51 Af 25/2016
č. j. 51 Af 25/2016-27
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
51Af 25/2016-27 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové právní věci žalobkyně E. H. , bytem Č. B., nám. P. O., zastoupené Ing. M. K., obecnou zmocněnkyní, bytem Č. B., Ž. 15 proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 25. 8. 2016 č.j. 37540/16/5100-41459-711438, t a k t o :
Výrok
Žaloba se o d m í t á . Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni se v r a c í soudní poplatek ve výši 3.000,-- Kč k rukám její obecné zmocněnkyně.
Odůvodnění
Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále „krajský soud) byla dne 31. 10. 2016 doručena žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 25. 8. 2016 č.j. 37540/16/5100-41459-711438, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 21. 12. 2015 č.j. 2282998/15/2201- 52521-304094, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o navrácení lhůty k podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům, které byly doručeny dne 13. 1. 2015, v předešlý stav (dále též jen „žádost o navrácení odvolací lhůty“) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně v žalobě popsala, že požádala správce daně o navrácení lhůty k podání odvolání v původní stav. V důsledku dvou zásadních procesních pochybení správce daně totiž nabyla právní moci rozhodnutí, aniž jí bylo umožněno využít řádný opravný prostředek, čímž byla porušena její práva podle daňového řádu, ale i právo na spravedlivý proces. V této souvislosti žalobkyně poukázala na nezákonné doručení platebních výměrů, které správce daně chybně doručil na její adresu nám. P. O. II 2/2, 370 01 Č. B., přestože daňový řád v § 44 odst. 2 explicitně stanoví, že fyzickým osobám se doručuje na adresu jejich místa podnikání. Správce daně měl tedy doručit na adresu L. K. 1823/46 Č. B., neboť citované ustanovení nedává správci daně možnost správního uvážení. V této souvislosti nemá místo předjímání závěru, zda si daňový subjekt písemnost na této adrese převezme či nikoliv. V souvislosti s argumentací správce daně ohledně pokusu telefonické komunikace se žalobkyní se pak jedná o slabší důkazní sílu úředního záznamu o pokus telefonického hovoru. Správce daně se ani nepokusil o průkazný kontakt prostřednictvím SMS či na emailovou adresu. Správce daně sám potvrdil nezákonnost doručení, neboť platební výměry fakticky doručil zástupci žalobkyně M. H. dne 13. 1. 2015. V rámci ústního jednání téhož dne uvedl do protokolu, že platební výměry byly doručeny již dne 7. 8. 2014 a lhůta pro podání odvolání uplynula 8. 9. 2014. Žalobkyně proto odmítla názor žalovaného, že jí nic nebránilo v tom podat odvolání a Pokračování - 2 - 51Af 25/2016 v této souvislosti upozornila na § 4 odst. 2 správního řádu, podle kterého správní orgán poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Ve smyslu § 177 správního řádu je nutno tuto zásadu poučovací aplikovat i na daňové řízení. V právním státě není myslitelné, aby byl chybný postup správního orgánu přičítán k tíži občana. Žalobkyně připomněla § 37 daňového řádu, který měl být podle žalobkyně v dané věci aplikován, neboť opakované porušení zákona správcem daně je závažný důvod a správce daně měl využít této možnosti, aby napravil vlastní nezákonný postup. Žalobkyně navíc v žádosti o navrácení lhůty poukazovala na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. navrhla proto zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 12. 2016 shrnul dosavadní průběh řízení. Názor žalobkyně však neakceptoval. Připustil, že k faktickému doručení platebních výměrů došlo dne 13. 1. 2015, kdy se do sídla správce daně dostavil zástupce žalobkyně M. H. O ústním jednání byl sepsán protokol, dle kterého správce daně zástupci žalobkyně sdělil, že odvolací lhůta proti všem platebním výměrům již uplynula dne 8. 9. 2014. K doručování samotných platebních výměrů žalovaný podotkl, že žalobkyně neposkytovala dlouhodobě správci daně žádnou součinnost na adrese místa podnikání, do dne 2. 9. 2015 nebyly žádné písemnosti žalobkyní přebírány. Správce daně proto opakovaně kontaktoval žalobkyni na telefonním čísle a taktéž provedl na adrese místa podnikání místní šetření, o čemž pořídil úřední záznam, z něhož je zřejmé, že žalobkyně nebyla na předmětné adrese označena, a to ani na žádné poštovní schránce. Ani opakované pokusy správce daně nebyly úspěšné. Z toho vyplývá, že správce daně vynaložil maximální úsilí k tomu, aby ověřil faktické místo podnikání žalobkyně, respektive adresu, na které by byla kontaktní, a to za účelem řádného a faktického doručování písemností. Z toho důvodu přistoupil k doručení předmětných platebním výměrů na adresu známého místa pobytu žalobkyně na adresu nám. P. O. II. č. 2/2, 370 01 Č. B. a platební výměry na tuto adresu zaslal. Platební výměry byly správci daně vráceny s poznámkou, že žalobkyně nemá označenou schránku. Správce daně dále zjistil, že adresa místa pobytu žalobkyně je adresa ohlašovny. Z toho vyplývá, že žalobkyně nejevila žádnou snahu být pro správce daně kontaktní a přijímat doručené písemnosti, ačkoli je to právě adresát, který je zodpovědný za to, že své záležitosti přizpůsobí tak, aby mu mohly být písemnosti fakticky doručovány a mohl se s jejich obsahem včas a řádně seznámit. Žalovaný má za to, že dlouhodobé jednání žalobkyně lze hodnotit jako porušení zásady vzájemné spolupráce vyjádřené v ustanovení § 6 odst. 2 daňového řádu, což vypovídá o nedbalém vztahu žalobkyně k daňovým povinnostem. Žalovaný dále uvedl, že správce daně ve smyslu § 37 odst. 2 daňového řádu povolí navrácení lhůty v předešlý stav ze závažného důvodu. V daňovém řádu není uvedena legální definice, která by takovou situaci blíže specifikovala, co se oním závažným důvodem rozumí a je proto ponecháno na úvaze správního orgánu, aby předestřené tvrzení pro restituci lhůty v konkrétním případě posoudil. Žalovaný poukázal na to, že možnost navrácení lhůty je vnímána jako institut zcela výjimečný. Pro věc je stěžejní, že dne 13. 1. 2015 byla žalobkyně s platebními výměry prokazatelně seznámena a toho dne byla naplněna materiální funkce doručení platebních výměrů, žalobkyně měla platební výměry prostřednictvím svého zástupce ve své dispozici a mohla proti nim uplatnit řádný opravný prostředek. Žalovanému není znám žádný závažný důvod, který by žalobkyni objektivně a fakticky znemožnil podat odvolání proti platebním výměrům. Ani skutečnost, že správce daně zástupci žalobkyně sdělil, že výměry byly doručeny již dne 7. 8. 2014, nepředstavuje takovou objektivní překážku, na základě které byla zmeškána lhůta pro podání odvolání. Žalovaný neshledal splnění podmínek ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 daňového řádu. Pokračování - 3 - 51Af 25/2016 Z obsahu správního spisu pro věc vyplývá, že správce daně vydal dne 21. 2. 2013 výzvy k odstranění pochybností, které adresoval žalobkyni a doručoval na adresu místa podnikání L. K. 1823/46, Č. B. Písemnosti se správci daně vrátily s poznámkou „nebydlí“. Další písemnosti ze dne 2. 5. 2013, které správce daně doručoval žalobkyni na adresu místa podnikání, se rovněž vrátily nedoručené s poznámkou „odstěhovala se“. Dne 9. 12. 2013 správce daně opakovaně činil pokusy o kontakt žalobkyně na telefonním čísle, které uvedla v registračních údajích. Číslo bylo nedostupné, což bylo zaznamenáno v úředním záznamu č.j. 1946312/13/2201-52521-304094. Místní šetření, které bylo provedeno dne 1. 4. 2014 zachytilo stav, kdy žalobkyně nebyla na uvedené adrese nikde označené, a to ani na žádné poštovní schránce. Stejně bezúspěšné byly pokusy o kontaktování žalobkyně od 20. 