53 Ad 13/2016
č. j. 53 Ad 13/2016-28
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 53 Ad 13/2016-28
- NSS 6 Ads 77/2017-31
Citované zákony (5)
Rubrum
53Ad 13/2016 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně O. R., bytem E. ST 201, T. CA 90503-3145, USA, zast. JUDr. Františkem Vavrochem, advokátem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 123/36, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21. 7. 2016 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 8. 11. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21.7.2016 č.j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované ze dne 19. 1. 2016 tak, že žalobkyni se přiznává od 23.2.2015 starobní důchod ve výši 4.514 Kč měsíčně. Současně se uvádí zvýšení starobního důchodu podle vyhl. č. 244/2015 Sb. od lednové splátky důchodu v roce 2016. Jako stěžejní problém žaloby bylo označeno rozlišení pojmů odpracovaná léta a doba pojištění a podává se přehled základních období života žalobkyně. Důchodového pojištění se účastnila od 1. 9. 1967 do 28. 10. 1969 do doby dovršení osmnáctého roku života. Od 29. 10. 1969 do 30. 11. 1990 byla zaměstnána v České republice, od 1. 1. 1995 do 31. 12. 1996 pak v USA. Uzavření manželství s J.R. v USA mělo vliv na sociální pojištění manžela v USA, kdy část jím hrazeného pojistného připadala na tzv. manželské dávky. Takto byla žalobkyně pojištěna do odchodu manžela do starobního důchodu ke dni 31. 8. 2013. Pokračování - 2 - 53Ad 13/2016 Žádost žalobkyně o starobní důchod byla rozhodnutím ze dne 21. 5. 2014 zamítnuta pro nesplnění dostatečné doby pojištění. Dne 25. 6. 2014 jednorázově uhradila pojistné za chybějící dobu pojištění. Nedoplatek vzniklý zvýšením výše pojistného pro rok 2015 uhradila dne 12. 8. 2015. Novou žádost o starobní důchod žalobkyně podala dne 7. 4. 2015, přičemž uvedla, že požaduje důchod přiznat od 29. 10. 2011. Při rozhodování o starobním důchodu je nezbytné aplikovat mezinárodní smlouvu uzavřenou mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými publikovanou pod č. 86/2008 Sb. m.s. Ve smlouvě není explicitně stanoveno, jaké jiné doby jsou právními předpisy USA uznány jako rovnocenné doby pojištění. Poukazuje se na úpravu manželských dávek podle zákona o sociálním zabezpečení Spojených států. Žalobkyně získala určitou dobu pojištění do 18 let věku, dále byla pojištěna prostřednictvím účasti na pojištění manžela od doby uzavření manželství do odchodu manžela do důchodu. Proto se vyslovuje přesvědčení o tom, že i bez uhrazení částky dobrovolného pojištění žalobkyně dostatečně splnila dobu pojištění podle zákona o důchodovém pojištění. Z toho dovozuje, že starobní důchod měl být přiznán od 29. 10. 2011. Řízení o přiznání důchodu bylo výrazně prodlouženo, čímž se navýšily náklady řízení žalobkyně. Pro případ nejasností je zapotřebí jednání mezi příslušnými úřadu, to se však omezilo pouze na zjišťování doby pojištění. Formulář ICERS si instituce vyměňují výhradně mezi sebou a nelze předložení takového formuláře požadovat po účastníku řízení. Tento formulář obsahuje potvrzení o příjmu žalobkyně, nikoli o době pojištění. Při rozhodování bylo postupováno v rozporu se zásadami správního řízení a bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva na sociální zabezpečení podle Listiny základních práv a svobod. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že rozhodnutím ze dne 30. 4. 2014 byla žádost žalobkyně zamítnuta pro nesplnění předepsané doby pojištění. Bylo vycházeno z doby pojištění potvrzené americkým nositelem pojištění a k jiným dobám získaným na území USA nebylo možno přihlédnout. Avšak žádná další doba pojištění potvrzena nebyla. Dne 20. 