. stupně v součinnosti s Policií ČR zjistil, že se žalobce se svou rodinou naposledy zdržoval na adrese povoleného pobytu dne 22. 8. 2011 a dle sdělení nájemce restaurace a penzionu Ratzka se žalobce na této adrese zdržuje jedenkrát měsíčně. V rámci prováděného výslechu dne 21. 9. 2011 žalobce odpověděl na veškeré otázky položené mu správním orgánem I. stupně. V den konání výslechu doložil žalobce další Pokračování - 5 - 51A 9/2017 písemnosti vztahující se k jeho finanční situaci. Součástí spisu byla dále rozvaha ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2010, výkaz zisku a ztráty ve zjednodušeném rozsahu ke dni 31. 12. 2010, příloha k rozvaze a výsledovce roku 2010. (17) Dne 23. 4. 2012 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a s § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu zamítl. Správní orgán I. stupně měl za prokázané, že žadatel nesplnil podmínku podle § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to tím, že věrohodně neprokázal svůj pravidelný úhrnný měsíční příjem a společně posuzovaných osob jak při podání žádosti, tak po přerušení řízení ani k výzvě k odstranění vad žádosti a následně ani po seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, který by byl příjmem z jeho podnikatelské činnosti obchodní společnosti SKCenter s. r. o., v níž je žalobce jednatelem a společníkem. Správní orgán I. stupně dále označil za nevěrohodně prokázané, jakou formou je žalobci vyplácena mzda vyplývající z výkonu funkce jednatele. Údajné poskytnutí úvěru společnosti SKCenter s. r. o. ze strany žalobce na stavební úpravy penzionu v Kájově, který má společnost žalobci splácet, bylo správním orgánem I. stupně shledáno jako nevěrohodné, neboť takové tvrzení nebylo podloženo žádným písemným důkazem. Správní orgán I. stupně dále konstatoval, že žalobce od roku 2009 do roku 2011 pobýval na území České republiky pouze minimálně. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že žalobce dlouhodobě nesplňuje zákonné podmínky, pro které mu bylo uděleno pobytové oprávnění a využívá ho pouze ke snadnějšímu vstupu a cestování po státech Evropské unie a po schengenském prostoru. (18) Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 11. 5. 2012 odvolání, jímž rozporoval závěry správního orgánu I. stupně a uvedl, že argumenty správního orgánu I. stupně měly sloužit spíše jako podklad pro zahájení řízení o zrušení dlouhodobého pobytu, nikoli však pro řízení o prodloužení dlouhodobého pobytu. Dne 1. 6. 2012 bylo podáno doplnění odvolání, v němž žalobce blíže rozporoval závěry o výši měsíčního příjmu a doložil další písemnosti potvrzující jeho tvrzení, jakými je smlouva o výkonu funkce jednatele společnosti, zápis z valné hromady ze dne 22. 8. 2011 a ze dne 22. 12. 2011, smlouvu o půjčce na částku 972.087 Kč ze dne 12. 3. 2003, kterou poskytl žalobce společnosti SKCenter s. r. o. Dne 4. 6. 2012 postoupil správní orgán I. stupně odvolání žalobce a podkladové materiály žalovanému k projednání. (19) Ve správním spisu jsou dále založeny protokoly o předání pobytového („překlenovacího“) štítku, kterým byla žalobci deklarována legálnost pobytu na území ČR do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o podané žádosti, a to ze dne 21. 11. 2013, 26. 5. 2014, 27. 11. 2014, 26. 3. 2015, 29. 9. 2015, 29. 3. 2016, 2. 5. 2016, 29. 6. 2016, 31. 10. 2016. (20) Dne 28. 12. 