53 Ad 13/2017
č. j. 53 Ad 13/2017-34
V PLATNOSTICitované zákony (5)
Rubrum
53Ad 13/2017 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M. M., bytem H. Z. 78, okres P., zast. Mgr. Ing. Karlem Kubešem, advokátem v Písku, třída Národní svobody 23/28, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě žalobce proti rozhodnutí ze dne 13. 6. 2017 č.j. MPSV-2017/77169-421/1, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 25. 7. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2017 MPSV- 2017/77169-421/1, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, pobočka v Českých Budějovicích o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Nezákonnost napadeného rozhodnutí je spatřována v tom, že žalobce žádným způsobem nemařil zprostředkování zaměstnání, přístup úřadu práce hodnotí jako přepjatě formalistický v rozporu se spisy. Žalobce poukazoval v průběhu správního řízení na to, že při pohovoru o uvažovaném nástupu do zaměstnání u společnosti APA Logistik, byli vyloučeni uchazeči, kteří s ohledem na závazný příslib jiného zaměstnání neměli možnost sjednat pracovní poměr na dobu neurčitou. Úřad práce naopak společnost neinformoval o takové okolnosti. Zůstalo nepovšimnuto ustanovení § 20 odst. 1 písm. c) věta druhá zákona Pokračování - 2 - 53Ad 13/2017 o zaměstnání na dobu určitou. Proto došlo k výběru nevhodných uchazečů pro konkrétní případ zaměstnání. Žalobce společnosti APA Logistik sám nepodal informaci o tom, že by měl mít od 1. 3. 2017 zajištěno zaměstnání. Žalobce vždy budoucí nástup do zaměstnání řádně a včas úřadu práce sděloval a aktualizoval v čase. Správní orgány založily praxi spočívající v nepředvídatelnosti svého rozhodnutí. Správní orgány realizovaly nepřípustnou extenzi ve výkladu ustanovení, za jeho porušení mohl být žalobce sankcionován vyřazením z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalovaným odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu není na souzenou věc přiléhavý, postup při projednání doručenky (má se jednat o doporučenku) žalobce nesporuje, označil se za sezónního pracovníka. Žalobce vždy uváděl pravdivé údaje. Žalovaný opomíjí obsah správního spisu, přistupuje k spisovému materiálu selektivně. Důkazním materiálem měl být celý spis. Došlo k nesprávnému výkladu ustanovení § 20 vztahujícímu se ke zprostředkování vhodného zaměstnání. Nabídnuté zaměstnání podmínkám vhodnosti neodpovídalo. Žalobce se ohrazuje proti užití termínu „přezimování“. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce při projednávání doporučenky dne 15. 2. 2017 prohlášením o tom, že je sezónním pracovníkem a má jiné zaměstnání, což posléze potvrdil ve správním řízení, zmařil zprostředkování zaměstnání. Tím mařil součinnost s úřadem práce. Poukazuje se na to, že žalobce dne 2. 12. 2016 požádal úřad práce o zprostředkování zaměstnání, což mu bylo poskytnuto dne 15. 2. 2017, přičemž jednalo se o zaměstnání vhodné. Žalobce však s odkazem na příslib zaměstnání u jiného, předchozího zaměstnavatele, neprojevil zájem, čímž zprostředkování zaměstnání zmařil. Příslib zaměstnání nezbavuje úřad práce povinnosti zprostředkovávat uchazeči o zaměstnání vhodná zaměstnání, stejně jako uchazeči trvá povinnost o vhodné zaměstnání projevit zájem a akceptovat je. Z podání žalobce plyne, že zprostředkování zaměstnání by se nemělo vztahovat na osoby, které prohlásí, že jsou sezónní zaměstnanci. To by nastolilo absurdní stav, kdy uchazeči o zaměstnání by neměli zájem o zprostředkování zaměstnání, nýbrž pouze o přečkání určité doby za současného čerpání všech výhod spojených s evidencí uchazečů o zaměstnání. V podané žalobě není rozporováno, že žalobce měl zájem o zprostředkování zaměstnání na dobu přibližně 4 měsíců, tedy do chvíle, kdy mu předchozí zaměstnavatel opětovně nabídne práci. Prohlášení