53 A 8/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M.S:, bytem X, zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 4. 2016, čj. KUJI 33709/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 1. 6. 2016 Krajskému soudu v Hradci Králové postoupenou dne 8. 9. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2016, čj. KUJI 33709/2016, sp. zn. OOSČ 237/2016 OOSC/81, jímž bylo dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 15. 2. 2016, čj. OVV/2395/2015 D-1150/15 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) zčásti změněno tak, že ve výroku v popisu skutku za slovy „Tyršova a Štítného, kde byl“, se doplňuje „v 21:49 hod.“. Ve zbytku bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Shora uvedeným prvostupňovým rozhodnutím, jehož zrušení se žalobce též domáhá, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil z nedbalosti porušením právní povinnosti uvedené v § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona tím, že dne 2. 11. 2015 v obci Horní Cerekev, okr. Pelhřimov, na pozemní komunikaci na trase nám. T. G. Masaryka, Tyršova a Štítného, kde byl ve 21:49 hod. policejní hlídkou u domu č. p. 66 zastaven, řídil osobní vozidlo tov. zn. VW Golf, reg. zn. X (dále též „vozidlo“) po požití návykové látky v takové době, kdy byl ještě pod jejím vlivem, jak bylo zjištěno následným toxikologickým vyšetřením vzorků krve a moči odebraných v den spáchání přestupku (THC v krvi v době řízení v hodnotě 9,7 ng/ml). Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 10.000,-Kč, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců a úhrada nákladů spojených s projednáním přestupku ve výši 2.500,-Kč. Žalobce předně namítá, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to má za následek nezákonnost tohoto rozhodnutí, což odůvodňuje následujícími žalobními body. Žalobce brojí proti nestandardní době projednání přestupku, a to s ohledem na krátkou lhůtu (38 dní), během níž bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, z čehož žalobce dovozuje, že podanému odvolání nebyla věnována dostatečná pozornost a nebyly řádně zváženy a posouzeny veškeré odvolací důvody. Z uvedeného žalobce dovozuje porušení § 7 odst. 1 správního řádu žalovaným, čemuž nasvědčuje též skutečnost, že odvolání i jeho doplnění posuzovala tatáž oprávněná úřední osoba a je tedy zjevné, že odvolání nevěnovala dostatečnou pozornost, čímž porušila § 2 odst. 1 správního řádu. Žalobce dále namítá porušení svých ústavních práv, konkrétně čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, který sice pojednává o moci soudní, nicméně rovná práva nelze upírat účastníkům řízení před správními orgány. Žalobce se domnívá, že došlo též k porušení čl. 1 Ústavy, a to nepřiměřeně rychlým zamítnutím odvolání v porovnání s běžnou praxí správního orgánu. Žalobce vytýká žalovanému, že se nezabýval naplněním materiálních znaků přestupku, který je žalobci kladen za vinu. Žalobce se domnívá, že každé porušení pravidel nemusí být přestupkem, skutek je třeba vnímat v širších souvislostech a zvážit zejména možnost, zda žalobce mohl svým jednáním vůbec někoho ohrozit. Vzhledem k době spáchání přestupku byla tato možnost velmi nízká. Žalobce zpochybňuje také prokázání formální stránky přestupku, jelikož v celém řízení nebyla prokázána skutečnost, že by žalobce řídil pod vlivem THC, když tato návyková látka mu sice byla naměřena, nelze však prokázat jednoznačné ovlivnění v době řízení. Uvedená návyková látka má vliv na reakce 2-8 hodin po jejím užití, přičemž žalobce uvedl, že látku požil minimálně 12 hodin před kontrolou. Z toho žalobce usuzuje, že uvedená látka neměla na jeho