53 A 7/2017
č. j. 53 A 7/2017-19
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí správního orgánu, kterým byl žalobce uznán vinným z úmyslného drobného ublížení na zdraví. Soud se domníval, že rozhodnutí nebylo opřeno o důkazy, které by vyloučily pochybnosti o skutečném průběhu incidentu. Znalecký posudek nevyjádřil, že by hematomy mohly vzniknout až desítky minut po útoku, což bylo v rozporu s vývojem podkožních krevních výronů. Soud upozornil, že nebylo zohledněno, že žalovaná vstoupila do bytu proti vůli žalobce, a že její tvrzení nebylo podloženo důkazy.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Ing. J.Š,, bytem X, zast. JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Hroznová 470/13, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13. 6. 2017 č. j. KUJCK 71558/2017, t a k t o:
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 13. 6. 2017 č. j. KUJCK 71558/2017 a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 4. 5. 2017 č. j. SO/18962/2016 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11. 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 28. 6. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2017 č. j. KUJCK 71558/2017, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku a za to mu uložena pokuta. Prvostupňové rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím zrušeno ve výroku o náhradě nákladů řízení. V žalobě se poukazuje na to, že prvostupňový správní úřad při svém původním rozhodování vycházel výlučně z tvrzení poškozené Ing. M.Š. Tato skutečnost našla odraz v rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2017, ve kterém bylo poukazováno na závěry plynoucí z lékařských ošetření. V lékařských zprávách dne 23. 9. 2016 a 29. 9. 2016 se uvádí, že žádné zranění shledáno nebylo a diagnóza, následná léčba vycházela ze subjektivních pocitů poškozené. Fotografie nekorespondují s tím, co poškozená v průběhu řízení uvedla. Žalobce i poškozená popisují skutkový děj odlišně, námitkami žalobce se žalovaný nezabýval, a tudíž nezjistil stav, vůči němuž by nebylo možné vyslovit důvodné pochybnosti o úmyslném drobném ublížení na zdraví. Řízení pak bylo doplněno o čestné prohlášení přítelkyň poškozené a byl opatřen znalecký posudek z oboru soudního lékařství. Po tomto doplnění dokazování bylo vydáno identické rozhodnutí. Znalec připustil, že je možné, že mechanismus zranění se udál tak, jak jej poškozená popisuje, ke stáří výronu se vyjádřit nemohl, učinil tak v obecné rovině. Ke konkrétní věci uvedl, že hlubší struktury zasaženy nebyly a lze předpokládat, že vybarvení podkožního výronu muselo nastat v krátké době po bezprostředně působícím násilí, přičemž takové podkožní krevní výrony mizí po 10 až 20 dnech. Stejný závěr jako původně učinil správní orgán bez ohledu na to, že žalobce je pravák. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že spolehlivě bylo prokázáno jediné, a to, že účastníci jsou ve velmi nepřátelských vztazích, které plynou zejména z toho, že v rámci soudního řízení o výchově a výživě nezletilých dětí bylo proti vůli poškozené rozhodnuto tak, že děti byly svěřeny do střídavé péče obou rodičů. V zájmu zajištění péče o děti si žalobce pořídil byt, kde s dětmi žije. Poškozená neměla nejmenší důvod do tohoto bytu vstupovat. Dobře věděla, což plyne z opatrovnického spisu, že otec dětí je schopen se o ně postarat a byl to otec dětí, který byl na druhé mateřské dovolené. Přestože mezi účastníky jsou mimořádně nepřátelské vztahy, nikdy si poškozená nestěžovala, že by snad od bývalého manžela byla fyzicky napadená a také v projednávané věci není její tvrzení ničím objektivně podloženo. Veškeré diagnózy vycházely ze subjektivních stesků poškozené, hematomy nebyly zjištěny v časovém úseku, který by intenzitě útoků odpovídal. Nebyly zjištěny ani následně, přítelkyně poškozené vyslechnuty nebyly, podaly čestné prohlášení avšak nikoli o tom, jak ke zranění poškozené došlo. Správní orgány obou stupňů se nevypořádaly se skutečností tak, jak ji poškozená popisovala, že k atakům mělo dojít. Nevypořádaly s tím, že žalobce je pravák a umístěné zranění by tudíž nekorespondovalo s mechanismem zranění, které oba tvrdí. Podle přesvědčení žalobce bylo správní řízení vedeno výlučně proto, aby výsledek mohl být zneužit ve sporech o výchově a výživě nezletilých dětí. Rozhodnutí nevychází z objektivně zjištěných skutečností a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno v rozporu s původním stanoviskem žalovaného a v rozporu se závěry znaleckého posudku. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že vycházel ze skutečností vyplynulých ze znaleckého posudku a fotografií pořízených přítelkyněmi poškozené a jejich čestných prohlášení. Tvrzení poškozené, že byla udeřena žalobcem pravou či levou rukou se jeví žalovanému jako věrohodné. Uvedla, že žalobce je přeučený levák. Okolnost, že poškozená si nikdy nestěžovala na fyzické napadení manželem, neznamená, že se tak nemohlo stát inkriminovaného dne. Připouští, že z prvotní lékařské zprávy vyplývá, že diagnóza byla stanovena na základě subjektivních pocitů poškozené. Vedle toho však byly provedeny další důkazy, které tvrzení poškozené podporují a doplňují se vzájemně. Rozhodnutí o vině bylo opřeno o znalecký posudek, který připustil, že krevní výrony mohou vznikat až během desítek minut. Proto se jeví pravděpodobné, že ke vzniku hematomu došlo až po návštěvě lékaře. Tvrzení poškozené odpovídají fotografie pořízené přítelkyněmi a jejich čestná prohlášení. Popis zranění podaný poškozenou podporují provedené důkazy, lékařská zpráva z 12. 9. 2016, pořízené fotografie a znalecký posudek. Výpověď poškozené není v rozporu s fotografiemi, které dokládají snímek jednoho hematomu. Znalec nesprávně uvedl, že na fotografiích jsou zachyceny dvě různé části trupu. Správní orgán I. stupně zjistil skutečný stav věci, že o něm nejsou žádné pochybnosti a nepřekročil meze správního uvážení. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Magistrát města České Budějovice převzal dne 17. 10. 2016 oznámení přestupku podle § 49 odst. 1 písm. a), c) zák. č. 200/1990 Sb., v novelizovaném znění, kterého se měl dopustit žalobce dne 12. 9. 2016 okolo 21 hodin v Č. B., B. 35, v 6. patře panelového domu, kdy za přítomnosti dětí fyzicky napadl M.Š., do které strkal a pak jí udeřil pěstí do žeber a slovně napadl, čímž poškozené způsobil zranění spočívající v pohmoždění hrudníku, které si vyžádalo lékařské ošetření v Nemocnici v Českých Budějovicích, traumatologické ambulanci. V úředním záznamu policie ze dne 14. 9. 2016 se uvádí, že poškozená se za žalobcem dostavila, aby domluvila zpětné předání dětí a že jde děti zkontrolovat. Žalobce jí sdělil, že děti ji neukáže, na děti zavolala přes uzavřené dveře. Žalobce otevřel dveře do bytu, žalobkyni slovně napadal, dětem uložil, aby odešly do pokoje, poškozenou uchopil za obě paže, couval s ní k výtahu a přitom jí udeřil levou rukou do oblasti hrudníku. Poškozená na chodbě brečela, žalobce jí umožnil přístup do bytu, aby na chodbě nedělala scény. Poškozená vzala v bytě obě děti a odešla do svého bydliště. Doma měla bolesti v oblasti hrudníku, kam byla udeřena, a proto se dala vyšetřit na traumatologii v nemocnici. Zpráva traumatologické ambulance Nemocnice České Budějovice je datována dne 12. 9. 2016 a je z ní patrné, že tento den ve 22:15 hodin byla poškozená vyšetřená, přičemž uvedla, že kolem 21:00 hodiny byla udeřena manželem pěstí do žeber vpravo a má bolesti. Uvádí se palpačně bolestivost pod pravým prsem, hematom, krepitace nebo podkožní emfyzém nezjištěn, RTG bez známek traumatu na zobrazeném skeletu. Podle zprávy chirurgického oddělení EUC Kliniky České Budějovice ze dne 23. 9. 2016 si poškozená stěžovala na bolesti vpravo v dolním okraji žeber. Objektivně vpravo na hrudníku zjištěno, že je bez hematomu, bez krepitace. Ve stejném smyslu je formulován nález z 29. 9. 2016. Ve spise jsou založeny fotografie pořízené přítelkyněmi poškozené. Dne 14. 9. 