54 A 3/2017
č. j. 54 A 3/2017-27
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 54 A 3/2017-27
- NSS 10 As 261/2017-41
Citované zákony (7)
Rubrum
54A 3/2017 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce P. P. , bytem L. 22, L., právně zastoupeného, Mgr. Martinem Petříkem, advokátem se sídlem Praha 2 – Vyšehrad, Svobodova 11, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2017, č.j. KUJCK 10756/2017, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 28. 3. 2017 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18.1.2016 (správně 18. 1. 2017) č.j. KUJCK 10756/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru vnitřních věcí, oddělení přestupků ze dne 18.10.2016 č.j. MUPI/2016/39932, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích), kterého se dopustil z nedbalosti tím, že dne 29.1.2016 v 9.30 hod. na volném úseku silnice I/20 v k.ú. obce Maletice, ve směru jízdy Pokračování - 2 - 54A 3/2017 od Písku na České Budějovice, při řízení osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia, reg. značky X, překročil dovolenou rychlost stanovenou mimo obec o 30 km/h a více a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce nesouhlasil se závěry prvostupňového správního orgánu, pokud dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že žalobce nejednal v krajní nouzi, neboť kdyby hrozilo jím uváděné nebezpečí, mohlo být odvráceno jinak, nenaplnil svým jednáním podmínku subsidiarity a neexistovalo reálné nebezpečí, které by odůvodňovalo jednání v krajní nouzi. Závěr žalovaného, že žalobce neměl žádné konkrétní a reálné podklady pro zhodnocení situace a jejího objektivního posouzení, ze kterých by bylo možno dovodit, že se v dané věci jednalo o stav krajní nouze, žalobce označil jako rozporný s obsahem spisu. Výpověď žalobce byla doložena důkazy, a to výpisem z pultu centralizované ochrany (PCO) a výňatkem z knihy obsluhy PCO. Na základě těchto důkazů bylo objektivně doloženo, že žalobce měl informace o tom, že zájmu chráněnému zákonem hrozilo reálné nebezpečí. Nejednalo se o subjektivní představu žalobce. To dokazuje zápis z knihy obsluhy PCO o konkrétní informaci, kterou zavolal obsluze PCO pan H., provozovatel nádražní restaurace v Protivíně bezprostředně poté, co opakovaně použil tlačítko „tíseň“. (3) Podle žalobce žalovaný nerozumí problematice a nerozlišuje mezi poplachovou zprávou z elektronického zabezpečovacího systému střeženého objektu, která bývá vyvolána kupříkladu pohybovým či magnetickým čidlem a aktivováním tlačítka „tíseň“, které nemá stejnou informační hodnotu jako poplach z pohybového čidla. Žalobce zdůraznil, že nepochopil, na základě jakých důkazů dospěl žalovaný k závěru, že se v daném případě jednalo o planou hrozbu. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že do objektu, který střeží bezpečnostní agentura, jejíž zaměstnancem je žalobce, se před otevírací dobou pokoušel vniknout muž ozbrojený nožem. Obsluha restaurace se cítila ohrožena, proto opakovaně aktivovala tlačítka „tíseň“ a následně podrobnosti telefonicky sdělila obsluze PCO, která je v radiovém spojení se zasahující hlídkou v konkrétním případě žalobcem. (4) Žalovaný v konkrétním případě dospěl k závěru, že hrozící nebezpečí mohlo být odvráceno zavoláním na linku 158. To sice žalobce nezpochybňuje, ale zpochybňuje tvrzení žalovaného, ze kterého by bylo možné dovozovat, že by policejní hlídka skutečně mohla odvrátit hrozící nebezpečí. Žalovaný neprovedl žádný důkaz, ze kterého by tento závěr vyplýval a závěr