zaměstnavatele o nezájmu k přijetí sezónních pracovníků je pochopitelné, protože zaměstnavatelé obecně chtějí zaměstnance stabilní. Dovozuje-li z této okolnosti žalobce, že mu nemělo být zaměstnání zprostředkováno, protože nebylo vhodné, pak se poukazuje na to, že bylo na žalobci, zda poskytne součinnost úřadu práce, který splnil svou povinnost o zprostředkování zaměstnání podle § 20 odst. 1 zákona. Šlo o zaměstnání stabilní na dobu určitou. Žalobce nástup do zaměstnání mařil z důvodu, že nepožaduje zprostředkování zaměstnání, protože chce opětovně nastoupit k jinému zaměstnavateli na dobu určitou a následně opět setrvávat v evidenci uchazečů o zaměstnání v mezidobí po skončení tohoto zaměstnání do možného začátku dalšího. Tento přístup prokazuje, že žalobce zájem o zprostředkování neměl a jediným zájmem bylo přečkat v evidenci uchazečů dobu, po kterou původní zaměstnavatel s ohledem na sezónnost práce nemohl práci přidělovat. Tento přístup je v rozporu se smyslem existence evidence uchazečů o zaměstnání, která má vést ke zprostředkování zaměstnání, nikoliv k neúčelnému přečkávání fyzické osoby do doby nejistého nástupu k původnímu zaměstnavateli. Dostavování se ve stanovených termínech na úřad práce neznamená, že žalobce zájem o zprostředkování zaměstnání měl. K realizaci zaměstnání bez vážných důvodů nedošlo. Zpochybňuje se motivace žalobce při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání ze dne 2. 12. 2016, protože žalobce o zprostředkování zaměstnání jiného než toho, kterému bylo přislíbeno jeho předchozím zaměstnavatelem, tak jak tomu bylo v minulosti, neměl zájem. Jednalo se o to, přečkat Pokračování - 3 - 53Ad 13/2017 několik měsíců v evidenci uchazečů o zaměstnání a čerpat z toho plynoucí výhody. Poukazuje se na to, že ze spisu plyne, že okamžik nástupu do zaměstnání přislíbeného žalobci byl nejistý a nebyl na úvaze žalobce. Žalobce při předání doporučenky neměl žádné námitky, ty byly vzneseny až v odvolání. Zaměstnavatel neměl na doporučenku jinou možnost, než uvést to, co sdělil žalobce sám. Správní orgány svou pravomoc nepřekročily, protože úřad nemá jinou možnost, než uchazeče o zaměstnání za dané situace z evidence vyřadit. Zákonem není dána možnost jakéhokoli správního uvážení. Odkaz na v rozhodnutí označený rozsudek Nejvyššího správního soudu na projednávanou věc zcela přiléhá. Při rozhodování bylo ze správního spisu vycházeno. Podklady byly hodnoceny souladně s § 50 odst. 4 zákona. Skutková podstata maření součinnosti s úřadem práce byla naplněna. Žalobce v replice vyjádřil nesouhlas se stanoviskem žalovaného, že žalobce neměl zájem o zprostředkování zaměstnání a sledoval pouze zájem přečkat období do okamžiku nástupu k předchozímu zaměstnavateli. Žalovaný svým postojem akcentuje svůj postup realizovaný v rozporu s právem nepodložený skutkovým dějem. Úřad práce vůči žalobci zneužíval jeho postavení slabší strany bez právních znalostí, přičemž žalobce je poctivě pracující osoba v jedné z nejvíce fyzicky náročných pracovních pozic. Sezónnost je neměnnou daností. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 2. 12. 2016 žádost o zprostředkování zaměstnání. Poslední pracovní činnost ukončil dne 30. 11. 2016. Kontaktní list uchazeče o zaměstnání obsahuje záznam z 2. 12. 2016 o udělených poučeních a uvádí se opakovaná evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání. V záznamu ze dne 20. 12. 2016 se uvádí, že žalobce působí v SRN jako kameník, přičemž zaměstnání bylo ukončeno uplynutím sjednané doby. Příslib zaměstnání má na jaře. Se žalobcem byla probrána situace na trhu práce, uvádí se, v jakých oborech žalobce pracoval, po dobu 25 let působí jako kameník a má o tuto práci zájem. Další záznamy jsou z 5. 1. a 9. 2. 