53 Ad 11/2016
č. j. 53 Ad 11/2016-38
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně I. P., bytem P. 93, okres P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2016 č.j. XX, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobkyně zaslala dne 16. 9. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích rozhodnutí žalované o odnětí invalidního důchodu a další rozhodnutí žalované, jímž v námitkovém řízení byly námitky proti tomuto rozhodnutí zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Na základě poučení krajského soudu ze dne 21. 9. 2016 podala žalobkyně dne 6. 10. 2016 žalobu, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu. V žalobě se uvádí, že posudkový lékař zjištění o tom, že žalobkyně invalidní není, učinil, aniž by se blíže seznámil se zdravotním postižením žalobkyně. Nebyla posouzena celková výkonnost žalobkyně a schopnost vykonávat denní aktivity. Žalobkyně trpí psychickými problémy, pro které je často v pracovní neschopnosti. Má problémy s klouby a se srdcem, kdy byla zjištěna arytmie. Zdravotní stav žalobkyně se se zřetelem k věku zhoršuje. Trpí únavností, nezvládá domácí práce. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkových spisů soud zjistil, že žalobkyně byla uznána částečně invalidní v roce 1999 pro onemocnění psychické povahy. Takto byla žalobkyně posouzena při kontrolách v létech 2000, 2002, 2004 a 2007, jako invalidní v prvním stupni byla posouzena v roce 2010. Stalo se tak ve všech případech pro onemocnění psychické povahy. I při kontrole v roce 2013 byla zhodnocena jako invalidní v prvním stupni. Dne 10. 5. 2016 se uskutečnila poslední kontrolní lékařská prohlídka, kdy za rozhodující postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla označena afektivní porucha, která byla podřazena kapitole IV, položka 4, písm. b) a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení byl stanoven ve výši 20 %. Posudkový lékař se dále zabýval artrózou kyčelních kloubů druhého stupně, postižením bederní páteře a postižením žalobkyně ekzémem. Při hodnocení rozsahu ztráty pracovní schopnosti pro rozhodující zdravotní postižení, jímž je afektivní porucha, bylo vycházeno z toho, že jedná se o lehké postižení a posudkový lékař vycházel z psychiatrického nálezu z 31. 3. 2016, ve kterém bylo poukázáno na to, že žalobkyně byla psychiatricky vyšetřena naposled v roce 2013, nebyla hospitalizována, pracuje v úvazku v rozsahu 6 hodin, medikaci není třeba měnit, pracovní zařazení zvládá, postrádá se objektivní nález. Na podkladě tohoto posudku bylo vydáno rozhodnutí žalované ze dne 23. 5. 2013, jímž byl invalidní důchod prvního stupně žalobkyni odňat. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně uplatnila námitky v podstatě shodné s žalobními body. V námitkovém řízení byl pořízen posudek lékařské posudkové služby žalované. Podle posudku ze dne 16. 8. 2016 byla za příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označena rekurentní depresivní porucha. Toto postižení bylo podřazeno kapitole V, položka 4, písm. c) a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 30 % se zřetelem k tíži postižení, dalším zdravotním problémům a kvalifikaci žalobkyně. O dalších zdravotních problémech se uvádí, že pracovní potenciál žalobkyně podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. K námitkám uplatněným žalobkyní se v posudku uvádí, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je dostatečně zhodnocen 30 % poklesem pracovní schopnosti. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno tím, že novým posudkem o invaliditě bylo shledáno, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý v smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, ten omezuje duševní schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Posudkový závěr lékaře okresní správy sociálního zabezpečení podle lékaře žalované vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou žádné pochybnosti. Mezi předloženými doklady nejsou rozpory, které by se dotýkaly významných skutečností pro posudkový závěr. Proto je z toho posudku vycházeno a při zjištění, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nedosahuje 35 %, pak žalobkyně invalidní není a bylo nezbytné důchod, na který nárok zanikl, odejmout postupem podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže žalobkyně, popsala odborné lékařské nálezy především psychiatrické povahy, k dispozici byl nález praktického lékaře, nálezy kardiologické a ortopedické. Ty jsou v posudku popsány stejně jako výsledek vyšetření žalobkyně odborným psychiatrem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů posudková komise stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena rekurentní depresivní poruchou u hypothymní osobnosti, koxartrózou druhého stupně oboustranně, algickým vertebrogenním syndromem na podkladě degenerativních změn bez kořenové léze, ekzémem rukou v anamnéze, supraventrikulární tachykardií, uvádí se operace slepého střeva a nadváha. V posudkovém závěru se uvádí, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje psychické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles jejího pracovního potenciálu. Jeho rozhodující příčinou je dysthymie s intermitentními dekompenzacemi do obrazu středně těžké rekurentní depresivní poruchy. Toto postižení posudková komise podřadila kapitole V, položka 4, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění. Byla zvolena položka pro afektivní poruchy, postižení středně těžké se zřetelem ke skutečnosti, že tak byla klasifikována ošetřujícím lékařem psychiatrem. Nedocházelo k významným a dlouhodobým propadům nálady, tedy k dlouhodobým a významným depresivním fázím, a to ani v době, kdy byla hodnocena jako částečně invalidní ani v době, kdy byla hodnocena invaliditou prvního stupně. Z psychiatrické dokumentace nevyplývá, že by depresivní fáze trvaly dlouhodobě, převažuje stav dysthymie a subdepresivity. Nedošlo k žádné významné dekompenzaci, která by si vyžádala pracovní schopnost. S ohledem na dlouhodobý vývoj poruchy byla zvolena dolní taxace míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 %. Kvalifikační potenciál žalobkyně neindikuje volbu vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, protože profese, kterou žalobkyně vykonává, není spojena s extrémními psychickými nároky. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál žalobkyně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v minimální míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodnila použití posudkového kritéria, které by odpovídalo invaliditě nějakého stupně. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Dále se poukazuje na to, že mezi podklady pro objektivní zjištění zdravotního stavu nejsou žádné rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. Zdravotní postižení žalobkyně bylo posouzeno podle správných posudkových kritérií v námitkovém řízení, lékař okresní správy sociálního zabezpečení však adekvátní posudkové kritérium nezvolil. Podrobný obraz o vývoji stavu žalobkyně byl získán posudkovou komisí z vyžádané dokumentace, přičemž doplněná odborná dokumentace podporuje oduznání invalidity. Posudková komise dále konstatovala, že v minulosti došlo k nadhodnocení postižení žalobkyně a právě toto nadhodnocení je důvodem ro oduznání invalidity. Poukazuje se na to, že při zjišťovací prohlídce byla invalidizace indikována, protože tehdy byl stav žalobkyně dekompenzován, při kontrolách žalobkyně neměla žádné jednoznačné a dlouhodobě trvající depresivní fáze, v důsledku čehož byl stav při pokračující léčbě stabilizován. Při předchozích kontrolních lékařských prohlídkách nebyl adekvátně vyhodnocen průběh onemocnění. Posudková komise reagovala na žalobní výhrady žalobkyně, kdy poukazuje se na to, že frekvence nepřítomnosti v práci není posudkově významná, žalobkyně pracovní schopnost neměla, předčasně z práce odcházela přibližně dvakrát do měsíce. V souvislosti s častou nemocností nebyla shledána porucha imunitního systému. Artrotické postižení kloubů odpovídá věku žalobkyně a není spojeno s omezením hybnosti kyčelních kloubů. Vnímání bolesti při nevýznamném morfologickém a funkčním nálezu je rázu psychosomatického. To se vztahuje na postižení nohou artrózou. Pro pohybové problémy žalobkyně není nikterak léčena. Ortopedické vyšetření nedokládá žádné trvalé a významné funkční postižení. Srdeční arytmie nemá vliv na pracovní potenciál žalobkyně, kardiálně je kompenzována. Z lékařské dokumentace není významné zhoršení zdravotního stavu zřejmé, dekompenzaci psychického stavu po oduznání invalidity lze předpokládat, to však ale důvodem k ponechání invalidity není. K užívání léků se uvádí, že hodnocena je míra funkčního postižení a stabilizace stavu při zavedené medikaci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů především psychiatrické, ortopedické a kardiologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je rekurentní depresivní porucha. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole V, položka 4, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení odůvodnila důsledky, kterými se toto postižení projevuje. Neshledala, že by pro toto onemocnění docházelo u žalobkyně k depresivním fázím, ty nebyly shledány ani v době, kdy byla nahlížena jako částečně invalidní či invalidní v prvním stupni. U žalobkyně nedošlo k žádné významné dekompenzaci vyžadující pracovní neschopnost. Posudková komise se zabývala ve vztahu k tomuto postižení pracovním zařazením žalobkyně, kdy shledala, že na žalobkyni žádné extrémní psychické nároky neklade. Posudková komise hodnotila další zdravotní postižení vyjmenovaná v diagnostickém souhrnu, o nichž uvedla, že na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí v minimální míře a pracovní potenciál žalobkyně nelimitují. V posudku je odůvodněno, co vede k oduznání invalidity žalobkyně, kdy se uvádí, že důvod při uznání částečné invalidity při zjišťovací prohlídce byl dodržen, protože zdravotní postižení žalobkyně bylo dekompenzováno, avšak tato situace se následně změnila, žalobkyně neměla žádné jednoznačně a dlouhodobě trvající depresivní fáze, její stav byl stabilizován, avšak průběh onemocnění nebyl při kontrolních lékařských prohlídkách adekvátně vyhodnocen. Posudek posudkové komise je úplný i se zřetelem k tomu, že ta reagovala na výhrady žalobkyně medicínské povahy uvedené v žalobě. O artrotickém postižení kloubů se uvádí, že je způsobeno degenerativními změnami, avšak není provázeno omezením hybnosti kyčelních kloubů, postižení nohou bylo rovněž zhodnoceno, kdy žalobkyně se pohybuje normálně bez opory, bez narušení stereotypu chůze, bez problémů při změně polohy. Trvalé a významné funkční postižení kloubů neshledal ani ortoped. O srdeční arytmii je uvedeno, že žalobkyně je kardiálně kompenzována, z lékařské dokumentace neplyne, že by docházelo ke zhoršování zdravotního stavu. V souvislosti s námitkou o užívání léků se poukazuje na to, že hodnotí se míra funkčního postižení, stabilizace zdravotního stavu při zavedené medikaci. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, vysvětlila důvody pro oduznání invalidity, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 30 % míru poklesu pracovní schopnosti. Podmínky pro trvání invalidity stanoví § 39 odst. 1 zákona o zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 30 %, pak žalobkyně invalidní není. V důsledku toho nárok žalobkyně na invalidní důchod zanikl. Při zániku takového nároku pak ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění přikazuje žalované důchod odejmout. Právě to žalovaná učinila. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. prosince 2016 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.