Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

53 Ad 20/2017

č. j. 53 Ad 20/2017-34

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2018-05-14 · ECLI:CZ:KSCB:2018:53.Ad.20.2017.34

Strojový souhrn generováno LLM

Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil ztrátu pracovní schopnosti na 35 %. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je žalobce invalidní v I. stupni, ne II. stupni. Napadené rozhodnutí bylo v rozporu s tímto právním předpisem, protože bylo založeno na nadhodnocení zdravotního postižení. Věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení.

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce: P. V. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 31. 10. 2017, č. j. X takto :

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 31. 10. 2017 č. j. 650 818 0338/315-JPO se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 24. 12. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2017 č. j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2017 tak, že žalobci se od 6. 11. 2017 odnímá invalidní důchod.

2. V žalobě se poukazuje na to, že žalobci byl v roce 2013 přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, a tak byl nahlížen též při kontrole v následujícím roce. Prvostupňovým rozhodnutím došlo ke snížení stupně invalidity z III. na II. stupeň. Rozhodujícím zdravotním postižením s největším dopadem do pracovního potenciálu bylo shledáno střednětěžké funkční postižení způsobené postižením páteře, přičemž rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 50 %. Námitkám žalobce vyhověno nebylo a v námitkovém řízení bylo učiněno zjištění, že rozsah ztráty pracovní schopnosti pro prve uvedené postižení činí 20 %. Postižení páteře bylo nahlédnuto jako nadhodnocené.

3. Vady napadeného rozhodnutí spočívají v tom, že bylo vycházeno z nezákonného revizního posudku žalované. Na postup posudkových lékařů se vztahuje správní řád a požaduje se náležité odůvodnění rozhodnutí. To je zapotřebí právě tehdy, dochází-li ke snížení stupně invalidity. Posudkový lékař žalované nedostatečně zjistil skutkový stav, tento lékař není neurologem, vzal v úvahu komerční pojištění žalobce, přestože ten vzhledem ke zdravotnímu stavu činnost v několika obchodních společnostech utlumil. Na základě vyšetření EMG nelze dovodit, že došlo ke změně zdravotního stavu žalobce. Hodnocení zdravotního postižení neodpovídá požadavkům vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění. Nebylo vzato v úvahu, že s přibývajícím věkem se zdravotní stav žalobce zhoršuje. Žalobce vyjadřuje nesouhlas s náhledem, že při předchozím posouzení zdravotního stavu posudkovým lékařem došlo k posudkovému nadhodnocení rozhodujícího zdravotního postižení žalobce. Úsudek o nadhodnocení nebyl náležitě odůvodněn. Nejsou tu žádné zákonné příčiny, které by vedly ke snížení stupně invalidity. Zdravotní stav nebyl významně zlepšen, ani není stabilizován a při rozhodování došlo k odepření práva na spravedlivý proces.

4. Žalovaná ponechala rozhodnutí na soudu.

5. Z posudkových spisů soud zjistil, že podle posudku o invaliditě ze dne 29. 1. 2013 lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci byl žalobce uznán invalidní ve III. stupni pro postižení páteře. Invalidita podle tohoto posudku vznikla 30. 11. 2012. Při kontrole invalidity dne 7. 1. 2014 invalidita III. stupně pro stejné postižení přetrvává.

6. Žalobce se podrobil další kontrole invalidity a dne 3. 1. 2017 vydal lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci posudek, podle kterého rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro postižení páteře činí 40 % a se zřetelem k dalším zdravotním potížím byla takto stanovená míra poklesu pracovního potenciálu zvýšena o dalších 10 % na celkových 50 %. Ke změně stupně invalidity došlo s odkazem na neurologické vyšetření u komise dne 3. 1. 2017. Rozhodující zdravotní postižení žalobce posudkový lékař podřadil kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb.

7. Uvedený posudek byl podkladem pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2017, jímž byla výše invalidního důchodu snížena na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobce uplatnil námitky z důvodů shodných se žalobními body.

8. V námitkovém řízení byl vyžádán posudek o invaliditě lékařské posudkové služby žalované, ve kterém se podává výčet podkladů, ze kterých bylo při vypracování posudku vycházeno a stanoví se klinická diagnóza. V odůvodnění se popisují dosavadní výsledky posudkového zhodnocení postižení žalobce, uvádí se, že žalobce byl odeslán na neurologické vyšetření s vyšetřením EMG, popisují se vertebrogenní potíže a podklady pro objektivizaci dalších postižení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla shledána chronická dysfunkce bederní a krční páteře, toto postižení podle doložených nálezů je hodnoceno jako lehké, odpovídající postižením podle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 20 %. Zhodnocení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci nebylo akceptováno, protože ve světle dožádaných odborných nálezů jeví se hodnocení jako nadhodnocené. Bylo vycházeno ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory vztahující se ke skutečnostem významným pro posudkový závěr.

9. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které se o uvedený posudek opírá a uzavírá se, že za situace, kdy rozsah ztráty pracovního potenciálu žalobce pro onemocnění chronické povahy činí 20 %, pak žalobce invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění není, a proto byl důvod postupovat podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona a důchod odejmout.

10. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především neurologické, neurochirurgické a urologické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byl žalobce vyšetřen odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen chronickým bolestivým syndromem páteře, pravostranným cervikobrachiálním syndromem, reziduálně iritačně zániková symptomatologie kořene L5 vlevo. Uvádí se tříštivá zlomenina obratlového těla L1 z roku 2012 se způsobem léčby, sfinkterová disfunkce v anamnéze, chronický bolestivý syndrom bederního úseku páteře po operaci hernie disku L5/S1 zprava a L3/4 zleva. Žalobce dále trpí subklinickou hypothyreosou a má hemeroidy II. až III. stupně, kdy jedná se o stav po opakovaných zákrocích pro výrazné krvácení.

11. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobce trpěl od mládí vertebrogenními obtížemi po Scheuermannově chorobě, proto neabsolvoval vojenskou základní službu. V roce 2001 byla provedena operace hernie disku L5/S1 zprava, v roce 2008 byl operován výhřez disku L3/4 zleva pro objemný výhřez disku. Tomu předcházelo výrazné zhoršení vertebrogenních potíží po pádu na lyžích. Po propuštění z hospitalizace na rehabilitaci v Táboře bylo uvedeno, že subjektivně má jen občas při větší zátěži brnění do stehna levé dolní končetiny a bolesti jsou minimální. Další operace se uskutečnila po pádu na záda do betonové šachty v roce 2012, kdy žalobce utrpěl infekci křížové kosti a tříštivou dislokovanou zlomeninu obratlového těla L1, což bylo řešeno bezodkladnou operací. Následovala rehabilitace a fyziatrie, kdy došlo k subjektivnímu zlepšení, ale potíže neodezněly. Trvala bolest v zádech, nejhorší při sezení s pocitem nejisté levé dolní končetiny. Doporučeno pravidelné cvičení a dodržování správných pohybových a pracovních stereotypů, vyvarovat se přetěžování a prochlazení a prací ve vynucené poloze. Indikována komplexní lázeňská léčba. Postupně došlo k zmírnění vertebrogenních potíží s občasnými exacerbacemi. V roce 2014 v objektivním nálezu byla popsána přetrvávající hypestesie lampasového charakteru. Vyšetření pro postižení žalobce pravostranným cervikobrachiálním syndromem prokázalo degenerativní změny v etážích C5/6 a C6/7, operační řešení nebylo doporučeno. EMG vyšetření z 30. 6. 2017 popsalo na levé dolní končetině přiměřené neurografické nálezy, na pravé horní končetině lehkou distální motorickou a senzitivní lézi ulnárního nervu. V subklinické hypothyerose se uvádí, že na substituční terapii je kompenzovaná, k zevním hemorhoidům se uvádí výsledek vyšetření a doporučená režimová opatření.

12. Posudková komise shledala, že u žalobce jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou v době vydání napadeného rozhodnutí byl chronický bolestivý syndrom páteřní s pravostranným cervikobrachiálním syndromem, lehkou distální motorickou a senzitivní lézí ulnárního nervu vpravo a reziduální iritačně zániková symptomatologie kořene L5 vlevo. S těmito postiženími je žalobce schopen prací lehčího charakteru s omezením pro vertebropaty, kupříklad uvádějí se administrativní práce. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole XIII, oddíl E, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, kde předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %. Posudková komise zvolila střed tohoto rozpětí na úrovni 35 %. Posudková komise zvolila střed tohoto rozpětí na úrovni 35 % se zřetelem k tíží zdravotního postižení, objektivně prokázanému postižení nervů, které je jen velmi lehkého charakteru. V žádném případě se u žalobce nejednalo o těžké funkční postižení více úseků páteře s objektivně prokázaným těžkým poškozením nervů, závažnými parézami, svalovými atrofiemi, objektivizovanými závažnými poruchami svěračů. Taková tíže postižení s požadavky obsaženými v položce 1 písm. d) nebyla u žalobce nikdy v rámci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu plně objektivizována. Z tohoto pohledu se posouzení podle prve uvedené položky jeví jako nadhodnocené.

13. Jako nadhodnocené jeví se i posouzení lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci ze dne 3. 1. 2017, protože nebyla prokázána žádná významná komorbidita, nebyly zjištěny významné sfinkterové potíže, takové potíže nebyly objektivizovány a poslední žalobcem vykonávané zaměstnání nebylo nikterak fyzicky namáhavé. Posudková komise neshledala posudkově medicinský důvod pro volbu hranice procentního rozpětí položky podle § 1 písm. c) a už vůbec ne pro další využití § 3 prve uvedené vyhlášky. Jako datum změny stupně invalidity byl označen den 3. 1. 2017 posouzením a vyšetřením lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Jindřichově Hradci.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni je závislé na lékařském odborném vyšetření.

16. Rozhodnutí o snížení stupně invalidity je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

17. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborného lékaře neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurologické a neurochirurgické povahy. Na základě takto stanovené klinické diagnózy pak označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je v posudku specifikované postižení páteře. Toto zdravotní postižení pak podřadila kapitole XIII, odd. E, položka 1, písm. c, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 35 % odůvodnila důsledky, kterými se toto zdravotní postižení projevuje. Poukázala především na objektivně prokázané postižení nervů, které nahlédla jako velmi lehkého charakteru. Vyloučila, že by se jednalo o těžké funkční postižení více úseků páteře, poukázala na to, že není prokázáno těžké poškození nervů, nebyly zjištěny závažné parézy, svalové atrofie, objektivizované závažnými poruchami svěračů.

18. Posudková komise se dále zabývala tím, jak bylo při předchozím posuzování zhodnoceno postižení žalobce a uvedla, že právě proto, že nebyly shledány prve uvedené důsledky způsobené poškozením nervů, nebyl v minulosti nikdy důvod podřadit žalobcovo postižení položce 1, písm. c) přílohy k vyhlášce. Tato postižení nebyla nikdy objektivizována, a proto podřazení prve uvedené položce je nadhodnocené. Shodně nadhodnotil prvotní postižení žalobce lékař Okresní správy sociálního zabezpečení ve svém posudku z 3. 1. 2017, což odůvodňuje se tím, že nebyla zjištěna žádná významná komorbidita, nebyly objektivizovány sfinkterové potíže a poslední žalobcem vykonávané zaměstnání nebylo nijak fyzicky namáhavé.

19. I těmito zjištěními posudková komise odůvodnila stanovení rozsahu ztráty pracovní schopnosti ve středu rozpětí dané položky vyhlášky. I se zřetelem k tomu uzavřela, že nebyl vůbec shledán důvod k zvýšení rozsahu ztráty pracovní schopnosti postupem podle § 3 vyhlášky.

20. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, vysvětlila, v čem spatřuje dřívější nadhodnocení zdravotního postižení žalobce, zabývala se další komorbiditou a učinila úsudek o možné aplikaci předpisu o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a dosahuje 35 %.

21. Podmínky pro přiznání invalidního důchodu stanoví § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 35 %.

22. Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro chronické onemocnění činí 35 %, pak je žalobce invalidní, přičemž invalidita odpovídá I. stupni ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona.

23. Je-li žalobce invalidní v I. stupni, pak napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 39 odst. 1, odst. 2, písm. a) zákona.

24. Důvodem pro změnu stupně invalidity je pak posudkové nadhodnocení žalobcova postižení pro důvody shledané posudkovou komisí v přezkumném řízení před soudem, tak jak byly uvedeny v předchozí pasáži rozsudku. Ke změně stupně invalidity nedošlo pro významné zlepšení zdravotního stavu či jeho stabilizaci, ale právě pro dřívější posudkové nadhodnocení.

25. V dalším řízení bude žalovaná vycházet z právního zjištění, že žalobce je invalidní v I. stupni.

26. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 14. května 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. Samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.