53 Ad 7/2018

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci Žalobkyně: X bytem X zast. opatrovníkem X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2018, č. jX, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 19. 4. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 6. 3. 2018 č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu.

2. V žalobě se vyjadřuje nesouhlas s názorem lékaře, že zdravotní stav žalobkyně se nezhoršil. Ta kromě základní diagnózy trpí tzv. stropkami, při kterých nevidí, mívá třes rukou, omezující ji v jemné motorické činnosti. V námitkovém řízení pak bylo shledáno, že onemocnění žalobkyně je bez progrese. Postižení stropkami nebylo zohledněno. Žalobkyně nemá v místě žádné zaměstnání, musela by dojíždět autobusem bez doprovodu a strávit na pracovišti dostatečný počet hodin, aby se výdělek vyplatil. Pro psychické potíže byla žalobkyně opakovaně hospitalizována, negativně na ni působí nepříjemné zážitky. Poukazuje se na lékařskou zprávu psychiatra a znalecký posudek.

3. Česká správa sociálního zabezpečení navrhla žalobu zamítnout, protože rozhodnutí je věcně správné, je-li v souladu s posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

4. Z posudkových spisů vyplynulo, že žalobkyně byla uznána invalidní v II. stupni v roce 2012 pro onemocnění psychické povahy, kdy rozsah ztráty pracovního potenciálu byl stanoven ve výši 50 %. Se shodným výsledkem byla žalobkyně posouzena v roce 2015 při kontrolní lékařské prohlídce a dále pro účely projednání žádosti žalobkyně o změnu stupně invalidity.

5. V roce 2017 žalobkyně uplatnila novou žádost o zvýšení stupně invalidity, kdy lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře označil za rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav schizoafektivní poruchu, pro kterou rozsah ztráty pracovní schopnosti činí podle kapitoly V., položka 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., 50 %.

6. Posudek byl podkladem pro rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2017, jímž žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu byla zamítnuta.

7. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně uplatnila námitky v podstatě odpovídající žalobním bodům.

8. Námitkové řízení bylo doplněno posudkem o invaliditě vyhotovené lékařskou posudkovou službou žalované. Posudek lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře byl zhodnocen jako správný, vyšel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti, mezi lékařskými nálezy nejsou rozpory. Posudkový závěr o příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho dopad do pracovní schopnosti byl stanoven shodně lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře. Uvádí se, že funkční postižení žalobkyně není takové závažnosti, aby indikovalo vyšší než II. stupeň invalidity. Obtíže žalobkyně jsou dostatečně zhodnoceny 50 % poklesu pracovní schopnosti. Uzavírá se, že postižení žalobkyně odpovídá postižením podle kapitoly V., položka 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění, rozsah poklesu pracovní schopnosti činí 50 % a takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti se postupem ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění.

9. Po tomto doplnění řízení bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je odůvodněno tím, že novým posudkem o invaliditě bylo zjištěno, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní schopnosti a má vliv na pracovní schopnost. Podle tohoto posudku se nadále jedná o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně 50 %, nedošlo ke změně stupně invalidity, a proto nebyly splněny podmínky pro vznik invalidity III. stupně.

10. Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Posudková komise uvedla zdravotní problémy, kterými je žalobkyně stižena. Popsala výsledky odborných lékařských vyšetření především psychiatrické povahy. K dispozici měla odbornou dokumentaci praktického lékaře a znalecký posudek psychiatra MUDr. Z. a na základě těchto podkladů stanovila klinickou diagnózu, podle které je žalobkyně stižena schizoafektivní poruchou smíšeného typu, extra pyramidovými nežádoucími účinky po antipsychotikách, bolestivým páteřním syndromem, trombózou bércových žil levé dolní končetiny a jedná se o simplexní osobnost.

11. V posudkovém závěru se pak uvádí, že u žalobkyně se zjišťuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje její psychické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu tohoto stavu byla označena schizoafektivní porucha. U této poruchy je zapotřebí zhodnotit přítomnost psychotických příznaků, délku a průběh a taky míru realitní kontroly, přítomnost sociální a pracovní dysfunkce, rozsah a závažnost negativní reziduální symptomatiky, kvalitu a délku remise. Při posouzení je třeba přihlédnout k průběhovým charakteristikám, k celkovému tělesnému stavu, adaptaci, k premorbidní osobnosti, úrovni intelektu, sociální přizpůsobivosti, zvládání psychosociální zátěže a k dopadu na schopnost vykovávat denní aktivity. Na zdravotní problémy žalobkyně byla vztažena položka 3 písm. d), určená pro postižení těžké, pro častější ataky, kdy mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika a výkon některých denních aktivit je podstatně narušen. Žalobkyně byla opakovaně hospitalizována pro dekompenzaci stavu, v posledních dvou létech však k závažné atace nedošlo. Hospitalizace v roce 2017 byla vyvolána krátkodobým nezvládnutým afektem po konfliktu, kdy ke kompenzaci stavu došlo po pěti dnech. Stejný důvod vedl k hospitalizaci v roce 2016. Z psychiatrické dokumentace plyne, že žalobkyně mezi hospitalizacemi nemá žádnou těžkou reziduální symptomatiku, proto se použití položky pro těžké postižení nejeví jako adekvátní. Míra poruchy je hodnocena jako středně těžká podle kapitoly V., položka 3, písm. c), kde se předpokládá, že rozsah ztráty pracovní schopnosti 30 – 45 %. Tato položka je určená pro stavy, kdy je značně ztížená úroveň sociálního fungování. Proběhla ojedinělá ataka nebo ojedinělé ataky, po kterých přetrvává reziduální symptomatika a výkon některých denních aktivit je narušen. Žalobkyně měla v minulosti ataky závažnější, a proto s ohledem na průběh onemocnění v minulosti posudková komise zvolila horní hranici položky ve výši 45 %. To je odůvodněno i mírou sociální a pracovní disfunkce, mírou adaptace bylo zohledněno, že jde o premorbidní osobnost, úroveň intelektu, sociální přizpůsobivost, zvládání psychosociální zátěže a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Pro vedlejší účinek léčby, okulomotorickou krizi, bylo využito maximálně možné navýšení poklesu pracovního potenciálu žalobkyně na 55 %.

12. V letošním roce byla žalobkyně nově zaléčená pro potíže s páteří, kdy léčba je krátkodobá a nelze zatím konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, o němž lze uvažovat až tehdy, trvají-li takové problémy po dobu delší 1 roku. Teprve poté bude možno usuzovat o efektu další léčby.

13. Posudková komise reagovala na výhrady žalobkyně medicínské povahy a uvedla, že doporučení ošetřujících a vyšetřujících lékařů stran invalidizace nejsou pro posudkové lékaře závazné. Posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti náleží výhradně do působnosti lékařské posudkové služby, která je vykonávána odbornými lékaři, kteří mají specializovanou způsobilost v této oblasti. Lékařské nálezy ošetřujících lékařů slouží jako podklad pro vydání posudku. Dále se uvádí, že přítomnost častých manických stavů není doložená, časté závažné dlouhodobé ataky nejsou prokázány. Posudkově je rozhodné, že mezi dekompenzacemi, které v poslední době vedly pouze ke krátkodobým hospitalizacím je dlouhé období, ve kterém je popsána jen malá patologie. Přítomnost bludů nemá těžký vliv na psychosociální fungování žalobkyně.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Rozhodnutí o invaliditě a jejím stupni je závislé na lékařském odborném vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

16. Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti odborných lékařů psychiatra a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vycházela, jak ze subjektivních potíží vyplývajících z údajů žalobkyně a její opatrovnice, k dispozici měla odborné lékařské nálezy, především psychiatrické a neurologické povahy. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je schizoafektivní porucha. Toto postižení posudková komise podřadila kapitole V., položka 3, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., v novelizovaném znění a rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně stanovila na horní hranici této položky ve výši 45 %. Učinila tak se zřetelem k důsledkům, kterými se toto zdravotní postižení žalobkyně projevuje. Zhodnotila četnost hospitalizací a jejich délku, dobu remise, vzala v úvahu sociální a pracovní dysfunkce, schopnost adaptace, premorbidní osobnost žalobkyně, úroveň jejího intelektu, sociální přizpůsobivost zvládání zátěže a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity. Postižení žalobkyně označila jako středně těžké. Postižení žalobkyně nelze nahlížet jako těžké, protože k častějším atakám nedochází a mezi nimi nepřetrvává závažná reziduální symptomatika.

17. Posudková komise se zabývala postižením páteře, které bylo diagnostikováno v letošním roce a za situace, kdy jedná se o krátkodobou léčbu, nelze vliv tohoto postižení na pracovní schopnost žalobkyně zatím hodnotit.

18. Dále bylo vysvětleno, že posouzení zdravotního stavu žalobkyně a jeho dopad do pracovní schopnosti náleží odborným posudkovým lékařům, kdy nálezy lékařů odborných, případně jiná vyšetření se využívají jako podklad pro posudkové zhodnocení. Manické ataky pak nejsou doloženy.

19. Při posuzování zdravotního stavu bylo přihlédnuto k vedlejším účinkům léčby, kdy u žalobkyně dochází k okulomotorickým krizím a právě pro tento vedlejší účinek byl rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně zvýšen o dalších 10% bodů na celkových 55 %.

20. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, to podřadila pod příslušnou položku vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se vedlejšími účinky a dalším zdravotním postižením, bylo reagováno na žalobní námitky medicínské povahy, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 55% pokles pracovní schopnosti.

21. Invaliditu a její stupně stanoví § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobkyně pro onemocnění chronické povahy 55 %, pak invalidita žalobkyně odpovídá II. stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona. Tento předpis předpokládá, že o II. stupeň invalidity jedná se tehdy, činí-li pokles pracovní schopnosti 50 – 69 %. O III. stupeň invalidity pak jde tehdy, jestliže je zjištěno, že chronické postižení pojištěnce činí 70 a více procent, tak tomu však v projednávané věci není, jestliže posudková komise shledala, že rozsah pracovního potenciálu žalobkyně pro zdravotní postižení dosahuje 55 %.

22. Okolnost, že v místě bydliště žalobkyně zaměstnání nemůže nalézt a dojíždění za zaměstnáním by se nevypláceno, nelze při rozhodování o stupni invalidity zohlednit, protože to zákon o důchodovém pojištění neumožňuje.

23. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění.

24. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. České Budějovice 10. září 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.