reakce v silničním provozu žádný vliv. Z uvedeného žalobce dovozuje, že správní orgány využily presumpci viny, neboť jim pro uznání žalobce vinným stačila pouze skutečnost, že uvedenou návykovou látku měl žalobce v těle, přičemž tato látka je v těle uživatelů detekovatelná několik dní a ve vlasech i tři měsíce po jejím požití, ačkoli již nejde hovořit o jakémkoli ovlivnění. Závěrem žalobce navrhuje rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby, ve svém stručném vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále konstatoval, že o odvolání bylo rozhodnuto ve standardní lhůtě, která se nijak zásadně neliší od jiných případů. Ve vztahu k prokázání naplnění všech znaků přestupkového jednání žalobce má žalovaný za to, že na základě provedeného dokazování není nejmenších pochyb o skutečnosti, že žalobce se dopustil přestupku, z něhož byl uznán vinným. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Podle oznámení přestupku ze dne 2. 11. 2015, čj. KRPJ-110716/PŘ-2015-161713 a úředního záznamu ze dne 3. 11. 2015, čj. KRPJ-110716-4/PŘ-2015-161713PO bylo dne 2. 11. 2015 v obci Horní Cerekev, okr. Pelhřimov, v ulici Štítného u domu č. p. 66 ve 21:49 hod. policejní hlídkou zastaveno osobní vozidlo tov. zn. VW Golf, reg. zn. X (dále též „vozidlo“) řízené žalobcem, jemuž byly v uvedeném pořadí provedeny stěrem za slin a následně z potu testy na přítomnost jiných návykových látek DRUGWIPE 5S, oba s pozitivním výsledek na Cannabis. K tomu žalobce sdělil, že před dvěma dny vykouřil jednu cigaretu marihuany. Následně byl žalobce vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Po předchozím odmítnutí žalobce věc telefonicky konzultoval s právníkem, aby se nakonec rozhodl lékařské vyšetření v nemocnici Pelhřimov podstoupit. Současně uvedl, že žádnou marihuanu nikdy nekouřil a pozitivní test na drogy si neumí vysvětlit. Uvedené odmítl písemně formulovat do oznámení přestupku, oznámení však podepsal. Žalobci byla zakázána další jízda, řidičský průkaz mu zadržen nebyl. Ve vozidle byl jako spolujezdec ztotožněn T.Č., bytem X. Protokol o imunochemickém vyšetření moči při ovlivnění návykovou látkou ze dne 5. 11. 2015 potvrzuje záchyt cannabinoidů (marihuana) v moči žalobce. Oznámením o zahájení řízení ze dne 2. 12. 2015, zn. OVV/2395/2015/ D-1150/15 byl žalobce vyrozuměn o zahájení řízení shora uvedeného přestupku a o ustanovení znalce. Žalobce byl současně náležitě poučen. Usnesením Městského úřadu Pelhřimov ze dne 2. 12. 2015, zn. OVV/2395/2015/ D- 1150/15 bylo rozhodnuto o ustanovení soudního znalce Mgr. A.B., Ph. D., znalce v oboru zdravotnictví, specializace toxikologie (dále též „znalec“), jemuž bylo uloženo, aby v písemném znaleckém posudku (dále též „posudek“) posoudil, jaké množství cannabinoidů se nachází v zajištěném biologickém materiálu žalobce, jak zjištěná látka obecně působí na organismus člověka, zda mohl žalobce bezpečně ovládnout řízení vozidla, potažmo kdy mohla být látka do organismu žalobce aplikována. Vyhotovený posudek stanovil přítomnost THC v krevním séru žalobce, a to v koncentraci 9, 7 ng/ml THC. Potvrzuje se, že v době odběru krve, resp. v okamžiku spáchání přestupku byl žalobce pod aktuálním vlivem THC. Znaleckým posudkem je zodpovězeno, že obecný vliv cannabinoidů na řízení se projevuje sedací, silnou únavou, motorickými poruchami, poruchami koncentrace a pozornosti, prodloužením reakčního času, hromaděním falešných neodpovídajících reakcí, narušením jemných automatismů, zhoršenou reakcí na vnímání červené barvy a signálních světel, neadekvátními reakcemi na vjemy z okraje zorného pole. Akutní příznaky se projevují po 1-2 hodiny po