53 Ad 13/2019

Rubrum

č. j. 53 Ad 13/2019-60 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: M. B., narozena bytem proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 8. 2019, č.j. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 53 Ad 13/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyni byl od 1. 6. 1993 přiznán plný invalidní důchod ve smyslu § 29 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“), a to ve výši 1 963 Kč měsíčně. Plný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. 1. 2010, a ve výši, v jaké náležel ke dni 31. 12. 2009, se od 1. 1. 2010 považuje za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Na základě valorizací provedených v letech 1993 až 2019 činila výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně od lednové splátky důchodu v roce 2019 částku 9 699 Kč měsíčně.

2. Žalobkyně podala dne 8. 1. 2019 žádost o starobní důchod s požadovaným datem přiznání ke dni 16. 3. 2014. Při provádění výpočtu starobního důchodu žalobkyně žalovaná zjistila, že žalobkyně v řízení uvedla do své žádosti dobu péče o dítě za období od 1. 2. 1985 do 28. 2. 1985 v délce 28 dní, přičemž tato doba nebyla v osobním listu důchodového pojištění ze dne 20. 7. 1994 uvedena a nebylo k ní přihlédnuto při výpočtu plného invalidního důchodu.

3. Žalovaná následně rozhodnutím č. I ze dne 26. 3. 2019, čj. 1-2R-26. 3. 2019-424/545 716 1963, žádost žalobkyně zamítla. Žalovaná dále téhož dne a pod stejným číslem jednacím vydala rozhodnutí č. II, jímž snížila žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na částku 7 138 Kč měsíčně.

4. O námitkách žalobkyně proti rozhodnutí č. II ze dne 26. 3. 2019 rozhodla žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím tak, že námitky zamítla a rozhodnutí potvrdila.

5. Jelikož žalovaná v průběhu správního řízení vydala několik rozhodnutí, jež na sebe fakticky navazují, nebo spolu souvisejí, krajský soud vyobrazil pro názornost graficky jejich přehled: Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 53 Ad 13/2019 6. Z uvedeného grafického znázornění je zřejmé, že žalovaná původně rozhodnutím č. I. ze dne 26. 3. 2019 zamítla žalobčinu žádost o přiznání starobního důchodu a současně rozhodnutím č. II z téhož dne žalobkyni snížila invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na částku 7 138 Kč měsíčně. Následně rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019 rozhodla, že namísto invalidního důchodu náleží žalobkyni důchod starobní, a to ve shodné výši jako tomu bylo v případě sníženého invalidního důchodu. V pořadí čtvrtým rozhodnutím ze dne 6. 8. 2019, které je předmětem soudního přezkumu v nynější věci, žalovaná rozhodnutí č. II ze dne 26. 3. 2019 potvrdila. Posledními rozhodnutími v řadě byla rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2020, přičemž rozhodnutím č. I ze dne 24. 6. 2020 žalovaná rozhodnutí ze dne 18. 7. 2019 zrušila a rozhodnutím č. II ze dne 24. 6. 2020 přiznala žalobkyni starobní důchod ve výši 8 768 Kč měsíčně ode dne 16. 3. 2014.

7. Z uvedeného tak vyplývá, že dle posledních dostupných informací krajského soudu namísto invalidního důchodu, o němž žalovaná rozhodovala v rozhodnutí č. II ze dne 26. 3. 2019 a následně v žalobou napadeném rozhodnutí, náleží žalobkyni důchod starobní, a to ve výši 8 768 Kč měsíčně.

II. Shrnutí žaloby

8. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 8. 10. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobkyně označila žalobou napadené rozhodnutí, jímž byla zkrácena na svých právech, za nezákonné.

10. Žalobkyně uvedla, že při stanovení výše invalidního důchodu ze dne 7. 9. 1994 sp. zn. 545 716 196, byla vypočítána výše důchodu z průměrného měsíčního výdělku za roky 1985, 1986, 1990, 1991 a 1992, na základě čehož byl měsíční průměrný výdělek stanoven na částku 2 231 Kč měsíčně. Toto stanovení měsíčního průměrného výdělku se neshoduje se stanovením z rozhodnutí ze dne 7. 9. 1994, sp. zn. 545 716 1963 a žalobkyně se dožaduje vysvětlení, proč žalovaná do výpočtu starobního důchodu nezahrnula i rok 1985, ve kterém byly příjmy žalobkyně nejvyšší. U žalobkyně tak došlo ke zkrácení průměrného měsíčního výdělku.

11. Žalobkyně dodala, že v roce 1985 byla na rodičovské dovolené v ochranné lhůtě.

12. Žalobkyně dále v doplnění žaloby ze dne 11. 2. 2020 odkázala na listinu přiloženou k žalobě s názvem Osobní list důchodového zabezpečení žalobkyně ze dne 7. 9. 1994, ve kterém je uvedeno, že v roce 1985 dosahovala žalobkyně nejvyššího výdělku.

13. Žalobkyně navrhla žalobou napadené rozhodnutí zrušit a vrátit žalované k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalované

14. Žalovaná ve svém vyjádření nejdříve stručně shrnula dosavadní průběh řízení. Následně žalovaná vysvětlila postup výpočtu invalidního důchodu žalobkyně. Dodala, že v původním výpočtu invalidního důchodu žalobkyně byl žalobkyni namísto roku 1989 hodnocen jako výhodnější rok 1985. Za situace, kdy byla žalobkyni dodatečně započtena doba péče o dítě od 1. 2. 1985 do 28. 2. 1985 jakožto doba vyloučená, došlo ke změně výdělkově nejvýhodnějších roků zařazených do průměrného měsíčního Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 53 Ad 13/2019 výdělku, na základě čehož došlo k novému stanovení (resp. ke snížení) výše invalidního důchodu.

15. K námitce žalobkyně nezahrnutí roku 1985 do rozhodného období pro výpočet starobního důchodu, žalovaná sdělila, že při jeho výpočtu byl osobní vyměřovací základ vypočítán v souladu s § 16 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jako měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů žalobkyně za rozhodné období let 1986 až 2013.

16. Nad rámec žalobních námitek žalovaná uvedla, že rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019, čj. R-18.7.2019-424/545 716 1963, rozhodla tak, že od dovršení 65 let věku zaniká žalobkyni nárok na invalidní důchod a náleží jí starobní důchod.

17. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

IV. Procesní postup soudu

18. Žalovaná zaslala zdejšímu soudu dne 11. 2. 2020 namísto vyjádření k žalobě sdělení, že s ohledem na nově prokázané skutečnosti provede nový výpočet žalobčina invalidního a starobního důchodu.

19. V reakci na výše uvedené sdělení žalované krajský soud řízení usnesením ze dne 12. 2. 2020, čj. 53 Ad 13/2019-45 přerušil.

20. Po obdrženém vyjádření žalované ze dne 14. 7. 2020 rozhodl krajský soud usnesením ze dne 20. 7. 2020, čj. 53 Ad 13/2019-55, o pokračování v řízení.

V. Právní hodnocení krajského soudu

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

22. Žaloba není důvodná.

23. K důkaznímu návrhu žalobkyně krajský soud předně uvádí, že správním spisem v soudním řízení správním zpravidla není zapotřebí provádět samostatně dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Ve správním spise jsou přitom založeny veškeré listiny potřebné pro rozhodnutí ve věci.

24. Krajský soud předně poznamenává, že kvalita odůvodnění soudního rozhodnutí se zpravidla odvíjí od kvality uplatněné žalobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004-54). Jelikož žalobkyně svou námitku formulovala pouze velice stroze a obecně, taktéž krajský soud se jí mohl zabývat pouze ve stejné míře obecnosti.

25. V těchto intencích tak krajský soud posuzoval otázku výpočtu výše žalobčina invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, neboť mezi stranami je sporné, které roky měly být zahrnuty do rozhodné doby pro stanovení výše invalidního důchodu žalobkyně. K obecně formulované námitce žalobkyně krajský soud dodává, že žalobkyně nikterak nerozporovala konkrétní způsob výpočtu výše invalidního důchodu, ale pouze vymezení roků rozhodných pro daný výpočet. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 53 Ad 13/2019 26. Žalovaná v rámci svého výpočtu provedeného na stranách 2 až 4 žalobou napadeného rozhodnutí zdůvodnila užití dotčených právních předpisů včetně stanovení základní výměry invalidního důchodu. Následně provedla posouzení průměrného měsíčního výdělku včetně jeho výpočtu, přičemž za rozhodné období pro tento výpočet využila hrubé výdělky dosažené v pěti výdělkově nejlepších kalendářních letech (§ 12 zákona o sociálním zabezpečení, § 11 a násl. vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995).

27. Žalovaná vzala v původním posouzení v potaz jakožto nejlepší kalendářní roky (nejvýhodnější pro žalobkyni) roky 1983 až 1992, přičemž nejlépe hodnotila roky 1985, 1986, 1990, 1991 a 1992. Nově v rámci rozhodnutí ze dne 26. 3. 2019 a rámci žalobou napadeného rozhodnutí vzala v úvahu roky 1986, 1989, 1990, 1991 a 1992, neboť rok 1985 nebylo možné zohlednit.

28. Žalovaná vysvětlila důvody pro nové snížení invalidního důchodu žalobkyně pro invaliditu třetího stupně na částku 7 138 Kč měsíčně. Toto odůvodnila zápočtem doby péče o dítě v období od 1. 2. 1985 do 28. 2. 1985, přičemž tato doba byla započtena jako doba vyloučená. Tímto zápočtem došlo ke snížení průměrného měsíčního výdělku a ke snížení výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (proto nebyl nově žalobkyni započten rok 1985 a důvody pro jeho nezapočtení žalovaná řádně odůvodnila).

29. Krajský soud na základě prostudování správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí konstatuje, že výpočet provedený žalovanou v žalobou napadeném rozhodnutí je správný a dostatečně odůvodněný. Žalovaná postupovala v souladu se zákonem, pokud dobu péče o dítě od 1. 2. 1985 do 28. 2. 1985 žalobkyni započetla coby dobu vyloučenou, neboť to zcela odpovídá dikci § 16 odst. 4 ve spojení s § 104 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Ve vztahu k bližšímu výpočtu a odůvodnění výše invalidního důchodu krajský soud z důvodu stručnosti odkazuje na žalobou napadené rozhodnutí žalované, s nímž se ztotožňuje.

30. Nad rámec uvedeného krajský soud dodává, že výše posuzovaný výpočet invalidního důchodu není v případě žalobkyně nadále rozhodným, neboť ke dni 16. 7. 2019 dosáhla věku 65 let. Z ustanovení § 61a odst. 1 zákona o důchodovém pojištění přitom vyplývá, že „[n]árok na invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let; tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod.“ Žalobkyně tudíž nemůže nadále pobírat invalidní důchod. Žalobou napadené rozhodnutí žalovaná ke dni 24. 6. 2020 nahradila rozhodnutím o přiznání důchodu starobního.

VI. Závěr a náklady řízení

31. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 53 Ad 13/2019 32. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 7. září 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.