4. 2015 žalovaná obdržela další žádost žalobkyně o starobní důchod. Důchod byl žalobkyni přiznán od 12. 8. 2015 podle § 29 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění s přihlédnutím k článku 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými č. 85/2008 Sb. m.s. ve výši 4.515 Kč měsíčně. Období od 1. 9. 1967 do 30. 11. 1990 bylo hodnoceno jako doba pojištění získaná z českého pojištění. Období od 1. 1. 1995 do 31. 12. 1996 bylo hodnoceno jako doba pojištění získaná na území USA, kterou žalovaná zohlednila na podkladě potvrzení cizozemského nositele pojištění. Období od 1. 6. 2013 do 28. 2. 2015 je dobou pojištění na základě dobrovolného důchodového pojištění. Důchodový věk žalobkyně s přihlédnutím k výchově jednoho dítěte činí 60 let. Tohoto věku žalobkyně dosáhla dne 29. 10. 2011. Potřebná doba pojištění proto činí 27 let. Protože tohoto rozsahu pojištění žalobkyně nedosáhla dobou pojištění získanou na území České republiky a USA, využila institut dobrovolného důchodového pojištění podle § 6 zákona. Dobrovolné důchodové pojištění žalobkyně uhradila. Doplatek související s valorizací pojistného za rok 2015 byl dodatečně uhrazen. Dobou pojištění se pak rozumí doba, za kterou bylo odvedeno pojistné, a to nejdříve ode dne jeho zaplacení. Protože žalobkyně nebyla informována o změně výše pojistného, došlo v námitkovém řízení ke změně okamžiku, od kterého byl starobní důchod přiznán. Potřebná doba pojištění byla splněna dnem 22. 2. 2015, kdy žalobkyně získala předepsaných 27 let doby pojištění. Pokračování - 3 - 53Ad 13/2016 Tvrzené odvození důchodového nároku od pojištění manžela bylo zjišťováno od Social Security Administration, k čemuž bylo pracovníkem tohoto úřadu sděleno, že americké právo nezná odvozování doby pojištění pro nárok na důchodovou dávku jedné osoby od osoby jiné, a to ani od manžela. Žalovaná nemá důvod pochybovat o pravdivosti vyjádření tohoto úřadu. Důchod manželky neznamená navýšení vlastních dob pojištění žalobkyně při posuzování jejího nároku na starobní důchod. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Rozhodnutím ze dne 30. 4. 2014 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o starobní důchod pro nesplnění předepsané doby pojištění v trvání 27 roků. Dne 20. 4. 2015 žalovaná převzala novou žádost žalobkyně o starobní důchod. V žádosti se uvádí, že starobní důchod má být přiznán od 1. 3. 2015. Ve zprávě ICERS se uvádí výše příjmů žalobkyně za roky 1995 a 1996. V létech předchozích ani následujících se žádný příjem neuvádí. Nositel pojištění v USA potvrdil, že žalobkyně má pokryto 8 čtvrtletí pojištění a žádnou další. Americký systém neumožňuje převod pojištění z jedné osoby na jinou za žádných okolností. Okresní správa sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích vydala potvrzení o doplacení dobrovolného pojištění. Dne 19. 1. 2016 žalovaná přiznala od 12. 8. 2015 starobní důchod v částce 4.515 Kč, jehož výše byla upravena podle vyhl. č. 244/2015 Sb. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že důchodového věku dosáhla dne 29. 10. 2011. Doba pojištění činí 27 let a pro účely stanovení výše důchodu byla započtena doba v českém důchodovém pojištění a v americkém důchodovém pojištění v celkovém rozsahu 9.861 dnů. Podle článku 12 odst. 2 Smlouvy se základní a procentní výměra důchodu stanoví v částce odpovídající poměru délky dob pojištění získaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané v České republice a Spojených státech amerických. Postup při výpočtu důchodu je v rozhodnutí obsažen. V osobním listu důchodového pojištění se uvádí doba pojištění od 1. 