klasické aplikaci. Subjektivní posouzení vlivu drogy na osobu je záležitostí specialistů. Řidič je ovlivněn návykovou látkou, pokud u něj byly zjištěny snížené kognitivní a psychomotorické schopnosti anebo v případě vyjmenovaných návykových látek byly překročeny arbitrárně dané koncentrační meze v krevním vzorku pro kteroukoliv látku dle tabulky – pro THC 2 ng/ml. Dále se uvádí, že THC je v krvi prokazatelný řádově v hodinách po poslední aplikaci, v závislosti na výši poslední dávky, individuálním metabolismu, způsobu aplikace a chroničnosti aplikací. U chronických kuřáků se tato doba prodlužuje. V moči je doba průkazu po jednorázové aplikaci jointu 1-3 dny, v závislosti na koncentraci THC v konopí. Střední doba průkaznosti cannabinoidů v moči, při chronickém užívání, je 27 dnů. Negativní ovlivnění schopnosti žalobce bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru je vzhledem ke stanovené koncentraci THC v krvi potvrzeno, subjektivní posouzení vlivu návykové látky v době odběru nelze určit, doba aplikace návykové látky do těla žalobce řádově v hodinách před spácháním přestupku. Plnou mocí ze dne 8. 12. 2015 zmocnil žalobce ke svému zastupování v řízení o přestupku AK Linhart o. s., se sídlem Praha 4, Kaplická 14. Oznámením o konání ústního jednání ze dne 12. 1. 2016, zn. OVV/2395/2015 D- 1150/15 byl žalobce, resp. jeho zmocněnec prvostupňovým správním orgánem vyzván k účasti na ústním jednání nařízeném na den 15. 2. 2016, žalobce byl mj. řádně poučen ve smyslu § 36 správního řádu. Podáním doručeným prvostupňovému správnímu orgánu se zmocněnec omluvil z účasti na jednání z důvodu účasti na jiném ústním jednání a požádal o doplnění dokazování o znalecké zkoumání pro prokázání, zda žalobce byl v průběhu kontroly skutečně bezprostředně pod vlivem návykové látky, resp. zda nebyla detekována pouze zbytková hodnota látky z předchozího užití. Zmocněnec omluvil z účasti na jednání též žalobce, a to z důvodu pobytu v zahraničí. Uvedené doložil kopií dokumentu s hlavičkou hlavního města Prahy nadepsaného „Seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí -vyrozumění“ ze dne 11. 1. 2016, z textu tohoto dokumentu je mj. zřejmé, že uvedený správní orgán stanovil termín jednání na den 15. 12. 2015, dále přiložen prostý text v německém jazyce ze dne 30. 12. 2015, adresovaný žalobci, s údaji o rezervaci ubytování v termínu od 12. 2. 2016 do 15. 2. 2016. Z protokolu o ústním jednání konaném dne 15. 2. 2016, čj. OVV/2395/2015 D- 1150/15 se podává, že se jej žalobce ani zmocněnec, ač řádně obesláni, nezúčastnili. Dne 15. 2. 2016 vydal prvoinstanční správní orgán rozhodnutí zn. OVV/2395/2015 D- 1150/15 , kterým uznal žalobce vinným ze shora uvedeného přestupku. Za tento přestupek byla žalobci udělena pokuta ve výši 10.000,-Kč, sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců a úhrada nákladů spojených s projednáním přestupku ve výši 2.500,-Kč. Prvostupňové rozhodnutí žalobce napadl blanketním odvoláním podaným dne 7. 3. 2016 a doplněným na výzvu správního orgánu dne 15. 3. 2016, jímž prvostupňovému rozhodnutí vytýkal zejména nedostatečnou specifikaci místa spáchání přestupku, způsob citace právních předpisů, pochybnosti o prokázání osoby pachatele přestupku, stejně jako ovlivnění žalobce zjištěnou návykovou látkou, potažmo nenaplnění materiálního aspektu přestupku. Dne 22. 4. 2016 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí zčásti změněno tak, že ve výroku v popisu skutku za slovy „Tyršova a Štítného, kde byl“, se doplňuje „v 21:49 hod.