53 Ad 10/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce P. M., bytem Č. 53, B., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 8. 2016, čj. MPSV - 2016/157720 - 421/1, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 4. 8. 2016, čj. MPSV - 2016/157720 - 421/1 a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 7. 7. 2016, čj. STC - 2244/2016 - E s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 29. 9. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2016, čj. MPSV - 2016/157720 - 421/1, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích, jímž bylo zastaveno řízení ve věci přiznání podpory v nezaměstnanosti a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se uvádí, že žalobce dostal od svého zaměstnavatele v Německu dne 29. 10. 2015 okamžitou výpověď z pracovního poměru. Dne 3. 11. 2015 se zaregistroval na Úřadu práce ve Vodňanech se žádostí o zprostředkování zaměstnání a podporu v nezaměstnanosti. Současně sdělil, že se způsobem ukončení pracovního poměru nesouhlasí a věc bude řešena soudně. Pracovní soud v Pasově rozhodl dne 23. 11. 2015 o změně důvodu ukončení pracovního poměru a pracovní poměr byl prodloužen do 26. 11. 2015. Tuto skutečnost žalobce oznámil úřadu práce, kde mu bylo řečeno, že novou žádost o zaregistrování podávat nemusí, ale musí doložit předepsané formuláře pro účely výplaty hmotné podpory v nezaměstnanosti. Za tím účelem žalobci úřad práce zaslal dne 3. 12. 2015 výzvu. Požadované písemnosti úřadu práce doložil. Dne 1. 2. 2016 převzal rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání pro nesplnění podmínky pro evidenci v době trvání pracovního poměru. V záležitosti rozhodování o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání byla podána žaloba evidovaná u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 54 Ad 6/2016. Dne 7. 7. 2016 bylo vydáno usnesení o zastavení řízení ve věci přiznání podpory v nezaměstnanosti z důvodů bezpředmětnosti. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Přitom ze strany žalobce byly splněny podmínky pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, když po ukončení pracovního poměru se zaevidoval na úřadu práce a postupoval podle pokynů tohoto úřadu. Překryv evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání a pracovního poměru nastal v době od 3. 11. do 26. 11. 2015. Stalo se tak až na základě rozhodnutí pracovního soudu v Pasově. O výsledku soudního řízení byl úřad práce informován a následně zaslal výzvu z 3. 12. 2015, ve které se požaduje předložit evropské formuláře pro rozhodnutí o podpoře v nezaměstnanosti. Žalobce postup konzultoval s pracovnicemi Úřadu práce ve Vodňanech, které jej ubezpečily, že není zapotřebí podávat novou žádost o registraci. Se žalobcem bylo tudíž jednáno, jako by byl uchazečem o zaměstnání po prokazatelně ukončeném pracovním poměru v Německu a takto evidován. Jinak by neměl důvod vydávat výzvu z 3. 12. 2015. Po předložení rozsudku ve věci prodloužení pracovního poměru registraci nic nebránilo, protože pracovní poměr byl již ukončen. Evidence žalobce zůstala k 3. 11. 2015 nepřerušena. O kolizi v zaměstnání s evidencí uchazeče o zaměstnání se nejedná, protože k prodloužení pracovního poměru došlo zpětně a byla na místě opětovná registrace v evidenci po doložení rozhodnutí soudu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Shodně se žalobcem popsal skutkový stav a k žalobním bodům uvedl, že je na sporu, zda žalobce byl či nebyl k datu 3. 11. 2015 uchazečem o zaměstnání. Tato věc je řešená v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 54 Ad 6/2016. Žalobce nebyl k 3. 11. 2015 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, a proto se jeho žádost o podporu podaná dne 3. 11. 2015 stala zjevně bezpředmětnou, protože žalobce na podporu ztratil nárok. Evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání byla ukončená podle § 29 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Žalobce s právním názorem žalovaného vyjádřil nesouhlas. Vyzdvihl, že již při zaevidování uchazeče o zaměstnání dne 3. 11. 