53 Ad 4/2018

Plný text

čj. 53 Ad 4/2018 - 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem ve věci žalobkyně:

I. M., trvale bytem zastoupené advokátkou Mgr. Blankou Severovou, se sídlem Karlovo náměstí 167, Pelhřimov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2017, čj. X takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 25. 10. 2017, čj. R- 25.10.2017-43/685 624 1161, žalobkyni dle § 56 odst. 1 písm. a) a dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), odňala invalidní důchod, který byl žalobkyni přiznán od 19. 8. 2016.

2. Námitky proti tomuto rozhodnutí žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalované

3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 10. 2. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně uvedla, že jí byl od 19. 8. 2016 přiznán invalidní důchod III. stupně po ukončení nemocenské. V té době pracovala jakožto administrativní pracovnice a účetní ve firmě Stavebniny Lukavec. Z důvodu fyzické i psychické zátěže pracovní poměr k 19. 8. 2016 ukončila. Od 16. 1. 2017 byla nucena nastoupit na částečný úvazek (4 hodiny/den) opět do zaměstnání, z důvodu splácení hypotéky a péče o nezletilého syna M.

5. Žalobkyně dle svých slov sice pracuje, ale není schopná vykonávat dlouhodobou fyzickou práci, chybí jí síla, přetrvávají svalové bolesti levé ruky, pociťuje záškuby, přetrvávají stavy velké únavy a také stavy nespavosti, následkem čehož je vyčerpanost organismu a třes celého těla. Kvůli tomuto stavu navštívila MUDr. X z psychiatrické ambulance v Pacově, která žalobkyni předepsala léky. Mimo to chodí žalobkyně každé 3 měsíce na kontrolu na onkologii a jsou jí pravidelně předepisovány léky na hormonální léčbu, které bere každý den. V této souvislosti žalobkyně navrhla provést důkaz aktuálními lékařskými zprávami a žalobčiným výslechem.

6. Žalovaná odebrala žalobkyni rozhodnutím ze dne 25. 10. 2017 s platností od 20. 11. 2017 invalidní důchod, na základě § 56 odst. 1 písm. a) a dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, neboť pokles její pracovní schopnosti činí pouze 25 %. Žalobkyně se domnívá, že výše zmíněné rozhodnutí postrádá dostatečné přezkoumání jejího zdravotního stavu nejen ze strany posudkového lékaře MUDr. J. F. ze dne 12. 10. 2017, ale i posudkového lékaře MUDr. M. V. ze dne 5. 12. 2017. V posudcích nejsou uvedeny všechny zdravotní potíže, které žalobkyně uváděla, anebo jsou uvedeny jako mírné či bezvýznamné. Na základě toho žalobkyně nesouhlasí s vyhodnocením jejího zdravotního postižení, neboť posudkoví lékaři nezhodnotili celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat pracovní aktivity a běžné denní aktivity. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s tím, že byla hodnocena coby dělnice, ačkoli jako dělnice nikdy po ukončení pracovní neschopnosti a přiznání invalidity nepracovala. Dále namítá, že posudkoví lékaři podrobněji nezkoumali, zda nejsou splněny v daném případě podmínky pro zvýšení horní hranice poklesu pracovní schopnosti až o 10 procentních bodů dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). V neposlední řadě žalobkyně namítá nepřesvědčivé odůvodnění posudkových lékařů, kteří dle názoru žalobkyně nedostatečně odůvodnili úplné odnětí invalidního důvodu, oproti období, kdy byla žalobkyně uznána invalidní ve III. stupni. K uvedenému žalobkyně navrhla provést důkazy svým výslechem, lékařskou dokumentací vedenou MUDr. H. z psychiatrické ambulance v Pacově, zdravotními posudky ze dne 12. 10. 2017 a 5. 12. 2017, aktuálními zprávami ošetřujících lékařů a posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jen „posudková komise“).

7. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalované, jakož i její rozhodnutí vydané v prvním stupni zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobčin zdravotní stav byl nově zkoumán pro účely řízení o námitkách. Z posudku vypracovaného dne 5. 12. 2017, který tvořil podklad pro žalobou napadené rozhodnutí, vyplynulo, že v případě žalobkyně sice jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, avšak zjištěná procentní míra poklesu pracovní schopnosti (25 %) neodpovídá žádnému ze stupňů invalidity.

9. Žalovaná má za to, že uvedený posudek splňuje veškeré předepsané náležitosti, je úplný a přesvědčivý a nevybočuje žádným způsobem z dosud přijímaných judikatorních závěrů ohledně možných příčin odnětí invalidního důchodu či změny stupně invalidity.

10. Žalovaná navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí. Závěrem žalovaná uvedla, že veškeré vznesené námitky žalobkyně považuje za liché a žalobu za nedůvodnou.

III. Podstatný obsah spisu

11. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla na základě posouzení zdravotního stavu ze dne 19. 7. 2016 uznána invalidní ve III. stupni, z důvodu poklesu pracovní schopnosti o 70 % na základě § 39 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně v dané době trpěla astmatem, otoky, celkovou únavou a byla po parciální mastektomii a po adnexetomii.

12. Pro účely posouzení trvání invalidity ve výše stanoveném rozsahu, byl dne 12. 10. 2017 vypracován posudek lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, z něhož vyplývá pokles pracovní schopnosti žalobkyně pouze o 25 %. Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2017 proto žalovaná rozhodla tak, že žalobkyni od této chvíle nenáleží invalidní důchod. V posudku o invaliditě ze dne 5. 12. 2017 pořízeného v rámci řízení o námitkách posudkový lékař žalované na základě týchž skutkových zjištění o žalobčině zdravotním stavu stanovil pokles žalobčiny pracovní schopnosti o 25 %, čímž potvrdil závěry posudkového lékaře okresní správy sociálního zabezpečení. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 12. 12. 2017 námitky proti posledně uvedenému rozhodnutí zamítla a potvrdila jej.

13. V obou posledně uvedených posudcích je jako rozhodující příčina poklesu pracovní schopnosti označeno zdravotní postižení uvedené v kapitole II. oddílu A položce 1b vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 – 25 %. Míra poklesu pracovní schopnosti byla celkově stanovena až na samé horní hranici daného procentního rozmezí, tj. ve výši 25 %, a to pro pokračující hormonoterapii.

14. Krajský soud si dále vyžádal posudek posudkové komise včetně protokolu o jednání této komise ze dne 8. 11. 2018. Z těchto podkladů je patrno, že žalobkyně se jednání posudkové komise dne 8. 11. 2018 zúčastnila. Posudková komise uzavřela, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byl v době vydání rozhodnutí žalované ze dne 12. 12. 2017 stav po léčbě onkologického onemocnění s reziduálním lehkým funkčním postižením uvedený v kapitole II. oddílu A položce 1b vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15 – 25 %. Míra poklesu pracovní schopnosti celkově stanovena až na samé horní hranici daného procentního rozmezí, tj. ve výši 25 %, a to pro pokračující hormonoterapii. Ostatní zdravotní potíže, tj. bronchiální astma perzistující pod kontrolou v remisi a subjektivní „únavový syndrom“ výrazným způsobem žalobkyni neomezují a nemají tak podstatný vliv na její pracovní schopnost. Stavy deprese nebyly k datu vydání napadeného rozhodnutí průkazné a z pohledu rozhodnutí se jedná o nové skutečnosti, jejichž dopad na pracovní neschopnost může být zhodnocen až s delším časovým odstupem.

15. Žalobkyně je schopna využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti z předchozích výdělečných činností. Posudková komise neshledala důvody pro žalobkyní namítaný postup dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a dle závěru posudkové komise se v daném případě nejedná o žádný stupeň invalidity.

