53 A 10/2018

Rubrum

č. j. 53 A 10/2018 -30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou ve věci žalobce: J. Ř. bytem X zastoupen Mgr. Václavem Voříškem advokátem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2018, č. j. KUJCK 82405/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 22. 8. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2018, č. j. KUJCK 82405/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Blatná (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 20. 12. 2017, č. j. MUBL 13079/2017 (dále též „prvostupňové 2 53A 10/2018 rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), jehož se dopustil z nedbalosti tím, že dne 8. 7. 2017 v době od 12.40 hod. do 12. 50 hod. řídil osobní automobil Škoda Oktavia registrační značky X, v Blatné v ulici Šilhova, ve směru od centra obce na silnici II/175 (ulice Čechova), kde v místě za vjezdem do areálu sběrného místa Technických služeb města Blatná nerespektoval přenosnou dopravní značku B1 „Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“, projel do místa za dopravní značkou a dožadoval se následně průjezdu křižovatkou na silnici II/175 v době konání povoleného cyklistického závodu, čímž porušil § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1800 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč.

2. Žalobce v prvé řadě namítá, že ve správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť řízení bylo zahájeno pro dva přestupky, resp. bylo vedeno společné řízení o dvou přestupcích, tj. o přestupku ze dne 8. 7. 2017 a ze dne 22. 4. 2017, nicméně výrokem rozhodnutí prvého stupně bylo rozhodnuto toliko o přestupku ze dne 8. 7. 2018. Teprve z odůvodnění rozhodnutí prvého stupně lze dovodit, že správní orgán nevzal přestupek ze dne 22. 4. 2017 za prokázaný. V takovém případě by však měl správní orgán výrokem rozhodnutí prvého stupně řízení o tomto přestupku zastavit. K ničemu takovému však nedošlo, tudíž je prvostupňové rozhodnutí nezákonné, neboť výrok rozhodnutí musí vyčerpat celý předmět řízení.

3. Žalobce dále namítá, že dopravní značka, kterou měl porušit, byla umístěna v rozporu s příslušným opatřením obecné povahy. Předmětná značka č. B1 měla zabránit tomu, aby kdokoli vjel do trasy cyklistického závodu, měla být tedy umístěna tak, aby zabraňovala vjezdu do dané trasy, a nikoli aby bránila pohybu po ulici Šilhova, na které žádný cyklistický závod neprobíhal. Žalobce tedy zastává názor, že předmětnou značku nemohl porušit, neboť nevjel do trasy cyklistického závodu, když po celou dobu se pohyboval toliko na ulici Šilhova, kde žádný cyklistický závod neprobíhal. Byť se tedy formálně žalobce mohl pohybovat za místem, kde byla v dané chvíli přechodná značka č. B1 donesena pořadateli závodu, nelze přehlédnout, že smysl a účel tohoto dopravního značení nebyl porušen, neboť žalobce nevjel do trasy cyklistického závodu. Navíc značka byla umístěna v rozporu s opatřením obecné povahy. Žalobce zastává názor, že tato skutečnost vylučuje porušení značky č. B1, případně by mělo jednání žalobce být posouzeno toliko jako pokus o porušení značky č. B1. Žalobce fakticky nevjel do prostoru, do kterého byl předmětnou značkou vjezd zakázán.

4. Žalobce rovněž naříká, že správní orgán ani nespecifikoval, jakou formu zavinění vzal za zjištěnou. Správní orgán rovněž ani řádně neodůvodnil svůj závěr, že přestupek byl zaviněn.

5. Žalobce poukazuje také na to, že správní orgán překročil svou pravomoc, když mu výrokem závazně určil, že pokutu a náklady řízení musí uhradit na bankovní účet.

