53 Ad 5/2016
č. j. 53 Ad 5/2016-39
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí o snížení stupně invalidity z třetího na druhý. Soud se opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který stanovil rozsah ztráty pracovní schopnosti na 50 %. Tento rozsah odpovídá druhému stupni invalidity podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Soud považoval posudek za úplný a přesvědčivý, protože zahrnoval celkové posouzení zdravotního stavu a aplikoval korekční faktory podle § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože žaloba byla zamítnuta.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně J.H., bytem Č.B., Č.V. 1967, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2016 č.j. XX, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 30. 6. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2016 č.j. 1-2R- 21.1.2016-425/605 618 1274/43091-ŘT, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl stanoven v rozsahu 60 %, s čímž nemůže souhlasit. Hodnocení nahlíží jako neobjektivní, zpracované podle tabulek, přičemž nebyla vzata v úvahu složitá kombinace zdravotních potíží, které se prolínají. Psychické potíže žalobkyně se zhoršují v návaznosti na přibývající onemocnění s bolestivými stavy. Zdravotní problémy jsou v žalobě konkretizovány. Posudkový lékař podrobněji nezkoumal zdravotní stav žalobkyně, pociťovala známky podjatosti, došlo ke zpochybnění nálezu ošetřujícího psychiatra a nález posudkové komise nahlédl jako nadhodnocený. Problémy provázející onemocnění žalobkyně nevzal posudkový lékař v úvahu. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla v roce 1987 uznána částečně invalidní pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, v důsledku kterého nebyla schopna vykonávat své dosavadní zaměstnání, ale byla schopna vykonávat jiné zaměstnání méně kvalifikované a v důsledku toho její výdělek podstatně poklesne. Při kontrole v roce 1990 invalidita pro stejný důvod přetrvala. K odnětí částečného invalidního důchodu došlo v roce 1993 a tento závěr byl odůvodněn tím, že zdravotní stav žalobkyně je stabilizovaný a ta je schopna vykonávat stávající zaměstnání bez podstatného poklesu výdělků. V roce 2002 byla žalobkyně uznána plně invalidní pro středně těžkou polyneuropatii horních i dolních končetin, která značně omezuje pracovní potenciál. Dále se uvádí migréna se záchvaty asi jedenkrát v týdnu. Rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven v celkové výši 70 % při využití předpisu o korekčních faktorech. Plná invalidita přetrvala při kontrole v roce 2003 a 2007. Ke změně stupně invalidity došlo od 26. 3. 2010, jednalo se o invaliditu druhého stupně při rozsahu ztráty pracovní schopnosti pro chronické onemocnění ve výši 50 %. Tento posudkový závěr byl nahlédnut jako věcně správný lékařem žalované v námitkovém řízení. Ke shodnému závěru dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jejíž posudek byl vyžádán v přezkumném řízení soudním. I v roce 2012 byla žalobkyně lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích a lékařskou posudkovou službou žalované hodnocena jako invalidní v druhém stupni, přičemž rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 65 %. V témže roce byla žalobkyně posouzena opakovaně, kdy byl shledán nezměněný zdravotní stav a rozsah ztráty pracovní schopnosti stanoven ve výši 60 %. V řízení přezkumném před soudem byl opatřen posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která uzavřela, že žalobkyně je od 4. 9. 2012 invalidní ve třetím stupni pro dekompenzaci psychického stavu po úmrtí manžela se prohloubily psychické potíže a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl pro toto postižení stanoven ve výši 70 %. V roce 2015 se uskutečnila kontrola invalidity, kdy lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích označil za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně depresivní periodickou poruchu těžkou a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto onemocnění stanovil ve výši 60 %. Posudkový nález byl v námitkovém řízení přezkoumán lékařskou posudkovou službou žalované a bylo uzavřeno, že posudkový lékař vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti, mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory. Lékař žalované shledal, že žalobkyně je stižena středně těžkou až těžkou depresivní poruchou podle kapitoly V, položka 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., kde se předpokládá rozsah ztráty pracovní schopnosti 30-45 %. Byla zvolena horní hranice tohoto rozmezí a ta byla navýšena o dalších 5 procentních bodů pro ostatní zdravotní postižení žalobkyně. Současně se uvádí, že podle odborného nálezu nebylo postižení žalobkyně posuzované v roce 2013 takového rázu, aby odpovídalo položce 7 písm. c) přílohy k vyhlášce. Na základě posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2015, kdy bylo shledáno, že žalobkyně je invalidní ve druhém stupni, bylo dne 21. 