54 A 1/2018

Rubrum

č. j. 54 A 1/2018- 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: X, narozený X, bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Dvořákem, sídlem Krajinská 31, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUJCK 1155/2018 ze dne 3. 1. 2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 54 A 1/2018

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím Městského úřadu Trhové Sviny ze dne 30. 10. 2017 č. j. PRA/1456/17/Ba/41-27 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce ve výroku I. uznán vinným ze spáchání přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „přestupkový zákon“), kterého se dopustil tím, že dne 8. 4. 2017 v době mezi 14:55 hod. a 15:25 hod. v Borovanech v Zahradní ulici v domě č. p. 441 úmyslně neuposlechl výzvy zasahujícího policisty „Jménem zákona Vás vyzývám, přestaňte nás slovně napadat a podrobte se lékařskému ošetření“ a dále „Jménem zákona Vás vyzývám, uposlechněte pokynů této výzvy, jinak bude proti Vám užito donucovacích prostředků“, čímž úmyslně neuposlechl výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci. Dále byl žalobce výrokem II. tohoto rozhodnutí uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 2 písm. a) přestupkového zákona, kterého se dopustil tím, že dne 8. 4. 2017 v době mezi 14:55 hod. a 15:25 hod. při převozu záchrannou službou z Borovan do nemocnice v Českých Budějovicích v opilosti úmyslně vyhrožoval přítomnému policistovi slovy „Pořídím si „devítku“ a střelím ti to mezi oči“ a následně slovy „Ne, pořídím si kulovnici a napálím ti to mezi oči“, čímž úmyslně narušil občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví. Výrokem III. prvostupňového rozhodnutí byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 8. 4. 2017 v době mezi 14:55 hod. a 15:25 hod. při převozu záchrannou službou z Borovan do nemocnice v Českých Budějovicích v opilosti úmyslně křičel na lékaře záchranné služby a přítomného policistu „Jděte do prdele“ a následně slovy „parchante“, čímž úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním. Za spáchání výše uvedených přestupků byla žalobci výrokem IV. uvedeného rozhodnutí uložena pokuta podle § 11 odst. 1 písm. b) a § 12 odst. 1 a 2 a § 49 odst. 4 přestupkového zákona ve výši 3 000 Kč a výrokem V. mu byla uložena povinnost uhradit náklady přestupkového řízení stanovené vyhláškou č. 231/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb., ve výši 1 000 Kč.

2. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 15. 11. 2017 blanketní odvolání, které na výzvu doplnil podáním ze dne 5. 12. 2017. O tomto odvolání rozhodl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 3. 1. 2018 č. j. KUJCK 1155/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a výrok I. prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, kterého se dopustil tím, že dne 8. 4. 2017 v době mezi 14:55 hod. a 15:25 hod. v Borovanech v Zahradní ulici v domě č. p. 441 úmyslně neuposlechl výzvy zasahujícího policisty „Jménem zákona Vás vyzývám, přestaňte nás slovně napadat“ a dále „Jménem zákona Vás vyzývám, uposlechněte pokynů této výzvy, jinak bude proti Vám užito donucovacích prostředků“, čímž úmyslně neuposlechl výzvu úřední osoby při výkonu její pravomoci. Na základě § 90 odst. písm. a) správního řádu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 54 A 1/2018 žalovaný výrok III. prvostupňového rozhodnutí zrušil a řízení v této části zastavil. Na základě § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu žalovaný výrok IV. změnil tak, že za spáchání přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Na základě § 90 odst. 6 správního řádu žalovaný výrok II. a V. prvostupňového rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 26. 2. 2018 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného.

4. Ve své žalobě žalobce uvádí, že se rozhodnutími správních orgánů I. a II. stupně cítí poškozen a zkrácen na svých právech. Ohledně přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona žalobce tvrdí, že policisté zasahující u něj v domě postupovali v rozporu se zákonem, s ústavními zákony, s Evropskou úmluvou o lidských právech a se stanovisky Evropského soudu pro lidská práva, a nemohou být proto chráněni z titulu své funkce. Žalobce tvrdí, že policisty sice skutečně slovně napadal, ale až poté, kdy byl vyzván, aby se podrobil ošetření, že jinak bude použito donucovacích prostředků, a pokud je slovně napadal v době, kdy proti němu zakročovali v rozporu se zákonem o policii, měl správní orgán správnost postupu policie posoudit jako předběžnou otázku. Žalobce je přesvědčen, že ačkoliv neuposlechl výzvy úřední osoby, ta nejednala v rámci výkonu své pravomoci a žalobcovy výroky proto nemohly porušit zájem na zajištění povinnosti respektovat výzvy a pokyny policie při plnění jejích úkolů. Žalobce má za to, že nebyly naplněny materiální znaky přestupku a nesouhlasí s tím, aby byl z tohoto přestupku uznán vinným.