2016 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, jímž bylo podané odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaná dospěla ke stejným závěrům jako správní orgán I. stupně a k nově předloženým písemnostem sdělila, že s ohledem na zásadu koncentrace řízení k nim nemohla přihlédnout. Žalobce neuvedl skutečnosti, které mu bránily v dřívějším uplatnění předložených podkladů a nejednalo se ani o podklady, které nemohly být uplatněny dříve. Žalovaná neshledala napadené rozhodnutí nepřiměřené důvodům pro zamítnutí žádosti ve vztahu jeho dopadu do rodinného a soukromého života žalobce ani ve vztahu jeho dopadu do podnikatelské činnosti a ochraně jeho investic na území. Pokračování - 6 - 51A 9/2017 IV. Právní názor soudu (21) V projednávané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. (22) Žaloba není důvodná. (23) Krajský soud se v prvé řadě zabýval žalobní námitkou, kterou žalobce upozorňoval na fakt, že svůj pravidelný měsíční příjem podložil náležitými listinami, a na skutečnost, že výše příjmu převyšovala součet životního minima pro sebe a rodinné příslušníky a částky vynakládané na bydlení. Krajský soud přisvědčuje žalobci v tom, že skutečně doložil svůj pravidelný měsíční příjem ve výši 13.075 Kč, což osvědčuje založený mzdový list. Nicméně k rozporu dochází v oblasti nákladů na bydlení. Zatímco se žalobce domníval, že náležitě doložil své náklady na bydlení, krajský soud ve shodě se správními orgány konstatuje, že žalobce věrohodným způsobem neprokázal, že na bydlení své a osob s ním společně posuzovaných vynakládá jinou částku, než částku nejvyšších normativních nákladů na bydlení pro tři osoby. Krajský soud shrnuje, že náklady na bydlení jsou tvořeny nejen nájemným či jinou částkou placenou za poskytnutí ubytování, ale také náklady za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění nebo za pevná paliva, pokud zmíněné náklady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu nebo jiného prostoru určeného k bydlení nejsou již zahrnuty do samotného nájemného, popř. obdobné částky placené za poskytnutí ubytování. V případě, že správnímu orgánu vznikne podezření o nevěrohodnosti způsobu prokázaných nákladů na bydlení, je oprávněn takovou skutečnost prověřit. Uvedené se přímo vztahuje na projednávanou věc, neboť v nájemní smlouvě nebyla uvedena ani výše nákladů spojených s užíváním nemovitosti, ale nebylo v ní ani uvedeno, že náklady spojené s užíváním nemovitosti jsou součástí nájemného. V nájemní smlouvě ze dne 2. 1. 2011 je uvedeno: „vzájemnou dohodou obou smluvních stran náklady za nájem bude hradit firma. Náklady za elektřinu ve výši 200 Kč/měsíčně zaplatí nájemce vždy ke každému 25. dni příslušného měsíce na další měsíc.“ Nicméně hrazení dalších nákladů spojených s užíváním bytu nebylo specifikováno, a není proto zřejmé, kdo a jakým způsobem je povinen tyto náklady zaplatit. Krajský soud nemůže z uvedené formulace dovodit, zda další náklady spojené s užíváním bytu (voda, plyn, a jiné) jdou k tíži společnosti či žalobce. Ani z přiloženého zápisu z valné hromady společníků SKCenter s. r. o. ze dne 22. 8. 2011 nevyplývá, jakým způsobem jsou hrazeny náklady spojené s užíváním bytu. V uvedeném zápisu je zaznamenáno, že pouze společníci – jednatelé společnosti SKCenter s. r. o. mají ubytování v penzionu Ratzka za zvýhodněnou cenu, nikoli už jejich rodinní příslušníci jako osoby společně posuzované, což je také podstatná informace. Žalobce neuvedl ani nedoložil, jaké výše dosahují náklady na ubytování pro jeho manželku a syna jako osob společně posuzovaných. (24) Pravidelný měsíční příjem žalobce, který byl prokazatelně zjištěn, činil 13.075 Kč za výkon funkce jednatele. Podle § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců nesmí být prokazatelný měsíční příjem žalobce nižší než součet částek životního minima cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečně odůvodněných nákladu vynakládaných na bydlení. Součet částek životního minima žalobce a s ním společně posuzovaných osob (manželka, syn) činil podle § 3 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném do 31. 12. 2011, celkovou částku 7.730 Pokračování - 7 - 51A 9/2017 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla žalobcem věrohodným způsobem prokázána částka skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob, postupoval správní orgán I. stupně správně, když vycházel z nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení pro rok 2011 ve výši 12.557 Kč podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. 