9. 1967 do 28. 10. 1969, kdy žalobkyně dosáhla 18 let věku. Následuje výčet zaměstnání žalobkyně od 29. 10. 1969 do 30. 11. 1990, přičemž jednotlivá zaměstnání na sebe plynule navazují. V době od 1. 1. 1995 do 31. 12. 1996 je uvedeno zaměstnání a pojištění v USA. Dobrovolné pojištění se eviduje od 1. 6. 2013 do 22. 2. 2015. Žalobkyně proti rozhodnutí o přiznání starobního důchodu podala námitky, ve kterých poukázala na to, že neměla žádnou povědomost o tom, že došlo k navýšení pojistného v roce 2015. Při vyřizování žádosti žalobkyně byl zaměňován pojem odpracovaná doba a doba pojištění, dovolává se doby pojištění získané prostřednictvím pojištění manžela. V důsledku toho by vznikl nárok na český starobní důchod již při dosažení 60 roků. Námitky žalobkyně byly projednány napadeným rozhodnutím, jímž došlo ke změně data, od něhož se starobní důchod přiznává, kdy došlo k zohlednění skutečnosti, že žalobkyni nebylo známo, že došlo ke zvýšení výše pojistného v roce 2015 a vzniklý nedoplatek Pokračování - 4 - 53Ad 13/2016 na pojistném byl žalobkyní uhrazen. Při posuzování rozsahu pojištění ve Spojených státech bylo vycházeno z potvrzení příslušného nositele důchodového pojištění, ze kterého plyne, že žalobkyně byla pojištěna v době od 1. 1. 2015 do 31. 12. 1996. Z vyjádření tohoto úřadu nelze odvozovat dobu pojištění pro nárok na důchodovou dávku jedné osoby od osoby jiné. Předepsaná doba pojištění u žalobkyně činí podle § 29 písm. c) zákona 27 let, protože žalobkyně důchodového věku dosáhla v roce 2011. K tomuto datu žalobkyně dosáhla doby pojištění 25 roků a 98 dnů. Následně využila institut dobrovolného důchodového pojištění podle § 6 zákona a za období od 1. 6. 2013 do 28. 2. 2015 dosáhla pojištění v rozsahu 638 dnů. Protože žalobkyně nezískala potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod pouze z české doby pojištění, bylo postupováno podle článku 12 odst. 2 Smlouvy a bylo přihlédnuto k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Spojených států. Následně bylo postupováno tak, že byla stanovena teoretická výše dávky a poté její skutečná výše se zřetelem k délce doby pojištění získané podle českých právních předpisů. Takto byla stanovena základní výměra důchodu, při výpočtu procentní výměry důchodu bylo pak vycházeno z celkové doby pojištění v trvání 27 roků. Takto stanovená výše důchodu byla pak upravena od lednové splátky 2016 podle vyhl. č. 244/2015 Sb. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o starobním důchodu, kdy byla započtena doba pojištění žalobkyně ve Spojených státech podle článku 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými publikované pod č. 85/2008 Sb. m.s. Jde tu o to, jakou dobu pojištění žalobkyně získala, přičemž započítává se jak doba z českého důchodového pojištění, tak z pojištění dosaženého ve Spojených státech. Podmínky nároku na starobní důchod upravuje § 28 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku. Z toho je zřejmé, že podmínky pro vznik nároku na starobní důchod jsou stanoveny kumulativně, což znamená, že obě podmínky musejí být splněny současně. První podmínkou je dosažení stanoveného věku, druhou pak dosažení zákonem stanovené doby pojištění. Žalobkyně je narozena v roce 1951 a vychovala jedno dítě, proto důchodového věku dosáhla v šedesáti letech v souladu s § 29 odst. 1 písm. c) zákona. Pro přiznání nároku na dávku dosažení důchodového věku nepostačuje, je zapotřebí splnit zákonem stanovenou dobu pojištění. V České republice byla žalobkyně pojištěna po dobu přípravy na budoucí povolání v době od 1. 9. 1967 do 31. 8. 1969. Na tuto dobu plynule navazuje doba pojištění ze zaměstnání žalobkyně v období od 1. 9. 1969 do 30. 11. 1990. V této době získala žalobkyně jako českou dobu pojištění celkem 9.130 dnů. Nositel pojištění Spojených států dále potvrdil celkem 731 dnů doby pojištění ve Spojených státech za období od 1. 1. 1995 do 31. 12. 1996. V potvrzené době pojištění se uvádí celkem 4 čtvrtletí, což odpovídá dvěma rokům pojištění. V době dosažení důchodového věku bylo zapotřebí pro vznik nároku na starobní důchod splnit 27 roků doby pojištění. Jestliže žalobkyně nedosáhla této doby pojištění z českého pojištění, bylo zapotřebí postupovat podle článku 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými a pro účely zjištění doby pojištění započíst dobu pojištění získanou ve Spojených státech. Sečtené doby Pokračování - 5 - 53Ad 13/2016 pojištění pak činí 9.223 dnů, což znamená, že žalobkyně dosáhla 25 let a 98 dnů pojištění. K datu důchodového věku proto žalobkyně nedosáhla zákonem stanovené doby pojištění. Žalobkyně podala v roce 2013 přihlášku k důchodovému pojištění ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a uhradila pojistné za období od 1. 6. 2013 do 28. 2. 2015. Připočtením dobrovolnému pojištění k prve uvedenému pojištění získanému v České republice a ve Spojených státech žalobkyně získala 9.861 dnů pojištění, což znamená 27 let a 6 dnů. Tím splnila druhou zákonnou podmínku pro vznik nároku na starobní důchod, předepsanou dobu pojištění. Poznamenává se, že pojistné na důchodové pojištění se platí zálohově za každý jednotlivý měsíc. Proto bylo nezbytné, aby žalobkyně byla dobrovolně důchodově pojištěna v období od 1. 6. 2013 do 28. 2. 2015. Úhradou poslední zálohy na důchodové pojištění v měsíci únoru 2015 bylo dosaženo předepsané doby pojištění. Dovolává-li se žalobkyně rozlišení pojmů odpracovaná léta a doba pojištění, je zapotřebí uvést, že zákon o důchodovém pojištění, podle kterého byl starobní důchod žalobkyni přiznán, vychází z doby pojištění. Žalobkyně byla v České republice zaměstnána do roku 1990 a v tomto roce platil zákon o sociálním zabezpečení publikovaný pod č. 100/1988 Sb. Tento zákon stejně jako zákony předchozí upravující sociální zabezpečení vycházel při stanovení podmínek nároku na důchod z předepsané doby zaměstnání. Doba zaměstnání podle předpisů platných před současně účinným zákonem o důchodovém pojištění je rovna době pojištění. Tato doba pojištění byla žalobkyni v plném rozsahu jako doba pojištění uznána, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku. Zákon o důchodovém pojištění vychází při rozhodování o nárocích z doby pojištění, přičemž tou nemusí být pouze pojistné placené ze zaměstnaneckého poměru či výdělečné činnosti, ale přichází též v úvahu pojištění osob, které v řádném zaměstnaneckém či jiném vztahu nejsou a nevykonávají ani žádnou samostatnou výdělečnou činnost. Postačuje, platí-li si důchodové pojištění. Obě pojištění získané v České republice plynoucí jak ze zaměstnání, tak z dobrovolného pojištění byly žalobkyni do doby pojištění v plném rozsahu započteny. Protože žalobkyni nárok na starobní důchod se zřetelem k dobám pojištění získaných v České republice nevznikl, bylo přihlédnuto k dobám pojištění získaným podle právních předpisů Spojených států. Nositel pojištění ve Spojených státech potvrdil dobu pojištění od 1. 1. 1995 do 31. 1. 1996. Výpočet starobního důchodu byl pak proveden zcela v souladu s článkem 12 odst. 2 Smlouvy. Při aplikaci tohoto článku se pak postupuje podle odstavce čtvrtého, kdy český nositel pojištění započte za každé čtvrtletí potvrzené institucí Spojených států 90 dnů pojištění. Takto nositel pojištění ve Spojených státech žalobkyni potvrdil celkem 8 čtvrtletí, což odpovídá době dvou let. Z úpravy obsažené v článku 12 odst. 2 a 4 Smlouvy je pak zjevné, že žalovaná nesmí postupovat jinak, než vycházet z rozsahu doby pojištění tak, jak byla potvrzena nositelem pojištění ve Spojených státech. To právě žalovaná učinila a žalobkyni započetla dobu pojištění o rozsahu 8 čtvrtletí, tedy dobu dvou let. Doba pojištění je pak definována v článku 1 odst. 1 písm. e) Smlouvy tak, že dobou pojištění se rozumí doba placení příspěvků nebo doba příjmu ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, jak ji jako dobu pojištění definují nebo uznávají právní předpisy, podle kterých byla tato doba získána nebo jakákoliv jiná doba, pokud ji tyto právní předpisy uznávají jako rovnocennou v době pojištění. Nositel pojištění ve Spojených státech potvrdil dobu pojištění plynoucí v roce 1995 ze zaměstnání, v roce 1996 se uvádí doba pojištění. V rámci vypořádání námitky žalovaná opatřila vyjádření nositele pojištění ve Spojených státech k tomu, zda lze z titulu pojištění manžela zahrnout z titulu manželských dávek pojištění placené manželem do doby pojištění manželky. Z odpovědi úřadu Pokračování - 6 - 53Ad 13/2016 ve Spojených státech plyne, že žádná taková možnost, započíst dobu pojištění manžela do pojištění žalobkyně, tu není. Kromě toho je zapotřebí poukázat opakovaně na ustanovení článku 12 odst. 4 Smlouvy o tom, že na žalované je postupovat podle potvrzení doby pojištění ve Spojených státech vydaného k tomu příslušným nositelem pojištění. Jestliže ten nepotvrdil další dobu pojištění nad rozsah let 1995 a 1996, nelze při stanovení rozsahu doby pojištění pro účely výpočtu starobního důchodu vycházet z jiné doby pojištění, než tak jak byla zahraničním nositelem pojištění potvrzena. Nositel pojištění Spojených států je tak nepochybně obeznámen s právními předpisy Spojených států upravujících důchodové pojištění a informaci o rozsahu doby pojištění podává právě v potvrzení o takové době. Na českém nositeli pojištění pak není, aby jakkoli správnost tohoto potvrzení přezkoumával, nicméně v rámci projednávání opravného prostředku žalobkyně řízení doplnil právě o zjištění, zda do doby pojištění manželky lze zahrnout pojištění manžela, přičemž odpovědí nositele pojištění ve Spojených státech byla tato námitka žalobkyně vyvrácena. Poznamenává se, že z citace předpisu na straně 5 žaloby nelze dovodit žalobní tvrzení o tom, že manželce je přičítána doba pojištění manžela, naopak z této citace lze dovodit, že manželka nebude splňovat dobu pojištění pro vlastní starobní důchod. Nezbývá než zopakovat, že pro účely potvrzení o době pojištění je podle mezinárodní smlouvy nezbytné vycházet z údaje potvrzeného zahraničním nositelem pojištění. Jestliže nositel pojištění Spojených států nepotvrdil pojištění žalobkyně prostřednictvím manžela, nelze žádnou takovou další dobu pojištění pro účely pojištění na starobní důchod podle českých právních předpisů žalobkyni uznat. Z toho důvodu žalobkyni nevznikl nárok na starobní důchod k datu 29. 10. 2011. Mezinárodní smlouva umožňuje, aby pro nárok na důchod byly zohledněny doby pojištění získané v obou státech, což se také stalo, avšak při započtení doby zahraničního pojištění je zapotřební vycházet výlučně z doby pojištění, tak jak byla zahraničním nositelem potvrzena. Žádná další doba pojištění žalobkyně nad roky 1995 a 1996 zahraničním nositelem pojištění potvrzena nebyla, a proto ji nelze nikterak zohlednit. Napadeným rozhodnutím byla projednána žádost o starobní důchod uplatněná v roce 2015. V předchozím řízení došlo k zamítnutí žádosti