vyslovil na základě nepodložené teoretické úvahy. (5) Žalobce k tomu doplnil, že od roku 1996 aktivně pracoval ve vedení bezpečnostní agentury a získal zkušenost, že na malém oddělení Policie ČR jako je Protivín, slouží jeden až dva policisté, kteří mají na starost celý obvod. Z toho důvodu je nepravděpodobné, že by v rozhodné době byla připravena k výjezdu hlídka nacházející se právě v Protivíně. Podle žalobce žalovaný nevycházel ze správně zjištěného skutkového stavu, zjištěný skutkový stav je v rozporu s obsahem spisu a spočívá na ničím nepodložených úvahách žalovaného. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci vyvodil žalovaný i nesprávné právní závěry, neboť jinak by musel shledat, že jednání žalobce, kterým se měl dopustit přestupku, takovým jednáním nebylo. Jeho protiprávnost vylučuje, že jednal zcela v mezích krajní nouze. Nesprávné úvahy žalovaného lze shledat i v odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 114/2012-19. Tento rozsudek se zabývá vypovídací hodnotou signálu jednotlivých čidel a uzavírá, že samotná poplachová zpráva z těchto čidel nevypovídá nic o reálné a bezprostřední hrozbě nebezpečí. To nebyl případ žalobce. Signál tlačítka „tíseň“ navíc následně potvrzený telefonátem byl konkrétní informací o trvajícím útoku. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Pokračování - 3 - 54A 3/2017 (6) Žalobce k žalobě připojil kopii výpisu z archivu objektu 186/003 Nádražní restaurace Protivín, Radon s.r.o. bez další identifikace a ručně psanou stránku, kde jsou zaznamenána hlášení, a to pod č. 186/003 Nádražní restaurace Protivín, datum špatně čitelný v 9.14 hod., klávesnice „tíseň“, dvakrát volal pan H., že se do restaurace domáhá vstupu podnapilý muž a má u sebe nůž. Dojezd v 9.45 hod., výjezd zastaven Policií ČR, vysoká rychlost. Po příjezdu již muž na místě nebyl. Žalobce dále přiložil neoznačený zápis o provedení zásahu dne 29. 1. 2016 v 9.14. hod., Nádražní restaurace Protivín. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného. (7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření žalovaný shrnul žalobní body, ke kterým se dále vyjádřil. (8) Žalovaný dále trval na svém posouzení věci ve vztahu k podmínkám krajní nouze. Ty v žádném případě naplněny nebyly. Je nepodstatné, zda se jednalo o aktivování tlačítka „tíseň“ a nikoli o poplachovou zprávu. V případě aktivace tísňového tlačítka se nemusí vždy jednat o přímé nebezpečí. Žalovaný vycházel při posouzení z předložených důkazů. Z knihy přijatých hlášení bylo zjištěno, že z Nádražní restaurace bylo aktivováno tlačítko „tíseň“ a volala i obsluha, že se do restaurace domáhá vstupu podnapilý muž, který má u sebe nůž. Po příjezdu žalobce na místo, v okolí restaurace nikdo nebyl. Ani z hlášení nevyplynulo, že by se jednalo o přímé nebezpečí. Muž, který se dle hlášení domáhal vstupu do restaurace, nikoho přímo neohrožoval a dokonce sám z místa odešel ještě před příjezdem bezpečnostní agentury. Z tohoto hlášení tudíž rozhodně nevyplývá, že by žalobce odvracel přímé reálné nebezpečí. Dokonce toto jednání samo pominulo. Bylo jednoznačně prokázáno, že jednáním žalobce se nemohlo jednat o odvracení nebezpečí, a tudíž jednání v krajní nouzi. I bez zásahu žalobce totiž nedošlo k žádným následkům. (9) V dané věci žalobce neoznámil věc Policii ČR, že by snad mělo dojít ke spáchání trestného činu neznámým pachatelem, přestože v žalobě označil jednání jako trestný čin. Podle žalovaného nebylo shledáno naplnění podmínek krajní nouze, především, že nebezpečí