53 Ad 12/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci Žalobkyně: X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 4. 2018, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 4. 6. 2018 Krajskému soudu v Brně postoupenou dne 2. 7. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2018, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod.

2. V žalobě se namítá, že posudkový lékaře vycházel ze zjištění, že postižení žalobkyně odpovídá postižení lehkému, což neodpovídá lékařské zprávě o trvalých následcích, kde vychází se z toho, že postižení žalobkyně je středně těžké. To se projevilo v hodnocení rozsahu ztráty pracovní schopnosti.

3. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

4. Z posudkového spisu vyplývá, že žalobkyně se podrobila zjišťovací lékařské prohlídce pro účely projednání žádosti o invalidní důchod. Dne 21. 12. 2017 vydal lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově posudek o invaliditě, kdy uzavřel, že rozhodujícím zdravotním postižením způsobujícím dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je omezení pohybu v hlezenním kloubu, které odpovídá postižením podle kapitoly XV., oddíl B, položka 11 přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti činí 20 %. Nebyl shledán důvod pro úpravu takto stanovené míry poklesy pracovní schopnosti postupem podle § 3 uvedené vyhlášky. V posudku se podává výčet zdravotnické dokumentace, ze které bylo vycházeno, byla stanovena klinická diagnóza a uvádí se, že vedle uvedeného omezení pohybu v hlezenním kloubu není zjištěná jiná komorbidita.

5. Tento posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2018, kdy žádost žalobkyně o invalidní důchod byla zamítnuta pro nesplnění požadavků § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

6. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala námitky, ve kterých poukazovala na následky úrazu hlezenního klouby a vyjádřila nesouhlas s posouzením tohoto postižení jako postižení lehkého právě pro jeho funkční důsledky.

7. V námitkovém řízení byl opatřen posudek lékařské posudkové služby žalované ze dne 26. 3. 2018. V posudku se uvádí výčet rozhodujících podkladů, ze kterých bylo při vydání posudku vycházeno. Uvádí se klinická diagnóza, ze které vyplývá, že žalobkyně je po fraktuře hlezenního kloubu vpravo ze dne 1. 1. 2017, řešené operací s následnou extrakcí kovu, kdy zlomenina je zhojena. Přetrvává lehce vadný stereotyp chůze s napadáním na pravou dolní končetinu, žalobkyně dále trpí hypothyreosou na substituci a značnou nadváhou. Posudkový lékař v námitkovém řízení shledal, že u žalobkyně jedná se o nepříznivý zdravotný stav, který omezuje fyzické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou tohoto stavu u žalobkyně vyučené v oboru číšník-kuchař, která pracovala střídavě jako šička, kuchařka, je stav po zlomenině kotníku vpravo. Žalobkyně dne 1. 1. 2017 upadla, došlo ke zlomenině kotníku, ta byla řešena zpevněním kovovým materiálem a ten byl dne 31. 3. 2017 extrahován. Zranění je zhojeno, citují se ortopedické nálezy, z nichž vyplývá, že žalobkyni byla doporučena plná zátěž bez fyzického přetěžování, trvá mírná porucha lymfodrenáže. Léčení úspěšně skončilo. Přetrvává izolované mírné omezení hybnosti a funkce pravého hlezna, nejde o těžší poruchu pravé dolní končetiny. Při posouzení byla zvolena horní hranice příslušného rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti určenou pro lehké postižení po zlomeninách kostí dolní končetiny. Nejedná se o středně těžké funkční postižení podle posudkových kritérií. Dále se uvádí, že žalobkyně má sníženou funkci štítné žlázy. Rozhodující zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole XV., oddíl B, položka 13 k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 15 %. Se zřetelem k profesi žalobkyně byla tato míra zvýšena o 10% bodů na celkových 25 %.

8. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které se o prve uvedený posudek opírá a vychází ze zjištění, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dosahuje 25 %. Nejsou proto splněny požadavky § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod, protože není splněn předpoklad pro vznik invalidity o poklesu pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně o 35 %.

9. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. V posudku se uvádí výsledek vyšetření žalobkyně v posudkové komisi. Popisují se odborná lékařská vyšetření, především chirurgické, ortopedické a rehabilitační povahy, související s léčbou zlomeniny kotníku a šetření endokrinologická. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které se u žalobkyně jedná o stav po zlomenině v dolní části holenní kosti a horní části lýtkové kosti vpravo ze dne 1. 1. 2017, která byla řešena operací ze dne 2. 1. 2017 a jedná se o stav po extrakci kovu z 31. 3. 2017. Žalobkyně je dále stižena hypothyreosou na substituci, má ostruhu patní kosti vlevo, křečové žíly, trpí ezogenní obezitou.

10. V posudkovém zhodnocení se uvádí, že jedná se o obézní posuzovanou po zlomenině v dolní části holenní kosti a horní části lýtkové kosti vpravo, která byla řešena operací s následným zvyklým průběhem, po extrakci kovu s následnou rekonvalescencí a rehabilitací. Při chirurgickém vyšetření dne 29. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně berle odložila, chodí na rehabilitaci, při chůzi mívá bolesti v přední ploše hlezna a pozoruje otoky, jizvy v hleznu jsou klidné, hybnost je omezena. Rentgenologicky bylo zjištěno zhojení v dobrém postavení a doporučeno postupně přidávat zatížení a intenzivně rehabilitovat. Při vyšetření dne 9. 11. 2017 žalobkyně udávala zlepšení, v bérci byl mírný otok, narušen stereotyp chůze na boso, v obuvi zlepšen a byla doporučena další léčba. Žalobkyně dále trpí onemocněním štítné žlázy. Subjektivně je bez potíží, onemocnění vyžaduje užívání medikace a doporučeno bylo operační řešení. Dále má křečové žíly, vlevo po operacích z minulosti. Při rehabilitačním vyšetření dne 9. 2. 2018 bylo shledáno, že ohledně hlezna není indikována další řízená rehabilitace. Žalobkyně si stěžovala na bolesti levé paty, kdy byla zjištěna patní ostruha a doporučena fototerapie. Při traumatologickém vyšetření pro účely zhodnocení trvalých následků ze dne 10. 4. 2018 zhodnotil lékař reziduální postižení funkce kloubu jako středně těžké omezení hybnosti v levém hlezenním kloubu a lehké omezení hybnosti v subtalárním kloubu vpravo. Při jednání posudkové komise s dalším časovým odstupem bylo zjištěno lehké až středně těžké omezení hybnosti v hlezenním kloubu, hybnost subtalárně byla v normě. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o stav po zlomenině kostí pravého bérce, který způsoboval lehké postižení funkce pravé dolní končetiny, bylo přítomno omezení hybnosti v oblasti hlezna, nebyla přítomna deformita bérce ani stehna, nebyly přítomny svalové hypotrofie nebo omezení funkce končetiny pro delší chůzi a stání, nešlo o středně těžké postižení funkce končetiny, nebyla přítomna značná deformita bérce nebo stehna, nebyly přítomny svalové atrofie, nebylo přítomno značné omezení funkce končetiny, nešlo ani o těžké postižení, protože nebyly přítomny těžké deformity, nebylo přítomné podstatné omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti. O onemocnění štítné žlázy se uvádí, že vyžadovalo užívání medikace, ostruha patní kosti nesnižovala pracovní schopnost. Křečové žíly neměly zásadní dopad na výkonnost organismu. Rovněž obezita prostá výkonnost organismu nesnižovala.

11. Uzavírá se, že u žalobkyně zjišťuje se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je stav po úrazu pravé dolní končetiny, který odpovídá postižením podle kapitoly XV., oddíl B, položka 13a, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a způsobuje 15% rozsah ztráty pracovní schopnosti. Se zřetelem k předchozí vykonávané výdělečné činnosti byla zvolena horní hranice daného rozpětí. Důvody pro užití § 3 vyhlášky nebyly shledány. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 15 %.

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

14. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře ortopéda. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vycházela ze subjektivních údajů uváděných žalobkyní a objektivních nálezů, především ortopedické, chirurgické, rehabilitační a endokrinologické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je stav po zlomenině pravé dolní končetiny. Toto postižení posudková komise podřadila kapitole XV., oddíl B, položka 13, písm. a) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti 15 % stanovila se zřetelem k důsledkům, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala na to, že je přítomno omezení hybnosti v oblasti hlezna, nebyla zjištěna deformita bérce ani hlezna, nebyly shledány svalové hypotrofie nebo omezení funkce končetiny pro delší chůzi či stání, a proto se nejednalo o středně těžké postižení funkce končetiny. Takové postižení by předpokládalo přítomnost značné deformity bérce či svalové atrofie, značné omezení funkce končetiny. Postižení žalobkyně nelze podřadit ani postižení těžkému pro nepřítomnost těžkých deformit podstatného omezení funkce končetiny a celkové pohyblivosti.

15. Posudková komise se zabývala další komorbiditou žalobkyně, konkrétně onemocněním štítné žlázy, pro které je žalobkyně medikovaná ostruhou patní kosti, křečovými žílami, po operacích vlevo a ezogenní obezitou, přičemž neshledal a snížení výkonnosti organismu pro tato postižení.

16. Z posudku dále plyne, že byla učiněna úvaha o možnosti aplikace některého z korekčních faktorů ve smyslu § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a pro aplikaci tohoto předpisu nebyl shledán posudkový důvod.

17. Posudková komise rovněž reagovala na žalobní výhradu o tom, že lékař hodnotící trvalé následky úrazu učinil zjištění o tom, že postižení žalobkyně je středně těžké. Posudková komise svůj závěr o tom, že dané postižení odpovídá postižením lehkým, až středně těžkým odůvodnila tím, že mezi vyšetřením trvalých následků a vyšetřením v posudkové komisi uplynul určitý čas a tento časový odstup se projevil ve změně omezení rozsahu hybnosti v hlezenním kloubu a hybnost subtálně byla v normě oproti stavu zjištěnému v dřívější době.

18. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, učinila úsudek o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 15% rozsah ztráty pracovní schopnosti.

19. Podmínky pro vznik invalidity upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, dosahuje-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %.

20. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro chronické onemocnění činí 15 %, pak žalobkyně invalidní není a invalidní důchod jí proto přiznat nelze.

21. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

22. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění. Nárok na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 15. října 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.