5. Ohledně přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 2 písm. a) přestupkového zákona žalobce uvedl, že nelze oddělovat jednotlivé části jeho jednání. Policisté dle jeho tvrzení jednali v rozporu se zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), s Evropskou úmluvou o lidských právech a s Ústavou České republiky. Své výroky žalobce pronesl za situace, kdy byl odvozem do nemocnice donucován k ošetření, byl v poutech a připoután na lůžko, při naprosté fyzické nemohoucnosti a při utrpěném zranění. Jeho výroky prý mají být posuzovány nejen vzhledem k tomu, za jaké situace byly vysloveny, ale i s ohledem na to, zda mohly být vysloveny a vnímány jako vážně míněné. Fyzickou obranu proti nezákonnému postupu policie by dle tvrzení žalobce bylo možno posoudit jako nutnou obranu, a tím spíše mají být jeho výroky posuzovány jako výroky člověka, který je zbaven svobody jak fyzické, tak rozhodovací. Žalobce dále uvedl, že přestupku se nedopustil v opilosti, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Dle jeho tvrzení skutečně dopoledne pivo pil, a to dvě desetistupňová piva, nepil však bezprostředně před jízdou. Proto je naprosto vyloučeno, aby byl alkoholem ovlivněn, neboť alkohol byl již z krve odbourán. Pokud by teoreticky alkohol byl přítomen v krvi v době, kdy s ním policie jednala, což však nebylo prokázáno, nemohlo množství alkoholu v krvi v žádném případě dosáhnout množství jedné promile. Je přitom prý stanoveno lékaři a mnohokrát judikováno, že v případě aktivní činnosti člověka jsou jeho ovládací schopnosti ovlivněny až hranicí jedné promile alkoholu v krvi. Chování žalobce bylo zcela zřejmě ovlivněno zraněním hlavy a nelze jím prokazovat ovlivnění alkoholem. II. Vyjádření žalovaného Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 54 A 1/2018 6. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 26. 3. 2018 plně odkázal na napadené rozhodnutí, kde byl dostatečným způsobem popsán způsob rozhodnutí a vypořádány námitky vznesené žalobcem v odvolání.

8. K výroku I. uvedl, že žalobce vulgárně nadával již bezprostředně po dopravní nehodě, jak uvedl svědek V. Na základě výpovědi tohoto svědka, který potvrdil zranění žalobce na hlavě, byl přivolán lékař, který chtěl žalobce vzhledem ke zranění ošetřit, což žalobce odmítl a choval se agresivně. Poté následovala výzva policie k podrobení se ošetření a ukončení slovního napadání, kterou žalobce nerespektoval. V rámci odvolacího řízení bylo dovozeno, že policie nebyla oprávněna vyzývat žalobce k povinnosti nechat se ošetřit. Pokud však šlo o výzvu k ukončení slovního napadání, byl výrok o uznání žalobce vinným z tohoto přestupku potvrzen. Ze spisu je zřejmé, že protiprávního jednání (urážek, používání vulgarit, slovní napadání) se žalobce dopouštěl i před výzvou k ošetření od okamžiku kontaktu policie a zdravotníků se žalobcem.

9. K argumentaci žalobce ohledně nutné obrany žalovaný odkázal na text Vladimíra Mikuleho v publikaci Správní právo: „Všeobecně lze předpokládat, že nutná obrana je přípustná, jestliže např. do osobní svobody občana zasahuje úřední osoba, do jejíž pravomoci zásahy takového druhu vůbec nepatří, anebo taková osoba, do jejíž pravomoci sice takové zásahy patří (např. policista), v konkrétním případě však pro takový zásah chybí jakékoliv zákonné zmocnění (např. zásah je odůvodněn výlučně osobními zájmy). Zdá se, že tu lze navodit úzkou obsahovou souvislost s pojetím úřední osoby ve smyslu ust. § 127 TrZ (dříve „veřejného činitele“): nutná obrana není přípustná, pokud ten, kdo zasahuje, je úřední osobou, protože používá svěřené pravomoci.“ (MIKULE, Vladimír. Kapitola XLI. Ochrana proti zásahům, které nejsou rozhodnutím. In: ČEBIŠOVÁ, Taisia, HENDRYCH, Dušan, KOPECKÝ, Martin, MIKULE, Vladimír, POMAHAČ, Richard, PRÁŠKOVÁ, Helena, STAŠA, Josef, VOPÁLKA, Vladimír, Správní právo – Obecná část. 8. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s.