2015, informoval úřad práce o tom, že byla podána žaloba k pracovnímu soudu v Pasově. Proto tu byl předpoklad změny plynoucí z rozhodnutí pracovního soudu. O tom, že na základě rozhodnutí pracovního soudu v Pasově, došlo k prodloužení pracovního poměru do 26. 11. 2015, byl úřad práce žalobcem informován dne 30. 11. 2016. V tento den byl již pracovní poměr ukončen. Po tomto sdělení následovala výzva ze 3. 12. 2015, kterou úřad práce požadoval předložení příslušných formulářů pro účely rozhodování o podpoře v nezaměstnanosti. Žalobce byl pracovnicemi úřadu práce ubezpečen o tom, že novou žádost o registraci podávat nemá. Opětovnému zaregistrování evidenci uchazečů o zaměstnání nic nebránilo, protože pracovní poměr byl již ukončen. Věc evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání byla přezkoumána krajským soudem v řízení vedeném pod sp. zn. 54Ad 6/2016 a rozhodnutí žalovaného v této věci bylo rozsudkem ze dne 30. 11. 2016 zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 3. 11. 2015 žádost o zprostředkování zaměstnání a současně žádost o podporu v nezaměstnanosti. Z těchto písemností plyne, že zaměstnání bylo ukončeno dne 29. 10. 2015. Doklad o skončení pracovního poměru k tomuto datu je ve spise založen. Ze záznamu o jednání plyne, že správní řízení bylo zahájeno a žalobce se bránil proti výpovědi. Doložil rozhodnutí pracovního soudu v Pasově evidované pod sp. zn. 5Ca 1114/15, jím byl změněn důvod a datum ukončení pracovního poměru. Podle tohoto rozhodnutí pracovní poměr žalobce skončil dne 26. 11. 2015. Podle záznamů ve spisové dokumentaci žalobce předložil rozhodnutí pracovního soudu v Pasově úřadu práce dne 30. 11. 2015. Výzvou datovanou dne 3. 12. 2015 bylo žalobci uloženo předložit formuláře U1, E106 nebo E108 pro účely rozhodování o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Současně byl žalobce poučen o tom, že v případě neodstranění této závady podání bude rozhodnuto o nepřiznání podpory. Splnění této výzvy dokládá též záznam vedený úřadem práce o tom, že požadované formuláře byly žalobcem předloženy dne 17. 12. 2015. Po tomto datu bylo rozhodováno o nezařazení žalobce do evidence uchazeče o zaměstnání. Záležitost evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání byla předmětem shora uvedeného rozhodování krajského soudu, který rozhodnutí žalovaného v této věci zrušil a řízení není skončeno. Pro tuto věc má význam pouze zjištění o tom, že nebyl důvod vyřadit žalobce z evidence z uchazečů o zaměstnání, protože ten dodržel povinnosti stanovené zákonem, avšak byl důvod ukončit vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání pro souběh vedení žalobce v této evidenci s pracovním poměrem. Dne 7. 7. 2016 vydal úřad práce usnesení, jímž zastavil řízení zahájené podáním žádosti žalobce ze dne 3. 11. 2015, protože žádost stala se zjevně bezpředmětnou z důvodu, že evidence od 3. 11. 2015 nebyla možná pro překážku bránící v evidenci uchazečů o zaměstnání ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti a čl. 5 písm. b) nařízení č. 883/2004. V odůvodnění se poukazuje na ukončení evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání podle § 29 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo projednání napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žádost žalobce o podporu v nezaměstnanosti se stala zjevně bezpředmětnou, protože podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který v rozhodném období získal v délce alespoň 12 měsíců zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností dobu důchodového pojištění. Podle § 29 písm. a) zákona úřad práce ukončí vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání dnem, kdy nastala některá ze skutečností bránících vyřazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, které jsou uvedeny v § 25 s výjimkou skutečností uvedených v tomto předpise. Z písemností založených ve spise vyplývá, že v důsledku rozhodnutí pracovního soudu nastal v období od 3. 11. 2015 do 20. 6.2015 překryv vedení v evidence uchazečů o zaměstnání se zaměstnáním, což není zákonem dovoleno. V průběhu evidence došlo ke změně rozhodných skutečností, rozhodnutím německého pracovního soudu, jímž bylo zaměstnání žalobce prodlouženo do 26. 11. 2015. O nekolidující zaměstnání nešlo. Zpětné ukončení evidence uchazečů o zaměstnání bylo provedeno v souladu se zákonem. Posunování dat v závislosti na změně rozhodných skutečností, je-li tu vázanost na den podání žádosti, zákon neumožňuje. Protože žalobce nebyl k 3. 11. 2015 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nelze poskytnout podporu v nezaměstnanosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti žalobce o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti. Podmínky pro přiznání tohoto nároku obsahuje ustanovení § 39 odst. 1 zákona, které předpokládá splnění doby důchodového pojištění v předepsané délce a vedení žadatele v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, jemuž je třeba podat žádost o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti. Žádost se podává písemně, což plyne z ustanovení § 42 odst. 1 zákona. Žalovaný i úřad práce vyšly z názoru, že žádost je bezpředmětná, protože změnily se skutkové i právní okolnosti, za kterých byla žádost podána. Tento právní názor není správný a neodpovídá skutkovému stavu vyplývajícímu ze spisové dokumentace. Žalobce podal žádost o zprostředkování zaměstnání a o podporu v nezaměstnanosti dne 3. 11. 2015, tedy v době, kdy jeho pracovní poměr zanikl, avšak jeho ukončení bylo předmětem soudního přezkoumání. V důsledku rozhodnutí pracovního soudu se postavení žalobce změnilo v tom smyslu, že jeho pracovní poměr nebyl ukončen v měsíci říjnu 2015, ale k datu 26. 11. 2015. Po tuto dobu byl žalobce v pracovněprávním vztahu a nemohl být ve smyslu § 25 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti veden jako uchazeč o zaměstnání. O tom, že pracovní poměr do 26. 11. 2015 trval, žalobce prokazatelně informoval úřad práce dne 30. 11. 2015. Výzvou úřadu práce k předložení písemností rozhodných pro výpočet podpory v nezaměstnanosti datovanou dne 3. 12. 2015, tedy po sdělení výsledku přezkoumání ukončení pracovního sporu příslušným soudem, je doloženo, že se žalobcem bylo úřadem práce i nadále jednáno jako kdyby byl veden v seznamu uchazečů o zaměstnání. Ze spisu neplyne, že k datu 3. 12. 2015 by žalobci plynul příjem z výdělečné činnosti. Fakticky bylo se žalobcem jednáno tak, jako kdyby byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání uplatňujících nárok na podporu v nezaměstnanosti. Tomu zjevně odpovídal skutečný stav věci v době předložení rozsudku pracovního soudu, protože pracovní poměr žalobce v tento den, tedy 30. 11. 2015, zanikl. Řízení o žádosti o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti je řízením zahajovaným k žádosti, přičemž úřad práce pro takovou žádost využívá formulář. Z výzvy vydané dne 3. 12. 2015 lze usoudit, že zaměstnanci úřadu práce při vědomosti ukončení pracovního poměru žalobce k jinému datu se mohli domnívat, že původní žádosti postačují. Požaduje-li žalovaný v napadeném rozhodnutí, aby žalobce uplatnil žádost novou po prokazatelně ukončeném pracovním poměru, pak pochybení úřadu práce, který po žalobci nepožadoval novou žádost a fakticky s ním jednal, jako kdyby byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nemůže jít k tíži občana uplatňujícího nárok stanovený zákonem. V té souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 4 odst. 2 správního řádu, který správním orgánům ukládá poskytnout účastníkům přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, jeli to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům žadatele potřebné. Tato poučovací povinnost splněna nebyla, ač není vyloučeno, že ani úřad práce si nebyl vědom toho, že je zapotřebí nové písemné žádosti, je-li prokázáno, že žalobcův pracovní poměr skončil. Důvod nevést žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání trval pouze v době od 3.

11. Do 26. 11. 2015, po tomto datu tento důvod zanikl. Postrádají-li správní orgány obou stupňů novou písemnou žádost, pak bylo jejich povinností v tomto smyslu žalobce poučit a požadovat po něm uplatnění písemních žádostí, tím spíše za situace, kdy se žalobcem fakticky jako s uchazečem o zaměstnání a žadatelem o podporu jednaly, jestliže jej výzvou z 3. 12. 2015 žádaly o podklady významné pro výpočet podpory v nezaměstnanosti. Není proto možno jednat se žadatelem fakticky tak, jako kdyby řízení bylo k písemné žádosti zahájeno a při rozhodování vycházet výlučně z toho, že postrádá se písemná žádost, byť při důsledném postupu podle zákona o zaměstnanosti při dodržování základních zásad správního řízení uplatnění takové žádosti nic nebránilo. Jestliže se žalobci dostalo výzvy z 3. 12. 2015 k předložení podkladů pro výpočet podpory v nezaměstnanosti a jeho pracovní poměr zanikl, pak žalobce mohl zcela důvodně předpokládat, že tu probíhá řízení o přiznání podpory v nezaměstnanosti a následné využití chybějící písemné žádosti svědčí o formalistickém přístupu odporujícím právě zásadám správního řízení o poučovací povinnosti a dobré správě. Argumentace žalovaného o tom, že tu byl důvod řízení zastavit, protože žalobce k datu 3. 11. 2015 nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, není přiléhavá, protože ze spisové dokumentace je zjevné, že žalobce byl srozuměn s tím, že k tomuto datu poté, co se takto u úřadu práce registroval, bylo následně soudem určeno, že pracovní poměr skončil 26. 11. 2015. Dne 30. 11. 2015 žalobce změnu ukončení pracovního poměru oznámil a z jeho podání i úředních záznamů ve spise plyne, že až po tomto datu požadoval, aby byl v evidenci uchazečů o zaměstnání zapsán a byla mu poskytována podpora a právě takovým způsobem postupoval též úřad, který žalobce vyzval k předložení podkladů pro výpočet podpory v nezaměstnanosti. K využití institutu zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g), kdy zastavení řízení se děje pro bezpředmětnost je třeba uvést, že takový postup přichází v úvahu výlučně tehdy, nerozhoduje-li se o předmětu řízení. Musí proto existovat důvody, které brání vydání rozhodnutí skutkové a právní povahy. Využití tohoto institutu však nelze zaměňovat se situací, kdy žádosti nelze vyhovět. Na takový případ je zapotřebí vztáhnout a využít rozhodnutí věcné a žádost zamítnout. V souzené věci správní orgány obou stupňů nerozlišily dvě období, a to období od 3. 11. do 26. 11. 2015, kdy rozhodnutím soudu došlo k posunu data ukončení pracovního poměru žalobce a obdobím následným poté, co žalobu dne 30. 11. 2015 úřadu oznámil, že pracovní poměr skončil k 26. 11. 2015. Z podkladů obsažených ve spise plyne, že žalobce nemá žádné výhrady k tomu, že v prvním období od 3. 11. do 26. 11. 2015 nebyl důvod vést jej v evidenci uchazečů o zaměstnání a neměl nárok na podporu v nezaměstnanosti. Přitom ke změně data ukončení pracovního poměru došlo až po podání žádosti dne 3. 11. 2015. Jiná situace však nastala v druhém období po datu 30. 11. 2015, kdy žalobce byl zjevně bez zaměstnání, mohl být jako uchazeč o zaměstnání evidován a mohl uplatnit nárok na podporu v nezaměstnanosti. Právě o takový nárok v projednávané věci jde a tímto nárokem je zapotřebí v dalším řízení se zabývat. Z toho, co bylo uvedeno, soud shrnuje, že žalobce 30. 11. 2015 nárok na podporu v nezaměstnanosti uplatnil, což bylo prokázáno výzvou úřadu z 3. 12. 2015 a stalo-li se tak procesně nedostatečným způsobem, podílí se na takto vadném postupu též úřad práce, na němž bylo ve smyslu základních zásad správního řízení zmíněných v předchozí pasáži rozsudku vadu podání, kterému chyběla písemnost odstranit. Vznikl-li žalobci nárok na podporu v nezaměstnanosti, což je na zkoumání úřadu práce, pak ten nemůže být na svých právech zkrácen tím, že bylo postupováno procesně vadně. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Protože z těchže důvodů je vadné též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. též rozhodnutí úřadu práce o zastavení řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalobci v řízení nevznikly žádné náklady. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. prosince 2016 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava