53 A 2/2017

Rubrum

53A 2/2017 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Ch. M., nar. X, státní příslušnost U., t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Balková, proti žalované Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, sídlem České Budějovice, Pražská třída 558, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-21/ČJ-2017-020023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou v zákonem stanovené lhůtě dne 7. 3. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-21/ČJ-2017-020023, jímž bylo dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v účinném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Dle ustanovení § 134 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla současně stanovena doba trvání zajištění na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů k hájení svých práv, a to konkrétně Mgr. J. L., advokáta se sídlem v P. X, S. X; k žalobě dále přiložil vyplněné potvrzení o Pokračování - 2 - 53A 2/2017 osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Návrh na ustanovení zástupce byl usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2017, čj. 53A 2/2017-15 zamítnut. Podaná žaloba byla blanketárního charakteru, když krom označení stran a napadeného rozhodnutí obsahovala pouze jeden odstavec textu, jímž žalobce odůvodňoval žádost o ustanovení konkrétního advokáta, jehož v žalobě také označil. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že se nachází v zařízení pro zajištění cizinců zcela bez prostředků a nemá žádné znalosti českého práva, není schopen bránit svá práva ani si zajistit potřebnou právní pomoc. Z tohoto důvodu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů k hájení svých práv. Jiný žalobní bod žalobce neoznačil. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že na základě předešlého jednání žalobce a za situace předcházející jeho zajištění, kdy na území České republiky (dále též „ČR“) předložil při pobytové kontrole doklady Rumunska, o nichž věděl, že jsou padělané. Žalobce pobývá na území ČR bez víza, existuje nebezpečí, že bude mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Z jeho předešlého jednání je zřejmý úmysl neopustit území ČR, přičemž by si mohl znovu opatřit jinou identitu či doklady. Žalobce svým jednáním demonstruje svůj postoj k právnímu řádu ČR a neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti žalovanou uložené. Po zhodnocení skutkového stavu dospěla žalovaná k dostatečně odůvodněnému závěru vydat rozhodnutí o zajištění cizince, neboť za prokázaného jednání by mírnější donucovací opatření byla neúčinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování dle § 123b zákona o pobytu cizinců je z hlediska jednání žalobce nedostačující, resp. nemožné. Lhůta stanovená napadeným rozhodnutím odpovídá předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Vydání napadeného rozhodnutí je pak zcela vhodným a přiměřeným opatřením. Žalovaná též zhodnotila rodinné a soukromé poměry žalobce na území ČR a dospěla k závěru, že žalobce není občanem Evropské unie ani rodinným příslušníkem takové osoby, přičemž se zde nenachází ani osoba, vůči níž by měl žalobce vyživovací povinnost či ji měl v péči. Žalobce podal dne 1. 3. 2017 v ZZC Balková žádost o dobrovolný návrat do domovského státu v souladu s ustanovením § 123a zákona o pobytu cizinců, o níž v současné době probíhá řízení. Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 27. 2. 2017, čj. KRPC-33973-2/ČJ- 2017-020023, resp. úředního záznamu z téhož dne, čj. KRPC-34012-2/TČ-2017-020023, se podává, že uvedeného dne ve 14:10 hod. byl žalobce na adrese N. X, Č. B., kontrolován hlídkou Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště České Budějovice (dále též „hlídka policie“ či „policie“). Při pobytové kontrole žalobce na výzvu předložil identifikační kartu Rumunska č. X vydanou na jméno A. O., nar. X, st. příslušnost R. Hlídkou policie bylo shledáno, že předložený dokument je padělaný, což potvrdilo také podrobné technické zkoumání výše uvedeného dokladu (viz záznam o odborném posouzení pravosti dokladu ze dne 27. 2. 2017). Žalobce byl následně vyzván k předložení pravého dokladu totožnosti. Nato žalobce předložil svůj cestovní pas č. X, na jméno M. CH., nar. X, st. příslušnost U. a maďarské vízum pro malý pohraniční styk č. X. Fotokopie příslušných dokladů jsou součástí správního spisu. Následně byl žalobce zajištěn dle § 27 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o Policii ČR“). Ze správního spisu se dále podává, že provedenou lustrací žalobce bylo zjištěno, že tento pobývá na území ČR bez platného víza či oprávnění k pobytu. Pokračování - 3 - 53A 2/2017 Součástí spisového materiálu je též protokol o zadržení osoby podezřelé ze dne 27. 2. 2017, čj. KRPC-34012-4/TČ-2017-020023, k němuž došlo po zajištění žalobce dle § 76 odst. 1 trestního řádu z důvodu obavy, že tento uprchne či se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání či trestu. Ze spisového materiálu se dále podává, že žalobci bylo dne 28. 2. 2017 oznámeno zahájení správního řízení dle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) ve věci vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, a to na základě shora popsaných skutečností (viz oznámení zahájení správního řízení ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-KRPC-33973-12/ČJ-2017-020023). Žalobci byl usnesením z téhož dne ustanoven tlumočník. Do protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC- 33973-15/ČJ-2017-020023, který byl se žalobcem sepsán na oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort v Českých Budějovicích žalobce mj. uvedl, že z domovské Ukrajiny do ČR přicestoval dne 17. 1. 2017 přes Maďarsko a Slovensko dodávkovým vozidlem s maďarskou SPZ. Po svém příjezdu byl ubytován v P. na ubytovně místního masokombinátu, kde pobyl 4 týdny. Následně odcestoval do Č. B., zde se ubytoval na N. č. X., v ubytovně S. Dne 27. 2. 2017 se dostavil na adresu N. č. X., kde měl vykonávat zednické práce a kde byl později kontrolován hlídkou policie. Hlídce předložil shora popsaný padělaný občanský průkaz Rumunska, který si opatřil již na Ukrajině prostřednictvím internetu. Žalobce do protokolu uvedl, že věděl o tom, že se jedná o padělaný doklad, následně se s ním prokazoval na ubytovně při ubytování i zaměstnavateli, poté i policii při kontrole. Potřeboval jej k pobytu v České republice, neboť si je vědom, že k pobytu v ČR musí mít platné vízum. To nemá a je si vědom, že se zde zdržuje neoprávněně. K dotazům žalobce mj. uvedl, že v ČR nemá žádné příbuzné ani jiné rodinné vazby, nenachází se zde osoba, k níž by měl vyživovací povinnost či ji měl v péči, ani nikdo, komu by ukončení pobytu žalobce v ČR nepřiměřeně zasáhlo do soukromého a rodinného života. Žalobci současně není znám důvod ani překážka bránící mu k vycestování z ČR, na Ukrajině má rodinu, v ČR je poprvé. Ze spisu se dále podává, že žalobce byl poučen o nařízení o EURODACu. Závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973/ČJ- 2017-020023, které bylo dodáno k žádosti žalované, po zhodnocení relevantních skutečností potvrdilo, že vycestování žalobce na Ukrajinu je možné, neboť nebyly shledány důvody ve smyslu ustanovení § 179 zákona o pobytu cizinců, které by jeho vycestování znemožňovaly. Rozhodnutím žalované ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-21/ČJ-2017-020023, bylo rozhodnuto dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Dle ustanovení § 134 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla současně stanovena doba trvání zajištění na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Rozhodnutím žalované ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-24/ČJ-2017-020023, bylo v řízení o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1 zákona o pobytu cizinců a dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnuto o uložení správního vyhoštění žalobci. Současně bylo deklarováno, že doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států EU, se stanovuje na dva roky, a to od okamžiku, kdy žalobce pozbude oprávnění k pobytu na území ČR. Pokračování - 4 - 53A 2/2017 Příkazem k zajištění a umístění cizince do zařízení pro zajištění cizinců ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-33/ČJ-2017-020023, bylo rozhodnuto o zajištění a umístění žalobce v Zařízení pro zajištění cizinců Balková (dále též „ZZC Balková“). Po umístění do shora uvedeného zařízení pro zajištění cizinců podal žalobce dne 1. 3. 2017 žádost o dobrovolný návrat ve smyslu § 123a zákona o pobytu cizinců. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání, neboť byly splněny podmínky ve smyslu poučení podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, kterého se žalobci dostalo v žalobou napadeném rozhodnutí, když tento nenavrhl ve lhůtě pěti dnů od podání žaloby konání soudního jednání k projednávané věci. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Primárně musí soud poznamenat, že při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že v rámci tohoto přezkumu může soud posuzovat, zda byly při vydání žalobou napadeného rozhodnutí dodrženy příslušné procesní postupy a byly naplněny zákonem předpokládané hmotněprávní podmínky pro zajištění cizince. Vzhledem k tomu, že v žalobě absentují žalobní body, bylo povinností soudu přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Soudu je z vlastní činnosti známo, že v současné době je ve všech zařízeních pro zajištění cizinců těmto poskytována bezplatná právní pomoc ze strany Organizace pro pomoc uprchlíkům. Tato pomoc je poskytována pravidelně a informace, kdy bude v zařízení pro zajištění cizinců přítomen pracovník OPU je dostupná všem zajištěným cizincům (na přístupných nástěnkách), a to ve lhůtách tak, aby bylo možno podat účinný opravný prostředek. Pokud cizinci, stejně jako žalobce, ve svých žalobách proti rozhodnutí o zajištění uvádějí citace typu: „vzhledem k tomu, že se nacházím v zařízení pro zajištění cizinců zcela bez prostředků a nemám žádné znalosti českého práva, nejsem schopen bránit svá práva ani si zajistit potřebnou právní pomoc. Z tohoto důvodu žádám o ustanovení zástupce z řad advokátů k hájení mých práv“, nezakládají se taková tvrzení na pravdě (viz informace Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 7. 2. 2016, čj. CPR-4528-1/ČJ-2017-930310-228). Z uvedeného vyplývá, že žaloba je blanketární, ačkoli žalobci nic nebránilo podat ji řádně odůvodněnou. Soud nicméně v zájmu ochrany práv žalobce přezkoumal dodržení podmínek jeho zajištění. Není pochyb, že žalobce se při pobytové kontrole provedené hlídkou policie na adrese Nerudova 47, České Budějovice na výzvu prokázal identifikační kartou Rumunska č. X vydanou na jméno A. O., nar. X, st. příslušnost R. Následné podrobné technické zkoumání Pokračování - 5 - 53A 2/2017 prokázalo, že se jedná o padělaný dokument. Žalobce měl u sebe pravý dokladu totožnosti, tj. svůj cestovní pas č. X, na jméno M. CH., nar. X, st. příslušnost U. a maďarské vízum pro malý pohraniční styk č. X. Oboje na výzvu policie předložil. Žalobce potvrdil, že věděl, že se jedná o padělaný doklad, neboť si jej sám za úplatu opatřil ještě na Ukrajině, aby se s ním na území ČR opakovaně prokazoval. Žalobce si byl také vědom, že k pobytu na území ČR potřebuje platné vízum, které však neměl. Jak sám uvedl, je si vědom, že se zde zdržuje neoprávněně (viz protokol o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-15/ČJ-2017-020023). Dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o pobytu cizinců: „Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, prokáže-li se cizinec při hraniční nebo pobytové kontrole dokladem, který je padělán, anebo dokladem jiné osoby jako dokladem vlastním“. Dle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2. téhož zákona: „Policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu“. Dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců: „Policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.“ Rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění je v případě zajištění žalobce prvním úkonem ve věci, správní orgán zde důkazní řízení nekoná a vychází pouze ze skutečností jemu známých, potažmo vyšlých najevo. Není přitom sporu, že žalobce pobýval na území ČR nelegálně, bez platného víza či jiného oprávnění k pobytu a prokazoval se padělaným dokladem. Žalobce byl s tímto srozuměn a činil tak úmyslně. Na základě zjištěného skutkového stavu žalovaná přistoupila k zajištění cizince, a to zejména z důvodů předcházejících žalobcovu zajištění. Z nich oprávněně dovodila, že žalobci nelze uložit zvláštní opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců, neboť je shledala neúčelnými či nemožnými. Zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území je povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly. Dále sem náleží finanční záruka složená cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo nebo povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené. Vzhledem k tomu, žalobce nemá na území ČR stálou adresu, a, jak uvedl v žalobě, ani žádné finanční prostředky, žalovaná dospěla k přesvědčení o neaplikovatelnosti uvedeného ustanovení. Toto stanovisko je podepřeno též skutečností, že žalobcova důvěryhodnost je citelně oslabena. Osoba vědomě a úmyslně porušující právní řád ČR neposkytuje záruku, že bude spolupracovat s orgány policie a bylo nutné zohlednit reálné nebezpečí, že by se žalobce mohl skrývat, opatřit si nové doklady či vycestovat z území ČR, a tímto mařit výkon soudního rozhodnutí. Uvedené je podepřeno též skutečností, že žalobce splnil podmínky dle § 119 zákona o pobytu cizinců, pročež bylo zahájeno řízení o vyhoštění (rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-24/ČJ-2017-020023). Z předešlého Pokračování - 6 - 53A 2/2017 jednání žalobce byl zřejmý jeho úmysl setrvat na území ČR, dal jím též najevo svůj postoj k právnímu řádu České republiky, který vědomě porušoval. Nelze tedy rozporovat postup žalované směrem k žalobci. Zajištění žalobce na základě citovaného ustanovení zákona je legálním a skutkovými zjištěními podepřeným postupem žalované, neboť žalobce při svém pobytu na území ČR jednal v rozporu s chráněnými zájmy deklarovanými zákonem o pobytu cizinců. Uzavírá se, že žalovaná dostatečně zhodnotila skutkový stav, aby vydala rozhodnutí o zajištění žalobce, neboť oprávněně dospěla k závěru, že za prokázaného jednání by mírnější donucovací opatření nebyla účinná. Uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců bylo shledáno nedostačujícím, jelikož do doby zajištění nebyla složena žádní finanční záruka, žalobce neprokázal, že by disponoval hotovostí, která by mu umožnila složit nějakou finanční jistotu, ani neosvědčil, že by byl za něj připraven složit peněžní prostředky státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území ČR. Napadeným rozhodnutím byla dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta trvání zajištění na dobu 30 dnů. Vzhledem k předpokládané složitosti přípravy správního vyhoštění lze tuto lhůtu považovat za dostatečnou a přiměřenou, což žalovaná také uspokojivě odůvodnila. Lze se ztotožnit se závěry žalované, že napadené rozhodnutí je zcela vhodným a přiměřeným opatřením, když jiná, mírnější opatření, by byla z hlediska jednání žalobce zjevně nedostatečná. Žalované je z běžné praxe známo, že v případě žalobce existuje reálný předpoklad realizace výkonu jeho vyhoštění z území členských států EU, a to ve stanovené době trvání zajištění, neboť v daném případě neexistuje překážka trvalejší povahy, která by vyhoštění žalobce bránila. Materiály nashromážděné a vyhodnocené za tímto účelem žalovanou, včetně skutečností sdělených žalobcem do protokolu, nenasvědčují, že by výkon vyhoštění nemohl být realizován. Žalovaná zjišťovala také případné rodinné a soukromé poměry, které má žalobce vázány na území ČR. Bylo postaveno najisto, že žalobce není občanem EU ani rodinným příslušníkem takové osoby a na území ČR se nenachází žádná osoba, vůči níž by měl vyživovací povinnost či ji měl v péči. Žalobce sám neuvedl žádnou osobu, vůči které by pociťoval své vyhoštění jako nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života. Do protokolu k dotazu uvedl, že celá jeho rodina žije na Ukrajině. Žalovaná se tedy důvodně přiklonila k názoru, že nebudou nepřiměřeně zasaženy soukromé a rodinné vazby žalobce a zásah do soukromé sféry jeho života bude zcela únosný v porovnáním s veřejným zájmem na tom, aby na území ČR pobývali pouze cizinci s oprávněním k pobytu a respektující právní řád ČR. Uzavírá se, že napadené rozhodnutí vychází z dostatečných skutkových zjištění, z nichž lze usoudit na splnění podmínek dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o pobytu cizinců, resp. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2. téhož zákona, bylo vydáno rozhodnutí o uložení vyhoštění žalobci (rozhodnutí žalované ze dne 28. 2. 2017, čj. KRPC-33973-24/ČJ-2017- 020023). Napadené rozhodnutí dostatečně odůvodňuje, proč nebyla užita zvláštní opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Stejně tak je uspokojivě odůvodněna lhůta trvání zajištění. Na základě uvedeného soud naznal, že napadené rozhodnutí je plně přezkoumatelné, žalobce na důkladně zjištěný skutkový stav řádně aplikoval předpisy o pobytu cizinců. Krajský soud tedy neshledal v postupu žalované nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu ve výroku ad I. v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Pokračování - 7 - 53A 2/2017 Současně v souladu s § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náklady řízení nad rámec její úřední činnosti nevznikly a navíc je ani nepožadovala.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. března 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka