53 Ad 19/2017

Rubrum

č. j. 53Ad 19/2017 - 97 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci Žalobce: Mgr. Ing. L. V. bytem X zastoupen opatrovníkem Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27. 9. 2017, č. j. MPSV-2017/194508-913 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 4. 10. 2017, č. j. MPSV-2017/201698-913 a rozhodnutí Úřadu práce, Krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 17. 8. 2017, č. j. 70331/2017/CBU se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna opatrovníka žalobce Mgr. Jaroslava Hanuse, advokáta, se určuje částkou 1.936 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 53Ad 19/2017

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 27. 10. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ze dne 4. 10. 2017 č. j. MPSV-2017/201698-913, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích o zamítnutí žádosti žalobce o doplatku na bydlení a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

2. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno nezákonné ustanovení opatrovníka, protože podkladem pro takové rozhodnutí nemůže být lékařská zpráva podaná jinému orgánu. Ustanovený opatrovník je ve střetu zájmů se žalobcem. Vzhledem k posunu událostí od roku 2015 do roku 2017 nebylo zapotřebí opatrovníka ustanovit. V daném řízení je žalobce schopen samostatně jednat prostřednictvím určeného advokáta. Rozhodnutí o odvolání v této věci je nedostatečné a neodpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu.

3. Prvostupňovému rozhodnutí je vytýkáno, že žalobce splňuje podmínky § 33 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., kdy žalobce odkazuje na podnájemní smlouvu a uvádí, že úřad projevuje neznalost problematiky občanského zákoníku o uzavírání smluv. Žalobce doložil potvrzení o dietním stravování společně posuzovaných osob. Posouzení odůvodněných nákladů je zmatečné. S náklady na bydlení souvisí podnájemní smlouva zahrnující též služby. Ke zvýšení částky životního minima poukazuje se na nutnost dietního stravování a navýšení odůvodněných nákladů na bydlení. Odvolací orgán se náklady na bydlení nezabývá. Úsudek, kterým dospěl k výpočtu nákladů na bydlení, je nesprávný.

4. V souvislosti s ustanovením opatrovníka poukazuje se na to, že zdravotnická zařízení nejsou povinnými subjekty podle informačního zákona. Pro věc má pak význam judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou je v žalobě odkazováno.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ohledně rozhodnutí o ustanovení opatrovníka bylo odkázáno na vyjádření k žalobě vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 55 Ad 16/2017. K stanovení výše částky na živobytí se uvádí, že žalobce byl společně posuzován s R. K., spisová dokumentace tiskopis o dietním stravování společně posuzované osoby R. K. neobsahuje. Úřadem práce byl stanoven okruh společně posuzovaných osob, jimiž jsou žalobce a R. K. a tento okruh se váže též ke společnému užívání bytu. Byly zohledněny odůvodněné náklady na bydlení za společně užívaný byt, kdy bylo stanoveno nájemné a služby za byt, v němž je zahrnuta záloha za plyn i za komunální odpad v plné výši. Zohledněna byla elektrická energie v místě obvyklá. Bylo poukázáno na ustanovení § 33 odst. 2 zákona o hmotné nouzi, kdy podmínkou nároku na doplatek na bydlení je získání nároku na příspěvek za živobytí. Ten v měsíci únoru 2015 žalobci nevznikl z důvodu vyšších příjmů. Podmínka nepřesáhnutí 1,3 násobku částky živobytí byla v napadeném rozhodnutí vysvětlena. Hmotně právní podmínky nároku na doplatek na bydlení podle § 33 zákona nebyly splněny z důvodu vyšších příjmů.

6. Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

7. Žalobce podal žádost o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Učinil tak v roce 2015. Žalobce je podnájemcem v nájemním bytě R. K., té byl přiznán příspěvek na péči.

8. V průběhu řízení žalobce požádal o ustanovení opatrovníka a svou žádost doložil odbornou lékařskou zprávou o psychickém postižení vylučujícím plnohodnotnou účast Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 53Ad 19/2017 žalobce při jednání s úřady. Vedle podkladů předložených žalobcem jsou ve spise založena zjištění učiněná úřadem práce.

9. Obě žádosti žalobce byly úřadem práce zamítnuty s odkazem na ustanovení § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi, protože žalobce neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na požadované dávky.

10. Rozhodnutí žalovaného současně s prvostupňovými rozhodnutími krajský soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2017 č. j. 2 Ad 13/2016-113 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Stalo se tak pro procesní vadu spočívající v tom, že žalobce nebyl v řízení řádně zastoupen, jestliže jsou tu odborné lékařské zprávy o tom, že žalobce pro své onemocnění není schopen řádně se správního řízení účastnit. Soud dále shledal, že nebyly splněny požadavky § 49 odst. 5 zákona o hmotné nouzi pro zamítnutí žádostí z důvodu nesplnění výzvy úřadu. Stalo se tak se zřetelem k tomu, že na žalobci je sice povinnost poskytnout požadované doklady, avšak jsou-li tu další důkazy, případně se další důkazní prostředky nabízejí, je zapotřebí takové důkazy opatřit a zhodnotit.

11. V novém řízení byl žalobce dne 17. 5. 2017 vyzván, aby v záležitostech dávek příspěvku na živobytí a doplatek na bydlení udělil souhlas k podání odborného lékařského posudku o svém zdravotním postižení, které žalobci brání v řízení o dávkách samostatně jednat. Souhlas udělen nebyl. Se svolením žalobce v lékařské zprávě určené Úřadu práce, krajské pobočce v Jihlavě ze dne 24. 5. 2017 odborný psychiatr MUDr. P. sdělil, že žalobce je stižen přechodnou duševní poruchou, pro kterou není schopen plnohodnotně a samostatně jednat v řízeních o dávkách hmotné nouze.

12. Poté byl žalobci ustanoven opatrovník Statutární město České Budějovice. Toto rozhodnutí úřadu práce bylo žalovaným k odvolání žalobce potvrzeno.

13. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 17. 8. 2017 nebyl žalobci přiznán doplatek na bydlení, které je odůvodněno tím, že žalobce a společně posuzovaná osoba nesplňují podmínky nároku na dávku pro výši příjmů. Podmínkou nároku je přiznání příspěvku na živobytí. Žalovaný toto rozhodnutí k odvolání žalobce potvrdil, přičemž jeho odvolání bylo zamítnuto.

14. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. 3. 2018 č. j. 55 Ad 16/2018-61 zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2017 č. j. MPSV-2017/149823-913 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Jednalo se o rozhodnutí, jímž bylo opatrovníkem žalobce ustanoveno Statutární město České Budějovice. Stalo se tak především se zřetelem k tomu, že opatrovník, Statutární město České Budějovice, byl žalobci ustanoven vadně, protože mezi žalobcem a opatrovníkem nastává konflikt zájmů spočívající v probíhajícím řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích, kdy žalobce uplatnil proti Statutárnímu městu žalobu na ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy. Poznamenává se, že opatrovník je jedním ze žalovaných ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 52/2017. Současně bylo poukázáno na požadavek podle § 32 odst. 2 písm. g) správního řádu o odborném lékařském posudku.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

16. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o dávce v hmotné nouzi, doplatku na bydlení. Napadené rozhodnutí nemůže obstát pro podstatnou procesní vadu spočívající ve vadném ustanovení opatrovníka. Jím bylo ustanoveno Statutární město České Budějovice, které Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 53Ad 19/2017 však opatrovníkem žalobce být nemůže pro konflikt zájmu spočívající v tom, že žalobce podal proti Statutárnímu městu, úřadu práce a žalovanému u Okresního soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu osobnosti. Jestliže žalobce vede proti Statutárnímu městu prve uvedenou žalobu, pak tento subjekt nepřichází jako případný opatrovník v úvahu. Již pro tento důvod byl žalobce v řízení zastoupen subjektem, který jej zastupovat nemohl. Přitom pochybnosti o tom, zda žalobci je zapotřebí v zájmu ochrany jeho práv opatrovníka ustanovit přetrvávají.

17. V době po zrušení předchozího rozhodnutí o dávce soudem byla se souhlasem žalobce vydána dne 24. 5. 2017 lékařská zpráva o tom, že žalobce pro své onemocnění psychické povahy není sto plnohodnotně a samostatně jednat v řízení o dávkách hmotné nouze. Soud si je vědom, že žalobce žádný další souhlas k vyžádání odborného lékařského posudku neudělil. Protože však lékařská zpráva byla vydána téměř před rokem, v měsíci květnu 2017, možnost ustanovit opatrovníka přichází v úvahu při postižení přechodnou duševní poruchou, bude zapotřebí zabývat se tím, zda duševní postižení stále trvá a je takové intenzity, brání-li žalobci v účasti ve správním řízení a znemožňuje-li mu, aby mohl svá práva řádně chránit sám.

18. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že Statutární město České Budějovice opatrovníkem žalobce být nemohlo. Tato vada procesní povahy, je natolik závažná, že mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Proto napadené rozhodnutí nemůže být nahlíženo jako souladné se zákonem.

19. Je-li napadené rozhodnutí stiženo vadou v zastoupení žalobce v obou stupních správního řízení a bude nezbytné opakovaně zkoumat podmínky nároku na požadovanou dávku, nezabýval se soud dalšími v žalobě uplatněnými žalobními body.

20. Vzhledem k těmto důvodů krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalobci v řízení žádné náklady nevznikly.

22. Soudem ustanovenému opatrovníkovi žalobce Mgr. Jaroslavu Hanusovi, advokátu, určil soud odměnu částkou 1.936 Kč, která sestává z odměny za dva úkony právní služby po 500 Kč podle § 7 bod 2 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu, dvou režijních paušálů po 300 Kč a dalších 336 Kč na dani z přidané hodnoty, které je opatrovník plátcem.

23. Podle § 76 odst. 1 písm. c) nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože rozhodnutí je zrušováno pro vadu procesní povahy, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 53Ad 19/2017 lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 12. dubna 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.