53 Ad 10/2017
č. j. 53 Ad 10/2017-34
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zvýšení invalidního důchodu na třetí stupeň. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil 55 % ztráty pracovní schopnosti. Podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění je tento rozsah odpovídající invaliditě druhého stupně. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, protože žaloba byla zamítnuta.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J. K., zast. JUDr. Pavlínou Tomanovou Sabovou, advokátkou v Prachaticích, Vodňanská 375, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2017, čj. OSZ-39282-86/M-Ří- 2017, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 8. 6. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2017, čj. OSZ-39282- 86/M-Ří-2017, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2017 o nevyhovění žádosti o změnu výše invalidního důchodu. V žalobě se poukazuje na to, že se stanovisky posudkových lékařů opatřených v obou stupních řízení nelze souhlasit, protože zdravotní stav žalobce se zhoršil. Žalobce byl od 17. 6. 2013 uznán invalidní v II. stupni bez časového omezení. V důsledku dlouhodobé pracovní neschopnosti mu bylo doporučeno požádat o změnu stupně invalidity. V důsledku dopravní nehody z roku 1979 trpí psychickými problémy, pro které není schopen žádné systematické činnosti. Působí jako osoba samostatně výdělečně činná v zemědělství, přičemž tato činnost je fyzicky a manuálně náročná. Toto povolání není schopen pro postižení páteře vykonávat, brání mu v tom též obtíže psychického charakteru. V úvahu přicházela možnost zvýšit rozsah ztráty pracovní schopnosti až o 10 % bodů, což zůstalo posudkovými lékaři nevyužito. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, protože bylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou. Bylo-li zjištěno, že žalobcův zdravotní stav neodpovídá invaliditě II. stupně, ale pouze invaliditě I. stupně, bylo namístě námitky žalobce proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod III. stupně zamítnout a prvostupňové rozhodnutí potvrdit. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce utrpěl dne 25. 9. 1979 úraz, v důsledku kterého byl v roce 1980 uznán plně invalidním. Následující dvě žádosti o invalidní důchod byly zamítnuty, protože příslušný posudkový lékař neshledal žádný stupeň invalidity. Částečně invalidním se žalobce stav v roce 1994, částečná invalidita přetrvala při následných kontrolách v létech 1996, 1998, 2002, 2005, 2006 a 2009. Od roku 2010 byl žalobce nahlížen jako částečně invalidní v I. stupni. Invalidním v II. stupni se stal v roce 2013. Pro účely projednání žádosti o zvýšení invalidity byl žalobce posouzen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Prachaticích, kdy za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo označeno postižení žalobce středně těžkým organickým psychosyndromem s depresivními rysy odpovídající postižením podle kapitoly V. položka 1 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 45 %. Takto stanovená míra poklesu pracovního potenciálu byla postupem podle § 3 odst. 2 vyhlášky zvýšena o dalších 10 % bodů na celkových 55 %. Toto rozhodnutí se stalo podkladem pro prvostupňové rozhodnutí z 21. 2. 2017, kdy žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně byla zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky z důvodů odpovídajících žalobním bodům. V námitkovém řízení byl pořízen posudek o invaliditě vyhotovený lékařskou posudkovou službou České správy sociálního zabezpečení, kdy za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bylo označeno postižení psychické povahy odpovídajícím postižením podle kapitoly V. položka 1 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl určen ve výši 45 %. Nebyl shledán důvod k aplikaci § 3 a 4 vyhlášky o korekčních faktorech. K námitce žalobce se uvádí, že přezkumem zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci vyššího stupně. Uzavírá se, že jedná se o invaliditu I. stupně. Po podání tohoto posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí, jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí o zamítnutí žádosti o zvýšení invalidního důchodu pro III. stupeň invalidity. Uvádí se, že přezkoumáním zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby bylo důvodem pro invalidizaci ve vyšším stupni. Naopak bylo zjištěno, že zdravotní stav žalobce neodpovídá invaliditě II. stupně, ale pouze invaliditě I. stupně. Vedle napadeného druhoinstančního rozhodnutí je tu ještě rozhodnutí prvostupňové ze dne 7. 6. 2017, jímž bylo rozhodnuto o snížení výše invalidního důchodu pro I. stupeň. Toto rozhodnutí však předmětem řízení není a být nemůže, protože žalobou napadeno není a ze spisové dokumentace není patrné, bylo-li napadeno opravným prostředkem. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala odborné lékařské nálezy především psychiatrické, psychologické, neurologické a ortopedické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byl žalobce vyšetřen psychiatrem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobce stižen organickým psychosyndromem jako následkem úrazu ze dne 25. 9. 1979, vertebrogenním algickým syndromem páteře, cervikoseraniálním syndromem, osteoporózou, má tenzní cefaleu, utrpěl frakturu obou kostí levého bérce léčenou operačně, dále se uvádí syndrom neklidných nohou, lymská borelióza v anamnéze, koxalgie při artróze I. stupně a astma bronchiale. V posudkovém závěru se konstatuje zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu omezujícího psychické schopnosti žalobce a vlivem na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou je organický psychosyndrom následkem úrazu hlavy z 25. 9. 1979. Postižení žalobce odpovídá postižením podle kapitoly V. položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které je zapotřebí zhodnotit poruchy kognitivních funkcí, přihlédnout k rozsahu a struktuře organického postižení a rychlosti jeho vývoje, z čehož je zřejmé, že například není rozhodná pouze skutečnost, že žalobce má doposud řidičské oprávnění, o což se opřel posudek lékaře v námitkovém řízení. Rozsah ztráty pracovní schopnosti pro psychické postižení byl stanoven ve výši 45 %, kdy se uvádí, že od roku 2013 ke zlepšení stavu nedošlo a byl shledán důvod k navýšení takto stanovené míry rozsahu ztráty pracovní schopnosti o dalších 10 % bodů na celkových 55 %. Míra psychického postižení byla hodnocena podle dalších položek přílohy k vyhlášce, kde předpokládá se vyšší míra taxace poklesu pracovní schopnosti. Zjištění o tom, že takovým postižením postižení žalobce neodpovídá, vychází ze zjištění, že u žalobce nejedná se o postižení těžké s výrazným odklonem od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí ve smyslu odstavce 1 písm. d) a nejde ani o zvláště těžké postižení s těžkou poruchou myšlení, kdy rezervní kompenzační mechanismy mozku jsou vyčerpány a dochází k odklonu od normy při výkonu všech aktivit a rolí a nejde ani o dezintegraci osobnosti a krizový stupeň poruchy ve smyslu odstavce 1c) přílohy k vyhlášce. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál žalobce limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v menší míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zdůvodnila použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě vyššího stupně. Posudková komise zhodnotila potíže páteřové, jak v oblasti krční, tak bederní. Pro tyto potíže nelze použít položky, které umožňují invalidizaci, protože tomu neodpovídá klinický nález a funkční postižení. Nejde o středně těžké postižení, protože neurologický nález nelze hodnotit jako závažný, nejsou-li známky poškození nervu. Je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která je zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení podle kapitoly XIII, oddíl. E, položka 1, písm. b) s taxací 10 – 20 %. Ke stavu po zlomenině hrudních obratlů a osteoporóze se uvádí, že není doloženo, že celotělová kostní densita klesla víc jak o 25 %. Pro toto postižení nemůže jít o invalidizaci vyššího stupně, lze-li využít položku podle kapitoly XIII, položka 1, písm. b) s taxací míry poklesu pracovní schopnosti 20 – 35 %. Posudková komise dále zhodnotila léčbu žalobce pro astma bronchiale, které je léčbou v celku kompenzované a přicházelo by v úvahu použití kritérií s mírou poklese pracovní schopnosti 20 – 40 %. Poznamenává se, že má-li pojištěnec více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti se nesčítají. Posudkové závěry posudkových lékařů vycházely z objektivních zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o nichž nejsou pochybnosti. Rozpory mezi lékařskými nálezy nejsou. Poukazuje se však na to, že nebyly objektivizovány všechny skutečnosti, týkající se zdravotního stavu žalobce nebo jeho důsledků významné pro posudkový závěr. Závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení přesto vycházel ze správného použití posudkových kritérií, což nelze konstatovat ve vztahu k posudku lékaře opatřeného v námitkovém řízení. Lékařské nálezy podporují ponechání invalidity II. stupě. Posudková komise reagovala na výhrady uvedené v žalobě a uvedla, že míra stávajícího funkčního postižení není takového stupně, aby byla indikací k invalidizaci vyššího stupně. Poukazuje-li žalobce na doporučení lékařů zažádat o změnu stupně invalidity na III. stupeň, uvádí se, že doporučení lékařů nejsou pro posudkovou službu závazná. Posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce spadá výhradně do působnosti Okresní správy sociálního zabezpečení, která tuto činnost vykonává prostřednictvím lékařů, oddělení lékařské posudkové služby, kteří mají specializovanou způsobilost v této