671. ISBN 978-80-7179-254-3). Výzvu učinila osoba k tomu oprávněná (policista ve službě), výzva k ukončení daného protiprávního jednání byla přiměřená s ohledem na § 11 zákona o policii a směřovala k ukončení protiprávního jednání ze strany žalobce.

10. K námitkám žalobce ohledně výroku IV. žalovaný uvedl, že k žalobcem rozporovanému stavu opilosti, byla opilost žalobce prokázaná jednak výpověďmi svědků a jednak i listinnými důkazy založenými ve spise. Skutečnost, že bylo prokázáno požití alkoholu má význam pro posouzení příčetnosti žalobce a zákon nestanoví, že by bylo nutno dosáhnout hranice jedné promile alkoholu v krvi. Jak již bylo uvedeno, není možné výhrůžku újmou na zdraví považovat za nutnou obranu ani jednání v krajní nouzi. Pronesené výhrůžky značnou měrou překročily hranici pouhé nevhodnosti a žalovaný má materiální znak přestupku za jednoznačně naplněný, a to i přes okolnosti, za kterých k pronesení výhrůžek došlo. I v případě nesouhlasu žalobce s policejním zákrokem nelze pronášet předmětné výhrůžky a považovat je za přípustné a vylučující protiprávnost. III. Stručný obsah správního spisu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 54 A 1/2018 11. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

12. Ve správním spisu bylo založeno oznámení o přestupku Policie ČR ze dne 28. 4. 2017 č. j. KRPC-57264-5/PŘ-2017-020116-ŠTO, úřední záznam Policie ČR o výpovědi žalobce ze dne 28. 4. 2017, úřední záznam Policie ČR o průběhu událostí ze dne 8. 4. 2017, z něhož vyplývá, že žalobce hlídku policie a přítomného lékaře rychlé záchranné služby začal slovně urážet, odmítal lékařské ošetření i případný podpis na revers o odmítnutí ošetření, popsány jsou rovněž výhružky policistovi přítomnému při převozu žalobce do nemocnice. Dále je ve spise založen opis z evidence přestupků žalobce, ve kterém nejsou evidovány žádné přestupky. Úřední záznam Policie ČR o podání vysvětlení svědka J.V. ze dne 11. 4. 2017, úřední záznam Městského úřadu Trhové Sviny ze dne 29. 5. 2017 č. j. PRA/1456/17/Ba/41-2, podle kterého se lékař záchranné služby MUDr. B., ani zasahující policista prap. M.K., necítili jednáním žalobce osobně uraženi a nehodlali jej řešit prostřednictvím podání návrhu na projednání přestupku. Podle úředního záznamu Městského úřadu Trhové Sviny ze dne 7. 6. 2017 č. j. PRA/1456/17/Ba/41-4 byl dle sdělení Policie ČR, dopravního inspektorátu v Českých Budějovicích, žalobce při dopravní nehodě dne 8. 4. 2017 v době kolem 15. hodiny viditelně pod vlivem alkoholu, odmítl dechovou zkoušku na alkohol a nesouhlasil s vydáním zajištěné krve pro zjištění výše hladiny alkoholu nebo jiné návykové látky v krvi, úřední záznam o průběhu celé události ze dne 10. 4. 2017 č. j. KRPC-57246-4/PŘ-2017-020106-PZ, vyhotovený zasahujícím policistou prap. M.K., který rovněž obsahuje informaci, že žalobce začal ihned lékaře a policisty urážet, odmítal lékařské ošetření a případný podpis na revers o odmítnutí ošetření.

13. Ve spise je dále obsažen příkaz o uložení pokuty za přestupek Městského úřadu Trhové Sviny ze dne 5. 6. 2017 č. j. PRA/1456/17/Ba/41-5, kterým byl žalobce uznán vinným ze stejných přestupků, jako následně v prvostupňovém rozhodnutí. Proti tomuto příkazu o uložení pokuty za přestupek podal žalobce odpor, čímž byl příkaz o uložení pokuty za přestupek zrušen a bylo dále pokračováno ve správním řízení.

14. Ústní jednání ve věci se konalo dne 23. 8. 2017, kdy byli vyslechnuti svědci prap. M.K. (zasahující policista) a P.V. (soused žalobce). V ústním jednání bylo pokračováno dne 15. 9. 2017, kdy byli vyslechnuti svědci J.G. (zdravotní sestra rychlé záchranné služby) a V.R. (řidič sanitky), a byl proveden důkaz listinou – úředním záznamem Policie České republiky, obvodní oddělení Lišov, ze dne 22. 4. 2017, č. j. KRPC-57246-10/PŘ-2017- 020106-PZ, o podání vysvětlení žalobcem, kde žalobce mimo jiné uvádí, že od nárazu do stojícího osobního automobilu si nic nepamatuje a nedokáže vysvětlit, jak se nehoda stala. Nedal souhlas s vydáním zajištěné krve a dále sdělil, že se od svého syna dozvěděl, že ošetřující lékař v nemocnici provedl orientační dechovou zkoušku s pozitivním výsledkem.

15. Dále byla dne 2. 9. 2017 jako svědkyně vyslechnuta I.J., manželka žalobce. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce nedal souhlas k nahlédnutí do jeho zdravotní dokumentace.

16. Ze shora uvedeného spisového materiálu vyplývá, že dne 8. 4. 2017 žalobce jel na své Babetě a z neznámých příčin narazil do zaparkovaného auta VW Passat svého souseda P.V. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 54 A 1/2018 Ten se v místě nehody nacházel a uvedl, že u svého zaparkovaného vozu viděl žalobce, jak leží na zemi, krvácí z hlavy a spadl na něj moped Babeta. Pomohl mu vstát, přičemž jej však žalobce několikrát urazil, choval se agresivně a snažil se odejít z místa nehody do svého bydliště. Po několika krocích však znovu upadl na zem. Pan V. viděl krvácející zranění nad okem, proto zavolal na linku 155. Na místo dorazila hlídka Policie ČR a rychlá záchranná služba. Na zvonění a klepání na dveře nikdo nereagoval, nicméně mezitím policisté vyhledali manželku žalobce, která jim dům otevřela. Žalobce byl v kuchyni, kde si na krvácející ránu přikládal ručník. Hlídce policie i lékaři začal žalobce nadávat a odmítal ošetření. Lékařem byl poučen o možnosti odmítnout ošetření, revers však odmítl podepsat. Dle vyjádření lékaře mohlo mít zranění následky pro život a zdraví žalobce, kromě toho byl žalobce také podezřelý ze spáchání přestupku v dopravě. Z výše uvedených důvodů byl hlídkou policie vyzván: „Jménem zákona Vás vyzývám, přestaňte nás slovně napadat a podrobte se lékařskému ošetření“. Žalobce na výzvu nereagoval, proto byl vyzván s výstrahou: „Jménem zákona Vás vyzývám, uposlechněte pokynů této výzvy, jinak bude proti Vám užito donucovacích prostředků!“ Vzhledem k tomu, že žalobce kladl odpor, byla mu nasazena služební pouta. Po zajištění byl předán zdravotnickému personálu k ošetření a z místa za asistence příslušníka policie odvezen sanitou do nemocnice v Českých Budějovicích. Během převozu vyhrožoval přítomnému policistovi M.K. slovy: „Parchante. Pořídím si devítku a střelím ti to mezi oči“, a dále: „Ne, pořídím si kulovnici a napálím ti to mezi oči.“ V nemocnici v Českých Budějovicích byl žalobce předán zdravotnickému personálu.

17. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku, a ve dvou případech z přestupků proti občanskému soužití a byla mu uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč.

18. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 15. 11. 2017 blanketní odvolání, které na základě výzvy doplnil podáním ze dne 5. 12. 2017. Ve svém odvolání označil žalobce postup Policie ČR za nezákonný, tvrdil, že nejprve byl vyzván policií, aby se nechal ošetřit, a teprve poté začal vulgárně nadávat, a neprojevil žádnou fyzickou agresivitu, pouze se nechtěl nechat spoutat a spoutání se bránil. Žalobce odkázal na Ústavu České republiky, Evropskou úmluvu o lidských právech a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a uvedl, že policisté jej neměli vyzývat ani nutit, aby se podrobil lékařskému ošetření, a postupovali proto nezákonně. Žalobce rozporoval svou opilost a vytýkal správnímu orgánu, že přezkoumal, zda bylo jeho jednání ovlivněno zraněním. Žalobce rovněž zpochybnil, že by se neuposlechnutím výzvy policie dopustil přestupku proti veřejnému pořádku, neboť k jednání došlo v jeho obydlí, kam policisté a lékař vstoupili bez jeho souhlasu, a vše bylo v soukromé sféře žalobce. Ve věci výhrůžek žalobce poukazoval na okolnosti případu, kdy byl donucován k ošetření proti své vůli a dopraven do nemocnice. Nebylo mu umožněno, aby ho v sanitce do nemocnice doprovázela manželka. Výroky pronášel při naprosté fyzické nemohoucnosti a po utrpěném zranění. Ohledně hrubých výrazů pronesených na adresu policistů a lékaře záchranné služby žalobce uvedl, že jeho jednání bylo nevhodné, avšak nebylo natolik hrubé, aby naplnilo znaky přestupku proti občanskému soužití. Vulgární nadávky vůči policistům a členům záchranné služby označil za verbální obranu nepřekračující meze nutné obrany. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 54 A 1/2018 19. Napadeným rozhodnutím žalovaný výrok I. prvostupňového rozhodnutí změnil tak, že žalobce byl uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, kterého se dopustil tím, že dne 8. 4. 2017 v době mezi 14:55 hod. a 15:25 hod. v Borovanech v Zahradní ulici v domě č. p. 441 úmyslně neuposlechl výzvy zasahujícího policisty „Jménem zákona Vás vyzývám, přestaňte nás slovně napadat“ a dále „Jménem zákona Vás vyzývám, uposlechněte pokynů této výzvy, jinak bude proti Vám užito donucovacích prostředků“, čímž úmyslně neuposlechl výzvu úřední osoby při výkonu její pravomoci. Výrok III. prvostupňového rozhodnutí žalovaný zrušil a řízení v této části zastavil a výrok IV. změnil tak, že za spáchání přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Výrok II. a V. prvostupňového rozhodnutí byl potvrzen.

20. Žalovaný souhlasil s argumentací žalobce týkající se výzvy k ošetření. Proto tuto část rozhodnutí správního orgánu zrušil, neboť dospěl k závěru, že žalobce nelze uznat vinným z předmětného přestupku ve vztahu k výzvě policie nechat se ošetřit. Výzva k povinnosti nechat se ošetřit nebyla za daných okolností přiměřená a rozhodnutí o ošetření či neošetření (případně dalším lékařském zákroku) mělo být ponechání po poučení lékařem a na rozhodnutí žalobce. Jiná situace je však u výzvy, kterou policie žalobce vyzvala k povinnosti zanechat slovního napadání přítomných osob. Žalovaný měl za prokázané, že žalobce policisty a lékaře slovně urážel ihned poté, co je uviděl, ostatně vulgárně nadával i svědkovi Vachtovi bezprostředně po dopravní nehodě. Slovního napadání nezanechal ani po výzvě, což má žalovaný za prokázané jednak svědeckými výpověďmi, a jednak to i žalobce sám připouští.

21. K námitce žalobce, že se v případě neuposlechnutí výzvy k ukončení slovního napadání nemohlo jednat o přestupek proti veřejnému pořádku, neboť policisté jednali v soukromé sféře žalobce, žalovaný uvedl, že policisté jsou úřední osobou podle § 127 trestního zákoníku, plnili úkoly ve službě, a to úkoly plynoucí ze zákona a skutečnost, že tyto úkoly, plnili v domě žalobce, nezpůsobuje, že by se mu jednalo o přestupek proti veřejnému pořádku. Druhovým objektem předmětného přestupku je respektování autority úřední osoby, zde policisty. V případě, že tato osoba učinila výzvu plynoucí z plnění povinností daných této úřední osobě, a to i z důvodů skutkových okolností, je nerespektováním výzvy narušen veřejný pořádek.

