53 Az 2/2018

Rubrum

č. j. 53 Az 2/2018 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou ve věci žalobce: X, narozen X státní příslušnost Ukrajina bytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j. OAM-612/ZA-ZA11-PO6- 2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 29. 10. 2018 se žalobce domáhá soudního přezkumu shora označeného rozhodnutí, kterým mu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nebyla udělena mezinárodní ochrana.

2. Žalobce napadené rozhodnutí označil za nezákonné a nepřezkoumatelné. Správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, v rozporu s tím bylo celé řízení 2 53Az 2/2018 jednostranné a neobjektivní. Žalovaný postupoval nezákonně, porušil zásady a principy činnosti správních orgánů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje žalobce za nedostatečné a namítá chybný výklad zákona.

3. Informace použité žalovaným považuje žalobce za neaktuální, ačkoli žalovaný je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Žalobci na Ukrajině hrozí reálné nebezpečí a vážné ohrožení života či lidské důstojnosti z důvodu válečného konfliktu v zemi. Je zde rovněž problém s dodržováním lidských práv. Žalobce se obává o svůj život, bezpečnostní situace se přitom zhoršuje, neustále umírají lidé.

4. Mezinárodní organizace Amnesty International (dále též „AI“) zveřejnila nové informace o mučení zajatců a vraždách, čehož se dopouštějí obě strany účastnící se konfliktu v Donbasu.

5. Dne 28. 12. 2018 žalobce doplnil žalobu o důkaz, azbukou psanou kopii jmenného seznamu, ve které je žalobce jmenovitě uveden jako osoba vyzvaná, aby se dostavila na základě mobilizační výzvy k odvodu. Současně žalobce doplnil, že dne 26. 11. 2018 byl na Ukrajině vyhlášen válečný stav, čímž se vyostřila situace na celé Ukrajině, která je velmi nestabilní a nepředvídatelná. Prohlášení a zprávy Ministerstva vnitra, které nedokáže na situaci pružně reagovat, považuje žalobce za zkreslené. Žalobce si je vědom, že strach z nástupu na vojenskou službu nezakládá nutně důvod k udělení mezinárodní ochrany, nicméně je třeba posoudit jednotlivé žádosti individuálně, s ohledem na konkrétní okolnosti. Ty jsou u žalobce natolik závažné, že je jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany důvodná.

6. Žalovaný v rámci svého vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný v prvé řadě popírá oprávněnost žalobcových námitek, napadené rozhodnutí nepovažuje za nezákonné. Byl zjištěn skutečný stav věci, byly opatřeny veškeré podklady, případ byl posuzován ve všech souvislostech, včetně aktuálních informací, přesto však správní orgán nezjistil důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Tvrzeným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany je snaha o legalizaci pobytu v ČR, obava z odvodu do ukrajinské armády a špatná ekonomická situace na Ukrajině. Důvody uváděné žalobcem nejsou azylově relevantní. Přes obecně formulovanou námitku žalobce žalovaný konstatuje, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. V předmětném řízení ležela povinnost tvrzení na žalobci. Ten měl možnost uvést veškeré důvody pro udělení mezinárodní ochrany, případně včetně dokladů na doložení svých tvrzení, což neučinil. K hrozbě reálného nebezpečí z důvodu ozbrojeného konfliktu na Ukrajině se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud v tom smyslu, že tento nelze považovat za konflikt totální, navíc na Ukrajině existuje institut vnitřního přesídlení. Institutem mezinárodní ochrany nelze nahrazovat jiné formy pobytu, resp. legalizovat žalobcův pobyt v ČR za účelem pracovní činnosti. Výjimečné okolnosti v případě žalobce seznat nelze. Žalovaný se nedomnívá, že by postupem správního orgánu byla porušena relevantní zákonná ustanovení. V podrobnostech žalovaný odkazuje na napadené rozhodnutí a správní spis.

7. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil následující pro věc rozhodné skutečnosti.

8. Dne 13. 7. 2018 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR (dále též „žádost“). Z předávacího protokolu z téhož dne se podává, že žalobce přicestoval do ČR přes Polsko a je s ním vedeno řízení ve věci správního vyhoštění; výsledek bezpečnostní prověrky žalobce v systémech Policie ČR byl pozitivní. Dne 18. 7. 2018 žalobce poskytl údaje Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 53Az 2/2018 k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Zde mj. uvedl, že je ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání, hovoří rusky a ukrajinsky a není členem žádné politické strany či skupiny. Je ženatý, má dvě děti, dcera pracuje v K., syn pobývá na pracovní vízum v ČR za účelem přivýdělku v době univerzitních prázdnin. Žalobce má bydliště v Ž. o., městě K. Na Ukrajině byl naposledy v lednu 2018, jedná se o jeho první cestu mimo vlast, přicestoval autobusem přes Polsko, kde získal pracovní vízum. Jinde o mezinárodní ochranu nežádal. Žalobce je zdráv, důvodem jeho žádosti je válka na Ukrajině. Dostal dvě povolání do armády a nechce jít bojovat. Dále jde o ekonomickou situaci. Žalobcovi kamarádi také válčili a stát se k nim po návratu nechoval pěkně, nedostali žádné dávky apod. Původně žil žalobce v L. o., do Ž. se přestěhoval po zahájení bojů. V L. je pohřben žalobcův otec. Jiné důvody k podání žádosti o udělení mezinárodní žalobce nemá.

9. Do protokolu o pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu žalobce mj. uvedl, že k návratu do vlasti mu brání zejména ekonomická situace, pak také to, že neví, jak bude pokračovat vývoj válečného konfliktu na Ukrajině. K tomu, že byl v minulosti v ČR opakovaně zadržen při nelegální práci, žalobce uvedl, že policie jej zadržela dvakrát. Maření správního rozhodnutí si není vědom. Byl z ČR deportován na dva roky, poprvé jen na tři měsíce. Je si vědom, že má v cestovním pase výjezdní příkaz k opuštění ČR. O legální pobyt v ČR si nepožádal, jelikož získání polského pracovního víza je jednodušší. K otázce, že tak složité vyřízení víza nebude, když si jej vyřídil i žalobcův syn, žalobce sdělil, že syn si ho skutečně zařídil, pomohl mu i jeho zaměstnavatel. Nástupu do ukrajinské armády se brání, jelikož situace v ní není dobrá, stejně tak není dobrý postoj vlády k armádě. Chybí tam materiální zabezpečení. S manželkou je žalobce v telefonickém kontaktu, chtěla by získat v ČR pracovní povolení. V Ž. o. je bezpečnostní situace na střední úrovni. Žalobce se na Ukrajině živil jako podnikatel, skončil s podnikáním asi roku 2015 nebo 2016. V ČR je šest měsíců. V Polsku se mu nelíbilo, Poláci se k Ukrajincům nechovají hezky; v ČR se žalobci zalíbilo. Žádost o mezinárodní ochranu podal až po šesti měsících pobytu v ČR, neboť chtěl odjet již po první deportaci, ale než tak učinil, byl znovu zadržen a odjet nestihl. Když se dozvěděl o druhé deportaci, rozhodl se podat žádost o mezinárodní ochranu. Vyhoštění z ČR bylo rozhodným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu, žalobce doufá, že mu bude udělena. S policií, státní správou, soudy ani armádou žalobce v zemi původu problémy nikdy neměl. Po případném návratu na Ukrajinu by situace žalobce nebyla příliš dobrá, musel by začínat znovu. V zemi původu by rád změnil vládu a mentalitu lidí, kteří žijí bez cíle. Žalobcův cíl je vychovat děti a zařídit, aby žily v civilizované zemi. Jiné důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobce nesdělil. Z L. do Ž. se žalobce přistěhoval roku 1991, přiženil se tam. V L. byl žalobce naposledy roku 2014, od začátku konfliktu tam nejel. Má tam pohřbeného otce. Na podporu svých tvrzení ničeho doložit nechtěl.