6. Žalobce dále vytýká, že správní orgán v odůvodnění uvedl, že ukládá pokutu za více přestupků, ačkoliv s tímto nekoresponduje výrok a ani jiné části odůvodnění. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 53A 10/2018 7. Dále žalobce namítá, že mu správní orgán kladl k tíži to, že se k údajnému přestupku nepřiznal a že se k věci nevyjádřil. Žalobce přitom zastává názor, že je jeho právem se k věci vyjádřit, nikoliv jeho povinností. Stejně tak mu nelze klást k tíži, že se k přestupku nepřiznal, neboť se jedná o porušení zákazu donucování k sebeobviňování. Byť přiznání může být polehčující okolností, neznamená to, že nepřiznání se je okolností přitěžující.

8. Správní orgán dále ani nezohlednil všechna zákonná kritéria, zejména to, že nedošlo k žádnému škodlivému následku, neboť žalobce nevjel do trasy cyklistického zájezdu, účel dopravního značení tedy nebyl narušen.

9. Správní orgán pochybil i v tom, že nijak nepopsal a nezohlednil svou rozhodovací praxi a dále nezohlednil ve prospěch žalobce ani délku řízení, v rámci které došlo ke značné nečinnosti. To měl zohlednit též žalovaný a adekvátně tomu snížit pokutu.

10. Správní orgán se rovněž nezabýval tím, zda není na místě snížit nebo upustit od nákladů řízení a také zda není na místě mimořádně snížit pokutu. Přitom pokud má správní orgán zákonem založeno správní uvážení, musí jej využít a jeho využití řádně odůvodnit.

11. Žalobce závěrem vyjádřil nesouhlas se zveřejňováním osobních údajů svých i osobních údajů právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a navrhl naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci.

12. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Velmi podrobně se vyjádřil ke každé z námitek, nicméně žádnou z nich neshledal důvodnou.

13. Ze správního spisu vyplynuly následující pro věc rozhodné skutečnosti.

14. Prvostupňovému správnímu orgánu bylo dne 5. 5. 2017 doručeno oznámení o přestupku od Policie ČR obsahující jednotlivé dokumenty, včetně úředního záznamu a fotodokumentace. Správní orgán zaslal žalobci předvolání k podání vysvětlení, ten se ovšem, ačkoli písemnost převzal, na nařízené jednání nedostavil. Dne 8. 8. 2017 obdržel prvostupňový správní orgán plnou moc zmocňující k zastupování žalobce Českou vzájemnou pojišťovnu, spolu s odepřením výpovědi žalobce z důvodu možného vystavení se stíhání pro přestupek. Dne 24. 7. 2017 obdržel prvostupňový správní orgán další oznámení o přestupku od Policie ČR, který měl rovněž spáchat žalobce. Jelikož se také jednalo o přestupek spočívající v porušení povinností v oblasti dopravy, bylo zahájeno společné řízení. Dne 25. 8. 2017 bylo žalobci zasláno sdělení obvinění s nařízeným termínem ústního jednání na den 26. 9. 2017. Bylo tak učiněno na adresu trvalého bydliště žalobce i na jeho korespondenční adresu, neboť plná moc výslovně vyloučila zmocněnce z doručování písemností. Žalobce byl poučen o možnosti zvolit si zmocněnce také pro řízení o druhém z přestupků. Žalobce si předvolání převzal. K ústnímu jednání byli předvoláni rovněž svědci, tj. zasahující policisté, pořadatelé cyklistického závodu a dva diváci této sportovní akce. K ústnímu jednání se dostavil zmocněnec žalobce Ing. M. J., který prohlásil, že bude žalobce zastupovat v obou případech, kdy se měl žalobce dopustit přestupku. Jelikož se někteří svědci k výpovědi nedostavili, bylo nařízeno další jednání na Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 53A 10/2018 den 1. 11. 2017 a proběhlo v nepřítomnosti řádně předvolaného žalobce, resp. jeho zmocněnce, který si následně vyžádal kopie svědeckých výpovědí. Současně byl poučen o možnosti vyjádřit se do 8 dnů k podkladům před vydáním rozhodnutí, což neučinil. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 12. 2017. Žalobce proti němu podal včasné odvolání pojednané nyní projednávanou žalobou.

