53 Ad 6/2016
č. j. 53 Ad 6/2016-28
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 53 Ad 6/2016-28
- NSS 10 Ads 269/2016-41
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M.M., bytem Ř., Š. 94, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2.5. 2016, č.j. XXX t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 29. 6. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2016 č.j. XX, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky v Českých Budějovicích, jímž byla žalobci uložena povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že to je v rozporu s rozhodnutím žalovaného, jímž bylo zrušeno rozhodnutí v záležitosti evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání. Vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání nebylo ukončeno k 28. 1. 2015, ale stalo se tak ke dni 19. 5. 2015. Žalovaný se dále zákonným a objektivním způsobem nevypořádal s odvolacími námitkami. Konkrétní citace z odůvodnění napadeného rozhodnutí svědčí pro neobjektivní projednání věci. K vydání rozhodnutí o odvolání došlo po uplynutí zákonné lhůty, jestliže žalobce rozhodnutí převzal dne 13. 5. 2016 a odvolání podal dne 21. 12. 2015. Nerespektováním lhůty došlo k porušení ústavních práv žalobce. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že podpora v nezaměstnanosti sleduje zajistit ty uchazeče o zaměstnání, kteří nemají jiné příjmy. Proto se podpora v nezaměstnanosti přiznává toliko těm uchazečům o zaměstnání, kteří žádné příjmy nemají. Dojde-li ke změně okolností, kdy uchazeči o zaměstnání je jiným rozhodnutím přiznán příjem definovaný zákonem o zaměstnání, a to i zpětně, zákon o zaměstnanosti v souladu s uvedeným smyslem institutu podpory v nezaměstnanosti stanoví poskytnutou podporu vrátit. Povinnost vrátit podporu v nezaměstnanosti se váže ke vzniku nároku žalobce na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nikoli k vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobci byl ode dne 23. 1. 2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, tento důchod mu byl zpětně doplacen a překrýval se s poskytováním podpory v nezaměstnanosti v době od 28. 1. 2015 do 30. 4. 2015. Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nezakládá překážku věci rozhodnuté. Rozhodnutí o odvolání pak obsahuje všechny náležitosti podle § 68 odst. 3 správ. řádu, výklad právních předpisů odůvodnění obsahuje, jakož i informaci o způsobu vypořádání návrhů a námitek žalobce. Lhůta pro vyřízení odvolání je lhůtou pořádkovou a její nedodržení nemá vliv na zákonnost napadené rozhodnutí. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 25. 1. 2015 žádost o zprostředkování zaměstnání. V evidenční kartě uchazeče o zaměstnání datované 29. 1. 2015 se uvádí, že žalobce je invalidní v prvním stupni. Dne 5. 2. 2015 žalobce převzal informace a pokyny pro uchazeče o zaměstnání. Žádost o podporu v nezaměstnanosti podal žalobce dne 28. 1. 2015. Podpora v nezaměstnanosti byla žalobci přiznána rozhodnutím ze dne 2. 3. 2015. Žalobce současně doložil, že stávající zaměstnání nemůže vykonávat. Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti je datováno 29. 1. 2015. Právě pro doložení pracovní neschopnosti zahájil dne 2. 3. 2015 úřad práce řízení ve věci zastavení podpory v nezaměstnanosti z důvodu pracovní neschopnosti. Prvostupňové rozhodnutí, jímž bylo od 12. 2. 2015 zastaveno poskytování podpory v nezaměstnanosti, vydal úřad práce dne 2. 3. 2015. Dne 19. 5. 2015 úřad práce oznámil žalobci, že zahájil správní řízení v záležitosti vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Stalo se tak se zřetelem k tomu, že žalobce dne 19. 5. 2015 doložil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze, ze kterého plyne, že žalobce je od 23. 12. 2014 invalidní ve třetím stupni. Došlo k souběhu evidence uchazeče o zaměstnání a přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Proti rozhodnutí úřadu práce o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání se žalobce odvolal a úřad práce svým rozhodnutím z 26. 8. 2015 odvolání vyhověl a prvostupňové rozhodnutí zrušil. Stalo se tak s úvahou, že žalobce splnil svou oznamovací povinnost a doložil rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání mělo být ukončeno podle § 29 písm. a) zákona ke dni vzetí do evidence, protože zpětným přiznáním invalidity třetího stupně došlo ke skutečnosti bránící zařazení a vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 11. 5. 2015 byl žalobci od 23. 1. 2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Následovalo rozhodnutí úřadu práce z 19. 11. 2015, jímž bylo žalobci uloženo vrátit podporu v nezaměstnanosti za dobu od 28. 1. 2015 do 30. 4. 2015. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na § 56 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, podle kterého je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti, bylo-li dodatečně zjištěno, že mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Proto došlo ke zpětnému vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. V odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce poukázal na to, že rozhodnutí o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání bylo zrušeno, přesto se úřad práce dovolává toho, že žalobce byl od 28. 1. 2015 z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen. Užívá-li zákonodárce termín, že dochází k překrývání dávek, pak to podle žalobce znamená, že poživatel jedné podpory nemůže zároveň pobírat podporu jinou současně. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že bylo-li dodatečně zjištěno, že uchazeči o zaměstnání byl přiznán invalidního důchod pro invaliditu třetího stupně, přičemž v době následující po dni, od kterého mu byl invalidní důchod přiznán, byla poskytována podpora v nezaměstnanosti, není jiná zákonná možnost, než že je uchazeč o zaměstnání povinen podporu v nezaměstnanosti za dobu, za níž mu náleží přiznaný invalidní důchod překrývající se s dobou poskytování podpory v nezaměstnanosti, vrátit. To plyne z ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) a § 56 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Souběh poskytování invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a podpory v nezaměstnanosti zákon nepřipouští. Na tom nic nemění skutečnost, že bylo vyhověno odvolání žalobce ve věci vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobce byl do evidence uchazečů o zaměstnání zařazen 28. 1. 2015, avšak rozhodná skutečnost ve smyslu § 29 písm. a) zákona nastala před tímto datem dne 23. 1. 2015. Žalobce se proto nemohl stát uchazečem o zaměstnání podle § 25 odst. 2 písm. d) zákona. Pro věc je rozhodující, že došlo k souběhu pobírání podpory v nezaměstnanosti a invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. K uložení povinnosti vrátit vyplacenou podporu v nezaměstnanosti se poukazuje na to, že není vyžadováno zavinění uchazeče o zaměstnání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, jímž bylo žalobci uloženo vrátit podporu v nezaměstnanosti vyplacenou žalobci za období od 28. 1. 2015 do 30. 4. 2015. Povinnost vrátit poskytnutou podporu v nezaměstnanosti reguluje ustanovení § 56 zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v novelizovaném znění. Důvodem pro vrácení podpory v nezaměstnanosti je mimo jiné přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Právě takový důchod byl žalobci přiznán ode dne 23. 1. 2015. Invalidní důchod byl žalobci od tohoto data přiznán zpětně a žalobce ve lhůtě stanovené zákonem tuto skutečnost úřadu práce oznámil. Skutečnost, že žalobce byl příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, tudíž úřad práce dodatečně zjistil, jak se předpokládá v ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona. Podmínky, za kterých je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit podporu v nezaměstnanosti, upravuje § 56 odst. 2 zákona. Vrácení podpory v nezaměstnanosti se předpokládá tehdy, jestliže dochází k překrývání doby poskytování podpory v nezaměstnanosti mimo jiné s dobou pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně (§ 56 odst. 1 písm. c) zákona). V souzené věci je prokázáno, že žalobci byl invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně přiznán od 23. 1. 2015, žalobci byla nejprve vyplacena záloha na tento důchod a následoval doplatek důchodu a dvě splátky důchodu za měsíce duben a květen. Doplatek důchodu byl vyplacen v měsíci květnu 2015 a od následujícího měsíce byly žalobci poukazovány měsíční splátky důchodu. Současně je spisem doloženo a mezi účastníky zůstává nesporné, že žalobci byla za dobu od 28. 1. 2015 do 30. 4. 2015 vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Z toho je zřejmé, že doby poskytování podpory v nezaměstnanosti a pobírání invalidního důchodu se v době od 28. 1. 2015 do 30. 4. 2015 překrývají. To má za následek, že žalobci vznikla povinnost podporu v nezaměstnanosti za toto období vrátit. Podmínky pro uložení povinnosti vrátit za uvedené období podporu v nezaměstnanosti byly proto splněny. Soud poznamenává, že fyzická osoba invalidní ve třetím stupni se ve smyslu § 29 odst. 2 písm. d) ani nemůže stát uchazečem o zaměstnání. Argumentace rozhodnutím v téže věci není přiléhavá, protože rozhodnutí, kterého se žalobce dovolává, je rozhodnutím ve věci vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání. Rozhodnutí, jímž bylo v autoremeduře vyhověno odvolání žalobce, vycházelo ze zjištění, že žalobce nesplnil svou oznamovací povinnost, avšak takový důvod tu neexistoval. Žalobce včas oznámil, že se stal invalidním a je mu vyplácen invalidní důchod třetího stupně. V tomto rozhodnutí je výslovně uvedeno, že k vyřazení žalobce z evidence uchazečů mělo dojít ke dni vzetí do evidence, protože žalobci byla zpětně přiznána invalidita třetího stupně. Žalobce byl do evidence zapsán právě k datu 28. 1. 2015, a jestliže invalidní důchod třetího stupně mu byl přiznán od 23. 1. 2015, tedy přede dnem 28. 1. 2015, pak úsudek obsažený v rozhodnutí úřadu práce z 26. 8. 2015 je zákonu odpovídající. V rozhodnutí, kterého se žalobce pod bodem 1. žaloby dovolává, se tudíž neuvádí, že žalobce byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 19. 5. 2015. Právní názor úřadu práce o tom, že žalobce neměl být v době od 23. 1. 2015 veden jako uchazeč o zaměstnání, je zcela v souladu s § 25 odst. 2 písm. d) zákona. Rozhodnutí úřadu práce z 19. 11. 2015 vychází ze shodného zjištění jako v prve uvedené věci, že žalobce pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nemohl být od 28. 1. 2015 veden jako uchazeč o zaměstnání. Obě rozhodnutí tudíž vycházejí ze stejného data, k jakému žalobce nemohl být veden v evidence uchazečů o zaměstnání. Není tady proto žádný rozpor mezi rozhodnutími, na které se v žalobě poukazuje. Soud nesdílí názor, že odvolací námitky nebyly dostatečným způsobem vypořádány. Napadené rozhodnutí obsahuje skutková zjištění, ze kterých bylo vycházeno při aplikaci § 56 zákona o zaměstnanosti při rozhodování o povinnosti vrátit vyplacenou podporu v zaměstnanosti. Úvaha úřadu je zcela jednoznačně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlena a odůvodnění rozhodnutí je konzistentní, vysvětluje se v něm, že došlo k souběhu pobírání podpory v nezaměstnanosti s invalidním důchodem pro invaliditu třetího stupně a příjemcem takového invalidního důchodu je žalobce od 23. 1. 2015. Současně se vysvětluje, že při rozhodování o uložení povinnosti vrátit podporu v nezaměstnanosti není zkoumáno, zda k výplatě dávky došlo zaviněním uchazeče o zaměstnání. Odkazuje-li žalobce na třetí stranu napadeného rozhodnutí, pak v této části odůvodnění rozhodnutí se popisují odvolací důvody a není na závadu, že žalovaný do rozhodnutí o odvolání doslovně neopsal žalobcem podané odvolání. Pro věc je rozhodné, že žalovaný se zabýval tím, co bránilo vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání, z jakého důvodu a v jakém období. To je seznatelné z odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 4. Na závadu napadeného rozhodnutí není ani úsudek žalovaného o tom, že pro rozhodování o vrácení podpory v nezaměstnanosti není významné, zda došlo k vyřazení či k ukončení vedení žadatele v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pro posouzení věci je rozhodné, že žalobci byl od 23. 1. 2015 vyplácen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a současně byl od 28. 1. 2015 příjemcem podpory v nezaměstnanosti. Protože se v době od 28. 1. 2015 do 30. 4. 2015 překrývalo poskytování podpory v nezaměstnanosti s pobíráním invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, vznikla žalobci povinnost podporu v nezaměstnanosti vrátit, a to právě za období, za které mu byla podpora v nezaměstnanosti vyplacena, to je od 28. 1. 2015 do 30. 4. 2015. Právě částka vyplacená takto na podpoře žalobce jako uchazeče o zaměstnání byla žalobci vyplacena a výše přeplatku je spisovou dokumentací doložená. Nezbývá než zopakovat, že v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2015, kterého se žalobce dovolává, není na žádném místě uvedeno, že vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání bylo ukončeno dnem 19. 5. 2015. V tomto rozhodnutí se k označenému datu pouze uvádí tolik, že dne 19. 5. 2015 žalobce splnil svou oznamovací povinnost. Splnění oznamovací povinnosti však úřad práce neoznačil jako den ukončení vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání. Naopak uvedl, že vedení žalobce v evidenci uchazečů o zaměstnání bránilo zpětné přiznání invalidity třetího stupně. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí úřadu práce z 26. 8. 2015 hodnotí možnost zaevidování žalobce jako uchazeče o zaměstnání dne 28. 1. 2015 shodně. V projednávané věci není pochyb o tom, že lhůta pro vyřízení odvolání nebyla splněna. Nicméně nedodržení procesního předpisu o lhůtě k vyřízení odvolání je takovým procesním pochybením, které zůstává bez vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí. K takové vadě pak soud ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) nepřihlíží. Lhůta pro vyřízení věci správním úřadem je lhůtou pořádkovou a její nedodržení nemá v souzené věci dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí, přestože je jistě žádoucí, aby lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí byly dodržovány. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro důvody uvedené v žalobě vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. října 2016 samosoudkyně: JUDr. Věra Balejová v.r. Za správnost vyhotovení Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.