2017 a vztahují se k zaměstnání u společnosti označené názvem Mramor, pro které žalobce nesplňuje požadavky. Tohoto dne byla vystavena doporučenka pro společnost APA Logistik jako třídič. Při jednání dne 15. 2. 2017 byla projednána doporučenka pro prve uvedeného zaměstnavatele s výsledkem, že žalobce není přijat pro nástup do jiného zaměstnání od 1. 3. 2017. Žalobce uvedl, že preferuje nástup do původního zaměstnání v SRN. Uvádí se, že bylo zahájeno správní řízení. Dne 17. 2. 2017 žalobce doložil příslib zaměstnání, další údaj je datovaný 23. 2. 2017 o vydání rozhodnutí. Poučení, informace a pokyny pro uchazeče o zaměstnání žalobce převzal dne 2. 12. 2016. Spis obsahuje doporučenku z 9. 2. 2017 k zaměstnavateli APA Logistik a.s. v pracovním zařazení jako řidič osobních a malých dodávkových automobilů, taxikář. Společnost sdělila, že žalobce není přijat z toho důvodu, že má jiné zaměstnání od 1. 3. 2017. Oznámení společnosti je opatřeno datem 15. 2. 2017, připojeno razítko a podpis společnosti. Protokol o ústním jednání z 15. 2. 2017 zachycuje vyjádření žalobce, který uvedl, že 15. 2. 2017 se účastnil pohovoru se zaměstnavatelem APA Logistik, při kterém zaměstnavateli k jeho dotazu sdělil, že je sezónní pracovník. Proto mu byl do doporučenky Pokračování - 4 - 53Ad 13/2017 vyplněn údaj o tom, že není přijat z důvodu jiného zaměstnání od 1. 3. 2017. Žalobce uvedl, že preferuje nástup zpět k původnímu zaměstnavateli v SRN, kdy nástup do zaměstnání bude zaměstnavatelem v SRN upřesněn dle počasí. Dne 16. 2. 2017 je datováno potvrzení německého zaměstnavatele o tom, že předpokládá se nástup do zaměstnání v měsíci dubnu 2017. Při dalším jednání dne 17. 2. 2017 žalobce uvedl, že nemá problém nastoupit ke společnosti APA Logistik na jeden měsíc, avšak zaměstnavatel se vyjádřil, že má zájem o stálého pracovníka. Poté bylo dne 23. 2. 2017 vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. V odůvodnění rozhodnutí se poukazuje na účel zákona o zaměstnanosti zprostředkovat zaměstnání. K zaměstnavateli APA Logistik mohl žalobce nastoupit již od 1. 3. 2017, do zaměstnání v SRN pak pravděpodobně od dubna 2017. Jestliže úřad práce nalezne pro uchazeče zaměstnání, je povinností uchazeče přistupovat k vykonání potřebných úkonů s potřebnou vážností a odpovědností. Fyzická osoba má právo zvolit si zaměstnání svobodně, ale se zařazením do evidence u příslušného úřadu práce na základě žádosti, kterou projeví vlastní vůli směřující ke zprostředkování zaměstnání, přijímá zákonem stanovené povinnosti uchazeče o zaměstnání. Jednání žalobce, který zprostředkované zaměstnání nepřijal, je mařením součinnosti s úřadem práce, což vedlo k vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání z důvodů v podstatě shodných se žalobními body. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že žalobce zmařil nástup do zaměstnání, které mu bylo zprostředkováno, čímž mařil součinnost s úřadem práce. Jednání žalobce, který při projednání doporučenky o vhodném zaměstnání uvedl, že je sezónním pracovníkem a preferuje jiné zaměstnání, nelze označit za jednání, které by bylo projevem snahy získat úřadem práce zprostředkované zaměstnání. Při jednání na úřadu práce žalobce potvrdil, že preferuje zaměstnání u jiného zaměstnavatele. Okamžik nástupu do tohoto zaměstnání není rozhodný, protože pro žalobce bylo vhodné zaměstnání zprostředkováno již 15. 2. 