54 A 3/2019

Rubrum

č. j. 54 A 3/2019-26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: J. H. bytem zastoupeného JUDr. Pavlem Šonkou, advokátem sídlem náměstí Fr. Křižíka 2840, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor legislativy a vnitřních věcí sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2019, č.j. KUJCK 972/2019, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor legislativy a vnitřních věcí, č.j. KUJCK 972/2019 ze dne 4. 1. 2019 a rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kanceláře starosty – oddělení přestupků, č.j. P 1385/2018- ZN ze dne 28. 11. 2018 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 640 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 54 A 3/2019 I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 26. 2. 2019 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2019, č.j. KUJCK 972/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kanceláře starosty, oddělení přestupků (dále jen „správní orgán prvního stupně“) č.j. P 1385/2018-ZN ze dne 28. 11. 2018, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 17. 9. 2018 kolem 15.00 hodin při jízdě lesním porostem na zpevněné komunikaci p.č. 1873/3 v místě zvaném X u obce Řepeč úmyslně na přímém úseku komunikace při míjení s protijedoucím motocyklem vjel do protisměru svým vozidlem Ford Ranger RZ X, čímž donutil protijedoucího D. H. s motocyklem KTM RZ X přejet na rozhraní zpevněné a nezpevněné části komunikace, prudce zabrzdit a zabránit tak srážce, tedy úmyslně narušit občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 500 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Rozhodnutí napadl v celém rozsahu, neboť podle jeho přesvědčení trpí vadami formálního, obsahového charakteru a rozhodnutí jak orgánu prvého stupně, tak druhého stupně jsou nezákonná. Předmětné řízení trpí vadami, neboť správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav, dopustily se nesprávného právního posouzení skutku, rozhodnutí nemají oporu v provedeném dokazování a skutkové závěry jsou spekulativní a rozhodnutí jsou pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná.

3. Správní orgány totiž vycházely především z výpovědi D. H. a z fotodokumentace pořízené Policií ČR, přičemž tato fotodokumentace byla pořízena dodatečně pouze v přítomnosti D. H. v místech, které D. H. sám označil. Žalobce nebyl k pořízení fotodokumentace přizván ani o tom informován až po pořízení tohoto důkazu. Pokud správní orgány uvádí, že žalobce byl o pořízení fotodokumentace řádně informován a měl možnost se k fotodokumentaci vyjádřit, pak k tomu žalobce zdůrazňuje, že nebyl vyrozuměn o pořízení fotodokumentace před tímto úkonem, ale pouze dodatečně, kdy mu orgán sdělil, že již byla provedena. Tento postup zapříčinil, že žalobce se nemohl objektivně vyjádřit k pořízení tohoto důkazu a tento důkaz (fotodokumentaci) považuje za nezákonný.

4. D. H. je přitom příslušníkem Policie ČR. Jeho vystupování vůči žalobci je zaujaté, a proto za této situace chování přítomných policistů vzbuzuje u žalobce pochybnosti o jejich nezaujatosti při pořizování fotodokumentace, jakož i zajišťování dalších důkazů, a to zejména za situace, kdy jiné důkazy než fotodokumentace nebyly opatřeny.

5. Na fotodokumentaci jsou zachyceny stopy dvoustopého vozidla, které vybočují v jednom místě doleva a dále již nejsou zřetelné. V místě vybočení je krátká brzdná stopa jednostopého vozidla na okraji komunikace. Takto zachycená situace neodpovídá popisu D. H., který uvedl do protokolu před správním orgánem prvého stupně. Podle této výpovědi dvoustopé vozidlo řízené žalobcem mělo udělat prudkou „myšku“ doleva do protisměru proti němu a po té měl žalobce vozidlo vyrovnat a bez zpomalení dále pokračovat v přímém směru několik desítek metrů cca 20 až 30 metrů, kdy měl na volání D. H. zastavit a pak měl jet dále. Stopy zachycené na komunikaci však končí vybočením doleva a dále již nepokračují. Před vybočením jsou zřetelnější, po vybočení již znatelné Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 54 A 3/2019 nejsou. Takto zachycený stav svědčí pro verzi, že dvoustopé vozidlo po vybočení doleva zcela zastavilo a po chvíli pokračovalo volně, aniž by zanechalo své stopy na komunikaci při další jízdě přímým směrem. Proti vybočení je znatelná stopa jednostopého vozidla. D. H. ani žalobce neuvádí, že by k zastavení motocyklu došlo na úrovni automobilu v okamžiku míjení to je v rozporu s fotodokumentací, která naopak by odpovídala tomu, že obě vozidla zastavila v jednom okamžiku v místě, kde mělo dojít k vybočení dvoustopého vozidla.

