53 A 3/2019

Plný text

č.j. 53 A 3/2019-39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: S. P. trvale bytem zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2019, č. j. KUJCK 14651/2019, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 29. 1. 2019, č. j. KUJCK 14651/2019, a rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 28. 6. 2018, č. j. MUPI/2018/27710, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Písek (dále také jako „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 28. 6. 2018, č. j. MUPI/2018/27710, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil tím, že dne 15. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 53 A 3/2019 3. 2018, v 8:28 hodin na 171 km volného úseku pozemní komunikace č. I/20 v k.ú. obce Selibov, okres Písek, ve směru jízdy od obce Protivín směrem na obec Písek řídil motorové vozidlo tov. zn. X, reg. zn. X a překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 45 km/hod v úseku, na kterém je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 90 km/hod. Výše uvedenému vozidlu byla radarovým rychloměrem RAMER 10C zadokumentována rychlost 140 km/hod, po odečtu maximální možné odchylky měřícího zařízení +/- 3 % vychází nejnižší možná rychlost v okamžiku měření 135 km/hod, čímž žalobce porušil § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Za tento přestupek uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení určené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 28. 6. 2018 žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 4. 4. 2019 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. V první žalobní námitce žalobce namítá nedostatečné zjištění místa spáchání přestupku, s čímž spojuje určité vady důkazního řízení.

5. Žalobce rovněž poukazuje na možné chyby měření. Námitky žalobce a jeho důkazní návrhy v tomto směru nebyly dle jeho názoru řádně vypořádány.

6. Dále žalobce uvádí, že v doplnění odvolání namítal, že si těsně před změřením rychlosti všiml rychle běžícího zvířete, které identifikoval jako jelena a podoba jeho jízdy v okamžik měření byla dána krajní nouzí.

7. Žalobce rovněž poukazuje na nezákonnost uložené sankce a na vady jejího odůvodnění.

8. Žalobce závěrem obsáhle zdůvodnil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu takovým způsobem, aby se z textu zveřejněného rozhodnutí podávalo jméno, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály.

9. Žalobce s ohledem na výše uvedené následně navrhuje, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě vznesené námitky odmítl a věcně se k nim vyjádřil. Vydaná rozhodnutí považuje za zákonná. Žalobu navrhuje jako nedůvodnou zamítnout.

IV. Průběh řízení před správními orgány

11. Ze spisového materiálu obstaraného v této věci krajský soud zjistil, že shora uvedeného dne na shora uvedeném místě měla být motorovému vozidlu řízeného žalobcem naměřena hlídkou Policie České republiky vyšší rychlost než v daném místě nejvyšší povolená rychlost.

12. Příkazem ze dne 3. 4. 2018 byl žalobce uznán vinným ze spáchání shora uvedeného přestupku, za což mu byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč. Příkaz byl žalobci doručen dne 5. 4. 2018. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 53 A 3/2019 13. Dne 11. 4. 2018 zaslal Ing. M. J. správnímu orgánu I. stupně podání nadepsané jako „Odpor S. P.“, jehož součástí byly identifikační údaje žalobce, Ing. M. J. a sdělení, že „Podávám odpor v nadepsané věci.“. Přílohou byla písemnost obsahující totožné skutečnosti a plná moc datovaná dnem 13. 4. 2018 bez jakéhokoli podpisu. Samotné e-mailové podání nebylo v souladu se zákonem elektronicky podepsáno.

14. Dne 16. 4. 2018 obdržel správní orgán I. stupně totožné podání jako dne 11. 4. 2018 s tím rozdílem, že e-mail byl v souladu se zákonem elektronicky podepsán Ing. M. J..

15. Z dalšího obsahu spisového materiálu je zřejmé, že správní orgán I. stupně akceptoval předloženou plnou moc a s Ing. M. J. komunikoval jako s obecným zmocněncem žalobce (doručoval mu, nechal jej nahlédnout do spisového materiálu).

16. Dne 14. 5. 2018 vydal správní orgán I. stupně usnesení adresované žalobci a Ing. M. J., ve kterém mu stanovil lhůtu 7 dnů k odstranění nedostatků udělené plné moci – chybějícího podpisu zmocnitele. Toto usnesení bylo dne 21. 5. 2018 doručeno žalobci, téhož dne bylo rovněž doručeno i Ing. M. J..

17. Dne 14. 5. 2018 proběhlo ústní jednání ve věci samé bez přítomnosti žalobce či Ing. M. J., je zde konstatováno zjištění vady udělené plné moci.

18. Dne 28. 5. 2018 zaslat Ing. M. J. správnímu orgánu prvního stupně e-mail, v jehož příloze se nacházel sken podepsané plné moci žalobce, plná moc je datována dnem 13. 4. 2018.

19. Usnesením ze dne 11. 6. 2018 vyzval správní orgán I. stupně žalobce a Ing. M. J. k předložení plné moci datované před podáním samotného odporu, k čemuž je konstatováno právě to, že plná moc je datována až po samotném podání odporu proti shora uvedenému příkazu.

20. Dne 25. 6. 2018 správní orgán I. stupně obdržel sdělení Ing. M. J., ve kterém tento uvádí, že „v reakci na vaši výzvu (…) sděluji, že výše zmíněný účastník řízení (tj. žalobce), byl k předmětnému dni zastoupen.“ K vyjádření byla opět připojena předmětná podepsaná plná moc ze dne 13. 4. 2018.

21. Následně správní orgán I. stupně rozhodl ve věci samé, žalobce podal proti tomuto rozhodnutí prostřednictvím Ing. M. J. odvolání, o kterém žalovaný rozhodl shora uvedeným způsobem.

V. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumává napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vychází přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). V projednávané věci bylo shledáno vad, ke kterým bylo nutno přihlédnout z moci úřední.

23. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 20. 1. 2019, a to za účelem seznámení účastníků řízení se svými zjištěními tak, aby se tito mohli řádně vyjádřit a za účelem provedení dokazování. V rámci jednání bylo provedeno jako důkaz sdělení žalobce doručené soudu dne 19. 12. 2019 a dne 23. 12. 2019. Jednání proběhlo bez účasti žalobce či jeho zástupce. Žalovaná v návaznosti na provedené dokazování závěrem uvedla, že správní řízení nemělo být vedeno, neboť daný příkaz nabyl právní moci.

24. Žaloba je důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 53 A 3/2019 25. Podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. platí, že soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že „nad rámec žalobních bodů proto přihlíží soud z úřední povinnosti pouze k vadám podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního, tedy k vadám, které by mohly mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, a to za předpokladu, že jsou bez dalšího patrné ze správního spisu a zároveň se jedná o vady takového charakteru a takové míry závažnosti, že brání přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 As 6/2007).“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 2732/15; důraz doplněn).

26. Krajský soud při svém posuzování věci dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí I. stupně, je stiženo závažnou procesní vadou, která brání přezkumu těchto rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

27. Jak krajský soud zjistil ze spisového materiálu, příkazem ze dne 3. 4. 2018, doručeného žalobci dne 5. 4. 2018, byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného přestupku. Tento příkaz byl vydán podle § 90 zákona o přestupcích. Podle § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor.

28. V projednávané věci byl odpor podán Ing. M. J., tj. osobou odlišnou od povinné osoby (žalobce). Vystupoval-li by Ing. M. J. jako obecný zmocněnec žalobce na základě plné moci, byl by povinen tuto plnou moc správnímu orgánu předložit spolu s učiněným úkonem – tj. zde spolu s podaným odporem, tzn., byl by povinen prokázat své zmocnění učinit takovýto úkon za žalobce samotného. Ing. M. J. předložil správnímu orgánu dne 11. 4. 2018 žalobcem nepodepsanou plnou moc, který byla nadto datována dnem 13. 4. 2018; podepsaná plná moc byla předložena až dne 28. 5. 2018, ke které dne 25. 6. 2018 Ing. M. J. k výzvě správního orgánu dodal, že byl žalobcem zmocněn ještě před samotným podáním odporu. Tuto skutečnost Ing. M. J. ničím nedoložil a správní orgán zcela zjevně bez jakékoli opory toto vyjádření akceptoval, když zmocnění Ing. M. J. neměl relevantně doloženo.

29. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne ze dne 27. 7. 2005, čj. 7 As 13/2005-62, č. 144/2007 Sb. NSS, „[u]dělení plné moci je třeba soudu vždy prokázat. To se může stát listinou obsahující prohlášení účastníka, jímž pověřuje zmocněnce svým zastupováním. (…) Při posuzování, zda písemná plná moc nebo ústní prohlášení účastníka o udělení plné moci mají potřebné náležitosti, je třeba vzít především v úvahu, zda spolehlivě prokazují oprávnění označeného zástupce jednat za účastníka řízení; smyslem těchto procesních úkonů je totiž prokázat soudu udělení plné moci. V případě, že je možné bez pochybností takové oprávnění dovodit z obsahu plné moci, ústního prohlášení účastníka, popřípadě z okolností, za kterých byla písemná plná moc soudu doručena nebo za kterých bylo učiněno ústní prohlášení, nemají případné vady v písemné plné moci nebo vady ústního prohlášení účastníka o udělení plné moci za řízení význam.“ Nejvyšší správní soud uvedené vyřknul ve vztahu k soudnímu řízení, lze to však bez dalšího vztáhnout i na řízení před správními orgány. „[P]lná moc (nebo také průkaz plné moci) je jednostranným prohlášením zmocnitele (účastníka správního řízení) především o rozsahu zmocnění a osobě, která byla zmocněna a dokládá, že se účastník Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 53 A 3/2019 správního řízení dohodl na svém zastoupení s jinou osobou (zmocněncem) a že mezi zmocněncem a zmocnitelem byla o tomto zastoupení uzavřena smlouva (ať již ústní či písemná). Ta má soukromoprávní povahu, typicky se jedná o smlouvu příkazní. Obsahem průkazu plné moci musí být konkrétní rozsah zmocnění (srovnej § 33 odst. 2 správního řádu), uvedení osoby, která je k zastupování účastníka zmocněna, podpis zmocnitele a je také třeba, aby plná moc obsahovala datum, není-li její časové omezení vyjádřeno ve vlastním textu, aby bylo zřejmé, od kterého konkrétního okamžiku je zmocněnec oprávněn úkony za zastoupeného činit.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 – 27).

30. Krajský soud přikročil k ověření stavu věci a usnesením ze dne 3. 12. 2019, č. j. 53 A 3/2019 – 29, vyzval samotného žalobce, aby se k dané plné moci, která mu byla soudem rovněž zaslána, vyjádřil a aby soudu sdělil, zda touto plnou mocí ze dne 13. 4. 2018 zmocnil Ing. M. J. ke svému zastupování v daném přestupkovém řízení. Toto usnesení bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 14. 12. 2018. Žalobce na výzvu soudu reagoval e-mailem dne 19. 12. 2019, ve kterém uvedl, že zasílá svoji odpověď a sděluje: „nejsem (si) vědom toho, že bych ve správním řízení zmocnil Ing. J. k mému zastupování. Plnou moc, kterou jste mi zaslali společně s výše uvedeným usnesením, nepoznávám.“ Dne 23. 12. 2019 pak obdržel krajský soud téže sdělení s podpisem žalobce prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Krajskému soudu nepřísluší z této skutečnosti vyvozovat další závěry, např. zabývat se tím, zda podpis žalobce na plné moc byl zfalšován či nikoli, proto se v tomto směru nijak nevyjadřuje. Tato sdělení žalobce byla při ústním jednání provedena jako důkaz. Ze sdělení žalobce plynou dvě podstatné skutečnosti: jednak si žalobce není vědom, že by Ing. M. J. zmocnil (tzn., buď vůbec nezmocnil, nebo si to nepamatuje, nebo neví, že by něco takového učinil), jednak to, že plná moc, která byla správním orgánům předložena, nepochází od žalobce, když ten tuto plnou jako takovou nepoznal, z čehož lze prostým jazykovým výkladem usuzovat, že nepoznal ani svůj podpis na této plné moci. Krajský soud má přitom za to, že v souladu § 4 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, může od žalobce očekávat při udělování plných mocí, tj. uzavírání dohod vedoucích k jeho zastupování, běžnou péči a opatrnost, jakož i přehled o tom, kdy tak v rámci řízení o trestním obvinění žalobce učinil či neučinil 31. Na základě uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že Ing. M. J. nebyl žalobcem zmocněn k tomu, aby jej v řízení před správními orgány zastupoval. Podpis na plné moci, kterou Ing. M. J. správnímu orgánu I. stupně předložil, nebyl žalobcův, čehož si musel být Ing. M. J. vědom; hodnotit postup Ing. M. J. v tomto směru krajskému soudu v pozici soudu správního nepřísluší. Je bez jakýchkoli pochyb zřejmé, že Ing. M. J. nebyl oprávněn podat odpor proti vydanému příkazu; tento odpor byl podán osobou zjevně nepříslušnou (neoprávněnou) a neměl být správními orgány brán v potaz. Vydaný příkaz proto nabyl marným uplynutím lhůty k podání odporu právní moci a řízení, které správní orgány vedly, nemělo být vůbec vedeno. Z tohoto důvodu je správní rozhodnutí I. stupně, jakož i žalobou napadené rozhodnutí nezákonné.

32. Takovouto vadu přitom musel soud zohlednit z úřední povinnosti, neboť uvedené závažné procesní pochybení správních orgánů brání soudu přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí, neboť to nemělo být vůbec vydáno. Za takové situace není možné, aby soud poskytl žalobci ochranu jeho veřejných subjektivních práv (§ 2 s. ř. s.) v mezích jím uplatněných žalobních bodů, neboť by ve své podstatě poskytoval ochranu právům, které Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 53 A 3/2019 s ohledem na právní moc předmětného příkazu neexistují. Z tohoto důvodu se krajský soud uplatněnou žalobní argumentací nezabýval.

33. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. Nad rámec uvedeného krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 – 177, která se požadavkem žalobce, resp. jeho právního zástupce podrobně zabývala.

VI. Závěr a náklady řízení

34. Vzhledem k tomu, že se správní orgány dopustily v řízení procesních vad, které měly vliv na zákonnost jejich rozhodnutí, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 3 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Učinil tak při jednání, neboť opačným postupem by mohl své rozhodnutí zatížit vadou spočívající v nepředvídatelnosti takovéhoto rozhodnutí, jakož i proto, aby mohl při samotném jednání provést důkaz shora uvedeným vyjádření žalobce.

35. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora, tj. tím, že Ing. M. J. nebyl osobou oprávněnou k podání odporu proti předmětnému příkazu, který tak nabyl v souladu se zákonem právní moci. Pro úplnost krajský soud dodává, že správní orgány se budou muset vypořádat i s žalobcem případně již uhrazenými náklady řízení, k jejichž úhradě byl žalobce dle prvostupňového správního rozhodnutí povinen.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšné žalobce, tento dosáhl požadovaného zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení, nicméně s ohledem na okolnosti projednávané věci mu v souladu s § 60 odst. 7 s. ř. s. nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.

37. Podle § 60 odst. 7 s. ř. s. platí, že jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům zcela nebo zčásti nepřiznává, s čímž byli účastníci při jednání seznámeni.

38. Tyto důvody zvláštního zřetele hodné krajský soud v této věci spatřuje zaprvé v tom, že ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí bylo přistoupeno ze zcela jiných důvodů, než které byly uplatněny v žalobě.

39. Druhý okruh takovýchto skutečností spatřuje krajský soud v nestandardních okolnostech jednání žalobce v průběhu řízení před správními orgány a v tomto soudním řízení správním. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí, o kterém musel vědět, že nemělo být vydáno, když on sám odpor proti danému příkazu nepodal. Stejně tak nepodal ani odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Je zarážející, že žalobce akceptuje proběhnuvší správním řízení, brojí proti postupu správních orgánů žalobou, když vlastně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 53 A 3/2019 on sám v řízení před správními orgány vůbec nevystupoval a cizí nezmocněná osoba za něj bez jakéhokoli oprávnění jednala. Na jednání této osoby žalobce podanou žalobou bez dalšího navazuje. To, že správní orgán I. stupně řešil nedostatky plné moci předložené Ing. M. J. je žalobci známo, neboť správní orgán své výzvy týkající se plné moci zasílal jak Ing. M. J., tak žalobci samému. Žalobce na tyto výzvy nereagoval, nechal proběhnout správní řízení, podal správní žalobu, ve které implicitně přijal jednání Ing. M. J. za vlastní, a následně sdělil soudu, že Ing. M. J. nikdy plnou moc neudělil. Žalobci přitom nepřišlo vůbec znepokojující, že někdo cizí jedná jeho jménem v jeho přestupkové věci, což svědčí buď o velmi hrubém nezájmu žalobce, či o sledování zcela jiného cíle, který je znám pouze žalobci a Ing. M. J. Krajskému soudu není známo, co bylo důvodem jednání Ing. M. J., není mu ani známo, co vedlo žalobce k jeho postupu, má však za to, že byť správní orgány nezareagovaly na nastalou situaci správně, s ohledem na nestandardnost popsané situace by přiznání náhrady nákladů řízení žalobci bylo v rozporu s principem spravedlnosti, když je zcela zjevné, že základ pro nastalou situaci vytvořil dílem sám žalobce, dílem Ing. M. J.. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 20. ledna 2020 Mgr. Bc. et Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.