žalobkyně o starobní důchod pro nesplnění doby pojištění a toto řízení bylo ukončeno rozhodnutím vydaným v roce 2014. Se zřetelem k právní úpravě lhůty k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí se tímto rozhodnutím z roku 2014 zabývat nelze. Soud připomíná, že v době vydání rozhodnutí z roku 2014 nebylo možno žádosti žalobkyně vyhovět pro nesplnění doby pojištění, kdy zákonem předepsané doby pojištění bylo dosaženo až v roce 2015 úhradou dobrovolného pojištění podle § 6 odst. 2 zákona. Řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí, bylo zahájeno žádostí doručenou žalované dne 20. 4. 2015 a bylo ukončeno vydáním napadeného rozhodnutí z 21. 7. 2016. Řízení sice svou délkou přesáhlo lhůty stanovené právními předpisy, nicméně to samo o sobě neznamená, že napadené rozhodnutí je vadné. Žalovaná respektovala článek 22 Smlouvy, jestliže v řízení o opravném prostředku činila dotaz nositeli pojištění ve Spojených státech v zájmu zjištění započíst do doby pojištění žalobkyně pojištění manžela. Podle vyjádření zahraničního nositele pojištění pak bylo vycházeno z jeho potvrzení o trvání pojištění žalobkyně. Formulář ICERS skutečně obsahuje pouze údaj o dosaženém příjmu žalobkyně, ten je v tomto formuláři uveden za roky 1995 a 1996, v létech předcházejících i následujících po těchto létech žádný příjem evidován není. Jde skutečně o formulář o příjmu žalobkyně, Pokračování - 7 - 53Ad 13/2016 nikoli o době pojištění. Ani tento nesprávný výklad označeného formuláře neznamená nezákonnost napadeného rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že doba pojištění podle české úpravy důchodového pojištění i podle mezinárodní smlouvy byla stanovena správně, z důvodů uvedených v žalobě nedošlo proto k porušení předpisů zákona o důchodovém pojištění upravujícím nárok na starobní důchod, takový nárok byl žalobkyni přiznán souladně se zákonem, čímž nedošlo k zásahu do jejího ústavně zaručeného práva na sociální zabezpečení. Odpovídá-li napadené rozhodnutí zákonu, pak nedošlo k porušení základních zásad správního řízení, na které se v žalobě odkazuje, rozhodnutí není v rozporu s mezinárodní smlouvou ani zákonem o důchodovém pojištění, proto neodporuje zásadě legality, nebylo zasaženo do žádných práv žalobkyně nabytých v dobré víře, protože nárok byl přiznán až napadeným rozhodnutím, vzniká-li nárok na základě zákonných kritérií, nelze se dovolávat zásady přiměřenosti, odpovídá-li těmto kritériím, ani zásadě materiální pravdy, byla-li doba pojištění řádně zjištěna, lhůta pro rozhodnutí sice dodržena nebyla, ale za situace, kdy je nezbytné vyžadovat informace v rámci mezinárodní spolupráce, nelze uvažovat ani o rozporu se zásadou rychlosti. K odkazu na datum žádosti z 11. 2. 2013 nutno uvést, že řízení o této žádosti bylo ukončeno rozhodnutím ze dne 30. 4. 2014, kdežto řízení, které bylo ukončeno vydáním napadeného rozhodnutí, bylo zahájeno 20. 4. 2015. Nelze uvažovat ani o rozporu se zásadou hospodárnosti a spolupráce a souladnosti postupu správního orgánu, protože korespondence mezi žalovanou a zahraničním nositelem pojištění byla nezbytná a obsah korespondence založené ve spise svědčí o tom, že žalovaná poskytovala žalobkyni informace o průběhu řízení a poučení o právech žalobkyně. Rozpor s mezinárodní smlouvou zjištěn nebyl. Soud proto uzavřel, že pro důvody uvedené v žalobě není napadené rozhodnutí vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze zásady, že žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 8 - 53Ad 13/2016 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. února 2017 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.