53 Ad 1/2016
č. j. 53 Ad 1/2016-28
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil ztrátu pracovní schopnosti na 30 %. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je invalidita přiznána až při ztrátě pracovní schopnosti minimálně 35 %. Soud považoval posudek za úplný a přesvědčivý, protože zahrnoval celkové hodnocení zdravotního stavu, včetně odborných nálezů a zdůvodnění. Žalobkyně neměla právo na náhradu nákladů řízení, protože žaloba byla zamítnuta.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně D.Ch., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19. 2. 2016 čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se právo náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 5. 4. 2016 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 19. 2. 2016 čj. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod. V žalobě se uvádí, že žalobkyně není spokojená s jednáním posudkového lékaře. Žalobkyně nemůže najít žádnou práci. Práce není ani pro zdravé lidi, má podstoupit operaci karpálních tunelů, nemůže vykonávat žádné domácí práce kolem domu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně opakovaně od roku 2007 neúspěšně žádala o přiznání invalidního důchodu. V létech 2007, 2009 a 2010 byla posouzena tak, že invalidní není, v roce 2011 jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně, kdy pro poruchu srdečního rytmu byl přiznán pokles pracovní schopnosti v rozsahu 30 %, dalších 5 % představovalo zvýšení pro korekční faktor v podobě dalších dvou onemocnění. K oduznání invalidity došlo v následujícím roce, kdy posouzení z roku 2011 bylo označeno jako posudkově nadhodnocené, protože kardiologická porucha, pro kterou se tak stalo, je hemodynamicky nevýznamná. Se shodným výsledkem, že žalobkyně invalidní není, skončilo zjišťovací vyšetření žalobkyně v roce 2014. Posudek o invaliditě pro účely projednání nové žádosti o invalidní důchod je datován 19. 11. 2015. V posudku se podává výčet podkladů ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře žalobkyně, byla stanovena klinická diagnóza a uzavírá se, že žalobkyně invalidní není. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen vertebrogenní algický syndrom C a Th páteře. Dále se poukazuje na cervikobrachiální syndrom bez zánikové kořenové léze, bez paréz, bez poruch trofiky. Postižení je hodnoceno jako lehké funkční postižení, které je zhoršováno artrózou rameních a kyčelních kloubů bez výrazného postižení hybnosti. Pro postižení páteře byl stanoven rozsah ztráty pracovní schopnosti podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a pro další prve uvedená postižení byla tato hodnota zvýšena o dalších 10% na celkových 30 %. Tento posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované z 25. 11. 2015, jímž žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla. V rozhodnutí se poukazuje na nedodržení podmínek podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, kde předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce ve výši 35 %, kdežto posudkem lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích bylo prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 30 %. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky, ve kterých vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu. Uvedla, že dojíždí na rehabilitace, podrobí se operaci karpálních tunelů, zdravotní problémy ji omezují v běžném životě. V námitkovém řízení byl opatřen důkaz ve formě posudku o invaliditě vypracovaném lékařskou posudkovou službou žalované. V posudku je podán výčet podkladů o zdravotním stavu žalobkyně. Uvádí se klinická diagnóza, za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně byl označen vertebrogenní algický syndrom C a Th páteře, provázený cervikobrachiálním syndromem bez zánikové kořenové léze, bez radikulární výpadové symptomatologie. Po zhodnocení odborných lékařských nálezů posudkový lékař uzavřel, že u žalobkyně jedná se o lehké funkční postižení uvedené v položce 1 písm. b) oddílu E, kapitoly XIII, kde předpokládá se pokles pracovní schopnosti v rozsahu 10 až 20 %. Posudkový lékař zvolil horní hranici vzhledem k profesi posuzované a se zřetelem k dalším postižením takto ustanovenou míru poklesu pracovní schopnosti zvýšil o dalších 10 %. Položka pod písm. c) nebyla zvolena, protože proto nejsou splněna posudková kritéria uvedené položky. Uvádí se, že zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly zjištěny tak, že o něm nejsou pochybnosti. Mezi doloženými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Po tomto doplnění řízení vydala žalovaná napadené rozhodnutí, které se opírá právě o uvedený posudek o invaliditě, který je nahlížen jako úplný a správný. Vychází se zjištění, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 30 %, což má za následek, že nejsou splněny požadavky § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, kdy pro vznik invalidity předpokládá se v prvním stupni minimálně rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 35 %. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní. Popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především revmatologické, neurologické, kardiologické povahy, je zaznamenáno vyšetření spirometrické. Uvádí, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena v posudkové komisi odborným plicním lékařem a odborným neurologem. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobkyně stižena chronickým bolestivým syndromem, zejména krční a hrudní páteře, trpí cervikobrachiálním syndromem na horních i dolních končetinách bez zánikové kořenové léze, v klinickém obraze bez radikulární výpadové symptomatologie, zjištěna byla lehčí porucha statiky a dynamiky páteře. Dále má astma bronchiale s lehkou obstrukcí v malých dýchacích cestách, syndrom karpálního tunelu oboustranně více vpravo, kde operační řešení dne 6. 4. 2016 pro lehkou distální motorickou lézi a středně těžkou senzitivní lézi středového nervu, bez trofických změn, dále se uvádí radiální a ulnární epikondylitida vlevo v minulosti v anamnéze, humeroskapulární periartritida oboustranně více vlevo, lehké omezení hybnosti v levém ramenním kloubu, artróza kyčelních kloubů bez omezení, AV blok II. stupně, porucha relaxace LKS. V posudku se uvádí, že žalobkyně je vyučena kovoobráběčkou, pracovala v různých, převážně dělnických profesích, od září 2015 pracovala u Obecního úřadu Svatý Ján nad Malší jako pokladní, v rozsahu čtyřech hodin denně. Nyní je evidována jako žadatelka o zaměstnání. Léčila se na plicní ambulanci pro lehké perzistující astma bronchiale pod dobrou kontrolou, kdy byl možný podíl recidivujících zánětů dutin při sinobronchiálním syndromu, zdokumentována byla polyvalentní alergie na řadu stigmat zevního prostředí. Funkce plic byla opakovaně normální i na posledním dostupném spirometrickém vyšetření v listopadu 2015 byla dobrá ventilace plic. Popsána byla jen lehká obstrukce v malých dechových cestách. Bronchodilatační test byl negativní, astmatické projevy se projevovaly zejména kašlem. V minulosti byly zmiňovány kontaktní kožní projevy na ruku při práci se skotem. Toho času nebyly zmiňovány ani objektivizovány. Dále byly zdokumentovány poruchy srdečního rytmu s prekolapsovými stavy. Prokázán AV blok II. stupně v nočních hodinách, ten nebyl hemodynamicky významný, zaznamenány byly ojedinělé síňové extrasystoly, žádné komorové. Nebyly zachyceny hemodynamicky významné bradykardie či asystolické pauzy. Ani bicyklová ergometrie nesvědčila o onemocnění kardiovaskulárního aparátu. Tato onemocnění pracovní schopnost žalobkyně neomezovala. V posledním období byly zmiňovány větší obtíže pohybového aparátu, konkrétně obtíže s ramenními klouby, byla zaznamenána recidivující humeroskapulární periartritida vlevo. Byla zvažována operace ramene, která nakonec nebyla realizována. Při vyšetření v komisi byla aktivní hybnost v pravém ramenním kloubu plná, v levém ramenním kloubu chybělo do plné vertikály cca 15 stupňů. K bolestivosti kyčelních kloubů se uvádí, že vyšetření kyčlí skončilo s negativním nálezem, což znamená, že postavení bylo správné, skelet byl v mezích věku. Při vyšetření v komisi hybnost v kyčelních kloubech nejevila omezení., Opakované revmatologické vyšetření bylo bez průkazu zánětlivé revmatické choroby, drobné klouby byly klidné. Na EMG vyšetření 22. 10. 2015 byl popsán pravostranný syndrom karpálního tunelu s lehkou distální motorickou lézí a se středně těžkou sensitivní lézí středového nervu vpravo. Dne 6. 4. 2016 byla realizována ambulantně operace syndromu karpálního tunelu vpravo. Po operačním výkonu byla žalobkyně bez komplikací, hybnost i čití byly v normě. Při operaci byl nalezen intaktní nervus medianus, při revmatologickém vyšetření 12. 5. 2016 bylo zdokumentováno, že po operaci karpálního tunelu vpravo byla žalobkyně spokojená, uváděla zbytkové brnění prstů, ulevilo se jí, SYSADOA byla též s efektem. V plánu byla operace i syndromu karpálního tunelu vlevo. Při vyšetření v komisi byl zjištěn lehce oboustranně oslabený stisk, lehce oboustranně vázla plná špetka opozice palce, nebyla prokázána porucha čití, žalobkyně byla bez vychudnutí thenaru či hypothenaru, bez svalových atrofií v oblasti interoseálního svalstva. K pravostrannému cervikobrachiálnímu syndromu s kořenovou iritací vpravo se uvádí, že EMG vyšetření bylo bez průkazu kořenového postižení, normální rentgenologický nález byl zjištěn též na krční páteři, na magnetické rezonanci i v minulosti byly na krční páteři popsány jen věku přiměřené minimální degenerativní změny. Na aktuálním rentgenologickém vyšetření bederní páteře a křížokyčelního skloubení byla popsána levostranná skolióza, napřímená bederní lordosa, výška obratlových těl byla beze změny, meziobratlové prostory nebyly sníženy. Křížokyčelní skloubení bylo symetrické s jemným sklerotickým lemem, bylo bez průkazu usurací. V klinickém obraze nebyla zjištěna kořenová výpadová symptomatologie, pouze lehčí porucha statiky a dynamiky páteře. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla lehčí porucha statiky a dynamiky páteře bez funkčně významného neurologického nálezu, bez kořenové léze a bez paréz. V pracovní rekomandaci se uvádí, že žalobkyně byla schopna pracovního zařazení, s vyloučením přetěžování páteře, v nevhodných klimatických podmínkách a vynucených polohách, jakož i ve zvýšeném prašném prostředí. Byla schopna práce lehčího charakteru s uvedenými omezeními, například při obsluze jednoduchých strojů či přístrojů, kontroly výrobků, pomocných administrativních prací. Postižení páteře posudková komise podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném a znění rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila na horní hranici ve výši 20 %. Stalo se tak se zřetelem k tíži obtíží tohoto postižení. Postupem podle § 3 vyhlášky byla tato míra poklesu pracovní schopnosti zvýšena o dalších 10 % bodů na celkových 30 %. Uzavírá se, že posudková komise se ve svém hodnocení shoduje s lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení i lékařem žalované. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů neurologa a plicního odborníka. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurologické, revmatologické, kardiologické povahy a výsledku plicního vyšetření. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je postižení krční a hrudní páteře. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila na horní hranici této položky ve výši 20 %. To odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala především na to, že jedná se o postižení lehkého stupně, nebylo prokázáno kořenové postižení, vyšetřovacími metodami byly popsány věku přiměřené degenerativní změny, nebyla zjištěna kořenová výpadová symptomatologie, pouze lehčí porucha statiky a dynamiky páteře, žalobkyně je bez paréz. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími, přičemž postižení ramenních kloubů, karpálních tunelů posoudila jako korekční faktor a pro tyto komorbidity zvýšila rozsah ztráty pracovní schopnosti postupem podle § 3 vyhlášky o dalších 10 % bodů na celkových 30 %. O kardiologických, dýchacích a případných kožních projevech posudková komise uvedla, že tato onemocnění pracovní schopnost žalobkyně nikterak neomezují. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zhodnotila další zdravotní problémy žalobkyně a aplikovala předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 30 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro vznik invalidity stanoví § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro chronické onemocnění činí 30 %, pak žalobkyně invalidní není. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s označenou právní normou. Poukazuje-li se v žalobě na nemožnost najít vhodnou práci, pak soudu nezbývá než uvést, že tento problém nelze vyřešit prostřednictvím předpisů o důchodovém pojištění, protože ty s žádnou takovou možností neuvažují. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. července 2016 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.