22. Ve věci vyhrožování žalovaný uvedl, že výroky byly vyřčeny úmyslně s cílem zastrašit jejich adresáta. I v případě, že žalobce nesouhlasil s postupem policie, není možné se bránit protiprávním jednáním. V dané situaci nebyly splněny podmínky pro jednání v krajní nouzi ani nutné obraně. Vyhrožování pořízením „devítky“ či „kulovnice“ a střelením mezi oči jiné osobě je jednáním značně společensky škodlivým. Jde o vyhrožování újmou na zdraví, spíše však smrtí, osobám, které se snažily žalobci (byť proti jeho vůli) pouze pomoci a zabránit možnému vzniku další škody na jeho zdraví, kterou na místě nebylo možno vyloučit. Pro posouzení protiprávnosti jednání žalobce není rozhodné, zda měl následně v úmyslu výhrůžky přímo splnit. Výhrůžky směřovaly přímo proti porušení osobní integrity člověka (zdraví, resp. života) a jejich pronesením byl porušen zájem společnosti na poklidném soužití, čili zájem na tom, aby si jednotlivci nevyhrožovali způsobením závažné zdravotní újmy ani jinak. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 54 A 1/2018 23. Opilost žalobce má žalovaný, stejně jako správní orgán prvního stupně, za prokázanou na základě svědeckých výpovědí. Ze spisu je zřejmé, že v době spáchání přestupků nebyl žalobce ve střízlivém stavu, byť skutečnost, že by byl pod vlivem alkoholu, nebyla přímo zjištěna z jeho krve či dechu, neboť to žalobce odmítl. Bylo to potvrzeno i s ohledem na každodenní zkušenost policistů či zdravotníků.

IV. Právní názor soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Podle § 47 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona se přestupku dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.

26. Podle § 127 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, je úřední osobou příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie.

27. Žalobce v žalobě uvádí, že policisty slovně napadal z toho důvodu, že se nechtěl nechat ošetřit a policie uvedla, že pokud se žalobce nenechá ošetřit, použije donucovacích prostředků. Žalobce připouští, že skutečně policisty slovně napadal, k tomu zdůrazňuje, že teprve poté, co byl vyzván, aby se ošetření podrobil, a tvrdí, že policie nejednala v rámci výkonu své pravomoci. Žalobce zpochybňuje svědectví policisty K., podle kterého začal policistům a zdravotníkům nadávat ihned poté, co je uviděl, a poukazuje na výpovědi své manželky a zdravotní sestry, ze kterých vyplývá, že jim nadával teprve poté, co jej vyzvali, aby se nechal ošetřit. Svědecké výpovědi jsou dle žalobce žalovaným chybně interpretovány případně bagatelizovány a úřední záznam policie označuje žalobce za účelový.

28. V úředním záznamu Policie České republiky, který byl vyhotoven dne 8. 4. 2017, tedy bezprostředně po události, je uvedeno, že žalobce byl při prohlídce domu zjištěn v horním patře u kuchyňské linky a nad pravé oko si přikládal mokrý ručník. Hlídku policie a přítomného lékaře ihned začal slovně urážet. Totéž je uvedeno i v úředním záznamu ze dne 10. 4. 2017. Při ústním jednání konaném dne 23. 8. 2017 svědek K. uvedl, že odvolatele našli nahoře v kuchyni, držel si ručník na hlavě, spolu s nimi vstoupili lékař a sestra, odvolatel se začal chovat odmítavě ohledně snahy o ošetření a zároveň vulgárně. Svědkyně G. při ústním jednání dne 15. 9. 2017 uvedla, že žalobce byl v patře v kuchyni schovaný, policie jej vyzvala, aby se nechal ošetřit, to bohužel nechtěl a začal nadávat policii, jim i své manželce. Svědkyně J. uvedla, že šla bezprostředně za policisty, záchranáři už vycházeli, … manžel stál ve spodním prádle a držel si ručník na čele, on nechtěl, říkal jim „běžte pryč, nikam nepojedu“. Z výpovědi svědka K. plyne, že žalobce začal vulgárně nadávat již v okamžiku, kdy je uviděl, když vstoupili do kuchyně, zatímco z výpovědi svědkyně G. A J. plyne, že začal nadávat až po výzvě, aby se nechal ošetřit.

29. K tomu soud uvádí, že pokud žalovaný vzal v úvahu všechny svědecké výpovědi a všechny okolnosti události, a výpověď svědka K. považoval za tu, která nejvěrněji zobrazuje situaci na místě, neboť je jednak opřena o úřední záznam pořízený v tentýž den bezprostředně po Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 54 A 1/2018 události, a jednak podpořena tím, že z výpovědí svědků V. a V. plyne, že žalobce vulgárně nadával již jemu v místě dopravní nehody, učinil tak žalovaný v rámci zásady volného hodnocení důkazů, své úvahy náležitě odůvodnil a s odlišnými tvrzeními svědků se řádně vypořádal. Ze spisu je zřejmé, že vstup policistů a zdravotníků do kuchyně, nadávky a výzva k ukončení slovního napadání a nechat se ošetřit se odehrály v bezprostřední časové blízkosti a svědci popsali událost tak, jak ji vnímali. Drobné odlišnosti ve výpovědích svědků ohledně časové souslednosti jednotlivých události lze vysvětlit reálnými omezeními lidské paměti a časovým odstupem od sledovaných událostí.

30. Pokud žalobce úřední záznam policie označuje za účelový, pořízený ve snaze dokladovat zákonnost postupu policie, soud uvádí, že nic nedokládá, že by tomu tak bylo, a poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 126/2015-42 ze dne 21. 1. 2016, podle kterého „Policistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoli zájem …“ Není zde také žádný důvod, proč by nebylo možné uvěřit tomu, že by policista použil na místě přímo citaci vět, které jsou v záznamu uvedeny, jak tvrdí žalobce, neboť se jedná o standardní formu policejní výzvy.

31. Soud má, stejně jako žalovaný, za prokázané, že žalobce slovně vulgárně napadal přítomné policisty a zdravotníky, neuposlechl výzvy policisty „Jménem zákona Vás vyzývám, přestaňte nás slovně napadat…“ a i po této výzvě policisty i zdravotníky dále vulgárně urážel. Neuposlechnutím výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci byly naplněny znaky skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku. Policista byl v rámci výkonu jemu svěřené pravomoci oprávněn takovou výzvu učinit a žalobce byl povinen ji uposlechnout. Je přitom nerozhodné, že byl žalobce policistou zároveň vyzván i k tomu, aby se nechal ošetřit. Tato výzva sice byla za daných okolností nepřiměřená, nicméně žalovaný správně neuposlechnutí této výzvy ze skutkové věty přestupku odstranil a za neuposlechnutí této výzvy, tudíž žalobce postihován není. To, že byly tyto dvě výzvy učiněny zároveň, nemění nic na tom, že žalobce se vzhledem k výzvě k ukončení slovního napadání protiprávního jednání dopustil, neboť ji neuposlechl.

32. V této souvislosti pak soud ještě poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 č. j. I. ÚS 263/97, podle kterého jsou občané povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným, a to zákonným způsobem. Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, ani žádná jiná právní norma nepřipouštějí, aby občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli.

33. Dle § 49 odst. 2 písm. a) se přestupku dopustí ten, kdo úmyslně naruší občanské soužití tím, že jinému vyhrožuje újmou na zdraví.

34. Ve správním řízení bylo prokázáno, a žalobce to sám potvrzuje, že při převozu záchrannou službou z Borovan do nemocnice v Českých Budějovicích vyhrožoval přítomnému policistovi slovy „Pořídím si „devítku“ a střelím ti to mezi oči“ a následně slovy „Ne, pořídím si kulovnici a napálím ti to mezi oči.“ Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 54 A 1/2018 35. Žalobce v žalobě namítá, že uvedené výroky pronesl proto, že byl přivezen do nemocnice nucen k tomu, aby se nechal ošetřit, ačkoliv chtěl zůstat ve svém domě. Výroky pronášel při naprosté fyzické nemohoucnosti a při utrpěném zranění. Nikdy nikomu žádnými zbraněmi nevyhrožoval, nebyl trestně ani přestupkově stíhán a policie nemohla mít žádné poznatky o vlastnictví jakýchkoliv zbraní. Žalobce uvádí, že správní orgán měl posoudit, zda jeho výroky mohly být vysloveny a vnímány jako vážně vyslovené. Dále žalobce uvádí, že policisté neměli právo ho proti jeho vůli zajistit, a takovým jednáním porušili zákon a zbavili ho svobody. Kdyby se bránil fyzicky, bylo by dle jeho názoru možno dokonce uvažovat o nutné obraně. Jeho výroky byly tudíž pouze nesouhlasem s policejním postupem a převozem k ošetření do nemocnice a měly by být posuzovány jako výroky člověka, který je zbaven svobody jak fyzické, tak rozhodovací. Tyto výroky nebyly protiprávní a neporušily zájem společnosti.

36. Dle názoru soudu je z obsahu spisu nepochybné, že žalobce uvedené výroky na adresu policisty pronesl. Jedná se o výhružky újmou na zdraví, resp. smrtí, a žalobce je pronesl úmyslně s cílem jejich adresáta zastrašit, čímž naplnil všechny znaky uvedeného přestupku. Ani skutečnost, že žalobce s jednáním policie nesouhlasil, jej nezbavuje odpovědnosti za jeho jednání. Stejně tak není pro vyhodnocení protiprávnosti žalobcova jednání rozhodující, zda policisté jeho převozem do nemocnice překročili či nepřekročili svou pravomoc. Zde soud znovu odkazuje na výše uvedený nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 č. j. I. ÚS 263/97, podle kterého jsou občané povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným, a to zákonným způsobem. Žalobce mohl bez jakýchkoliv pochyb vyjádřit svůj nesouhlas takovým způsobem, aniž by policistovi při tom vyhrožoval smrtí. Proti nezákonnému zásahu policie (či jiných státních orgánů) se lze bránit zákonnými způsoby, ke kterým výhružka smrtí zcela jistě nepatří. Zcela lichý je proto i příměr žalobce k institutu nutné obrany, či krajní nouze.

37. Pokud žalobce uvádí, že správní orgán měl posoudit, zda jeho výroky mohly být vnímány jako vážně vyslovené, soud poukazuje na § 353 odst. 1 trestního zákoníku, podle kterého kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Ze závěru vysloveného správními orgány je zcela nepochybné, že jejich hodnocení odpovídá požadavku žaloby, neboť byl shledán vinným ze spáchání konkrétního přestupku a nikoliv trestného činu.

38. Ani další okolnosti, na které žalobce poukazuje, nemají žádný vliv na závěr o protiprávnosti jeho jednání, a navíc byly zohledněny i při stanovování výše sankce, a to při samé spodní hranici zákonného rozpětí [za přestupek dle § 49 odst. 2 písm. d) přestupkového zákona lze uložit pokutu do výše 20 000 Kč].

39. Stejně tak polemika žalobce ohledně jeho opilosti, nemá vliv na posouzení protiprávnosti jeho jednání. Opilost se posuzuje při hodnocení subjektivní ztráty přestupku. Žalobce za své jednání odpovědný byl, neboť odpovědnosti se dle § 5 odst. 2 věta druhá přestupkového zákona nezbavuje ani ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 54 A 1/2018 z nedbalosti, požitím alkoholu nebo jiné návykové látky. O žádném limitu množství alkoholu v krvi, který by určoval hranici příčetnosti, zákon nehovoří a pokud žalobce ve své žalobě tvrdí, že „je stanoveno lékaři a mnohokrát judikováno, že v případě aktivní činnosti člověka (například řízení motorového vozidla) jeho ovládací schopnosti jsou ovlivněny až hranicí jednoho promile alkoholu v krvi“, jde o subjektivní, obecný a ničím nepodložený názor žalobce. Právní norma zákonnou hranici nestanoví ani nepřipouští.

40. Z toho, co bylo řečeno, soud uzavřel, že skutkový stav věci byl správními orgány zjištěn dostatečně a bez důvodných pochybností. Má oporu ve spise a byly z něho na základě správně použité zásady volného hodnocení důkazů vyvozeny správné závěry včetně korekce výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaným správním orgánem. Správní orgány vysvětlily, v čem spočívaly znaky skutkové podstaty přestupku, za který byl žalobce postižen. Samotný nesouhlas s postupem policie nelze řešit protiprávním jednáním, ale prostředky, které nabízí zákonná úprava. Z toho důvodu, nelze ani akceptovat vysvětlení žalobce, že policisty a ostatní přítomné pracovníky záchranné služby napadal slovně až po té, co byl vyzván, aby se podrobil vyšetření. Použití agresivních a expresivních výroků v komunikaci s lidmi bez ohledu na situaci při jaké byly použity nelze ospravedlnit. Soud neshledal v postupu správních orgánů rozpor s právními předpisy.

III. Náklady řízení

41. Na základě shora uvedených skutečností krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný a prvostupňový správní orgán postupovali v souladu s platnou právní úpravou, přičemž skutkový stav věci byl úplně a správně zjištěn. Soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost, ani nezákonnost, a proto žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť s takovým postupem vyslovili účastníci řízení souhlas.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které účelně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl úspěšný žalovaný, který žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Z toho důvodu nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 12 54 A 1/2018 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 5. září 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.