53 Ad 15/2016
č. j. 53 Ad 15/2016-31
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o odebrání invalidního důchodu II. stupně. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil, že zdravotní stav žalobkyně neodpovídá podmínkám pro invaliditu. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl podle posudku 30 %, což nepřesahuje právní prahovou hodnotu 35 % podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Žalované proto právo na náhradu nákladů řízení nespoléhá.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně E. M. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 11. 2016, čj. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 15. 12. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2016, čj. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované tak, že žádost o invalidní důchod byla zamítnuta a invalidní důchod odejmut. V žalobě se namítá, že posudkový lékař se zabýval invaliditou žalobkyně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Nehodnotil však celkovou výkonnost žalobkyně, její pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem ke komplikacím funkcí střev. Žalobkyně prodělala několik operací, její zdravotní stav se nezlepšil a další operaci očekává. Zdravotní stav je zhoršen komplikacemi s bederní a krční páteří. Nebyla vzata v úvahu skutečnost, že zdravotní stav žalobkyně se nezlepšil a zlepšení očekávat nelze. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že rozhodnutí o námitkách je obsáhle a dostatečně zdůvodněno, závažné zažívací potíže uváděné žalobkyní nejsou lékařskými zprávami doloženy, omezení vznikla bezprostředně po operaci, potíže s páteří neodpovídají žádnému stupni invalidity. Důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy žalobkyně, vlastní vyhodnocení zdravotních potíží a zdravotního stavu, nýbrž posudková rozvaha vycházející výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři dle platné vyhlášky o invaliditě. Při zjištění dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zapotřebí vyjádřit procentuální pokles pracovní schopnosti a neodpovídá-li takový pokles požadavkům § 39 odst. 1 zákona, prvostupňové rozhodnutí bylo zapotřebí změnit a žádost o přiznání invalidního důchodu zamítnout, přičemž zákon připouští během řízení o námitkách změnu k horšímu. Protože napadené rozhodnutí odpovídá závěrům učiněným posudkovou komisí, je napadené rozhodnutí věcně správné. Z posudkových spisů vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně byl posouzen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově pro účely rozhodování o žádosti žalobkyně o invalidní důchod. Posudek o invaliditě obsahuje výčet zdravotní dokumentace, ze které posudkový lékař vycházel, odkazuje se na opakovaně prodlouženou pracovní neschopnost a zjišťuje se dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho určující příčinou je postižení pohybové a zažívací soustavy. Cituje se ze zprávy z gastroenterologické ambulance, interního vyšetření a vyšetření ortopedických a uzavírá se, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení stanoví se v rozsahu 40 %. Vzhledem k dalšímu zdravotnímu postižení se tato míra poklesu pracovní schopnosti zvyšuje o dalších 10 % na celkových 50 %. O tento posudek o invaliditě se opírá rozhodnutí žalované ze dne 20. 5. 2016, jímž byl žalobkyni přiznán invalidní důchod II. stupně. S takto přiznaným invalidním důchodem žalobkyně projevila nespokojenost a požadovala přiznání invalidního důchodu III. stupně z důvodů v podstatě shodných se žalobními body. V námitkovém řízení byl vypracován Oddělením lékařské posudkové služby, pracoviště žalované v Brně posudek o invaliditě. V posudku se uvádí přehled zdravotnické dokumentace, která byla při vyhotovení posudku k dispozici a stanoví se diagnóza, podle které je žalobkyně stižena CB syndromem, LIS syndromem, spondylóza TH páteře, mesenteroaxiálním volvem žaludku a drobnou skluznou hiátovou hernií. Uvádí se, že posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově vycházel z lékařských nálezů, mezi nimiž nejsou rozpory. Byl shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je postižení pohybové a zažívací soustavy. Jedná se o postižení zejména krční a bederní páteře, žalobkyně je sledována v ortopedické ambulanci, nebyla vyšetřena neurologicky. Po ortopedické stránce je sledována též pro zánět v oblasti ramene vlevo. Po ortopedické stránce nejedná se o postižení, které by bylo důvodem k invaliditě. Žalobkyně je sledována v gastroenterologické ambulanci ÚVN v Praze, dne 25. 5. 2016 byla operována, pooperační průběh je bez závažných komplikací, označen jako běžný průběh. O zažívacích potížích žalobkyně se uvádí, že v době vypracování posudku nejsou doloženy a potíže takového rázu se mohly vyskytovat v době těsně po operaci. Problémy s vyprazdňováním žaludku nesplňují podmínky pro stanovení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Vyšetření páteře odpovídá nejvýše lehkému funkčnímu postižení s poklesem pracovní schopnosti ve výši 20 %. Zažívací potíže byly zohledněny navýšením základní taxace. Rozsah postižení byl významně nadhodnocen a neodpovídá invaliditě. Jedná se o stav podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písm. b), kdy byla zvolena horní hranice podle dané položky ve výši 20 % poklesu pracovní schopnosti a ta navýšena o 10 % pro profesi žalobkyně, která byla hodnocena jako brašnářka. Posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení nebyl posouzen souladně se zákonem a zjištěný stav neodpovídá žádnému stupni invalidity. Posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově potvrdit nelze. Rozsah ztráty pracovní schopnosti dosahuje podle prve uvedené položky vyhlášky při jejím zvýšení 30 %. Žalobkyně je schopna využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo je schopna rekvalifikace. Žalovaná projednala námitky žalobkyně napadeným rozhodnutím, kdy prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že žádost o invalidní důchod se zamítá. Podle § 56 odst. 1 písm. c) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění byl žalobkyni invalidní důchod odejmut a vyšla při svém rozhodování z posudku lékařské posudkové služby žalované, posudek je v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsán, uvádí se, že výsledkem přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně je odlišný závěr lékaře žalované od posudkového závěru Okresní správy sociálního zabezpečení. Za rozhodující postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav bylo označeno postižení svalové a kosterní soustavy, dorzopatie a spondylopatie s lehčím funkčním postižením zpravidla více úseků páteře bez známek poškození nervu, kdy některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení byl stanoven v rozsahu 20 % a tato hodnota byla zvýšena o dalších 10 % bodů na celkových 30 %. Žalobkyni byl prvostupňovým rozhodnutím přiznán invalidní důchod II. stupně, kdy míra poklesu pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činila 50 %. Zdravotní stav žalobkyně a jeho dopad do pracovního potenciálu byl v námitkovém řízení posouzen odlišně, kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 30 %, v důsledku čehož žalobkyně není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona. Je-li invalidita nezbytnou podmínkou pro nárok na invalidní důchod, pak bylo zapotřebí prvostupňové rozhodnutí změnit a žádost žalobkyně zamítnout. Protože žalobkyni byl invalidní důchod přiznán neprávem, musel být žalovanou odejmut. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise popsala odborná lékařská vyšetření, především interní, chirurgické, ortopedické povahy, uvedla subjektivní potíže udávané žalobkyní a zaznamenala, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným internistou a odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena CB syndromem a LIS syndromem, syndromem bolestivých ramen oboustranně, mesenteroaxiálním volvem žaludku s drobnou skluznou hiátovou hernií, protrahovanou zácpou, divertikulární nemocí sigmoidea, chronickou gastritidou, syndromem karpálních tunelů, myopií obou očí a hypertenzí. Na základě této podkladové dokumentace a vlastního zjištění byl vypracován posudkový závěr, ve kterém se shledává dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické schopnosti žalobkyně a má vliv na pokles její pracovní schopnosti. Jeho rozhodující příčinou jsou problémy s pohybovým aparátem a zažívací potíže. Základní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou potíže páteřové, které lze charakterizovat jako recidivující bolesti zad, poruchu rozvíjení páteře, občasné kořenové iritace, žalobkyně nemá žádné jednoznačné zánikové kořenové postižení, bez kořenové distribuce, paretické postižení nezjištěno. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila shodně s lékařem lékařské posudkové služby žalované, postižením podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění s taxačním rozmezím míry od 10 do 20 %. Posudková komise zvolila horní hranici rozmezí ve výši 20 %, s ohledem na komorbidity zvolila navýšení o 10 % bodů na celkových 30 %. O páteřních potížích se uvádí, že není indikováno použít položky, které umožňují invalidizaci, protože klinický nález u žalobkyně neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u těchto položek. Stav žalobkyně neodpovídá položce pro stavy s těžkým funkčním postižením s taxací míry poklesu pracovní schopnosti 50 – 70 %, tedy položce určené pro stavy s trvalým kořenovým drážděním, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, s těžkým poškozením nervů, s přítomností závažných paréz, svalových atrofií, s poruchami hybnosti končetin, se závažnými poruchami funkce svěračů. Neodpovídá ani položce pro středně těžké postižení s taxací 30 – 40 %, tedy položce, kterou byla žalobkyně hodnocena v I. instanci, protože klinický neurologický nález nelze hodnotit jako závažný, nejsou známky poškození nervu, je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která je zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení. Zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Žádná z vedlejších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě, v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, odůvodňovala použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě nějakého stupně. Žalobkyně byla léčena pro bolestivý syndrom obou ramenních kloubů, vpravo je stav kompenzován, vlevo trvá lehké omezení hybnosti a bolestivosti, funkční postižení je na úrovni položky XV, oddíl B, položka 3 písm. a) s mírou poklesu pracovní schopnosti 10 %. Žalobkyně má zažívací potíže a pro tato postižení je určená kapitola XI a dle jejího záhlaví je rozhodující rozsah a tíže orgánových poruch, jejich dopad na celkový stav, výživu a celkovou výkonnost. Při úbytku hmotnosti a malnutrici se vychází z hmotnostního indexu BMI, hladiny krevních bílkovin a vlivu karence potravy na erytropoezu. Žalobkyně má pomalé vyprazdňování žaludku, operace žaludku byla bez efektu, po operaci žaludku začala mít chronickou zácpu, je doprovázeno nadýmáním, zjištěna byla porucha až v terminální části zažívacího traktu – porucha defekačních pohybů. Žalobkyně má aktuálně nadváhu blížící se hranici obezity I. stupně, laboratorní nález má v normě. V případě volby zažívacích potíží jako rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu lze použít k hodnocení posudkové kritérium určené pro stavy po operacích žaludku na úrovni lehké funkční poruchy s taxací míry poklesu pracovní schopnosti 10 – 15 % podle kapitoly XI, oddíl B, položka 2, písm. a) přílohy k vyhlášce, zpomalenou evakuaci žaludku nelze hodnotit jako středně těžkou nebo těžkou funkční poruchu. Za těžkou poruchu jsou přitom považovány stavy s karenčním syndromem s významnou ztrátou hmotnosti, anémií, metabolickou osteopatií. Žalobkyně má naopak nadváhu, zpomalená evakuace žaludku nevede u žalobkyně ani k mírné karenci. Vzhledem k absenci defekačních pohybů a protrahované zácpě by bylo možno použít k hodnocení položku určenou pro funkční střevní poruchy podle kapitoly XI, oddíl C, položka 6, tedy posudkové kritérium určené pro funkční poruchy v oblasti střev. Zde odpovídá položce 6 písm. a) s mírou poklesu pracovní schopnosti 5 – 10 %, tedy položce určené pro stavy s nadýmáním a nepravidelnou stolicí. U žalobkyně nedochází k anemizaci, snížení stavu výživy, ani jiným těžkým komplikacím, a proto nelze použít položky 6 pod písm. b) a c). Je-li přitom příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti se nesčítají. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru prvoinstančního i druhoinstančního lékaře lékařské posudkové služby zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti, týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních výsledků významné pro posudkový závěr. Posudkový závěr prvoinstančního lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení byl posudkovým nadhodnocením, dysfunkce páteřní neodpovídala použitému posudkovému kritériu. Posudkový závěr druhoinstančního námitkového řízení vycházel ze správného použití posudkových kritérií, zdravotní stav a stupeň invalidity byl posouzen v souladu se zákonem o důchodovém pojištění a vyhláškou č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění. Posudková komise prostudovala lékařské nálezy uplatněné v průběhu řízení, tyto nálezy nejsou podkladem pro uznání nějakého stupně invalidity, tím není ani vyšetření žalobkyně při jednání v posudkové komisi. Uzavírá se, že u žalobkyně nejedná se o žádný stupeň invalidity. K námitkám uvedeným v žalobě se uvádí, že žádný odborný nález nedokládá tak závažnou dysfunkci žaludku, pro kterou by byla nezbytná pouze tekutá strava. Operace provedená v oblasti žaludku sama o sobě není důvodem k invalidizaci. Dysfunkce páteřní je na úrovni lehkého postižení, i když je pro žalobkyni jistě vhodné pracovní zařazení s respektováním omezení platných všeobecně pro vertebropaty, protože posudkově nebyla shledána taková míra funkčního postižení, která by dle platné legislativy byla jednoznačnou indikací k invalidizaci. Oproti námitkám uvedeným v žalobě komise konstatuje, že stran dysfunkce páteřní lze při soustavně prováděném cvičení očekávat zlepšení. Konstatování posuzované, že její denní aktivity jsou těžce omezeny, považuje komise za značně nadnesené. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 a násl. s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů internisty a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k odborným lékařským nálezům především interní, ortopedické a chirurgické povahy tak k subjektivním potížím žalobkyně. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž jsou potíže páteřní. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro toto postižení stanovila ve výši 20 %. Vycházela přitom z důsledků, jakými se toto zdravotní postižení projevuje. Uvedla, že jedná se o recidivující bolesti zad, poruchu páteře, občasné kořenové iritace, avšak nebylo zjištěno žádné zánikové kořenové postižení, není zjištěno ani postižení paretické. Toto postižení posudková komise označila za postižení lehké. Současně vysvětlila, co brání tomu, aby postižení žalobkyně bylo podřazeno dalším položkám přílohy k vyhlášce, kde se předpokládá vyšší rozsah poklesu pracovní schopnosti. Uvedla, že postižení žalobkyně není těžkým funkčním postižením, kde je předpoklad 50 – 70 % poklesu pracovní schopnosti, protože o takové postižení je jedná tehdy, jde-li o stavy s trvalým kořenovým drážděním, trvalým funkčně významným neurologickým nálezem, těžkým poškozením nervů, přítomností závažných paréz, svalových atrofií s poruchami hybnosti končetin nebo funkce svěračů. Postižení žalobkyně nelze podřadit ani středně těžkému postižení s předpokladem rozsahu ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %, protože klinický nález není závažný, nejsou známky poškození nervu, přítomna je porucha statiky a dynamiky páteře, přičemž tato porucha odpovídá položce pro lehké funkční postižení. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, o nichž uvedla, že žádná z nich neodpovídá některému stupni invalidity. Bolestivý syndrom obou ramen, kdy vpravo jde o kompenzovaný stav, odpovídá funkčnímu postižení podle položky XV, oddíl B, položka 3, písm. a) s mírou poklesu pracovní schopnosti 10 %. Dále byla zhodnocena závažnost zažívacích potíží, na které se vztahuje kapitola XI. Při posuzování těchto potíží má pak význam jejich dopad na celkový stav pojištěnce, výživu a celkovou výkonnost. Žalobkyně trpí zpomaleným vyprazdňováním žaludku, kdy operace zůstala bez efektu a po ní se přidružil problém s chronickou zácpou, z hlediska výživy má žalobkyně nadváhu blížící se hranici obezity, laboratorní nález je v normě. Kdyby zažívací potíže byly označeny za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, pak by přicházelo v úvahu podřadit potíže žalobkyně kapitole XI, oddíl B, položka 2, písm. a) kde předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 10 – 15 %. Je tomu tak se zřetelem k tomu, že zpomalená evakuace žaludku není středně těžkou nebo těžkou funkční poruchou, kdy za těžkou poruchu jsou považovány stavy s karenčním syndromem a výraznou ztrátou hmotnosti, anémií, metabolickou osteopatií. Žalobkyně oproti tomu má nadváhu. Zpomalená evakuace žaludku pak nevede ani k mírné karenci. Posudková komise se zabývala absencí defekačních pohybů a protrahovanou zácpou, kdy na funkční poruchy střevní se vztahuje kapitola XI, oddíl C, položka 6, kdy je předpoklad rozsah ztráty pracovní schopnosti 5 – 10 %. Protože u žalobkyně nedochází k anemizaci, snížení vztahu výživy ani jiným těžkým komplikacím, nelze využít další v příloze předpokládané položky. Z hodnocení jednotlivých zdravotních postižení tudíž vyplývá, že nejvýznamnějším postižením je postižení páteře, protože u tohoto postižení byl zjištěn nejvyšší rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 %. U všech ostatních přidružených postižení této míry dosaženo nebylo. Jestliže se rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav určuje podle postižení s nejvýznamnějším dopadem do pracovního potenciálu, pak tímto postižením je postižení páteře. Ostatní postižení pak představují korekční faktor, pro který lze rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšit postupem podle § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, avšak maximálně o 10 % bodů. To se právě v souzené věci stalo. Nutno poznamenat, že pokles pracovní schopnosti pro jednotlivá zdravotní postižení nelze sečítat. Posudková komise se zabývala rozporem mezi původním uznáním invalidity II. stupně a nálezem učiněným v posudkové komisi a v námitkovém řízení. Výsledky posouzení žalobkyně v námitkovém řízení a posudkovou komisí pro účely řízení před soudem jsou shodné. Oba názory se shodují v tom, že prvostupňový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení zdravotní postižení žalobkyně nadhodnotil, přitom v následných přezkoumáních zdravotního stavu bylo vycházeno z týchž podkladů, případně nově doložených lékařských zpráv předložených žalobkyní v námitkovém řízení či v řízení před soudem. Ani takto nově doložené podklady nic nezměnily na zjištění lékaře žalované a posudkové komise o tom, že rozhodujícím zdravotním postižením způsobujícím dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je postižení páteře, toto postižení lze podřadit postižením lehkým způsobujícím rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 %. Posudkoví lékaři na všech stupních pak přistoupili ke zvýšení rozsahu ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro další zdravotní postižení, přičemž zvolili maximální možnost jak procentní míru poklesu pracovní schopnosti zvýšit. O posouzení provedené lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení pak posudková komise výslovně uvedla, že toto posouzení bylo učiněno v rozporu s právními předpisy. Posudková komise reagovala na žalobní body medicínské povahy, kdy uvedla, že žádný odborný nález nedokládá závažnou dysfunkci žaludku, pro kterou je nezbytná tekutá strava. Operace žaludku pak sama o sobě důvodem i invalidizaci není. Páteřní postižení je na úrovni lehkého funkčního postižení a není důvodem k invalidizaci. Posudková komise doplnila, že při soustavně prováděném cvičení lze očekávat zlepšení problémů s páteří. Úsudek žalobkyně o tom, že jsou těžce omezeny její denní aktivity, komise nahlédla jako nadsazený. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně, aplikovala předpis o korekčních faktorech, vyhodnotila žalobní body medicínské povahy a vysvětlila, v čem spočívá rozdíl mezi původním uznáním invalidity II. stupně a současným posudkovým nálezem, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 30% rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 30 %, pak žalobkyně invalidní není. Jestliže však byl žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím invalidní důchod II. stupně přiznán, pak za stavu, kdy je prokázáno, že žalobkyně invalidní není, bylo nezbytné prvostupňové rozhodnutí změnit, a to tak, že žádost žalobkyně o invalidní důchod se zamítá. Protože žalobkyni byl invalidní důchod vyplácen a v průběhu námitkového řízení bylo prokázáno, že žalobkyně invalidní není, muselo být rozhodnuto ve smyslu § 56 odst. 1 písm. c) zákona. Přezkoumáním zdravotního stavu v námitkovém řízení bylo totiž prokázáno, že žalobkyně invalidní není, proto invalidní důchod vyplácet nelze. Nesprávně vyplácený důchod za stavu, kdy žalobkyně invalidní není, byl vyplácen neprávem, a proto na žalované bylo respektovat prve uvedené ustanovení, které jí přikazuje neprávem vyplácenou dávku odejmout. To také žalovaná učinila. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. března 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.