1. 2016 vydáno rozhodnutí, jímž došlo ke snížení invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých vyjádřila nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu a poukázala na zdravotní problémy, kterými trpí. Po doplnění řízení o posudek lékaře posudkové služby žalované bylo vydáno napadené rozhodnutí, které se právě o uvedený posudek opírá, vychází ze zjištění, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý, jeho rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je onemocnění psychické povahy odpovídající rozsahu ztráty pracovní schopnosti 45 % a tato hodnota byla pro vliv postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti zvýšena o dalších 5 procentních bodů na celkových 50 %. Takový rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá invaliditě druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona. Protože došlo ke snížení stupně invalidity, bylo povinností žalované postupovat podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění a důchod snížit. Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především z ambulance bolesti, ortopedické a psychiatrické vyšetření a uvedla, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným psychiatrem a odborným neurologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena emočně nestabilní poruchou osobnosti s častými depresivními fázemi u periodické depresivní poruchy, má kolísající frustní levostrannou hemiparézu při komplikované migréně, jde o stav po migrenosním infarktu, trpí lehkou až středně těžkou polyneuropatií horních končetin, astmatoidní bronchitis, stěhovavými vertebrogenními obtížemi C – TH, cervikobrachiálním syndromem, chronickým vazoneurologickým syndromem C páteře a je po totálním thyreoidektomii. V posudku se uvádí, že žalobkyně je absolventkou střední zdravotnické školy a střední ekonomické školy sociálně právní, pracovala jako zdravotní sestra v Ústavu sociální péče v Libniči a v domově důchodců U Hvízdala. Od 1. 7. 2001 je v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, od přiznání invalidity není zaměstnaná. V roce 1986 byla léčena pro toxoplazmózu, na oddělení ORL bylo provedeno operační odstranění uzliny vlevo za kývačem a došlo k poranění nervu axillaris vlevo s následnou hypotrofií trapézového svalu. To způsobuje částečné omezení abdukce levé paže v ramenním kloubu. V září 1999 byla stižena atakou vředové choroby gastroduodena, v roce 2002 byla popsána smíšená polyneuropatie na dolních končetinách, která při neurologickém vyšetření v srpnu 2012 byla popsána jako lehká polyneuropatie. Dále byla diagnostikována migrenózní cefalea kombinované etiologie, jde o stav po migrenosním infarktu s reziduální frustní levostrannou hemiparézou více vyjádřenou na levé dolní končetině. Trpí recidivujícím chronickým syndromem krčního a hrudního úseku páteře, byly zdokumentovány recidivující dekompenzace, blokády v oblasti krční páteře a chronický cervikobrachiální syndrom levostranný, avšak bez kořenové projekce. Zaznamenána byla astmoidní bronchitida, která si nevyžádala odborná funkční vyšetření, potíže dechového charakteru v hodnoceném období nedominovaly. Hypertenzní nemoc byla korigována a bez orgánových komplikací. První kontakt s psychiatrem byl zaznamenán v 27 letech žalobkyně pro úzkostné stavy v souvislosti s nemocí dcery. Po třech letech psychiatrické léčby došlo ke zlepšení psychického stavu. Ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně ve smyslu psychických potíží došlo v roce 2006 a 2007 v souvislosti s vážným onemocněním a úmrtím manžela a otce. Byla léčena u specialisty psychiatra pro periodickou depresivní poruchu označovanou nejprve jako středně těžkou a projev dekompenzace osobnosti v tíživé situaci. Později zjišťována fáze těžká, jednalo se o osobnost disponovanou se smíšenou frustrační tolerancí. Došlo k těžké psychopatizaci osobnosti emočně nestabilní doprovázenou úzkostnými stavy a depresivní poruchou. Podle poslední kontroly psychiatrem z 25. 5. 2016 je žalobkyně stižena depresivní poruchou, současná fáze je označovaná jako těžká deprese bez psychotických příznaků. Při ambulantní ortopedické kontrole dne 16. 5. 2016 zjištěna stenózující tendovaginitida prvního, čtvrtého a pátého prstu pravé ruky. Má bolesti krční a bederní páteře, bolesti kloubů, pro které navštěvuje ambulanci bolesti. Posudková komise shledala u žalobkyně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou v době vydání napadeného rozhodnutí je emočně nestabilní porucha osobnosti s častými depresivními fázemi u periodické depresivní poruchy. O ostatních postiženích se uvádí, že výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na pracovní schopnost. Konstatuje se, že zdravotní stav žalobkyně je léčbou stabilizován, ta je adaptovaná na své zdravotní postižení, čemuž odpovídá posudkově objektivně zjištěný zdravotní stav. Onemocnění psychiky posudková komise podřadila kapitole V položka 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění, kde se předpokládá míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 45 %. Posudková komise stanovila rozsah ztráty pracovní schopnosti na horní hranici ve výši 45 %. Přihlédla k tíži obtíží, komorbiditě a profesi žalobkyně, využila možnosti dané § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti zvýšila o 5 procentních bodů na celkových 50 %. Učinila tak se zřetelem k tomu, že nepříznivý zdravotní stav snižuje schopnost využívat předchozí zkušenosti v dosavadní profesi a pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, která dopadá na poskytování ústavní péče. V té souvislosti hodnotila lékařský nález psychiatra z 25. 5. 2016, který depresivní stavy žalobkyně charakterizoval jako kolísavé a tehdy zaznamenal, že se jedná o fázi těžkou. Při vyšetření v posudkové komisi dne 23. 8. 2016 za přítomnosti odborného psychiatra však těžká deprese již zaznamenána nebyla. Posudková komise doplnila, že žalobkyně je schopna rekvalifikace a výkonu výdělečné činnosti s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodnutí o snížení stupně invalidity z třetího na druhý stupeň je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů psychiatra a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů především psychiatrické a ortopedické povahy a k dispozici měla nálezy ambulance bolesti. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je emočně nestabilní porucha osobnosti s častými depresivními fázemi u periodické depresivní poruchy. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole V položka 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně stanovila na horní hranici této položky ve výši 45 %. Učinila tak se zřetelem k tíži obtíží, které toto zdravotní postižení žalobkyni přináší, vzala v úvahu též další zdravotní postižení. Ta jakož i profese žalobkyně a možnost využití předchozí zkušeností v dosavadní profesi vedla dále k využití korekčního faktoru podle § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a původní míra poklesu pracovní schopnosti byla zvýšena postupem podle uvedené právní normy o dalších 5 procentních bodů na celkových 50 %. Posudková komise se současně vypořádala s tím, co brání možnosti podřadit postižení žalobkyně další položce vyhlášky pod písm. b), poukázala na to, že zdravotní postižení žalobkyně nevede k poskytování ústavní léčby, jde o poruchu kolísavou, kdy těžká fáze shledaná psychiatrem v květnu odezněla, jak shledal odborný psychiatr, který byl členem posudkové komise. Posudková komise se zabývala dalšími zdravotními postiženími žalobkyně vyjmenovanými v diagnostickém souhrnu a o těchto dalších postiženích uvedla, že ta výrazným způsobem neomezují aktivní hybnost žalobkyně a nemají podstatný vliv na její pracovní schopnost. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a aplikovala předpis o korekčních faktorech, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý a vychází ze zjištění, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 50 % rozsah ztráty pracovní schopnosti. Podmínky pro přiznání a trvání invalidity stanoví § 38 a násl. zákona o důchodovém pojištění. Podle 39 odst. 1 zákona, je pojištěnec invalidní, dosahuje-li míra poklesu pracovní schopnosti pojištěnce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně 35 %. Jednotlivé stupně invalidity pak upravuje § 39 odst. 2 zákona. U invalidity třetího stupně se předpokládá rozsah ztráty pracovní schopnosti pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nejméně ve výši 70 %. Této míry žalobkyně nedosahuje, jestliže byl shledán rozsah ztráty pracovní schopnosti ve výši 50 %. To odpovídá druhému stupni invalidity. To má za následek, že nárok žalobkyně na invalidní důchod odpovídající třetímu stupni invalidity zanikl, nadále má nárok na invalidní důchod odpovídající druhému stupni invalidity. Povinností žalované pak bylo za takového zjištění postupovat podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění a výši invalidního důchodu snížit na odpovídající druhý stupeň. To také žalovaná učinila. Napadené rozhodnutí není proto v rozporu s § 39 odst. 2 písm. b) a c) a § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. září 2016 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.