51 A 9/2023

Plný text

č. j. 51 A 9/2023- 82 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: CETIN a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, Libeň, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2023, č. j. KUJCK 8129/2023, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 31. 1. 2023, č. j. KUJCK 8129/2023, a rozhodnutí Městského úřadu Kaplice ze dne 12. 10. 2022, č. j. MěÚK/28902/2022, sp. zn. SZ-08986/2022-OSU/Hos, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 342 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Shoda s prvopisem: J. M. 2 51 A 9/2023

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím stavebního úřadu - Městského úřadu Kaplice ze dne 28. 4. 2021, č. j. MěÚK/10190/2021, byl stavebníkovi – žalobci podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění, schválen stavební záměr na stavbu „RODINNÝ DŮM Střítež, Raveň“ na pozemku p. č. XA, p. č. XB, p. č. X v k. ú. XA. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29. 3. 2021 byl žalobce jediným vlastníkem pozemku p. č. XA, na němž se měl nacházet samotný rodinný dům.

2. Žalobce následně dne 27. 12. 2021 podal žádost o změnu stavby před dokončením. Změna spočívala ve změně konstrukce, z dřevostavby na zděnou, úpravě podkroví ze střešních oken na vestavbu mansardy, přidání okna v prvním nadzemním podlaží atd. Dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 31. 1. 2022 byla druhým vlastníkem stavebního pozemku Z. Š., a to na základě kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 28. 12. 2021. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2022, č. j. MěÚK/08980/2022, stavební úřad žádost žalobce zamítl, neboť žalobce již provedl hrubou zděnou stavbu se zastřešením krokvemi dle projektové dokumentace k projednávané změně.

3. Dne 5. 4. 2022 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o odstranění uvedené stavby, jejímž vlastníkem byl dle stavebního úřadu žalobce. Oznámení o zahájení řízení bylo doručeno i druhé spoluvlastnici pozemku, na kterém se rozestavěný dům nacházel.

4. Žalobce následně požádal o dodatečné povolení stavby; rozhodnutím ze dne 22. 8. 2022, č. j. MěÚK/23113/2022, sp. zn. SZ-08986/2022-OSU/Hos, stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby zastavil (v právní moci dne 8. 9. 2022).

5. Stavební úřad poté dne 12. 9. 2022 vydal oznámení o pokračování řízení o odstranění stavby a dne 12. 10. 2022 vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým žalobci jako vlastníkovi stavby nařídil její odstranění. V kontextu uplatněných žalobních námitek je důležité, že hrubá stavba rodinného domu měla být odstraněna včetně základové konstrukce.

6. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), prvostupňové správní řízení změnil, upravil užitá ustanovení zákona a ve vztahu k samotné hrubé stavbě rodinného domu upravil, co má být odstraněno – bez odstranění základové konstrukce.

II. Shrnutí žaloby, vyjádření žalovaného

7. Na prvním místě žalobce namítá nedůvodné vyjmutí části stavby, tedy to, že na základě žalobou napadeného rozhodnutí je povinen odstranit v rámci samotné stavby domu vše, vyjma základové konstrukce. Má za to, že dle prvostupňového správního rozhodnutí měla být odstraněna celá stavba domu; poukazuje na zákaz tzv. salámové metody při odstraňování staveb – rozhodování o odstraňování stavby na etapy. Byť má žalobce za to, že řízení o odstranění stavby bylo zahájeno pro celou stavbu domu, včetně dalších souvisejících změn, pokud žalovaný zjistil, že by snad základová konstrukce nebyla stavebním úřadem řešena, měl přistoupit ke zrušení rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrátit k jasnému posouzení toho, zda základové konstrukce byly realizovány v souladu se stavebním povolením, či nikoli. Je nepřípustné, aby odstranění základové konstrukce bylo řešeno v jiném řízení, aby Shoda s prvopisem: J. M. 3 51 A 9/2023 bylo vyloučeno do nového posuzování. Základové konstrukce jsou přitom dle žalobce stavebně a technicky neoddělitelnou součástí domu.