2017, avšak žalobce o toto zaměstnání neprojevil zájem. Žalobce si musel být vědom, že při sdělení uvedených skutečností nemusí být do zprostředkovaného zaměstnání přijat. Vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání má sloužit ke zprostředkování vhodného zaměstnání, o což žalobce svou žádostí požádal. Vedení v evidenci uchazečů neslouží k čerpání výhod spojených s takovou evidencí do doby, než si uchazeč najde podle něj vhodné zaměstnání. Vedení evidence není formální záležitostí, ale primárním účelem je zprostředkovat zaměstnání, a co nejdříve se začlenit do pracovního procesu, nikoli vyčkávat, až uchazeč vyčerpá své možnosti při hledání práce a přečká období, kdy pro něj předchozí zaměstnavatel nemá práci. Hlavní činností úřadu práce je zprostředkování vhodného zaměstnání a takové zaměstnání bylo žalobci opatřeno. Odvolací námitka o tom, že žalobce pro příslib zaměstnání u zaměstnavatele v SRN neměl možnost přijmout zaměstnání na dobu neurčitou, je bezpředmětná, protože podanou žádostí žalobce požádal úřad práce o zprostředkování vhodného zaměstnání, a to v trvání nejméně na dobu tří měsíců, přičemž v daném případě se jednalo o pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobce o vhodného zaměstnání sice požádal, avšak neprojevil o něj zájem. Z výpisu historie evidence žalobce u úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání od roku 2003 je zjevné jeho účelové jednání, kdy žalobce využívá vedení v evidenci od roku 2004 po zimní období a opakovaně Pokračování - 5 - 53Ad 13/2017 ukončuje svou evidenci na vlastní žádost. Smysl vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání však spočívá ve zprostředkování vhodného zaměstnání, nikoli v cyklickém přezimování odvolatele s finanční podporou ze státního rozpočtu. Úřad práce žalobci vhodného zaměstnání zprostředkoval, ten jej však bez vážného důvodu nepřijal. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. f) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Bylo tak učiněno pro maření součinnosti s úřadem práce ve smyslu § 31 písm. e) zákona, tedy z důvodu, že jiným jednáním zmařil zprostředkování zaměstnání nebo nástup do zaměstnání. Ze spisové dokumentace je zřejmé, že žalobce ukončil dne 30. 11. 2016 sezónní zaměstnání kameníka v Německu a dne 2. 12. 2016 podal žádost o zprostředkování zaměstnání podle § 26 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Žalobci bylo dne 15. 2. 2017 nabídnuto zaměstnání řidiče, zaměstnavatelem však nebyl přijat, protože uvedl, že je sezónním pracovníkem a má od 1. 3. 2017 zaměstnání. V průběhu správního řízení došlo k posunu termínu zaměstnání v Německu na duben (bez uvedení konkrétního data s odkazem na počasí), přičemž žalobce sezónní práci upřednostňoval před zaměstnáním zprostředkovaném úřadem práce. Jedná se tu proto o to, zda žalobce neakceptováním možného zaměstnání pro výhledově jiné sezónní zaměstnání mohl být i nadále veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pro souzenou věc je významné, že žalobce podal žádost o zprostředkování zaměstnání a bylo jeho povinností respektovat požadavky kladené na uchazeče o zaměstnání. Žalobce převzal doporučenku zaměstnání u společnosti APA Logistik, mělo se jednat o zaměstnání řidiče na dobu neurčitou. Pro posouzení věci má význam, zda se jedná o vhodné zaměstnání ve smyslu § 20 odst. 1 zákona. Vhodným zaměstnáním se podle tohoto předpisu rozumí takové zaměstnání, které zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, jehož délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní doby, je sjednáno na dobu neurčitou nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce a odpovídá zdravotní způsobilosti, pokud možno kvalifikaci, schopnostem, dosavadní délce doby zaměstnání, možnosti ubytování a dopravní dosažitelnosti zaměstnání uchazeče. Z toho je zřejmé, že požadavky kladené na vhodné zaměstnání musejí být splněny kumulativně. Všechny tyto požadavky zaměstnání u uvedené společnosti jsou splněny, jestliže se jednalo o pracovní poměr na dobu neurčitou, v plném pracovním rozsahu a žalobce je držitelem příslušného řidičského oprávnění předepsaného pro výkon zaměstnání. Jednalo se tudíž o zaměstnání pro žalobce vhodné. Na toto vhodné zaměstnání žalobce nebyl přijat pro své subjektivní důvody, a sice proto, že upřednostnil sezónní zaměstnání, přičemž doporučenému zaměstnavateli uvedl, že učiní tak 1. 