10. Součástí správního spisu jsou listiny vztahující se aktuální politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině, z nichž správní orgán vycházel. Konkrétně je to Informace MZV ČR č. j. 111866/2018-LPTP ze dne 12. 6. 2018; Informace MZV ČR č. j. 110372/2018-LPTP ze dne 16. 5. 2018; ze Zprávy Freedom House – Svoboda ve světě 2018-Ukrajina, leden 2018; z Výroční zprávy Human Rights Watch 2018 ze dne 18. ledna 2018; ze Zprávy Vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině (16. srpen až 15. listopad 2017); z Informace OAMP: Ukrajina-Situace v zemi- Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby, ze dne 22. ledna 2018; z Výnosu prezidenta Ukrajiny č. 411/2016 ze dne 26. září 2016. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 53Az 2/2018 11. Žalobce byl předvolán k seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany na den 23. 8. 2018, k němuž se nedostavil.

12. Žalobou napadeným rozhodnutím nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana tak, jak je uvedeno shora. Ve vztahu k § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalobce byl v zemi původu relevantním způsobem pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Žalobce v průběhu správního řízení netvrdil ani nedoložil žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné usoudit, že žalobce byl v zemi původu azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce na Ukrajině nebyl členem žádné politické strany či skupiny, správnímu orgánu v průběhu správního řízení nesdělil ničeho, co by svědčilo o tom, že žalobce v zemi původu uplatňoval svá politická práva a svobody. Z jeho výpovědi nelze usoudit, že by žalobce byl na Ukrajině vystaven jakémukoli jednání podřaditelnému pod pronásledování. Žalobce do protokolu výslovně uvedl, že ve vlasti nikdy neměl problémy se státními úřady, soudy, policií apod.

13. Své závěry žalovaný analogicky aplikoval i na § 12 písm. b) téhož zákona, neboť ze skutečností udaných žalobcem neplyne, že by mu reálně hrozilo nebezpečí pronásledování v požadované intenzitě. Pokud jde o obavy žalobce ze vstupu do ukrajinské armády a neochotu bojovat, tyto nemohou být samy o sobě relevantním azylovým důvodem, zejména pokud se tato povinnost týká všech obyvatel země bez ohledu na jejich rasu, národnost, politické přesvědčení či náboženské vyznání. Branná povinnost je zcela legitimní občanskou povinností, nemůže se bez dalšího jednat o jednání označitelné za pronásledování. Správní orgán nezjistil, ani žalovaný sám neuvedl, že by případný výkon vojenské služby měl být vůči němu uplatněn diskriminačně. Žalovaný rovněž pojednal o principu, na základě něhož je na Ukrajině vykonávána vojenská a základní vojenská služba. Částečná mobilizace související s vyhrocením situace na jihu a východě Ukrajiny se týkala pouze občanů dobrovolně projevivších vůli sloužit v ukrajinských ozbrojených silách, později povolaných vojáků základní vojenské služby. Od roku 2015 nebyla na Ukrajině vyhlášena žádná další mobilizace. Obavu žalobce z odvodu do ukrajinské armády správní orgán označil za nedůvodnou. Ani ekonomické problémy v zemi původu správní orgán neshledal relevantním azylovým důvodem. Na základě zjištění správní orgán konstatoval, že od roku 2016 v zemi původu žalobce dokonce dochází ke stabilizaci situace a růstu ekonomiky. Nepříznivá hospodářská situace zasáhla velkou část obyvatel Ukrajiny bez ohledu na jejich rasu, národnost, politické přesvědčení či náboženské vyznání. Proto ani tuto skutečnost, označenou žalobcem za důvod pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nelze považovat za důvod pro udělení azylu ve smyslu shora označeného ustanovení zákona. Rovněž snaha o legalizaci žalobcova pobytu na území ČR není ve výčtu důvodů podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Správní orgán dále poukázal na zjevnou účelovost žalobcovy žádosti, a to zejména s odkazem na skutečnost, že žalovaný nepožádal o mezinárodní ochranu bezprostředně po svém příjezdu do ČR. Žádost podal až poté, co byl podruhé zadržen policií při nelegální práci, bylo mu opakovaně uděleno správní vyhoštění, vydán výjezdní příkaz a hrozilo mu nucené vycestování z ČR. Mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu je institutem výjimečným, nikoli prostředkem legalizace pobytu na území ČR. Žalovaným bylo shledáno, že žalobce nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a) a b) zákona o azylu.