15. Napadeným rozhodnutím žalovaný dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Žalovaný neshledal v prvostupňovém rozhodnutí rozpor s právními předpisy, nesprávnosti ani žádná procesní pochybení při vedení řízení, když uvedl, že skutkový stav byl spolehlivě zjištěn.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

17. Žaloba není důvodná.

18. Soud nepřijal námitku o nezákonnosti prvostupňového rozhodnutí vytýkající, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když řízení bylo zahájeno a vedeno o dvou přestupcích jako společné řízení, kdežto prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto toliko o přestupku ze dne 8. 7. 2018. K tomu soud konstatuje, že uvedeným postupem nemohlo dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce. Dle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „zákon o přestupcích“) platí, že správní orgán „usnesením zastaví řízení, jestliže spáchání skutku, o němž se řízení vede, nebylo prokázáno“. Za situace, kdy bylo vedeno společné řízení o dvou přestupcích žalobce coby podezřelého, nebylo povinností správního orgánu rozhodnout o obou těchto přestupcích projednávaných v tomto řízení, pokud nebyla prokázána u obou vina žalobce. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se podává, že prvostupňový správní orgán žalobce neuznal vinným z přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl žalobce dopustit dne 22. dubna 2017, protože v řízení nebylo prokázáno spáchání tohoto přestupku žalobcem (viz str. 3 prvostupňového rozhodnutí). Jak se dále podává z uvedeného rozhodnutí, správní orgán prvního stupně rozhodoval toliko o vině u předmětného přestupku ze dne 8. července 2017. Řízení o přestupku, kterého se měl žalobce dopustit dne 22. 4. 2017, bylo prvostupňovým správním orgánem zastaveno, a to usnesením ze dne 1. 10. 2018, čj. MUBL 11159/2018, čímž bylo rovněž zhojeno případné procesní pochybení, které se ovšem nevztahuje na projednávanou věc, neboť tímto nedošlo k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce.

19. Žalobce dále namítá, že dopravní značka, kterou měl porušit, byla umístěna v rozporu s příslušným opatřením obecné povahy. S touto námitkou se soud neztotožnil stejně jako s tvrzením, že žalobce nemohl předmětnou značku porušit, když nevjel do trasy cyklistického závodu a pohyboval se toliko po ulici Šilhova, kde závod neprobíhal. Jak vyplývá ze správního spisu, předmětná dopravní značka DZ B1 („zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech“) byla umístěna v místě křižovatky ulic Šilhova a silnice č. II/175 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 53A 10/2018 (ul. Čechova), aby zabránila vjezdu do trasy řádně ohlášeného cyklistického závodu. Dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb. se zákazové značky se umísťují u místa, odkud zákaz nebo omezení platí, popřípadě kde končí. Značku lze pro zdůraznění opakovat i v průběhu platnosti zákazu nebo omezení. Z dokumentace doložené ve správním spise, tj. z příslušných povolení a mapové dokumentace, je zřejmé, že vzhledem k uzavírce silnice II/175 měly být před vjezdem na tuto komunikaci umístěny na přilehlých komunikacích zákazové značky. V prvé řadě je tak ze znění § 6 odst. 1 vyhlášky č. 294/2015 Sb. zřejmé, že se tato zákazová značka umísťuje u místa odkud zákaz nebo omezení platí. Pokud tedy byla uzavřena silnice II/175, musela být zákazová značka před vjezdem na tuto komunikaci. Umístění značky muselo být provedeno tak, aby nedošlo ke vjezdu na uzavřenou komunikaci s ohledem na bezpečnost provozu v daném místě. Z přiložených povolení zcela jistě nevyplývá, že by značka měla být umístěna až v místě styku ulice Šilhova se silnicí II/175. Tím by její umístění postrádalo smyslu, neboť by již značka nemohla efektivně bránit vjezdu z ulice Šilhova na dočasně znepřístupněnou komunikaci. Navíc je z videozáznamů založených ve spise seznatelné, že značka byla umístěna na počátku zalomení křižovatky daných ulic, tedy de facto těsně před ústím ulice Šilhova do silnice II/175, aby bylo možné případná přijíždějící vozidla bezpečně zastavit, případně učinit jiný manévr. Předmětná značka byla tedy umístěna přesně před začátkem tělesa křižovatky jmenovaných ulic a zcela v souladu s vydaným povolením a přiloženým mapovým podkladem pro umístěný dopravních značek. Značka byla evidentně umístěna tak, aby bránila vjezdu na sil. II/175 a narušení cyklistického závodu, nikoli tak, aby bránila průjezdu ulicí Šilhova. Byla totiž umístěna při samém konci této ulice, aby bránila toliko vjezdu na sil. II/175. Z podkladů doložených ve spise se podává, že dopravní značení bylo umístěno zcela v souladu s vydaným povolením. Předmětnou značku žalobce porušil již tím, že vjel do prostoru nacházejícím se za touto značkou. Nad rámec řečeného se připomíná, že žalobce se velmi vehementně, jak dokládají videozáznamy, dožadoval vjezdu na silnici II/175. K tomuto nedošlo patrně jen díky odvaze a neoblomnosti pořadatelů, kteří žalobci vlastním tělem bránili ve vjezdu na křižovatku, tj. přímo do trasy cyklistického závodu. Uzavírá se, že žalobce zcela prokazatelně nerespektoval shora označené dopravní značení. Žalobce byl v prvé řadě povinen uposlechnout zákazu vjezdu, který vyplývá z umístěné dopravní značky (viz § 4 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích). Ani případné posouzení správného umístění značek nemohlo mít žádný vliv na posouzení přestupkového jednání žalobce. K tomu vyjádřil své stanovisko i Nejvyšší správní soud, když konstatoval, že „respektování svislého značení nemůže být negováno tím, zda je umístěno v souladu nebo rozporu se zásadami pro dopravní značení na pozemních komunikacích, jak stěžovatel namítá. Dopravní značení způsobilé zavázat řidiče k dodržení jeho obsahu je pouze takové, které je dobře čitelné, přehledné a nezaměnitelné s jiným a dává možnost se s jeho obsahem seznámit, přičemž je nerozhodný jeho soulad s technickými předpisy“ (rozhodnutí ze dne 9. 12. 2015, čj. 1 As 264/2015-72). Ze spisové dokumentace je přitom zřejmé, že značka byla jasně a plně viditelná, žalobce byl na její přítomnost pořadateli opakovaně upozorňován. V žádném případě si žalobce nemohl dovodit, že se jedná o značku, kterou není třeba respektovat, či že je na jeho úsudku, zda se podle ní bude řídit či nikoli. Žalobcův subjektivní názor na umístění předmětné značky ho neopravňuje k porušování závazných pravidel. Dopravní značka je správním aktem, kterému svědčí presumpce správnosti, tudíž je na ni třeba nahlížet jako na zákonnou, dokud není prokázán opak. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 53A 10/2018 20. Soud se rovněž neztotožnil s námitkou vytýkající, že správní orgán nespecifikoval, jakou formu zavinění vzal za zjištěnou, resp. že řádně neodůvodnil svůj závěr, že přestupek byl zaviněn. Jak se podává z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, je zde specifikována forma zavinění, kterou prvostupňový správní orgán vyhodnotil jako vědomou nedbalost (viz str. 4 prvostupňového rozhodnutí). Prvostupňový správní orgán vycházel z podkladů obsažených ve spisovém materiálu, dle něhož je žalobce držitelem řidičského oprávnění, tudíž jistě zná dopravní značky. Žalobce se nezúčastnil ústního projednání přestupku, on ani jeho zástupce se nevyjádřili k žalobcovým pohnutkám vedoucím ke spáchání projednávaného přestupku. Správní orgán prvého stupně se tak ve své úvaze nemohl blíže zabývat dalšími detaily zavinění. To je však nepodstatné, neboť postačuje zavinění v nedbalostní formě, kterou správní orgán prvého stupně ve svém rozhodnutí konstatoval a řádně odůvodnil.

21. Soud nepřijal ani námitku naříkající, že správní orgán překročil svou pravomoc, když žalobci výrokem závazně určil, že pokutu a náklady řízení musí uhradit na bankovní účet. Soudu není zřejmé, jaké subjektivní právo žalobce by tímto mohlo být zasaženo. Vzhledem k tomu, že se nejedná o nikterak obtížně splnitelný či finančně náročný postup, nelze takový zásah ani předpokládat. Správní orgán navíc musí žalobci poskytnout informaci o tom, jakým způsobem lze uloženou pokutu včetně náhrady nákladů řízení uhradit. Lze navíc předpokládat, že pokud by žalobce nebyl schopen takovou finanční operaci provést, a požádal by správní orgán o stanovení jiného způsobu úhrady (např. složenkou), správní orgán by mu nebránil. Žalobce však nic takového neučinil. Soud navíc připomíná, že se jedná o správní orgány zcela standardně používaný postup, neboť je to naprosto nejjednodušší způsob úhrady, pročež je běžně preferován a přestupci akceptován.

22. Soud odmítl také námitku vytýkající správnímu orgánu, že v odůvodnění uvedl, že žalobci ukládá pokutu za více přestupků, ačkoliv s tímto nekoresponduje výrok a ani jiné části odůvodnění. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je naopak zcela zřejmé, že pokuta byla uložena toliko za přestupek ze dne 8. července 2017. Prvostupňový správní orgán při stanovení a odůvodnění výše správního trestu v odůvodnění popisuje jednotlivé okolnosti vztahující se pouze k tomuto přestupku, nelze tedy s úspěchem tvrdit, že by byla pokuta uložena i za další přestupek. Je tedy jednoznačné, že odůvodnění výše pokuty zcela koresponduje s výrokem předmětného rozhodnutí.

23. Soud se neztotožnil ani s námitkou, kterou žalobce vytýká správnímu orgánu, že mu kladl k tíži to, že se k údajnému přestupku nepřiznal a že se k věci nevyjádřil. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že správní orgán „hodnotí v neprospěch obviněného i to, že své závažné pochybení pří konání sportovní akce nepřiznal, ale naopak k přestupku se nevyjádřil sám, ani prostřednictvím zvoleného zástupce“. Výčet přitěžujících okolností uvedený v § 40 zákona o přestupcích je toliko výčtem demonstrativním, tudíž není vyčerpán. Je třeba konstatovat, že prvostupňový správní orgán trochu neobratně formuloval myšlenku vyjadřující, že žalobce v průběhu páchání přestupku nebyl ochoten připustit své závažné pochybení a upustit od něj, ačkoli byl na tuto skutečnost opakovaně pořadateli závodu upozorňován. Naopak po dlouhou dobu setrvával se svým vozidlem v místě za zákazovou značkou a vehementně trval na tom, aby mu byl průjezd do trasy cyklistického závodu umožněn. O tom svědčí zejména videozáznamy, ze kterých je zřejmé, že žalobce nerespektoval zákazovou značku, snažil se opakovaně vjet na uzavřenou Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 53A 10/2018 komunikaci, kde se konala řádně ohlášená sportovní akce a dokonce přitom vozidlem opakovaně najížděl na pořadatele závodu, kteří se mu snažili v závadném chování zabránit. Prvostupňový správní orgán tedy žalobci nepřičítal k tíži to, že se ke spáchání přestupku nepřiznal, ale toliko skutečnost, že závadnost svého chování nebyl ochoten připustit v okamžiku páchání přestupku, a to s ohledem na jeho trvání a intenzitu. Prvostupňový správní orgán dále při hodnocení spáchaného přestupku zmínil skutečnost, že mu žalobcova procesní taktika v průběhu správního řízení znemožňuje přihlédnout k polehčující okolnosti ve smyslu § 39 přestupkového zákona. Žalobce se v průběhu správního řízení nikterak nevyjádřil, tudíž nesdělil žádné okolnosti, které by mohl správní orgán hodnotit např. jako účinnou pomoc při objasňování přestupku, tj. jako okolnost polehčující. Tato procesní taktika je sice přípustná, ale ve své podstatě znemožňuje správnímu orgánu zjistit stanovisko žalobce, které by případně mohlo v jeho prospěch ovlivnit výši uloženého trestu.

24. Nelze akceptovat ani námitku o tom, že správní orgán nezohlednil všechna zákonná kritéria, zejména to, že nedošlo k žádnému škodlivému následku, neboť žalobce nevjel do trasy cyklistického zájezdu, a tedy účel dopravního značení nebyl narušen. Jak se podává z prvostupňového rozhodnutí, resp. ze správního spisu, k závadnému jednání došlo již samotným jednáním žalobce spočívajícím v tom, že nerespektoval zákazovou značku, tj. vjel do prostoru za touto zákazovou značkou (setrvával tam), čímž naplnil znaky přestupku, z něho byl uznán vinným. Skutečnost, že nevjel přímo do trasy cyklistického závodu, zde není rozhodná. K dokonání přestupku, tj. k negativnímu následku, došlo již samým žalobcovým jednáním. Nad rámec řečeného se připomíná, žalobce nevjel do trasy cyklistického závodu jen proto, že mu v tom bylo zabráněno pořadateli závodu, kteří vlastním tělem blokovali žalobci vjezd na trasu závodu. Soud neshledal obecným přezkumem žádná další kritéria, která by správní orgán opomněl hodnotit.

25. Soud odmítl námitku vytýkající správnímu orgánu, že pochybil v tom, že nijak nepopsal a nezohlednil svou rozhodovací praxi a dále nezohlednil ve prospěch žalobce ani délku řízení, v rámci které došlo ke značné nečinnosti. To měl zohlednit též žalovaný a adekvátně tomu snížit pokutu. K rozhodovací praxi je třeba konstatovat, že správní orgán tuto není povinen explicitně popisovat, nesmí z ní však vybočit, aniž by k tomu byl relevantní důvod. Z napadeného ani prvostupňového rozhodnutí není zřejmé, že by k jakémukoli vybočení z rozhodovací praxe správního orgánu došlo, žalobce sám na takový exces přímo nepoukázal. Lze mít za prokázané, že žalovaný, resp. prvostupňový správní orgán implicitně zahrnul svou rozhodovací praxi do vydaného rozhodnutí tím, že respektoval její hranice, nikterak nevybočil a řádně postupoval zcela v souladu s příslušnými právními předpisy, což také ve svém rozhodnutí náležitě odůvodnil. Co se týče délky řízení, ani zde soud neshledal důvod pro to, aby došlo k jakémukoli hodnocení ve prospěch žalobce. Délka řízení nemůže mít v tomto smyslu vliv na výši uložené sankce. Přestupek byl spáchán dne 8. 7. 2017. Oznámení o tomto přestupku bylo správnímu orgánu doručeno dne 24. 7. 2017, řízení bylo zahájeno doručením sdělení obvinění žalobci dne 4. 9. 2017. V řízení pak bylo v rámci ústního jednání zajištěno provedení výslechů svědků a prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 12. 2017, napadené rozhodnutí pak dne 19. 6. 2018. Ze správního spisu se tedy nepodává, že by došlo k jakýmkoli průtahům, sám žalobce je blíže nespecifikoval. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 53A 10/2018 26. Správnímu orgánu nelze rovněž vytýkat, že se nezabýval tím, zda není na místě snížit nebo upustit od nákladů řízení a také zda není na místě mimořádně snížit pokutu. V prvé řadě je nutné zopakovat, že prvostupňový správní orgán řádně odůvodnil výši uložené pokuty dle kritérií zákona o přestupcích (viz str. 5-6 rozhodnutí). Podle § 44 přestupkového zákona lze pokutu uložit v částce nižší, než je zákonem stanovená dolní hranice sazby pokuty, jestliže a) vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že i tak lze jeho nápravy dosáhnout; b) je pokuta ukládána za pokus přestupku; c) pokuta uložená v rámci zákonem stanovené dolní hranice sazby by byla vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná, nebo d) pachatel spáchal přestupek, aby odvrátil útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela naplněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, nebo překročil meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost. Je-li výměra pokuty mimořádně snižována, musí být uložena pokuta alespoň ve výši jedné pětiny dolní hranice sazby pokuty stanovené zákonem. Institut mimořádného snížení pokuty je tedy další možní, nikoli povinností, správního orgánu k dosažení vhodnější a účelnější individualizace správního trestu tak, aby co nejvíce odpovídal okolnostem konkrétního přestupku. Jsou-li naplněny zákonem stanovené podmínky, může správní orgán mimořádně snížit výměru pokuty. Uvedený institut by měl být užíván výjimečně, tj. toliko v situaci odůvodněné konkrétními okolnostmi případu. Zpravidla by nestačilo k aplikaci daného ustanovení ani nahrazení škody pachatelem či doznání se ke spáchání přestupku, tj. běžné okolnosti případu nemohou odůvodnit užití mimořádného snížení pokuty. Na každý pád je správní orgán povinen odůvodnit pouze aplikaci tohoto výjimečného postupu, nikoli situaci, kdy užit nebyl. S ohledem na shora popsané skutkové okolnosti případu zde ani není důvod pozastavovat se nad tím, že správní orgán o mimořádném snížení pokuty neuvažoval, pro takový postup mu nezbyl prostor. Pokud by měl správní orgán v každém jednotlivém případě odůvodňovat neužití tohoto institutu, byl by tím neúměrně zatěžován, což by odporovalo zásadě procesní ekonomie. To samé platí ve vztahu k nákladům řízení.