3. 2017. Tento termín nástupu sezónní práce se následně v průběhu správního řízení nepotvrdil. Bylo-li žalobci nabídnuto vhodné zaměstnání a ten je pro důvody ryze subjektivní povahy, kdy očekával stanovení termínu nástupu na sezónní práci v Německu, nepřijal, pak toto jeho počínání je podřaditelné § 31 písm. e) zákona, protože jiným jednáním zmařil zprostředkování zaměstnání. To pak zakládá důvod pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. f) zákona. Pokračování - 6 - 53Ad 13/2017 Žalobce volil mezi zaměstnáním zprostředkovaným úřadem práce a zaměstnáním přislíbeným v budoucnu s odstupem přibližně dvou měsíců, což znamenalo pokračování v jeho evidování v evidence uchazečů o zaměstnání s případným poskytováním podpory a veřejnoprávním pojištěním. Jestliže však úřad práce zaměstnání zprostředkoval, pak uchazeč o zaměstnání nemá na výběr, jak si bude počínat, zda akceptuje zaměstnání pro něj vhodné či nikoli a bude vyčkávat na zahájení sezonních prací. Právě tím, že žalobce zaměstnavateli uvedl, že má sezónní zaměstnání od 1. 3. 2017, v důsledku čehož nebyl do zaměstnání přijat, zmařil tímto jednáním zprostředkování zaměstnání. Jak již bylo uvedeno, jedná se o maření součinnosti s úřadem práce způsobem předpokládaným § 31 písm. e) zákona, ze strany úřadu se nejedná o formalistický přístup a není tu ani rozpor s obsahem spisové dokumentace. K tvrzené nevhodnosti výběru uchazečů o zaměstnání u dané společnosti soud uvádí, že žalobce dne 9. 2. 2017 žádné výhrady nevznesl. Úřad práce je povinen zprostředkovat zaměstnání vhodné, to je takové, které předpokládá délku trvání minimálně tři měsíce. Vzhledem k tvrzení žalobce o okamžiku navázání sezónního zaměstnání v Německu by pak žádné zaměstnání pro žalobce vhodné nebylo a žalobcem uplatněná žádost o zprostředkování zaměstnání by se míjela se svým účelem. Úřad práce proto nikterak nepochybil, jestliže nezkoumal, po jak dlouhou dobu může společnost APA Logistik žalobce zaměstnat. Kromě toho je tu možnost pracovní poměr na dobu neurčitou ukončit některým ze způsobů upraveným zákoníkem práce. Přestože žalobce v prosinci roku 2016 uvedl, že míní opět nastoupit na sezónní práce v Německu, neznamená to pro prve uvedené důvody, že úřad provedl nehodný výběr uchazečů do nového zaměstnání. Žalobce úřadu práce nesdělil, že má zajištěnu sezónní práci od 1. 3. 2017, jak bylo zaznamenáno v doporučence pro zaměstnavatele a tento termín se nepotvrdil následně ani ve správním řízení o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Německý zaměstnavatel potvrdil možnost zaměstnání nekonkrétního dne v dubnu podle počasí. Zařazení žalobce mezi možné uchazeče o zaměstnání ve společnosti APA Logistik dne 9. 2. 2017 nelze proto hodnotit jako nevhodný výběr uchazečů. Z hlediska posouzení vhodnosti zaměstnání se zřetelem k tomu, co se uvádí v § 20 odst. 1 písm. c) je rozhodné, že mu bylo nabízeno zaměstnání na dobu neurčitou a byl to žalobce sám, který možnou délku zaměstnání omezil se zřetelem k možnému termínu nástupu na sezónní práce v Německu. Jestliže úřad práce obeznámil dne 9. 2. 2017 žalobce s tím, že nabízí se mu doporučenka do zaměstnání u společnosti APA Logistik jako řidič, žalobce uvedl, že k jednání o zaměstnání se dostaví a nelze dovodit, že úřad práce postupoval neefektivně a provedl nevhodný výběr uchazečů o zaměstnání. Doporučenka k přijetí uchazeče do zaměstnání má dvě části, v první části se uvádí, že žalobce jako uchazeč o zaměstnání je doporučován v pracovním zařazení řidič osobních a malých dodávkových automobilů, taxikář. V druhé části doporučenky je oznámení o přijetí pracovníka. Tato část byla společností vyplněná a uvádí se, že žalobce není přijat z důvodu jiného zaměstnání od 1. 3. 2017. Žalobnímu tvrzení o tom, že uvedené datum společnosti nesdělil, lze uvěřit jen stěží, jestliže v témže odstavci žaloby se uvádí, že sezónní zaměstnání měl žalobce zajištěno v průběhu měsíce dubna 2017. Žalobní tvrzení v bodu 12 je dále v rozporu s tím, co se uvádí v bodu 11 žaloby v pasáži označené III, kde se žalobce dovolává právě toho, že byl nevhodně vybrán mezi uchazeče o zaměstnání, přestože se mu jednalo pouze o zaměstnání na dobu určitou. Písemnost označená jako doporučenka je listinným důkazem a ten byl zhodnocen zcela v souladu s § 50 odst. 4 správ. řádu a z tohoto důkazu jednoznačně plyne, že k navázání zaměstnaneckého poměru nedošlo právě z důvodu jiného Pokračování - 7 - 53Ad 13/2017 zaměstnání zvoleného žalobcem. Skutkový stav byl tudíž spolehlivě zjištěn a hodnocení oznámení o přijetí pracovníka neznamená delegaci zákonem svěřené pravomoci na případného zaměstnavatele. Z předložené spisové dokumentace vyplývá informace o tom, že žalobce po dobu několika let byl po skončení sezónních prací v Německu evidován jako uchazeč o zaměstnání. Nastanou-li změny ve skutkových okolnostech, pak rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání neznamená nepředvídatelné rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, jestliže žalobce upřednostnil jím zvolené sezónní zaměstnání v budoucnu před vhodným zaměstnáním, vůči kterému při jednání dne 9. 2. 2017 neměl žádné výhrady. Jak již bylo uvedeno, postup žalobce je podřaditelný § 31 písm. e) zákona a pro takový způsob maření součinnosti s úřadem práce jsou dodrženy požadavky pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Úřad práce zprostředkoval pro žalobce zaměstnání řidiče ve společnosti APA Logistik, o tom, že se mu nabízí možnost takového zaměstnání, věděl od 9. 2. 2017 a s tímto zaměstnáním byl srozuměn. Do zaměstnání nebyl přijat výlučně pro své tvrzení o tom, že od 1. 3. 2017 má jiné zaměstnání. Tím součinnost s úřadem práce zmařil, tak jak předpokládá § 31 písm. e) zákona, a proto byly splněny požadavky pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 30 odst. 2 písm. f) zákona. Nebylo proto vybočeno z pravomoci úřadu práce a uvedené předpisy zákona o zaměstnanosti byly vyloženy zcela správně a nikoli extenzivně. Úřad práce projevil snahu zprostředkovat žalobci vhodné zaměstnání odpovídající kritériím § 20 odst. 1 zákona. Soud poznamenává, že se zřetelem k okamžiku převzetí doporučenky dne 9. 2. 2017 a tvrzení žalobce o vzniku pracovního poměru v Německu by žádné zaměstnání nebylo pro žalobce vhodné, jestliže zprostředkovaný pracovní poměr má trvat alespoň po dobu 3 měsíců. Je-li smyslem žádosti o zprostředkování zaměstnání právě zaměstnání opatřit, pak tu vznikají pochybnosti o tom, zda žalobce naplnění účelu žádosti sledoval. Spisová dokumentace pak poskytuje dostatečný skutkový podklad pro to, aby mohlo být o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnuto. Napadené rozhodnutí se pro tyto důvody nikterak nepříčí rozsudku Nejvyššího správního soudu, na který se pod bodem 14 žaloby odkazuje. Žalobce tím, že společnosti APA Logistik sdělil, že předpokládá přijetí do jiného zaměstnání, v podstatě projevil nezájem o zaměstnání řidiče u uvedené společnosti, což odpovídá tomu, že zaměstnání nepřijal. Proto rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2010 č.j. 3 Ads 33/2011-90 je na souzenou věc aplikovatelný. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je patrné, že bylo vycházeno ze všech shromážděných důkazů. Žalobce uvedl v měsíci prosinci, že předpokládá přijetí do sezónního zaměstnání v Německu. Dne 9. 2. 2017 převzal doporučenku na práci řidiče u společnosti APA Logistik a žádné výhrady k této doporučence neměl. To vyplývá nejen z této listiny, ale též z vyjádření žalobce v průběhu řízení. Dalším důkazem pak bylo sdělení společnosti APA Logistik zaznamenané v doporučence. Jiné důkazní prostředky tu nejsou a nelze proto uvažovat o tom, že k opatřeným důkazům bylo přistupováno selektivně. Jestliže byly prvně uvedené důkazy hodnoceny, pak tu nejde o to, zda byl některý z důkazů opomenut, ale o to, jak důkazy byly hodnoceny. Hodnocení důkazů odpovídá požadavkům § 50 odst. 4 správního řádu, má oporu ve výsledcích dokazování a je logické. Nebylo proto postupováno v rozporu s § 51 správ. řádu, na který žalobce poukazuje. Pokračování - 8 - 53Ad 13/2017 Skutková podstata maření součinnosti s úřadem práce byla žalobcem naplněna, a proto byly dodrženy důvody pro vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Zaměstnání, které bylo možno zprostředkovat, je zaměstnáním vhodným ve smyslu požadavku § 20 odst. 1 zákona. Zaměstnání, které by taková kritéria nesplňovalo, by vhodným nebylo a nepřicházelo by v úvahu jeho zprostředkování. Šlo proto o zaměstnání vhodné. Žalobce do pracovního poměru na pozici řidiče nebyl přijat pro důvody na straně zaměstnavatele, který preferoval navázání pracovního poměru na dobu neurčitou, ale pro důvody na straně žalobce, který mínil v jarních měsících, ať již od 1. 3. 2017 či od dubna 2017 navázat pracovní poměr v Německu na sezónní práce kameníka. K námitce o nevhodném spárování uchazečů s konkrétním zaměstnavatelem soud opakuje, že žalobce doporučenku převzal dne 9. 2. 2017, žádné výhrady neměl a výslovně uvedl, že na pohovor u zaměstnavatele se dne 15. 2. 2017 dostaví. Má-li úřad práce nabízet vhodné zaměstnání, pak takovým zaměstnáním je výlučně takové, na které míří ustanovení § 20 ods.t 1 zákona. Vhodným zaměstnáním není takové zaměstnání, které by mělo trvat pouhých několik týdnů. Nezbývá než připomenout, že i pracovní poměr na dobu neurčitou lze ukončit některým ze způsobů předpokládaných zákoníkem práce. Z napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že žalovaný se zabýval tím, zda u žalobce nenastaly důvody, které by odpovídaly vážným důvodům ve smyslu § 5 písm. c) zákona. Kdyby totiž takové důvody byly zjištěny, pak by nebylo možno žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání vyřadit. Žádný takový důvod však ze spisové dokumentace neplyne a správními orgány obou stupňů nebyl shledán. Ani pro důvody uvedené pod bodem 18 žaloby nelze dovodit, že napadené rozhodnutí by bylo nezákonné. Žalobce v měsíci prosinci 2016 uvedl, že předpokládá, že nastoupí v jarních měsících do zaměstnání u německého zaměstnavatele na sezónní práce. Hodnocení počínání žalobce žádajícího po dobu několika let každoročně o zprostředkování zaměstnání v zimním období není manipulativní rétorikou, jak se uvádí v žalobě, protože to, co žalovaný uvedl na straně 7 napadeného rozhodnutí, zcela odpovídá skutečnosti. Žalobce v této době vždy působil jako kameník při sezónních pracích v Německu a vždy po skončení sezónních prací typicky v zimním období podal úřadu práce žádost o zprostředkování zaměstnání. V této pasáži rozhodnutí žalovaný tuto skutečnost zhodnotil a poukázal na smysl vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Právní argumentace je proto v rozhodnutí v této souvislosti uvedena. Žalovaný si proto nikterak nepočínal v rozporu se zásadou dobré správy. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s § 30 odst. 2 písm. f) odst. 3 a § 31 písm. e) zákona o zaměstnanosti. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. projednal soud žalobu bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Pokračování - 9 - 53Ad 13/2017 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. listopadu 2017 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. za správnost vyhotovení: Z. S.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.