54 A 1/2022

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce: X bytem X zastoupeného advokátem Mgr. et Mgr. Igorem Nitrianským se sídlem Kostelní náměstí 16, 383 01 Prachatice proti žalovanému: Krajský úřad - Jihočeského kraje U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2022, č. j. KUJCK 3208/2022 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Vymezení věci, obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dál jen „krajský soud“) dne 17. 1. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výroku č. 1. rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru dopravy, č. j. MUST/033887/2021/OD/hla ze dne 11. 8. 2020, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. h) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se dopustil z nedbalosti tím, že dne 17. 4. 2019 řídil osobní automobil zn. Škoda Superb, RZ X, vlastník ARVAL CZ s.r.o., na pozemní komunikaci I/22 ve směru od obce Katovice na obec Střelské Hoštice, v km 76, 061 v katastru obce Střelské Hoštice začal předjíždět před ním jedoucí osobní automobil zn. BMW, RZ X, v době, kdy byl již předjížděn řidičem motocyklu zn. Yamaha, RZ X, Ing. Bc. M.H. nar. X, vlastník motocyklu A.H. nar. X, který měl jet nedovolenou rychlostí minimálně 114 - 139 km/h (stanovena znaleckým zkoumáním; v úseku dovolena nejvyšší rychlost jízdy 90 km/h) a který, aby zabránil střetu vozidel, začal intenzivně brzdit, následně dostal s motocyklem smyk a havaroval vlevo mimo pozemní komunikaci na louce (ke střetu vozidel nedošlo). Při dopravní nehodě došlo k lehkému poranění řidiče motocyklu s obvyklou dobou léčení 2 – 3 týdnů, minimálně po dobu 1 týdne s omezením v obvyklém způsobu života a vznikla dle podkladu pořízeného policisty hmotná škoda na motocyklu ve výši 150 000 Kč, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a), b a § 17 odst. 2 zákona o silniční provozu a v tomto výroku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Výše uvedeným rozhodnutím Městského úřadu Strakonice ve výroku č. 2 a 3 došlo ke změně tohoto rozhodnutí tak, že výrok 2 a 3 se z tohoto rozhodnutí vypouští, neboť o uvedeném výroku bylo již pravomocně rozhodnuto dne 15. 9. 2020.

2. Žalobce v žalobě zrekapituloval průběh řízení a vyjádřil nesouhlas se závěry, které vyslovil žalovaný. Jak vyplývá z důkazních materiálů, které jsou založeny ve spise, řidič motocyklu překročil povolenou rychlost, a to značným způsobem. To vyplývá i ze znaleckého posudku, který se vyjadřoval mimo jiné k rychlosti řidiče motocyklu a jeho vzdálenosti od vozidla žalobce. Nejvýše zjištěná hranice rychlosti motocyklu činila 139 km/h a z pohledu případného zavinění žalobce je potřeba s ohledem na zásadu „in dubio pro reo“ hodnotit, zda žalobce měl možnost tuto rychlost motocyklu odhadnout. V této souvislosti žalobce poukázal na tzv. princip omezené důvěry v dopravě, který lze vysvětlit tak, že řidič motorového vozidla může předpokládat, že ostatní účastníci provozu dodržují zákonem stanovená pravidla. To má význam pro posuzování odpovědnosti za zavinění dopravní nehody, kdy bylo zjištěno, že předjíždějící motocykl jel rychlostí převyšující povolenou rychlost, a tudíž nelze automaticky žalobce označit za viníka nehody, neboť mohl v souladu s principem omezené důvěry předpokládat, že ostatní účastníci si počínají podle pravidel silničního provozu. Podle názoru žalobce správní orgány nesprávně vyhodnotily zjištěné skutečnosti a nesprávně se s otázkou tzv. principu omezené důvěry v dopravě vypořádaly.

3. V rámci přestupkového řízení byli vyslýcháni další účastníci kolize jako svědci. Jednalo se o E.L. aj.Z.. Žalobce k tomu uvedl, že výpovědi těchto svědků se v některých podstatných otázkách značně lišily od jejich bezprostřední výpovědi učiněné po dopravní nehodě. Svědek Z. zcela odlišným způsobem popsal polohu vozidla, kdy při podání vysvětlení u policie dne 15. 7. 2019 uvedl, že vozidlo žalobce se nacházelo ze tří čtvrtin v levém jízdním pruhu a při jeho svědecké výpovědi dne 31. 3.2021 uvedl, že se nacházelo v pravém jízdním pruhu celou svou částí. Rozpor svědek vysvětlil tak, že si to pouze myslí, ale není si jistý. Bylo proto nutné při hodnocení výpovědí svědků k těmto skutečnostem přihlížet. Podle žalobce nebylo prokázáno, jak uvedl správní orgán, že se žalobce při předjíždění nejprve zařadil za OA Škoda Octavia řízenou E.L. a předním jedoucí OS zn. BMW. Toto zjištění je v rozporu s vyjádřením žalobce a vyjádřením svědkyně L. a svědka Z., z nichž vyplývá, že žalobce se při předjížděcím manévru nezařadil do pravého pruhu mezi OS Škoda a OS BMW, ale minimálně podstatnou částí vozidla (3/4) se nacházel v levém jízdním pruhu. Nelze proto souhlasit s konstatováním správního orgánu, že z výpovědí svědků bylo zjištěno, že žalobce jel v pravém jízdním pruhu a není proto jasné, proč přisvědčil správní orgán výpovědi motocyklisty a výpovědi svědka Z. a nevzal v úvahu vyjádření žalobce a svědkyně L. a svědka Z. ze dne 15. 7. 2019. Správní orgán také nehodnotil rozpor mezi vzdálenostmi uvedenými svědkem Z. a zjištěním soudního znalce. Žalobce uvedl, že nelze akceptovat závěr žalovaného, že u svědků nebyly zjištěny rozpory mezi jejich výpověďmi před policií a výpověďmi v rámci správního řízení.

4. Žalobce dále rozporoval hodnocení podkladů správního spisu. Připomněl, že správní orgán nechal zpracovat doplněk znaleckého posudku, z něhož vyplývá, že pokud by motocyklista jel rychlostí 114 km/h, ale i vyšší, měl by dostatečný prostor reagovat na danou situaci a motocykl ubrzdit. Při této rychlosti se motocyklista v době zahájení předjíždění nacházel cca ve vzdálenosti 76 metrů a tato vzdálenost je zcela dostatečnou pro reakci a zbrždění motocyklu. Žalobce se rovněž vyjádřil k otázce rychlosti, kterou již předestřel ve svém odvolání a předložené úvahy správní orgán ani žalovaný nevzali v potaz, tyto úvahy neporovnávali a nehodnotili. Znalec se mimo jiné v doplňku posudku vyjádřil k otázce, zda mohl žalobce ve zpětném zrcátku odhadnout rychlost motocyklu. Uvedl, že takový odhad je prakticky nemožný. Proto podle žalobce mu nelze klást k tíži, že se rozhodl dokončit předjížděcí manévr, případně jej zahájit. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že měl věnovat zvýšenou pozornost pohybu za ním. Žalobce si počínal racionálně a standardně.

5. Žalobce vyjádřil, že nesouhlasil s úvahou správního orgánu, že není zásadní, zda byl schopen ve zpětném zrcátku odhadnout rychlost motocyklu, neboť podstatné bylo dodržení povinnosti vyplývající ze zákona o provozu na pozemních komunikacích tj. nehrozit řidiče. Žalobce dále poznamenal, že záznam jeho vyjádření zachycený v úředním záznamu není úplně správný a přesný, což mohlo být zapříčiněno jazykovou barierou a i částečnou modifikací přítomného tlumočníka. Dále vytkl správnímu orgánu, že u něho vycházel z úředního záznamu ze dne 28. 8. 2019, a to pouze u skutečností v neprospěch žalobce a u ostatních účastníků svědků vycházel z jejich výpovědí zaznamenaných v tomto řízení a obsah výpovědí těchto osob zachycených v úředních záznamech správní orgán ignoroval. Současně vytkl správnímu orgánu, že nevyslechl žalobce samotného. Podle žalobce nemůže obstát názor nalézacího orgánu, že v daném případě je zásadní, že se žalobce nezabýval pohybem vozidel za ním. Podle žalobce je podstatné, co bylo skutečnou příčinou nehody, a to dle přesvědčení žalobce bylo jednání řidiče motocyklu.

6. Dále není správný názor žalovaného, že žalobce napadl závěry znaleckého posudku. Žalobce naopak ze zjištění a závěrů zejména rychlosti a vzdálenosti z nich vycházel. Žalovaný se s námitkami žalobce nezabýval a na ně rezignoval. Odmítl závěr správních orgánů, že mu bylo prokázáno spáchání protiprávního jednání (zavinění dopravní nehody) v souvislosti s předjížděním před ním jedoucího vozidla BMW, kdy řidič motocyklu se pohyboval v levém jízdním pruhu a předjížděl minimálně vozidlo jedoucí za vozidlem žalobce. Žalovaný se tudíž nesprávně vypořádal s námitkami žalobce, respektive se s některými nevypořádal vůbec. Nelze mu přičítat zavinění či spoluzavinění na vzniku dopravní nehody ani na způsobeném následku v podobě újmy na zdraví. Tento následek si způsobil řidič motocyklu výlučně sám. Pokud by nepřekročil značným způsobem povolenou rychlost, nebyl by nucen brzdit a mohl na situaci bez problému reagovat. Proto nelze uznat žalobce vinným ze spáchání jakéhokoliv přestupku. Proto navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

7. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Souhlasil s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Námitky žalobce nejsou v žádné části důvodné. Žalobce v žalobě setrval na svých námitkách, které uplatnil již v podaném odvolání a které žalovaný posoudil v napadeném rozhodnutí. V tomto rozhodnutí, za kterým si žalovaný stojí, jsou popsány a hodnoceny podstatné důkazy a v podrobnostech bylo rovněž odkázáno na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Pro názornost žalovaný uvedl citace z žalobou napadeného rozhodnutí. Závěrem shrnul, že nesouhlasí s tím, že by nehodnotil dostatečným způsobem podklady, případně vyvodil chybné závěry a že by ve spise byly rozpory, které by měly ovlivnit zjištěný skutkový stav.

8. Žalobce souhlasil s rozhodnutím soudu bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a konkludentně.

III. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s.ř.s.). Ve věci rozhodl soud bez nařízeného jednání podle § 51 s.ř.s., neboť s tímto postupem účastníci řízení vyslovili souhlas.

10. Žaloba není důvodná.

11. V dané záležitosti bylo zamítnuto v pořadí druhé odvolání žalobce, které podal proti rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru dopravy ze dne 11. 8. 2021, kterým byl v části jedna rozhodnutí uznán vinným spácháním přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterých se dopustil z nedbalosti tím, že dne 17. 4. 2019 řídil osobní automobil značky Škoda Superb po pozemní komunikaci I/22 ve směru od obce Katovice na obec Střelské Hoštice v km 76,61 v katastru obce Střelské Hoštice začal předjíždět před ním jedoucí osobní automobil BMW v době, kdy byl již předjížděn řidičem motocyklu Yamaha, který měl jet nedovolenou rychlostí minimálně 114 – 139 km/h (rychlost stanovena znaleckým zkoumáním; v úseku dovolena nejvyšší rychlost jízdy 90 km/h), který aby zabránil střetu vozidel, začal intenzivně brzdit a následně dostal s motocyklem smyk a havaroval vlevo mimo pozemní komunikaci na louce, kdy došlo k lehkému poranění řidiče motocyklu s obvyklou délkou léčení 2 – 3 týdny minimálně 1 týden s omezením v obvyklém způsobu života a vzniklá (podle odhadu policie) hmotná škoda na motocyklu ve výši 150 000 Kč, čímž porušil ustanovení § 4 písm. a), b) a § 17 odst. 2 zákona o silničním provozu. Toto rozhodnutí bylo vydáno poté, kdy předchozí prvostupňové rozhodnutí vydané dne 26. 8. 2020 bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 12. 2020 zrušeno a správní orgán byl zavázán provést řádný výslech svědků. Proto správní orgán nařídil ústní jednání na den 31. 3. a 4. 5. 2021, kdy byli vyslechnuti předvolaní svědci Z., L. a B. a po doplnění otázek od obviněných bylo vyžádáno doplnění znaleckého posudku, který byl správnímu orgánu dne 17. 6. 2021. Ústní jednání bylo poté nařízeno na den 30. 7. 2021, kde správní orgán zopakoval vznesení obvinění, provedl dokazování znaleckým posudkem a obvinění měli možnost se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu.

12. Žalobce v žalobě v prvé řadě odkazoval na princip omezené důvěry v dopravě, kdy odmítal odpovědnost za spáchání přestupků a poukazoval na nejvýše zjištěné hranice rychlosti motocyklu, kdy s ohledem na zásadu „in dubio pro reo“ mělo být řešeno, zda žalobce měl možnost odhadnout rychlost za ním jedoucího motocyklu. Žalobce poukázal na závěr soudního znalce, podle kterého je odhad rychlosti vozidla ve zpětném zrcátku z technického hlediska nemožný. Proto zastává žalobce názor, že správní orgány nesprávně vyhodnotily zjištěné skutečnosti a nesprávně se vypořádaly s otázkou tzv. principu omezené důvěry v dopravě.

13. Námitku soud hodnotí jako nedůvodnou. Z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí, jakož i rozhodnutí žalovaného vyplývá, že správní orgány se věcí podrobně zabývaly. Prvostupňový orgán poté, kdy mu bylo první rozhodnutí zrušeno, doplnil dokazování. Podrobně popsal nehodový děj na základě svědeckých výpovědí, o nichž neměl správní orgán důvod pochybovat i přes některé rozdíly popisu událostí, které v rozhodnutí popsal a vysvětlil. K tomu lze odkázat na stranu 11 – 16 prvostuňového rozhodnutí, jakož i 4 -6 žalobou napadeného rozhodnutí. Na základě v rozhodnutích podrobně uvedených úvah soud nemohl přisvědčit důvodnosti vznesené námitky, že by nebyly zohledněny veškeré okolnosti případu a měla být uplatněna zásada „in dubio pro reo“. Pro uplatnění této zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ soud neshledal splnění podmínek. Žalobci bylo jednoznačně sděleno obvinění z porušení konkrétních právem chráněných zájmů, které jsou vyjádřeny ve skutkových podstatách přestupků, z nichž byl žalobce uznán vinným. Žalobce rovněž nesprávně a nedůvodně argumentuje tím, že mělo být posouzeno, zda měl možnost odhadnout rychlost za ním jedoucího motocyklu, u kterého v důsledku manévru žalobce došlo k dopravní nehodě. Žalobce se dovolává principu omezené důvěry v dopravě a neakceptoval, že tato námitka byla podrobně vypořádána v prvostupňovém rozhodnutí a toto hodnocení sdílel ve svém rozhodnutí i žalovaný. Princip omezené důvěry dopravě neznamená, že při porušení pravidel silničního provozu ze strany poškozeného se automaticky vyviňuje osoba, která poškození zapříčinila. Jinak řečeno na základě poukazovaného principu se nelze vyvinit z jednoznačně zjištěného porušení ustanovení zákona o silničním provozu poukazem na porušení pravidel silničního provozu jinou osobou. Z odůvodnění správních orgánů obou stupňů vyplývá, že k této námitce konkrétně uvedly, že je nedůvodná, neboť ze všech podkladů vyplývá, že žalobce mohl vědět, že v levém jízdním pruhu jede motocykl, kdy jím uváděné vypočítané vzdálenosti nemohou nic změnit na tom, že sám porušil pravidla silničního provozu při předjíždění a případná omluva předestřená v souvislosti s poruchou technického zařízení, kterému mělo signalizovat přítomnost vozidla v levém jízdním pruhu, nemůže na závěru učiněném správními orgány ničeho změnit. Při zkoumání dodržení principu omezené důvěry je třeba se zabývat tím, zda přestupce zachoval vyžadovanou míru odpovědnosti. Tato míra je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání, způsobení, porušení či ohrožení zájmu chráněného zákonem. K tomuto principu se nelze stavět paušálně. Žalobce se nechoval ohleduplně a neřídil se pravidly silničního provozu. Začal předjíždět vozidlo v době, kdy byl již předjížděn a tím došlo ke kolizi, havárii a zranění motocyklisty.

14. Žalobce dále rozporoval jako překvapující závěr správních orgánů, které uvedly, že nemají důvod pochybovat o správnosti výpovědí svědků konaných v roce 2021. Přitom žalobce poukázal na určité nepřesnosti či rozpory ve výpovědích, které byly zachyceny v úředních záznamech sepsaných s těmito osobami bezprostředně po dopravní nehodě. Výpověď svědka Z. a částečně i svědkyně L. z roku 2021 nekorepondují se závěry znalce Ing. U. především ohledně vzdálenosti motocyklisty od vozidla žalobce. Žalobce neakceptoval vysvětlení žalovaného, že rozpory mezi úředními záznamy, ve kterých byl zachycen popis dopravní nehody a později realizovanými výpověďmi svědků, byly způsobeny dvouletým časovým odstupem.

15. Námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Správní orgán I. stupně na straně 11 – 14 posuzoval nehodový děj. Vyhodnotil výpovědi svědků, které byly provedeny ve správním řízení a uzavřel, že nemá důvod i přes některé rozdíly v popisu událostí o skutečnostech popisovaných svědky, pochybovat. Výpovědi svědků (E. L., J. B.) byly ve shodě i s výpovědí řidiče motocyklu, zatímco výpověď žalobce byla v rozporu s obsahem uvedených výpovědí. Žalobce dále sám potvrdil, že věděl o pohybu motocyklu, který viděl ve zpětném zrcátku jet za jeho vozidlem ve velké dálce. Navíc žalobce sám dále uvedl, že při předjíždění vozidla zn. BMW nekontroloval zpětná zrcátka. Proto také není zásadní, zda byl žalobce schopen rychlost jízdy motocyklu a vzdálenost od jeho vozidla odhadnout. Podstatné je, zda se pohybem tohoto vozidla vůbec zabýval a naplnil povinnost vyplývající ze zákona o provozu na pozemních komunikacích, neohrozit řidiče jedoucího za ním. K tomu správní orgán odkázal i na závěr znalce v čl. 23 znaleckého posudku, podle kterého znalec zdůraznil, že kdyby žalobce na počátku manévru předjíždění vozidla zn. BMW sledoval ve zpětném zrcátku motocykl, který již předtím registroval, musel by jej spatřit, neboť se nacházel v levém jízdním pruhu. Podle správních orgánů žalobce svým jednáním porušil ustanovení § 4 písm. a) a b) zákona o silničním provozu a naplnil znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu a zároveň v souběhu s tímto jednáním znaky skutkové podstaty § 125c odst. 1 písm. h) téhož zákona, kdy při řízení vozidla způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví. Správní orgán opřel tyto závěry o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, soudního lékařství, v němž znalec dospěl k závěru, že poškozený motocyklista utrpěl při nehodě lehké ublížení na zdraví s obvyklou dobou léčení kolem 2 – 3 týdny, minimálně po dobu jednoho týdne byl tudíž omezen v obvyklém způsobu života. Správní orgán připomněl, že původně bylo jednání žalobce kvalifikováno jako podezření ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, avšak s přihlédnutím k porušení povinností motocyklisty (překročení nejvyšší dovolené rychlosti jízdy) tzn. že při určitém následku trestného činu spolupůsobilo více různých příčin, byl učiněn závěr, že žalobce nenaplnil zákonný znak trestného činu a jednání obou účastníků bylo označeno jako přestupkové.

16. Žalovaný správní orgán potvrdil, že v provedených svědeckých výpovědích nebyly nalezeny takové rozpory, které by měly tyto výpovědi znevěrohodnotit porovnáním s výpověďmi učiněnými před policií v roce 2019. Žalovaný zdůraznil závěry vyslovené znalcem v posudku a jeho doplňku, kdy byl vysloven na straně 24 závěr, že žalobce by zabránil střetu vozidel, kdyby nezačal manévr předjíždění vozidla BMW v okamžiku, kdy byl již předjížděn motocyklem. Žalobce svým jednáním ohrozil řidiče motocyklu, následkem čehož vznikla dopravní nehoda, včetně škody na motocyklu a na zdraví motocyklisty.

17. Na základě závěrů vyslovených správními orgány, které soud zrekapituloval, dospěl k závěru, že při hodnocení výpovědí správní orgány nepochybily. Svědecké výpovědi i informace získané od účastníků hodnotily v kontextu všech okolností a skutečností v návaznosti na znalecký posudek a nečinily tak izolovaně, jak vytýká žalobce. Znalec ve svém posudku vyslovil jednoznačný závěr a s tím koresponduje i obsah výpovědí svědků. Pokud žalobce tvrdí, že tomu tak nebylo, neuvedl, v čem konkrétně spočívaly rozdíly ve výpovědích svědků, které nekorespondovaly se skutečnostmi zjištěnými soudním znalcem. Z obsahu obou rozhodnutí právě ve vazbě na konkrétní závěry i citace z výpovědí svědků vyplývá závěr opačný.

18. Žalobce v žalobě napadal hodnocení podkladů správního spisu, s čímž spojoval otázku rychlosti motocyklu a předložil své výpočty a úvahy ohledně zpomalení motocyklu a délky brzdné dráhy. Žalobní argumentací následně rozporuje závěr žalovaného, že není zásadní, zda byl žalobce ve zpětném zrcátku schopen odhadnout rychlost jízdy motocyklu. Žalobce má za to, že i kdyby se neujistil o pohybu za ním jedoucích vozidel, neznamená to jeho automatickou odpovědnost za způsobenou dopravní nehodu, neboť dle přesvědčení žalobce skutečnou příčinou nehody bylo jednání řidiče motocyklu. Tento závěr není správný a správní orgány se s ním vypořádaly v souladu se zákonem. Žalobce mohl střetu vozidel zabránit, pokud by nezačal manévr předjíždění vozidla za situace, kdy již byl předjížděn motocyklistou. Žalobce totiž nesplnil svou povinnost vyplývající ze zákona o provozu na pozemních komunikacích, a to neohrozit řidiče. Žalovaný správní orgán se s těmito námitkami vypořádal na straně 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí. Soud s tam uvedeným souhlasí a konstatuje, že žalovaný správní orgán ani prvostupňový správní orgán při hodnocení důkazů, tak jak namítá žalobce, nepochybily.

19. Pokud žalobce uvádí, že se žalovaný nesprávně vypořádal s námitkami žalobce, respektive se s některými nevypořádal vůbec, pak je třeba konstatovat, že tato námitka je vznesena v obecné poloze. Jak vyplývá z výše uvedeného hodnocení soudu, soud neshledal nesprávně vypořádané námitky ani opomenutí vypořádání se s odvolacími námitkami. Jestliže žalobce odmítá spoluodpovědnost za zavinění dopravní nehody a dovozuje, že si újmu na zdraví způsobil řidič motocyklu výlučně sám svým zaviněním, pak takový názor je třeba odmítnout. Ke vzniku dopravní nehody došlo v souvislosti s porušením zákona o provozu na pozemních komunikacích (neohrozit řidiče) jednáním žalobce, což vyplynulo z provedeného dokazování. Závěr vyslovený správními orgány, kterým žalobce uznaly vinným ze spáchání přestupků, odpovídal zákonu. V této souvislosti pak bylo rovněž v souladu se zákonem, že mu byl uložen správní trest.

IV. Závěr, náklady řízení

20. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 30. června 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.