12. 2011, a podle nařízení vlády č. 414/2010 Sb., kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2011 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení. V důsledku zmíněných skutečností byl součet částek životního minima a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení pro rok 2011 ve výši 20.287 Kč (7.730 Kč + 12.557 Kč), avšak prokazatelný měsíční příjem žalobce dosahoval výše 13.075 Kč. Úhrnný měsíční příjem žalobce nepokrýval částky stanovené v § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, čímž nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. (25) Pokud se jedná o názor žalobce ohledně povinnosti správního orgánu vyzvat účastníka řízení ke specifikaci skutečně vynaložených nákladů na bydlení a povinnost za něho vyhledávat a opatřovat důkazy, pak krajský soud dospěl k závěru, že taková povinnost není správnímu orgánu uložena. Krajský soud odkazuje na dikci § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců: „K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání je cizinec povinen předložit doklad prokazující, že úhrnný měsíční příjem cizince a společně s ním posuzovaných osob pobývajících na území nebude nižší než součet částek životních minim cizince a s ním společně posuzovaných osob a nejvyšší částky normativních nákladů na bydlení stanovených pro účely příspěvku na bydlení zvláštním právním předpisem nebo částky, kterou cizinec věrohodně prokáže jako částku skutečných odůvodněných nákladů vynakládaných na bydlení své a společně posuzovaných osob; (…).“ Za využití logického výkladu citované právní normy lze dospět k závěru, že zákonodárce umožnil cizinci určit náklady vynakládané na bydlení a prokázat tak, že na bydlení své a osob společně posuzovaných vynaloží částku nižší, než jakou je částka normativních nákladů na bydlení určených pro hlavní město Praha. Vzhledem k tomu, že taková varianta byla cizinci zákonodárcem umožněna, nikoli uložena jako povinná náležitost žádosti, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že správní orgán není povinen vyzývat cizince ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu k doložení skutečně odůvodněných nákladů na bydlení. Pokud tak cizinec neučiní, aplikuje správní orgán pro účely vyřízení žádosti nejvyšší částku normativních nákladů na bydlení. Stejný právní názor zastává také Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, č. j. 5A 153/2013-38: „Pro úplnost soud konstatuje, že podle § 70 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců je cizinec k žádosti povinen přiložit pouze doklad o zajištění ubytování na území, nikoli doklad prokazující náklady, které cizinec na bydlení vynakládá, tzn. nájemné a platby za plyn, elektřinu, vodu atd. Nepředložení dokladu potvrzujícího výši skutečných nákladů na bydlení cizince proto nepředstavuje vadu žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu, k jejímuž odstranění by byl správní orgán povinen cizince vyzývat. Pokud tedy žalobkyně skutečnou výši svých nákladů na bydlení správnímu orgánu nejenže neprokázala, ale dokonce ani netvrdila, postupoval správní orgán zákonně, když k výpočtu nezbytného měsíčního příjmu dle ustanovení § 71 odst. 1 zákona o pobytu cizinců užil nejvyšší normativní náklady na bydlení dle zákona o státní sociální podpoře, resp. vyhlášky č. 408/2011 Sb.