“. Ve zbytku bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný neshledal v postupu prvoinstančního správního orgánu procesní, věcná ani právní pochybení, současně nebyly zjištěny žádné vady řízení, neboť provedeným dokazováním bylo postaveno právně najisto, že důkazy tvoří ucelený a úplný řetězec, na základě něhož lze rozhodnout o vině a uložit sankci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba není důvodná. Námitku směřující do nestandardní doby projednání přestupku soud odmítl jako nedůvodnou. Žalobce se domnívá, že s ohledem na krátkou lhůtu, ve které žalovaný rozhodl o zamítnutí odvolání, nemohla být podanému odvolání věnována dostatečná pozornost a nebyly řádně zváženy a posouzeny veškeré uvedené odvolací důvody. Správní řád v ustanovení § 71 odst. 1 uvádí, že správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, a navazuje tak na ustanovení § 6 odst. 1 správního řádu, podle kterého správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Vhledem k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení musí být rozhodnutí vydáno ve lhůtách stanovených správním řádem, resp. zvláštními předpisy, nebo ve lhůtě přiměřené. Pro efektivní výkon veřejné správy zde existuje legitimní požadavek, aby orgány tuto veřejnou správu vykonávající postupovaly v souladu se zákony a ostatními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu a aby chránily veřejný zájem a práva jednotlivců nabytá v dobré víře. V neposlední řadě pak, má-li jít o výkon dostatečně efektivní pro zachování pravidla „dobré správy“, musí být výkon veřejné správy i dostatečně rychlý. Zásada rychlosti řízení tak nemá jen zákonný, ale i ústavní rozměr, neboť článek 38 odst. 2 Listiny stanoví, že každý má právo na to, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Pokud by správní orgán nepostupoval bez zbytečných průtahů a nedodržoval by tak zákonné lhůty, příp. lhůty přiměřené, vystavoval by se možnému opatření proti nečinnosti ze strany nadřízeného správního orgánu. Zbytečné průtahy v řízení by také mohly být považovány za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, který se ustanovení § 13 odst. 1 říká, že „Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě“. Žalovaný řádně posoudil kompletní spisový materiál, v rámci správního uvážení se zabýval všemi námitkami uvedenými žalobcem a postupoval tak v souladu se všemi zásadami, na kterých je založeno správní řízení. Z postupu správního orgánu ve věci tedy nelze usuzovat na porušení § 7 odst. 1, resp. § 2 odst. 1 správního řádu, potažmo ústavních práv žalobce. Ze žaloby se, vyjma opakovaného odkazu na rychlost vyřízení odvolání a ničím nepodložený nedostatek pozornosti věnované mu oprávněnou úřední osobou, nepodává, jakým postupem správního orgánu mělo dojít k porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy, jímž se zaručuje rovnost práv účastníků v řízení před soudem, a k zásahu do práv zakotvených čl. 1 Ústavy. Žalovaný o odvolání rozhodl ve standardní lhůtě, která nikterak nevybočuje ze zavedené praxe (o odvolání ze dne 7. 3. 2016 bylo rozhodnuto dne 22. 4. 2016), přičemž délku jednotlivých řízení nelze považovat za ukazatel míry interesu oprávněné úřední osoby o projednávanou věc, když tato se odvíjí spíše od složitosti konkrétního případu, potažmo kvantity spisového materiálu. Pro úspěch ve věci je nutné nejen tvrdit, ale svá tvrzení též osvědčit, resp. doložit, což žalobce neučinil a neunesl tak důkazní břemeno. Soudu není zřejmé, na základě jakých dokumentů žalobce usuzuje, že „obě výše zmíněná odvolání posuzovala stejná oprávněná úřední osoba“ a z jakého důvodu dovozuje nedostatečnou pozornost této blíže nespecifikované osoby vůči jeho podáním a porušení § 2 odst. 1 správního řádu. Ve vztahu k vydaným rozhodnutím lze s ohledem na spisový materiál pouze konstatovat, že v prvním stupni věc coby oprávněná úřední osoba vyřizoval Mgr. M.