3. 2014 do 1. 4. 2014. Správce daně vydal dne 23. 7. 2014 platební výměry na daň z přidané hodnoty č.j. 1582272/14/2201-24803-304094 a č.j. 1582691/14/2201-24803-304094 a dne 24. 7. 2014 č.j. 1582397/14/2201-24803-304094 a č.j. 1582656/14/2201-24803-304094. Tyto platební výměry doručoval na adresu místa pobytu žalobkyně na adresu náměstí P. O. II/2, 370 01 Č. B., neboť žalobkyně byla vůči správci daně nekontaktní na adrese jejího podnikání. Písemnosti vyzvednuty nebyly a vrátily se správci daně „schránka neoznačena“. Dne 13. 1. 2015 se dostavil ke správci daně zmocněnec žalobkyně M. H. a nahlédl do spisu, kdy mu byly předány originály předmětných platebních výměrů a o ústním jednání byl sepsán protokol. Dne 27. 1. 2015 obdržel správce daně žádost žalobkyně o vyslovení neúčinnosti doručení, která směřovala k doručení písemností, kdy žalobkyně namítala, že jí bylo doručováno v rozporu s § 44 odst. 2 daňového řádu. Správce daně dne 6. 3. 2015 vydal rozhodnutí, kterým žádost žalobkyně o vyslovení neúčinnosti doručení zamítl a konstatoval, že platební výměry byly doručeny dne 7. 8. 2014. Dne 9. 4. 2015 žalobkyně podala odvolání proti tomuto rozhodnutí, které žalovaný správní orgán dne 9. 11. 2015 zrušil a řízení ve věci zastavil. Vyslovil právní názor, žalobkyni mělo být doručováno na adresu podnikání L. K. 1823/46, Č. B. která je zapsaná v živnostenském rejstříku. K doručení platebních výměrů došlo dne 13. 1. 2015, kdy platební výměry převzal zástupce žalobkyně M. H. Žalobkyně následně podala dne 20. 11. 2015 žádost o navrácení lhůty k podání odvolání proti platebním výměrům podle § 37 odst. 1 daňového řádu. Žádost žalobkyně byla dne 21. 12. 2015 zamítnuta s odůvodněním, že platební výměry byly žalobkyni doručeny dne 13. 1. 2015 a správci daně nebyly známy žádné objektivní překážky bránící žalobkyni podat v zákonné lhůtě odvolání proti platebním výměrům. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Její odvolání bylo žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 25. 8. 2016 č. j. 37540/16/5100-41459-711438 zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný správní orgán uzavřel, že předmětné platební výměry měla žalobkyně ve své dispozici od 13. 1. 2015 a mohla se proti nim bránit podáním řádného opravného prostředku. Pokud bylo zástupci žalobkyně sděleno, že platební výměry byly již doručeny dne 7. 8. 2014, nepředstavovalo toto sdělení závažný důvod ve smyslu § 37 odst. 2 daňového řádu, neboť toto sdělení nebylo lze posuzovat jako objektivní překážku pro podání odvolání. Soud se v dané záležitosti zabýval ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), otázkou splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že žalobu nelze věcně projednat, neboť se jedná o žalobu nepřípustnou. Při posuzování dané věci soud vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudku sp. zn. 9 As 88/2007 „lze konstatovat, že rozhodnutí o žádosti stěžovatele o navrácení lhůty k podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům má charakter rozhodnutí předběžného, neboť konečné důsledky představující zásah do právní sféry stěžovatele ve smyslu § 65 s.ř.s. by konstituovaly až výroky rozhodnutí o jeho případných odvoláních proti rozhodnutím správce daně o zamítnutí odvolání proti dodatečným platebním výměrům a zastavení odvolacích řízení. Pokračování - 4 - 51Af 25/2016 Ve vztahu k těmto konečným rozhodnutím by z povahy věci byla rozhodnutí o žádosti stěžovatele o navrácení lhůty předběžné povahy případná pro stěžovatele negativní, konečná rozhodnutí by posléze mohl stěžovatel napadnout žalobou u správního soudu“. V dané věci ze správního spisu, který byl soudu předložen, nevyplývá, že by žalobkyně podala odvolání proti platebním výměrům a odvolací řízení bylo z důvodu marného uplynutí odvolací