53 Ad 1/2019

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně: J. H. bytem Č. V. 1967, Č. B. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 28. 11. 2018 č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 8. 1. 2019 krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2018, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2018 o zamítnutí žádosti žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu.

2. V žalobě se poukazuje na to, že žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Bylo tak učiněno se zřetelem ke zjištění, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 55 %. Toto zjištění je hodnoceno jako nedostatečně objektivní a vychází z předchozích posudků. Žalobkyně poukazuje na nález psychiatra, podle kterého je žalobce stižena těžkou depresí, avšak posudkový lékař toto postižení hodnotí jako středně těžké. Nebyla vzata v úvahu kombinace potíží, psychické potíže se zhoršují, prodlužují se ataky migrény.

3. Žádost o invalidní důchod třetího stupně žalobkyně podala na doporučení úřadu práce, protože je již třetím rokem evidovaná jako uchazeč o zaměstnání. Nebyla spokojena s posouzením zdravotního stavu, proto na posudkového lékaře podala stížnost. Žalobkyně trpí trýznivými bolestmi, které jí brání v běžných denních činnostech, domácí práce, starost o matku zvládá s velkými obtížemi. Nebylo zhodnoceno, že žalobkyně má snížený práh bolesti, není pravdivé, že žalobkyně není motivována k návratu do zaměstnání. Absolvováním kurzu na úřadu práce žalobkyně ověřila, že není schopna vykonávat zaměstnání ani na krátký úvazek. Snaží se být užitečná svému okolí, pečovala o babičku, manžela a otce, nyní se snaží pečovat o matku. Není schopna pracovat, trpí fyzicky, psychicky a ekonomicky. Vyřizovat úřední záležitosti se bojí.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

5. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla uznána částečně invalidní pro pooperační poškození axilárního nervu vlevo s váznoucí funkcí levé horní končetiny. Částečná invalidita přetrvala při kontrole v roce 1990, částečný invalidní důchod byl odňat v roce 1993 pro překročení výdělku. Plný invalidní důchod byl žalobkyni přiznán v roce 2002 pro postižení středně těžkou polyneuropatií. Plná invalidita přetrvala při následujících kontrolách v roce 2003 a 007 pro shodné postižení. Další kontrola následovala v roce 2009, kdy invalidita žalobkyně byla snížena z třetího na druhý stupeň, přičemž za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla označena depresivní porucha a stanoven rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 50 %. Ke snížení stupně invalidity došlo pro posudkové nadhodnocení při zjišťovací prohlídce v roce 2002, které přetrvalo při následných kontrolách.

6. Jako invalidní ve druhém stupni byla žalobkyně posouzena v roce 2011, jak invalidní ve třetím stupni byla zhodnocena v roce 2013, stupeň invalidity byl snížen v roce 2015, shodně byla hodnocena posudkovými lékaři na všech stupních v roce 2016 a 2017. Poznamenává se, že v létech 2013, 2016 a 2017 byl pro účely přezkoumání rozhodnutí žalované vyžádán posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

7. V roce 2018 byla žalobkyně posuzována pro účely projednání žádosti o změnu výše invalidního důchodu. Posudkový lékař označil za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně afektivní poruchu středně těžkou, kterou podřadil kapitole V položka 4 písm. c) vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti stavil ve výši 45 %. Dále využil možnost zvýšit takto stanovenou hodnotu o dalších 10 procentních bodů na celkových 55 %.

8. Posudek o invaliditě ze dne 2. 5. 2018 byl podkladem pro vydání rozhodnutí ze dne 21. 9. 2018, jímž byla žádost žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně zamítnuta.

9. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky, ve kterých především poukázala na nesprávné posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho vliv na pracovní schopnost žalobkyně.

10. V námitkovém řízení byl pořízen posudek o invaliditě vydaný lékařskou posudkovou službou žalované. Posudek lékaře okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích byl zhodnocen jako věcně správný a pro jeho vydání byly opatřeny podklady v rozsahu nezbytném pro přijetí posudkového nálezu. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla označena periodická depresivní porucha doprovázená bolestmi pohybového aparátu a migrénami. Za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla označena deprese středně těžká, odpovídající postižením podle kapitoly V položka 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 45 %. Takto stanovený pokles pracovní schopnosti byl postupem podle § 3 vyhlášky zvýšen o dalších 10 procentních bodů pro další komorbiditu a se zřetelem k profesi žalobkyně.

11. Z uvedeného posudku vycházela žalovaná při projednání námitek uplatněných žalobkyní a učinila zjištění, že dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 55 %, pak se jedná o druhý stupeň invalidity. Z toho důvodu nelze invalidní důchod žalobkyně zvýšit pro invaliditu třetího stupně.

12. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především neurologické, psychiatrické a interní povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným psychiatrem a odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobkyně stižena chronifikovanou depresivní poruchou, polyneuropatií lehkou až středně těžkou, migrénou, polytopním vertebrogenním algickým syndromem, astmoidní bronchitis a hypertenzí a má poškozen braxiální plexus vlevo a je po totální strumektomii.

13. V posudkovém nálezu se uvádí, že posudkovou komisí byl shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně, jehož rozhodující příčinou je depresivní porucha překrývající se s poruchou úzkostně depresivní, obtíže jsou kolísavé, závislé na vnějších vlivech, mají částečně petrifikovaný charakter a složkou psychické dysfunkce je porucha osobnosti. Byl zhodnocen náhled ošetřujícího psychiatra, při jednání v posudkové komisi se jako dominující jevila problematika neurotická, i žalobkyně neměla známky těžké deprese. Pokud by za rozhodující příčinu psychických potíží byla zvolena neurotická symptomatika, pak nelze použít kritéria podle kapitoly V položka 5 písm. d) přílohy k vyhlášce, která je určena pro těžké neurotické poruchy, protože takové kritérium je určeno až pro neurotické poruchy typu obsedantně kompulsivní povahy s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo léčebném ústavu, pro stavy, kdy je těžké narušení společenských a pracovních funkcí a pro většinu denních aktivit. Pokud by komise použila jiné položky určené pro neurotické poruchy, pak by invalidita žalobkyně nedosáhla ani druhého stupně.

14. Proto komise vyšla z posudkového kritéria určeného pro poruchy nálady, při minulých jednáních komise bylo opakovaně použito kritérium určené pro afektivní poruchy nálady se středně těžkým funkčním postižením, přestože psychiatr hodnotil stav jako poruchu těžkou. Položka pro středně těžké postižení je určena pro stavy, kdy dochází k epizodám depresivním s manickým středně těžkým, jsou dostatečně dlouhé remise, je značně ztížena úroveň sociálního fungování a výkon některých denních aktivit je omezen. Přestože porucha byla psychiatrem hodnocena jako těžká, nelze tuto položku využít, protože schopnost žalobkyně vykonávat aktivity jako je péče o matku či o vnuka a péče o domácnost je v rozporu s diagnózou těžká depresivní fáze. Položka určená pro těžké postižení míří na depresivní epizody těžké bez psychotických příznaků, chronické, léčebně rezistentní deprese nebo závažné mánie, rychlé cyklování krátké remise ultrarychlé změny, opakovaný výskyt depresivních epizod s občasnými hypomanickými nebo manickými epizodami vedoucími k poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, výkon většiny denních aktivit je podstatně omezen. Bylo zdůrazněno, že pacienti s těžkou depresí by měli být hospitalizováni, neboť u nich hrozí suicidum. Žalobkyně hospitalizována nebyla nikdy. Nelze konstatovat, že by výkon většiny denních aktivit žalobkyně byl podstatně omezen, protože pečuje o matku, domácnost a vnuka. Proto bylo postižení žalobkyně hodnoceno jako postižení podle kapitoly V položka 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a se zřetelem k dalším zdravotním postižením byl rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven ve výši 45 % a dále bylo využito možnosti rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšit o dalších 10 procentních bodů na celkových 55 %.

15. Byla-li žalobkyně v minulosti hodnocena podle kritérií určených pro poruchy osobnosti, tak s ohledem na opakované situační dekompenzace by postižení odpovídalo nejvýše postižením středně těžkým s taxací 30 – 45 %, podmínky pro postižení těžké splněny nejsou. O ostatních poruchách zdravotního stavu se uvádí, že pracovní potenciál žalobkyně limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí, nicméně žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě mohla být určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a odůvodňovala použití posudkového kritéria odpovídajícího invaliditě vyššího stupně, než jak je hodnocena.

16. Posudková komise reagovala na žalobní výhrady medicínské povahy a poukázala na to, že posudkové hodnocení se ne vždy shoduje s názory a závěry ošetřujících lékařů. Pro hodnocení migrény je určena položka VI, XI pro nejzávažnější stavy s těžkým průběhem, je určeno kritérium pod písmenem c) s taxací 25 – 35 %. K závěrům odborných pracovišť se uvádí, že ta nejsou pro posudkové lékaře závazná, protože podle platné legislativy spadá posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti výhradně do působnosti orgánů sociálního zabezpečení a v dalším řízení také posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková činnost je vykonávána prostřednictvím lékařů se specializovanou způsobilostí v této oblasti, výsledky funkčních vyšetření slouží jako podklad pro vydání posudku o zdravotním stavu. Ke sníženému prahu bolesti se uvádí, že ten byl zohledněn s ostatními komorbiditami, taxačním navýšením rozsahu ztráty pracovní schopnosti sám o sobě není důvodem k použití jiného posudkového kritéria. Přestože se žalobkyně necítí schopna pracovat, nebylo shledáno funkční postižení odpovídající invaliditě třetího stupně. K dechovým potížím se poukazuje na to, že nebyla objektivizována přítomnost těžké ventilační poruchy. Poznamenává se, že cílem žalobkyně je získat finance na návštěvy solné jeskyně, avšak pacient s těžkou depresí by takové aktivity schopen nebyl. I tento fakt podporuje použité posudkové hodnocení.

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Rozhodnutí o žádosti o změnu stupně invalidity je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

19. Soud vyšel při svém rozhodování především z posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů psychiatra a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především psychiatrické, neurologické a interní povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je depresivní porucha překrývající se s poruchou úzkostně depresivní. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila postižením podle kapitoly V položka 4 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila ve výši 45 %. Stalo se tak se zřetelem k důsledkům, kterými se toto postižení projevuje. Bylo uvedeno, že obtíže jsou kolísavé intenzity závislé na vnějších vlivech, mají částečně petrifikovaný charakter. Současně byla zohledněna porucha osobnosti.

20. Posudková komise vysvětlila rozdíl mezi nálezem svým a hodnocením postižení ošetřujícím psychiatrem, přičemž se zřetelem ke kritériím stanoveným ve vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění poukázala na to, že psychiatr nepopisuje typické depresivní či manické fáze, jedná se o chronifikovaný stav, přičemž lze obtížně rozlišit, převažuje-li symptomatologie neurotická či depresivní. V úvahu byl vzat i závěr vyšetření učiněného v posudkové komisi.

21. Posudková komise se psychickými potížemi žalobkyně zabývala ve smyslu možnosti využít kritéria podle položek s vyšší mírou rozsahu ztráty pracovní schopnosti odpovídající invaliditě třetího stupně a vysvětlila, že nebyly shledány projevy, které by takovým položkám odpovídaly. K neurotickým poruchám se poukazuje na to, že pojedná se o poruchu obsedantně kompulsivní s neschopností kontaktu mimo přirozené sociální prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče. Současně se uvádí, že pokud by postižení bylo hodnoceno jako neurotické, neodpovídal by stav žalobkyně ani druhému stupni invalidity. I tato okolnost vedla vycházet z posudkového kritéria pro poruchy nálad. Položku určenou pro těžké depresivní poruchy využít nelze, jestliže žalobkyně je schopna pečovat o matku, vnuka a domácnost, pak nejedná se o těžkou depresivní fázi. Těžké postižení je předpokládáno tehdy, je-li nezbytné poskytování ústavní péče, avšak žalobkyně takto nebyla hospitalizována nikdy. Pro skutečnost, že nejedná se o těžké postižení, svědčí též zájem žalobkyně získat finanční prostředky pro návštěvu solné jeskyně, čehož by pacient s těžkou depresí nebyl schopen. I toto zjištění podpořilo nález posudkové komise o tom, že nejde o těžké postižení.

22. Posudková komise dále rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšila postupem podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění pro další komorbiditu.

23. Zabývala se dalšími poruchami zdravotního stavu, o nichž uvedla, že tato postižení se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu podílejí a současně zhodnotila, že žádné z těchto postižení nelze podřadit posudkovým kritériím, které by odůvodnily vyšší míru poklesu pracovní schopnosti, než je tomu u depresivní poruchy. V té souvislosti byla zhodnocena porucha osobnosti, jak byla žalobkyně v minulosti posouzena, avšak se zřetelem k tomu, co o tomto postižení vyplývá z podkladů, odpovídalo by takové postižení pouze postižení středně těžkému, nikoli postižení těžkému.

24. Posudková komise též reagovala na výhrady žalobkyně uvedené v žalobě, zabývala se migrénou, kterou žalobkyně trpí, avšak ani toto postižení nelze hodnotit vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, než je tomu u onemocnění depresivní poruchou. Posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti je pak vyhrazeno výlučně posudkovým lékařům, přičemž lékařské nálezy představují podklad pro vydání posudku. Snížený práh bolesti byl pak zohledněn s ostatními komorbiditami zvýšením míry poklesu pracovní schopnosti.

25. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se tím, co brání možnosti podřadit postižení žalobkyně položkám upravujícím vyšší rozsah ztráty pracovní schopnosti, tuto úvahu učinila též u dalších postižení žalobkyně, reagovala na žalobní výhrady medicínské povahy uplatněné žalobkyní a aplikovala předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 55 % rozsah ztráty pracovní schopnosti.

26. Jednotlivé stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Druhý stupeň invalidity upravuje tento předpis pod písm. b), kdy předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozsahu 50 až 69 %. O třetí stupeň invalidity ve smyslu § 39 odst. 2 písm. c) zákona jedná se tehdy, dosahuje-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 70 %.

27. Je-li posudkem posudková komise prokázáno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy dosahuje 55 %, pak žalobkyně je invalidní ve druhém stupni. Pro tento stupeň invalidity jí náleží invalidní důchod.

28. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

29. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 20. května 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně