53 Ad 11/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně: L. B. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Janem Röhrichem sídlem Tylova 382, Písek proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 4. 2018, č. j. X, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 22. 6. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2018, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti o invalidní důchod.

2. Žalobkyně vyjadřuje nesouhlas s názorem, že pracovní schopnost žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav poklesla o pouhých 20 %. Žalobkyně trpí disfunkcí LS páteře, posudková lékařka neposkytla žalobkyni prostor pro vysvětlení jejích zdravotních problémů, bylo postupováno formálně, žalobkyně vedle problémy s páteří trpí problémy psychické povahy. Zdravotní stav žalobkyně se nezlepšuje a při vyšetření žalobkyně nebylo postupováno s náležitou péčí. Požaduje se zpracovat znalecký posudek.

3. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise MPSV ČR.

4. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně se podrobila zjišťovací lékařské prohlídce pro účely rozhodování o žádosti o invalidní důchod. Posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku uzavřel, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně je chronický alergický syndrom L páteře odpovídající položce pod kapitolou XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění. Kořenové iritace, bez průkazu při vyšetření EMG. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl hodnocen na horní hranici konkrétní položky ve výši 20 %, přičemž byla zohledněna profese žalobkyně.

5. Uvedený posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 17. 1. 2018, jímž žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítla pro nesplnění požadavků podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

6. Proti tomuto rozhodnutí uplatnila žalobkyně námitky, ve kterých poukázala na to, že přetrvávají bolesti bederní páteře, které jí brání vykonávat zaměstnání v rozsahu 8 hodin denně. Bolesti psychicky nevzdává, léčí se u psychiatra.

7. V námitkovém řízení byl pořízen posudek lékařské posudkové služby žalované, kdy za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bylo označeno postižení páteře, to bylo podřazeno kapitole XIII, oddíl E, položka 1 písm. b) a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 20 %. Stalo se tak se zřetelem k tíži tohoto postižení, k dalším zdravotním problémům a profesi žalobkyně. Dále bylo uvedeno, že nebylo zjištěno žádné další funkčně významné postižení a zvýšení rozsahu ztráty pracovní schopnosti proto nepřicházelo v úvahu. Bylo poukázáno na to, že problémy může způsobovat rovněž pokročilé těhotenství žalobkyně.

8. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno tím, že novým posouzením bylo zjištěno, že u žalobkyně jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který má dopad do pracovního potenciálu, avšak nejsou dodrženy podmínky § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 20 %. Proto žalobkyni invalidní důchod přiznat nelze.

9. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise měla k dispozici zdravotní dokumentaci žalobkyně vedenou u praktického lékaře a odborné lékařské nálezy neurologické, revmatologické, rehabilitační, ortopedické a psychiatrické povahy, k dispozici byl nález Fakultní nemocnice v Motole v Praze a vyšetření z lázeňské léčby. Dále byly k dispozici nově opatřené lékařské zprávy. Na základě těchto podkladů posudková komise stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena chronickým alergickým syndromem L páteře s projevy iritace L5, S1 vlevo, cervikobrachiálním syndromem pravostranným, anxiózně depresivní poruchou jako reakcí na násobný stres, trpí Leidenskou mutací a má alergii na pyly, prach a astma bronchiale.

10. V posudkovém závěru se uvádí, že u žalobkyně byl shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její fyzické schopnosti a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou tohoto stavu je disfunkce páteře na podkladě degenerativních změn a provedené operace. Toto postižení posudková komise podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovila ve výši 20 %. Učinila tak se zřetelem k tomu, že zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. U dorzopatie nelze využít položky, které umožňují invalidizaci, klinický nález u žalobkyně neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u takových položek. Žalobkyně neodpovídá položce pro střednětěžké postižení, protože klinický neurologický nález nelze hodnotit jako závažný, žalobkyně nemá výrazné známky poškození nervu, protože vyšetření EMG bylo normální, klinicky chůze po patách i špičkách byla bez omezení. Porucha citlivosti na jedné dolní končetině a míra poruchy statiky a dynamiky páteře jsou posudkově na úrovni lehkého funkčního postižení. Kořenové iritace jsou zahrnuty rovněž v položce pro lehké funkční postižení. Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v diagnostickém souhrnu se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu podílejí jen v malé míře. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Poznamenává se, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé procentní hodnoty se nesčítají. Posudkový závěr obou instancí posudkového lékařství odpovídá platné legislativě, byla použita správná posudková metodika, podklady byly zjištěny v rozsahu, který byl dostatečný pro použití posudkových kritérii a byly objektivizovány všechny rozhodné skutečnosti týkající se zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků významných pro posudkový závěr. Mezi lékařskými nálezy žádné rozpory nejsou.

