53 Ad 6/2019

Rubrum

č. j. 53 Ad 6/2019 - 65 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně: Z.U. bytem X zastoupena Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem sídlem Nemanická 440/14, České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení Praha sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6. 3. 2019, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jaroslavu Hanusovi, advokátovi v Českých Budějovicích se přiznává odměna v částce 4 719 Kč, která mu bude vyplacena ze státních prostředků, z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 55 Ad 6/2019

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 2. 4. 2019 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2019, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu. Žalobkyně poukazuje na to, že pro zhoršení zdravotního stavu není schopna zvládat veškeré každodenní povinnosti v domácnosti, proto jí pomáhá charita a přátelé, bydlí v domě bez výtahu, chůze po schodech ji dělá těžkosti. Žalobkyně byla operována v roce 2017 na traumatologii, následně byla léčena na rehabilitačním oddělení v nemocnici a v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech, chodí o dvou francouzských holích, chůze jí způsobuje obtíže, práci v chráněné dílně není schopna vykonávat.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby se zřetelem k výsledku posouzení zdravotního stavu žalobkyně a jejího pracovního potenciálu posudkovou komisí. Rozhodnutí je věcně správné.

3. Z posudkových spisů vyplynuly následující skutečnosti.

4. Žalobkyně byla uznána částečně invalidní od 25. 10. 2004 pro postižení páteře. Při kontrole v roce 2006 a 2009 částečná invalidita přetrvala jako invalidní v I. stupni byla žalobkyně zhodnocená v roce 2011. Stejné zjištění bylo učiněno při kontrole v roce 2015 a v témže roce při zjišťovací lékařské prohlídce pro účely rozhodnutí o žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu.

5. Žalobkyně podala v roce 2018 žádost o zvýšení stupně invalidity pro zhoršení zdravotního stavu. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích vydal dne 28. 11. 2018 posudek, podle kterého byl u žalobkyně shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla koxartróza 2. stupně až 3. stupně odpovídající postižením podle kapitoly XIII., oddíl A, položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení byl stanoven ve výši 35 %. Důvod ke zvýšení takto stanovené procentní míry poklesu pracovní schopnosti posudkový lékař neshledal.

6. Uvedený posudek byl důvodem pro zamítnutí žádosti žalobkyně o zvýšení invalidní důchodu rozhodnutím žalované ze dne 11. 12. 2018.

7. Pro účely posouzení námitek žalobkyně proti prve uvedenému rozhodnutí žalované byl vyžádán posudek o invaliditě lékařské posudkové služby žalované. Podle posudku ze dne 28. 2. 2019 byl posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení potvrzen, za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl označen stav po mediokolické fraktuře krčku L femuru v srpnu 2017 bez jasné akutní úrazové etiologie. Toto zdravotní postižení bylo podřazeno kapitole XV., oddíl B, položka 9b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti pro toto postižení byl stanoven ve výši 30 %. Se zřetelem k další komorbiditě byl takto stanovený rozsah pracovní schopnosti zvýšen o dalších 10% bodů na celkových 40 %. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 55 Ad 6/2019 8. Na podkladě takto doplněného námitkového řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno tím, že nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo vyšší než 1. stupeň invalidity. Zdravotní stav žalobkyně byl dostatečně hodnocen 40% mírou poklesu pracovní schopnosti. Zdravotní stav žalobkyně a pokles její pracovní schopnosti odpovídá I. stupni invalidity podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, a proto nedošlo ke změně stupně invalidity. Podmínky pro vznik invalidity II. ani III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) shledán nebyl. Z toho důvodu byly námitky žalobkyně zhodnoceny jako nedůvodné.

9. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobkyní, popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především traumatologické, rehabilitační ortopedické a neurologické povahy. K dispozici měla výsledek echokardiologického vyšetření a vyšetření plicní. Zaznamenala, s jakým výsledkem byla žalobkyně vyšetřena odborným traumatologem v posudkové komisi. Na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena chronickým polytopním vertebrogenním algickým syndromem, zejména myofasciální etiologie nekořenovým, oboustrannou gonartrózou a koxartrózou, bronchiálním astmatem, utrpěla frakturu krčku levého femuru řešenou osteosyntézou a trpí nadváhou.

10. V posudkovém nálezu se uvádí, že žalobkyně se nedoučila. Splnila podmínky pro práci strážné, tuto profesi převážně vykonávala a tak byla také posuzována. Trpí chronickými bolestmi páteře především myofasciální etiologie při svalové dysbalanci, postuře při nadváze má poruchu dynamiky krční, hrudní a bederní páteře bez objektivních známek kořenových příznaků. Rozvíjí se artróza nosních kloubů dolních končetin. Dolní končetiny jsou bez zkratu, jizva po operaci levé kyčle je klidná. Bylo zjištěno pouze lehké omezení funkce. Hybnost ramenních kloubů je pro běžnou činnost vyhovující. O zlomeně krčku se uvádí, že pravděpodobně šlo o zlomeninu únavovou, byla provedena osteosyntéza s příznivým výsledkem bez známek uvolňování osteosyntetického materiálu, zlomenina zhojena s možností plné zátěže končetiny. Rehabilitace byla zdlouhavá, po dlouhodobé imobilizaci došlo k celkové dekondici, přetrvává vadný stereotyp chůze, zhoršující se při chůzi bez opory, konstatuje se funkční zkrat levé dolní končetiny. Z interního hlediska je uváděn dobrý efekt možné terapie, echokardiografický nález je v normě.

11. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl označen chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom páteře, bez známek kořenového postižení s omezenou pohyblivostí při svalové dysbalanci, poruchou statiky a dynamiky páteře, kdy jedná se o lehké funkční postižení. Nebyly a nejsou splněny všechny podmínky, známky kořenového postižení a ani charakter zaměstnání nezdůvodňuje vyšší taxaci postižení než jeho zhodnocení v dolním pásmu rozmezí. Postižení páteře bylo podřazeno kapitole XIII., oddíl E, položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění odpovídající 10 % poklesu pracovní schopnosti. Se zřetelem k dalšímu zdravotnímu poškození, artrotickému bylo využito horní hranice dané položky činící 20 %. K navýšení této horní hranice nebyl shledán důvod. Nelze se ztotožnit s užitím položky 1 písm. c) téhož oddílu, protože není funkčně významný neurologický nález. Nelze použít ani oddíl týkající se artrotického poškození, protože funkční dopad na hybnost kloubů je lehký s 10% poklesem pracovní schopnosti, což pro posuzovanou znamená menší výhodnost. Nelze použít ani položku pro poúrazové stavy, protože zlomenina je dobře zhojena a nebylo při vyšetření v komisi Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 55 Ad 6/2019 zjištěno ani středně těžké omezení hybnosti kyčelního kloubu, proto i pro tento případ by přicházelo v úvahu stanovení 10% poklesu pracovní schopnosti při lehkém omezení hybnosti. Uzavírá se, že u žalobkyně nejde o invaliditu.

12. Posudková komise se vypořádala s dříve vydanými posudky Okresní správy sociálního zabezpečení, kdy žalobkyně byla uznána částečně invalidní, případně invalidní v I. stupni, o nichž uvedla, že nikdy nebyly splněny podmínky použité položky se zřetelem k neurologickému nálezu, jestliže rozhodující příčinou byly dorzopatie. Funkčně významné postižení dvou a více velkých nosních kloubů tomu rovněž nenasvědčuje, jestliže rozhodující příčinou problému byly artropatie. Posudková komise se neztotožnila ani s posudkem vydaným v námitkovém řízení, kdy za rozhodující byl považován stav poúrazový, protože zlomenina je dobře zhojena, je bez osové odchylky, nebylo zjištěno ani středně těžké omezení hybnosti jednoho nebo více kloubů a při nesplnění všech podmínek použité položky nebyl shledán důvod k použití horní hranice položky ve výši 30 % ani pro další procentuální navýšení na celkových 40 %.

13. Posudková komise reagovala na žalobní výhrady medicínské povahy, přičemž vycházela z celé spisové dokumentace a zpráv předložených žalobkyní, jakož i z vlastního vyšetření v komisi. Komise však hodnotí funkční dopad objektivně podle doloženého zdravotního stavu a jeho vlivu na pokles pracovní schopnosti. Údaji o sebepéči se nezabývá, poněvadž hodnocení těchto problémů náleží do oblasti rozhodování o příspěvku na péči. Zdravotní stav se hodnotí ve vztahu k předchozí výdělečné činnosti, kdy žalobkyně splňuje veškeré předpoklady pro výkon práce, kterou vykonávala nejdéle.

