53 Ad 7/2017
č. j. 53 Ad 7/2017-21
V PLATNOSTIPrávní věta
Ustanovení § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zakládá orgánu sociálního zabezpečení povinnost zvýšit procentní výměru starobního důchodu od okamžiku vzniku takového nároku bez ohledu na požadavek pojištěnce, od jakého data se tak má stát.
Citované zákony (9)
Rubrum
53Ad 7/2017 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Ing. Bc. V. Č., bytem S., K. J. z P. 880, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, orgánu sociálního zabezpečení, sídlem v Praze 4, nám. Hrdinů 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 3. 2017 č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
: Žalobou doručenou dne 5. 5. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2017 č.j. OSZ-147902- 11/M-Ří-2017, jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra, jímž bylo rozhodnuto o zvýšení procentní výměry starobního důchodu postupem podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. V žalobě se poukazuje na to, že žalovaný zvýšil procentní výměru starobního důchodu žalobce ode dne 28. 10. 2014 o částku 77 Kč, ode dne 23. 10. 2015 o částku 77 Kč a ode dne 17. 10. 2016 o částku 77 Kč. Pokud by žalovaný vyhověl žádosti žalobce a zvýšil procentní výměru starobního důchodu až ke dni 2. 1. 2017, zvýšení by bylo v obou případech stejné. Žalobci, který skončil dne 31. 12. 2016 služební poměr, byl přiznán výsluhový příspěvek. Ten se vyplácí ve výši rozdílu mezi přiznaným výsluhovým příspěvkem a důchodem. Tento Pokračování - 2 - 53Ad 7/2017 rozdíl byl vpočten ke dni 1. 1. 2017. Pokud by žalovaný žádosti žalobce vyhověl a zvýšil procentní výměru starobního důchodu až od 2. 1. 2017, byla by výše starobního důchodu ke dni 1. 1. 2017 nižší a rozdíl mezi přiznaným výsluhovým příspěvkem a důchodem vyšší. Rozpor s hmotným právem žalobce spatřuje v tom, že podle názoru žalovaného termín zvýšení procentní výměry starobního důchodu si pojištěnec nemůže zvolit sám. Z ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a § 86 odst. 4 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění nelze dovodit, že by si pojištěnec nemohl zvolit termín zvýšení procentní výměry sám. Argumentuje § 54 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého žadatel může disponovat datem vzniku nároku na výplatu důchodu. Z toho dovozuje, že takto lze nakládat též se zvýšením procentní výměry. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že volba data přiznání starobního důchodu je plně v kompetenci pojištěnce. To však neplatí u zvýšení procentní výměry důchodu podle § 34 odst. 4 zákona při srovnání s § 56 odst. 1 písm. b), protože zjistí-li se, že důchod byl přiznán či vyplácen v nižší částce, než náleží nebo od pozdějšího data, než náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Kogentní právní úpravou je orgán sociálního zabezpečení vázán. Tento právní názor podporuje ustanovení § 86 odst. 4 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění, které umožňuje písemně požádat o změnu data přiznání důchodu nebo výplaty. To se týká přiznání důchodu, který ještě pojištěnec nepobírá, netýká se zvýšení důchodu již vypláceného. Možnost dispozice s nárokem na výplatu důchodu se neuplatní u zvýšení důchodu, což je zřejmé ze systematického zařazení ustanovení § 34 odst. 4 zákona. Žádost podle § 34 odst. 4 zákona nelze zaměňovat se žádostí předpokládanou v ustanovení § 54 odst. 2 zákona, kterou vzniká nárok na výplatu důchodu. U zvýšení se jedná o změnu výše již přiznané dávky podle § 81 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění. Pohnutky žalobce je zapotřebí posuzovat v souvislosti s výsluhovými nároky bývalého příslušníka bezpečnostního sboru. Jeho služební poměr skončil dnem 31. 12. 2016. Od 1. 1. 2017 mu byl přiznán výsluhový příspěvek, přičemž podle ustanovení § 160 zákona o služebním poměru příslušníkům bezpečnostních sborů se při souběhu nároku výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než starobní důchod, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, byl-li výsluhový příspěvek přiznán později než starobní důchod, ke dni přiznání výsluhového příspěvku. Za výsluhový příspěvek se považuje rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu. Žalobce žádá o zvýšení starobního důchodu od 2. 1. 2017 s tím, že v takovém případě bude rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem vyšší o 231 Kč měsíčně. Tím by však byla zcela popřena zákonem přepokládaná příjmová neutralita při souběhu výplaty starobního důchodu a výsluhového příspěvku, je-li ten vyšší než starobní důchod. Ze spisů žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce požádal dne 25. 11. 2013 o přiznání starobního důchodu. Této žádosti bylo dne 7. 1. 2014 vyhověno a žalobci byl přiznán od 2. 11. 2013 starobní důchod ve výši 15.231 Kč a ten byl od 1. 1. 2014 podle vyhl. č. 296/2013 Sb. zvýšen na 15.293 Kč. Ve spise jsou založena oznámení ze dne 18. 12. 2014, 18. 12. 2015 a 16. 12. 2016 o zvýšení starobního důchodu podle příslušných předpisů Ministerstva práce a sociálních věcí. Pokračování - 3 - 53Ad 7/2017 Dne 6. 12. 2016 byla sepsána žádost žalobce, kterou požadoval zvýšit procentní výměru starobního důchodu od 2. 1. 2017, od 2. 11. 2013 do 31. 12. 2016 tj. za 1.156 započitatelných kalendářních dnů výdělečné činnosti. O žádosti žalobce rozhodl orgán sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra dne 10. 2. 2017 a podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění byla procentní výměra starobního důchodu od 28. 10. 2014 zvýšena o 77 Kč, dále byl důchod zvýšen od 1. 1. 2015 podle vyhl. č. 208/2014 Sb., procentní výměra starobního důchodu byla dále zvýšena o 77 Kč od 23. 10. 2015, následovalo od 1. 1. 2016 zvýšení starobního důchodu podle vyhl. č. 244/2015 Sb., procentní výměra starobního důchodu o 77 Kč byla dále zvýšena od 17. 10. 2016 a poslední úprava starobního důchodu se uskutečnila od 1. 1. 2017 podle nař. č. 325/2016 Sb. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, žalobce splnil podmínky nároku na starobní důchod a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, proto za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti se procentní výměra důchodu zvyšuje o 0,4 % výpočtového základu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých poukázal na to, že požadoval zvýšit procentní výměru důchodu od 2. 1. 2017. Přesto ke zvýšení došlo okamžikem, kdy žalobce pro takové zvýšení splnil zákonné podmínky. Požádal-li o zvýšení starobního důchodu za delší dobu, neznamená to porušení zákona. Námitky byly projednány napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že procentní výměra starobního důchodu se zvyšuje při splnění zákonných podmínek. Podle § 54 zákona o důchodovém pojištění vzniká nárok na důchod dnem splnění podmínek stanovených zákonem, nárok na výplatu vzniká podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu. Podání žádosti je projevem vůle žadatele, který prakticky vymezuje zásady výpočtu dávky, protože den, od něhož žádá o přiznání důchodu, nemusí být totožný se dnem vzniku nároku na dávku. Rozhoduje-li se o žádosti žadatele o dávku, je tu vázanost obsahem žádosti. Naproti tomu zvýšení procentní výměry je svobodnou volbou každého pojištěnce, avšak s odkazem na § 56 odst. 1 písm. b) zákona je orgán sociálního zabezpečení plně vázán právní úpravou. To podporuje též ustanovení § 86 odst. 4 zák. č. 582/1991 Sb. v novelizovaném znění. Tento předpis se týká přiznání důchodu, který ještě pojištěnec nepobírá, netýká se data zvýšení důchodu již vypláceného. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru žalovaného ze dne 10. 2. 2017 byl žalobci od 1. 1. 2017 přiznán výsluhový příspěvek ve výši 22.442 Kč, přičemž od 1. 1. 2017 žalobci náleží výplata výsluhového příspěvku ve výši 6.204 Kč. Rozhodnutí je odůvodněno souběhem starobního důchodu s výsluhovým příspěvkem, starobní důchod činí 16.238 Kč a považuje-li se za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi přiznaným výsluhovým příspěvkem a starobním důchodem, pak žalobci náleží právě tento rozdíl ve výši 6.204 Kč měsíčně. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky není na sporu, že žalobce byl od 2. 11. 2013 poživatelem starobního důchodu a současně od tohoto data do 31. 12. 2016 vykonával výdělečnou činnost a za toto období odpracoval 1.156 kalendářních dnů. Právě v rozsahu takto odpracovaných Pokračování - 4 - 53Ad 7/2017 kalendářních dnů požádal o zvýšení procentní výměry důchodu. Přitom stanovil termín přiznání zvýšení procentní výměry starobního důchodu od 2. 1. 