53 Ad 3/2016
č. j. 53 Ad 3/2016-68
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod. Soud se opřel o posudky dvou posudkových komisí, které shodně určily rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení páteře. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven na 30 %, což nepřesahuje práh 35 % pro přiznání invalidity podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Soud považoval posudky za úplné a přesvědčivé, protože byly v souladu s vyhláškou č. 359/2009 Sb. a zohlednily všechny relevantní lékařské nálezy.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně J.P., bytem X zast. Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem v Písku, Prokopova 339, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 3. 2016 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 6. 5. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 9. 3. 2016 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o invalidní důchod. V žalobě se uvádí, že posudkový lékař učinil zjištění o rozsahu ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, aniž zkoumal zdravotní stav žalobkyně. Žalobkyně trpí problémy s páteří, které se projevují radiací po zadních stranách dolních končetin, má výrazné bolesti dolních končetin, rehabilitace zůstává bez pozitivních výsledků. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které souladně učinily Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště České Budějovice a pracoviště Brno. Z posudkových spisů soud zjistil, že žalobkyně byla od 10. 2. 2015 uznána plně invalidní pro postižení páteře. Při kontrole v roce 2006 došlo ke změně stupně invalidity na invaliditu částečnou pro stejné postižení s rozsahem ztráty pracovní schopnosti ve výši 35 %. Se stejným výsledkem byla žalobkyně posouzena při kontrole v roce 2007. V roce 2010 bylo uzavřeno, že žalobkyně invalidní není a pro postižení páteře byl stanoven rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 10 %. Takto stanovená míra rozsahu ztráty pracovní schopnosti byla v námitkovém řízení zvýšena na 20 %. K dalšímu posouzení zdravotního stavu žalobkyně došlo v roce 2011 pro účely rozhodování o žádosti o invalidní důchod, kdy posudkový lékař uzavřel shodně jako při předchozí kontrole, že pokles pracovní schopnosti pro postižení páteře činí 20 %. Následovala žádost o invalidní důchod z roku 2014, kdy posudkový lékař uzavřel, že nezjišťuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odůvodňující invalidizaci. Poslední žádost o invalidní důchod žalobkyně uplatnila dne 8. 10. 2015 a pro účely projednání této žádosti byla posouzena lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku. Posudkový lékař v posudku o invaliditě ze dne 6. 11. 2015 vypočítává zdravotní dokumentaci, ze které vycházel. Stanovil klinickou diagnózu a provedl obsáhlé posudkové zhodnocení. Uzavřel, že rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je postižení páteře odpovídající postižením podle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení stanovil ve výši 20 %. Se zřetelem k profesi žalobkyně zvýšil takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti o dalších 10% na celkových 30 %. Tento posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2015, jímž žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu byla zamítnuta. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých pokazovala ne to, že zdravotní stav byl nedostatečně zjištěn a nesprávně hodnocen, a to právě se zřetelem k postižení páteře. V námitkovém řízení byl pořízen posudek lékařské posudkové služby žalované. V posudku ze 7. 3. 2016 se podává výčet odborných lékařských nálezů, ze kterých bylo vycházeno, stanoví se klinická diagnóza, podle které je žalobkyně stižena dysfunkcí krční a bederní páteře s průvodním algickým syndromem bez přesvědčivé radikulopatie či myelopatie, obtíže plynou z degenerativních změn. Z posudku vyplývá, že byly hodnoceny i nově doložené zprávy, rehabilitační, spondylochirurgické a psychiatrické. Tato postižení jsou v posudku zhodnocená a odůvodňuje se závěr o tom, že rozsah ztráty pracovní schopnosti pro obtíže s páteří odpovídá kapitole XIII., oddíl B, položka 1 písm. c) a rozsah ztráty pracovní schopnosti činí 30 %. Důvod ke stanovení vyššího rozsahu ztráty pracovní schopnosti není dán se zřetelem k dosavadnímu průběhu onemocnění a léčby a další postižení nejsou takového stupně (závažnosti a rozsahu), aby byly určeny za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebo aby v důsledku jejich působení na pokles pracovní schopnosti byl větší, než odpovídá míře určené pro rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dělnická profese žalobkyně byla dostatečně zhodnocena samotnou volbou posudkových kritérií. K námitce žalobkyně se uvádí, že nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci. Zdravotní stav žalobkyně je dostatečně zhodnocen 30 % poklesu pracovní schopnosti. Nálezy na páteři nejsou samy o sobě důvodem invalidizace, protože rozhodným je postižení funkční. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno odkazem na prve uvedený posudek lékařské posudkové služby žalované, posudek je nahlížen jako úplný a při skutkovém zjištění, které z tohoto posudku vyplývá, se uzavírá, že nejsou splněny požadavky pro přiznání invalidity ve smyslu § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především neurologické povahy a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena spondylózou C5 - C6 - C7, herniací disků a stenózou a jedná se o stav po diskektomii C5 až C7, cheilektomii, dekompresi, trikortikální štěpy z 26. 11. 2014, má disfunkci krční a bederní páteře s průvodním algickým syndromem bez známek radikulopatie či myelopatie, relativní steńozu L3/4, 17. 3. 2016 provedená operace transligamentózní dekomprese L3- 4, S4, SS PA L2-3-4- 5-S1 a zadní déza L2-S1, trpí anxiózně depresivním syndromem zaléčený, esenciální hypertenzí, diabetem mellitus 2. typu, chronickým glaukomem a uvádí se hysterektomie a adnexektomie pro myom. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně se vyučila prodavačkou, po dobu 5 let pracovala jako dělnice, další 4 roky jako uklizečka, dále jako prodavačka, nyní je v evidenci úřadu práce. Posudková komise shledal dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinnou v době vydání napadeného rozhodnutí byla dysfunkce krční a bederní páteře s průvodním algickým syndromem bez známek radikulopatie či myelopatie, relativní stenóza L3/4, spondylóza C5-C6-C7 s herniací disků a stenóza řešená diskektomii C5 - C7, cheilektomií, dekompresí, trikortikálními štěpy, při operaci dne 17. 3. 2016 byla provedena transligamentózní dekomprese L3-4, S4, SS PA L2-3-4-5-S1 a zadní déza L2-S1. O ostatních zdravotních postiženích žalobkyně, konkrétně o anxiózně depresivním syndromu zaléčeném, esenciální hypertenzi, diabetu mellitus 2. typu a chronickém glaukomu uvádí, že výrazním způsobem neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na její pracovní schopnost. Smyslové a duševní schopnosti postiženy nejsou. Při vyšetření neurologem v posudkové komisi byla žalobkyně plně orientovaná všemi kvalitami, byla bez známek kořenového postižení, chůze je bez akroparéz, sfinktery intaktní. O postižení páteře, které je rozhodujícím zdravotním postižením způsobujícím dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se uvádí, že to odpovídá postižením podle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, kde předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 10-20 %. Posudková komise zvolila horní hranici procentního rozmezí, přičemž přihlédla k tíži obtíží žalobkyně a její profesi. Uvádí se, že kritéria předpokládané v položce 1 písm. c) splnění nejsou. Posudková komise dále využila možnost danou § 3 prve uvedené vyhlášky a horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvýšila o dalších 10% bodů na celkových 30 %, protože zdravotní postižení snižuje schopnost využívat předchozí zkušenosti v dosavadní profesi a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Doplňuje se, že žalobkyně je schopna rekvalifikace. V zájmu vypořádání námitek žalobkyně medicínské povahy požádal soud posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Českých Budějovicích o doplnění posudku právě se zřetelem k uplatněným výhradám. Posudková komise poukázala na to, že žalobkyně byla v posudkové komisi vyšetřená odborným neurologem a bylo uzavřeno, že žalobkyně trpí dysfunkcí krční a bederní páteře s průvodním algickým syndromem bez známek radikulopatie či myelopatie. Posudková komise hodnotila lékařské nálezy, konkrétně nález radiologický, neurologický, spondylochirurgický, fyzioterapeutický a psychiatrický. Tyto podklady byly zhodnoceny za přítomnosti odborného neurologa a psychiatra, neurologický nález byl zhodnocen jako stabilizovaný, neurologický deficit zůstal beze změny a bylo uzavřeno, že předložené nálezy neprokazují středně těžké funkční postižení, přičemž tento závěr opírá se o normální nález na EMG horních i dolních končetin a nepřítomnosti známek radikulopatie či myelopatie v klinickém nálezu. O psychiatrických potížích příslušný odborník uvedl, že ty jsou reaktivního charakteru a navazují na nepříznivou sociální situaci a tělesné obtíže žalobkyně. Jde o rozlady kompenzované antidepresivem. Z posudkově medicínského hlediska nemají podstatný vliv na výsledné hodnocení. Pro tyto důvody posudková komise uzavřela, že nebyl shledán důvod pro změnu již přijatého posudkového závěru. V dalším podání se žalobkyně dovolávala lékařské zprávy z 29. 3. 2017, ve které ošetřující lékař žalobkyně konstatoval, že považuje soustavnou pracovní schopnost žalobkyně za nemožnou. V zájmu odstranění pochybností žalobkyně o posudkovém závěru doplnil soud řízení srovnávacím posudkem, který podala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště Brno. Posudková komise popsala odborné lékařské nálezy z doby před vydáním napadeného rozhodnutí i ty, které pocházejí z doby následující po rozhodnutí o žádosti žalobkyně o invalidní důchod. Jedná se především o zprávy neurologické, spondylochirurgické, radiologické, rehabilitační, psychiatrické a propouštěcí zprávy z hospitalizace z března 2016, dále byla vzata v úvahu zpráva z lázeňského pobytu, EMG vyšetření, vyšetření v ambulanci léčby bolesti. Posudková komise předložené zprávy zhodnotila a uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o onemocnění páteře s lehkým funkčním postižením, nešlo o onemocnění páteře se středně těžkým funkčním postižením, nebyl přítomný funkčně významný neurologický nález s poškozením nervu, symptomatologie močového měchýře, nešlo o onemocnění páteře s těžkým funkčním postižením, nebyl přítomný trvale funkčně významný neurologický nález s těžkým poškozením nervu, nebyly přítomny závažné parézy, svalové atrofie, poruchy funkce končetin, poruchy funkce svěračů. O úzkostně depresivním syndromu s reaktivním zhoršením při základním onemocnění nebyla výkonnost žalobkyně snížena. Vysoký krevní tlak byl korigovatelný medikací a neměl dopad na pracovní schopnost. Cukrovka vyžadovala dodržování dietních opatření a užívání léků a nesnižovala výkonnost organismu. Lékařské zprávy z doby po vydání napadeného rozhodnutí popisují zdravotní stav žalobkyně v období jejich vyhotovení nicméně i nadále je v klinickém obraze přítomna porucha statodynamiky daná i provedenými operačními zákroky, končetiny jsou nadále bez neurologického deficitu, jsou normální konfigurace, normální trofiky, tonu i svalové síly, napínací manévry jsou negativní, na RTG je postavení dobré, není známek uvolnění instrumentace. Posudková komise reagovala na názor ošetřujících lékařů žalobkyně k její pracovní schopnosti, přičemž uvedla, že jde o názory těchto lékařů, avšak na posudkové komise je posuzovat zdravotní stav žadatele v souladu s platnými právními předpisy, kdy je pro posouzení rozhodná tíže funkčních poruch, způsobených zdravotními postiženími, kterými žalobkyně trpí. V diagnostickém souhrnu se uvádí, že žalobkyně trpí chronickým vertebrogenním algickým syndromem Ca LS páteře, úzkostně depresivním syndromem, hypertenzní nemocí, diabetem mellitus 2. typu, zeleným zákalem a v roce 2001 byl proveden chirurgický zákrok pro myom. Na podkladě takto stanovené diagnózy posudková shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí bylo onemocnění páteře, které odpovídá postižením podle kapitoly XIII., oddíl E, položka 1 písm. b) a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 20 %. Takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena o dalších 10% bodů postupem podle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. Posudková komise uvedla, že postižení žalobkyně nelze podřadit pod postižení pod písm. c) a d), protože klinické nálezy nedokumentují závažnost funkčních poruch pod těmito položkami uvedenou, což plyne z posudkového zhodnocení. Uzavírá se, že rozsah pracovní schopnosti žalobkyně činí 30 %. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o žádosti o invalidní důchod je závislé na odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. V projednávané věci byly se zřetelem k námitkám žalobkyně opatřeny dva posudky různých posudkových komisí v zájmu spolehlivé objektivizace zdravotního stavu žalobkyně, určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a dopad takového onemocnění do pracovního potenciálu, možnosti aplikace některého z korekčních faktorů. Posudkové zhodnocení obou posudkových komisí je souladné co do označení postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Toto postižení neurologické povahy bylo oběma komisemi podřazeno téže položce, stanoven stejný rozsah ztráty pracovní schopnosti a shodně byla učiněna též úvaha o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech. Mezi těmito posudky nejsou žádné rozdíly v povaze posouzení funkčních poruch, není proto důvod z takto vypracovaných posudků vycházet a není žádný důvod pro doplnění řízení. Nutno poznamenat, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. se napadené rozhodnutí přezkoumává na základě skutkového stavu, který tu byl k datu vydání napadeného rozhodnutí, přičemž tímto datem je den 9. 3. 2016. Obě posudkové komise na lékařské nálezy z doby po vydání rozhodnutí sice reagovaly, ale pro věc je významné, že za situace, kdy řízení před soudem není pokračováním řízení správního, tak učinily v zájmu odstranění pochybností žalobkyně o posudkovém závěru. V té souvislosti poukazuje soud na to, že ani nejnověji doložené lékařské zprávy nezměnily nic na tom, že z posudkového hlediska není důvod pro změnu kvalifikace rozhodného zdravotního postižení způsobujícího dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, protože i nadále v klinickém obraze přetrvává porucha statodynamiky daná i provedenými obecními zákroky. Končetiny jsou nadále bez neurologického deficitu, jsou normální konfigurace, normální trofiky, tonu i svalové síly, napínací manévry jsou negativní, na RTG je postavení dobré, není známek uvolnění instrumentace. Obě posudkové komise přezkoumaly zdravotní stav žalobkyně v řádném složení, kdy členy posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště České Budějovice byli odborní lékaři neurolog a psychiatr, v posudkové komisi, pracoviště Brno, neurolog. Obě posudkové komise stanovily shodnou klinickou diagnózu, přičemž vycházely z popsaných odborných nálezů a shodně určily, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení páteře. Toto zdravotní postižení shodně podřadily kapitole XIII, oddíl E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 20 % odůvodnily tím, že jedná se o onemocnění páteře s lehkým funkčním postižením. Toto postižení není podřaditelné středně těžkým funkčním postižením pro nepřítomnost funkčně významného neurologického nálezu s poškozením nervu, symptomatologie močového měchýře. Nejedná se ani o těžké poškození nervu, nebyly přítomny závažné parézy, svalové atrofie, poruchy funkce končetin, poruchy funkce svěračů. Posudková komise, pracoviště Brno současně uvedla, že postižení žalobkyně nelze podřadit pod další položky pod písmeny c) a d) daného oddílu, protože klinické nálezy nedokumentují závažnost funkčních poruch, na které tyto položky dopadají, což je zjevné z posudkového zhodnocení. Rovněž úzkostně depresivní syndrom s reaktivním zhoršením při základním onemocnění z ledna 2016 byl zhodnocen tak, že výkonnost žalobkyně nesnižuje a shodně bylo uzavřeno, že dopad na pracovní schopnost nemá ani vysoký krevní tlak korigovaný medikací a diabetes mellitus 2. typu. Tam předpokládá se užívání léků a dodržování diety. Při úvaze o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech vyšly obě komise z názoru, že je tu důvod zvýšit rozsah ztráty pracovní schopnosti o maximální počet procentních bodů předpokládaných v § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. Tato hodnota činí 10% bodů a právě o 10 % byl zvýšen rozsah ztráty pracovní schopnosti pro rozhodné zdravotní postižení určený ve výši 20 %. Posudková komise, pracoviště Brno reagovala na názor ošetřujícího lékaře o nemožnosti žalobkyně vykonávat jakoukoli pracovní činnost, přičemž uvedla, že na posudkové komisi je vycházet z platných právních předpisů, kdy rozhodná je tíže funkčních poruch způsobených zdravotními potížemi žalobkyně. Jestliže posudkovými komisemi byla stanovena shodná klinická diagnóza, označeno rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřazeno shodné položce vyhlášky, byla posouzena další komorbidita, aplikován předpis o korekčních faktorech, pak oba posudky považuje soud za úplné a přesvědčivé, je-li jimi učiněn shodný názor o tom, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně činí 30 %. Podmínky pro vznik invalidity upravuje § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle § 39 odst. 1 zákona je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 35 %. Je-li posudky dvou posudkových komisí prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy činí 30 %, pak žalobkyně invalidní není. Nelze jí proto invalidní důchod přiznat. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 1 písm. zákona o důchodovém pojištění. Návrhu na doplnění dokazování znaleckým posudkem a oboru posudkového lékařství soud vyhověl, protože mezi posudky opatřenými ve správním řízení a v řízení před soudem žádné rozpory nejsou. Na závěru posudkových nálezů pak nemůže nic změnit názor ošetřujícího lékaře žalobkyně, na který bylo posudkovou komisí reagováno. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. července 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.