“ (26) Krajský soud upozorňuje na fakt, že správní orgán je povinen postupovat v souladu s § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, proto musel posuzovat náklady na bydlení tak, jak jsou v předmětném ustanovení stanoveny a které nebyly žalobcem doloženy. Pokračování - 8 - 51A 9/2017 (27) Žalobce dále namítal, že doložil výpisy z účtů od několika bank prokazující dostatek finančních prostředků, k nimž však správní orgány nepřihlédly, neboť nebyly přeloženy do českého jazyka, ale zejména proto, že k žádosti o udělení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání není podle § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců vyžadováno předložení důkazů o dostatku prostředků k pobytu na území. Krajský soud považuje za správné a v souladu s právními předpisy, pokud správní orgány nepřihlédly k předloženým výpisům z bankovních účtů v ruském jazyce. Dikce § 16 správního řádu jednoznačně stanoví, že „písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého, pokud správní orgán nesdělí účastníkovi řízení, že takový překlad nevyžaduje.“ Rozhodně nelze konstatovat, že by se jednalo o obsah, o němž nemohou vzniknout pochybnosti, a případný překlad by bylo možno označit za přílišný formalismus, a to zvláště za situace, kdy je veškerý text písemností v azbuce. Při zohlednění těchto okolností považuje krajský soud za pochopitelné, že nebylo k nepřeloženým písemnostem přihlédnuto, třebaže jimi žalobce mohl zamýšlet prokázat další pravidelný měsíční příjem. (28) Dalším žalobním bodem žalobce poukázal na rozpor argumentace správního orgánu se zákonem, neboť odkazoval na skutečnost, že žalobce nepobýval v České republice v jednotlivých letech déle než 90 dnů. Krajský soud však ani této žalobní námitce nemůže vyhovět, neboť ve shodě se správními orgány konstatuje, že došlo k neplnění účelu pobytového oprávnění, pro který bylo žalobci vydáno. Krajský soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 4 As 165/2013-50, v němž bylo judikováno: „Zákon o pobytu cizinců stojí na premise, že cizinec, který získal povolení k pobytu na území České republiky k určitému účelu, má povolení k příslušnému a jím deklarovanému účelu náležitě využívat. V opačném případě totiž cizinec neplní jím deklarovaný účel; pokud by taková skutečnost byla zřejmá již při podání žádosti o udělení povolení k pobytu, nebylo by cizinci příslušné povolení vydáno. Nejvyšší správní soud proto považuje závěr žalovaného o tom, že pokud cizinec nenaplňuje na území České republiky účel, pro který mu bylo uděleno povolení k pobytu, je na místě mu toto povolení k pobytu na území České republiky neprodloužit, za správný. Pokud stěžovatelka na území České republiky nepobývala, resp. z celkové povolené doby dlouhodobého pobytu v trvání dvou let zde prokazatelně pobývala jen 76 dní, aniž by současně jakýmkoliv dokladem potvrzovala svou aktivní podnikatelskou činnost, zjevně tak nenaplňovala účel udělení povolení k pobytu na tomto území.“ Citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu je plně aplikovatelný na projednávanou věc, v níž žalobce taktéž pobýval na území České republiky zcela sporadicky a správní ani soudní spis neobsahují žádné důkazy, které by prokazovaly aktivní podnikatelskou činnost žalobce. Žalobce při výslechu dne 21. 9. 2011 uvedl, že přijíždí na území České republiky pouze tehdy, potřebuje-li něco zkontrolovat a pokud se děje něco výjimečného, jinak komunikuje se zaměstnanci telefonicky nebo emailem, nemusí proto být osobně přítomen. Žalobce mohl předložit výpisy z telefonního čísla prokazující pravidelnou telefonickou komunikaci se zaměstnanci, vytištěnou emailovou komunikaci se zaměstnanci, účtenky za poskytnuté ubytování v provozovaném penzionu, či jinými způsoby správním orgánům potažmo krajskému soudu prokázat, že v České republice aktivně podniká a naplňuje tak účel svého pobytového oprávnění. To však neučinili. Krajský soud je přesvědčen, že žalobce může i nadále vykonávat svou podnikatelskou činnost na území České republiky na základě krátkodobého víza. Krátkodobé vízum opravňuje žalobce k pobytu na území v maximální délce 90 dnů v jakémkoli 180denním období, proto