11. Posudková komise reagovala na žalobní výhrady medicinské povahy a uvedla, že psychickou poruchu psychiatr hodnotí jako lehkou až středně těžkou, kdy spouštěčem psychických problémů jsou vztahy matrimoniální. Tato problematika nemohla být hodnocena jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, protože žalobkyně je v psychiatrické péči od září 2017, netrvala tudíž dobu delší jednoho roku, po jehož uplynutí se lze zabývat tím, má-li toto postižení vliv na pracovní potenciál. Psychický stav může být rozkolísán i v souvislosti s porodem, takže trvalejší míru psychické disfunkce bude možno vyhodnotit až s časovým odstupem. Doplňuje se, že i kdyby psychická problematika mohla být vzata v úvahu taxačním navýšením míry poklesu pracovní schopnosti, pak takové navýšení přichází v úvahu v rozsahu 10 %, což by znamenalo, že rozsah ztráty pracovního potenciálu žalobkyně by činil 30 % a neodpovídal by žádnému stupni invalidity. Objektivní funkční nález problémů s páteří je lehký a tyto potíže mohou být akcentovány depresivním syndromem. Z psychiatrického nálezu pak plyne, že poslední profese žalobkyně byla odpovídající. Práce žalobkyni bavila a po mateřské dovolené by se do zaměstnání administrátorky měla vrátit.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Rozhodnutí o invaliditě je závislé na odborném lékařském posouzení.

14. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

15. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedeného posudku posudkové komise, která posoudila zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, a za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav označila dysfunkci páteře na podkladě degenerativních změn a provedené operace. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na klinický neurologický nález, který nelze hodnotit jako závažný, přičemž ten se opírá o vyšetření EMG a klinické vyšetření chůze, kdy bylo zjištěno, že ta je bez omezení. Zabývala se citlivostí jedné dolní končetiny a mírou poruchy statiky a dynamiky páteře, kterou zhodnotila na úrovni lehkého funkčního postižení. Pod takové postižení zařadila kořenovou iritaci.

16. Posudková komise se zabývala další komorbiditou žalobkyně, o které uvedla, že tato postižení se podílejí na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu v malé míře. Je tomu tak proto, že žádné z těchto dalších postižení nemá takový funkční dopad, který by sám o sobě odpovídal posudkovým kritériím pro invaliditu nějakého stupně. Posudková komise současně neshledala důvod pro zvýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti postupem podle § 3 vyhlášky. V té souvislosti poukázala na to, že léčba psychiatrického postižení v době vydání napadeného rozhodnutí netrvala dobu delší roku, a proto nelze uvažovat o dlouhodobém vlivu tohoto postižení na pracovní potenciál, přitom je zapotřebí vzít v úvahu možnou léčbu tohoto postižení a bez významu nebyla ani gravidita žalobkyně, která psychický stav může rozkolísat.

17. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se další komorbiditou žalobkyně a učinila úvahu o možnosti aplikovat předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jim činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje pokles pracovní schopnosti žalobce v rozsahu 20 %.

18. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce nejméně 35 %.

19. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 20 %, pak žalobkyně invalidní není a podmínky nároku na invalidní důchod, splněny nejsou. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

20. Soud řízení nedoplňoval znaleckým posudkem, jak je v žalobě navrhováno, protože posouzení zdravotního stavu a jeho dopad do pracovního potenciálu pojištěnce posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v novelizovaném znění pro účely přezkumného řízení soudního posudková komise MPSV. Mezi závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku, lékařské posudkové služby žalované a posudkové komise MPSV nejsou žádné rozpory, naopak uvedení posudkoví lékaři vyjádřili identický názor na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a dopad tohoto postižení do pracovního potenciálu, ani z tohoto důvodu neshledal soud důvod pro opatření znaleckého posudku.

21. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že ve věcech důchodového pojištění nelze úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 10. září 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. Samosoudkyně