8. Dále žalobce brojí proti skutečnosti, že mu bylo uloženo odstranit zděné konstrukce od úrovně ±0,00, což je úroveň čisté podlahy. To považuje žalobce za nemožné, neboť nadzemní zděná konstrukce začíná v úrovni -0,27 m; zděné konstrukce jsou založeny přímo v základové desce, zatímco úroveň čisté podlahy je oproti základové desce navýšena o vrstvu podlahové krytiny, betonového potěru, tepelné izolace a hydroizolace. Žalobci tak není jasné, zda se výrok o odstranění stavby týká rovněž první řady zdiva, což demonstruje i výkresem. Výrok je proto nejasný, nevykonatelný.

9. Poslední námitkou žalobce brojí proti skutečnosti, že v rozporu s § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona bylo odstranění stavby uloženo pouze jemu, nikoli Zitě Šuttové, spoluvlastnici pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2021, která v souladu s § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nabyla i rozestavěnou stavbu rodinného domu, a to před zahájením řízení. Odstranění stavby se nařizuje všem vlastníkům, případně stavebníkovi se souhlasem vlastníků; takový souhlas zde není dán. Tento nezákonný postup zasahuje jak do procesních práv Z. Š., tak do práv žalobce, neboť odstranění stavby bylo nařízeno výhradně jemu a pouze on je nucen nést náklady na odstranění stavby, přestože je pouze spoluvlastníkem. K povinnosti zjištění vlastnictví odstraňované stavby žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2011, č. j. 7 As 92/2011-93 a na rozsudek Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 9. 12. 2013, č. j. 15 A 12/2011-87.

10. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

III. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

12. Žaloba je důvodná.

13. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkami žalobce týkajících se samotného výroku rozhodnutí v části, ve které je specifikována stavba, která má být odstraněna.

14. Řízení o odstranění stavby žalobce bylo vymezeno tak, že v rozporu s vydaným společným povolením byla provedena „a) změna konstrukce stavby z dřevostavby na zděnou stavbu, stavba bude max. půdorysného rozměru 19,97 x 7,09 m.; b) dispoziční změny…“ atd.

15. Stavební úřad poté svým rozhodnutím nařídil žalobci, jako vlastníkovi, odstranění stavby, které je nebo bylo provedeno v rozporu s vydaným společným povolením, a to zejména: a) „hrubá stavba“ rodinného domu – nepodsklepená, dvoupodlažní, zděná stavba, obdélníkového půdorysného tvaru se skoseným severovýchodním rohem, půdorysného rozměru max. 19,97 x 7,09 m, výšky +6,870 m od ±0,000 = čistá úroveň podlahy rodinného domu, zastřešená krovem (sedlovou střechou s pultovými vikýři na západní straně stavby délky 14,69 m a východní straně stavby délky 11,20 m) vč. základové konstrukce – rozměry dle dokumentace změny stavby před jejím dokončením ověřené Ing. M. E. X 16. Dle výroku II. rozhodnutí stavebního úřadu, stanovení podmínek pro odstranění stavby, bodu 2 písm. d), bylo do způsobu provedení bouracích prací zahrnuto i „odstranění základových konstrukcí rodinného domu“. Shoda s prvopisem: J. M. 4 51 A 9/2023 17. Žalovaný vymezení této hrubé stavby rodinného domu k odstranění změnil tak, že odstraněno má být „hrubá stavba“ rodinného domu v rozsahu všech nadzemních zděných konstrukcí půdorysného tvaru obdélníku se skoseným severovýchodním rohem, půdorysného rozměru max. 19,97 x 7,09 m a výšky +6,870 m od úrovně ±0,000, což je úroveň čisté podlahy, zastřešená krovem sedlové střechy s pultovými vikýři na západní straně stavby délky 14,69 m a východní straně stavby délky 11,20 m, tj. veškeré nadzemní konstrukce nad úrovní podlahy prvního nadzemního podlaží (pozn. rozměry převzaty z dokumentace změny stavby před dokončením, datum 11/21, autorizované Ing. M.E., autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby).“ Podmínka týkající se odstranění základových konstrukcí rodinného domu byla odstraněna.