nebude omezena ochrana investic žalobce do podnikatelských záměrů na území ČR. Pokračování - 9 - 51A 9/2017 (29) Krajský soud poukazuje na závěr správních orgánů, které pouze na podporu svého tvrzení, že žalobce přestal splňovat podmínky pro udělení dlouhodobého víza, uvedly, že žalobce pobývá na území zcela minimálně, a to méně než 90 dnů v jednotlivých uplynulých letech. Takovou skutečnost označil správní orgán I. stupně za jinou závažnou překážku pobytu žalobce na území, nicméně nebyla uvedena ani ve výroku prvostupňového rozhodnutí a slouží pouze k dotvoření skutkových okolností případu, není nosným argumentem napadeného rozhodnutí. (30) Krajský soud k této žalobní námitce uzavírá, že žalobce aktivně nenaplňoval účel, pro který mu bylo uděleno oprávnění k dlouhodobému pobytu, a to podnikání. Podnikání žalobce na území nevyžaduje jeho pravidelnou osobní přítomnost, a proto není žádoucí, aby disponoval oprávněním k dlouhodobému pobytu, když nenaplňuje smysl takového oprávnění. Správní orgány nepřekročily rámec správního uvážení tím, že žalobci navrhly alternativní postup poté, co mu nebude prodlouženo oprávnění k dlouhodobému pobytu na území. Při hodnocení žádosti o prodloužení pobytového oprávnění posuzovaly správní orgány pouze naplňování účelu, pro který bylo vydáno, a splnění dalších podmínek nezbytných pro prodloužení pobytového oprávnění. Po zvážení všech hledisek správní orgány nekonstatovaly, jak tvrdil žalobce v žalobě, že lze řídit společnost na dálku, nýbrž uvedly, že k výkonu funkce jednatele tak, jak tuto funkci plnil doposud, může využívat krátkodobého víza, nikoli dlouhodobého. (31) K upozornění žalobce týkajícího se celkové délky řízení v projednávané věci, a to více jak čtyři a půl roku, krajský soud sděluje, že s ohledem na judikaturu NSS samotná délka správního řízení není schopna sama o sobě způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí a není k ní v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přihlíženo. Krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2006, č. j. 2 Afs 96/2004 – 80: „(…) otázka nečinnosti správního orgánu může být řešena toliko formou samostatné žaloby dle § 79 a násl. s. ř. s., soud se jí tedy nemůže věnovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, o které v přezkoumávané věci šlo. Samotná délka správního řízení nezpůsobuje nezákonnost výsledného rozhodnutí.“, jakož i na skutečnost, že ochranu před nedodržením zákonných lhůt neposkytuje žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 a násl. s. ř. s., nýbrž takovým prostředkem ochrany je žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s. (32) Krajský soud proto považuje tvrzení ohledně překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí o odvolání za zcela irelevantní, nesouvisející s předmětem řízení a nemající vliv na jeho zákonnost. Krajský soud k tomuto nad rámec uvádí, že žalobce měl postupovat podle § 80 odst. 3 správního řádu a požadovat uplatnění opatření proti nečinnosti. V případě bezvýsledného vyčerpání procesních prostředků, které měl žalobce ve správním řízení k dispozici, se mohl domáhat ochrany podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti podle § 79 s. ř. s. Možnost využít těchto procesních prostředků nebyla žalobci nijak odepřena. (33) K žalobní námitce související se změnou skutkových okolností krajský soud uvádí, že důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí bylo chování žalobce v době platnosti povolení k pobytu. Jedná se tedy o období v minulosti, na které nemá vliv následný skutkový vývoj v řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu. Ke stejnému závěru dospěl také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 3. 