lhůty zastaveno. Rozhodnutí, kterým nedošlo k navrácení lhůty, představuje rozhodnutí podkladové, neboť v případě využití řádného opravného prostředku by následovalo konečné rozhodnutí o zmeškaném úkonu. Podle ustanovení § 37 odst. 1 daňového řádu osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna požádat správce daně o navrácení lhůty v předešlý stav. podle odstavce druhého téhož ustanovení správce povolí ze závažného důvodu navrácení lhůty stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním žádosti lhůta již uplynula a nově stanoví den jejího uplynutí. Odstavec třetí stanoví, že žádost o navrácení lhůty v předešlý stav musí být podána do patnácti dnů ode dne, kdy pominul důvod k zmeškání lhůty. Jak již soud výše uvedl, podle Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu rozhodnutím podkladovým, které předběžně upravuje poměry svých adresátů a ve vztahu ke končenému posouzení včasnosti samotného odvolání má charakter rozhodnutí předběžného. Byť rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu ve své podstatě předurčuje výsledek konečného rozhodnutí, konečné důsledky představující zásah do právní sféry účastníka řízení ve smyslu § 65 s.ř.s. stanoví teprve výrok rozhodnutí o zmeškaném úkonu, tedy o odvolání. Do té doby není uzavřeno, jaký bude mít vliv podkladové rozhodnutí na práva a povinnosti účastníka řízení. Na soud se lze v předmětné věci obrátit se správní žalobou vždy proti důsledkům rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu, což je rozhodnutí konečné povahy. Jinými slovy řečeno, na soud se lze se správní žalobou obrátit proti důsledkům rozhodnutí o neprominutí úkonu, které je promítnuto, až do rozhodnutí o podaném odvolání za situace, že by odvolací řízení proti platebním výměrům bylo pravomocně zastaveno. Soud zastává shodný názor jako Nejvyšší správní soud, že tento závěr odpovídá zákonné konstrukci přezkumu ve správním soudnictví jako přezkumu rozhodnutí konečné povahy, tak i zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, neboť připuštění soudního přezkumu proti tomuto typu rozhodnutí by ve svém důsledku znamenalo roztříštěnost celého řízení a prodlužování jeho celkové délky. V projednávané věci žaloba žalobkyně směřovala výlučně proti rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí správce daně, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o navrácení lhůty k podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům. Podle § 68 písm. e) s.ř.s. žaloba je nepřípustná, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. b) s.ř.s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které jsou předběžné povahy. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže se jedná o návrh podle tohoto zákona nepřípustný. Napadla-li žalobkyně, jak je výše uvedeno, rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla zamítnuta její žádost o navrácení lhůty k podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům, jednalo se ve smyslu § 68 písm. e) a § 70 písm. b) s.ř.s. o žalobu nepřípustnou, kterou bylo nutno Pokračování - 5 - 51Af 25/2016 podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 136/2016). Výrok o náhradě nákladů se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. Žalobkyni byl posledním výrokem tohoto rozhodnutí vrácen soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, a to v souladu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacení poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, a to k rukám zástupkyně žalobkyně.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, jak je uvedeno v § 103 odst. 1 písm. e) s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. září 2017 předsedkyně senátu JUDr. Marie T r n k o v á v.r. za správnost vyhotovení: Z. S.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.