18. Na straně 7 napadeného rozhodnutí žalovaný popsal, že upřesnil popis obsahu odstraňované stavby, neboť stavební úřad mylně uvedl, že stavba se odstraňuje včetně základové konstrukce, což neodpovídá tomu, jak bylo řízení zahájeno. Žalovaný popsal, že stavební úřad „vymezil předmětem řízení o nařízení odstranění stavby veškeré konstrukce „rodinného domu,“ které byly provedeny nad úrovní čisté podlahy prvního nadzemního podlaží, resp. základových konstrukcí. U těchto zděných konstrukcí, na které navazuje konstrukce krovu, bylo také jednoznačně prokázáno, že jsou v rozporu s původním rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021.“ 19. Co se týče základových konstrukcí, žalovaný uvedl, že „základovými konstrukcemi v podobě základových pasů a základovou deskou s podlahou prvního nadzemního podlaží se stavební úřad doposud detailně nezabýval (ani nepopsal, v čem spočívají změny základů oproti původnímu povolení) a uvedl „základové konstrukce“ až v rozhodnutí o nařízení, tedy nad rámec úvodem vymezeného předmětu řízení. Z tohoto důvodu provedl krajský úřad předmětnou změnu a z popisu obsahu odstraňované stavby a z navazující podmínky vyjmul zmínku o základových konstrukcích. Pakliže stavební úřad dospěje k závěru, že i tyto základové konstrukce byly prokazatelně provedeny v rozporu s rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021, je na místě, aby o nich zahájil další (samostatně vedené) řízení o nařízení odstranění stavby.“ 20. Jelikož správní orgány vycházejí ve svých výrocích z dokumentace stavby před jejím dokončením, považuje krajský soud i v kontextu žaloby samotné poukázat na výkres – řez samotné stavby domu. Řez stavby domu (část) Shoda s prvopisem: J. M. 5 51 A 9/2023 Zdroj: správní spis 21. V kontextu tohoto řezu dává krajský soud žalobci za pravdu, že úroveň ±0,000 je úroveň podlahy 1. NP, což ostatně uvádí i sám žalovaný ve svém výroku. Tato úroveň ±0,000 je oproti úrovni základové desky navýšena – viz výkres a definice vrstvy „S1“, kde na samotné základové desce je umístěna drenážní vrstva, hydroizolace, izolace, beton, potěr a podlahová krytina. Úroveň ±0,000, podlahy ≠ úroveň základové desky.

22. Mají-li být odstraněny „veškeré nadzemní konstrukce nad úrovní podlahy prvního nadzemního podlaží“, pak je zjevné, že část zděné konstrukce se nachází i pod úrovní ±0,000, pod úrovní samotné podlahy.

23. Není zcela zřejmé, zda má dojít k ponechání části zděné konstrukce tak, jak je stanoveno ve výroku, byť je zřejmé, že tato část zděné konstrukce není rovněž realizována v souladu s vydaným rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021.

24. Popsaný výrok žalovaného není jako takový vnitřně rozporný, neboť zcela jednoznačně definuje, že má být odstraněno zjednodušeně řečeno vše od úrovně ±0,000. Výrok však již nekoresponduje s tím, že smyslem a účelem řízení o odstranění stavby bylo odstranit zděné konstrukce a vše navazující – viz samotný odkaz žalovaného v jeho odůvodnění na předmět zahájeného řízení - „toto řízení se týká konstrukce stavby, která měnila dřevostavbu na zděnou stavbu“. Je zde proto rozpor mezi výrokem a odůvodněním.

25. Krajský soud se ztotožňuje i s tím, že není v tomto případě žádoucí při odstraňování stavby postupovat na etapy. Stavební úřad řízení o odstranění stavby zahájil tak, že do předmětu řízení nezahrnul základové konstrukce. Je nutno zdůraznit, že vymezení předmětu řízení o odstranění stavby má přímý vliv i na řízení o dodatečném povolení stavby, neboť v jeho rámci může stavebník žádat o povolení pouze takové stavby, vůči které je vedeno řízení o Shoda s prvopisem: J. M. 6 51 A 9/2023 jejím odstranění. Bylo by možné proto předpokládat, že samotnou základovou konstrukci shledal stavební úřad v souladu s vydaným rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021. Stavební úřad poté však přikázal odstranění stavby včetně základové konstrukce, což žalovaný změnil s tím, že stavební úřad se provedením základové konstrukce nezabýval, k čemuž mu „uložil“, aby její „legálnost“ prověřil a případně zahájil další řízení o odstranění stavby.