14. Po seznámení s posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR podle žalobkyně vyjádření, ve kterém uvedla, že napadené rozhodnutí vychází z vadných posudků. Zdůraznila, že veškeré posudky při posuzování snížení pracovní schopnosti vycházely z toho, že žalobkyně působila strážná, ačkoli fakticky vykonávala práce kompletační pracovnice. Žalobkyně nebyla pro snížení pracovní schopnosti schopna předmětnou práci vykonávat a jako absurdní se jeví, že zdravotní stav žalobkyně je zlepšen. Žalobkyně se dovolává dříve vydaných posudků, jakož i odborných lékařských zpráv a postrádá odůvodnění, proč předchozí konzistentní lékařské zprávy byly nesprávné. Odkazuje na posudky vydané v obou stupních správního řízení. O posudku opatřeném soudem, se uvádí, že ten vybočuje z dosavadních posudků. Zdravotní stav žalobkyně je účelově zjednodušován, aby jí nemohl invalidní důchod být přiznán. Tento posudek odporuje veškerým dosavadním posudkům a též zdravému rozumu. Navrhuje se řízení doplnit znaleckým posudkem.

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Rozhodnutí o žádosti o zvýšení stupně invalidity je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 55 Ad 6/2019 zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

17. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborného lékaře traumatologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobkyní, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurologické, ortopedické, rehabilitační a traumatologické povahy. Každý jednotlivý odborný nález je v posudku popsán, a proto nelze žalobkyni přisvědčit, že komise nebyla se zdravotnickou dokumentací dostatečně obeznámena. Na základě takto stanovené klinické diagnózy posudková komise označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je chronický polytopní vertebrogenní algický syndrom páteřní bez známek kořenového postižení. Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila kapitole XIII., oddíl E, položka 1, písmeno b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně v celkové výši 20 % odůvodnila důsledky, kterými se uvedené zdravotní postižení projevuje. Poukázala právě především na skutečnost, že polytopní vertebrogenní algický syndrom zůstává bez kořenového postižení, vzala v úvahu omezenou pohyblivost při svalové dysbalanci a poruchu statiky a dynamiky páteře. Přitom vycházela ze zjištění, že se zřetelem k objektivním odborným nálezům jedná se o lehké funkční postižení, přitom o takové postižení jedná se tehdy, jestliže nebyly prokázány známky kořenového postižení. Na horní hranici dané položky pak posudková komise stanovila rozsah ztráty pracovní schopnosti se zřetelem dalším postižením, která jsou uvedena v klinické diagnóze.

18. Posudková komise se současně zabývala tím, co brání podřadit dané postižení položce, kde je předpokládán vyšší rozsah ztráty pracovní schopnosti a uvedla, že tomu brání skutečnost, že není zjištěn funkčně významný neurologický deficit.

19. Posudková komise dále hodnotila artrotické postižení velkých kloubů žalobkyně, kdy s poukazem na funkční dopad uvedla, že jedná se o postižení lehké, které má do pracovní schopnosti 10% dopad. Obdobně posoudila okolnost, že ke zlomenině krčku došlo pro únavovou zlomeninu a se zřetelem k tomu, že ta je dobře zhojena, nebylo zjištěno středně těžké omezení hybnosti tohoto kloubu, přicházelo by v úvahu pouhé 10% hodnocení rozsahu ztráty pracovní schopnosti. Soud poznamenává, že při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti je vždy vycházeno z podřazení nejvýznamnějšího postižení konkrétní položce vyhlášky a nepřichází v úvahu součet takto stanoveného procentuálního poklesu pracovní schopnosti pro jednotlivá postižení. V případě žalobkyně byla tato další postižení, jak postižení kloubů artrózou, tak poúrazový stav zhodnoceny tím, že posudková komise zvolila horní hranici prve uvedené položky ve výši 20 %. Kdyby těchto dalších postižení nebylo, přicházelo by v úvahu stanovit rozsah ztráty pracovní schopnosti pro páteřní postižení 10 %. To je z posudku posudkové komise zřejmé.

20. Posudková komise se vypořádala s tím, že žalobkyně byla v minulosti hodnocena jako částečně invalidní, případně invalidní v I. stupni, k čemuž uvedla, že posudkové hodnocení bylo vždy nadhodnocené, protože doložená zdravotní postižení nikdy se zřetelem k neurologickému nálezu neodpovídala kritériím podle položky, pod kterou bylo postižení žalobkyně posudkovým lékařem podřazeno. Funkčně významné postižení nebylo shledáno ani u nosných kloubů postižených artropatií. Obdobně posudková komise přistoupila k zhodnocení posudku vydaného v námitkovém řízení, kdy posudkový lékař Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 55 Ad 6/2019 vycházel z toho, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je poúrazový stav. Posudková komise poukázala především na to, že zlomenina je dobře zhojená, není zjištěno středně těžké omezení hybnosti, a proto nepřicházelo v úvahu použít položku, kterou využil lékař lékařské posudkové služby žalované v námitkovém řízení.

21. Posudková komise reagovala na výhrady odborné povahy uplatněné žalobkyní a poukázala na to, že omezení uvedená žalobkyní patří řešit do řízení o příspěvku na péči nikoli do posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho dopadu do pracovní schopnosti. Přitom poukázala na to, že posudková komise zdravotní stav a dochovaný pracovní potenciál posuzuje ve vztahu k zaměstnání, které žalobkyně vykonávala nejdelší dobu, což je práce strážné.

22. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a vysvětlila rozdíl mezi původním nálezem o invaliditě žalobkyně a současným posudkovým nálezem, učinila úvahu o možnosti aplikace korekčních faktorů, reagovala na žalobní výhrady medicínské povahy, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je jim činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a podmiňuje 20% rozsah ztráty pracovní schopnosti.

23. K uplatněným žalobním bodům a výhradám k posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí je zapotřebí připomenout, co bylo předmětem řízení, jinými slovy o čem správní orgán rozhodoval. Jednalo se o projednání žádosti žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu, přičemž žalobkyně byla dosud poživatelkou invalidního důchodu I. stupně. Právě tato žádost byla žalobkyni zamítnuta, přičemž žádný z posudkových lékařů neshledal, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a dopad do pracovního potenciálu žalobkyně požadovanému vyššímu stupni odpovídá, to ostatně neshledala posudková komise MPSV. V souzené věci je proto na soudu zabývat se výlučně tím, je-li věcně správné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod vyššího než I. stupně. V tomto řízení se soud nezabývá tím, má-li žalobkyně nárok na dosud pobíraný invalidní důchod I. stupně. Nedosahuje-li rozsah poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav 50 a více procent, což bylo všemi posudky opatřenými v konkrétním řízení a shodně v řízení před soudem, pak je napadené rozhodnutí věcně správné a odpovídající výsledkům dokazování. Žádný z posudkových lékařů ve správním řízení ani posudková komise nezjistili, že rozsah poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dosahuje nejméně 50 %, a proto žalobkyni nelze přiznat invalidní důchod pro vyšší stupeň invalidity.

24. Shledá-li žalovaná, že žalobkyni nárok na invalidní důchod nepřísluší, bude tato otázka předmětem jiného řízení, řízení o odnětí invalidního důchodu, v němž bude zjišťován aktuální zdravotní stav žalobkyně a její dochovaný pracovní potenciál. V tomto řízení bude žalobkyně moci uplatňovat svá účastnická práva, případně se využitím procesních prostředků bránit. Rozhodný pak bude skutkový stav, který bude zjištěn v takovém řízení.

25. I pro posouzení návrhu na doplnění důkazního řízení ve formě znaleckého posudku má význam předmět řízení. Jak již soud uvedl, jedná se o rozhodování o žádosti žalobkyně o invalidní důchod vyššího stupně než dosud vyplácený invalidní důchod I. stupně. Podle žádného z posudků opatřených ve správním řízení i v řízení před soudem neodpovídá zdravotní stav žalobkyně II. případně III. stupni invalidity, v tomto smyslu mezi posudky Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 55 Ad 6/2019 rozpor není, a proto právě pro projednání žádosti o invalidní důchod vyššího než I. stupně není zapotřebí provádět žalobkyně požadovaný důkaz.

26. Předmětem rozhodování byla žádost žalobkyně o zvýšení do té doby poskytovaného invalidního důchodu. Žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu I. stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Bylo-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti pro onemocnění chronické povahy činí 20 %, pak tu není žádný důvod ke zvýšení dosud vypláceného invalidního důchodu. Pojištěnec je totiž invalidní podle § 39 odst. 1 zákona tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce nejméně 35 %. Invalidní důchod I. stupně pak podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona přichází v úvahu tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti 35 - 49 %. Prve uvedenou horní hranici 49 % míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy nepřesahuje, a proto žalobkyně není invalidní v II. či III. stupni.

27. Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění.

28. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšná žalovaná nemá ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení.

30. Soudem ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Jaroslavu Hanusovi, advokátovi, přiznal soud nárok na odměnu zastoupení žalobkyně v celkové částce 4 719 Kč, kterou představuje odměna advokáta za 3 úkony právní pomoci po 1 000 Kč, 3xrežijní paušál po 300 Kč a dalších 819 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobkyně plátcem.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 9. září 2019 Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 8 55 Ad 6/2019 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.