IV. Průběh řízení před krajským soudem

16. Krajský soud v průběhu jednání konaného dne 17. 12. 2018 provedl důkaz protokolem o jednání posudkové komise a jejím posudkem ze dne 8. 11. 2018. Ve vztahu k posudkovému závěru, dle něhož stavy deprese představovaly skutkovou novotu, žalobkyně namítla, že dle lékařských zpráv obsažených ve správním spisu jí bylo již před vydáním rozhodnutí žalované předepisováno antidepresivum CITALOPRAM ORION; coby důkazní prostředek proto navrhla vyjádření jejího ošetřujícího lékaře MUDr. K. K..

17. Důkazní návrhy výslechem žalobkyně a lékařskými správami přiloženými k podání ze dne 12. 12. 2018 krajský soud usnesením zamítl pro jejich irelevanci. Krajský soud není oprávněn sám přezkoumávat zdravotní stav žalobkyně, pročež nebylo možno očekávat, že by její výslech přinesl v tomto ohledu nějaká další podstatná zjištění. Přiložené lékařské zprávy pak sice byly způsobilé prokázat předpis léku CITALOPRAM ORION, nikoli však objektivní klinickou diagnózu, pro niž byl žalobkyni předepsán.

18. Krajský soud následně za účelem doplnění dokazování jednání odročil a vyžádal si vyjádření jmenovaného lékaře.

19. Dle vyjádření MUDr. K. ze dne 20. 12. 2018 je žalobkyně ve sledování a léčbě pro nádor prsu od září roku 2015. V průběhu léčby se u žalobkyně objevily únava, skleslost, anxiozita a problémy se spánkem. Za účelem potlačení těchto syndromů, které často onkologická onemocnění provází, byl u žalobkyně zahájen předpis antidepresiva CITALOPRAM ORION.

20. Vyjádření MUDr. K. krajský soud zaslal posudkové komisi k doplnění posudku.

21. V doplněném posudku ze dne 6. 3. 2019 posudková komise konstatovala, že z předloženého vyjádření nevyplývá datum zahájení léčby antidepresivem. Za podstatnou pak posudková komise označila skutečnost, že k první žalobčině návštěvě psychiatrické ambulance, stanovení diagnózy a zahájení odborné psychiatrické léčby došlo 6. 2. 2018. Pro přehodnocení svého dřívějšího posudkového závěru tudíž posudková komise neshledala důvod.

22. Vyjádření MUDr. K. ze dne 20. 12. 2018 a doplněný posudek posudkové komise ze dne 6. 3. 2019 krajský soud provedl coby důkaz při jednání konaném dne 1. 4. 2019, přičemž účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích.

V. Právní hodnocení krajského soudu

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

24. Žaloba není důvodná.

25. Dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ 26. Krajský soud k tomu předně uvádí, že rozhodnutí o výši invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

27. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře – onkologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž přihlédla jak k subjektivním potížím žalobkyně, tak k odborným lékařským nálezům onkologické povahy. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je stav po léčbě onkologického onemocnění s reziduálním lehkým funkčním postižením. Toto zdravotní postižení podřadila kapitole II. oddílu A položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně ve výši méně než 25 % odůvodnila zlepšením stavu žalobkyně v průběhu času. Posudková komise dále uvedla, že další zdravotní postižení významným způsobem neomezují aktivity žalobkyně a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost; žalobkyně je tak schopna využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti z předchozích výdělečných činností. Posudková komise přihlédla také k tíži žalobčiných obtíží, které způsobuje její astmatické onemocnění, a dále k jejím dalším onemocněním a profesi. Žalobkyně byla hodnocena jako prodavačka, uklízečka, skladnice a účetní; neobstojí proto žalobčina námitka, dle níž byla v posudcích o invaliditě nesprávně posuzována jako dělnice, neboť posudková komise toto namítané pochybení svým posudkem fakticky zhojila. Konečně se pak posudek vypořádává i s možností využití korekčních faktorů podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, k němuž dle posudkové komise není důvod.

28. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a možností aplikovat případné korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý avšak nezpůsobuje pokles její pracovní schopnosti o více než 25 %. Podstatná je též skutečnost, že je posudek v podstatných rysech (zejména pak ve výsledném hodnocení snížení pracovní schopnosti žalobkyně a tomu odpovídajícímu stupni invalidity) konzistentní s posudky o invaliditě pořízenými v rámci správního řízení.

29. Na tomto posouzení nic nezměnilo ani vyjádření MUDr. K.. Krajský soud se přípisem ze dne 19. 12. 2018, čj. 53 Ad 4/2018-41, obrátil na jmenovaného lékaře s dotazem, „z jakého důvodu (ve vztahu k jaké konkrétní klinické diagnóze) byl žalobkyni I. M. (nar. .) od dubna roku 2016 předepisován lék CITALOPRAM ORION“. MUDr. K. ve svém vyjádření uvedl, že uvedený lék byl žalobkyni předepsán toliko za účelem potlačení některých symptomů (únava, skleslost, anxiozita a problémy se spánkem), které často doprovázející onkologická onemocnění. Uvedené symptomy tedy zcela jednoznačně spojil právě s onkologickým onemocněním žalobkyně; nelze tedy uzavřít, že by představovaly samostatné zdravotní postižení ve smyslu vyhlášky o posuzování invalidity (tato vyhláška naopak psychické změny a chronickou únavu v obecných zásadách posuzování ke kapitole II oddílu A výslovně spojuje s následky onkologických postižení). Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by v době před rozhodnutím žalované byla u žalobkyně objektivně diagnostikována smíšená úzkostně-depresivní porucha podřaditelná pod kapitolu V bod 5. vyhlášky o posuzování invalidity, neboť k tomu došlo až na základě vyšetření na psychiatrické ambulanci dne 6. 2. 2018. Posudková komise tudíž postrádala v tomto ohledu dostatečně objektivizovaný podklad potvrzující, že žalobkyně uvedeným zdravotním postižením trpěla již v rozhodném období.

30. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že v lékařské dokumentaci poskytnuté praktickým lékařem, jak je reprodukována na straně 4 posudku posudkové komise, je výslovně uvedeno, že výrazný únavový syndrom s depresivní složkou představuje žalobčino aktuální onemocnění. Dřívější výskyt tohoto onemocnění u žalobkyně naopak nikterak nezmiňuje.

31. K tomu krajský soud dodává, že z ničeho také nevyplývá, že by shora popsané symptomy mohly mít v rozhodném období podstatný vliv na pracovní schopnost žalobkyně nad rámec samotného onemocnění onkologické povahy. Krajský soud zdůrazňuje, že není povolán k tomu, aby sám na základě symptomů popsaných MUDr. K. ve vyjádření ze dne 20. 12. 2018 činil vlastní hodnocení zdravotního stavu žalobkyně v podobě stanovení konkrétní lékařské diagnózy a dovozoval z něj potenciální snížení žalobčiny pracovní schopnosti. Sama posudková komise, která měla uvedené vyjádření MUDr. K. (jakož i další zdravotní dokumentaci žalobkyně) k dispozici, přitom k přehodnocení posudkového závěru neshledala důvod a krajský soud není oprávněn k tomu, aby posudkové komisi jiné věcné posouzení žalobčina zdravotního stavu hodnoceného ke dni rozhodnutí žalované jakkoli vnucoval.

32. Dle shora citovaného § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná již o invaliditu; správní orgány proto nepochybily, pokud vycházely při stanovení míry invalidity, ze závěrů výše uvedených posudkových lékařů.

VI. Závěr a náklady řízení

33. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované § 60 odst. 2 s. ř. s. takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje. Právo na náhradu nákladu řízení vůči neúspěšnému účastníkovi nepřísluší ani státu, neboť žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků [§ 60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 1. dubna 2019 JUDr. Michal Hájek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.