oblasti. Lékařské nálezy slouží jako podklad pro vydání posudku o zdravotním stavu pojištěnce. Problematika nosného a pohybového aparátu byla zhodnocena, nálezy neurologa a ortopeda nedokládají takové funkční postižení, které by indikovalo invalidizaci vyššího stupně. Žalobce je schopen řady lehkých manuálních prací ve volném pracovním tempu, nejlépe jako zaměstnanec, tedy bez starostí o výsledky podnikání. Nemožnost uvažovat o dalším studiu či rekvalifikaci, stejně jako souběh onemocnění zohledňuje maximální možné taxační navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o zvýšení invalidního důchodu pro vyšší stupeň invalidity je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel, jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především psychiatrické, psychologické, neurologické, ortopedické povahy a k dispozici měla nález plicního lékaře. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je organický psychosyndrom jako následek úrazu ze dne 25. 9. 1979. Toto zdravotní postižení pak podřadila kapitole V. položka 1, písm. b), přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a poukázala na kritéria, která je zapotřebí při stanovení míry poklesu pracovní schopnost zohlednit. Se zřetelem k organickému postižení a vývoji onemocnění využila hodní hranici dané položky a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila ve výši 45 %. Dále poukázala na to, že zdravotní stav žalobce se oproti předchozí kontrole z roku 2013 nezlepšil a tuto okolnost shledala jako důvod pro maximální možné navýšení poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních bodů na celkových 55 %. Současně vyložila, co brání tomu, aby postižení žalobce bylo podřazeno pod položky, kde předpokládá se vyšší rozsah ztráty pracovního potenciálu. Přitom poukázala především na to, že nejde o postižení těžké, ani postižení zvláště těžké či o dezintegraci osobnosti. Při stanovení rozsahu ztráty pracovní schopnosti bylo vycházeno právě z důsledků toho, jak se postižení psychické povahy do pracovního potenciálu promítá zejména se zřetelem k postižení funkčnímu. Posudková komise se zabývala další komorbiditou žalobce, především pak postižením páteře, následky zlomeniny obratle a osteoporózou a onemocněním plicním. U žádného z těchto postižení neshledala, že by samo o sobě bylo důvodem pro invalidizaci nebo pro invalidizaci vyššího než II. stupně. Bylo reagováno též na žalobní námitky medicínské povahy, kdy uvádí se, že funkční postižení není takového stupně, aby bylo indikací k invalidizaci vyššího stupně. Vysvětluje se, že pro možnost zvýšení stupně invalidizace nepostačuje doporučení ošetřujících lékařů, protože posudkové zhodnocení pro účely rozhodování o invalidizaci náleží do kompetence posudkových lékařů. Žalobce nezvládl výdělečnou činnost, která byla fyzicky a manuálně náročná, je však schopen lehčích manuálních prací ve volném pracovním tempu, nejlépe jako zaměstnanec. Nemožnost studia či rekvalifikace a souběh onemocnění zohledňuje maximálně možné taxační navýšení míry poklesu pracovní schopnosti. Posledně uvedené dokládá, že právě možností využít korekční faktor se posudková komise zabývala a také tuto možnost danou § 3 vyhlášky využila a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce zvýšila o 10 % bodů na celkových 55 %. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se další komorbiditou žalobce, kdy jednotlivá zdravotní postižení zhodnotila a aplikovala předpis o korekčních faktorech, reagovala na námitky medicínské povahy, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 55 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Jednotlivé stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. O invaliditu prvního stupně se jedná tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti nejméně 35 %, avšak nejvíce 49 % (§ 39 odst. 2 písm. a) zákona), o invaliditu II. stupně se jedná tehdy, jde-li o rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozsahu 50 % a- 69 % (§ 39 odst. 2 písm. b) zákona) a III. stupeň invalidity přichází v úvahu, je-li zjištěn rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně o 70 % (§ 39 odst. 2 písm. c) zákona). Je-li posudkovou komisí zjištěno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 55 %, pak žalobce je invalidní ve II. stupni a přísluší mu invalidní důchod ve výši odpovídající tomuto stupni invalidity. Požadoval-li žalobce svou žádostí zvýšit invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, avšak tento stupeň invalidity shledán nebyl, pak je napadené rozhodnutí věcně správné a odpovídá § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s uvedenou právní normou. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. října 2017 Samosoudkyně: JUDr. Věra Balejová v. r. Za správnost vyhotovení: S. B.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.