53 Ad 7/2019

Rubrum

č. j. 53 Ad 7/2019 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. et Bc. Petrem Jiříkem žalobce: X, narozen X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2019, č. j. X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“) a podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 31. 12. 2018, č. j. X. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 53 Ad 7/2019 2. Žalovaná svým rozhodnutím potvrdila závěry správního orgánu I. stupně ohledně posouzení zdravotního stavu ve vztahu k datu vzniku invalidity, když žalobce měl za to, že nárok na výplatu invalidního důchodu mu vznikl k lednu 2015, nikoli ke dni 19. 11. 2018, což je dnem objektivizace progrese poruchy kinetiky levé komory srdeční. Stanovení dřívějšího data vzniku invalidity nebylo dle žalované důvodné, neboť tolerance zátěže se nezhoršovala a žalobcem referovaná únavnost byla jeho subjektivním hodnocením a vedle toho souvisí i s přirozeným stárnutím organismu. Žalobce byl shledán invalidním v prvním stupni s poklesem pracovní schopnosti o 35%.

3. Dne 28. 5. 2019 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) doručena včasná správní žaloba proti výše označenému rozhodnutí žalované.

4. Žalobce namítá, že při posouzení data vzniku invalidity nebylo řádně přihlédnuto k dlouhodobě nepříznivému zdravotního stavu – vznik invalidity žalobce spojuje se dnem 1. 1. 2015 v návaznosti na postupné zhoršování jeho zdravotního stavu. V lednu 2008 prodělal žalobce infarkt, pro snížení zátěže změnil zaměstnání, od roku 2014 byl přesto stále unavený, rychle se zadýchával. V roce 2014 byl žalobce vyšetřen na boreliózu s negativním výsledkem, vyšetřující kardiolog k unavitelnosti žalobci sdělil, že se jedná o přirozené stárnutí organismu. V roce 2018 žalobce požádal o posouzení míry invalidity, k čemuž byl dne 19. 11. 2018 podroben elektrokardiografickému vyšetření. Oproti roku 2008 bylo konstatováno zhoršení zdravotního stavu; v období 2015 – 2018 došlo dle žalobce ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Vedle toho žalobce udává, že v říjnu 2014 se podrobil vyšetření trombofilních stavů, 27. 10. 2015 mu byl operován levý loket, 7. 2. 2019 mu byla operována prostata.

5. Pro prokázání svých tvrzení žalobce navrhl výslech osob, se kterými tráví velkou část dne – zaměstnavatelé a zaměstnanci v práci, rodina přátele; dále soudu předložena kopie posledního vyšetření z kardioecha ze dne 19. 11. 2018.

6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 6. 2019 shrnul relevantní právní úpravu a uvedl, že při stanovení data vzniku invalidity bylo vycházeno z lékařského posudku, který splňuje veškeré zákonné požadavky. Žalovaný setrvává na svém rozhodnutí a žalobu navrhuje zamítnout.

7. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu.

8. Dne 4. 12. 2018 proběhlo posouzení zdravotního stavu žalobce před OSSZ Tábor, v jehož rámci byl vyhotoven posudek o invaliditě. Podkladem pro posouzení zdravotního stavu žalobce byl nález OL z 25. 10. 2018 (V.), profesní dotazník ze dne 8. 10. 2018, osobně doručené lékařské nálezy – interna ze dne 8. 3. 2011, 18. 10. 2018, poslední ze dne 9. 10. 2018 (K.). Dále EKG ze dne 19. 11. 2018 (M.), interna – kardio ze dne 19. 11. 2018 (K). Bylo dospěno k závěru, že u žalobce se jedná o stav po infarktu myokardu v roce 2008, po perkutánní koronární intervenci a implantaci stenu; jednalo se o přetrvávající lehkou až střední dysfunkci levé komory, EF LK 44%. U žalobce přetrvávaly subjektivní obtíže a intolerance k větší námaze. Žalobce byl shledán invalidním v prvním stupni, pokles pracovní schopnosti činil 40%, den vzniku invalidity byl stanoven ke dni 19. 11. 2018.

9. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 31. 12. 2018 byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od 19. 11. 2018. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 53 Ad 7/2019 10. Dne 5. 2. 2019 podal žalobce námitky korespondující s podanou žalobou s tím, že ke zhoršení jeho zdravotního stavu docházelo postupně od roku 2011 s výraznější progresí v roce 2014, s čímž žalobce požádal o přehodnocení data vzniku invalidity. S podáním žádosti o invalidní důchod vyčkával, neboť dle ošetřující kardioložky jeho stav neodůvodňoval přiznání invalidity.

11. Vyjádřením ze dne 1. 3. 2019 žalobce opakovaně vyjádřil své přesvědčení o okamžiku vzniku invalidity.

12. Dne 6. 3. 2019 proběhlo jednání posudkové komise ČSSZ. Komise vycházela vedle podkladů, které měla k dispozici OSSZ, z vyšetření interní ambulance kardio ze dne 28. 1. 2019 (K.), laboratorních výsledků ze dne 6. 1. 2014 a ze dne 23. 1. 2019, zprávy z Centra lék. genetiky ze dne 15. 10. 2014 a ze dne 20. 10. 2014 (Č.), pozvánky k hosp. na orto. odd. Nemocnice České Budějovice ze dne 27. 6. 2015, ortopedického vyšetření ze dne 2. 11. 2015 (V.) a zprávy Urologické kliniky VFN Praha ze dne 11. 2. 2019 (Š.). Rozhodující příčinou DNZS žalobce byla ischemická choroba srdeční, stav po anteroseptálním infarktu myokardu v roce 2008. K datu vzniku invalidity se uvádí, že vznikla ke dni 19. 11. 2018, tj. „dnem objektivizace progrese poruchy kinetiky levé komory srdeční. Stanovení dřívějšího datumu vzniku invalidity není důvodné, neboť tolerance zátěže se nezhoršovala a posuzovaným refovaná únavnost je subjektivním pojmem a jako taková sama o sobě invaliditu nezakládá, navíc souvisí i s přirozeným stárnutím organismu.“ Závěry lékařské posudkové služby OSSZ byly potvrzeny.

13. V uvedeném smyslu bylo žalobou napadeným rozhodnutím rozhodnuto o námitce žalobce.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 21. října 2019. Bylo provedeno dokazování protokolem o jednání posudkové komise MPSV a posudkem posudkové komise MPSV ze dne 12. 9. 2019. Žalobce při jednání setrval na podané žalobě. Žalovaná setrvala na svém vyjádření k žalobě.

16. Žaloba není důvodná.

17. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 53 Ad 7/2019 udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

18. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011 – 43; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

19. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v § 7 vyhláška o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 3 Ads 45/2008 - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 53 Ad 7/2019 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012 - 18).

20. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované, jakož i zejména z doplnění dokazování posudkem posudkové komise MPSV ze dne 12. 9. 2019. Tento posudek byl vyhotoven posudkovou komisí zasedající v řádném složení (§ 16b zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Žalobce při jednání byl přítomen, posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce a celou řadu zpráv a odborných nálezů, které jsou v posudku výslovně uvedeny. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

21. Posudek posudkové komise zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně tvrzení žalobce obsažených v podané žalobě. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. V posudku je vysvětleno, jak komise hodnotila posudkové závěry lékaře OSSZ a ČSSZ. Posudková komise rovněž řádným a přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, z jakého důvodu vyhodnotila závěry posudkového lékaře OSSZ za správné. „Den vzniku invalidity byl stanoven kvalifikovaným odhadem stejně jako při předchozích posouzeních (viz lékař OSSZ, námitkové řízení ČSSZ) dnem 19. 11. 2018. Tímto dnem byla verifikována částečná progrese poruchy kinetiky levé komory srdeční. Případné stanovení vzniku invalidity do vzdálenější minulosti nemá žádné objektivní odůvodnění, protože u posuzovaného nebyla zdokumentována v hodnoceném období význam. symptomatologie stran progrese kardiálního postižení (viz podrobně všechny dostupné zdokumentované zápisy při kontrolách u odborných lékařů resp. kardiologů výše a subj. stesky posuzovaného). Zdůrazňovaná únavnost je subjektivního charakteru a není specifickým příznakem kardiálního postižení, je spojena především s přirozeným stárnutím organismu.“ Posudková komise, jak je uvedeno, měla k dispozici průběžné lékařské zprávy M.K. z interní ambulance s kardiologickým zaměřením z Nemocnice Tábor. Obsah těchto zpráv ze dnů 21. 4. 2009, 17. 4. 2012, 4. 3. 2012, 27. 1. 2015, 20. 10. 2015, 9. 10. 2018 a 28. 1. 2019 neodůvodňuje dle posudkové komise případné stanovení vzniku invalidity do vzdálenější minulosti. Zjednodušeně řečeno, doložená lékařská dokumentace neobsahuje žádné objektivní skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné stanovit den vzniku invalidity k dřívějšímu datu. To, že žalobcův stav se zhoršoval průběžně je nezpochybnitelné, shromážděné podklady však ve vztahu k datu vzniku invalidity neumožňují stanovení dřívějšího data, neboť nedokumentují skutečnosti, pro které by tak bylo možné učinit.

22. Krajský soud má z posudku posudkové komise MPSV za zjištěné, že pokles pracovní schopnosti žalobce činí 35 % a ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalobce byl invalidní v prvním stupni, stejně tak nemá jakýchkoli pochyb o stanoveném dni vzniku invalidity – 19. 11. 2018. Posudková komise vzala v úvahu veškeré podklady lékařské dokumentace zdravotního stavu žalobce. V projednávané věci soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkových závěru. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 53 Ad 7/2019 23. K hodnocení posudku posudkové komise MPSV soud uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. Z rozhodnutí se v souladu s provedeným posudkem MPSV podává stav žalobce co do otázek spjatých s okamžikem vzniku invalidity zcela jednoznačně a přezkoumatelně. V rámci žaloby samotné neuvedl žalobce žádných dalších skutečností, které by svědčily opačnému závěru. Z uvedených důvodů napadené rozhodnutí v soudním řízení obstálo.

24. Na základě shora uvedeného zhodnotil krajský soud žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, té nelze podle § 60 odst. 2 s. ř. s. náhradu nákladů řízení přiznat. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 21. října 2019 Mgr. Bc. et Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.