26. Krajský soud se zcela ztotožňuje s žalobcem odkazovaným stanoviskem Veřejného ochránce práv ze dne 16. 8. 2011, sp. zn. 3775/2010/VOP/SN, který uvedl, že „Je vyloučeno, aby nepovolené změny stavby byly předmětem řízení o odstranění stavby tzv. na etapy tak, že nejprve by bylo nařízeno odstranění části stavby a teprve potom zahájeno a vedeno řízení o odstranění (a případně dodatečném povolení) další části stavby; nepovolenou stavbu je třeba od samého počátku projednávat v řízení dle § 129 stavebního zákona jako celek.“ 27. Žalovaný v této věci mohl s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení sám prověřit, zda základové konstrukce jsou provedeny v souladu s vydaným rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021, či nikoli a na svá zjištění případně procesně reagovat.

28. Co se týče druhého okruhu námitek žalobce týkající se toho, komu má být odstranění stavby nařízeno, i tyto námitky shledal krajský soud důvodnými.

29. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona platí, že stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Vlastníkem je přitom nutno rozumět i všechny spoluvlastníky. K takovému závěru dospěl opakovaně i Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 27. 6. 2013, č. j. 22 A 42/2021-65, či v rozsudku ze dne 20. 10. 2014, č. j. 8 As 61/2013-50, či rozsudek ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 41/2009- 109, vztahující se k předcházející právní úpravě. Byť se Nejvyšší správní soud zabýval jinými skutkovými situacemi, plyne z nich zobecnitelný závěr, že stavební úřad si nemůže vybrat, kterému ze spoluvlastníků nařídí odstranění stavby (stavební úpravy), ale buď musí nařídit toto odstranění všem spoluvlastníkům, nebo s jejich souhlasem stavebníkovi.

30. Takovým způsobem správní orgány nepostupovaly, byť ze spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce nebyl v době rozhodování správních orgánů jediným vlastníkem stavby, druhým vlastníkem byla Z. Š.. S druhou spoluvlastnicí jednaly správní orgány jako s účastníkem řízení, nikoli však jako s vlastníkem stavby a hlavním účastníkem řízení. Druhá spoluvlastnice byla v řízení před správními orgány zcela pasivní, z této pasivity však nelze nic dovozovat.

31. Žalobce není povolán k ochraně práv Z. Š., proto se krajský soud nezabýval námitkami týkajícími se možného zásahu do jejích procesních práv. Krajský soud však přisvědčuje žalobci, že bylo-li v rozporu se zákonem pouze jemu jako jednomu ze spoluvlastníků nařízeno odstranění stavby, pak je to právě on, kdo je povinen stavbu odstranit, oproti situaci, ve které by byl on i druhá spoluvlastnice povinni odstranit stavbu společně a nerozdílně. To může mít samozřejmě i dopad do majetkové sféry žalobce.

IV. Závěr a náklady řízení

32. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná a žalobou napadené rozhodnutí proto zrušil pro nezákonnost postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem ke skutečnosti, že správní orgány nesprávně vymezily okruh účastníků řízení ve vazbě na § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, přistoupil krajský soud i ke zrušení Shoda s prvopisem: J. M. 7 51 A 9/2023 rozhodnutí stavebního úřadu (§ 78 odst. 3 s. ř. s.). Vysloveným závazným právním názorem jsou správní orgány v dalším řízení vázány tak, jak byl vysloven shora (§ 78 odst. 5 s. ř. s), v tomto směru správní orgány opětovně posoudí předmět řízení o odstranění stavby, okruh účastníků (včetně zohlednění jejich zákonných práv) a má-li být stavba odstraněna, rovněž i formulaci samotného výroku.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

34. Za podanou žalobu uhradil žalobce soudní poplatek 3 000 Kč, dále žalobce uhradil 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku, o kterém soud rozhodl usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 51 A 9/2023-37, tak, že žalobě přiznal odkladný účinek.

35. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, návrh na přiznání odkladného účinku žalobě) celkem v částce 9 300 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a j) ve spojení s odst. 3, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky; žaloba a návrh na přiznání odkladného účinku byly učiněny v rámci jednoho podání); celkem tedy 10 200 Kč bez DPH, 12 342 Kč s DPH, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH.

36. Celkovou částku 16 342 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

37. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 19. dubna 2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.