27. Podle ustanovení § 125c odst. 5 písm. g) zákona o provozu na pozemních komunikacích se za přestupek podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích uloží pokuta od 1.500 Kč do 2.500 Kč, což je v projednávané věci zákonné rozmezí pokuty. Výše ukládaných trestů se přitom odráží od společenské nebezpečnosti daného přestupkového jednání. Zákon o provozu na pozemních komunikacích tak jednak definuje skutkové podstaty vybraných přestupkových jednání a následně zákon stanovuje rozmezí pro správní trest pokuty a správní trest zákazu činnosti pro zvláštní skutkové podstaty přestupků. Výše těchto správní trestů by pak měla vycházet právě ze společenské nebezpečnosti jednotlivých přestupkových jednání. Ze shora popsaného jednání žalobce lze usoudit, že tento naprosto ignoroval umístěnou dopravní značku a dokonce i osoby zajišťující bezpečný průběh závodu, jimiž byl předtím upozorněn na uzavření komunikace i důvody tohoto omezení. Žalobce přesto dopravní značení nerespektoval a snažil se vjet na uzavřenou komunikaci a vozidlem ohrožoval rovněž ony pořadatele závodu. Podle ustanovení § 125c odst. 9 zákona o provozu na pozemních komunikacích platí, že od uložení správního trestu podle odstavců 5 a 6 nelze v rozhodnutí o přestupku upustit. Správní orgán tedy nemohl upustit od uložení pokuty, přičemž pokutu uložil mírně nad spodní zákonnou hranicí, což je vzhledem k popsanému chování žalobce na místě spáchání přestupku trest velmi mírný. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 53A 10/2018 28. Co se týče namítaného nesouhlasu se zveřejňováním osobních údajů žalobce a jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu, soud poukazuje na skutečnost, že uvedená námitka s předmětem řízení nikterak nesouvisí, krajskému soudu nepřísluší se k ní vyjadřovat, pročež ji nepřijal.

29. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vytýkanou vadou. Soud neshledal, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 20. května 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 53A 10/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.