2017. Zvýšení procentní výměry starobního důchodu pro souběh pobírání starobního důchodu s výkonem výdělečné činnosti upravuje § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Podle tohoto předpisu výše procentní výměry starobního důchodu se zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod a po vzniku tohoto nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Děje se tak na základě žádosti pojištěnce. Z prve uvedené normy vyplývá, že při splnění zákonných podmínek vzniká žalovanému povinnost starobní důchod zvýšit. Argumentace žalovaného ustanovením § 56 odst. 1 písm. b) zákona je zcela opodstatněná, protože podle této normy vzniká orgánu sociálního zabezpečení povinnost zvýšení přiznat, a to ode dne, kdy takový nárok pojištěnci vznikl. To znamená, že po odpracování 360 kalendářních dnů při pobírání starobního důchodu v plné výši má úřad povinnost procentní výměru důchodu zvýšit bez ohledu na tom, od jakého data pojištěnec takové zvýšení procentní výměry důchodu požaduje. Jestliže žalovaný v souzené věci přiznal zvýšení procentní výměry starobního důchodu vždy poté, co žalobce souběžně s pobíráním starobního důchodu v plné výši odpracoval 360 pracovních dnů, pak tak učinil souladně se zákonem. Po dobu pracovní činnosti žalobce platil důchodové pojištění a tím byl založen jeho nárok plynoucí z ustanovení § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. V souzené záležitosti se jedná o zvýšení již vypláceného důchodu. Proto na rozhodnutí o takovém zvýšení nelze vztáhnout ustanovení § 54 odst. 2 zákona. Tento předpis upravuje nárok na důchod a jeho výplatu. Je na pojištěnci, aby rozhodl, od jakého data při splnění zákonných podmínek požaduje důchod přiznat. Nic nebrání tomu, aby pojištěnci byl přiznán nárok na důchod a ten současně vyplácen od data vzniku takového nároku. Vedle toho je tu též možnost vzniklý nárok na starobní důchod neuplatnit v zájmu zvýšení jeho výše ve smyslu § 34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Naopak předpokládá, že pojištěnec bude pokračovat ve výdělečné činnosti a o starobní důchod nepožádá. V takovém případě není žádné rozhodnutí o přiznání starobního důchodu vydáno. Ustanovení § 86 odst. 4 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění se vztahuje na situace, kdy rozhodnutí o starobním důchodu již bylo vydáno a pojištěnec požaduje změnit datum přiznání takového důchodu. Mezi tímto předpisem a žalobcem odkazovaným ustanovením § 54 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění není žádný rozpor, protože jedná se o přiznání starobního důchodu od určitého data. Nejde o změnu starobního důchodu přiznaného a vypláceného po dobu několika let. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že při pobírání starobního důchodu je povinností žalovaného při splnění nároku na zvýšení procentní výměry starobního důchodu tak učinit, a to od okamžiku, kdy takový nárok vznikl. To vyplývá právě z ustanovení § 34 odst. 4 a § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Soud poznamenává, že žalobce požaduje důchod zvýšit za plný rozsah jím odpracovaných kalendářních dnů po přiznání starobního důchodu. Posunem data přiznání zvýšení do doby po vydání rozhodnutí o výsluhovém příspěvku by žalobce dosáhl ve srovnání Pokračování - 5 - 53Ad 7/2017 s ostatními pojištěnci výhody spočívající v tom, že výsluhový příspěvek stanovený ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem vypočteným v plné výši sníženém o vyplácený důchod by byl vyšší a následně od data přiznání takového výsluhového příspěvku by žalobce současně obdržel důchod zvýšený postupem podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Z ustanovení § 160 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v novelizovaném znění je pak zjevné, že rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje podle výše důchodu, který příslušníkovi náleží. To znamená, že žalobci vždy při splnění nároku a zvýšení procentní výměry náležel starobní důchod upravený postupem podle § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Proto by nebylo možno nevzít při stanovení výsluhového příspěvku výši starobního důchodu, tak jak žalobci náležela. Posunutím data přiznání zvýšení v plném rozsahu, tak jak žalobce požadoval, by žalobce získal zvýhodnění, které nemá oporu v uvedených právních předpisech a ve své podstatě znamená obcházení zákona. Proto je zcela nepřípadné argumentovat výkladovými principy uvedenými v žalobě. Zákon rozlišuje mezi uplatněním nároku na starobní důchod a zvýšením důchodu již přiznaného. Výklad právních předpisů, jak je obsažen v odůvodnění napadeného rozhodnutí, je proto souladný se zákonem. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 6 - 53Ad 7/2017 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. července 2017 samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. za správnost vyhotovení: Z. S.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.