2016, č. j. 7 Azs 322/2015 – 43: „ (…) nenaplnění účelu předchozího pobytu [ve smyslu závažné překážky dle ust. § 56 odst. 1 písm. j) věty druhé zákona o pobytu cizinců] je nutno posuzovat za období platnosti předchozího povolení k pobytu. Jde tedy o skutečnost, pro kterou je stanoveno rozhodné období v minulosti Pokračování - 10 - 51A 9/2017 a na kterou nemůže mít vliv pozdější skutkový vývoj v řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu.“ V posuzované věci nebylo vyžadováno ověřovat aktuální skutkový stav, a proto žalovaná nijak nepochybila, pokud tak neučinila. Nad rámec krajský soud uvádí, že nové skutečnosti žalobcem přiložené k odvolání, nebyly skutečnostmi a návrhy důkazů, které by žalobce nemohl uplatnit dříve, a proto k nim v souladu se zásadou koncentrace řízení žalovaná zcela správně nepřihlížela. K písemnostem přiloženým k odvolání se navzdory § 82 odst. 4 správního řádu žalovaná vyjádřila v odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyhodnotila, že nepřinesly žádné nové skutečnosti, které by byly způsobilé změnit skutkový stav. Předložené písemnosti nijak neprokazovaly tvrzené skutečnosti a nezpochybnily závěry správního orgánu I. stupně. Krajský soud zmiňované písemnosti hodnotí jako nevýznamné pro projednávanou věc a nezpůsobující změny ve vysloveném závěru. (34) Žalovaná správně vyhodnotila, že napadeným rozhodnutím nebude nepřiměřeným způsobem zasaženo do soukromého a rodinného života. Krajský soud souhlasí se závěrem žalované a Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 29. 11. 2012, č. j. 9 As 142/2012-21, že „nelze po příslušném správním orgánu požadovat, aby výhradně z vlastní iniciativy vyhledával a opatřoval důkazy, které by mohly svědčit ve prospěch stěžovatele.“ Přestože byl mezi vydáním prvostupňového a napadeného rozhodnutí značný časový rozestup, nelze konstatovat, že by vyvstaly okolnosti, které by odůvodňovaly opačný závěr týkající se dopadu do soukromého a rodinného života. Krajskému soudu nebyly ani v rámci podané žaloby sděleny žádné skutečnosti, který by nasvědčovaly zásahu do soukromého a rodinného života. Vzhledem k tomu, že se jednalo o návrhové řízení, bylo povinností žalobce předložit veškeré podklady pro rozhodnutí správnímu orgánu, neboť právě žalobce je v dané věci nositelem důkazního břemene. Žalobce je povinen na podporu svých tvrzení rozhodné skutečnosti nejen tvrdit, ale i doložit, což však v souzeném případě neučinil. (35) Krajský soud závěrem konstatuje, že žalobce nebude výkonem napadeného rozhodnutí nepřiměřeným způsobem zasažen ve svém rodinném a soukromém životě. Krajskému soudu nebyly předloženy žádné důkazy, které by osvědčovaly tvrzení žalobce, že výkon napadeného rozhodnutí mu způsobí dopad do soukromého života. Žalobce zůstal v rovině tvrzení, kterou dále nepodložil důkazy, a neunesl tak důkazní břemeno, jehož byl v projednávané věci nositelem. Krajský soud je přesvědčen, že ochranu svých investic učiněných na území České republiky bude žalobce i nadále schopen vykonávat prostřednictvím sporadických návštěv České republiky, jako tomu činil doposud. V. Závěr, náklady řízení (36) Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaná i prvostupňový orgán postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. (37) Krajský soud uzavírá, že žalovaná i prvostupňový orgán postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. (38) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů Pokračování - 11 - 51A 9/2017 řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla úspěšná žalovaná, která žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala, neboť nevynaložila žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalované přiznána náhrada nákladů řízení.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 5. září 2017 Předsedkyně senátu JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: S. B.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (6)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.