6. Žalobce k tomu uvádí, že na fotodokumentaci je zachyceno místo, kde žalobce skutečně zastavil, tedy 30 metrů od místa, kde se s motocyklistou potkali. Žalobce vyjel při zastavení mírně doleva z důvodu, aby se mohl ohlédnout zpět, neboť na něho motocyklista volal a pak plynule odjel ke svému domovu. Proto je také na fotodokumentaci vidět brzdná dráha dvoustopého vozidla, která dále nepokračuje. Pokud je na úrovni zastavení dvoustopého vozidla stopa jednostopého vozidla, pak by to znamenalo, že se obě vozidla v tomto místě setkala a obě zastavila, což však žádný z účastníků neuvádí. Nelze proto vyloučit ani možnost, že stopa jednostopého vozidla byla vytvořena později, kdy na místě údajného střetu vozidel byl pouze D. H. sám, cca po dobu 1 hodiny, kdy čekal na příjezd policie. Žalobce dodal, že pokud by byla výpověď D. H. pravdivá, pak by na komunikaci, buď nebyla žádná stopa, nebo by byl zřetelný i výjezd zpět do původního směru.

7. Za situace, kdy policie provedla fotodokumentaci tak, jak ukázal D. H., aniž k tomu přizvala žalobce, nemůže být tato situace důkazem, neboť byla provedena nesprávně a odporuje tvrzením D. H. a je v rozporu s výpovědí žalobce. Vzhledem k absenci dalších důkazů správní orgán pochybil, pokud své rozhodnutí opřel toliko o své úvahy, jimiž nahrazuje chybějící důkazy. Žalobce dále poznamenal, že dle jeho názoru, pokud mělo dojít k jednání žalobce v průběhu silničního provozu, mělo se jednat o přestupek podle zákona o silničním provozu a nikoli o přestupek proti občanskému soužití.

8. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru legislativy a vnitřních věcí, č.j. KUJCK 972/2019 ze dne 4. 1. 2019 a rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kancelář starosty – oddělení přestupků, č.j. P 1385/2018-Zn., sp. zn. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

9. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. V plném rozsahu odkázal na napadené rozhodnutí, kde dle jeho názoru dostatečným způsobem popsal, co jej vedlo ke způsobu rozhodnutí. Žalované rozhodnutí je přezkoumatelné, je z něho zřejmé jak a proč žalovaný rozhodl a jak se vypořádal s námitkami žalobce. K pořízené fotodokumentaci žalovaný uvedl, že jde o listinný důkaz, který byl po celou dobu řízení založen ve spise a proveden při ústním jednání dne 5. 11. 2018. Správní orgány poté důkazy hodnotily podle § 50 odst. 4 správního řádu. Fakt, že žalobce nebyl při pořizování dokumentace přítomen, nečiní takto pořízený důkaz nezákonným.

10. Správní orgány vycházely z ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, ve kterém je jako pozemní komunikace označena dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnost. V daném případě lesní cesta je osazena dopravní značkou B1 zákaz vjezdu všech vozidel s dodatkovou tabulkou E13 mimo dopravní obsluhu. Z toho plyne, že cesta není určena k obecnému užívání silničními a jinými vozidly, která na ní mohou vjet jen za splnění podmínky dodatkové tabulky. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 54 A 3/2019 Z toho důvodu se na věc neuplatní zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V konkrétním případě byl primárně porušen zájem na ochraně poklidného občanského soužití chráněný zákonem č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný souhlasil s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání.

III. Obsah správních spisů

11. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti:

12. Policie České republiky, Územní odbor Tábor, Obvodní oddělení Bechyně, sepsalo dne 18. 9. 2018 pod č.j. KRPC-132442-7/PŘ-2018-020810-BÁ úřední záznam, v němž je zachyceno, že dne 17. 9. 2018 v 15.20 hodin telefonicky oznámil D. H., který je zaměstnán jako vrchní asistent Územního odboru Tábor, Obvodní oddělení Tábor Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, že jej v lese pod obcí Řepeč ohrozil při jízdě na motocyklu pan H. jeho vozidlem a následně poté, co pana H. kvůli incidentu osobně kontaktoval v místě jeho bydliště, jej ohrožoval s nožem v ruce. Dne 18. 9. 2018 byl oznámen přestupek žalobce, že je podezřelý z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích ve znění pozdějších předpisů.