2016 se žalobkyni dostalo poučení o návrhovém přestupku a dále žalobkyně udělila souhlas ke zproštění zachování mlčenlivosti v souvislosti se zdravotními službami pro účely trestního řízení. Návrh na projednání přestupku proti občanskému soužití poškozená podala dne 7. 11. 2016. Poškozená dne 30. 11. 2016 při jednání uvedla, že do bydliště žalobce se dostavila proto, aby zjistila, zda děti jsou v pořádku. Žalobce neměl šanci zapadnout do bytu, aniž by děti věděly, že tam byla. Žalobce nebyl schopen jí říci, kdy děti přiveze. Žalobkyni začaly nadávat, posílal děti do pokoje. Žalobkyni chytil oběma rukama za paže, silou jí vystrčil na chodbu a v ten okamžik bouchl silou pěstí do žeber a zabouchl dveře. Na chodbě začala brečet, žalobce ji vtáhl do bytu. Děti odvedla domů, na pohotovost dojela vozidlem, řídila přes bolest. V nemocnici žalobkyni sdělili, že má naražená žebra. Po zmizení modřiny jí byla předepsána rehabilitace. Žalobce uvedl, že zvonění na domovní zvonek se ozvalo v době, kdy se s dětmi díval na večerníček, zvonění opakovaně trvalo asi 154 minuty. Po zvonění, které trvalo15 minut, se šel podívat, kdo zvoní. V té době zjistil, že měl 15 zmeškaných telefonních hovorů od poškozené. Zvonila poškozená, otevřel jí dveře, ale nechtěl, aby šla dovnitř. Poškozená se nacpala do bytu žalobce, povídala si s dětmi a žalobce požadoval, aby odešla. To však neučinila, proto jí žalobce vytlačil na chodbu. Tam poškozená dostala hysterický záchvat, což se žalobci jevilo vůči sousedům nevhodné, a proto jí vpustil do bytu. Děti odvedla pryč. Poškozenou fyzicky nenapadl. K lékařské zprávě uvedl, že poškozená není hloupá, ví, že naražená žebra se nedají na rentgenu prokázat. Bolestivost je subjektivní záležitostí. Poškozená nesouhlasila s časovým údajem o zvonění na domovní zvonek, stála v předsíni bytu a neměla hysterický záchvat, křik byla reakce na bolest způsobenou úderem pěstí. Dítě v náručí neodnášela, toho by schopna nebyla, dítě šlo samo. Dne 19. 12. 2016 bylo vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce postižen pro prve uvedený přestupek, za který mu byla uložena pokuta ve výši 2.000 Kč. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce žalovaným dne 2. 2. 2017 zrušeno a věc vrácena prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání. Bylo tak učiněno s úvahou, že byla porušena zásada materiální pravdy, neboť nebyl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Část výroku o vině neměla oporu v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poškozená byla opětovně vyslechnuta dne 8. 3. 2017, trvala na tom, co již uvedla při své předchozí výpovědi a poukázala na fotografie pořízené v zaměstnání L.M. a Ing. K.M., fotografie byly pořízeny dne 16. 9. a 18. 9. 2016. Při jednání byly shlédnuty. K fyzickému napadení došlo mezi dveřmi, žalobce do poškozené strkal rukama a vystrčil ji ven, poté následovala rána pěstí a uzavření dveří. Když na chodbě křičela, žalobce ji vtáhl do bytu, žalobce k tomu, co poškozená uvedla, sdělil, že je pravák, má dominantní pravou ruku. Správní orgán předvolal L.M. a K.M. jako svědky. Svědecké výpovědi provedeny nebyly, L.M. sdělila, že fotografii pořídila dne 16. 9. 2016 v zaměstnání podle požadavku poškozené. Potvrdila, že na snímku je skutečně poškozená, hádce přítomna nebyla a více informací poskytnout nemůže. Ing. K.M. uvedla, že fotografie pořídila v místě přechodného bydliště v Praze dne 18. 9. 2017. Bylo tak učiněno na žádost poškozené, jako důkazní materiál osvědčující pohmožděniny v oblasti žeber. Řízení bylo doplněno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Znalec podal výčet podkladů, ze kterých vycházel a uvedl, že poranění není považováno za poškození zdraví, obvyklé léčení se pohybuje do 7 dnů. Skutečná délka léčení vycházela ze subjektivních stesků poškozené. K objektivizaci podkožního krevního výronu je tu pouze záznam ošetřující lékařky z 21. 9. 