nebylo možné v dané situaci odvrátit jinak (podmínka subsidiarity), nebo způsobený následek nebyl zřejmě stejně závažný nebo ještě závaznější, než ten který by hrozil (podmínka proporcionality). O stav krajní nouze se jednat nemohlo. Žalobce neměl žádné konkrétní a reálné podklady pro zhodnocení situace a jejího objektivního posouzení. Žalovaný setrval na přiléhavosti jím uvedeného judikátu NSS č.j. 5 As 114/2015 – 19. (10) Žalovaný odmítl argumentaci žalobce o jeho dlouholetých zkušenostech z práce v oboru bezpečnostní agentury. Žalobce totiž neměl žádné reálné informace o situaci na místě a posoudil ji podle své představy nakonec se závěrem, že jednalo se o planou hrozbu. Navíc bezpečnostní agentura není v § 18 odst. 9 zákona o provozu na pozemních komunikacích uvedena, jakožto organizace, která nemusí dbát ustanovení o nejvyšší povolené rychlosti podle 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích a nejedná se ani o vozidlo s právem přednostní jízdy podle § 41 odst. 2 téhož zákona. Naopak řidič vozidla bezpečnostní agentury je povinen řídit se pravidly silničního provozu. Žalovaný setrval i na svém posouzení otázky o možnosti odvrátit případné nebezpečí jiným způsobem. Žalobce se měl obrátit na Policii ČR. Operační důstojník mohl po zhodnocení situace vyslat na požadované místo hlídku, a proto žalovaný neakceptoval tvrzení, že nebylo hrozící nebezpečí možné odvrátit právě prostřednictvím linky 158 a Policie ČR. Ta je totiž určena, vyzbrojena a vyškolena pro tento druh zákroku. Žalovaný vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu Pokračování - 4 - 54A 3/2017 a ten nebyl v rozporu s obsahem spisu. Žalobce se dopustil přestupkového jednání a nejednal v krajní nouzi. Žalovaný správní orgán uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů. Současně žalovaný nevznesl žádné námitky proti soudci ani jiné námitky, které by bránily projednání věci. III. obsah správních spisů. (11) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (12) Policie ČR, krajské ředitelství policie JČK, Odbor služby dopravní policie sepsal dne 29. 1. 2016 oznámení přestupku, kterého se dopustil žalobce v 9.30 hod. v úseku silnice I/20 Písek, směr České Budějovice, k.ú. Maletice, okres Písek, souřadnice GPS N 491425.2, E 14 12 24.3, který jel vozidlem tov. zn. Škoda Octavia rz: X barva černá rychlostí 124 km/h. po odpočtu 3 % odchylky 120 km/h. na úseku, kde je povolena rychlost 90 km/h., rychlost byla naměřena měřícím zařízením Rammer 10C. Žalobce připojil na oznámení, že hlídku Policie ČR upozornil, že jel bránit hrozící nebezpečí. Téhož dne byl pořízen vrchním asistentem pprap. P. T. úřední záznam č.j. KRPC-15094-2/PŘ-2016-020007, k němuž byl přiložen záznam o přestupku, na němž je zachyceno vozidlo žalobce včetně čitelně uvedené poznávací značky. Současně byl připojen ověřovací list silničního radarového rychloměru Rammer 10C s platností ověření do 2. 9. 2016 a doklad o proškolení pprap. P. T. k použití měřiče rychlosti RAMMER 7M-V, AD9 C, RAMMER 10 C, POLCAM PC 2006, MicroDigicam LTI a proškolení s videozařízením GESIG TRAVIMO, kdy získal odbornou způsobilost k práci s těmito zařízeními. Připojen byl i výpis evidenční karty žalobce jako řidiče ke dni 18. 2. 2016, kde jsou zaznamenány celkem 3 záznamy přestupků. (13) Městský úřad Písek, odbor vnitřních věcí – oddělení přestupků obdržel dne 9. 2. 2016 oznámení o přestupku žalobce a 18. 2. 2016 zaslal žalobci oznámení o zahájení správního řízení. Současně žalobce předvolal k ústnímu jednání na den 21. 