53 Ad 11/2017
č. j. 53 Ad 11/2017-38
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 3 Ads 349/2017-28- KS Č. Budějovice 53 Ad 11/2017-38
- NSS 3 Ads 349/2017-28
Citované zákony (5)
Rubrum
53Ad 11/2017 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce K. Ch., bytem T., H. 2820/25, zast. JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem v Praze 2, Francouzská 75/4, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě žalobce proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2017, č.j. MPSV-2017/18193-421/1, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 18. 5. 2017 Městskému soudu v Praze, postoupenou dne 20. 6. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2017 č.j. MPSV-2017/18/193-421/1, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí úřadu práce ČR, pobočky pro hlavní město Prahu o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Nezákonnost napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce nemařil součinnost s územním orgánem úřadu práce při zprostředkování zaměstnání. S úřadem práce komunikoval a snažil se o aktivní spolupráci. Maření součinnosti ve smyslu zákona o zaměstnanosti bylo úřadem shledáno v tom, že žalobce se jednou úřadu nedostavil, učinil tak se zpožděním 24 hodiny po dohodnutém termínu. K úřadu práce se dostavil v důsledku omylu se zpožděním 24 hodiny, aniž byl upomenut či urgován. Omyl žalobce neobsahuje Pokračování - 2 - 53Ad 11/2017 úmysl a není takové intenzity, aby se jednalo o maření součinnosti s úřadem práce. Úřad práce zvolil restriktivní a formalistní výklad zákonných ustanovení. Na žalobce měl být brán zvláštní zřetel vzhledem k jeho věku. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobci se dostalo náležitého poučení o možném vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, bude-li mařit součinnost s úřadem práce, přičemž maření součinnosti může spočívat též v nedostavení se na konkrétní pracoviště úřadu ve stanoveném termínu. Nedostavení se v takový termín lze omluvit pouze pro vážný důvod ve smyslu § 5 písm. c) zákona. Žádný takový důvod nebyl žalobcem doložen. Není jím omyl, který způsobil, že žalobce se dostavil na úřad o 24 hodiny později, než bylo stanoveno. Skutková podstata maření součinnosti je definována zákonem v § 31 písm. c) a za maření součinnosti je pokládáno i to, že uchazeč se nedostaví ve stanoveném termínu bez vážného důvodu bez ohledu na to, učiní-li tak úmyslně či omylem. Dostavení se na úřad v jiném termínu byť o den později nemůže absenci nahradit. Tato právní úprava nedává žádný prostor pro mírnější výklad, dovolává-li se žalobce intenzity svého počínání. Vážný důvod, pro který se žalobce na úřad práce nedostavil, nebyl žalobcem doložen. Jiný důvod než omyl žalobce v zaznamenání data dostavení se na úřad práce nebyl žalobcem doložen. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce byl zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání dne 27. 7. 2015. V kontaktním listu uchazeče o zaměstnání je uvedeno, že žalobce se dne 17. 10. 2016 nedostavil. Učinil tak dne 18. 10. 2016 a uvedl, že předchozí den se nedostavil, protože si spletl termín. Žalobce zaslal dne 24. 10. 2016 úřadu práce sdělení, ve kterém vysvětluje svou nepřítomnost na jednání s úřadem práce dne 17. 9. 2016. Uvedl, že na úřad práce se dostavil dne 18. 9. 2016 v 9.15 h. ke kontaktní pracovnici a ta sdělila, že termín schůzky byl den předtím. Pracovnici se omluvil a sdělil, že termín si omylem nesprávně zaznamenal. Pracovnice úřadu práce sdělila, že nebude-li mít vážný důvod nedostavení se, bude vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Ze strany žalobce se nejednalo o úmysl či nedbalost, ale pouhý omyl. Následující den se dostavil sám, aniž byl upomínán či urgován úřadem práce. Dne 27. 10. 2016 bylo zahájeno správní řízení o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce se k věci písemně vyjádřil a zopakoval důvody nedostavení se na úřad práce ve stanovený termín a uvedl, že nejedná se o takovou intenzitu maření součinnosti s úřadem práce, kterou měl zákonodárce na mysli, aby mohlo být důvodem pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Dne 29. 11. 2016 vydal Úřad práce ČR, krajská pobočka pro hlavní město Prahu rozhodnutí, jímž byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. Stalo se tak s odůvodněním, že mezi základní povinnosti uchazeče o zaměstnání patří povinnost poskytovat úřadu práce potřebou součinnost při zprostředkování zaměstnání a řídit se jeho pokyny, v daném případě dostavit se na úřad práce ve stanoveném termínu. Pokynem úřadu se žalobce neřídil a na úřad práce se ve stanoveném termínu nedostavil, přestože byl o této povinnosti prokazatelně informován. Termín byl v kontaktním listu uchazeče zaznamenán čitelně a žalobce tento termín stvrdil svým podpisem. Okolnost, že žalobce si zapamatoval termín chybně, není vážným důvodem pro nedostavení se na úřad práce. Proto bylo jednání žalobce posouzeno jako maření součinnosti s úřadem práce a rozhodnuto o jeho vyřazení Pokračování - 3 - 53Ad 11/2017 z evidence uchazečů o zaměstnání. Bylo tak učiněno s odkazem na § 30 odst. 2 písm. f), odst. 3 a § 31 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal z důvodů v podstatě shodných se žalobními body. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že podle § 30 odst. 2 písm. f) zákona o zaměstnanosti úřad práce vyřadí uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání, jestliže uchazeč bez vážných důvodů maří součinnost s úřadem práce. Za maření součinnosti se považuje, jestliže uchazeč o zaměstnání se nedostaví na úřad práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů. Ty jsou uvedeny v § 5 písm. c) zákona. Žalobci byl dne 20. 7. 2016 stanoven termín dalšího jednání na 17. 10. 2016 v 9.15 h. To žalobce stvrdil svým podpisem, nicméně ve stanovený den se na úřad práce nedostavil s vysvětlením, že termín si nesprávně poznamenal. Nebylo prokázáno, že pro absenci ve stanovený termín svědčil vážný důvod. Je na zodpovědnosti uchazeče o zaměstnání, aby si stanovený termín řádně poznamenal a své povinnosti vůči úřadu práce dostál. Dostavení se v jiném termínu byť následující den absenci omluvit nemůže. Absenci lze omluvit pouze vážnými důvody, pod které chybné poznamenání stanoveného termínu nelze podřadit. Zákon o zaměstnanosti jasně a jednoznačně stanovuje, že úřad práce vyřadí uchazeče o zaměstnání v případě, že ten se dopustí maření součinnosti s úřadem práce, aniž by jeho jednání omlouvaly vážné důvody a dále, že maření součinnosti spočívá v tom, že uchazeč o zaměstnání se na úřad nedostaví ve stanoveném termínu. Není tu žádný prostor pro příznivější výklad zákona a zvážení jiného postupu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Stalo se tak s úvahou, že žalobce mařil součinnost s krajskou pobočkou úřadu práce, jestliže se ve stanovený termín nedostavil na úřad bez vážných důvodů. Mezi účastníky není na sporu, že žalobce se na úřad nedostavil dne 17. 10. 2016 v 9.15 h. a učinil tak den následující, 18. 10. 2016, protože se zmýlil v datu termínu stanoveného úřadem práce. Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání upravuje § 30, který ve svém ustanovení uvedeném pod § 30 odst. 2 písm. f) zákona ukládá úřadu práce vyřadit z evidence uchazečů o zaměstnání takového uchazeče, jestliže ten bez vážného důvodu maří součinnost s krajskou pobočkou úřadu práce. Maření součinnosti s krajskou pobočkou úřadu práce je pak normováno § 31 zákona a je jím nedostavení se na krajskou pobočku úřadu práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů (§ 31 písm. c) zákona o zaměstnanosti). Z citovaných právních norem je zřejmé, že zákon úřadu práce přikazuje uchazeče vyřadit z evidence uchazečů o zaměstnání tehdy, jestliže ten nedostaví se na krajskou pobočkou úřadu práce ve stanoveném termínu bez vážných důvodů, protože to je nahlíženo jako maření součinnosti s úřadem práce. Co se rozumí vážnými důvody pro účely zákona o zaměstnanosti, vymezuje § 5 písm. c) bod 7 zákona tak, že vážnými důvody se rozumějí jiné vážné osobní důvody, například etické, mravní, náboženské a důvody hodné zvláštního zřetele. Pokračování - 4 - 53Ad 11/2017 Žalobce se na úřad práce ve stanovený termín nedostavil, protože se zmýlil v datu určeném úřadem práce. Takový omyl nelze podřadit výčtu uvedenému v prve uvedeném předpisu. Jedná se sice o výčet demonstrativní, avšak omyl v datu termínu jednání nelze považovat za vážný důvod porovnatelný s příkladmo uvedenými důvody, které zákon označuje za vážné osobní důvody. Jestliže se žalobce na úřad práce nedostavil bez vážných důvodů, pak mařil součinnost s úřadem práce ve smyslu § 31 písm. c) zákona a na úřadu práce bylo žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání vyřadit postupem podle § 30 odst. 2 písm. f) zákona. Žalobce se na úřad práce ve stanovený termín nedostavil zaviněně, když zmýlil se v termínu, což je podřaditelné nedbalostnímu počínání. Z právní úpravy maření součinnosti podle § 31 zákona je však zjevné, že forma zavinění není rozhodná a nepředpokládá se, že maření součinnosti s úřadem práce se lze dopustit výlučně úmyslným jednáním. Jestliže žalobce opomenul dostavit se ve stanovený termín na úřad práce pro omyl v datu, je takové jeho opomenutí ve smyslu předpisů o zaměstnanosti mařením součinnosti s úřadem práce. Zákon o zaměstnanosti nepředpokládá povinnost úřadu pro případ nerespektování termínu stanoveného úřadem práce uchazeče o zaměstnání upomínat či urgovat. Jak již bylo prve uvedeno, právní úprava maření součinnosti formu zavinění nerozlišuje, což znamená, že maření součinnosti se lze dopustit jak úmyslně tak formou nedbalosti. Právě posledně uvedeným způsobem žalobce zaviněně nerespektoval termín stanovený úřadem práce a takové počínání je podřaditelné maření součinnosti s úřadem práce. Jestliže není forma zavinění maření součinnosti s úřadem práce rozhodná, vážné osobní důvody bránící dodržet stanovený termín tu nejsou, pak nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že předpisy vztahující se k vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání byly vyloženy restriktivně a formalistidcky. Jestliže žalobce se ve stanovený termín na úřad práce nedostavil, protože zmýlil se v datu, pak se nelze dovolávat rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014 ve věci 4 Ads 109/2013, kdy na straně uchazeče o zaměstnání existovaly zcela jiné důvody, které vedly k právnímu zjištění citovaném z rozsudku v žalobě. Dovolává-li se žalobce ustanovení § 33 odst. 1 zákona, pak je zapotřebí připomenout, že tento předpis upravuje zvýšenou péči o uvedený okruh uchazečů při zprostředkování zaměstnání. V projednávané věci však nejde o zprostředkování zaměstnání, ale o to, zda jsou dodrženy zákonné podmínky pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Při dodržení zákonných požadavků pro vyřazení uchazeče z evidence uchazečů o zaměstnání nejsou rozhodné skutečnosti uvedené v § 33 odst. 1 zákona. Skutečnost, že oznámení o zahájení správního řízení nebylo žalobci doručeno datovou schránkou, ale stalo se tak poštou, je pouhým formálním pochybením, které nemá dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí, a proto soud k němu nepřihlíží. Pro věc je podstatné, že žalobce byl prokazatelně obeznámen s tím, že řízení o jeho vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání bylo zahájeno, což minimálně dokládá vyjádření ze dne 21. 11. 2016 podané žalobcem v tomto řízení. Pokračování - 5 - 53Ad 11/2017 Soud proto uzavřel, že nedodržení termínu stanoveného úřadem práce bylo hodnoceno souladně se zákonem. Ze spisu neplyne, že úřad vystupoval vůči žalobci arogantně a v rozporu se základními zásadami správního řízení a bylo-li postupováno v souladu se zákonem, pak nemohlo být zasaženo do principu veřejné správy jako služby veřejnosti. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s § 30 odst. 2 písm. f), § 31 písm. c) a § 5 písm. c) bod 7 zákona o zaměstnanosti. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. projednal soud žalobu bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. listopadu 2017 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Pokračování - 6 - 53Ad 11/2017 za správnost vyhotovení: Z. S.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.