2016. Pokud by údaj bylo možno nahlížet jako objektivizovaný, pak objektivizace podkožního krevního výronu by měla pouze vliv na mechanismus vzniku popisovaného zhmoždění hrudní stěny. Ke zhmoždění hrudní stěny došlo působením jakéhokoli tupého či oblého předmětu. Podle popisu lékařky z 21. 9. 2016 lze připustit, že úder mohl být veden pěstí silou malé intenzity. Ke stáří výronů zřejmých z fotografie se nelze vyjádřit. Ke krevním výronům dochází zpravidla během několika minut, případně až desítek minut, jsou-li zasaženy hlubší struktury. V daném případě hlubší struktury zasaženy nebyly, protože jde o úder do hrudníku, kde jsou uložena žebra, pevná struktura a lze tedy předpokládat, že k vybarvení podkožního krevního výronu by mělo dojít v krátké době po bezprostředně působícím násilí. Vymizení krevních výronů lze předpokládat po 10 až 20 dnech od doby jejich vzniku v závislosti na jejich velikosti. Dne 4. 5. 2017 byl žalobce uznán vinným přestupkem podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona pro úmyslné narušení občanského soužití drobným ublížením na zdraví tím, že dne 12. 9. 2016 v době kolem 21:00 hodin v konkrétním místě napadl poškozenou a způsobil jí zranění spočívající v pohmoždění hrudníku, které si vyžádalo lékařské ošetření. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 2.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí se popisují shromážděné důkazy. Ze znaleckého posudku se dovozuje, že došlo k zranění poškozené, které zanechalo pohmožděniny, ty se vybarvily a byly fotograficky zaznamenány přítelkyněmi poškozené, které se k fotografiím vyjádřily ve svých čestných prohlášeních. Výpověď poškozené byla zhodnocená jako věrohodná, protože ta vypovídala spontánně a je v souladu se znaleckým posudkem o popisu zranění, jeho vzniku a léčení. To dokreslují čestná prohlášení přítelkyň žalobkyně a jimi pořízené fotografie. Protiprávní jednání žalobce je patrné z průběhu přestupkového řízení, proto se uzavírá, že žalobce se daného přestupku dopustil. V odvolání proti tomuto rozhodnutí se především poukazuje na to, že jsou tu nejzásadnější pochybnosti o tom, zda poškozená utrpěla nějaké zranění. Upozorňuje se na vztahy mezi účastníky, dobu, kdy k incidentu došlo a okolnost, že poškozená vstoupila do bytu pouze z důvodu, aby vyvolala konflikt a docílila dokladu o tom, že žalobce je agresorem pro účely rozhodování o výchově dětí v opatrovnickém řízení. Znaleckým posudkem nebylo stanoveno najisto, že zranění poškozené mělo vzniknout tak, jak bylo poškozenou tvrzeno. Odvolání proti výroku o vině a sankci bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že prvostupňový správní orgán uvedl, že objasnil skutečný stav věci, zhodnotil důkazy ve vzájemných souvislostech samostatně a dospěl k závěru, že žalobce protiprávní jednání spáchal. S tím se žalovaný ztotožnil. Poukázal na zjištění plynoucí především ze znaleckého posudku, z něhož vyplývá, že hematom byl způsoben úderem pěsti vedeným silou malé intenzity. Znalec se vyjádřil k době vzniku hematomů a žalobce fyzický kontakt se žalobkyní přiznal. Bylo přihlédnuto k celkové emotivně vypjaté situaci vyvolené manželskou krizí a provedenými důkazy byl řádně objasněn skutečný stav věci. Námitka žalobce o účelovém vyvolání konfliktu byla vypořádána tak, že jedná se o spekulativní vyjádření žalobce. Poškozená logicky vysvětlila důvod své návštěvy a dovozuje se, že věrohodnost tvrzení poškozené je podepřena provedenými důkazy. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, jímž byl žalobce postižen pro přestupek podle § 49 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, kdy měl úmyslně narušit občanské soužití drobným ublížením na zdraví. Se zřetelem k tomu, co namítá se v žalobě, je zapotřebí se vypořádat s tím, zda úsudek o tom, že přestupek, tak jak byl za něj žalobce postižen, je spisovou dokumentací prokázán a zda rozhodnutí má oporu ve spise. Správní orgány obou stupňů při svém rozhodování vycházely z výpovědí obou účastníků incidentu, bylo k dispozici několik lékařských zpráv, fotografická dokumentace pořízená dvěma přítelkyněmi žalobkyně a znalecký posudek z oboru soudního lékařství. Tyto důkazy byly v obou instancích zhodnoceny a žalovaný učinil závěr, že tvrzení poškozené je právě v souladu s prve uvedenými důkazy a její výpověď hodnotil jako věrohodnou. Takový úsudek však nepovažuje soud za správný a nemá oporu ve spisové dokumentaci. Tvrzený incident se měl odehrát konkrétního dne ve 21:00 hodin. Do traumatologické ambulance Nemocnice v Českých Budějovicích se žalobkyně dostavila ve 22:00 hodin, žádné hematomy zjištěny nebyly. Hematomy ani jiné viditelné poškození nebylo shledáno při kontrolách na chirurgickém oddělení polikliniky ve dnech 23. 9. a 29. 9. 2017. Poškozená tvrdila, že byla žalobcem silou udeřená poté, co byla vystrčena na chodbu domu pěstí, žalobce takový útok popírá. Čestná prohlášení přítelkyň žalobkyně nelze jako důkaz použít, protože čestné prohlášení lze využít výlučně tehdy, není-li důkaz, který je čestným prohlášením nahrazován, možno provést. Tak tomu však v souzené věci není, protože čestnými prohlášeními nahrazuje se svědecká výpověď, se kterou správní orgán nejprve uvažoval, avšak následně takový důkaz neprovedl, proto čestnými prohlášeními argumentovat nelze. Jsou tu ještě fotografie pořízené mobilem, které mají hematom na těle poškozené prokázat. Jediná lékařská zpráva, ve které se ustupující hematom uvádí je nález praktické lékařky z 21. 9. 2016, který však součástí spisové dokumentace není. Proto lze vycházet z toho, co uvedli účastníci, z doložených lékařských zpráv, fotografické dokumentace a znaleckého posudku. Znalecký posudek však nevyznívá v tom smyslu, jak uvádí se v odůvodnění napadeného rozhodnutí stran věrohodnosti poškozené a prokázání skutku, že stal se tak, jak uvádí se ve výroku rozhodnutí. I znalec uvádí k objektivizaci podkožního krevního výronu, že ten je popisován pouze v záznamu ošetřující lékařky z 21. 9. 2016. V žádném jiném lékařském nálezu, které jsou tu ještě další tři, žádný hematom zjištěn nebyl. Znalec se pak dále vyjádřil k možnému zhmoždění hrudníku, kdy připustil, že zhmožděnina tak, jak je dokladována fotodokumentací, úderem pěstí vzniknout mohla, přičemž takový úder byl veden silou malé intenzity. Poznamenává se, že poškozená výslovně ve své účastnické výpovědi před správním orgánem uvedla, že jednalo se o silný úder pěstí. Ke stáří podlitin zachycených na fotodokumentaci se znalec vyjádřit nemohl. Argumentuje-li správní orgán znaleckým posudkem o době, kterou si vytvoření podlitin tohoto typu vyžádá, pak to, co uvádí se v napadeném rozhodnutí, zcela se znaleckým posudkem nekoresponduje. Znalec rozlišuje dva typy možného vzniku hematomů, kdy v jednom typu podlitin dochází ke krevnímu výronu během několika minut a pak jsou tu hematomy, které vznikají až desítky minut. V daném případě nebyly zasaženy hlubší struktury. Právě z toho důvodu kam měl úder směřovat, kdy pod kůží v daném místě jsou žebra, lze předpokládat, že k vybarvení podkožního krevního výronu by mělo dojít v krátké době po bezprostředně působícím násilí. Uplynula-li mezi incidentem a návštěvou traumatologické ambulance více než hodina, pak úsudek žalovaného o pravděpodobnosti vzniku hematomu až po návštěvě v takové ambulanci v souladu se závěrem znaleckého posudku není, jestliže znalec uvedl, že mělo by se to stát v krátké době bezprostředně po působícím násilí. Z rozlišení doby vzniku hematomů provedené znalcem je zjevné, že hematom by musel vzniknout během několika minut, protože tu nejde o případ, kdy hlubší struktury zasaženy byly a ani být nemohly a hematom proto nemohl vznikat až desítky minut. Znaleckým posudkem, jak se ho žalovaný dovolává, není tvrzení žalobkyně spolehlivě prokázáno. Konfliktní vztahy mezi bývalými manžely jistě nelze řešit fyzickým násilím ani nevhodnými verbálními útoky, avšak při úsudku o tom, zda skutek se stal tak, jak tvrdí poškozená, bylo zapotřebí vzít v úvahu, jak k celému incidentu došlo. Žalobce má pravdu v tom, že poškozená v jeho bytě neměla co dělat. Do tohoto bytu neměla důvod vstupovat a byla-li tu jakákoli dohoda o tom, že v dané době o děti pečuje jejich otec, pak to nebyl jakýkoli důvod k tomu, aby poškozená šla děti kontrolovat. Tím spíše za situace, kdy oba účastníci nejsou v žádném rozporu v tom ohledu, že otec dětí byl na mateřské dovolené s mladší dcerou, a tudíž je zcela zjevné, že byl schopen péči o obě děti zajistit. Poškozená tudíž neměla žádný důvod do bytu žalobce vstupovat a jakoukoli kontrolu dětí provádět. Žalobce doslova ve své účastnické výpovědi uvedl, že poškozená se mu do bytu nacpala, z účastnických výpovědí vyplývá, že stalo se tak proti vůli žalobce a ten sledoval záměr, aby byt opustila. Okolnost, že poškozená do bytu vnikla, aniž k tomu získala přivolení žalobce, zůstala nezhodnocena. Právě proto, že poškozená do bytu žalobce vnikla bez jeho vyzvání, proti jeho vůli, podílela se tak na vzniku konfliktní situace. Další rozpor v úsudku žalovaného je tu v hodnocení souladu fotografií a znaleckým posudkem. Znalec především poukázal na to, že podlitiny se nacházejí na boční straně hrudníku nikoli na přední straně hrudníku. Dále uvedl, že k těmto krevním výronům se podle fotografií ke stáří podlitin vyjádřit nelze. Podal-li znalec z oboru soudního lékařství posudek na podkladě lékařských nálezů, pak zcela nepochybně zjistil, kam měl úder vést. Je tu proto nesoulad mezi tím, jak jsou hematomy dokumentovány na fotografiích a jaký úsudek učinil znalec. I pro tento důvod tu žádný soulad mezi tvrzením poškozené a znaleckým posudkem není. Možný mechanismus úderu znalec neřešil, protože taková otázka mu nebyla položena. Vyjadřoval se pouze k tomu, jakým předmětem a jak velkou silou mohly hematomy podle předložené fotodokumentace vzniknout. Žalovaný se zabýval tím, kterou rukou mohl být úder proti poškozené veden a učinil zjištění, že poškozená jako bývalá manželka by snad měla vědět, zda její bývalý manžel je pravák či levák. Tvrzení žalobce, který výslovně při jednání před správním orgánem prvního stupně uvedl, že je pravákem, zůstalo nezhodnoceno. Rozhodnutí je ve své podstatě v této pasáži formulováno tak, že tvrzení poškozené o tom, je-li žalobce pravák či přeučený levák je pravdivé. Takové zjištění však oporu ve spisové dokumentaci nemá. Pro prve uvedené důvody nelze přisvědčit žalovanému, že skutkový stav byl zjištěn tak, že o něm nejsou pochybnosti. Nesprávné posouzení daného skutku, pak spočívá ve vadném hodnocení důkazů tak, jak předpokládá § 50 odst. 4 správ. řádu. Ve smyslu tohoto předpisu má být přihlédnuto k tomu, co uvedli účastníci, což v souzené věci znamená, že bylo zapotřebí vypořádat se též s tím, co uvedl žalobce sám. Dále zůstalo nezohledněno, že to byla právě žalobkyně, která svým počínáním zavdala důvody ke vzniku konfliktu. Závěry tak jak je učinil k jednotlivým otázkám znalec z oboru soudního lékařství, nebyly vyloženy tak, jak se v odůvodnění rozhodnutí uvádí. Věrohodnost tvrzení poškozené dalšími důkazy prokázána není a úsudek o tom, že incident jí vyprovokován nebyl, oporu ve spise nemá. V té souvislosti soud připomíná, že žalobkyně se měla po delší časový úsek snažit na žalobce dozvonit, což nevyvrací ani jeden z účastníků konfliktu. Soud proto uzavřel, že skutkový stav nebyl zjištěn tak, jak předpokládá § 3 správ. řádu a hodnocení důkazů neodpovídá požadavkům § 50 odst. 4 téhož předpisu. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Protože prvostupňové rozhodnutí je stiženo stejnými vadami, zrušil soud současně s odkazem na ustanovení § 78 odst. 3 s.ř.s. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch, proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228 Kč, představující soudní poplatek v částce 3.000 Kč, odměna advokáta za dva úkony právní služby po 3.100 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč a dalších 1.428 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupkyně žalobce plátcem. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. prosince 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : P. J.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.