3. 2016. Žalobce se dostavil k ústnímu jednání, kde bylo provedeno dokazování. Nepodal svou účastnickou výpověď, předal své vyjádření v písemné podobě. To doplnil zápisem o provedeném zásahu, výpisem z PCO, 1 list a kopií rozsudku NSS sp. zn. 5 As 72/2009. (14) Správní orgán rozhodl dne 18. 10. 2016 pod č.j. MUPI/2016/39932 tak, že žalobce uznává vinným z toho, že dne 29. 1. 2016 v 9.30 hod na volném úseku silnice č. I/20 v k.ú. obce Maletice ve směru jízdy od Písku na České Budějovice při řízení osobního automobilu tovární značky Škoda Octavia, registrační značky X překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou mimo obec zvláštním právním předpisem. Vozidlu byla naměřena rychlost 124 km/h. (po odečtení maximálně možné odchylky měřícího zařízení ± 3 % vychází nejnižší možná rychlost v okamžiku měření 120 km/h.), na úseku kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovená 90 km/h. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 2.500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 10. 11. 2016 odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18. 1. 2016 č.j. KUJCK 10756/2017 tak, jak je podrobně popsáno v bode 1 tohoto rozsudku. Žalovaný správní orgán postavil své odůvodnění na závěru, že v dané souvislosti byla vyloučena možnost jednání žalobce v krajní nouzi, neboť nebyly splněny podmínky, při jejichž naplnění stav krajní nouze vzniká. Žalobce mohl zavolat linku 158 a vyslat na místo hlídku Policie ČR, jejíž obvodní oddělení sídlí přímo v Protivíně. Přitom on sám jel z Písku. Žalovaný hodnotil důkazy, které provedl prvostupňový správní orgán, vypořádal se s námitkami žalobce, zhodnotil formu zavinění přestupku a odůvodnil výši ukládané pokuty. Pokračování - 5 - 54A 3/2017 IV. Právní názor soudu. (15) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) v mezích daných žalobními body. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s.ř.s. (16) Žaloba důvodná nebyla. (17) V dané záležitosti se jednalo o přestupkové řízení, při kterém správní orgán rozhoduje na základě důkazů, které byly provedeny procesně řádným postupem. K přestupkovému jednání došlo dne 29. 1. 2016, a tudíž byla věc posuzována podle přestupkového zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný v době spáchání přestupku. Podle ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Podle odstavce druhého téhož ustanovení přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací a) přiměřeným způsobem přímo hrozící anebo trvající útok na zájem chráněný zákonem a nebo b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsobem zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. (18) Jinými slovy řečeno, odpovědnost za přestupek lze vyvozovat pouze tehdy, jsou- li zjištěny znaky protiprávnosti, přestupkem nemůže být jednání, které byť se formálně přestupku podobá, nesplňuje podmínku protiprávnosti jednání. Okolnostmi vylučujícími protiprávnost jsou mimo jiné nutná obrana (§ 2 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích), a krajní nouze (§ 2 odst. 2 písm. b)), srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 As 1/2008. (19) Žalobce v žalobě především vytýkal správním orgánům, že nevycházely ze správně zjištěného skutkového stavu ohledně pohnutek žalobce, na základě kterých vyvodily nesprávné právní závěry. Přitom výpověď žalobce byla doložena důkazy, a to výpisem z PCO (pult centralizované ochrany) výňatkem z knihy obsluhy PCO a tyto důkazy jednoznačně a objektivně dokládají, že již v době, kdy se žalobce měl dopustit přestupkového jednání, měl informace o tom, že zájmu chráněnému zákonem hrozí reálné nebezpečí. Nejednalo se o subjektivní představy žalobce, neboť to dokazuje zápis z knihy obsluhy PCO, která obsahuje konkrétní informaci, že obsluze volal pan H, provozovatel Nádražní restaurace v Protivíně bezprostředně poté, co opakovaně použil tlačítko „tíseň“. Sdělil, že se před otevírací dobou do Nádražní restaurace v Protivíně pokoušel vniknout muž ozbrojený nožem. Proto obsluha restaurace, která se cítila ohrožena, opakovaně aktivovala tlačítko „tíseň“ a následně podrobnosti telefonicky sdělila obsluze PCO, která je v radiovém spojení se zasahující hlídkou v tomto případě žalobcem. Žalobce v žalobě zdůraznil, že podle jeho názoru žalovaný nemohl správně zjistit skutkový stav, neboť problematice nerozumí a nerozlišuje mezi poplachovou zprávou z elektronického zabezpečovacího systému střeženého objektu a aktivováním tlačítka „tíseň“. (20) Soud námitku žalobce ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu věci hodnotí jako nedůvodnou. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že skutkový stav věci hodnotil žalovaný správní orgán na základě písemností, které jsou založeny ve spisu jako dostačující. Soud tento závěr žalovaného správního orgánu Pokračování - 6 - 54A 3/2017 považuje za správný. Skutkový stav ohledně protiprávního jednání žalobce byl zjištěn správně, dostatečně a bez konkrétních pochybností a výhrad. Ostatně žalobce ohledně změřené rychlosti jízdy a úseku, na kterém byla tato rychlost automobilu, ve kterém jel dne 29. 1. 2016, změřena, nikterak nerozporoval. Jinak je tomu ohledně závěrů, které správní orgány vyvodily, neboť žalobce tvrdil, že odvracel nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, a tudíž se dovolával okolností, které by vylučovaly protiprávnost, konkrétně stavu krajní nouze. Správní orgány argumentaci žalobce neakceptovaly a dospěly k závěru, že lze vyloučit jednání žalobce v krajní nouzi. Přitom se současně zabývaly i tím, že nebyly splněny ani další podmínky, a to subsidiarity a proporcionality, ke které žalovaný poznamenal, že ji nebylo lze posuzovat, neboť se nemohlo jednat o jednání v krajní nouzi. Soud považuje závěry vyslovené žalovaným za správné a odpovídající zákonu. (21) Krajní nouze je stav nebezpečí pro kolizi dvou zákonem chráněných zájmů, kdy je možné chránit pouze jeden z těchto zájmů jen tím, že se poruší nebo ohrozí zájem druhý. Střetnutí zájmů spočívá v tom, že jednomu zájmu hrozí porucha, která může být odvrácena pouze poruchou druhého zájmu. K naplnění podmínek krajní nouze lze odkázat na rozsudek NSS sp. zn. 5 As 114/2012, ve kterém Nejvyšší správní soud vysvětlil, že „podmínky krajní nouze jsou vázány přísnými omezeními. Smyslem krajní nouze je ochrana významnějšího zájmu obětováním zájmu méně významného. Při kolizi rovnocenných zájmů je třeba zdržet se jednání odvracejícího nebezpečí. U krajní nouze lze rozlišit podmínky, při jejichž naplnění vzniká stav krajní nouze a podmínky jednání ve stavu krajní nouze. Podmínkami, při jejichž naplnění vzniká stav krajní nouze, jsou reálnost a bezprostřednost hrozby nebezpečí. Podmínkami jednání ve stavu krajní nouze jsou dodržení principu subsidiarity a proporcionality. Nebezpečí musí zájmu chráněnému zákonem hrozit přímo, bezprostředně. Nebezpečí hrozí přímo, je-li zde hrozba nebezpečí, která má bezprostředně nastat, to znamená, že z okolností případu je zřejmé, že nebezpečí bez prodlení určitě bude následovat za hrozbou. Jedná se o případy, kdy sled událostí spěje k poruše zájmu, nebo jsou splněny podmínky, aby porucha nastala. Za jednání v krajní nouzi nelze považovat jednání předčasné, kdy nebezpečí zájmu chráněnému zákonem ještě přímo nehrozí, nebo opožděné v době, kdy již nebezpečí pominulo. Domnělé nebezpečí, to je nebezpečí, které existuje jen v představě osoby, tzv. putativní krajní nouze, se posuzuje podle zásad o skutkovém omylu (pozitivní skutkový omyl o okolnostech vylučujících protiprávnost). Otázka, zda na jednání osoby dopouštějící se překročení nejvyšší povolené rychlosti při výjezdu řidiče bezpečnostní agentury k hlášenému případu napadení majetku či osob, dopadá ustanovení § 2 odst. 2 zákona o přestupcích, nemůže být zodpovězena obecně, ale posuzovány musí být v každém jednotlivém případě konkrétní skutkové okolnosti a kumulativní naplnění podmínek pro aplikaci institutu krajní nouze, a to odvracení nebezpečí (bezprostředně) hrozícího zájmu chráněného zákonem, subsidiarita a proporcionalita, kdy princip subsidiarity vyžaduje, aby nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak a princip proporcionality, aby jednáním nebyl způsobem zřejmě stejně závažný následek než ten, který by hrozil.“ (22) Právní názor a úvahy, které jsou citovány z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze použít pro hodnocení konkrétního případu. Žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost, kterou odůvodňoval tím, že bezpečnostní agentura, jejíž je pracovníkem, na pult centrální ochrany obdržela opakovaný signál aktivováním „tlačítka tíseň“. Je pravdou, že v případě, který byl následně hodnocen ve výše citovaném rozsudku, obdržela bezpečnostní agentura „poplachovou zprávu“ ze střeženého objektu napojeného na pult civilní ochrany a v této souvislosti dovodil Nejvyšší správní soud, že možnost vyvolání aktivace čidla mohla být zapříčiněna například pohybem zvířete nebo poryvem větru, a tudíž samotné Pokračování - 7 - 54A 3/2017 přijetí poplachové zprávy není v takovém případě dostatečným důkazem o tom, že ve střeženém objektu nastalo nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. V konkrétním případě neobdržela bezpečnostní agentura na pult civilní ochrany poplachovou zprávu, ale signál z tlačítka „tíseň“. Nelze však přehlédnout, že bezprostředně poté taktéž obsluha pultu civilní ochrany byla v telefonickém kontaktu s obsluhou Nádražní restaurace v Protivíně, kdy pan H. jako obsluha této restaurace oznámil, že se domáhá vstupu podnapilý muž, který byl agresivní a vyhrožoval obsluze fyzickým násilím. Obsluha se zamkla uvnitř, ale agresivní muž se domáhal vstupu lomcováním s dveřmi a kopáním do nich, následně si měl odhrnout bundu a ukazovat, že má u pasu velký nůž. Po příjezdu pracovníka PCO (žalobce) na místě agresivní muž nebyl, po provedení kontroly okolí nebyla nalezena žádná osoba, která by popisu tohoto muže odpovídala. Přitom, jak bylo výše uvedeno, pro vznik stavu krajní nouze je třeba skutečné reálné nebezpečí, které přímo hrozí nebo trvá v čase i prostoru, nikoli jen v představě osoby, která jej odvrací. Pokud nebezpečí není reálné, neexistuje ani ohrožení zákonem chráněných zájmů, nejde tudíž ani o jednání odvracející nebezpečí a nejsou splněny podmínky pro vznik krajní nouze. V konkrétním případě byl vyslán signál, nicméně tento signál aktivace tlačítka „tíseň“ byl bezprostředně doplněn telefonickou informací obsluhy restaurace. Tato informace byla pracovníkem obsluhy následně předána žalobci. Žalobce tudíž nejednal pouze na základě informace o vyslání signálu tlačítkem „tíseň“, ale po ústním podání vysvětlení situace obsluhou restaurace, a tudíž se nejednalo o nebezpečí, které by přímo hrozilo zájmu chráněnému zákonem a bylo reálné tak, aby se mohlo jednat o jednání při odvracení nebezpečí. Zároveň je třeba uvést, že podmínka existence nebezpečí ve vztahu k jednání žalobce splněna nebyla, neboť konflikt, který byl signalizován, nepředstavoval hrozící nebo trvající útok na žalobce samotného. Zákon o přestupcích mimo zákonného předpokladu odvracení nebezpečí přímo hrozících v zájmu chráněnému zákonem stanoví pro aplikaci institutu krajní nouze i další podmínky, a to podmínku subsidiarity (jednáním nebyl způsobem zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil a podmínku proporcionality (nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak). Výše uvedené zákonné předpoklady musí být přitom naplněny kumulativně, chybí-li jeden z nich, nelze institut krajní nouze aplikovat. (23) Z informací, které měly správní orgány k dispozici, na základě provedených důkazů bylo nepochybně zjištěno, že sice byly vyslány dva signály z tlačítka „tíseň“, které je umístěno v restauraci v Protivíně. Nebezpečí však mohlo být odvráceno jiným způsobem, neboť žalobce mohl zavolat na linku 158 a mohla být na místo vyslána místní hlídka Policie ČR, jejíž obvodní oddělení sídlí přímo v Protivíně. Namísto toho žalobce sám jel z Písku do Protivína, aby odvracel nebezpečí, které bylo signalizováno stisknutím tlačítka „tíseň“ a následným sdělením pracovníka obsluhy Nádražní restaurace, že do restaurace se domáhá vstupu podnapilý člověk. Žalovaný správní orgán na straně 3 a 4 žalobou napadeného rozhodnutí se s absencí naplnění podmínky subsidiarity zabýval a podrobně vysvětlil, jaké jsou reálné možnosti zásahu Policii ČR, kdy je využito tísňové linky 158. Stejně tak nebyl shledán důvod, aby žalobce překračoval nejvyšší povolenou rychlost při řízení motorového vozidla, neboť tím zcela jednoznačně porušil právem chráněný zájem bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, navíc bezpečnostní agentura není subjektem, který by byl uveden v § 18 odst. 9 zákona o provozu na pozemních komunikacích, jehož řidiči se nemusí řídit ustanoveními o nejvyšší povolené rychlosti vozidel, tak jak jsou stanoveny v § 18 odst. 4 téhož zákona. Naopak řidič bezpečnostní agentury je povinen řídit se pravidly silničního provozu, která stanovuje tento zákon, a to i při plnění svých úkolů spojených se zajištěním bezpečnosti střežených budov a v případě přijetí nouzových signálů z těchto zařízení. Pokračování - 8 - 54A 3/2017 (24) Soud proto uzavřel, že správní orgány správně posoudily, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro naplnění stavu krajní nouze podpůrně ani při hodnocení subsidiarity a proporcionality žalobcem tvrzeného jednání. Navíc nelze přehlédnout, že po příjezdu žalobce na místo, žádné nebezpečí nehrozilo, na místě se nenacházela osoba, která by popisu osoby odpovídala a nehrozilo tudíž žádné reálné nebezpečí. Soud neshledal jednání žalobce, kterým překročil nejvyšší povolenou rychlost při jízdě na pozemní komunikaci jako jednání v krajní nouzi, neboť nelze v žádném směru shledat naplnění zákonné definice střetu zájmů, kdy jeden by bylo možné chránit tím, že bude porušen nebo ohrožen zájem druhý. Žalobcem předestřená argumentace Policii ČR při silniční kontrole mohla nanejvýš představovat subjektivní pohnutky žalobce, které mohly být zohledněny pouze při stanovení výše sankce v souvislosti se zjištěným protiprávním jednáním, nikoliv však naplnění podmínek pro shledání stavu krajní nouze žalobce. Podmínky krajní nouze shledány nebyly. (25) Žalobce v žalobě rozporuje závěr žalovaného o tom, že žalobce neměl žádné konkrétní a reálné podklady pro zhodnocení situace ani jejího objektivního posouzení. Současně tvrdí zřejmý rozpor tohoto závěru s obsahem spisu. Nicméně důkazy, které by tento závěr zpochybnily, nedoložil. Pokud v žalobě uvedl, že výpověď žalobce byla doložena důkazy, soud k tomu poznamenává, že taková účastnická výpověď žalobce vůbec provedena nebyla. Při ústním jednání, které se konalo, žalobce k věci sám nic nevypověděl, předložil pouze své písemné vyjádření, které doplnil zápisem o provedení zásahu, který však není žalobcem podepsán stejně jako výpis z PCO Protivín, RADOM, s.r.o., výpis z archivu. Navíc ve výpisu z archivu je dne 29. 1. 2016 v 9.14.01 hod. zaznamenáno „tíseň klávesnice“ a v 9.14.32 hod. taktéž „tíseň klávesnice“ a není zaznamenán telefonický rozhovor s pracovníkem obsluhy panem H., tak jak je následně uváděno v žalobě, který popsal situaci před restaurací, kdy se do ní domáhal vstupu podnapilý člověk. Za této situace nemůže obstát následná výtka na adresu žalovaného, že nemohl správně zjistit skutkový stav věci, neboť problematice nerozumí. Soud má za to, že z odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu nelze dospět ke stejnému hodnocení, které vyjádřil žalobce v žalobě, že by žalovaný správní orgán problematice nerozuměl. Žalovaný správní orgán se vypořádal se žalobcem tvrzeným stavem krajní nouze, avšak podmínky jednání žalobce ve stavu krajní nouze neshledal. Vysvětlil, že nebylo zjištěno nebezpečí, které by zájmu chráněnému zákonem hrozilo přímo a bezprostředně. Především zdůraznil, že pro závěr o tom, zda jednání žalobce lze shledat jako jednání v krajní nouzi, je třeba hodnotit souvislosti se splněním zákonem stanovených podmínek, a to především, zda nebezpečí nebylo možné v dané situaci odvrátit jinak (podmínka subsidiarity), nebo způsobený následek nebyl zřejmě stejně závažný nebo ještě závaznější, než ten který hrozil (podmínka proporcionality). Odvolací orgán uzavřel, že v daném případě se nemohlo od počátku jednat o stav krajní nouze, neboť žalobce neměl žádné konkrétní a reálné podklady pro zhodnocení situace a jejího objektivního posouzení. Z tohoto závěru vyplývá, že skutková zjištění žalovaného nebyla nesprávná a nebyla ani v přímém rozporu s důkazy, které byly v řízení provedeny. Úvaha žalovaného byla logická a byla učiněna v mezích, které stanoví pro shledání podmínek krajní nouze zákon. Pokud by žalovaný správní orgán přistoupil na verzi předestřenou žalobcem, jinými slovy řečeno, by legalizoval jízdu, která byla v rozporu s pravidly, které platí pro provoz na pozemních komunikacích (překročení zákonem stanovené povolené rychlosti), legalizoval by v podstatě pro vozidla bezpečnostní agentury při tvrzení, které bylo v konkrétní věci předestřeno, zcela jednoznačně výjimku ze zákona. To však v této souvislosti správním orgánům nepřísluší a úvahu, kterou učinily, považuje soud za správnou a odpovídající zákonu. V. Závěr, náklady řízení. Pokračování - 9 - 54A 3/2017 (26) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (27) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl v řízení plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. července 2017 samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v.r. za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.