Š., který též vyzval žalobce k doplnění blanketního odvolání podaného u prvostupňového správního orgánu, druhostupňové rozhodnutí je signováno Mgr. A.R. Ve věci bylo podáno odvolání blanketní, které žalobce k výzvě doplnil, nelze tedy hovořit v plurálu o odvoláních, neboť se de facto i de iure jedná o jediné odvolání. S ohledem na spisový materiál a na shora uvedené lze námitku označit za zavádějící. Za důvodný nelze považovat ani žalobní bod směřující do neprokázání materiálních znaků přestupku kladeného žalobci za vinu. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“), „přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin“. Dle ustanovení § 3 téhož zákona: „K odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění“. Přestupkem je tak protiprávní jednání splňující znaky stanovené zákonem. Zákon o silničním provozu upravující práva a povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikacích v § 5 odst. 2 písm. b) zakazuje řidičům „řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem“. Prováděcím předpisem je v tomto případě nařízení vlády ze dne 26. února 2014 č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Konstatuje se, že limitní hodnotou návykové látky v krevním vzorku je v případě THC 2 ng/ml, při jejím dosažení se řidič považuje za ovlivněného touto návykovou látkou. Zákon tedy jednoznačně a nezpochybnitelně upravuje situaci, kdy je v krvi řidiče detekováno byť i minimální množství v prováděcím předpise uvedené návykové látky, a to bez ohledu na subjektivní hodnocení žalobce (či se cítil, potažmo necítil být při řízení vozidla pod vlivem návykové látky) či hodnocení jeho osoby ostatními účastníky silničního provozu. V projednávané věci byl právně konformním a odborně nezpochybnitelným způsobem prokázán nadlimitní výskyt návykové látky v krvi žalobce. Správní orgán pro posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, usnesením ustanovil znalce. Písemný znalecký posudek potvrzuje, že nález odpovídá užití THC žalobcem. Je postaveno najisto, že chromatografickým a spektrálním vyšetřením bylo v krvi žalobce stanoveno 9,7 ng/ml THC, přičemž hladina od 2 ng/ml THC v krvi se obecně interpretuje jako hladina pro silniční provoz významná ve smyslu bezpečnosti řízení vozidla. Hodnota uvedené návykové látky zjištěná v krevním séru žalobce odpovídá znalcem stanovenému rozmezí hladiny návykové látky při jejím zneužívání, stejně tak i prováděcím předpisem stanovenému limitu, při němž je řidič považovaný za ovlivněného návykovou látkou. Ze shora uvedeného vyplývá, že pro právní kvalifikaci a naplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku není rozhodná míra ovlivnění návykovou látkou. V krvi žalobce byla nezpochybnitelnými metodami zkoumání průkazně zjištěna rozhodná hodnota návykové látky. Ze znaleckého posudku se rovněž podává, že THC je návyková látka projevující se sedací, silnou únavou, motorickými poruchami, poruchami koncentrace a pozornosti, prodloužením reakčního času, hromaděním falešných neodpovídajících reakcí, narušením jemných automatismů, zhoršenou reakcí na vnímání červené barvy a signálních světel, neadekvátními reakcemi na vjemy z okraje zorného pole. Dále je zde konstatováno, že žalobce byl v době odběru krve, resp. v okamžiku spáchání přestupku pod aktuálním vlivem THC, přičemž akutní příznaky se projevují po 1-2 hodiny po klasické aplikaci. Není podstatné, zda uvedené následky přítomnosti návykové látky v krvi žalobce nastaly či nikoli. Stejně irelevantní je hodnotit, zda