13. Oznámení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední a předvolání žalobce k ústnímu jednání bylo sepsáno 17. 10. 2018. Téhož dne byl k ústnímu jednání ve věci přestupku proti občanskému soužití, kterého se měl dopustit žalobce dne 17. 9. 2018 předvolán k podání svědecké výpovědi D. H.. Dne 5. 11. 2018 se konalo ústní projednávání přestupku, o kterém byl sepsán protokol. Žalobce uvedl, že 17. 9. 2018 jel domů s dcerou a vyřítil se proti němu motorkář. Nevěděl kdo to je a na této cestě není kam uhnout vozidlem žalobce, které má 2 metry na šířku plus zrcátka a cesta není o moc širší. Žalobce se s motorkářem minul. Motorkář zastavil a něco na žalobce křičel. Žalobce tudíž stáhl okénko a řekl, že jede domů. Poté, asi po 10 minutách, za ním přijel motocyklista a opět na něj křičel, čemuž se žalobce nemohl vyjádřit, neboť nevěděl, co udělal. Asi za hodinu přijeli policisté, kteří se jej ptali na tuto záležitost. Žalobce neměl v ruce nůž. Nůž byl v autě, neboť žalobce je hajným. Policisté po vysvětlení záležitosti odjeli. Pokud byla žalobci při ústním jednání předkládána fotodokumentace z místa, tak žalobce k tomu uvedl, že nebyl přítomen u pořizování fotodokumentace policisty, a tudíž k tomu uvedl, že se může jednat o stopy jeho vozidla, ale taktéž nemusí, neboť tou cestou jel ten den vícekrát. Jedná se o asfaltový recyklát. Pana H. neznal do té doby, než mu byl policií představen. Otce pana H. žalobce zná. K věci se vyjádřil i svědek D. H., který setrval na svém oznámení Policii ČR, kdy zdůraznil, že žalobce vybočil svým vozidlem proti jeho směru. Nevěděl za jakým účelem, buď mu hodlal ublížit na zdraví nebo majetku. Vyhnutí vozidla bylo rychlé a nečekané, a proto, aby předešel srážce, zabrzdil i přední brzdou, což zapříčinilo, že z motorky málem spadl. Poté musel zajet na rozhraní zpevněného a nezpevněného povrchu. Žalobce zastavil asi po 30 metrech, a poté se rozjel domů. Tam byl kontaktován nejprve svědkem a později i policií, kterou svědek přivolal. Když po jeho oznámení přijela policie, dovedl je svědek na místo, kde byla jeho brzdná dráha a byly vidět koleje od vozidla žalobce i to jeho vyhnutí proti mému směru. Ve spise je založena fotografická dokumentace pořízená Policií ČR obsahující celkový pohled na místo incidentu v k.ú. Řepeč, detailní pohled na místo incidentu, celkový pohled na úsek komunikace, kde mělo k incidentu dojít ve směru na obec Řepeč, detailní pohled na stopy motocyklu a motorového vozidla na komunikaci, dále celkový pohled na pozemku objektu č. p. x Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 54 A 3/2019 v k.ú. Kášovice na motorové vozidlo Ford, RZ X, na jehož přední kapotu žalobce položil nůž v koženém pouzdře, který měl uložený ve vozidle, detailní pohled na otevřený zavírací nůž a kožené pouzdro a celkový pohled do vnitřních prostor motorového vozidla.

14. Městský úřad Tábor, kancelář starosty – oddělení přestupků, vydal dne 28. 11. 2018 pod č.j. P 1385/2018-ZN rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 17. září 2018 kolem 15.00 hodin při jízdě lesním porostem na zpevněné komunikaci p.č. 1873/3 v místě zv. X u obce Řepeč úmyslně na přímém úseku komunikace při míjení s protijedoucím motocyklem vjel do protisměru svým vozidlem Ford Ranger RZ X, čímž donutil protijedoucího D. H. s motocyklem KTM RZ X přejet na rozhraní zpevněné a nezpevněné části komunikace a prudce zabrzdit a tak zabránit srážce, tedy úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání. Za spáchaný přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 500 Kč a povinnost hradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. V rozhodnutí je uvedeno, že správnímu orgánu prvého stupně bylo postoupeno oznámení ve věci žalobce na podezření ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích. Správní orgán dovodil z listinných důkazů (úředního záznamu policie a fotodokumentace) a z výpovědi svědka a žalobce, že se žalobce dopustil přestupku proti občanskému soužití, přestože žalobce popřel, že by se přestupkového jednání dopustil. Správní orgán překvalifikoval jednání žalobce z přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 – schválnosti na ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 – jiné hrubé jednání. Prvostupňový správní orgán uvedl, že objektem je zájem chráněný společností a zákonem život, zdraví, majetek, čest, lidská důstojnost, veřejný pořádek, harmonické občanské soužití, kdy při rozhodování o správním trestu přihlédl k povaze, závažnosti případu a způsobu jeho zavinění. Správní orgán uzavřel, že žalobce spáchal skutek úmyslně, neboť tak učinil s cílem způsobit újmu. Přihlédl též k tomu, že skutek se stal na lesní cestě od obce Řepeč k řece Lužnici na místě veřejnosti přístupném. Dle správního orgánu přihlédl ke skutečnosti, že jednoznačně převažují mírně přitěžující okolnosti a jednalo se o formu aktivního konání. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 4. 1. 2019, č.j. KUJCK 972/2019 tak, jak bylo popsáno pod bodem 1 tohoto rozsudku. Odvolací orgán dospěl k závěru, že výpověď svědka koresponduje s fotografickou dokumentací, a proto nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že výpověď svědka je s touto dokumentací v rozporu. Byť je svědek Hruška z jiného obvodního oddělení policie, nelze samozřejmě vyloučit, že by se s hlídkou, která se na místo dostavila, vůbec neznal, avšak tato skutečnost nemůže nic měnit na pořízené fotodokumentaci, neboť jde o objektivní důkaz. Dle žalovaného se žalobce s touto dokumentací seznámil a žádné námitky neuváděl. Žalovaný uzavřel, že v posuzovaném případě jednáním žalobce došlo k přestupku proti občanskému soužití jiným hrubým způsobem, které bylo nadevší pochybnost prokázáno. Rovněž byla naplněna i materiální stránka přestupku, neboť žalobce nebezpečným manévrem s automobilem porušil značným způsobem zájem společnosti na ochraně řádného občanského soužití.

IV. Právní názor soudu

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), v mezích daných žalobními body. V dané věci soud rozhodl při jednání, které bylo nařízeno, neboť žalobce tento způsob rozhodnutí ve Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 54 A 3/2019 věci požadoval. Při jednání účastníci řízení setrvali na své argumentaci, která byla předestřena v písemném vyhotovení žaloby, jakož i v písemném vyjádření žalovaného k žalobě.

16. Žaloba je důvodná.

17. Podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 fyzická osoba se dopustí přestupků tím, že úmyslně naruší občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustí jiného hrubého jednání.

18. Zákon o některých přestupcích formy hrubého jednání stanovil demonstrativním výčtem, kdy jedná se zejména o vyhrožování újmou na zdraví, kdy nelze vymezit všechna eventuelně možná hrubá jednání, a proto zákonodárce stanovil toto zbytkové ustanovení ve vztahu k narušení občanského soužití, které subsumuje všechna ostatní hrubá jednání, která jsou výslovně uvedena výše. Pojem hrubé jednání musí být správním orgánem vykládán objektivně, neboť v opačném případě by bylo fakticky pouze na subjektivní úvaze toho, vůči kterému bylo hrubé jednání užito, zda se pachatel přestupku dopustil. Naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku je proto třeba, aby se jednalo o hrubé jednání způsobilé narušit občanské soužití. Tohoto přestupku se může dopustit fyzická i právnická osoba. V případě tohoto přestupku zákon vyžaduje ke spáchání tohoto přestupku fyzickou osobou zavinění ve formě úmyslu. Postačovat bude i úmysl nepřímý.

19. Podle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky může být fyzická osoba pachatelem přestupku, jestliže naplnila znaky přestupku svým zaviněným jednáním, kdy ve vztahu ke konkrétnímu přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 je vyžadováno, aby jednalo se o hrubé jednání způsobilé narušit občanské soužití. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu řízení o přestupku je řízení, v němž se rozhoduje o oprávněnosti trestního obvinění podle článku 6 Evropské úmluvy pro lidská práva. Přestupek je vyjádřen vždy znaky formálními (obecnými a typovými) a znakem materiálním, přičemž je vyžadováno, aby všechny znaky byly naplněny současně.

20. Pod obecnými formálními znaky je nutné chápat protiprávnost, trestnost, přestupkovou způsobilost a výslovné označení skutku za přestupek v zákoně. Typovými formálními znaky je objekt a objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka daného skutku. Materiálním znakem je společenská škodlivost, což je třeba vykládat tak, že se týká porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba zkoumat v souvislosti s naplněním společenské škodlivosti přestupku, jaký je význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, hodnotit způsob jeho provedení a jeho následky, posuzovat okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, zabývat se osobou pachatele a mírou jeho zavinění.

21. V konkrétní záležitosti bylo povinností správních orgánů obou stupňů, aby se zabývaly tím, zda skutek, o němž se řízení vede, se skutečně stal a zda je přestupkem. Takové zjištění musí být postaveno na objektivně zjištěných skutečnostech, a proto musí v prvé řadě správní orgán posoudit, zda má k dispozici dostatečné informace o spáchaném skutku, který vykazuje znaky přestupku, respektive o tom, kdo jej a jakým způsobem vykonal. Pokud by v průběhu přestupkového řízení vyšlo najevo, že spáchání přestupku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno, jinak řečeno, kdyby skutek zřejmě spáchal obviněný, avšak nebylo mu to spolehlivě objektivními důkazy prokázáno, nelze jej s ohledem na zásadu in dubio pro reo uznat vinným. V takovém případě by přicházelo v úvahu zastavení řízení ve smyslu § 86 odst. 1 písm. c) zákona o projednání přestupků. To vychází z konstrukce, že přestupky proti občanskému soužití jsou s ohledem na chráněný Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 54 A 3/2019 zájem specifickou skupinou, kdy jsou nástroji veřejného práva a smyslem je chránit soukromý zájem osob na jejich vzájemné pokojné existenci. Právě z toho důvodu je správní orgán povinen k přezkoumání odpovědnosti obviněného za přestupek zkoumat naplnění jeho materiální stránky a tuto úvahu konkrétně osvětlit. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že k odpovědnosti za přestupek je třeba porušit nebo ohrozit určitý zájem společnosti, přičemž toto porušení či ohrožení je materiálním znakem, nebo-li společenskou škodlivostí přestupku, neboť bez této škodlivosti by se o přestupek nejednalo.

22. Prvostupňový správní orgán v napadeném rozhodnutí nehodnotil naplnění formálních znaků a už vůbec se nezabýval otázkou naplnění znaků materiálního. Vyšel pouze z výpovědi svědka za jehož přítomnosti byla provedena, bez přítomnosti žalobce, fotodokumentace, a to na základě popisu, který svědek uvedl. Policie zadokumentovala stopy vozidla podle popisu, který předestřel svědek. Nicméně při předložení této fotodokumentace žalobci vyplývá a z jeho účastnické výpovědi zaznělo, že žalobce verzi předestřenou svědkem zcela odmítá a předestřel správnímu orgánu popis situace ve zcela jiné podobě.

23. Žalovaný správní orgán v odvolacím řízení v rozhodnutí popsal, co považuje za naplnění formálních znaků přestupků a konstatoval, že byly splněny i jeho materiální znaky, avšak spokojil se pouze s obecným popisem znaků formálních i materiálních, aniž tyto znaky konfrontoval s projednávaným případem. Dospěl k závěru, že nadevší pochybnost bylo žalobci prokázáno, že se skutku, za který je postihován, dopustil, aniž zhodnotil věrohodnost důkazů, které žalobce jednoznačně neuznal a nabídl jinou verzi popisu situace, odlišnou od verze předestřené svědkem. V tomto případě zde stojí proti sobě dvě tvrzení, u kterých nebylo hodnoceno správními orgány, proč uvěřily verzi svědka, neboť vysvětlení, že tomu odpovídá fotodokumentace, nevyvrací pochybnosti o projednávaném skutku, zda se stal tak, jak svědek popsal a zda skutečně došlo k ohrožení konkrétního zájmu společnosti, a zda takové jednání dosahovalo takového stupně společenské škodlivosti, že je lze hodnotit jako přestupek.

24. Naopak soud dospěl k závěru, že i v žalovaném rozhodnutí se žalovaný správní orgán nevypořádal na základě objektivních zjištění, k jakému porušení právem chráněného zájmu došlo. Nehodnotil jeho význam, způsobu provedení, následky ani okolnosti, za kterých měl být přestupek spáchán. Soud proto uzavřel, že žalovaný ani správní orgán prvého stupně nezjistily dostatečně spolehlivě, zda se skutek, o kterém se řízení vede, skutečně stal a zda je vůbec přestupkem. Správní orgán nevyložil, jaké skutečnosti a z jakých důkazů má za prokázané, že se skutek stal a že je přestupkovým jednáním. Nevysvětlily, v čem byl naplněn materiální znak přestupku. Žalobce zpochybnil věrohodnost a objektivitu a využitelnost důkazního prostředku – fotografií, které s odstupem času pořídily dle návodu svědka H. (účastník incidentu) policisté. Za situace, kdy správní orgány objektivně neprokáží obviněnému z přestupku, v čem spočívá naplnění formálních a materiálních znaků přestupku, je třeba zvažovat, zda není dán důvod pro zastavení řízení ve smyslu § 86 odst. 1 písm. c) zákona o projednávání přestupků, neboť jak již soud uvedl, pokud by spáchání přestupku nebylo obviněnému prokázáno, je třeba aplikovat zásadu „in dubio pro reo“.

25. Žalobce již v odvolání zpochybňoval zjištěný skutkový stav věci a poukazoval na rozpory, které vyplývají z výpovědi svědka konfrontací z neobjektivně pořízenou fotodokumentací. Poukazoval na to, že na fotodokumentaci není vidět žádný vzorek pneumatik, aby bylo lze Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 54 A 3/2019 identifikovat vozidlo, které stopy zanechalo o dále připomněl skutečnost, že své vozidlo skutečně zastavil poté, co na něho svědek H. volal, a to ve vzdálenosti několik desítek metrů od místa, kde se se svědkem minuli. Zdůraznil, že nebyl přítomen při zajišťování stop na vozovce a při pořizování fotodokumentace a za situace, kdy svědek H., který byl přítomen u pořizování fotodokumentace, pracuje jako příslušník policie, vznesl žalobce k opatřenému důkazu – fotodokumentaci pořízenou příslušníky policie, výhrady a poukázal na to, že nelze vyloučit ani podjatost těchto policistů. Dále zdůraznil, že v projednávaném případě nebyl opatřen žádný jiný objektivní důkaz. Vytýkal prvostupňovému správnímu orgánu, že jeho rozhodnutí stojí na nesprávných skutkových závěrech i na nesprávné právní kvalifikaci.

26. Žalovaný správní orgán se s těmito odvolacími námitkami dostatečně nevypořádal, neboť pouze stroze konstatoval, že nelze samozřejmě vyloučit, že by se dostavivší hlídka se svědkem H. vůbec neznala, nicméně tato případná znalost však nemůže nic měnit na pořízené fotodokumentaci. Případnou námitkou podjatosti se žalovaný správní orgán nezabýval a konkrétně se k ní nevyjádřil. Stejně tak nehodnotil způsob pořízení fotodokumentace a nevypořádal námitky žalobce ve vztahu k takto vznesené odvolací námitce.

27. Soud proto uzavřel, že závěry správních orgánů vyjádřené v prvostupňovém i druhostupňovém rozhodnutí považuje za nesprávné vycházející z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Důkaz, který byl ve správním řízení proveden (fotodokumentace, výslech svědka D. H.) jednoznačně neprokazuje, že se žalobce dopustil vytýkaného přestupku. Občanské soužití lze charakterizovat jako určitý souhrn ustálených pravidel jednání a chování ve společnosti, který je založen na respektování práv ostatních osob, jejich dodržování v určitém čase a místě je ve společnosti obvyklé. Hrubé jednání lze definovat jako jednání, které má schopnost ohrozit nebo porušit zájem uvedený v § 7 zákona o projednávání přestupků a současně narušit občanské soužití. V dané věci nebylo objektivně postaveno na jisto, že došlo ze strany žalobce k negativnímu zásahu do občanského soužití takové intenzity, které by svou povahou odpovídalo jednáním uvedeným v demonstrativním výčtu jednání uvedených v § 7 zákona o projednávání přestupků. Zároveň je třeba konstatovat, že rozhodnutí byla nedostatečně odůvodněna. Rozhodnutí žalovaného se dokonce nevypořádalo s výše označenými námitkami žalobce, neboť se k nim vyjádřilo pouze stručně a takový závěr, který byl vysloven, nemá oporu v provedeném dokazování.

V. Závěr, náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

29. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalobce, který požadoval uhradit náklady řízení za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, celkem v částce 9 300 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby v částce 3x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10 200 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem DPH je třeba Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 54 A 3/2019 připočítat tuto daň z přidané hodnoty ve výši 2 367 Kč, dále zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a cestovné ve výši 673 Kč a náhradu za ztrátu času v celkové výši 400 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 16 640 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. října 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.