53 Ad 12/2017
č. j. 53 Ad 12/2017-31
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým byl snížen stupeň invalidity žalobce z III. na II. stupeň. Soud se opřel o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil 70 % ztráty pracovní schopnosti z důvodu těžké poruchy osobnosti s převahou schizoidní. Podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění odpovídá taková ztráta práce invaliditě III. stupně. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce P. B. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20. 6. 2017 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 20. 6. 2017, čj. X se z r u š u j e a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á.
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 17. 7. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2017 č.j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2017 tak, že výše invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně vypláceného ve výši invalidního důchodu pro II. stupeň invalidity se od 6. 8. 2017 snižuje na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. V žalobě se poukazuje na to, že posudkový lékař dostatečně nezohlednil doložené lékařské nálezy psychiatrické a psychologické povahy. Od doby přiznání plné invalidity nedošlo k žádnému zlepšení zdravotního stavu žalobce, naopak zdravotní stav se postupně zhoršuje. Česká správa sociálního zabezpečení ponechala rozhodnutí na soudu. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobce byl v roce 1997 uznán plně invalidní. Tento stupeň invalidity přetrval při kontrolách uskutečněných v létech 1998, 2000, 2002, 2004 a 2007, v důsledku novelizace předpisů důchodového pojištění byl žalobce od roku 2010 hodnocen jako invalidní ve III. stupni a stejně byl nahlížen při kontrole v roce 2013. Ke změně v hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho vlivu na pracovní potenciál došlo při kontrolní lékařské prohlídce uskutečněné dne 1. 12. 2016. Posudkový lékař označil za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav onemocnění psychické povahy, pro které poklesl rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce o 45 %. Takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti zvýšil o dalších 10 % bodů na celkových 55 %. Tento posudkový nález byl podkladem pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2017, jímž byl podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění snížen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. S rozhodnutím žalované o snížení výše invalidního důchodu žalobce projevil nesouhlas v podstatě z důvodů shodných se žalobními body. V námitkovém řízení byl opatřen posudek lékařské posudkové služby žalované, kdy posudkový lékař vycházel především z odborných nálezů psychiatra a psychologa. Uzavřel, že rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav představuje smíšená porucha osobnosti s rysy hraničními, anxiózními posílenými egocentrismem, která se blíží schizotypní poruše. Toto zdravotní postižení podřadil kapitole V, položka 7, písm. b) přílohy k vyhl. č. 259/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovil ve výši 45 %. Nebyl shledán důvod pro zvýšení takto stanovené míry poklesu pracovní schopnosti. O tento posudek se opírá napadené rozhodnutí, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že vyplácený invalidní důchod pro invaliditu II. stupně se snižuje na invalidní důchod vyplácený pro invaliditu I. stupně. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především psychiatrické a psychologické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byl žalobce vyšetřen v posudkové komisi odborným lékařem psychiatrem. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobce stižen těžkou poruchou osobnosti s převahou schizoidní, trpí polyneuropatií, jedná se o stav operaci angiofibromu levé čelistní dutiny a po operaci levé frontální dutiny pro mukotélu s následnou poruchou přímého očního svalu vlevo a diplopií při pohledu dolů. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobce byl v roce 1988 operován pro angiom levé maxilární dutiny, v roce 2004 se podrobil operaci frontálního sinusu, čímž vznikla paréza očního svalu s diplopií. Od roku 1996 je v trvalé péči psychiatra, nejprve pro únavnost, posléze pro depresivní sklony a apatie. V roce 2008 byl hospitalizován na Psychiatrickém oddělení Nemocnice v Českých Budějovicích, kdy stav byl uzavřen, že jedná se o jiné neurotické poruchy. Při kontrole psychiatrem v letošním roce byla porucha osobnosti hodnocena jako těžká, narušující výkon většiny denních aktivit, kdy pracovní potenciál je v troskách. Podle závěrů psychologického vyšetření je pracovní schopnost žalobce těžce omezena, až anulována. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v době vydání rozhodnutí byla označena těžká porucha osobnosti s převahou schizoidní. Toto zdravotní postižení odpovídá postižením podle kapitoly V, položka 7, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 70 %, protože žalobce není na své zdravotní postižení adaptován, není schopen soustavné práce, má stavy s opakovanou depresí. Podle názorů psychologa a psychiatra není schopen jakéhokoli zaměstnání. O ostatní komorbiditě se uvádí, že ta výrazným způsobem neomezuje aktivní hybnost žalobce a nemá podstatný vliv na pracovní schopnost. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Rozhodnutí o snížení stupně invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vycházel především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak z objektivních lékařských nálezů, především psychiatrické a psychologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je těžká porucha osobnosti s převahou schizoidní. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole V, položka 7, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 70 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Odkázala především na to, že shodující se nálezy psychiatrické s nálezem psychologa, podle nichž žalobce není na své zdravotní postižení adaptován, není schopen soustavné práce, má stavy s opakovanou depresí. Podle nálezu psychiatra jedná se o onemocnění těžké. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobce, o nichž uvedla, že ty nemají výrazný dopad do žalobcova pracovního potenciálu. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj názor o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobce, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 70 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Jednotlivé stupně invalidity jsou stanoveny v § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Shledala-li posudková komise, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 70 %, pak ve smyslu § 39 odst. 2 písm. c) zákona jedná o invaliditu III. stupně. V důsledku toho nedošlo k žádné změně ve stupni invalidity žalobce, kdy invalidita III. stupně přetrvává. To má za následek, že tu nebyl důvod stupeň invalidity snižovat ať již na II. stupeň prvostupňovým rozhodnutím, či stupeň I. rozhodnutím napadeným. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu s ustanovením § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. V dalším řízení bude žalovaná vycházet ze zjištění, že žalobce je invalidní ve III. stupni a náleží mu invalidní důchod tomuto stupni odpovídající. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalobci žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. října 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: S. B.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.