14. Z povahy věci žalovaný u žalobce neshledal ani důvod pro udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 13 azylového zákona, neboť nezjistil (resp. žalobce ani netvrdil) skutečnosti, jež by aplikaci tohoto ustanovení umožňovaly. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 53Az 2/2018 15. Žalovaný neshledal ani důvod k udělení humanitárního azylu podle § 14 téhož zákona, neboť žalobce je osobou dospělou, svéprávnou, práceschopnou a byl a je schopen se o sebe postarat a vydělat si na živobytí.

16. Na základě zjištěných skutečností žalovaný uzavřel, že tyto nesvědčí ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Na základě zjištěného stavu v zemi původu a výpovědi žalobce nebylo zjištěno, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma uložením či vykonáním trestu smrti, neboť tento trest zde není povolen. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobci hrozilo v zemi původu mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Sám žalovaný do protokolu sdělil, že v zemi původu nikdy žádné problémy neměl, nebyl tam trestně stíhán. Není důvod se domnívat, že by se na tom mohlo ve smyslu § 14a zákona o azylu u žalobce po jeho návratu do vlasti cokoli změnit. Existence branné povinnosti coby občanské povinnosti na tomto závěru ničeho nemění, resp. vyhýbání se nástupu vojenské služby není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany žalobci, jak žalovaný obšírně vysvětlil. Současně s ohledem na shora uvedené žalovaný označil žalobcovy obavy z odvodu do ukrajinské armády za nedůvodné ve smyslu hrozby nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Nic nenasvědčuje ani tomu, že by žalobce mohl být po návratu do vlasti jakkoli postižen za svoji azylovou žádost v zahraničí. Žalovaný rovněž dospěl k závěru, že v zemi původu žalobce neprobíhá takový konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu podle § 14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu. Případné žalobcovo vycestování do vlasti nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky ČR.

17. Žalovaný dospěl k závěru o nesplnění podmínek udělení doplňkové ochrany žalobcem podle § 14b zákona o azylu. Nebylo prokázáno, že by byla doplňková ochrana udělena některému z rodinných příslušníků žalobce ve smyslu uvedeného ustanovení.

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

19. Soud žalobu projednal při jednání nařízeném na den 24. 4. 2019.

20. Žaloba není důvodná.

21. Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle § 13 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14 téhož zákona. Dle § 14 zákona o azylu platí, že nebude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

22. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v případě jeho vrácení do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství do státu jeho posledního trvalého bydliště, jsou důvodné obavy z hrozby nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 citovaného ustanovení a že nemůže nebo Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 53Az 2/2018 není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo zde měl své poslední trvalé bydliště. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

23. Dle § 14b odst. 1 se rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.

24. Jak je z obsahu žaloby je zřejmé, žalobce svou žádost o mezinárodní ochranu opírá primárně o tvrzení, že v zemi původu mu hrozí nebezpečí z důvodu válečného konfliktu, do něhož by se musel zapojit poté, co by byl podroben branné povinnosti. Jeho žalobní námitky lze rozdělit v podstatě do dvou skupin. První skupina míří na nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí a chybný výklad zákona žalovaným. Druhou žalobní námitkou žalobce vytýká v podstatě nedostatečně zjištěný skutkový stav, když poukazuje na nedostatečně zjištěné poměry v zemi původu žalobce, kde mu má po návratu hrozit reálné nebezpečí či vážné ohrožení života.

25. Žalobce v prvé řadě označil napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné pro vady předcházejícího správního řízení. Tuto námitku soud nepřijal. Jednak je nutno podotknout, že žalobcovo tvrzení ohledně nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je velmi obecné, povšechné a nekonkrétní. Tím nastavil správnímu soudu meze, v nichž mohl uvedenou námitku vypořádat. Nelze než konstatovat, že obecným přezkumem napadeného rozhodnutí soud tvrzené vady neshledal. Není zřejmé, že by žalovaný postupoval v rozporu s právním řádem, principy či zásadami správního řízení. Soud neshledal ani chybný výklad zákona. Co se týče odůvodnění napadeného rozhodnutí, lze je považovat za dostatečné. Žalovaný adekvátním způsobem ozřejmil důvody výroku rozhodnutí, uvedl podklady pro jeho vydání a předestřel úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. V tomto smyslu soud tvrzené pochybení neshledal.

26. Námitku nesprávně vyhodnoceného skutkového stavu spočívající v neaktuálních, tedy nedostatečně zjištěných poměrech v zemi původu, soud nepřijal. Žalobce svou námitkou vyjádřil v podstatě velmi obecný nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem, resp. s rozhodnutím žalovaného. Z napadeného rozhodnutí, potažmo ze spisového materiálu, není zřejmé, že by žalovaný provedl nedostatečné dokazování či že by skutkový stav, který byl vzat za prokázaný, neměl oporu ve spise. Soud obecným přezkumem neshledal, že by žalovaný provedl dokazování neúplně, či že by se nezabýval všemi zákonem stanovenými aspekty. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečně obsáhlé, podrobné, srozumitelné, prosto logických excesů či nepřesností. Žalobce přitom nekonkretizoval, v čem tvrzenou nepřesnost spatřuje, z čeho usuzuje na údajnou jednostrannost a neobjektivnost řízení či v jakém ohledu měl žalovaný chybně vyložit zákon. Ze spisového materiálu, resp. napadeného rozhodnutí je přitom zjevné, že žalovaný si opatřil aktuální informace o zemi původu (viz shora označené listiny vztahující se k aktuální politické a bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině, které jsou součástí správního spisu a z nichž žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel), provedl podrobné a úplné dokazování a zabýval se všemi okolnostmi, jak vyžaduje zákon. Nelze než Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 53Az 2/2018 konstatovat, že žalovaný přesně, nezpochybnitelně, obsáhle a srozumitelně vysvětlil, proč žalobci nelze udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Jsou-li předestřené námitku formulovány toliko v rovině obecného nesouhlasu s napadeným rozhodnutím, nelze úspěšně tvrdit, že dokazování bylo nedostatečné či skutková podstata nedostatečně zjištěná. Žalobci byl poskytnut prostor k uvedení tvrzení, která by případně rozšířila azylově relevantním způsobem rámec zjišťovaného skutkového stavu. V průběhu pohovoru dne 18. 7. 2018 však žalobce žádné další rozhodné důvody či skutečnosti v tomto smyslu neuvedl, ničeho nedoložil. Do protokolu žalobce toliko uvedl, že k návratu do vlasti mu brání zejména ekonomická situace a neochota splnit případnou brannou povinnost, pokud by k ní byl vyzván. Žalobce si je rovněž vědom, že v minulosti byl v ČR opakovaně zadržen při nelegální práci a poté deportován, i toho, že má v cestovním pase výjezdní příkaz k opuštění ČR, tedy že je v ČR veden jako osoba nežádoucí. O legalizaci pobytu v ČR nikdy neusiloval, zdá se mu to drahé a komplikované, žádost o mezinárodní ochranu podal až poté, co se dozvěděl o druhé deportaci. Vyhoštění z ČR bylo rozhodným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu, žalobce řekl, že doufá, že mu bude udělena. Žalobce v podstatě deklaroval touhu žít v ČR, kde se mu líbí více než v Polsku. Se státními orgány na Ukrajině žádné problémy neměl a nemá. Jiné důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobce nesdělil, na podporu svých tvrzení ničeho doložit nechtěl. K seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany se nedostavil.

27. Soud považuje za zjevné, že žalobce neuvedl žádný azylově relevantní důvod. Co se týká případné branné povinnosti, žalobce vyslovil spíše obecnou obavu o to, jak bude v tomto směru postupovat ukrajinská vláda, při pohovoru nedoložil, že je po něm branná povinnost vyžadována. Takto učinil až doplněním žaloby dne 28. 12. 2018, kdy doložil třístránkovou kopii velmi špatné kvality obsahující seznam jmen v azbuce, na které má být také žalobcovo jméno. Z kopie ovšem nelze seznat, o jaký jmenný seznam se jedná, zda je tento seznam aktuální či oficiální.

28. Soud při jednání požádal tlumočnici z ruského jazyka o překlad žalobcem předložených listin, pro ověření, zda se na tomto seznamu nachází osoba stejného jména jako žalobce. Tlumočnice soudu po nahlédnutí do předmětných listin soudu sdělila, že se jedná o noviny vydávané ve městě K., konkrétně výtisk ze dne 3. 7. 2015. Tento výtisk obsahuje jmenný seznam, jemuž předchází informace, že se jedná o upozornění pro osoby jsoucí v záloze. Dále je zde informace o tom, že osoby uvedené ve jmenném sezamu se mají dostavit dne 9. 7. 2015 na vojenskou správu města K. a pro upřesnění osobních údajů si přinést občanský průkaz a vojenskou knížku. Dle protokolu o výslechu je na třetí předložené listině uvedeno jméno M. I. A., rok narození X. Nejedná se tedy o seznam osob povolaných do vojenské služby, vyjmenované osoby jsou toliko vyzývány, aby se dostavily na vojenskou správu s patřičnými doklady pro upřesnění osobních údajů. Navzdory řečenému soud podotýká, že žalobce s uvedenou osobou bezpečně identifikovat pouze podle jména nelze, neboť seznam neobsahuje další identifikační údaje, např. celé datum narození. Ve jméně žalobce také absentuje patronymum (otčestvo) A., které je uvedeno u osoby zanesené ve jmenném seznamu.

29. Tvrzenou povinnost žalobce nastoupit na vojenskou službu vyvrací rovněž do správního spisu založený Výnos prezidenta Ukrajiny č. 41/2016 ze dne 26. 9. 2016, o propouštění do zálohy, z něhož se podává, že bylo rozhodnuto o propuštění do zálohy vojáků podléhajících odvodu během mobilizace, povolaných při třetí fázi částečné mobilizace, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 53Az 2/2018 s výjimkou těch, kteří chtějí ve vojenské službě pokračovat. K tomu soud poznamenává, že od roku 2015 žádná mobilizace nebyla na Ukrajině vyhlášena.

30. Žalobce jednak v žalobě obecně tvrdí, že informace žalovaného jsou neaktuální a jednak že mu na Ukrajině hrozí z důvodu válečného konfliktu reálné nebezpečí. Z napadeného rozhodnutí a spisového materiálu je však zřejmé, že žalovaný posoudil rizika plynoucí z případného ozbrojeného konfliktu dostatečně, a to i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce, a toto neshledal. K rozhodování si rovněž opatřil potřebné shora označené podklady, které lze stěží označit za neaktuální. Žalobce se k těmto podkladům mohl vyjádřit před vydáním napadeného rozhodnutí, případně mohl předložit další důkazy na podporu svých tvrzení, což však neučinil. Co se týče zjištěného skutkového stavu, žalovaný se ozbrojeným konfliktem na Ukrajině zabýval velmi podrobně. V prvé řadě tak učinil na straně 4-7 napadeného rozhodnutí ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu, kde v podstatě vyvrátil tvrzenou obavu žalobce z možného nástupu do ukrajinské armády v tom smyslu, že taková obava nemůže být sama o sobě důvodem k udělení azylu podle § 12 písm. b) či dle § 14 a odst. 1 a 2, neboť se týká všech obyvatel země bez ohledu na národnost, rasu, náboženské vyznání či politické přesvědčení. Žalovaný rovněž vysvětlil, že branná povinnost je legitimní občanskou povinností, vůči žalobci by nebyla uplatněna diskriminačně, nelze ji vnímat jako pronásledování, a není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, byť by byla dezerce trestná. Žalovaný rovněž označil dokumenty, na základě kterých je možno žalobcovu obavu z případné mobilizace považovat za nedůvodnou. Z nich je patrné, že v průběhu roku 2016 byli do zálohy propuštěni všichni mobilizovaní vojáci povolaní během třetí fáze částečné mobilizace, zůstat měli jen ti, kteří vyjádřili vůli pokračovat ve vojenské službě, což se podává mj. z Výnosu prezidenta Ukrajiny č. 411/2016 ze dne 26. září 2016, který je součástí správního spisu. Soud považuje za zjevné a žalovaným náležitě odůvodněné a prokázané, že žalobcova obava z mobilizace či branné povinnosti je zcela lichá.

31. Z napadeného rozhodnutí ani ze správního spisu, resp. z informací žalobcem poskytnutých správnímu orgánu při pohovoru do protokolu se nepodává, že by žalobci hrozilo na Ukrajině „reálné nebezpečí a vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu válečného konfliktu v zemi“, jak žalobce namítá. Z jeho výpovědi neplyne, že by byl na Ukrajině vystaven jakémukoli jednání podřaditelnému pod pronásledování z jakýchkoli azylově relevantních důvodů, žalobce navíc v rámci pohovoru výslovně uvedl, že ve své vlasti nikdy neměl problémy se státními orgány. Žalobce neoznačil ani v tomto případě žádný konkrétní podklad či informaci obsaženou v něm za neaktuální, konkrétněji se vůči nim nevymezil, pouze konstatoval jejich neaktuálnost. Povinnost tvrzení má přitom ve věcech mezinárodní ochrany zásadní význam. K možnosti doložit doklady při pohovoru žalobce rovněž sdělil, že nic doložit nechce, neuvedl ani žádné další skutečnosti, které by měl vzít správní orgán do úvahy při posuzování jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, opatřil si aktuální informace o zemi původu, výčet podkladů tyto informace obsahující je uveden na straně 3 napadeného rozhodnutí. Obsah uvedených podkladů pak žalobce velmi podrobně vztáhl na žalobcův případ. Jedná se ponejvíce o dokumenty datované rokem 2018, tedy ve vztahu k napadenému rozhodnutí naprosto aktuální. Za takové situace soudu opět nezbývá než uvedený spisový materiál, resp. napadené rozhodnutí podrobit obecnému přezkumu, z něhož lze dovodit toliko aktuálnost uvedených dokumentů. Žalobce nekonkretizoval, který z uvedených podkladů, resp. jaká z informací z nich získaných a v napadeném Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 53Az 2/2018 rozhodnutí použitých je neaktuální, neuvedl, v čem by měla ona neaktuálnost spočívat. Žalobcova námitka ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu je tedy nepřijatelná.

32. Co se týče zbylých azylových důvodů, žalobce se těchto důvodů nedovolává. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že udělení azylu podle § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny nelze aplikovat, neboť není nikdo, s kým by se žalobce ve smyslu tohoto ustanovení sloučil, jeho rodina žije na Ukrajině.

33. Co se týče potenciálního nebezpečí, které by žalobci mohlo na Ukrajině hrozit z důvodu vnitřního ozbrojeného konfliktu, soud ani tuto námitku nepřijal. Z napadeného rozhodnutí je zjevné, že žalovaný řádně posoudil rovněž azylové důvody ve smyslu § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, viz strana 7- 11 napadeného rozhodnutí. V případě žalobce nelze shledat důvod pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, neboť žalobce toliko obecně tvrdí reálného nebezpečí a ohrožení života, ale neuvádí žádné důvody, pro které by bylo možné o této formě mezinárodní ochrany uvažovat. Jak žalovaný uvedl na straně 7 napadeného rozhodnutí, nebyly zjištěny sociální, ekonomické, zdravotní či jiné důvody pro udělení této formy mezinárodní ochrany.

34. K obdobnému závěru je nutné dojít i v případě doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť nebylo zjištěno, že žalobci by v zemi původu hrozila vážná újma. Jak uvádí žalovaný, ze zjištěných skutečností neplyne, že žalobci by hrozilo po návratu do země původu mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Žalobci nebyl rovněž uložen trest smrti a ani nehrozí jeho uložení. V tomto smyslu se žalovaný rovněž vyjádřil k obavám žalovaného z možného nástupu do ukrajinské armády, které byly shledány nedůvodnými, jak již bylo vysvětleno shora. Žalovaný velmi obsáhle posuzoval otázku, zda v případě návratu do vlasti žalobci nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu (viz str. 10 napadeného rozhodnutí). S odkazem na relevantní podklady rozhodnutí žalovaný řádně objasnil, že situace na Ukrajině je relativně stabilizovaná a klidná, pod kontrolou centrální vlády, s výjimkou východní části. Žalobce ovšem bydlí v severní části střední Ukrajiny (Ž. o.), takže se ho takové nebezpečí netýká. Skutečnost, že před rokem 1991, tedy dlouho před vypuknutím konfliktu, žalobce v L. bydlel, je ve vztahu k azylovým důvodům irelevantní. Navíc v konfliktních oblastech Ukrajiny žalobce zjevně nemá ani rodinné vazby, je tam pouze pohřbený jeho otec, jiné vazby tam žalobce nemá, jak bylo sděleno při pohovoru. Není zde tedy žádný důvod, proč by se měl žalobce po návratu na Ukrajinu vrátit právě do bezpečnostně problematických částí Ukrajiny. Žalovaným bylo správně zjištěno, že podle jím získaných informací o zemi původu i podle tvrzení žalobce je situace v místě jeho bydliště zcela stabilní, nevykazuje známky bezpečnostních rizik. O tom svědčí i skutečnost, že žalobce v této oblasti ponechal svou ženu, přičemž sám o žádných bezpečnostních rizicích nehovořil. Nelze než usoudit, že v zemi původu žalobce neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možné ve vztahu k žalobci považovat za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Vycestování žalobce rovněž není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

35. Nelze ani uvažovat o udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu, neboť zde není osoby, se kterou by se mohl žalobce ve smyslu tohoto ustanovení sloučit.

36. Soud v souladu se žalovaným podotýká, že nelze pominout účelovost žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Jak již bylo naznačeno shora, žádost o mezinárodní ochranu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 53Az 2/2018 žalobce podal až po šesti měsících pobytu v ČR, tedy poté, co byl podruhé zadržen policií pro neoprávněný pobyt a bylo mu opětovně uděleno správní vyhoštění, tedy mu reálně hrozilo vycestování z ČR. Místo vycestování se žalobce dostavil k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Neučinil tak bezprostředně poté, co k tomu měl příležitost, tedy neprodleně po vstupu do ČR, jak vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozhodnutí ze dne 9. 2. 2006. čj. 2 Azs 137/2005). Z chování žalobce lze usoudit, že usiluje pouze o legalizaci svého dalšího pobytu v ČR nepřijatelným „alternativním“ způsobem, ačkoli by tak mohl učinit prostřednictvím žádosti o pobytové oprávnění, což bez objektivních důvodů neudělal.

37. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnul.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. dubna 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 11 53Az 2/2018 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.