mohl být žalobce přítomností návykové látky v krvi při řízení motorového vozidla ovlivněn či nikoli, případně předjímat míru tohoto ovlivnění. Metabolismus a účinky návykových látek na organismus jsou individuální, pročež posudek otázku subjektivního posouzení vlivu drogy na osobu žalobce nemohl zodpovědět. Správní orgán již toto dále nezjišťoval, když v rozhodnutí správně konstatoval dostatečné zodpovězení položených otázek znalcem. Dle analytického principu pouhá přítomnost návykové látky či jejího metabolitu v krvi řidiče prokazuje negativní ovlivnění jeho schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo. Uzavírá se, že nadlimitní nález THC v krevním séru žalobce potvrzuje negativní ovlivnění jeho schopnosti bezpečně ovládat motorové vozidlo v době odběru, resp. v době spáchání přestupku. Míru ovlivnění předmětnou návykovou látkou sice určit nelze, s ohledem na shora citované předpisy a předestřené závěry zdejšího soudu to ani není nutné. Zákon jednoznačně a nezpochybnitelně stanovuje mantinely, z nichž správní orgány při posouzení dané věci nikterak nevybočily. Kdyby měl zákonodárce v úmyslu posuzovat u řidičů motorových vozidel či jiných dopravních prostředků míru jejich ovlivnění po požití návykové látky, jistě by tak zákonným ustanovením učinil. To samé platí pro případ, že by chtěl zákonodárce rozdílně hodnotit řízení pod vlivem návykové látky v konkrétní denní době. Zákon však jednoznačně deklaruje míru tolerance pro přítomnost alkoholu i jiných návykových látek. Vzhledem k tomu, že byla právně konformním způsobem na základě znaleckého posudku prokázána přítomnost nadlimitního množství návykové látky v krvi žalobce, nebylo rozhodné, zda mohl svým jednáním někoho ohrozit, postačí, že nelze důvodně vyloučit ovlivnění žalobce návykovou látkou, neboť takové jednání je samo o sobě v rozporu se shora uvedenou normou. Žalobce, jakožto držitel řidičského oprávnění, musel být obeznámen s předpisy upravujícími provoz na pozemních komunikacích a měl si být vědom, že se dopouští protiprávního jednání. Není rozhodné, zda vozidlo řídil ve večerních hodinách a tuto skutečnost nelze považovat za polehčující okolnost, neboť nevylučuje pohyb osob či zvířat po komunikacích, navíc lze v tuto dobu počítat se zhoršenými světelnými podmínkami. K tomu též rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 – 73: „… k trestnosti správního deliktu však nepostačuje pouhé naplnění formální stránky dané skutkové podstaty, ale vyžaduje se, aby takové jednání vykazovalo i určitou společenskou nebezpečnost ve vztahu k porušené povinnosti, čímž dochází i k naplnění materiální stránky správního deliktu…“. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2012, čj. 9As 34/2012 – 28: „Podle judikatury zdejšího soudu zpravidla není nutno, aby se správní orgány otázkou naplnění materiální stránky daného správního deliktu explicitně zabývaly i v odůvodnění svých rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu… Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96). Lze tak shrnout, že v případě, kdy určitým jednáním budou sice naplněny formální znaky skutkové podstaty daného správního deliktu, ale současně budou existovat natolik významné okolnosti, které budou vylučovat, aby daným jednáním byl porušen či ohrožen právem chráněný zájem, nedojde k naplnění materiálního znaku daného správního deliktu“. S ohledem na shora uvedené nelze než konstatovat, že ze žalobních bodů ani spisového materiálu nelze usuzovat na jakékoli významné okolnosti vylučující, že by jednáním žalobce byl porušen či ohrožen právem chráněný zájem. Naplnění materiálních znaků přestupku lze považovat za nezpochybnitelné a ve správním řízení dostatečně prokázané. Platí, že žalobce svým jednáním porušil právem chráněný zájem na bezpečném provozu na pozemních komunikacích a ochraně života, zdraví a majetku osob, za zjištěného skutkového stavu tak nelze pochybovat o společenské nebezpečnosti, resp. škodlivosti spáchaného přestupku. Uzavírá se, že v žalované věci došlo k současnému naplnění materiálního i formálního znaku skutkové podstaty, neboť žádné významné okolnosti vylučující porušení či ohrožení právem chráněného zájmu společnosti nenastaly (např. krajní nouze, zdravotní problémy, technická závada na vozidle), žalobce je netvrdil a zasahující policejní hlídka žádné podněty v tomto směru dle spisové dokumentace též nezaznamenala. Žalobcova obrana, spočívající v nepřesvědčivé argumentaci o sníženém riziku kohokoli ohrozit, nemůže před soudem uspět, neboť žalobce toto nedoložil, svá tvrzení tedy neosvědčil a neunesl tak důkazní břemeno. Ne každé porušení pravidel musí být přestupkem, jak tvrdí žalobce, nicméně v žalované věci není pochyb, že jednání žalobce, tak jak vyplývá ze spisového materiálu a jak bylo hodnoceno správními orgány, dozajista kritéria stanovená pro přestupkové jednání splňuje. Správní orgány v rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem zhodnotily veškeré okolnosti spáchání přestupku a zohlednily je při následném uložení sankce. Zdejší soud se neztotožnil ani s námitkou, že se správním orgánům nepodařilo prokázat naplnění formálních znaků přestupku. Správní orgány jsou povinny zkoumat vždy, když rozhodují, zda určité jednání je přestupkem či nikoliv a mimo to také otázku, jestli došlo k naplnění jak formálního tak materiálního znaku přestupku (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, čj. 7 As 18/2004 - 48). Jelikož je v řízení o přestupku rozhodováno o vině a trestu za porušení práva, je zapotřebí zkoumat naplnění obecných znaků přestupku, tedy zda byla porušena právní povinnost stanovená zákonem, zda jde o jednání zaviněné odpovědnou osobou a zda došlo k naplnění předpokladů pro uložení sankce. Jednání, které je uvedeno ve skutkových podstatách přestupků, naplňuje materiální znak přestupku. Žalobce v posuzovaném případě řídil motorové vozidlo po požití jiné návykové látky, a to v době, kdy byl ještě pod jejím vlivem, což je prokázáno právně konformním způsobem (znalecký posudek) a naplnil tím všechny znaky skutkové podstaty přestupku, z jehož spáchání byl uznán vinným, tedy formální stránku, spočívající v naplnění skutkové podstaty uvedené v platném právním předpise a materiální stránku spatřovanou ve společenské nebezpečnosti. Materiální znak přestupku byl v posuzovaném případě naplněn tím, že žalobce svou jízdou pod vlivem návykové látky ohrozil bezpečnost provozu na pozemní komunikaci. Nastavení limitů u návykových látek (nařízení vlády ze dne 26. února 2014 č. 41/2014 Sb.) má své opodstatnění právě proto, aby nedocházelo při běžném provozu a za předpokladu dodržování pravidle provozu na pozemních komunikacích k ohrožování života, zdraví a majetku. Pokud tedy v posuzovaném případě žalobce naplnil formální znak přestupku, což je postaveno najisto, a dopustil se jednání popsaného v ustanovení § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, pak právě řízením vozidla pod vlivem jiné návykové látky naplnil též materiální znak přestupku spočívající v ohrožení života, zdraví a majetku osob. Žalovaný tak není povinen prokázat, v jaké míře byl zájem společnosti ohrožen nebo porušen, nebo zda došlo v posuzovaném případě ke konkrétnímu ohrožení konkrétní osoby. Soud se nemůže ztotožnit s tvrzením žalobce, že v celém řízení nebyla prokázána skutečnost, že žalobce řídil pod vlivem návykové látky, neboť toto tvrzení je v přímém rozporu se skutečnostmi plynoucími ze spisového materiálu (znalecký posudek prokazující nadlimitní množství THC v krevním séru žalobce) a žalobce jej krom obecného konstatování neopřel o žádné konkrétní důkazy. Obrana, že žalobce požil návykovou látku nejméně 12 hodin před kontrolou, pročež nemohla ovlivnit jeho reakce v silničním provozu, není s ohledem na výše uvedené relevantní. Soud nemůže přisvědčit ani dalšímu žalobnímu bodu o pochybnosti v otázce prokázané viny žalobce. Tvrzení žalobce, že mu nebylo prokázáno řízení vozidla pod vlivem THC, kdy tato látka mu byla sice naměřena, ale s ohledem na to, že ji požil více než dvanáct hodin před kontrolou, nemohla ovlivnit jeho reakce, působí vzhledem k prokázaným skutečnostem téměř absurdně. Nebylo účelem správního řízení a není ani předmětem soudního přezkumu posuzovat, jak dlouho jsou stopy THC přítomny v těle žalobce. Pro posouzení viny je rozhodující, že vozidlo řídil žalobce a že tak učinil po požití návykové látky v době, kdy byl pod jejím vlivem, což bylo shora uvedeným postupem prokázáno. Není tedy pochyb o tom, že žalobce se jednáním, které je mu kladeno za vinu dopustil uvedeného přestupku. Přestupek byl řidiči vysvětlen, žalobce oznámení přestupku podepsal. Orientační test DRUGWIPE 5S, jemuž se žalobce dobrovolně podrobil, detekoval přítomnost návykové látky v těle žalobce, což následně potvrdil laboratorní rozbor zajištěného biologického materiálu (krve a moči) žalobce. Znalecký posudek pak mj. potvrdil, že žalobce byl v době spáchání přestupku pod aktuálním vlivem THC. Vzhledem k tomu, že uvedená návyková látka byla v těle žalobce detekována v nadlimitním množství, je nesporné, že žalobce skutečně spáchal přestupek, z něhož byl správními orgány uznán vinným. Nelze se ztotožnit ani se závěry žalobce o presumpci viny, kdy k jejímu prokázání měla stačit pouhá přítomnost THC v těle žalobce, ačkoli tato látka je v těle uživatelů detekovatelná několik dní a ve vlasech i tři měsíce po jejím požití, kdy již nelze mluvit o jakémkoli ovlivnění. Jak plyne ze správního spisu i z napadeného rozhodnutí, osoba přestupce byla v dané věci dostatečně zajištěna a byl obeznámen s tím, jakého přestupku se dopustil. Podle ustanovení § 125c odst. 4 písm. c) a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu připadá za popsaný přestupek sankce v uložení pokuty od 2.500 Kč do 20.000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Vina byla žalobci nezpochybnitelným a právně konformním způsobem prokázána a uložená sankce (pokuta 10.000,-Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců) reflektuje veškeré okolnosti spáchání přestupku i osobu řidiče, je dostatečně odůvodněná, přiměřená a v plné míře respektující §12 zákona o přestupcích, neboť není pro žalobce likvidační, ale zároveň je natolik intenzivní, aby ji žalobce pociťoval jako újmu. Namítaným postupem žalovaného nebylo zasaženo do žalobcových subjektivních veřejných práv, soud proto odmítl námitku jako nedůvodnou. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s. Na základě shora uvedeného a po posouzení navržených důkazů se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy, stejně tak i prvostupňový správní orgán a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Žalobce nebyl postupem správních orgánů zkrácen na svých právech a jejich rozhodnutí nelze považovat za nezákonná. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 9. listopadu 2016 samosoudkyně JUDr. Věra Balejová v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava