53 Ad 4/2017
č. j. 53 Ad 4/2017-32
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zvýšení invalidního důchodu na druhý stupeň. Soud se opřel o posudek posudkové komise MPSV, který stanovil 60 % ztráty pracovní schopnosti z důvodu cévního postižení mozku a komorbidit. Posudková komise považovala za dostatečné objektivizování zdravotního stavu i s ohledem na polymorbiditu, včetně hluchoty a problémů páteře. Soud uznal, že žalobce splňuje podmínky pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce R.H., bytem L.V., okres P. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2017 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 16. 3. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 18. 1. 2017 č.j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání tohoto rozhodnutí, přičemž dovozuje, že mu měl být přiznán invalidní důchod třetího stupně. Poukázal na to, že žalobcův zdravotní stav se nezlepšil, spíše je tomu naopak. Musel pro zdravotní postižení opakovaně měnit zaměstnání, neslyší na levé ucho, trpí závratěmi přetrvávajícími i celé dny. K tomu přistoupily potíže s páteří, prodělal mozkovou příhodu, po které má poruchu řeči. Poukazuje na potíže urologické povahy. Dovozuje, že při rozhodování bylo vycházeno z nedostatečně objektivizovaného zdravotního stavu. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům učiněným posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkových spisů soud zjistil, že žalobce byl od 28. 2. 2006 částečně invalidní po úrazu levého ucha, který je provázen tinitem, závratěmi a neslyší na levé ucho. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 35 %. Částečná invalidita přetrvala při kontrole v roce 2007. V roce 2009 byl hodnocen jako částečně invalidní, přičemž rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 50 %, přičemž rozhodujícím zdravotním postižením způsobujícím dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla hluchota. Při následujících kontrolách v létech 2010 a 2011 byl zdravotní stav žalobce hodnocen jako lehké postižení vestibulárního ústrojí a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 20 %. Novou žádost o invalidní důchod žalobce podal v roce 2012, za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byla označena hluchota levého ucha, rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 35 %, přičemž invalidita vznikla od 16. 11. 2012. Dne 1. 8. 2016 žalobce uplatnil po dlouhodobé pracovní neschopnosti žádost o invalidní důchod, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen stav po těžkém subarachnoidálním krvácení v oblasti přední komunikanty a stav po sekundární ischemii při vazospasmech. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole VI, položka 1, písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 60 %. Datum vzniku invalidity druhého stupně byl stanoven na 8. 6. 2016. O tento posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově se opírá rozhodnutí žalované ze dne 30. 9. 2016, jímž byl invalidní důchod zvýšen z invalidního důchodu prvního stupně na invalidní důchod druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky v podstatě z důvodů shodných se žalobními body. V námitkovém řízení byl pořízen posudek o zdravotním stavu žalobce vyhotovený lékařskou posudkovou službou žalované. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen stav po těžkém subarachnoidálním krvácení v přední komunikantě vlevo, stav byl označen za stabilizovaný, bez postižení motoriky, bez senzorického postižení, přetrvává reziduální organický psychosyndrom mozkový s lehkými postischemickými změnami, přetrvává amnestická afázie, lehčí fatická porucha a recidivující cefalea. Zdravotní stav negativně ovlivňuje hluchota levého ucha. Žalobce dále trpí vertebrogenními potížemi C a L páteře. Postižení žalobce bylo označeno za středně těžké. Rozhodující zdravotní postižení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo podřazeno kapitole VI, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Předpokládá se rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 40 - 60 %. Byla zvolena horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti se zřetelem k funkčnímu nálezu, závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení s ohledem na dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti či rekvalifikovat. Výše rozsahu ztráty pracovní schopnosti v hodnotě 60 % byla shledána jako odpovídající a nebylo zapotřebí postupovat podle § 3 vyhlášky. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které se o právě uvedený posudek opírá, uvádí se, že zdravotní stav byl nově posouzen komplexně se zřetelem k námitkám žalobce a i nad jejich rozsah. Bylo stanoveno rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který způsobuje 60 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Jedná se proto o invaliditu druhého stupně ve smyslu § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. To vedlo ke zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně postupem podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise MPSV ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření, především neurologické, neurochirurgické, urologické a interní povahy, dále bylo k dispozici vyšetření ORL a vyšetření oční. Posudková komise rovněž uvedla, s jakým výsledkem byl žalobce vyšetřen odborným neurologem a odborným psychiatrem v posudkové komisi. Posudková komise shledala u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou jsou následky krvácení do mozkových plen a komplikující mozkové ischemie a následky poranění levého ucha. K potížím ušním, které podle žaloby dominují, se uvádí, že toto postižení odpovídá kapitole VIII, oddíl A, položka 10 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, tedy položce určené pro komplikace provázející ušní postižení ve funkčně závažné formě s narušením pozornosti, spánku, s poruchami sluchu a poruchou rovnováhy. Pro toto zdravotní postižení by bylo možno stanovit rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 35 % na horní hranici taxace a bylo by možno aplikovat § 3 odst. 1 přílohy k vyhlášce a takto stanovený rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšit o 10 procentních bodů na celkových 45 %. Posudková komise neshledala za adekvátní použití prve uvedené kapitoly, protože toto posudkové kritérium je určeno pro poruchy vestibulárního ústrojí, avšak žalobcovy potíže souvisejí s úrazem středního ucha, nikoli v důsledku poruchy ústrojí vestibulárního. Kdyby byl žalobce hodnocen podle kapitoly určené pro ušní postižení, pak by jeho stav odpovídal invaliditě prvního stupně. Podle podkladové dokumentace i nálezu při jednání komise jsou následky cévního postižení mozku lehké, protože žalobce nemá postižení motorické, řečová disfunkce je lehká, nemá známky kognitivní disfunkce, v důsledku poškození mozku není disfunkce senzomotorická. Bylo by tak k hodnocení možno použít kapitolu VI, položka 1, písmeno b), posudkové kritérium určené pro lehké funkční postižení po mozkové cévní příhodě, z taxačního rozmezí 20 – 35 % volit s ohledem na kvalifikační potenciál horní hranici taxace, komorbidity by pak byly zohlednitelné navýšením na 45 %. Žalobce by pak odpovídal invaliditě prvního stupně. Komise při maximálně proklientském přístupu vychází při hodnocení ze stejného posudkového kritéria, kterým byl žalobce hodnocen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově a lékařem posudkové služby žalované, tedy z položky určené pro cévního postižení mozku se středně těžkým funkčním postižením, přičemž na rozdíl od těchto jednání komise shledala, že celková míra funkčního postižení je s tímto posudkovým kritériem jen srovnatelná. Komise použitím tohoto posudkového kritéria zohlednila veškerou polymorbiditidu žalobce, tedy následky mozkové příhody, hluchotu jednoho ucha, tupozrakost jednoho oka, tinitus a periferní vestibulární syndrom, problémy páteřní, nutnost ČIK a lze konstatovat, že při prodělané mozkové příhodě a při polymorbiditě je výsledné funkční postižení až středně těžké. Z taxačního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 40 – 60 % komise zvolila s ohledem na kvalifikační potenciál horní hranici. Vzhledem ke skutečnosti, že porovnáním s tímto posudkovým kritériem komise zohlednila veškeré zdravotní problémy, již není důvod k taxačnímu navýšení, to ani z důvodů zdravotních ani z důvodů využitelnosti kvalifikačního potenciálu. Zdravotní postižení žalobce není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu pracovní potenciál limitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílejí, nicméně žádná z dalších diagnóz nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě, v případě, že by byla určena jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdůvodnila použití posudkového kritéria, odpovídajícího vyššímu stupni invalidity, než jak byl žalobce hodnocen. O páteřních potížích se uvádí, že míra funkčního postižení neodpovídá položkám, které umožňují invalidizaci, klinický nález neodpovídá funkčnímu postižení stanovenému u těchto položek. Nejde o těžké funkční postižení s parézami, svalovými atrofiemi, nutnost ČIK přitom není v souvislosti s páteřní disfunkcí, neodpovídá ani položce pro středně těžké postižení s taxací míry poklesu pracovní schopnosti 30 – 40 %, neboť klinický neurologický nález nelze hodnotit jako závažný, nejsou známky poškození nervu, je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která je zahrnuta v položce pro lehké funkční postižení s taxací míry poklesu pracovní schopnosti 10 – 20 %. Ztráta zraku na jednom oku odpovídá poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %, dysfunkce močového měchýře taxaci 25 – 35 %. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. Zdravotní stav žalobce byl dostatečně objektivizován, mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory významné pro posudkový závěr. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu dostatečném pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech. Omezení platnosti posudku se zřetelem k polymorbiditě bylo označeno za bezpředmětné. Ve vztahu k uplatněným námitkám se doplňuje, že pro posouzení není rozhodný nález zobrazovacího vyšetření, ale nález funkční, který není takového stupně, aby indikoval uznání nějakého stupně invalidity. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů neurologa a psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vyšla jak ze subjektivních potíží udávaných žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurologické, neurochirurgické, interní povahy a k dispozici měla nález ORL a oční. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž jsou následky krvácení do mozkových plen a komplikující mozkové ischemie a následky poranění levého ucha. Posudková komise zhodnotila ušní potíže, které podle názoru žalobce dominují, uvedla, že tyto potíže odpovídají kapitole VI, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kdy rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro toto postižení by odpovídal 35 %. Se zřetelem ke komorbiditě by přicházelo v úvahu zvýšit bodové hodnocení o dalších 10 % na celkových 45 %. Následky cévního postižení mozku jsou lehké a bylo by možno pro ně použít kapitolu VI, položka 1 písm. b) přílohy k vyhlášce, kde se předpokládá rozsah ztráty pracovní schopnosti maximálně ve výši 35 % a pro další zdravotní postižení by bylo takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti zvýšit o 10 procentních bodů na celkových 45 %. Posudková komise přezkoumala závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pelhřimově a lékaře žalované, o nichž uvedla, že cévní postižení mozku je pouze pro celkovou míru funkčního postižení srovnatelné se zvoleným posudkovým kritériem. Posudková komise toto kritérium též využila, čímž zohlednila veškerou polymorbiditu žalobce, následky mozkové příhody, hluchoty jednoho ucha, tupozrakost jednoho oka, tinitus a periferní vestibulární syndrom, problémy páteřní a nutnost ČIK. Výsledné funkční postižení označila za až středně těžké. Zdůraznila, že rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 60 % zahrnuje veškeré zdravotní problémy, jimiž žalobce trpí, a proto již není pro zdravotní důvody ani pro využitelnost kvalifikačního potenciálu důvod k dalšímu navýšení takto stanovené hodnoty míry poklesu pracovní schopnosti. Žádná z dalších poruch nemá takové důsledky, aby byla důvodem pro některý stupeň invalidity. Vedle prve uvedených problémů posudková komise zhodnotila postižení páteře a se zřetelem k neurologickému nálezu, podle kterého není postižení hodnotitelné jako závažné, protože nejsou známky poškození nervu, je přítomna porucha statiky a dynamiky páteře, která odpovídá lehkému funkčnímu postižení. Bylo by proto možno uvažovat s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 10 – 20 %, u ztráty zraku by se jednalo o 20 % a u disfunkce močového měchýře 25 – 35 %. Posudková komise se zřetelem k uplatněným žalobním bodům dále poukázala na to, že rozhodný je vždy nález funkční, nikoli výsledek vyšetření zobrazovacího. Zdravotní problémy žalobce pak byly dostatečně objektivizovány a v důsledku toho byl dostatečný podklad pro aplikaci posudkových kritérií podle právního předpisu. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky, zabývala se komorbiditou a možností aplikovat předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 60 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Jednotlivé stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. O invaliditu prvního stupně se jedná tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 35 – 49 %. Druhému stupni invalidity odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti pro takový zdravotní stav v rozsahu 50 – 60 %. U třetího stupně invalidity se předpokládá rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši nejméně 70 %. Je-li v projednávané věci posudkem posudkové komise prokázáno, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce pro onemocnění chronické povahy dosahuje 60 %, pak invalidita žalobce odpovídá druhému stupni. Právě pro invaliditu druhého stupně byl invalidní důchod žalobce napadeným rozhodnutím zvýšen. Napadené rozhodnutí proto odpovídá požadavkům § 39 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 15. května 2017 samosoudkyně: Za správnost vyhotovení: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.